Issuu

Jan Plecháč ● design George Nakashima, Designblok, Homo Faber rozhovory Sharon Stone, Marcel Wanders, Laurids Gallée architektura Papundekl, Grau architects, Šebo Lichý backstage řečnický pult pro prezidenta

hostující šéfredaktor

Design ISSUE

2026 150 Kč 6,90 €

DOHENY | GIAMPIERO TAGLIAFERRI DESIGN MINOTTI PRAHA

ORION | GIAMPIERO TAGLIAFERRI DESIGN

MINOTTI.COM

PRAHA

BRNO

Pro život, který drží tempo Žižkova

zelivskeho3.cz

Pár minut, které změní rytmus dne

Odpočinek jsme si zvykli komplikovaně plánovat. Víkend, dovolená, několik dní mimo domov. Co když ale krátká pauza během obyčejného dne udělá mnohem víc? Na této myšlence stojí filozofie USSPA. Relax nemusí být vzácnou událostí, kterou vyhlížíme celé týdny. Skutečný smysl má, když se stane přirozenou součástí každodenního života. I proto už více než třicet let vznikají vířivky a celoroční bazény swim spa navržené pro pravidelný návrat k sobě i k nejbližším. MÍT ODPOČINEK VE SVÝCH RUKOU Právě v tom spočívá největší výhoda domácích spa. Relaxace nepřijde až v moment, kdy ji naplánujete, ale stává se samozřejmou součástí života. Nemusíte rezervovat termín, cestovat ani si na odpočinek vyhrazovat celý víkend. Stačí několik kroků a ocitnete se v prostředí, kde se na chvíli zastaví běžné tempo dne. Dostupnost však není jediným důvodem, proč si domácí wellness zóna získává stále větší oblibu. Proměňuje způsob, jakým lidé uvažují o vlastním domově. Z místa určeného pouze k bydlení se stává prostor, který podporuje regeneraci, duševní po-

„Domácí spa dnes nepředstavuje luxus

hodu i kvalitně strávený čas. Stejně jako si

v tradičním slova smyslu. Stává se nástro-

vybíráme design nábytku, osvětlení nebo

jem pravidelné péče o sebe, zdraví i dlou-

materiálů, roste i důraz na to, aby domácí

hodobou vitalitu. Právě jeho dostupnost

wellness zóna přirozeně doplňovala celko-

rozhoduje o tom, zda si čas na regeneraci

vý charakter domu a zahrady.

skutečně dopřejeme, nebo ji budeme dál

Vířivky a celoroční bazény swim spa od čekého výrobce USSPA vznikají s důrazem na design a funkčnost, individualizaci

odkládáme na později,“ říká Anna Doubravová z USSPA. Za výsledným dojmem navíc nestojí jen

a schopnost přirozeně splynout s archi-

estetika. USSPA již přes třicet let vyrábí

tekturou domu i zahrady. Jdou tak naproti

a dodává spa vynikající dlouhou životností,

potřebám projektů i představám architektů

spolehlivostí a komfortem při každoden-

a designérů. Výsledkem spoluprací s ar-

ním používání. Díky tomu přináší klid ne-

chitekty jsou krásné realizace, ve kterých

jen svým majitelům, ale také architektům

domácí wellness zóna nepůsobí jako doda-

a projektantům, kteří hledají řešení schop-

tečný prvek, ale jako přirozené a logické

né obstát v čase.●

pokračování celého konceptu domu a životního stylu svých majitelů.

usspa.cz

ADVERTORIAL

Odpočinek

je základ úspěchu

Pečujte o sebe v pohodlí vlastní vířivky. Protože odpočatí dokážete cokoliv.

využijte říjnovou nabídku

TIRÁŽ

Vědět, objevovat a porozumět, . ČASOPIS HOSTUJÍCÍ ŠÉFREDAKTOR

Jan Plecháč

HEAD OF TEAM

Tereza Finková

KREATIVNÍ ŘEDITEL

Jan Králíček

ART DIRECTOR

Petra Roubalová

AUTOŘI

INZERCE

Vanda Novotná

Michaela Hromádková

Václav Rybář

obchodní ředitelka

Eliška Vrbová

michaela.hromadkova@newlookmedia.cz Andrea Manhartová

REDAKTOR ARCHITEKTURA & DESIGN

Adam Štěch

SOCIAL MEDIA

Sandra Kisić

FOTOGRAFOVÉ

andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Alex Shoots Buildings

Sofie Mavromatidisová

Matej Hakár

sofie@newlookmedia.cz

Aleš Král Branislav Šimončík

Hana Pavelková

Adam Štěch

hana.pavelkova@newlookmedia.cz Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita

ONLINE

VYDAVATEL

dolcevita.cz

Miloš Štěpař

čtenářům jedinečný obsah a potvr-

instagram/dolcevitacz

New Look Media, s. r. o.;

zují její oddanost kreativitě. Časopis

facebook.com/dolcevitacz

Apolinářská 3

dolCevita je registrován u MK ČR E 13511,

120 00 Praha 2

ISSN 1213-7502. Podávání novinových zá-

odrážejí závazek redakce poskytovat

silek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; ADRESA REDAKCE

Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225;

Apolinářská 3

send@send.cz, www.send.cz.

120 00 Praha 2

Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s.,

PRODEJNÍ CENA

VYCHÁZÍ

info@dolcevita.cz

Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany

150 Kč / 6,90 €

1. 10. 2026

jméno.příjmení@dolcevita.cz

a distribuci PNS a.s.

ObSAH

HOT LIST

Nejžhavější novinky z kreativního světa

JAN PLECHÁČ

ROZHOVOR

... a jeho výraz-

Náš hostující šéfre-

ná stopa, kterou

daktor vyzpovídal

zanechá na Praž-

hollywoodskou iko-

ském hradě

nu Sharon Stone

74 MY PEOPLE

Hovoříme s osobnostmi, které ovlivnily kreativní svět Jana Plecháče

96 JAN PLECHÁČ

... a jeho wishlist pro nový byt na Vinohradech

110 DESIGN

Navštívili jsme tvůrčí svět legendy amerického designu George Nakashimy

100

ARCHITEKTURA

Studio Papundekl má recept na dostupné bydlení

ObSAH

116 ARCHITEKTURA

Skvost československého funkcionalismu ožil jako současný hotel

122 MÓDA

Kdo z nových tváří se prosadí na světových molech?

136 AGENDA

Český úspěch na přehlídce řemesla a designu v Benátkách a další kulturní tipy

148 AGENDA

DesignBlok 2026 je tu. Vybíráme pro vás ty nejočekávanější expozice

166

174

AGENDA

Společně s firmou Janošík

SHOWROOM

představujeme na

Vychytávky pro váš

DesignBloku sílu

spokojenější život ve

přirozeného světla

stylu dolCevita

EDITORIAL

na první místo, ale bohužel jsme z časových důvodů nemohli rozhovor uskutečnit. Mrzí mě to, ale věřím, že náš čas ještě přijde. Užijte si podzim, svátek designu, a přeji příjemné čtení. ● Peter Patzak na snímku z přelomu 80. a 90. let.

hostující šéfredaktor Jan Plecháč

feat. Jan Plecháč

Úvodní slovo jsem pro magazín ještě nikdy nepsal, takže přemýšlím, kde začít. Asi tím, že být hostujícím šéfredaktorem dolCevity je pro mě velkou ctí. dolCevity, jež byla na počátku mé kariéry a doteď si vzpomínám, jaký to byl pokaždé pocit, když o mě vyšla nějaká zmínka. Satisfakce, že si mé práce někdo všiml a že má pravděpodobně nějakou kvalitu. A také, jak v tomto čísle zmiňuje Radim Babák, že mám co ukázat rodičům, aby viděli, jak šikovného mají kluka. Toto číslo jsem se snažil koncipovat více o lidech než o věcech. Předmětů, které nás každodenně obklopují, je celá řada, ale lidí, kteří vás během života ovlivní a formují, je většinou jen pár. A právě na toto téma jsem se zaměřil. Měl jsem tu možnost mluvit s hvězdami světového formátu, o kterých se mi ani nezdálo. Povídat si s lidmi, kteří mě vedli na škole. Zeptat se na pár věcí i mých kolegů, jež vedu ve studiu já a s nimiž řešíme projekty i osobní život prakticky na denní bázi. A v neposlední řadě jsem měl možnost vyzpovídat i Lauridse Gallée, designéra, kterého jsem si sám pro sebe objevil před léty a z něhož se postupně stala hvězda designérského nebe. Právě s ním jsem si poprvé vyzkoušel, jaké to je být kreativní ředitelem a nikoli designérem nově vznikající kolekce. Jaké to je pomáhat kolegovi, aby překonal všechny nástrahy skla, dělat mu oporu a dovést projekt k úspěšnému konci. U všech těchto lidí mě zajímala stejná věc: Proč? Proč se chtěli stát designéry. Kde vznikla ta touha a co je ovlivnilo. Více než to, co považují za svůj nejlepší počin, mě zajímalo, co je jejich vnitřní motor a jestli o sobě naopak někdy pochybovali. Zajímali mě víc jako lidé než jako designéři. I mě se dříve lidé ptali, proč jsem se chtěl stát designérem. Často jsem odpovídal, že za to mohl náš rodinný přítel ze Západního Německa Peter Patzak (se ségrou jsme mu říkali Petřík). Právě proto jsem ho chtěl zařadit do článku My People

hostující šéfredaktor

Jan Plecháč ● design George Nakashima, Designblok, Homo Faber Sharon Stone, Marcel Wanders, Laurids Gallée Papundekl, Grau architects, Šebo Lichý backstage řečnický pult pro prezidenta

rozhovory

architektura

2026 150 Kč 6,90 €

Design ISSUE DV26-10_COVER_V-Gate.indd 13

25.09.2026 11:18

Branislav Šimončík, Sharon in Givenchy, Los Angeles, 2026

feat. Jan Plecháč

hostující šéfredaktor

Jan Plecháč ● design George Nakashima, Designblok, Homo Faber Sharon Stone, Marcel Wanders, Laurids Gallée Papundekl, Grau architects, Šebo Lichý backstage řečnický pult pro prezidenta

rozhovory

architektura

2026 150 Kč 6,90 €

Design ISSUE DV26-10_COVER_V-Gate.indd 15

25.09.2026 11:18

Branislav Šimončík, Sharon in Hládysh, Los Angeles, 2026

Franchisees Weekend Max Mara: Praha Slovanský dum, Na Príkope 22. Westfield Chodov, Roztylská 2321/19. Bratislava Eurovea, poschodie 0, budova E1, Pribinova 8.

weekendmaxmara.com

hot

Nedaleko dánského města Hellebæk je na prodej privátní dům architekta a autora ikonické opery v Sydney Jørna Utzona, který si ho postavil v roce 1951. Váš může být za více jak 80 milionu korun. Výrobce kufrů Rimowa se spojil s Faber Castell, aby společně vytvořili kompaktní set 120 barevných tužek v luxusním hliníkovém pouzdře. Designér Willo Perron navrhl scénografii ❶

❷

❸

lisT

očekávaného vystoupení zpěvačky Céline Dion, které se uskutečnilo minulý měsíc v Paříži. Unikátní vázu „Ruce a motýli“, vytvořenou ve spolupráci s nejstarší manufakturou na benátské sklo Barbini, představila značka Fornasetti v Benátkách v rámci již čtvrté edice Homo Faber. ❹

TEXT

Tereza Finková (TF〕, Jan Králíček (JK〕, Adam Štěch 〔AŠ〕, Eliška Vrbová (EV〕

❶

hoT

Naše srdce bije pro Havla

Václav Havel by 5. října oslavil 90. narozeniny, a tak se celý podzim ponese v duchu oslav tohoto významného výročí. S gratulací se připojila také sklárna Moser, jež, symbolicky v prezidentském apartmá hotelu Fairmont Golden Prague, představila unikátní, limitovanou kolekci skleněných váz Václav Havel 90. Jejím hlavním motivem je srdce, které pan prezident přidával ke svému podpisu a jež se stalo symbolem, který si s ním mnozí z nás spojují. Jednoduchý osobní znak vznikl úplně náhodou a postupně se stal součástí jeho identity a připomínkou hodnot, které zastával — pravdy, lásky, odvahy a odpovědnosti vůči společnosti. Každá z 270 váz (90 od každé ze tří barevných variant) vzniká výhradně ručně ve sklárně Moser. „Po foukání skloviny do formy z bukového dřeva a kontrole čistoty křišťálu putuje na brusírnu, kde se ručně vybrousí dvanáct hran. Nejnáročnější částí je vytvoření srdce v hrdle vázy. Motiv se vyřezává diamantovou pilou pod přesně stanoveným úhlem a následně se ručně zabrušuje a leští,“ vysvětluje umělecký ředitel sklárny a hostující šéfredaktor tohoto vydání Dolce Vity Jan Plecháč. Každý exemplář, ať už z čirého křišťálu, křišťálu podjímaného ametystem, nebo křišťálu podjímaného novou barvou opál moccasin, nese ikonický podpis. V první variantě je navíc zvýrazněn 24karátovým zlatem. Z každé prodané vázy bude částkou 5 000 Kč podpořena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

design 〔TF〕

❷

HOT

Rozhovory pod obrazy

Brno má nový hotel. Jmenuje se Dialogue

architektura 〔TF〕

Architektonického řešení rekonstrukce se

staré opukové stupně promění v nové tera-

a tentokrát se nejedná o další článek glo-

ujala kancelář Burian-Křivinka, konkrétně

co. Důležitou součástí hotelu je také umění.

bálního řetězce, ale o intimní hotel v domě

Gustav Křivinka a Petr Aujezdský, interié-

Natálie Perkof ve spolupráci s galerií Et-

na Pekařské 17 z počátku 19. století. Ruinu

ry navrhla Daria Křivinková. Cílem nebylo

cetera vybrala a do interiéru doplnila své

s novorenesanční fasádou, která tu dlou-

vytvořit historickou kulisu, ale co nejcitli-

práce — kresby do pokojů, dýhové obrazy

há léta stála, koupili Jakub Pavlík a Mi-

věji zachovat to, co z domu zbylo, a nové

na schodiště a velkoformátový karbon-

lan Máša v roce 2021 a rozhodli se jí vrátit

vrstvy nechat se starými vést dialog. Re-

-aramidový obraz zdobí stěnu hotelového

život. „Cítili jsme, že v Brně chybí bou-

pliky původních kastlových oken v his-

bistra. Umění tu není dekorací přidanou až

tique hotel, v němž bychom se sami rádi

torické části střídají v nástavbě současná

na závěr, ale přirozenou součástí atmosfé-

ubytovali, kdybychom nebyli místní,“ říkají.

hliníková okna a při cestě po schodišti se

ry jednotlivých prostor. Bistro v přízemí

LIST

je otevřené všem, jak hotelovým hostům, tak návštěvníkům z ulice, a nabízí snídaně, obědy a večeře v moderním italském duchu. Provozují ho manželé Antonio a Michaela Carliniovi, stojící mimo jiné za řemeslnými pekárnami a oblíbenou severoitalskou restaurací Madama Cristina. A dobrá večeře se nejlépe stráví na střešní terase s výhledem na Brno, včetně Špilberku a chrámu svatého Petra a Pavla. dialoguehotel.cz

❸

HOT

Když beton změkne...

