O Vendulce z kukly O Vendulce z kukly
Lucie Lechnýřová
Na babiččině zahrádce, na veliké zelné hlávce, z maličkého vajíčka, se narodila housení holčička.
Hlava jako bambulka, říkejme jí Vendulka.
Rozčílený je pan Zelí s prožranými otvory, nahlas volá: „Zbavte mě té potvory!“
Kapusty se bojí, mračí, svorně křičí: „Nech nás! Stačí!“
Dědeček včas přichvátá, nakopne ji, zmiz potvoro chlupatá.
Támhle Eda mravenec pilný podívejme, jak je silný!
Od rána až do večera
uklízí les a skládá dřeva.
Zahrada je oblečena
do tmavého pyžama,
k Vendulce však místo snění, zdálky světlo přichvátá.
Housenka jen valí oči:
„Kdopak mi to kazí spánek?
Kdo jsi?“
„Proč mě hmyzí kamarádi, nemají vůbec rádi?“
Ze všech těchto událostí, Vendulka je smutná dosti.
Zatím nemá potuchu,
že něco visí ve vzduchu.