Něco z Pišty
aneb
Jak to bylo s Ing.
Bělmanem
Koulem
Kapitola první: v které se seznámíme s mladým Pištou a jeho rodinou a za osm let po Pištovi i s Koulem Bělmanem, který v té době ještě není Inženýrem.
Osoby: pan Išta zkráceně P.Išta, místo Ova
A paní Štová, zvaná též Pí.Štová
Po devět měsíců přikládali k líci líc
Víc o tom nemožno napsat nebo říct
Víme jen, že měli zřídka při
A jednoho dne byli tři
Od té doby byl tu Pišta, tehdy s tváří, tělem mimina
Po osmi letech je mu osm a příběh začíná
Byl to kluk pořádný, samá ruka samá noha
V pořádku podřadný – věci mu furt braly roha
To se říká, když někdo pořád ztrácí míče
Batohy, čepice a klíče
Zkrátka, co chvíli někde něco nechal
Byl divoký, zmatený, pořád někam spěchal
Klíče musel nosit na krku, a aby měla Štová záruku
Všude ho radši vodila za ruku
Na krku mámu a šňůrku a na ní klíčů svazeček
Slinou v dlani ulíznuté vlasy jako bobeček
(dyslektici, prosím pozor na písmenko O!)
Jak toho měl plné zuby, i když byly mléčné
Utekl ven za klukama, vzdor maminky brečné
A že to byl popleta s divokostí býčí
Ztratil venku batoh, oko i provázek s klíči
Kams dal oko, pako, je na houpačce, v trávě?
Měl jsi si ho přece hlídat jako oko v hlavě!
To oč nám tu právě běží
U klepače za barákem leží
Samo sebe našlo v prachu, koho by to napadlo
Poslechni si příběh, brachu, jak oživlo kukadlo
To je náš hlavní hrdina
Až tady knížka opravdu začíná
Narodil se pádem z důlku
Zastupuje Pišty zraku půlku
Kapitola druhá: v které sa pád k zemi špatně
snáší, všechno bolí a bulva je kosmickým
vejcem, z kterého se pomyslně rodí Bělman
jako takový „das Seiende als solches“
Jak měkce tlačil kostěný důlku lem
Teď bělmo ho bolí – tvrdá černozem
A po ní se odráží a skáče
A letí vzduchem jako ptáče
Pak buch na zem, jak batole
Rozpláclý jak dlaně na stole
Víš, co to je vyrazit si dech?
Bezradně ležet na zádech
Ruce se potí a svět kolem točí
Teď představ si, že vyrazíš si oči!
Teda jen jedno. To jediné, čím jsi
Na každý pád si Bělman řekl: JSI!
Probuzení sranda není, snadno tě do peřin skolí
A on najednou Ví a ví, že ho všechno bolí
Au au au a au zase
Jeden by řek: „bolí to jako prase!“
Když jedno okos
Křičel bys: „Ty kokos!“
Tak jako křičí náš probuzený rek
Napůl bojový výkřik, napůl brek
Takpampeliškovímsevalíkoulezorničky, duhovkyabělma
jakvykulilse,takovýibyl–vykutálenýIng.KoulBělman
Kapitola třetí: v které má Bělman pořád něco v oku, stane se kostlivcem a rozhodne se býti vynálezcem.
Jak oko se po tvrdé zemi koulí
Koul má oční kouli samou bouli
Koulí se divoce, jak by požil moku (to je káva)
Hlína není podlaha, furt má něco v oku (zase bodlák, ejhle tráva!)
A kdyby normální, byla to tráva ostřice
A ta je, přátelé, ostrá převelice
Co je blíž a co dál? Motá se jak v snění
S jedním okem není prostoru vidění
Nevšiml si Bělman, jinak bystrý jako Bystřice
Otevřené díry v zemi, a tak do ní vlítl velice
Spadl až do, aby se Janička nelekla
Řekněme, že nespad do pekla
Všude ohně, radioaktivní spad
Kams, Bělmane, kams to spad!
Kolem skáčou rohatí, aby se nelekl Bertík
Strašidelní, bradatí, nebudem jim říkat čerti
Odněkud vchrastil sem bezoký kostlivec
Poslepu nahmátl Bělmana za sklivec
A do lebky si budoucího inženýra vložil
Zachechtal se a najednou ožil
Náhle vidí kdysi slepý kostlivec
Osazen Bělmanem rodí se koSKLIVEC!
Vidí, on vidí a za světlem se sápe vzhůru
Bělman se může jen dívat z kostěného důlu
KoSKLIVEC vyšel až na svět, normálně mezi lidi
Jak taky zastavit ztracenou duši, co náhle vidí
Chtěl se opít, asi zlostí
A jen si zmáčel hrudní kosti
Chtěl jíst, zajíst depku
A jen si zmastil lebku
A jak byl celý mastný, sklouz
Hromádka kostí, čelisti skous
Z důlku mu vyskočil jakýsi objekt cizí
Teď kutálí se kolem dveří a už v nich mizí
Jen zvířily se pavučiny na stěnách
A do prázdna hmátla paže kostěná
Tak unikl chodící smrti, vlastně díky štěstí
Kouzla jsou, nebude bezmocně zatínat pěstí
Protože nemá pěsti a nespokojí se s málem
Bude jedno oko, mezi slepými kostrami králem
Co na tom, že není dobrým rváčem nebo lezcem
Proti zlu a magii, stane se Bělman vynálezcem
Kapitola čtvrtá: v které se Bělman pokouší pořád něco vynalézat a po řadě neúspěchů
se dá na studia, která úspěšně dokončí a stává se tak Ing. Koulem Bělmanem.