Některé materiály máme v hlavě spojené s určitým prostředím. Například beton patří k architektuře, stavbám, pevným konstrukcím. Německý designér Sebastian Herkner se ale rozhodl podívat se na něj jinak. Pro italskou značku Flexform navrhl kolekci stolů a konferenčních stolků Tara, která spojuje zdánlivě protichůdné vlastnosti — hmotnost a lehkost, monumentalitu a jemnost, beton a světlo. „Beton jsme ve Flexformu použili vůbec poprvé. Byla to výzva, ale zároveň nás hnala ambice přeložit materiál známý z architektury do jiné podoby,“ říká Herkner. Výsledkem je základ tvořený dvěma zrcadlově obrácenými betonovými prvky, jejichž konkávní křivky působí překvapivě měkce a téměř smyslně. „Naším cílem byl hladký povrch, jakýsi poetický beton, kterého se chcete dotknout.“ Právě kontrast je pro kolekci Tara zásadní. Robustní minerální základ doplňuje lehkost zadního lakovaného skla a společně vytvářejí objekt, který nepůsobí v prostoru těžkopádně, ale spíš jako klidná socha. Název Tara odkazuje k posvátnému místu v Irsku, někdejšímu sídlu staré irské královské dynastie, a stejně jako ono má i stůl působit jako pevný bod v prostoru. Pro Sebastiana Herknera byla Tara zároveň první spoluprací s Flexformem. „Líbí se mi jejich přístup založený na tichém luxusu, nadčasovosti, preciznosti a kvalitním řemesle,“ vysvětluje. Po prvním setkání podle něj panovala mezi designérem a značkou okamžitá symbióza. „Potřebujete silného partnera, pokud chcete posouvat hranice a opravdu pracovat rukama.“ Přestože má Flexform výrazný rukopis a dlouhou historii, Herkner nechtěl jednoduše navázat na minulost. „Chtěl jsem přidat svou vlastní designérskou filozofii a současný přístup,“ říká. Zároveň ale vnímal odpovědnost za to, aby nový objekt do kolekce přirozeně zapadl. „Nechci vytvářet mimozemšťany, ale poklady.“ Tara tak není solitérem, který se snaží přehlušit své okolí. Je spíš tichým, ale výrazným společníkem, který má v interiéru zůstat na věky. „Navrhuji produkty, které by měly být jedinečné a zároveň sloužit celý život.“ flexform.it

design (TF)

Pařĺžská 1, Praha 1 - Tel. 222. 314. 122

robertocoin.com

Dakota Johnson wears Princess & Venetian Princess collections

hot

❺ Dámská kolekce bot PRADA na letošní podzim

a zimu na kontrast. Návrháři značky Miuccii Prada a Raf Simons rozehráli drama mezi záměrnou nedokonalostí až ošuntělostí a hyper-luxusními detaily. Estetický konflikt podle nich odráží proměnlivosti ženské reality a klade otázky o hranicích krásna. Lodičky jsou zdobené výšivkou a korálky, polobotky zase kontrastní tkaničkou a texturovanou podrážkou. Vintage look a opotřebovaný vzhled vzbuzují pocity nostalgie i obavy z budoucnosti. móda 〔JK〕

❹ Designér JIŘÍ PELCL představuje novou ko-

lekci váz Natural/Brutal, kterou vytvořil ve sklárně Valner a příští měsíc vystaví v olomoucké galerii mimokolektiv v rámci své 38. sólové výstavy. Cesta k ní ale nebyla přímočará. Zprvu váhal a výstavu chtěl odmítnout. Nakonec ho ale i na základě jeho vzpomínek na Olomouc z mládí kurátoři přesvědčili. V expozici s příznačným názvem „Jiří Pelcl: Vázy (žádnou výstavu jsem už nechtěl)“ představí nejenom brutalisticky vyhlížející skleněné vázy zasazené do surových kovovoých forem, ale také výběr starších produktů ze skla a porcelánu. Budou zde zastoupeny objekty každodenní potřeby ve dvou polohách — produktového designu a vysokého umění. Výstava proběhne od 2. listopadu do 22. prosince. design 〔AŠ〕

Kolekce MUSA Minimalistická elegance s italským rukopisem Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design setkává se špičkovou světovou technologií. Vodičkova 672/2, Praha

smeg.cz | pottenpannen.cz

❻

hot

Pátrání po ideální sklenici

pokračuje

lisT

design 〔TF〕

Stěžejní součástí sortimentu sklárny Květ-

moravských vinařů. Testování byli přítom-

jeho studia na University of Art and De-

ná 1794 je vinné sklo. Dalo by se říci, že

ni také designéři Květné 1794 Klára Janyp-

sign Lausanne (ÉCAL) ve spolupráci právě

jsou v tomto oboru opravdovými experty,

ková a Tomáš Kučera, kteří jednotlivá vína

se sklárnou Květná 1794. Je hravou explo-

přesto tamní designéři a skláři neusína-

a sklenice sami ochutnávali a zapojili se

rací typologie vinné sklenice a hledáním

jí na vavřínech a inovují a vymýšlejí jak

do následné diskuze. „Sortiment sklárny

jejích nových podob. Výsledkem je kolekce

a co zlepšit. A to nejen za zdmi sklárny, ale

Květná 1794 je velice široký a my se ho sna-

pěti objektů, která sahá od plně funkčních

také ve spolupráci se špičkovými somme-

žíme zúžit a zefektivnit. Výsledky testová-

až po experimentální objekty, jež pracu-

liéry, šéfkuchaři a vinaři. Jednoho tako-

ní nám určitě pomohou při vývoji dalších

jí s různými prvky tradiční vinné skleni-

vého Glass Tastingu by Květná 1794 jsme

produktů,“ říkají oba. Tentokrát zvítězi-

ce. Balancing Glass lze roztočit podobně

se osobně zúčastnili. Konal se v Mlýně

la na celé čáře kolekce Telesto, ale kdo ví,

jako káču, čímž vzniká dynamický způsob

Hrušky, restauraci a vinotéce a zároveň

třeba při dalším tastingu porazí všechny

degustace. Before Bloom pracuje s tvarem

showroomu sklárny v obci Hrušky ne-

zavedené stálice nová řada Typology: Wine

poupěte těsně před rozkvětem. Free Form

daleko Břeclavi. Tři sklenice z tří kolekcí

Glass od designéra Ondřeje Čižmára (viz

je výsledkem pouze dechu, rukou a zkuše-

Auriga, Telesto a Alchymist byly podro-

obr.), který si položil otázku, jak daleko lze

nosti skláře. Dvě varianty Comfort Glasses

beny zatěžkávací zkušce vzorky Ryzlinku

posouvat hranice vinné sklenice, aniž by

pak zpochybňují konvenci tenké stopky.

vlašského, Pálavy a Frankovky od různých

přestala být sklenicí? Projekt vznikl během

hot

❼

Konturovací tužky na rty LV Crayon od LOUIS VUITTON definují a vyplňují rty snadno a lehce. Můžete je krásně vrstvit a hlídat tak intenzitu barvy. Vytvořila je kreativní ředitelka make-upu Louis Vuitton Pat McGrath.

DATLOVÝ ŘEZ

❽

krása 〔JK〕

Newyorská značka D.S. & DURGA představuje nový parfém Ain't That Sweet jako odpověď na gurmánské vůně. Je to vůně, která se nebojí být výrazná. Jsou v ní datle, skořice, vanilka i kondenzované mléko. EDP 50 ml za 4 200 Kč, prodává Ingredients.

❾ Celosvětově uznávaná designérka SABINE MARCELIS

navázala spolupráci s finskou legendou, sklářskou značkou Iittala. Kolekce UNDA, sestávající ze skleniček i svítidel, je inspirovaná finským světlem a hrou slunečních paprsků na vodní hladině, zkoumá vzájemné působení světla a odrazu. Jejich proměnlivý pohyb přetváří do zářivých skleněných tvarů, z nichž každý je ručně foukán. design 〔AŠ〕

Nad Sokolovnou 3 Doma. V Praze. V Podolí.

Exkluzivní byty 2+kk až 6+kk na prodej u nábřeží Vltavy

V ÝHR ADNÍ ZASTOUPENÍ

svoboda-williams.com/nad-sokolovnou

hot

❶⓿ Značka BALENCIAGA

navázala spolupráci s tradičním francouzským obuvnictvím J. M. Weston a společně vytvořily řadu dekonstruovaných oxfordek. Objevily se na mole v podzimní kolekci a mají obrácený lem, viditelné nitě, opotřebované okraje nebo jsou opatřeny „Le City“ cvočky. Každá bota má na stélce vyražené speciálně vyvinuté logo — za tepla ražená zlatá fólie do měkké telecí kůže v přírodní barvě. móda 〔JK)

❶❶

Dva roky pracovala designérská dvojice PANTER & TOURRON na vylepšení modulárního sedacího návrhu Anagram pro značku VITRA, který představili v roce 2024. Výsledkem je posun k Anagram Club, který princip modularity posouvá zase o krůček dál. Díky kompaktnějším rozměrům a vzpřímenější poloze sezení je určen především pro veřejné a pracovní prostředí, jako jsou kanceláře, lobby, knihovny nebo coworkingová centra. Vytváří přitom místa pro neformální setkávání i klidnější posezení. Speciální click-in systém dovoluje proměňovat uspořádání během několika málo sekund. design 〔AŠ〕

/skodacz

/skodacr

/skodacz

❶❷

Architektura PIERA PORTALUPPIHO — stejně jako tvorba Gia Pontiho a Luigiho Caccia Dominioniho — zásadním způsobem formovala moderní podobu Milána. Portaluppi přispíval k rozvoji italské metropole od dvacátých let minulého století řadou staveb v neoklasicistním, modernistickém i artdecovém stylu. Jeho kreativní svět teď budou moci poznat návštěvníci v nově zrekonstruovaném studiu, které si Portaluppi postavil v centru Milána na konci 30. let. Ateliér Filippo Taidelli Architecture sem přesunul své sídlo a založil STUDIO PORTALUPPI — transdisciplinární výzkumnou laboratoř, jejímž cílem je propojit architekturu se samotným procesem a kulturou tvorby prostřednictvím speciálních projektů a kurátorovaných výstav. interiér 〔AŠ〕

Geometry of Life [Chapter 1]. A movie shot at Palazzo Molteni, Milan. moltenigroup.com

Konsepti Praha 7 Komunardů 32

hot

❶❸

Během Londýnského design festivalu letos v září představila švýcarská značka VITRA re-edici jedinečných hraček, které v 70. let navrhl Verner Panton. K výročí jeho 100. narozenin se společnost rozhodla zapomenutý design, který původně vyráběla firma Naef, oprášit. Je založen na propojených kostičkách podobných Rubikově kostce. Součástí kolekce PANTON CUBES jsou čtyři sochy zvířat: kachna, plameňák, kočka a žirafa. Každá stavebnice obsahuje prvky potřebné k sestavení příslušné zvířecí figurky, a jak si Panton přál, jakékoli další tvary a kombinace. Představivosti se meze nekladou. design 〔AŠ〕

❶❹ Taška DIOR TOUJOURS

HOBO v novém pojetí od Jonathana Andersona se vyznačuje uvolněnou siluetou a prostorným vnitřkem. Je to de facto kyblík v precizní konstrukci, jenž díky měkkosti dostává zaoblený tvar. Kultovní motiv cannage je zde v luxusním provedení tón v tónu a v jehněčí kůži. Kovové detaily se zlatým povrchem jsou do siluety ručně zapracovány a na vnitřní kožené visačce je vyraženo zlaté logo Dior. móda 〔JK)

Uhříněves

Když bydlení znamená životní styl Butiková rezidence s byty 2+kk až 4+kk k prodeji jen 20 minut vlakem od Prahy.

SVOBODA-WILLIAMS.COM/ECOVILLA

E X K LUZI V N Í Z AS TO U P EN Í P Ř I P R O D E J I

hot

❶❺ Americká fotografka a uměl-

kyně Talia Chetrit nasnímala závěrečnou část kampaně pro podzim 2026 francouzské značky SAINT LAURENT. Pod kreativním vedením Anthonyho Vaccarella se před jejím objektivem vystřídali Rosé, Liu Wen a Connor Storrie. V nyní již kultovním videu tančí toto hvězdné trio na retro hit „I'm Gonna Miss You“ od Milli Vanilli. Kampaň Part II propojuje klasické kódy módního domu s retro nostalgií konce 80. let. Nejen díky hudbě, ale také interiéru a pózám. móda 〔JK〕

hoT

❶❻

Sedací nábytek podle návrhu ALVARA AALTA pro značku ARTEK z 30. let by nebyl kompletní bez typického zebřího vzoru, který od roku 1935 zastává v kolekci značky nezastupitelné místo. Vedle klasického černobílého provedení přichází nově v zemitější kombinaci hnědé a bílé, rozšiřující možnosti využití pro čalouněný nábytek i bytové doplňky. Také Aaltova závěsná svítidla A330S „Golden Bell“ a A110 „Hand Grenade“ byla představena v cihlově červeném odstínu. design 〔AŠ〕

❶❼

K SOBĚ

design 〔TF〕

Studnice kreativních nápadů dvojice Vrtiška & Žák nevysychá! Pro Ravak, kde působí jako umělečtí ředitelé, navrhli novou kolekci baterií Revers. Název odkazuje k revolučnímu principu jejich ovládání založeném na zpětném chodu — místo vyklápění nahoru se celá hlavice pohybuje směrem k uživateli a vychází tedy z přirozeného pohybu ruky. Protože funkčnost stojí vždy na prvním místě, zdobená páka je vyšší, než bývá obvyklé, aby umožnila přesnější a snadnější regulaci proudu vody.

❶❽

V Miami otevřel své brány nový butik francouzské značky JACQUEMUS. Na uvolněném interiéru obchodu spolupravoval sám Simon Porte Jacquemus s nizozemskou kanceláří OMA. Prosluněný design je založen na středomořské identitě značky, která vyzařuje i z jejích butiků v Paříři nebo v Courchevel. Drsné štukové omítky, ručně kovaná ocel i nábytkové solitéry odkazují k poválečnému francouzskému designu tvůrců, jako byli Jean Royere nebo Mathieu Matégot. Prostor zdobí také umělecká díla od Joana Miró, Jeana Cocteaua, Raoula Dufyho, Martina Parra, Pabla Picassa či Wolfganga Tillmanse. interiér 〔AŠ〕

Styl. Úroveň. Noblesa. 7 exkluzivních bytů s terasou nebo soukromou zahradou v prestižní pražské čtvrti Kesnerka.

www.vilaeleve.cz

hoT

❶❾ OHEŇ V RUCE design 〔AŠ〕

Americká značka Craighill se soustavně zabývá vývojem každodenních předmětů, kterým dává nové praktické funkce a mechanismy. Výjimkou není ani jejich nový zapalovač Swingtop. Je vybaven pákou, jejímž stlačením se aktivuje křesadlový mechanismus a zároveň se zvedá integrovaný zhášecí kryt. Důmyslný mechanismus vyrábí studio ručně ve své brooklynské dílně.

