Zuzanka a Tomáš byli nejlepší kamarádi.
Bydleli kousíček od sebe na kraji města v Lesní ulici. Na jejím konci začínal rozlehlý lesopark.
Ten byl pralesem, hřištěm, džunglí, pustým ostrovem či pirátskou lodí, podle toho co si Zuzka a Tomík zrovna přáli. I doma ale měli svoje zázemí.
Tomášův tatínek vybudoval na dvorku v koruně vzrostlého stromu dřevěný úkryt. Nahoru se dostávali po provazovém žebříku a dolů se mohli spouštět po skluzavce.
Zuzančin tatínek zase postavil na zahrádce dřevěný domeček s malovanými okenicemi a maličkým nábytkem. Maminka se Zuzkou pověsily záclony a zútulnily vnitřek domečku. Děti zde mohly posvačit, hrát stolní hry, když venku pršelo, nebo si mohly hrát na tatínka a maminku.
Nedaleko od jejich domovů byla ulice Zahradní, ve které se nacházela jejich mateřská školka. Ačkoli byla nedaleko, Tomík do ní rád jezdil na kole, koloběžce, nebo kolečkových bruslích. Na těch výborně jezdila i Zuzka, která chodila v zimě i do přípravky krasobruslení.
V ulici Polní bydlel jejich spolužák ze školky Jarda.
Polní ulice byla hned za školkou a tak bydlel Jarda v blízkosti obou dětí, na rozdíl od ostatních dětí, které
většinou vozili rodiče. Jarda měl rád sladké a proto byl trochu při těle. Často také žaloval a Zuzka s Tomíkem ho neměli moc rádi. Tomáš si ho často dobíral a říkal mu jménem i příjmením dohromady: Jarda Farda. Jako zrovna teď.
„Chceš si s námi zaskákat přes švihadlo, Jardo Fardo?“
Tomáš věděl, že Jarda skákat neumí a má z toho zlost.
„Neříkej mi Jardo Fardo!“
„Vždyť se tak jmenuješ! To ti mám říkat Karel Barel, Petr Svetr, nebo Ivo Pivo? Ne, budu ti říkat Marek Párek!“
„Já ti dám párek“, zvolal Jarda a rozběhl se na Toma. Ten ale mrštně uhnul, popoběhl a smál se na Jardu.
„Jaroslave, pojď si stoupnout ke mně,“ zavolala na něj paní učitelka. „Jsi zase neukázněný!“
„Počkej, to si vypiješ“ zahrozil Jarda na Tomáše. Ale ten už se Zuzkou hrabal na pískovišti tunel.
Odpoledne spolu půjdou na třešně. Za týden začínají prázdniny, a to bude správné dobrodružství!