Kdepak je náš hrdina? Pořád něco bastlí v dílně
Neví, co jak funguje, a tak pracuje pilně
Tucet vynálezů vyrobil za první den
Nejedl, nespal a pořád kutil, ten kutil, jen
Když nevíte, co a jak, a co k čemu patří
Dopadne to všelijak, ale nejlíp za tři
Vyrobil šišku, co létá na prach z křídel babočky
Šiška spadla, až to žuchlo, rozpadla se na vločky
Slepil kladivo a lžíci, na večeři při práci
Polévku měl samý hřebík, a to byla domácí!
Vymyslel židli, co chodí, navázal nohy na prádelní šňůru
No a židle, bez Bělmana, odkráčela na túru
Sestrojil autíčko na klíček, co ztratil Pišta u depa
Auto se propadlo do země, byly to klíče od sklepa
Sestrojil neviditelný plášť, takový i Potter měl
A pak ho nemohl najít – plášť, který svět neviděl!
Postavil podlahu, co mluví, když se po ní šlape
A ta zas furt jenom spala, slyšíš, jak vrzavě chrápe?
Z lepidla, gumičky, svorek a izolepy
Žvýkačku, co nechutná a všechno slepí
Hrnec, co má ve dnu díru, aby nebyl těžký pro tetu
Teta se ztrácí před očima, musí držet dietu
Sprchu, ze které se práší, špinící se mýdlo
Rádio, co pořád kašle, a zpívající jídlo
Řek si: chybí mi znalosti, odborně vědecké
Musím jít studovat na Nejvyšší učení technecké
Možná si říkáte, „technické“ říká se správně
Ale v tom jste úplně mimo právě
Učení technecké je prapůvodem turecké
Užívá principy montážně šroubovo jezdecké
A tak se zapsal a studoval bez většího problému
Zásluhou Bělmanova závěsného studijního systému
Mnoho dní tam studoval a nešlo to vždy lehce
A za dlouhých třicet dní měl titul inženýra vědce
Třicet dní je dlouhá doba, brali toho hodně
Co všechno se naučil, řeknu Kájovi i tobě
První den se naučili, jak se sedí v lavici
Pro oko je to oříšek – oko nemá zadnici
Druhý den se podivili: to už je zas zítra
Tak si aspoň popřáli všichni dobrá jitra
Třetí den se tabule jaksi ušpinila
A dokonce natolik, že byla až bílá
Čtvrtý den si povinně dali čili kari
Po kari prý jedině nejlíp ti to pálí
Pátý den je pálilo všechno velice
Tentokrát byl Bělman rád, že nemá…
(to co mu chybělo první den)
Šestý den se spočítali, kolik jich tam je
Počítali jenom Katky, tak jim vyšlo 2
Sedmý den měli neděli
To už toho týden věděli
Osmý den byla neděle zase, znova
Protože v opakování je moudrost jako sova
Devátý den vzorečky brali
Vzorně je do hlav naskládali
Desátý den si říkali, jak se točí šroubek
Přišli na to, že je to tím, že je v něm ten vroubek
Jedenáctý den montovali montérky
Tak jak se to dělává v úterky
Dvanáctý den bědovali všichni běda, běda
Popletli to, včera byla středa
Třináctý den! Pověrčivost, to se nedá měřit
A tak tomu přestali radši rázem věřit
Čtrnáctý den zkoumali v ZOO jepice
Jak si žijí? A co jedí? Nosí čepice?
Patnáctý den brali zase jepice
Plakalo se velice
Šestnáctý den řešili logiku
U pátého kola od vozíku
Sedmnáctý den diskutovali spolu
O pojmenování lidí a krav a volů
Osmnáctý den z abecedy probrali hlavně D
Bělmanovi to výborně, tedy za A, jD
Devatenáctý den kreslili mapu slepou
Jak stojí s hůlkou, psem a svojí slepou tetou
Dvacátý den zkoušeli první zkoušku
Ale jen na zkoušku a polehoučku
Dvacátý první den zkoumali sloučeniny železa
A pak se s nimi sloučila propadlá Tereza
Dvacátý druhý den měli práce tolik
Kolik je kombinatorik
Dvacátý třetí den, to byl tvrdý chleba
Ale na topinky je takový třeba
Dvacátý čtvrtý den toho měli plné zuby
Tak si je vyčistili pastou z tuby
Dvacátý pátý den zkoumali, co nejde
A jak tam dát jenom to, co se už nevejde
Dvacátý šestý den přemítali nad osudem
A že osud tu byl dosud a teď musí z kola ven
Dvacátý sedmý den je čekaly zkoušky
Avšak ty nepočkaly na své fanoušky
Dvacátý osmý den si dali pauzu
A nedělali z toho žádnou kauzu
Dvacátý devátý den už opakovali jen
To, co brali dvacátý osmý den
Třicátý den šli se projít ven
Ušli toho akorát a potom šli spát
Za to všechno dostal papír na hlavu
A že si jej zasloužil – po právu!
Ten diplom za první místo ve vědění
Přibil si skobičkou nad topení
Vědomosti v kapse, a zas už tvoří o sto pět
Z dílny už je laboratoř, to se pozná vědec hned
Už ví, a víme to i my: nad všechny světa cennosti
Je hlava, nebo aspoň oko plné různé chytrosti