❷❶ Není snad ani jeden měsíc, kdy bychom nedostali echo o no-

❷⓿

OPASEK

design 〔TF〕

Co se stane, když se střetne vytříbená estetika interiérové designérky Kateřiny Šindelářové a osobitý rukopis sklářského výtvarníka Františka Jungvirta? Vznikne kolekce ručně foukaných váz z českého křišťálu „spoutaných“ řemínkem z italské kůže ze Studioart. Podmanivá synergie měkké textury a pevné hmoty posouvá tradiční interiérový prvek do kontextu moderní doby.

vých provozovnách gastronomické sítě AMBIENTE. Tentokrát k nám doputovaly fotografie nového PULTU, který otevřel svou druhou pobočku. Po té první V Celnici se teď zabydlel také v Holešovicích, v ulici Tusarova. Oproti tomu prvnímu se v novém liší nabídka. Každý z nich má totiž vlastní Degustační radu, která o skladbě šesti perfektně čepovaných ležáků na jednom výčepu pro následující rok rozhoduje. Pult v Tusarově díky kuchyni navíc významně rozšiřuje jídelní lístek a zaměřuje se na hovězí maso z českých chovů. Masové speciality si mohou hosté vychutnat až do zavíračky. Generálním manažerem nového Pultu je Tomáš Krčmář, post šéfkuchaře zastává Karol Drzazgowski. O interiér se opět postaralo studio OLGOJ CHORCHOJ. interiér 〔AŠ〕

kolekce stohovatelných židlí Ring line www.formdesign.cz

hot

❷❷ O tvorbě nizozemských designérů ze studia

DAPHNA LAURENS jsme již nějakou dobu neslyšeli. Před více jak dekádou byli ale Daphna Isaacs Burggraaf a Laurens Manders jedněmi z předních evropských tvůrců, pravidelně se účastnili mezinárodních přehlídek a často zajeli třeba i na pražský DesignBlok. O to více máme radost vidět jejich aktuální práci. Tentokrát se postarali o interiér kavárny významného nizozemského muzea. Prostor kavárny ve Van Abbe museum vychází z vrstevnaté architektury samotné instituce. Návrh přidává novou vrstvu, aniž by potlačil stávající kvality prostoru. Kavárna se nachází na rozhraní mezi muzeem, městem a řekou Dommel. Toto propojení interiéru s exteriérem představuje klíčový koncept návrhu, přičemž podlaha v cihlově červeném odstínu, fialové závěsy od značky Kvadrat, závěsné mobily od Maxe Lipseyho, keramické dlaždičky od společnosti Mutina a barevná svítidla od JAPTH vnášejí rozverně zábávnou atmosféru. interiér 〔AŠ〕

Advokátní kancelář Portos uvádí Umění Asie v dialogu se současnou tvorbou – poklady ze sbírky Patrika Šimona Magický prostor, kde se potkává byznys s kulturou www.portosartsociety.com

hoT

❷❹ SKLENĚNÝ DŮM architektura 〔AŠ〕 Jako volnou interpretaci prefabrikované architektury francouzského designéra a inženýra Jeana Prouvého pojali architekti Alberto Nespoli a Domenico Rocca z milánského studia ELIGO rekonstrukci bývalého zahradního altánu na drobný prázdninový pavilón v Pineta di Arenzano v italské Ligurii. Jejich Glass House není založen na pouhém citování jazyka modernismu, ale spíše extrahuje jeho základní principy — lehkost, prefabrikaci, technickou vynalézavost a těsný vztah mezi architekturou a krajinou. Vzniklo ideální letní útočiště pro osvíceného klienta, malíře a sběratele umění, který uvnitř nového domu nalezl ideální útočiště s volně plynoucím otevřeným interiérem.

❷❸ Klasickým kuchařským knihám možná odzvo-

nilo, listování stránkami nabitými recepty nahradil instagram, ale kroužkový blok s recepty, do kterého můžete přidávat nové úlovky od kamarádů nebo ze sítí, ten se nikdy neomrzí. Navíc když má pevné a omyvatelné desky, takže nevadí, pokud ho opatláte rukama od kynutého těsta. Proto vzniklo nové MENU, zápisník na recepty od PAPELOTE a AMBIENTE, který roste s vaším kuchařským uměním. Kulinářský průvodce V kuchyni s Ambiente, který je jeho součástí, vytvořili kuchaři, pekaři a cukráři z podniků Ambiente včetně kreativní šéfkuchařky Jany Jelič. Provede od základů vaření přes praktické kuchařské dovednosti a sezónní práci se surovinami až k 17 ikonickým receptům. gastro 〔TF〕

Real Homegrown Luxury HA R R IS O N S P IN K S .CO M

HA N D C R A FT E D I N T H E U K S I N C E 184 0

❷❺

Cirkus

hoT

umění 〔TF〕

Bar Parnas se během Prague Art Weeku proměnil v prostor, kde se umění přirozeně potkává s nočním životem. Ústředním dílem instalace Le Chat Noir je skulpturální objekt Julie Bena a Marka Thera, který do přísně geometrického interiéru baru vnáší organický, téměř živý prvek. Bena pracuje s postavou Šaška, personou, která se v její tvorbě objevuje už deset let. „Chtěla jsem prostřednictvím šašků vnést do interiéru trochu světla,“ vysvětluje autorka. Pro Parnas vytvořila vlnící se, pohyblivou formu, která kontrastuje s rovnými liniemi prostoru, a zároveň si pohrává s průhledností a odrazem skla. Materiál přitom nebyl zvolen náhodně. Bena už v minulosti spolupracovala se sklárnou Ajeto a právě český kontext výstavy ji přivedl k rozhodnutí vrátit se k této spolupráci. Vytvořit ze skla takto organický a komplikovaný tvar ovšem nebylo jednoduché — na realizaci se proto podílela také šperkařka Magdalena Šťastníková. Instalaci doplňují ilustrace, které její hravou a lehce mysteriózní atmosféru rozvíjejí v další, plošné rovině. Výsledkem je prostředí na pomezí baru, galerie a fantazijního světa, v němž se umělecké dílo nestává jen exponátem, ale součástí večerního života Parnasu. Instalace byla prezentací galerie KodlContemporary.

Svoboda úspěchu KB Premium je bankovnictví pro klienty, kteří vědí, kam míří.

ROZHOVOR

S Martinem Dostalíkem, šéfem a majoritním akcionářem nejstarší fungující továrny na ohýbání dřeva na světě TON, jsme si povídali o radostech ruční práce se dřevem, ale i o výzvách, které před tradiční výrobu staví globální konkurence.

Narovnejte záda v ohnutých židlích TEXT Václav Rybář

TON — továrna na ohýbaný nábytek. Co si pod tím historie ne-

FOTO archiv TON

Všiml jsem si, že pořádáte v Bystřici pod Hostýnem i zážitkové

znalý zákazník může představit a pro co k vám nakonec nejpravdě-

exkurze. Co všechno u vás návštěvník uvidí a zažije?

podobněji zajede?

MD Exkurze je hlavně možnost podívat se do výroby zblízka a po-

MD Může si představit továrnu, kde se dřevo pomocí páry ohýbá do

chopit, co všechno stojí za vznikem židle, kterou člověk běžně

tvarů, které zná z klasických židlí. A v principu bude mít prav-

vidí třeba v kavárně. Návštěvníci procházejí jednotlivé části vý-

du. Ohýbání dřeva je pořád základem našeho know-how. Ne-

roby a u některých zážitkových programů si mohou vlastníma

chtěli jsme ale, aby se z nás stal skanzen. Proto vedle tradičních

rukama vyzkoušet i práci ohýbače. To je podle mě moment, kdy

postupů rozvíjíme současný design, spolupracujeme s meziná-

člověk opravdu pochopí, že ohýbání dřeva není jen nějaký stro-

rodními designéry a postupně rozšiřujeme portfolio i do kan-

jový proces. Součástí exkurzí jsou také setkání se specialisty

celáří nebo dalších veřejných interiérů. Pokud někdo přijede do

z výroby, kteří mohou návštěvníkům vysvětlit konkrétní tech-

Bystřice pod Hostýnem, uvidí výrobu, která má hluboké kořeny,

nologie, materiály nebo design. Ale návštěva výrobou nekončí. Zázemí poskytuje také Vila Ton, která je dnes otevřená veřej-

ale zároveň je živá a neustále se posouvá.

nosti a slouží jako prostor pro výstavy a další kulturní program. VR

Vaše historie sahá zpátky o 165 let. Jak staré musí být dřevo, aby

se ohýbalo podle vašich potřeb? A roste takové tam, kde se kdysi to-

Vaše výroba je citlivá na postup i materiál. Máte hodně odřez-

várna stavěla?

ků? Někde z takových vyrábí hračky, dělicí stěny nebo to rovnou há-

MD Pro výrobu využíváme buk ze staletých až stodesetiletých stro-

žou do kamen. Jak je to v TONu?

mů. Část stále pochází z okolí Bystřice pod Hostýnem, většinu

MD Snažíme se materiál využít co nejvíce a tam, kde to jde, ho dál

dřeva ale získáváme ze slovenských oblastí Vihorlatu a Bukovi-

zpracovat. Z odřezk ů, které zbydou po výrobě židlí, například

ny, z území mezi Polskem, Ukrajinou a Slovenskem. Právě tam

vznikl věšák Logs nebo miska from14. Z odřezků ze stolových

rostou krásné buky ve věku, který pro naši výrobu potřebujeme.

plátů zase vyrábíme odkládací tácek 2round. Dřevo je pro nás příliš cenný materiál na to, abychom ho zbytečně vyhazovali.

Slyšel jsem, že samotný proces výroby židlí je hlavně o tom mít

páru… ve stroji i v ruce. Zní mi ta rukodělná výroba, jako kdyby se

u vás zastavil čas.

sedí primárně u počítačů v ergonomických plastových „kokpitech“?

MD Pára je pořád důležitá, ale čas se u nás rozhodně nezastavil. To

MD Lidé nesedí celý svůj život jen v kanceláři. Rozhodují se podle

Kde se na takovou poctivou židli hledá zákazník v době, kdy lidé

je možná jeden z nejčastějších omylů, které kolem ohýbaného

toho, v čem tráví svůj čas, čím se obklopují a kde se cítí dobře.

nábytku panují. Základní princip ohýbání dřeva se nezměnil,

Naše židle proto nejsou určené jen pro práci. Jsou součástí spo-

protože funguje. Změnilo se ale všechno kolem něj. Dnes kombi-

lečných momentů doma v kuchyni, v restauraci nebo v kavár-

nujeme zkušenosti lidí s moderními stroji, CNC technologiemi,

ně. Myslím, že právě v tom má poctivě vyrobená dřevěná židle

automatizací a dalšími současnými výrobními postupy. Některé

pořád své místo. Nemusí být jen ergonomickým nástrojem, ale

věci má smysl dělat rukama, protože lidská zkušenost je v nich

může být součástí prostoru a každodenního života. A když dob-

nenahraditelná. Jinde nám technologie umožní být přesnější

ře funguje, vydrží v něm dlouhé roky.

a efektivnější. Důležité je najít mezi tím správnou rovnováhu.

Liší se mimochodem vaše židle podle trhu, na který dodáváte?

Nebo máme všichni na světě stejné zadky?

MD Cítíme, že různé trhy si oblíbily různé produkty, což samozřejmě souvisí i s fyziologickými rozdíly zákazníků a s tím, jak nábytek používají. V USA mají například větší oblibu lounge křesla, zatímco v Asii je populární židle 314. Obecně ale naše

produkty fungují napříč trhy. To je pro nás důležité, protože ukazuje, že dobrý design a kvalitní výroba dokážou překonávat rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Každý si možná vybere trochu jiný model, ale princip zůstává stejný. VR

Řada vašich nejslavnějších výrobků má u sebe jen číslo. Nema-

jí s tím problém třeba designéři, s nimiž spolupracujete, že se kvůli tomu neproslaví? Jak vlastně navazujete spolupráci?

MD Čísla mají především naše klasické modely, u moderních kolekcí používáme názvy. Na jejich podobě se s designéry vždy domlouváme, aby název k produktu přirozeně seděl a vystihoval

jeho charakter. Máme také řadu spřátelených designérů, se kterými jsme v kontaktu dlouhodobě. Když vytipujeme nový produkt, který by nám dával smysl do portfolia, oslovíme designéra, o kterém si myslíme, že by pro něj mohl být vhodným partnerem. Důležité je pro nás, aby si designér rozuměl s materiálem, naším způsobem výroby a zároveň dokázal přinést vlastní pohled. VR

Obloukem se chci ještě v závěru dostat k vám osobně. Jste šé-

fem a také spolumajitelem. I vaše historie spjatá s firmou je poměr-

MILAN DOSTALÍK

ně pestrá. Jak jste se dostal tam, kde teď sedíte? A na čem konkrétně sedíte, když si tu povídáme?

MD Začal jsem v TONu na obchodu a postupně jsem firmu poznával a rostl spolu s ní. Člověk si tak projde různými jejími částmi

a postupně získá představu o tom, jak funguje jako celek. Do jejího vedení jsem se tak dostal přirozenou cestou. A teď, když si

spolu povídáme, sedím doma ve své oblíbené lounge CISSY. ●

ton.cz

Dnes ředitel a spolumajitel TONu ve firmě pracuje už celkem 28 let. Šéfuje aktuálně víc než třem stovkám lidí, přičemž ohýbačům tu za 165 let historie prošlo rukama přes 80 milionů dnes již ikonických židlí.

JAN PLECHÁČ

Plečnik, Šípek, Pelcl, Pleskot, Jiřičná… Jan Plecháč se souborem tří řečnických pultů pro státní ceremoniály zařazuje do výčtu architektů a designérů, kteří na Pražském hradě v různých érách působili. Pracoval s vrstevnicemi Opyše, symbolem českého lva a v detailu odkazuje i na sklářské řemeslo. Jako ústřední materiál zvolil hliník.

TEXT Eliška Vrbová

FOTO Aleš Král

❶

Hliník na Hrad

❷

❸

Jan Plecháč

BACKSTAGE

Přemýšlel jsem o čistých až statementových hmotách, které ale zároveň budou odrážet silný příběh.

❹

„Chtěl jsem, aby vznikly jenom čisté kubic-

Šípka jsem znal a Plečnik byl velkou osob-

ké objekty. Zároveň pro mě ale bylo důle-

ností také české architektury, takže je pro

žité do nich vtisknout, že patří na Pražský

mě hezké na jejich hradní gesta navázat.“

hrad a nemohou být a fungovat jinde,“ říká

Když projekt získal konkrétnější kontu-

Jan Plecháč o souboru tří řečnických pultů

ry a bylo stále jasnější, že půjde o řečnický

pro oficiální akce v sálech Pražského hra-

pult, začal Jan Plecháč zohledňovat, v ja-

du v čele s centrálním pultem určeným vý-

kých místnostech se objekt bude používat

hradně pro prezidenta republiky.

a s jakým tvaroslovím bude pracovat. Jak

„Když za mnou Hrad s tímto projektem

už mnohovrstevnatá architektura hradní-

přišel, zaujala mě na něm mimo jiné i linka,

ho komplexu napovídá, jde o průřez slohy

kdy v minulosti do hradního komplexu ně-

od románského ve Starém královském pa-

kolikrát vstupovali zásadní designéři nebo

láci až po zdobný manýrismus a neobaroko

architekti — ať to byl Jože Plečnik za dob

Španělského sálu. „Co se týče proporcí, vy-

Masaryka, nebo Bořek Šípek a Jura Pelcl

cházel jsem z minulého pultu, který Hrad

v časech Václava Havla,“ vypráví. „Jejich

používal dvacet let. Ačkoliv jsme pult šili

přínosy byly viditelné a měly názor, s hrad-

na míru současnému prezidentovi, dělám

ním komplexem se přitom vždycky hezky

ho pro Hrad jako takový s myšlenkou, aby

snoubily. Jura Pelcl byl můj profesor, Bořka

sloužil i do budoucna.“ →

Jan Plecháč

❺

Když pulty dáte k sobě, je to vlastně jedna krajina. Pravý pult má vrstevnice ubíhající k Jelenímu příkopu a dolů ke Strakově akademii, naopak levá část směřuje k Petřínu. ❻

„Věděl jsem, že by pulty měly být osobité, ale zároveň vstřícné k různým prostorám, do nichž budou postavené. Přemýšlel jsem o čistém, ale v něčem až ikonickém tvarosloví, které by dokonce vyjadřovalo určitý statement,“ vysvětluje. V tu chvíli přišla řada na volbu materiálu. Řečnický pult by měl v provozu vydržet desítky let, neměl by být těžký, aby ho maximálně dva lidé zvládli pohodlně přemisťovat v rámci prostor Hradu, a musí jít o objekt, který bude dobře vypadat na televizní obrazovce a vzhledem ke kamerám a reflektorům nebude vytvářet nežádoucí odlesky. Nakonec Jan Plecháč jako ústřední materiál zvolil hliník, a to nejen kvůli jeho fyzikálním vlastnostem, ale i odkazu na české inženýrství a výrobu. „Je přirozeně odolný vůči korozi a povrchová úprava eloxováním tuto odolnost dále prohlubuje elektrochemickým procesem, který vytváří ochrannou vrstvu přímo z materiálu samotného. Výsledkem je objekt schopný odolávat desetiletím bez změny vzhledu nebo funkce, což je pro předmět státního ceremoniálu zásadní,“ popisuje výhody hliníku designér Daniel Gonzalez, který na projektu spolupracoval v rámci Janova studia. Každý pult je vyfrézovaný z jednoho kusu hliníku. Zmiňovanou neoddělitelnost pultu s jeho určeným místem používání zajistil reliéf zobrazující vrstevnice Opyše, skalnatého ostrohu, na kterém byly v 9. století položeny základy Pražského hradu. Topografie jednoho z devíti původních pražských vrchů, je tak na povrchu pultu čitelná stejným způsobem jako záznam konkrétního místa, které nese více než tisíc let historie státní moci. „Všechny tři pulty na sebe vrstevnicemi navazují. Když je dáte k sobě, je to vlastně jedna krajina. Pravý pult má vrstevnice ubíhající k Jelenímu příkopu →

❶

Pult přímo pro prezidenta odlišuje od zbylých dvou vyfrézovaný znak českého lva, jehož korunu bude zdobit křišťálový prach.

Jan PlecHáČ

❷

Designér vycházel z proporcí předchozího řečnického pultu, který Správa pražského hradu využívala po uplynulé dvě dekády. Prezident Petr Pavel osobně navštívil studio Jana Plecháče.

❸

Čistý kubický objekt ozvláštňuje reliéf vrstevnic Opyše, skalnatého ostrohu, na kterém Pražský hrad od 9. století stojí.

❺

Pulty jsou vyfrézované z jednoho kusu hliníku, který má ideální vlastnosti a odkazuje na české inženýrství a výrobu.

❹

Skica všech tří pultů pohromadě ukazuje, jak dohromady pomocí vrstevnic znázorňují celé geografické území.

❼

❻

Hliník je přirozeně odolný vůči korozi a povrchová úprava eloxováním tuto odolnost dále prohlubuje elektrochemickým procesem, který vytváří ochrannou vrstvu přímo z materiálu samotného.

❼

V ramci studia Jana Plecháče spolupracoval na projektu i designér Daniel Gonzalez.

a dolů ke Strakově akademii, naopak levá část směřuje k Petřínu,“ popisuje Jan Plecháč. Kromě vrstevnic odlišuje pult pro prezidenta od zbylých dvou určených pro kancléře a státní návštěvy znak českého lva frézovaný do povrchu. „Nechtěl jsem používat českou standardu, je hodně upovídaná,“ přiznává. „Lev, kterého Studio Najbrt minulý rok v nové vizuální identitě státní správy ‚vyčistilo‘, mi přišel jako fantastický emblém, který by se na pultu měl objevit.“ Malý třpytivý detail odkazující na sklářskou tradici v Česku se kreativní ředitel Moseru rozhodl přidat až na poslední chvíli. „Nebyl bych to já, kdybych do pultu nechtěl otisknout kus českáho sklářství. Celý pult působí poměrně chladným a technicistním dojmem, a proto jsem měl tendenci tuto strohost nabourat něčím tradičním, něčím ručně vyráběným. Proto jsem vyložil korunku nad lvem křišťálovým prachem z Moseru. Jedná o střípky ze sklárny, které jsme ručne vkládali jeden po druhém do reliéfu koruny a odkazovali se k tradiční zdobnosti tohoto elementu. Je to vlastně poměrně nenápadný detail, který má spíše osobní a duchovní význam než pouze ten estetický.“ ●

Pro ty, kteří se nebojí být jiní.

Showroom Pařížská, Pařížská 30, Praha 1 Showroom Vinohrady, Mánesova 78, Praha 2 latable.cz

ROZHOVOR

Sharon Americkou herečku Sharon Stone, jež se díky snímku Základní instinkt stala ze dne na den erotickým symbolem 90. let, jsme fotili v jejím domě v Los Angeles obklopenou vintage designem a vlastními obrazy. Janu Plecháčovi poté během rozhovoru prozradila, proč musela opustit svou kamarádku sovu, jak pozná, že je obraz hotový, zda je jednodušší psát autobiografii nebo fiktivní příběh a proč ji nezajímá, že byl Picasso misogyn. TEXT Jan Plecháč

FOTO Branislav Šimončík

Stone

↓

Šaty, Akris. Boty, Dior. Obraz „Field“, Sharon Stone

↑

Šaty a rukavice, obojí Givenchy. Náušnice, Sharon vlastní

SHARON STONE

Sharon, vy jste se stala doslova přes noc slavnou v roce 1992, kdy se v kinech

objevil snímek Základní instinkt. Jak vám to změnilo život? Vím, že jste se dokonce musela okamžitě přestěhovat. SS

Když jsem natočila Základní instinkt, stala jsem se neuvěřitelně slavnou, a to strašně rychle. Film měl premiéru v pátek. V úterý jsem se snažila projet po Sunset Boulevardu, zastavila jsem na semaforu a lidé doslova obklopili moje auto vlastními těly. Lezli po něm ze všech stran. Nemohla jsem se rozjet, protože jsem se bála, že někoho přejedu. Všichni kolem troubili a křičeli a já tam jen seděla a přemýšlela: „Mám jet? Co když je přejedu já nebo některé z aut kolem mě?“ Vůbec jsem nevěděla, jestli jsem v tu chvíli oběť, nebo pachatel. A vlastně jsem ani netušila, co v takové situaci říká zákon, když vám lidé lezou po autě. Ať jsem šla kamkoli, bylo to stejné. Začalo to být úplně šílené a já už jsem nemohla dál bydlet ve svém domě.

Kde jste tenkrát bydlela?

Bydlela jsem v opravdu roztomilém domě s nádherným výhledem. Nechala jsem v něm vybourat celý vnitřek a předělala ho na skleněný dům s jednou ložnicí. Zbytek byl otevřený až ke stropu. Kamarádi mu říkali „Stone Zone“. Byl úplně nahoře na Mulholland Drive, přímo na vrcholu hory. Když se schylovalo k dešti, mraky vystoupaly až k mým oknům a celý výhled najednou zbělal. Měla jsem také úžasný, velmi důvěrný vztah se sovou, která žila na stromě kousek od mého domu. U okna jsem měla lehátko, sedávala jsem tam, kouřila jointa a se sovou jsme na sebe houkaly. Časem se dokonce naučila přiletět neuvěřitelnou rychlostí přímo ke mně. Na poslední chvíli se stočila nad domem a proletěla těsně kolem mého obličeje. Bylo to děsivé, ale zároveň úžasné. Takže když jsem se stala ze dne na den slavnou a musela se odstěhovat, byla jsem z toho opravdu zlomená. Chyběla mi moje sova. Měly jsme spolu nádherný, dlouhý vztah. Byla jako moje nejlepší kamarádka.

Žila jste tam dlouho?

Roky. Pak ale začal každý idiot na planetě bušit na moje vchodové dveře a snažit se dostat dovnitř. A potom jedné noci O. J. Simpson zabil svou manželku. Policie přijela ke mně domů, chytila mě za ruku a řekla mi, že jsem na seznamu ohrožených žen v Los Angeles. Do druhé ruky mi dali kufr, řekli mi, ať si během deseti minut sbalím všechno, co potřebuji, a oznámili mi, že do toho domu se už nikdy nesmím vrátit. Kamkoli mě odvezli, jeden policista hlídal můj pokoj a další byl dole v hale. Řekli mi, že si musím okamžitě najít dům s bezpečnostní bránou. Já jsem ale neměla skoro žádné peníze. Michael Douglas dostal za Základní instinkt 28 milionů dolarů, zatímco já vydělala 500 tisíc. Najednou jsem potřebovala auto a řidiče pokaždé, když jsem někam jela, protože nebylo bezpečné pohybovat se sama. A studio mi s tím vůbec nepomáhalo.

Takže jste byla v opravdu zoufalé situaci. Jak jste nakonec našla dům, ve kte-

rém žijete dodnes? SS

Bylo to opravdu zoufalé. Můj bodyguard a řidič v jednom byla úžasná žena, která znala jednu realitní makléřku. Zavolala jí a řekla: „Podívej, Sharon je v takovéhle situaci. Můžeš jí pomoct?“ O pár dní později mi makléřka ukázala tenhle dům, který byl schovaný za obrovskou, asi pět metrů vysokou branou. Samotný dům byl v příšerném stavu. Byl úplně vybouraný až na konstrukci, protože se měl předělat a následně prodat jakési perské klientele. Všude byl nepořádek. Neměl ani podlahy. Na zahradě byla obrovská hromada hlíny. Na vstupních dveřích bylo leptané sklo s pávy a na rozbitých schodech ležel příšerný huňatý koberec. Ale samotný základ, který je starý asi 85 až 90 let, byl skvělý. A právě díky tomu, v jak hrozném stavu byl, jsem si ho mohla dovolit.

Co jste tedy udělala, když jste ho koupila? Jak jste tam vlastně bydlela?

Nezbylo mi ani dost peněz na postel. Nastěhovala jsem se proto nahoru do hlavní ložnicové části a zařídila si ji jako samostatný byt. Nechala jsem tam →

RozhovoR

dát minibar, mikrovlnku, malou troubu, ledničku a umyvadlo. Postel jsem si musela pronajmout. První dekádu jsem tam vlastně skoro nebydlela, protože jsem pořád pracovala. Doma jsem byla možná šest až osm dní v roce. Po světě jsem s sebou vozila velký pevný kufr plný vzorků podlah, kousků látek a různých materiálů. V každém městě jsem pak něco koupila. Třeba do knihovny jsem pořídila vintage alabastrové lampy, protože jsem si říkala, že nemůže být nic krásnějšího. Podlahy jsem nechala navrhnout podle přesných vzorů z Versailles. Doplnila jsem všechny lišty a ozdobné prvky, které domu zoufale chyběly. Dokonce jsem jednou navštívila Picassovo muzeum, uviděla tam křišťálový lustr a nechala si ho podle předlohy vyrobit pro svou kopuli. Nechtěla jsem obyčejný, nudný křišťálový lustr. Trvalo to dlouho, ale dům jsem budovala kousek po kousku a investovala do kvalitních věcí. JP

Myslíte, že je teď definitivně hotový, nebo je ještě něco, co byste chtěla

změnit? SS

Nejsem člověk, který potřebuje pořád kupovat nové věci jen proto, že jsou nové. Když mi bylo například padesát, koupila jsem si Bentley Continental Convertible. Dodnes s ním jezdím. Je mu osmnáct let. Je celý černý, má bílé prošívání a vypadá jako kabelka Chanel. Miluju ho a není na něm vůbec nic špatně. Mám ráda pocit kvality. Věřím, že když investujete do něčeho kvalitního a dobře se o to staráte, ať už jde o umění, nábytek, sklo nebo, což je nejdůležitější, vztahy, můžete si to uchovat navždy.

To mě přivádí k zajímavé otázce týkající se vašeho malování. Když jste ma-

lířka, jak poznáte, že je obraz hotový? Prostě to nějak vnitřně cítíte? SS

Není to ani tak o tom poznat, kdy je obraz hotový, jako spíš vědět, kdy od něj odejít. Když jsem byla mladší a neměla tolik zkušeností, pořád jsem na obraze pracovala, protože jsem měla pocit, že ho musím „dokončit“. Teď už dokážu poznat, kdy jsem s ním pro danou chvíli skončila. Někdy ho odložím a vrátím se k němu za tři měsíce, za půl roku nebo třeba za dva roky a zjistím, že potřebuje ještě zapracovat. Jindy pochopím, že je opravdu hotový. A někdy se na něj podívám a řeknu si: „Tohle je úplná sračka, měla bys to celé přemalovat!“ A právě to je na plátně skvělé. I když obraz přemaluju, ten čas jsem strávila tím, že jsem se rozvíjela jako umělkyně i jako člověk.

Vím, že jste včera byla ve svém ateliéru. Kolik dobrých obrazů tam teď vlast-

ně máte? SS

Včera jsem to všechno procházela a mám tam asi sto obrazů, o kterých si pořád myslím, že jsou dobré. Maluji portréty, abstraktní expresionismus a fauvistické krajiny. Kdyby za mnou někdo přišel s nabídkou výstavy, jsem připravená. Ale maluju proto, že jsem malířka, ne proto, abych pořád někde

↑

vystavovala. Moje dosavadní výstavy byly úžasné, ale vlastně jsem se pře-

Couture. Náušnice,

kvapivě cítila dobře, když byla zrušena moje výstava v Praze. Ani nevím proč. Myslím, že je to proto, že přichází něco jiného. JP

Máte kromě malování ještě nějaké další sny nebo projekty?

Chtěla bych dokončit knihu, kterou právě píšu. Je to fikce o jeptiškách. Je to mnohem těžší než psát autobiografii, protože ta byla jednoduše o mně. Tohle je fikce, takže je to mnohem náročnější. Ale už se blížím ke konci a doufám, že ji příští rok dokončím. Mám také nápad na skleněné nádobí vhodné dovnitř i ven. Chtěla bych navrhnout sklenice a další nádobí, které se nerozbije, takže by bylo bezpečné pro děti, k bazénu i na večírky. Říkám tomu „dostupný luxus“.

To je fascinující. V Moseru se také snažíme hledat nové způsoby, jak vyrábět

sklo pro současný trh. Není už takový zájem o tradiční jídelní soupravy staré dvě stě let čítající třeba 50 kusů. Naše konkrétní sklo je ale možná příliš drahé na to, aby se dalo používat venku u bazénu. Ale když už mluvíme o designu a umění, je pro vás důležitý „příběh“, který za nějakým dílem stojí?

Šaty, Sophie

Sharon vlastní. Obraz Wisdom, Sharon Stone

fotograf

BRANISLAV ŠIMONČÍK

byl Picasso misogyn. Z hlediska toho, jestli považuju jeho umění za dobré, to pro mě není podstatné.

styling a creative PARIS LIBBY

Upřímně, zajímá mě krása umění, ne osobní život umělce. Je mi jedno, jestli

Myslel jsem spíš příběh a koncept, který stojí za designem konkrétního pro-

make-up

duktu, například filozofie, z níž vycházejí návrhy Marcela Wanderse.

AMY ORESMAN

(A-FRAME AGENCY)

skvělé, tak jsem si na něj sehnala číslo a zavolala mu, abych mu řekla, jak je šikovný.

vlasy IAN JAMES (WALL GROUP)

Aha, ano! Od Marcela jsem si koupila lustr a svícny a přišly mi naprosto

Jak často jezdíte do Evropy?

Hodně často. Příští týden se vracím do Itálie, protože jsem ambasadorkou italských aerolinek, a mám v Evropě naplánovaných ještě několik dalších pracovních projektů.

Až budete příště v Praze, dejte mi, prosím, vědět. Ukážu vám naši továrnu,

kde je řemeslné zpracování na absolutně nejvyšší úrovni, a můžeme se společně podívat na nějaké umění. SS

To bych moc ráda. ●

ROZHOVORY

Jiří Pelcl

Marcel Wanders

Radim Babák

Designér Jan Plecháč se rozhodl oslovit osobnosti, které ho během jeho cesty na kreativní vrchol inspirovaly. Hovořil se svými idoly z mládí, jako je nizozemský designér Marcel Wanders nebo Jiří Pelcl a Radim Babák, kteří ho směrovali během studií na UMPRUM

MY PEOPLE

Kristýna Mikolášková Daniel Gonzalez Laurids Gallée

jako pedagogové. Nezapomněl ani na své kolegy ze studia Kristýnu Mikoláškovou a Daniela Gonzaleze nebo rakouského designéra Lauridse Gallée, kterého letos angažoval pro sklárnu Moser, jejímž je uměleckým ředitelem. TEXT Jan Plecháč

FOTO Aleš Král a archiv

rozhovory

Jako pedagog byl Jiří Pelcl pro formování mladého Jana Plecháče zcela zásadní. Společně si povídali o kreativních motivacích i věčných pochybnostech.

Jiří Pelcl ❶

❸

❷

❶

Jan Plecháč v pozadí při berlínské prezentaci prototypů židlí podle návrhů tehdy ještě studentů Daniela Pošty, Lucie Koldové nebo Kláry Šípkové. Píše se rok 2009.

❸

Karafa h2o je jedním z Pelclových novějších děl z roku 2025.

❹

Minimalistický servis Arena navrhl Jiří Pelcl v roce 2010.

❷

váza Symbiosa podle návrhu Jiřího Pelcla propojuje svět skla a neopracovaných větviček.

❹

my people

Honza se ptá:

dolCevita se ptá:

Co v tobě poprvé vyvolalo touhu stát se designérem?

Jaký byl váš první dojem z Honzy Plecháče? Na základě čeho

Vzpomínáš si na konkrétní okamžik nebo pocit, kdy jsi to volání

jste ho přijali do ateliéru?

pocítil poprvé?

JPE Přijali jsme ho na základě jeho prací při talentové zkoušce,

JPE Během studia architektury na UMPRUM jsem navštívil výsta-

jeho předchozích prací, portfolia a také byl důležitý rozho-

vu Plastické hmoty v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

vor, který jsme dělali s každým jednotlivým uchazečem. Při

Bylo to v roce 1972 a kurátorka Milena Lamarová tehdy před-

diskuzi poznáte reakce na různé dotazy a můžete odhadnout,

stavila to nejlepší z italského designu. Výstava byla pro mě

jaká energie se ve studentovi skrývá. Záměrně říkám „odhad-

fascinující událostí a nadchla mě pro design více než všechny

nout“, protože všechno může být jinak. Někdy vás student

školy dohromady. Tehdy jsem se rozhodl, že se mu budu věno-

v průběhu studia překvapí, jindy trochu zklame. U Honzy ta

vat. S Milenou jsme se potom setkávali mnohokrát a byla pro

energie byla cítit.

mě inspirativní osobností. DV JP

Měl jsi na své cestě někoho, ke komu jsi vzhlížel, nebo mento-

ra, který tě výrazně formoval?

Vybavíte si, kdy se poprvé v ateliéru projevil tak, že jste věděli, že z něj vyroste úspěšný designér?

JPE Nevzpomínám si přesně, který úkol byl u něho přelomový, jde

JPE Na UMPRUM to byl architekt Ladislav Vrátník, skvělý peda-

spíše o reakce při konzultacích a diskuzích nad konkrétním

gog, který dokázal studenty nadchnout pro architekturu a de-

zadáním. Nikdy nevíte, co z lidí vyroste, ale když jste si je

sign. Naučil mě držet se vlastního úsudku, být pracovitý a vy-

sami vybrali, tak jim všem musíte věřit. Sledujete, jaké názory

trvalý, zůstat konzistentní v názorech a tvorbě, myslet na lidi,

studenti mají a jak jsou schopní je formulovat, jaké mají nasa-

ne pouze na svoje díla. Na Royal College of Art v Londýně to

zení a tak. Důležité taky je, jak jsou odolní vůči neúspěchům,

byl Vico Magistretti, který mě povzbuzoval k odvaze a velko-

ale i úspěchům. Dílčí úspěch může povzbudit, ale také být

rysosti při navrhování.

zdrojem sebeuspokojení, což neplatí pro Honzu.

Existuje okamžik nebo milník, který zásadně změnil směr

Jaké největší kvality nebo specifika má podle vás Honzova

tvojí kariéry — bod, po kterém už nic nebylo úplně stejné?

tvorba?

JPE Milníkem byl pro mě určitě nástup na UMPRUM v roce 1997,

JPE Myslím, že Honza je „hledač“. Dokáže analyzovat okolní situ-

kdy jsem převzal po Bořku Šípkovi vedení Ateliéru designu.

aci a přitom se držet své intuice. Má schopnost cítit, co je ve

Bylo mi tehdy 57 let a uvědomil jsem si, že je čas předat dál

vzduchu, a přitom nesklouznout k módním trendům. Na jeho

to, co jsem se naučil ve své praxi a co mi dali jiní pedagogo-

práci a aktivitách kolem je vidět, že ho design baví, že je jeho

vé v minulosti. Bylo pro mě úžasné pracovat spolu s mladý-

životem.

mi, motivovat je k tvoření a potom sledovat jejich samostatné kariéry v oboru. UMPRUM je moje srdeční záležitost, prošel

jsem ji od studenta, pedagoga, prorektora až po rektora.

JPE Vedle jeho předchozích designů nábytku a prací pro Lasvit

Která jeho díla máte nejraději a proč? se mi líbí jeho práce pro Moser. V roli uměleckého ředitele

Kdyby sis ze všeho, co jsi udělal, měl vybrat jen jeden projekt,

tam uplatňuje přehled v oboru a cit pro komunikaci. Skvělé

který by to byl?

jsou také jeho instalace produktů, například výstavní expozi-

JPE Za svoji téměř čtyřicetiletou kariéru jsem pracoval na více jak

ce Moser na minulém DesignBloku.

500 projektech, menších nebo větších, úspěšných nebo nerealizovaných, takže je pro mě dost obtížné vybrat jeden, který by byl zásadní. Vždy jsem se snažil, aby moje práce byla prospěšná pro široké spektrum lidí, nikoliv pro jednotlivce. Proto jsem dával přednost designu produktů pro výrobu před autorskou tvorbou. Ale originální kusy byly vždy nedílnou součástí mé práce, byly pro mě osvěžením, tvorbou bez mantinelů výroby. Pokud bych měl zmínit, který projekt měl největší dopad u lidí, tak to byl v roce 2003 design souborů porcelánu pro Český porcelán Dubí, které jsou stále ve výrobě. JP

Bylo někdy období, kdy jsi o své cestě designéra zapochyboval?

JPE O cestě být designérem jsem nikdy nepochyboval, jen jsem přemýšlel, kde budu tuto profesi dělat. Po návratu z pobytu v Londýně jsem si uvědomil v celé šíři, jak hlubokou jámu vykopali komunisti mezi plným, svobodným životem a socialistickým přežíváním. Pochyboval jsem, že se tato jáma dá překlenout a uvažoval jsem o přesunu do ciziny. Události v roce 1989 však vše změnily.

rozhovory

Radim Babák ze studia Hipposdesign dlouhodobě působil jako asistent v ateliéru Jiřího Pelcla na UMPRUM. I on se podílel na modelování kreativní osobnosti Jana Plecháče.

Radim Babák ❷

❶

Kolekci čalouněného

nábytku Soft tvoří nos-

jedné z ateliérových pre-

v kombinaci polyuretano-

zentací na UMPrUM.

vých pěn a nekonečného

❷

❹

Jan Plecháč se svým

návrhem kovové židle při

ná ocelová konstrukce

spektra potahových látek.

❸

❹

radim Babák tvoří

hipposdesign společně

Modulární sedací

s designérem ondřejem

sestavy sss! vyrobily firmy

Tobolou. Jeden z jejich

mminterier a Techo pro

raných produktů byla ko-

interiéry Národní technic-

lekce svítidel PUr z poly-

ké knihovny v Praze.

uretanové pěny.

my people

Honza se ptá:

dolCevita se ptá:

Co v tobě poprvé vyvolalo touhu stát se designérem?

Jaký byl váš první dojem z Honzy Plecháče? Na základě čeho

Vzpomínáš si na konkrétní okamžik nebo pocit, kdy jsi to volání

jste ho přijali do ateliéru?

pocítil poprvé?

Probíhalo to postupně. Jako mladší sourozenec inspirují-

Každý nový student přijatý na UMPRUM je tak trochu sázka do loterie. Každý se vyvíjí, kupa věcí ho během šesti roků

cí se v mnoha věcech sourozencem starším jsem se začal za-

studia ovlivní, nasměruje. To samé platí i o nás, pedagozích.

jímat kromě různých sportovních disciplín postupem času

Uchazeči nás mnohdy znají pouze z médií, nebo nějakého

také o umění. Můj starší bratr Petr měl cestu k dospělosti pří-

pětkrát upraveného povídání. Ne každému sedne styl komu-

močařejší. Ze základky si to namířil na brněnskou SŠUŘ a pak

nikace, předávání zkušeností nebo neustálé opakování, proč

rovnou na UMPRUM do Prahy, kde dnes vede Ateliér designu

udělal tohle takto a proč ne jinak. Principiálně jsme ale vždy

a nových médií. Trvalo mi o hodně déle uvědomit si, že život

společně s Jiřím Pelclem vybírali naše budoucí studenty nejen

není jen skákání na cyklotrialovém kole. Začal jsem se připo-

na základě jejich připravených portfólií, ale také podle ener-

jovat k různým bratrovým projektům, které v Brně se svými

gie, kterou nás při ústním pohovoru zavalili, nebo jak uměli

kamarády pořádal. Petr je nazval skupinou TRS.

reagovat na zcela nečekané dotazy. Nebylo nic výjimečného, když po oblíbené stavbě padl dotaz typu: Jakou máš rád čoko-

Měl jsi na své cestě někoho, ke komu jsi vzhlížel, nebo mentora,

ládu? Chodíš rád do lesa na houby? Co říkáš na naše, jak hráli

který tě výrazně formoval? RB

včera s tou Kanadou? Honza nám byl od počátku sympatický

Bylo jich hned několik. A nebyli to pouze lidé, ale i atmosféra

svou přirozenou pozitivitou. Jestliže se k tomu přidá neutu-

a prostředí okolo mě. Nejprve to byli rodiče s bratrem společ-

chající drive, kvalitní rodinné zázemí, celá jeho aktuálně na-

ně s brněnskou kulturní atmosférou druhé poloviny 80. a za-

šlápnutá kariéra, je moc prima a mám z toho radost.

čátku 90. let. Později to byla samozřejmě pražská UMPRUM a mí profesoři Bořek Šípek a Jiří Pelcl, u kterých jsem studoval

architekturu a design. S Jiřím jsem pak spolupracoval dalších,

že z něj vyroste úspěšný designér?

tuším, třináct let na škole jako jeho odborný asistent. Mimo

Vybavíte si, kdy se poprvé v ateliéru projevil tak, že jste věděli, Když sedíte se studenty na korektuře v ateliéru u jednoho sto-

jiné jsem mohl nahlédnout i jak tvoří ve svém ateliéru, kde

lu, vnímáte je všechny tak, že to budou jednou úspěšní světo-

jsem během studií nějaký čas pracoval. Jurův pohled na věc

ví designéři. To znamená, že budou pravidelně spolupracovat

a upřímná přímočarost mě na něm baví dodnes.

se špičkovými výrobci a stanou se přirozenou součástí špičky ledovce tohoto oboru. Teď to bude znít možná trochu skeptic-

Existuje okamžik nebo milník, který zásadně změnil směr tvo-

ky, ale lokální úspěch v designu je stále spíše pro radost našich

jí kariéry — bod, po kterém už nic nebylo úplně stejné?

maminek, tatínků a kamarádů, kteří si o vás rádi něco přečtou.

Na světovou hvězdu současného designu formátu Bořka Šípka

Založení vlastního ateliéru Hipposdesign s Ondrou Tobolou, zabývající se architekturou a designem širokého spektra.

stále čekám a těším se na ni. Věřím, že to po dlouhé době bude

Uvědomil jsem si, že už za mnou nikdo nestojí, nikdo mě ni-

právě Honza a naváže tak na sérii našich úspěšných Honzů

kam netlačí, nikdo mě do ničeho nenutí. Najednou jsem to byl

v oblasti kultury (Werich, Svěrák, Hřebejk, Saudek, Tříska,

jen já a můj kamarád–společník a výzvy plné dobrodružství.

Kaplický, Muchow). Upřímně mu to přeji.

Mnoho z nich jsme společně s našimi osvícenými klienty dotáhli do úspěšného konce a máme z toho všichni vždy velkou radost.

tvorba? RB

Kdyby sis ze všeho, co jsi udělal, měl vybrat jen jeden projekt,

Designem žije na plný koule. Neplatí to nejen o jeho práci, ale i jeho životním stylu. Baví mě vždy, když se potkáme, ať už

který by to byl? RB

Jaké největší kvality nebo specifika má podle vás Honzova

je to ráno s našimi dětmi cestou do školy v jeho originálním

Mám rád všechny své projekty, které se v prima teamu dotáhly

fashion kousku, nebo třeba na podzimním DesignBloku, je-

do konce. Architekturu a design vnímám jako společné dílo. Je

hož start se po roce opět blíží.

to zcela odlišný způsob práce než třeba namalovat obraz. Ale kdybych měl vypíchnout jeden, tak to bude vždy ten aktuál-

Která jeho díla máte nejraději a proč?

ní. Proces vzniku něčeho nového je prostě skvělý. Momentálně

Mám rád kolekci lustrů Neverending Glory, na kterých spolu-

je to projekt rodinného domu v Praze Vinoři pro moc milé

pracoval se svým spolužákem Henrym Wielgusem, molekulo-

klienty.

vou Stavebnici 02 (Building Kit 02) nebo drátěné experimenty Icony zabývající se ikonickými nábytkovými solitéry uchope-

Bylo někdy období, kdy jsi o své cestě designéra zapochyboval?

nými v novém kontextu, kterými, tuším, ukončil své studium

Ano, když se setkám s lidskou malostí, vypočítavostí a hloupos-

na UMPRUM. Všechny tyto produkty jsou postavené na zá-

tí. Nejhorší je kombinace toho všeho dohromady. Pokračovat

bavné hře s měřítky, dynamikou a netradičními vztahy, což

dál mě vždy přesvědčí setkání s opakem. Projekty s lidmi, kte-

mě vždy moc baví.

ří vnímají spolupráci s architektem a designérem jako přínos, kde si společně s ním plní svůj sen a umí se z toho upřímně radovat, mám moc rád a vážím si jich. Naštěstí stále převažují.

rozhovory

Předtím, než se oba osobně setkají v Praze, kam přijíždí Marcel Wanders na pozvání DesignBloku jako superstar světového designu, probrali s Janem vše důležité na dálku.

Marcel Wanders

❶

❷

❸

my people

Honza se ptá: JP

Můžeme začít úplnými začátky vaší kariéry? Rád bych věděl, proč jste se

vlastně chtěl stát designérem? Dokážu si představit, že vás někdo nebo něco zaujalo, a proto jste se tak rozhodl. Co tedy stálo na samém počátku? MW Byl jsem už od malička kreativní. Pořád jsem něco vyráběl, tam to všechno začalo. V té době to nikoho moc nezajímalo, nikdo pořádně nevěděl, co obnáší být designérem. Jedinou možností bylo jít na uměleckou školu. Ale říkal jsem si: „Umělecká škola? Nevím... Chci být uprostřed společnosti, ne stát kdesi na jejím okraji.“ Tak jsem to tehdy cítil. Pak mi jeden chlapík u nás ve škole, výchovný poradce, řekl, že existuje něco jako škola designu. Nebylo to ani daleko od našeho domu, takže to vypadalo jako jasná volba. Přišlo mi to skvělé, ale ze začátku jsem si nebyl úplně jistý. Po roce už ale ano. Navíc to byla v té době snad jediná škola designu na světě, kde se to dalo naučit. No a pak mě z ní vyhodili. Bylo to docela dramatické, ale hned mi bylo jasné, že to prostě dokážu. I bez školy. Rozhodl jsem se, že se designérem stanu, protože jsem to miloval a viděl v tom smysl. Asi jsem tehdy za moc nestál, když mě vyrazili, ale to mi bylo fuk. JP

Takže jste to chtěl dokázat stůj co stůj. Ale jak to, že vás vyhodili?

MW Zásadní problém byl v tom, že školy tehdy byly hrozně staromódní. A to já nebyl. Nehodlal jsem se řídit pravidly jiných lidí, chtěl jsem si tvořit vlastní. V tom tkvěl ten hlavní konflikt. Také jsem cítil, že design by měl být součástí kultury, nejen pouhým procesem. V té době se na design pohlíželo jako na strategii, uděláte to takhle a vznikne dobrý výsledek. Já na to ale říkal: „Ne, ne, ne. Bude v tom kultura, bude to úplně jiné, než mi tu vyprávíte. A udělám to po svém, ať to stojí, co to stojí.“ Takže možná bylo vlastně dobře, že mě vyrazili. Musel jsem si najít vlastní cestu. Zkoušel jsem pak ještě další školy, nakonec mě vyhodili ze čtyř, až už mě nikde nechtěli přijmout. Tak mi nezbylo nic jiného než si začít dělat věci po svém. JP

Skvělé. A co následovalo potom? Pokud se nepletu, hnutí Droog Design

vzniklo v devadesátých letech. Jaké to tehdy bylo? Jak vypadaly začátky a celá éra Droog? Nebyla to totiž jen značka, vnímám to spíše jako manifest. MW Řekněme, že design tehdy byl vnímán velmi povrchně. Hodně vycházel z italské školy. Design se zkrátka oblékal do líbivých tvarů. Já jsem se naopak snažil odhalit jeho kostru. Hledal jsem tu nejčistší možnou verzi. Nešlo o minimalismus, ale o design oholený na kost, obnažený až na samotnou podstatu věci. Vrátit se k úplným základům. Měl jsem vizi, že se chci s lidmi propojit pomocí klasických archetypů. Jednou jsem vytvořil takovou sestavu stínidel, prostě hromadu lampových stínidel naskládaných na sebe. To bylo ztělesnění celého tohoto konceptu a stalo se to vůbec prvním produktem Droog Designu. Renny Ramakers tu lampu viděla a jednu si koupila. Pomalu ale jistě pak s Gijsem Bakkerem hnutí založili a přidali se další designéři s podobným cítěním. Nikdy to nebyl styl, byla

❶

pro španělského výrobce lladró navrhl marcel Wanders v roce 2019 kolekci svítidel Nightbloom s okvětními lístky z bílého porcelánu.

to čistě mentalita. JP

li, kdy se svět začal silně globalizovat. Do té doby národní časopisy začaly získávat mezinárodní přesah a nedlouho nato se začal objevovat internet.

❷

Křeslo Knotted z roku 1996 je inspirované technikou makramé, neboli drhání.

❸

pro italského výrobce Alessi vytvořil ucelenou kolekci inspirovanou cirkusovým prostředím.

To je nesmírně zajímavé…

MW Bylo to tak a myslím, že to bylo i nutné. Byli jsme aktivní zrovna ve chví-

Nás nezajímalo technické inženýrství. Příběhy, které jsme v designu vyprávěli, byly osobní. Naše vizuály byly mnohem údernější a šly za hranici čisté funkce. Byla to naprosto ideální potrava pro média. JP

Protože novináři mohli psát nejen jak je věc vyrobená, ale také jaká je v ní

zábava, emoce a kdo ji miluje. MW Přesně tak. Umožnili jsme, aby do designu vstoupila lidskost namísto →

rozhovory

suchého inženýrství. Právě proto si toho média tolik cenila. Tohle byl počátek nového světa designu a myslím si, že to byl obrovský impuls, který má vliv dodnes. Svět se díky hnutí Droog zásadně proměnil. JP

Tomu naprosto věřím. Ptal jsem se na to i proto, že to pro mě osobně bylo

nesmírně důležité během mých vysokoškolských studií. Bylo to neuvěřitelně inspirativní, protože jste kladli důraz na samotný koncept, a ne jen na tvary, rádiusy nebo konstrukční řešení. Zejména v České republice bylo velmi důležité tento vliv vnímat. MW Výsledky tohoto přístupu vidíme dodnes. Je zajímavé, že Droog dodnes přitahuje spíše mladší generace. Studují ho davy mladých lidí, kteří se teprve učí být designéry. Tenhle přístup k nim totiž neustále promlouvá a ve své podstatě ještě není vůbec starý. Je to zkrátka úplně jiný přístup postavený na naprostých základech. JP

Rozhodně. Je to skvělé, a moc vám za to děkuji, pro mě to opravdu hodně

znamenalo. Ale pojďme teď k dalšímu tématu. Osobně mě nesmírně zajímá, jak to všechno dokážete skloubit dohromady? Jste spolumajitelem značky Moooi a zároveň jedním z největších světových designérů s vlastním studiem. Jaká to pro vás byla změna, stát se spolumajitelem globální značky? Jak to ovlivnilo vaši denní rutinu? MW Mám dva bratry a jsme jednovaječná trojčata, takže všechno děláme společně. JP

Aha! Tak teď už to chápu. (smích)

MW Víte, vést byznys je podle mě nesmírně kreativní záležitost. A když pro nějakou firmu navrhujete, musíte za ni zkrátka převzít zodpovědnost. Takže v tom pro mě není velký rozdíl. Smyslem designu podle mě vůbec není svoboda. Je to o tom, že objevíte extrémně malou mezeru a do té se ponoříte. Tam najdete svět, a to je design. Pokud mi klient dá příliš mnoho svobody, říkám si, že vlastně vůbec neví, co chce. Samozřejmě nemusí rozumět všemu, ale měl by dělat pár věcí brilantně, a ty mi pak vysvětlit. Od toho se odpíchnu. Nepotřebuji přemíru volnosti, potřebuji z jeho strany závazek k dokonalosti. Moji klienti mě zajímají. Mám je rád a chci, aby byli úspěšní a měli skvělý život. Chci, aby jejich zaměstnanci mohli vzít děti na dovolenou a koupit si dům. Ale zároveň chci, aby tyhle firmy inspirovaly svět. Aby to nebyl jen chladný byznys, ale aby dělaly věci pro čistou radost z tvorby. Lidem, kteří kupují jejich produkty, navíc neříkám zákazníci, ale publikum. Každá firma totiž potřebuje spoustu lidí, kteří ji budou milovat, i když si od ní nikdy nic nekoupí. V tom tkví skutečná síla značky. JP

S tím naprosto souhlasím.

MW Většina lidí, kteří milují moji práci, si ode mě nikdy nic nekoupili, a to je absolutně v pořádku. Myslím, že na designu je krásné, že je v určitém smyslu zadarmo. Platíte pouze za vlastnictví předmětu, ale to je jen okrajová záležitost. Vezměte si pohovku. Třeba se vám jich líbí pětadvacet, ale doma máte jen jednu, kterou jste podědili po rodičích. Ale z těch pětadvaceti dalších máte čiré potěšení. Těší vás o nich přemýšlet, povídat si o nich. Je to inspirace a je zadarmo. Je to, jako když jdete do muzea na Picassa. Taky si neříkáte: „Toho chci vlastnit.“ Chcete si ho prostě jen užít. Chcete o něm přemýšlet, chcete napsat na sítě: „Miluju tohohle Picassa.“ Nebo klidně: „K čertu, já tohohle Picassa nenávidím.“ A to všechno máte zadarmo. JP

Amen. To je krásná myšlenka. Bavili jsme se o začátcích Droog Designu,

jaké byly začátky Moooi? MW Během éry Droog jsem byl nesmírně hrdý na to, že jsme mohli v Nizozemsku takový design ukázat světu. Pak jsem ale zatoužil vytvářet produkty, které se lidem opravdu dostanou do rukou a otestovat je v realitě běžného života. Jenže moje návrhy tehdy nikdo nechtěl vyrábět. Poté, co jsem vytvořil →

❶

Slavná váza Egg vznikla na začátku Wandersovy kariéry na základě formy vytvořené ze silonky naplněné vajíčky.

❷

Skynest Suspension je závěsná lampa z roku 2022 navržená pro Flos.

❸

Komiksový styl s nadsázkou je pro Marcela Wanderse typický. Není proto divu, že spolupracoval se společností Warner Bros na kolekci postaviček The Spirit heroes.

❹

Stále se rozšiřující série objets Nomades pro Louis vuitton zahrnuje i několik Wandersových návrhů včetně lehátka Lounge nebo houpacího křesla Lune.

❺

Židle Sparkling pro značku Magis je vyrobena z recyklovaných plastových lahví.

❷

❶

❸

❹

❺

rozhovory

❶

Diskrétní dekorace zdobí vnitřek širmu svítidla Skygarden pro značku Flos.

❷

Interiéry bývalé veřejné knihovny v Amsterdamu proměnil Wanders pro pětihvězdičkový hotel Andaz.

❸

Série váz a nádob New Antique vzniká kontinuálně od roku 2014 pro francouzskou sklárnu Baccarat.

❶

❷

❸

❹

Křivky křesla Dove pro značku Natuzzi ukazuje Wandersův smysl pro eleganci.

my people

křeslo Knotted Chair, mi všechny firmy říkaly: „Jé, to je krásné, ale to není nic pro nás.“ Až na Cappellini, to je prostě bláznivá firma. Takže nikdo nechtěl s Marcelem Wandersem spolupracovat a já to musel vzít do vlastních rukou. Odjakživa se řídím heslem: „Musíš si koupit to, co prodáváš.“ Když si to nechceš koupit sám, je něco špatně. Navrhoval jsem spoustu hotelů, tak jsem pak jeden postavil i ze svých vlastních peněz. Chtěl jsem ukázat, že nekecám do prázdna a jdu s vlastní kůží na trh. A přesně z tohoto důvodu jsem tehdy založil značku Moooi. Umožnila mi dostat do světa vlastní návrhy, ale také díla dlouhé řady designérů, kteří do té doby nedostali šanci nikde jinde. Objevili jsme tvůrce, kteří dnes patří do světové padesátky těch nejlepších. Pokud někomu jen radíte a nic neriskujete, vaše rada nemá takovou váhu. Pokud se jako poradce neangažujete i finančně, nejste skutečně ve hře. To nejmenší, co můžete udělat, je ukázat, že si své vlastní rady vážíte a že jí stoprocentně věříte. JP

Stojí to za to mít vlastní hotel, vlastní nábytkářskou firmu? Musí to někdy

být dost drsná cesta. MW Podívejte se, já bych to sice jinak neudělal, ale nikdy bych to nikomu jinému neradil. Mám k tomu prostě sklony, byla to pro mě nutnost, ale přineslo mi to hromadu vrásek, potíží a obrovské množství práce. Já lidem vlastně ani neradím, aby se stávali designéry. Designérem se stanete, jen když nemáte na výběr. Když máte jinou možnost, dělejte raději něco jiného. Existuje spousta nádherných způsobů, jak prožít skvělý život, aniž byste museli být designérem. Není to vůbec lehká práce. JP

Svatá pravda. Udělal jste tisíce projektů. Dokázal byste z toho obrovského

množství vybrat jeden jediný, který považujete za ten nejzlomovější ve vaší kariéře? Bylo to ono zmiňované křeslo Knotted Chair? MW Knotted Chair je samozřejmě nesmírně důležitý produkt, ale je možná důležitější pro okolní svět než pro mě samotného. Byla to zkrátka první věc, díky které se svět seznámil s Marcelem Wandersem a tehdy to způsobilo poprask. Později jsem ale vytvořil spoustu dalších věcí, které mají podobnou kvalitu a hloubku a kterých si vážím stejně nebo i víc. Kdybych tehdy udělal jen tohle křeslo, asi bychom tu dnes spolu neseděli. Byla to věc, která mě zapsala na světovou mapu designu a lidé mě začali sledovat. Ten projekt s sebou nesl obrovské množství inovací, nejen materiálových, ale i filozofických. Nikdy jsem nechtěl slepě kopírovat Bauhaus. Ať už mluvím o kolekci New Antiques pro Cappellini, o vázách Airborne Snotty, o Sponge Vase nebo o kouscích pro Louis Vuitton, Baccarat nebo Christofle... ten seznam je dlouhý. Úplně stejně důležitý byl ale i můj přechod k interiérovému designu. To bylo ve své době něco nevídaného. Tehdy to nedělal skoro nikdo kromě Philippa Starcka.

dolCevita se ptá: DV

Na čem aktuálně pracujete? Který projekt je pro vás teď klíčový? Je to něco

velkolepého, nebo spíše nějaká menší, srdcová záležitost? MW Pracuji hned na několika velkolepých věcech. Před čtyřmi lety jsem zavřel své velké studio, což mi paradoxně umožnilo ponořit se do věcí mnohem hlouběji. Momentálně jsem ve fázi, kdy podávám žádosti o tři patenty. Za celou kariéru jsem o žádný patent nežádal, ale teď jdeme hned do tří. A to je jen zlomek toho, co dělám. Chystáme obrovské inovace a já jsem z toho naprosto nadšený. Spousta lidí v mém věku už nemá takovou chuť zkoušet nové věci. Ale já hořím energií víc než kdy dřív a neustále makám na plné obrátky.

rozhovory

Díky neobvyklému použití pryskyřice se rakouský designér působící v Rotterdamu stal hvězdou. Jan Plecháč ho přizval ke spolupráci se značkou Moser a vy se s ním můžete setkat během DesignBlok Talks v Průmyslovém paláci.

Laurids Gallée

my people

Honza se ptá: JP

Vyrůstal jsi v umělecké rodině. Umění se věnoval tvůj dědeček, rodiče, teta

i strýc. Sám jsi ale řekl, že si se tomu dlouho bránil a záviděl spolužákům jejich „normální“ rodiče. Co se muselo stát, aby se tento odpor proměnil ve vášeň? LG

Nebyl to jeden konkrétní okamžik. Vyplynulo to zcela přirozeně. Kolem mých patnácti nebo šestnácti let, kdy začala být online média na vzestupu, jsem si uvědomil, že trávím stále více času vyhledáváním kreativní tvorby, která mě fascinovala. Tento zájem přirozeně přerostl v touhu založit si vlastní praxi nebo to alespoň studovat.

Jak moc tě tedy rodinné prostředí formovalo, ačkoli ses mu aktivně bránil?

Formovalo mě to docela dost, i když jsem tomu vzdoroval. Jakmile jsem začal studovat, bylo pro mě snadné poznat, když mělo něco kvalitu a když byl nápad opravdu dobrý. Myslím si, že to přímo pramenilo z toho, že jsem vyrůstal v obklopení tvorby rodičů.

Co tě přitáhlo k designu? Byl tam nějaký konkrétní okamžik nebo pocit,

kdy jsi poprvé vytušil, že to je tvoje cesta? LG

Volné umění mě mátlo, i když mě rodiče neustále brali do muzeí. Často jsem nerozuměl tomu, na co se dívám. Design mě ale nemátl vůbec. Chápal jsem, že věc musí mít nějakou funkci, vedle které má i estetické či sochařské kvality, a tato kombinace mi připadala přístupná. Ani jsem nevěděl, že se to dá studovat, dokud se k tomu nerozhodl můj kamarád. Byl jsem ohromen, že na to existuje obor. Zpětně si říkám, že kdybych začínal znovu, možná bych se více klonil k sochařství, ale líbí se mi, že se má současná tvorba pohybuje někde mezi tím. Nemám potřebu rozsekávat, na kterou stranu patřím.

Co tě jako mladého člověka z Rakouska přivedlo konkrétně do Eindhovenu?

Bylo to racionální rozhodnutí, nebo spíše instinkt? LG

Chtěl jsem studovat design ve Vídni na Die Angewandte, ale nevzali mě. Byl jsem z toho opravdu smutný. Strýc mi tehdy řekl, ať mu pošlu portfolio, které jsem si připravil k přijímačkám, protože jeho soused byl známý nizozemský designér a on mu ho chtěl ukázat. Tomu designérovi se to líbilo, pozval mě do Nizozemska na pohovor a doporučil mi Design Academy Eindhoven. Do té doby jsem o ní vlastně nic nevěděl. Internet tehdy nebyl tak propojený, takže bylo těžké zjišťovat si informace o dobrých zahraničních školách. Podal jsem si přihlášku a přijali mě.

Jak se v průběhu let změnil tvůj vztah k Rakousku? Je to pro tebe stále do-

mov, nebo se jím stalo spíše Nizozemsko? LG

Část mého domova je stále v Rakousku, ale už se necítím plně doma ani na jednom z těchto míst. Když se teď vrátím do Rakouska, nerozumím tamní dynamice a lidem tak jako dřív. Někdy to je docela konfrontační. Přesto se tam cítím doma a stejně tak se cítím doma i v Nizozemsku. Úplně stejně doma bych se mohl cítit i na návštěvě u přátel v Kodani. Pokud bych měl něco nazvat domovem, je to spíše celá Evropa než jen jedna konkrétní země.

Co tě v poslední době nadchlo nebo upoutalo natolik, že jsi to chtěl oka-

mžitě přetvořit v nějaké dílo? ← Ikonická moserovská barva rosalin se představuje v celé škále svých proměn v komplexní kolekci skla Axis, kterou laurids Gallée navrhl letos pro českou sklárnu.

Neustále experimentuji s materiály. Aktuálně mě baví tvarovat dřevo téměř reliéfním způsobem a následně zkoušet různé techniky lakování, které mu dodají nádech něčeho digitálního a zároveň velmi řemeslného a staromódního. Líbí se mi to přímé propojení starého s novým. Momentálně vytváříme spoustu vzorků. Pravděpodobně se to přetaví v dílo, které uvidíte až příští rok. →

❶

❷

Tvoje práce je hodně o experimentování s materiálem a barvou. Odkud

se bere ta potřeba zkoušet neustále něco nového místo toho, aby ses držel toho, co už funguje? LG

Potřeba zkoušet stále něco nového je motorem celého mého studia. Stojí na experimentování, hraní si s materiály, s ikonografií, s identitou a na sledování toho, co z toho vzejde. Nezajímá mě vytvořit jeden ústřední kousek a ten pak několik let prodávat. Zajímá mě samotný proces. Hotové dílo je pouze zhmotněním tohoto procesu. Na mé práci se mi nejvíc líbí to, že se neustále vyvíjí.

O čem sníš, když si dovolíš přemýšlet bez jakýchkoliv omezení, tedy bez

klienta, bez termínů a bez technických limitů? LG

Sním o tom, že vytvořím něco jako kapli. Šlo by o objekt nebo stavbu s funkcí spojenou s rituálem, která by měla silné historické kořeny v ornamentu a řemesle. Velmi rád bych pracoval ve větším měřítku. Kaple v horách by byla mým absolutním vysněným projektem. Bez klienta, bez termínů a bez finančních omezení.

A na druhou stranu, je něco, čeho se jako tvůrce bojíš?

Jako tvůrce se vlastně ničeho nebojím. Snad jen toho, že bych podlehl pouze práci na zakázku. Vlastní iniciativní tvorba je pro mě nesmírně důležitá a ve skutečnosti se děsím toho, že bych uvízl ve finanční smyčce, kdy jste závislí na příchozích projektech a nakonec děláte pořád to samé dokola. Jen to, čím už jste známí.

Spolupracoval jsi se značkami Gucci, Dolce & Gabbana a dalšími velký-

mi módními domy. Jaký je pro tebe rozdíl mezi tvorbou pro takového klienta a tvorbou čistě pro sebe? Kde končí kompromis a začíná svoboda? LG

Je v tom skutečný kompromis. Každá společnost otiskne do vašeho projektu svou pečeť. Zároveň je to ale osvobozující, protože vám to umožňuje pracovat na věcech, které byste jinak neměli šanci vytvořit. Spolupráce s módními značkami mohou být z tohoto důvodu nesmírně zajímavé. Poskytují vám velkou tvůrčí svobodu a pomáhají s výrobou,

❶

Kolekce organických svítidel Cairn je vyrobena z polymerové pryskyřice, materiálu, který se stal pro Galléeho typickým.

❷

Geometrický rastr podtrhuje architektonický charakter stolku Metropolis.

❸

Svítidla Lima Charlie rozvíjejí práci s pryskyřicí v překvapivých expresivních formách.

❹

Kombinace hliníkové konstrukce a pryskyřice tvoří závěsná světla Calamus.

❺

Oblé tvary pryskyřice svítidla Empyrean zvýrazňuje použití světelných zdrojů LED.

❸

❹

což hraje velkou roli. Často můžete zcela opustit myšlenku funkčnosti a soustředit se pouze na samotné dílo, na jeho sochařské kvality a typologii. Má to v sobě obojí. Je to kompromis, ale u takového projektu získáte na oplátku mnoho svobody. JP

Jakých milníků bys chtěl ještě dosáhnout? Existuje něco, o čem si říkáš,

že to ještě musíš udělat, abys byl se svou prací spokojený? LG

Rád bych tvořil více věcí, které nejsou okamžitě vnímány jako design. Něco ve větším a možná i architektonickém měřítku. Velkoformátové instalace by mohly být nesmírně zajímavé a zábavné, pokud se mi podaří najít něco dostatečně nosného, čím bych mohl daný prostor obohatit.

Kde vidíš smysl svého bytí jako designéra, proč to vlastně děláš?

Velká část mé práce pramení z osobní fascinace a doufám, že to vtáhne i ostatní. To je můj hlavní smysl. Nejsem designér, který by řešil problémy a snažil se udělat něco funkčnějším nebo hledal odpovědi na otázky udržitelnosti. Moje tvorba je do jisté míry sobecká. Pracuji na tom, co mě skutečně pohltí. Myslím si ale, že to je zároveň moje největší síla, protože to často dokáže strhnout i ostatní.

Co ti na tvojí práci přináší největší radost? Co je ten okamžik, kdy si řek-

neš, že přesně proto to všechno děláš? LG

Je to začátek nového projektu, spíše ta fáze od začátku do poloviny, kdy pracuji s novými materiály, experimentuji, zkouším nové nápady a snažím se najít něco, co by mohlo být výjimečné. Potom to uvědomění, že by to vlastně výjimečné být mohlo, a postupné přetváření v něco konkrétního. To je asi moje nejoblíbenější část.

Jak přistupuješ k materiálu, se kterým pracuješ? Hledáš jeho přirozené

kvality a využíváš jeho mechanické a fyzikální vlastnosti, nebo tě vede hlavně estetika? LG

Vlastně od každého trochu. Pokud jde o materiály, nevidím v nich mnoho překážek. Rád objevuji nebo znovuobjevuji materiál způsobem, který →

❺

rozhovory

❻

❼ dříve nebyl zřejmý, a to samé dělám i s výrobními postupy. Pokud vůbec něco, proces je pro mě důležitější než samotný materiál. Jeho proměna je pro mou práci klíčová. Samotný materiál je až na druhém místě.

U pryskyřice jsi dlouhou dobu zůstával jen u materiálu samotného, než

ses po několika letech rozhodl nechat ho zářit zevnitř. Co tě k tomu přivedlo? LG

Asi pět let jsem pracoval ve výrobě pro studio, které vytvářelo umělecká a designová díla z pryskyřice. To jsou tisíce hodin manuální práce, kdy jsem vyráběl pro druhé, což mi dalo velmi hluboké porozumění tohoto materiálu. Interakce světla s jeho transparentností vzešla právě z toho, z mých vlastních pozorování a z toho, co mě na tom přitahovalo. Čím více času s materiálem strávíte, tím lépe ho poznáte. Ono vyzařování je vlastně jen výsledkem toho, že jsem s pryskyřicí strávil tolik času a byl jsem vůči ní zvídavý.

Kolekce Axis byla tvojí vůbec první zkušeností s prací se sklem. Co jsi

od toho očekával a co tě nakonec nejvíce překvapilo, ať už v dobrém slova smyslu, nebo tak, že tě to donutilo uvažovat jinak? LG

Snažím se nemít příliš velká očekávání, protože nejsem odborník na sklo. Dobře rozumím transparentním materiálům, ale sklo je z hlediska výroby diametrálně odlišné, přestože řada jednotlivých kroků se podobá tomu, co dělám ve vlastním studiu. Co mě opravdu překvapilo, bylo to, jak téměř brutální a živelný tento proces je. To teplo, ta váha, preciznost, kterou to vyžaduje, a to obrovské množství kroků nezbytných k dosažení výsledku, kterým je Moser proslulý.

Na rozdíl od pryskyřice nebo dřeva není sklo materiál, který bys mohl

ve studiu sám tvarovat nebo brousit, případně s ním jen tak o samotě experimentovat. Potřebuješ mistry, jako je Miroslav Maděra, a celou sklárnu za zády. Byla pro tebe ztráta přímé kontroly nad materiálem překážkou, nebo to bylo naopak osvobozující? A chtěl bys se sklem pracovat i nadále a zkoušet, kam až sahají jeho možnosti?

❻

Třešňové dřevo pokryté akrylátovým lakem je základem neobvyklé vizuality kolekce nábytku orvalo.

❼

Podobnou techniku použil Laurids Gallée i na křeslo Fever Dreams z oregonské borovice.

❽

Dřevěná instalace Arcadia vznikla pro značku Dolce & Gabbana v roce 2024.

❽ LG

Rád bych možnosti skla posouval i dál. Toto médium mě opravdu baví. Propojuje se s věcmi, které už dobře znám, což je součástí jeho přitažlivosti. V mnoha ohledech je to vzácnější materiál než pryskyřice, má jiný druh váhy a je tradičně spojen s hodnotou, obzvláště když je foukané ústy. Jakkoliv mě baví mít naprostou kontrolu nad procesem ve vlastním studiu, u určitých projektů, zejména u materiálů, které sám neovládám, tuto zodpovědnost rád přenechám jiným. Jsem perfekcionista. Chci s materiálem pracovat tím nejlepším možným způsobem, a pokud to nedokážu sám, raději se spolehnu na lidi, kteří to umí mnohem lépe než já.

dolCevita se ptá: DV

Znal jste český design ještě předtím, než jste začal spolupracovat s Janem

Plecháčem a Moserem? LG

Ano, rozhodně. Především díky sociálním sítím jsem poznal spoustu mladých českých designérů a opravdu obdivuji to, co u vás vzniká. Má to svůj vlastní, jedinečný rukopis. Už se moc těším, až k vám brzy přijedu na DesignBlok.

Jaká byla spolupráce s Janem Plecháčem?

Fantastická. Jan je dobrý přítel a práce s ním mě moc bavila. Je to fenomenální designér a vynikající kreativní ředitel. Jsem vděčný za to, jakou důvěru mi při naší spolupráci dal. Byl to obrovský úspěch po všech stránkách.

Čeho si nejvíce ceníte na jeho tvorbě a na něm jako na člověku?

Je to neuvěřitelně energický a nadšený člověk, který sdílí stejnou vášeň pro design a umění jako já. Na jeho tvorbě je krásně vidět, kolik má zkušeností. Je sofistikovaná, ale zároveň hravá, což je velmi vzácná kombinace. Moc se mi líbí i to, kam značku Moser posouvá z pozice kreativního ředitele.

rozhovory

Společně s Terezou Drobnou tvoří Kristýna Mikolášková tvůrčí duo Mikolášková & Drobná. Zároveň je však nepostradatelnou součástí Plecháčova designérského týmu.

Kristýna Mikolášková

❷ ❹

❶ ❸

❶

Kombinace ohýbané trubky a drátěného sedáku tvoří elegantní proporce stolku Maretta pro organizaci NaCity.

❷

Jako svou diplomovou práci vytvořila Mikolášková kolekci opalovaného nábytku My Place.

❸

Společně se svojí kolegyní Terezou Drobnou navrhla stohovací stolky Candy.

❹

Kolekce kovových abstraktních broží vznikla v ráci studia v Ateliéru K.o.v. na UMPrUM.

❺

Mikolášková v souboru nábytku My Place dekonstruovala klasické typologie, v tomto případě lavičku, a poskládala ji do překvapivých kompozic.

my people

❺

KM Přijetí na UMPRUM a samozřejmě založení studia Miko lášková & Drobná, na které jsme s Terezou přišly při procház ce parkem v době covidu. JP

Kdyby sis ze všeho, co jsi udělala, měla vybrat jen jeden pro

jekt, který by to byl? KM Opalované kusy nábytku, které původně vznikly jako má diplomka. Celá práce byla tak trochu o hledání sebe sama. Každý kus, který v rámci této kolekce vytvořím, je pro mě ur čitou formou meditace — od návrhu až po realizaci. JP

Bylo někdy období, kdy jsi o své cestě designérky zapo

chybovala? KM Takřka každý projekt, každé zadání je změť obav, zdali doká žu naplnit představu a očekávání, kterou mám já nebo klient. Když ale pak člověk vidí danou věc fyzicky hotovou, je to po cit, který ho naplní touhou pokračovat dál. Určitá forma ma sochismu, řekla bych (haha).

dolCevita se ptá: DV

Odkdy Honzu znáte, respektive kdy jste ho začala vnímat jako

designéra, a kdy jste se potkali a seznámili osobně? KM Honzu jsem asi poprvé zaregistrovala v době, kdy jsem se za

Honza se ptá:

čala zajímat o český design. Bylo to na střední škole, kdy jsem navštěvovala první DesignBloky. Vnímala jsem ho jako jedno ho z českých designérů, kterým se podařilo uspět u nás i ve

Co v tobě poprvé vyvolalo touhu stát se designérkou?

světě. Nijak blíže jsme se ale neznali. Seznámili jsme se až

Vzpomínáš si na konkrétní okamžik nebo pocit, kdy jsi to volání

ve chvíli, kdy mi napsal, jestli bych pro něj nechtěla pracovat

pocítila poprvé?

v jeho studiu. Bylo to hned po dokončení UMPRUM.

KM Nemyslím si, že to byl jeden určitý moment, ale spíše různé faktory, které mě postupně ovlivňovaly. Ať to byla různá pro

storová zadání v ZUŠ, do které jsem jako malá chodila, nebo

působíte?

návštěva DesignBloku s mými rodiči. Nikdy jsem ale nebyla

KM Nejprve jsem k Honzovi do studia nastoupila jako designérka,

úplně vyhraněná a to se mě drží až dodnes — baví mě prostě

ale bylo to pro mě poměrně náročné. Navrhovat pro studio ně

Co přesně děláte u Honzy ve studiu a jak dlouho už u něj

kreativně přemýšlet, ať už je to grafický design, návrh šper

koho jiného bylo úplně jiné než dělat vlastní design. Postupem

ku, produktový design, vlastní tvorba nábytku, nebo vymýš

času se moje pozice vyprofilovala trochu jiným směrem. Teď

lení konceptů kampaní.

se hodně věnuji art direction a celkově pomáhám s kreativ

Měla jsi na své cestě někoho, ke komu jsi vzhlížela, nebo

a baví mě na tom, že je každý úkol úplně jiný. U Honzy teď pů

ním vedením firmy Moser. Je to opravdu komplexní činnost JP

mentora, který tě výrazně formoval?

sobím čtvrtým rokem.

KM První osobou, která mě výrazně ovlivnila, je paní učitelka Iva Vykypělová, která mě učila ještě na ZUŠ. Měla neskuteč

ný dar rozvíjet dětskou kreativitu a ten plamínek vášně pro

tvorba?

design a umění ve mně zažehla právě ona. Pak to jsou urči

KM Přijde mi, že nad spoustou věcí s Honzou uvažujeme podobně.

tě profesoři Marian Karel z ČVUT a Eva Eisler z UMPRUM.

Myslím, že díky tomu jsme si sedli nejen profesně, ale hlavně

Jaké největší kvality nebo specifika má podle vás Honzova

Marian nás podporoval v každém nápadu — právě tam jsem

lidsky. Obdivuji hlavně to, jak chce, aby byly věci perfektní.

také vytvořila své největší instalace. Eva nás vždycky velmi

Málokdy je s něčím spokojený, a když není, je schopný kon

motivovala nebát se a být sebevědomí, zároveň ale pokorní.

cept klidně týden před odevzdáním zastavit a udělat ho úplně

Nemůžu nezmínit tebe. Když jsem po škole přišla k tobě do

jinak. To mě baví — člověka to vyburcuje k lepším a lepším

ateliéru, sice jsem v tu dobu už měla rozjeté vlastní studio

výsledkům.

spolu s Terezou Drobnou, ale teprve u tebe jsem se nauči la, jak se věci dělají opravdu profi. Dal jsi mi velkou důvěru

a zodpovědnost, což mi umožňuje dál osobně růst.

KM Abyss, Neverending Glory a Icons. Všechno to spojuje jistá

Která jeho díla máte nejraději a proč? lehkost a jednoduchá myšlenka, která vše propojí, a výsle

Existuje okamžik nebo milník, který zásadně změnil směr

tvojí kariéry — bod, po kterém už nic nebylo úplně stejné?

dek jednoduše funguje. To je podle mě pro Honzovu tvorbu signifikantní.

rozhovory

Se svým návrhářským citem i kulinářským uměním patří Daniel Gonzalez mezi miláčky české designérské scény. Jeho zkušenosti se ve studiu Jana Plecháče zúročují dvojnásob.

Daniel Gonzalez

❶

❷

my people

Měl jsi na své cestě někoho, ke komu jsi vzhlížel, nebo mento-

ra, který tě výrazně formoval? DG

Mými průvodci při studiu a práci byli Jan Němeček a Michal Froněk. Ve druháku mě pozvali, abych pracoval v jejich studiu Olgoj Chorchoj.

Existuje okamžik nebo milník, který zásadně změnil směr

tvojí kariéry — bod, po kterém už nic nebylo úplně stejné? DG

Bylo to období, kdy jsem dokončoval diplomovou práci, s kamarády měl studio Mütanta, pracoval pro Olgoj Chorchoj, studio Koncern a studio Qubus. Dostal jsem se do smyčky stresu a přehlcení a moje tělo začlo stávkovat. Lékaři mi doporučili se stresu vyhnout a to definovalo na nějaký čas moji cestu směrem k mé dlouhodobé vášni, kterou je gastronomie.

❸

Kdyby sis ze všeho, co jsi udělal, měl vybrat jen jeden projekt,

který by to byl? DG

Je to projekt diplomové práce na UMPRUM. Sada litinového nádobí Jumbo, která vznikla ve spolupráci se Starou Hutí. Byl to projekt, v němž jsem propojil dva obory, které mě baví.

Bylo někdy období, kdy jsi o své cestě designéra zapochyboval?

Ano. Byly to pravidelné cesty na Milan Design Week. Začal jsem pociťovat zmar. Neuvěřitelné plýtvání přírodními zdroji ve jménu prestiže. Nesmyslné koncepty. Záplava nových produktů. Odjížděl jsem pokaždé s kocovinou jak z negroni, tak z oboru, ve kterém pracuji. Naordinoval jsem si do Milána nejezdit a když, tak vypíchnout si z programu projekty, které mají váhu a smysl. Pokračovat mě přesvědčilo právě to, že jsem si dal od designu na pár let pauzu.

❹ ❶

Jako svou diplomovou práci vytvořil Dan kolekci litinových hrnců Jumbo.

❷

Komplexní prezentace nábytku značky UlČ vznikla jako ucelené dílo designérského kolektivu mütanta, jehož byl Dan součástí.

❸

minimalistický dekor roboticky broušených křížků navrhl pro značku Bomma.

❹

Daniel Gonzalez je tvůrcem ikonické trofeje louskáček pro kreativní soutěž ADC Creative Awards (dříve známou jako louskáček), kterou pořádá Art Directors Club Czech Republic.

dolCevita se ptá: DV

Odkdy Honzu znáte, respektive kdy jste ho začal vnímat jako

designéra a kdy jste se potkali a seznámili osobně? DG

Potkali jsme při studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Honza studoval konstrukci a tvorbu nábytku o rok výš. Takže se známe už 25 let.

Co přesně děláte u Honzy ve studiu a jak dlouho už u něj

působíte? DG

Většina projektů, na kterých pracuji, jsou pro sklárnu Moser. Běžná návrhářská rutina: skici, návrhy, modelování, mock-upy, návrhy instalací a eventů. Působím u něj třetím rokem.

Honza se ptá:

DV DG

Jaké největší kvality nebo specifika má podle vás Honzova

tvorba?

Co v tobě poprvé vyvolalo touhu stát se designérem?

V jeho tvorbě cítím určitou transformaci a romantismus ve vztahu k řemeslu a historii. Ty věci jsou esteticky na vysoké

Vzpomínáš si na konkrétní okamžik nebo pocit, kdy jsi to volání

úrovni. Má rád signální barvy :).

pocítil poprvé? DG

Bylo mi asi 9 let, když jsem si poprvé vyzkoušel na své „286“

Která jeho díla máte nejraději a proč?

první grafický program. Od té doby už jsem nechtěl být

To je těžká otázka, protože jsem těm dílům, na kterých spolu-

kosmonautem, ale grafikem, designérem nebo architek-

pracuji, asi až moc blízko, abych je hodnotil s odstupem. Spíš

tem. V roce 2000 jsem byl poprvé na DesignBloku a to volání

cením, s jakou přesností a respektem k tradici se u nás k vý-

jsem slyšel.

sledné formě dochází.

JAN PLECHÁČ

❷

❶

Jak bude vypadat Když jsme s Honzou Plecháčem začali pracovat na našem říjnovém vydání, zmínil se, že na pražských Vinohradech právě dokončuje rekonstrukci svého bytu. Neváhali jsme a do ještě rozestavěného interiéru jsme se šli společně podívat. Honza nám popisoval, jak bude nový domov pro jeho rodinu vypadat a přitom jmenoval některé ikonické i méně známé kreace současného designu, které by ho mohly zdobit. Nakonec vznikl designérův „wishlist“ oblíbených produktů, které, jak sám doufá, si jednou do svého pětipokojového bydlení pořídí. Ať už to jsou některé jeho vlastní kreace, které ještě doma nemá, nebo legendy evropského designu, bydlení Jana Plecháče jednou bude osobní galerií jeho vytříbeného designérského vkusu. TEXT Adam Štěch

FOTO Aleš Král

DESIGN

❸

vysněný obývací pokoj

❺

❶

❹

CC TAPIS Koberec Patcha je podmanivou kompozicí barev a vzorů vyrobený z odpadní vlny podle návrhu královny současného evropského designu Patricie Urquioly. V hravé koláži spojuje grafické a plastické prvky do pestrobarevné postmoderní kompozice.

❷

LASVIT Kolekce skleněných závěsných svítidel Neverending Glory je jedním z největších bestsellerů současného českého sklářství. Jan Plecháč ji navrhl společně se svým bývalým kolegou Henrym Wielgusem pro severočeskou sklárnu Lasvit v roce 2013.

JAN PLECHÁČ

❻

❼

Jana Plecháče?

❽

❸

GERRIT RIETVELD Nizozemský desigér a architekt Gerrit Rietveld patří k nejdůležitějším pionýrům moderního nábytkového designu. V duchu avantgardních myšlenek neoplasticismu navrhl ve 20. letech minulého století také geometrický kabinet Erling.

❹

MATTIAZZI Hlavní myšlenka a kouzlo kolekce Clerici od Konstantina Grcice pro značku Mattiazzi spočívají v monumentální jednoduchosti jejího designu. Díky mistrovskému řemeslnému zpracování značky bylo možné realizovat jeho složité tvary v dokonalé kompozici.

❺

MOSER Podmanivá akvamarínová váza Abyss byla debutovým dílem Jana Plecháče pro značku Moser. Je inspirována oceánem a volným potápěním. Pnutí mezi ohromným tlakem i meditativní lehkostí ztělesňuje kontrast mezi oblým jádrem a ostře broušenými vnějšími brutalistními hranami.

❻

MOOOI Svou židlí Carbon vzdali designéři Bertjan Pot a Marcel Wanders hold slavné židli Eiffel Chair od Charlese a Ray Eamesových. Pot a Wanders nahradili sedák ze sklolaminátu původního kusu uhlíkovými vlákny nasycenými epoxidovou pryskyřicí.

❼

LAURIDS GALLÉE Rakouský designér působící v Rotterdamu Laurids Gallée se vyprofiloval jako expert na práci s pryskyřicí. Jeho dílo s názvem 4 cylinders, 4 lines z roku 2024 propojuje pryskyřici s nerezovou ocelí, hliníkem a světelným zdrojem LED v organicky pojatém objektu.

❽

B&B ITALIA Není většího experta na design pohodlných pohovek, než je italský modernistický designér Mario Bellini. Jeho ikonické sofa Camaleonda se veřejnosti poprvé představilo již v roce 1970 a už šestou dekádu buduje svou pozici absolutní interiérové ikony.

100

ARCHITEKTURA

Předklonit, zaklonit

PAPUNDEKL ARCHITEKTI

a natáhnout se

101

TEXT Adam Štěch

FOTO Alex Shoots Buildings

❶

102

architektura

❷

❸

Dynamické studio Papundekl architekti nabourává domu zaběhnuté představy o tom, jak lze dnes Realizace studia Papundekl, které v roce

milionů korun,“ popisují architekti koncep-

2017 založili absolventi ateliéru Jana Šépky

ci nízkonákladového rodinného domu, kte-

na Fakultě architektury ČVUT Jan Bárta

rý je i přes svůj technicistní charakter a ne-

a Marek Fischer, se na stránkách Dol-

obvyklou formu přímo ovlivněn krajinným

ce Vity objevují čím dál častěji. Po jejich

rázem a architekturou venkova. Zatímco

nedávno dokončené rekonstrukci knihov-

jižní fasáda je zkonstruována z konvenč-

ny v Červeném Kostelci se nám do ruky

ního zdiva a opatřena štukovou omítkou

dostaly fotografie nekonvenčního domu

reagující na přiléhající zástavbu, na sever

v Jižních Čechách. „Jednopodlažní rodinný

se dům otevírá směrem do lesa nakloněnou

dům svým jednoduchým tvarem navazu-

prosklenou fasádou. Opanuje plochu 149,5

je na historickou strukturu a urbanismus

m2 a z uliční strany vypadá velmi nenápad-

jihočeské vesnice. Projekt vznikl pro pár

ně. Jeho fasáda trochu připomíná anonym-

po šedesátce, jehož přáním bylo trávit čas

ní hospodářskou stavbu v krajině. Dlouhý

jízdou na kole a žít v těsném sepětí s kraji-

obdélníkový půdorys ale ideálně zapadá do

nou. Základní koncept stavby proto vychá-

topografie jihočeské krajiny. „Hlavní myš-

zí ze společné touhy investorů a nás autorů

lenkou bylo přenést podmanivou atmosfé-

zprostředkovat co nejintenzivnější propo-

ru a klid přilehlého lesa na severní straně

jení vnitřku s okolní přírodou. Toho se po-

do interiéru domu. Díky maximálnímu pro-

dařilo dosáhnout s přísným rozpočtem pět

sklení severní strany fasáda účinně stírá

103

❹

se svým novým projektem rodinného efektivně a levně stavět a bydlet. hranici mezi interiérem a exteriérem, čímž se les stává neustálou kulisou každodenního života,“ popisují autoři. Dualita dvou odlišných fasád se propsala i do samotného konstrukčního principu domu. Zatímco na jižní straně je vyzděn z tepelně izolačních keramických tvárnic, na sever orientovaná šikmá stěna je lehká a prosklená. Tyto dvě různé koncepce spojuje pultová střecha vynesená přiznanou dřevěnou rámovou konstrukcí v jasném rytmu dvou metrů. Definujícím tvarovým motivem domu je šikmá stěna, která mu dodává jakousi high-tech dynamiku. Architekti usilovali o co nejefektivnější řešení, aby srazili náklady na minimum. Na výrazné šikmé fasádě například použili standardní fasádové systémy, které běžné najdeme na kancelářských budovách. →

104

arChItektura

❺

❻ Pro pokrytí pultové střechy pro změnu použili asfalt. Jasně formulovaný interiér připomíná modulární stavbu. Dřevěná konstrukce plynoucí v pravidelném rytmu dvou metrů umožnila architektům racionálně rozdělit obytný prostor do traktů. Obývací pokoj a ložnice zaujímají prostor o šířce dvou modulů, tedy čtyř metrů. Tyto otevřenější místnosti jsou proloženy dvoumetrovými trakty, do nichž jsou vloženy servisní prostory — vstupní chodba, toaleta, koupelna, technická místnost a integrované úložné systémy. Toto racionální prostorové schéma jednotlivé sekce interiéru přirozeně provázalo. Šedivá barva exteriéru prostupuje i dovnitř domu v podobě vestavných prvků, kuchyňského ostrůvku nebo skříní a doplňuje ji přírodní světlé dřevo konstrukce a jednoduchý, volně stojící nábytek. Nic nechybí ani nepřebývá. Papundekl architekti vytvořili současnými prostředky a důmyslnými alternativními řešeními dokonalý „stroj na bydlení“. ●

❶

Severní nakloněná

fasáda je opatřena stan-

❷

Celkový charak-

ter domu je definován

❸

Interiér je řešen

modulárně. Střídají se

❹

Vestavný nábytek

přirozeně rámuje obytný

❺

Severní fasáda je

orientována k lesu, a moh-

dardními systémy, které

nakloněnou dřevěnou

obytné plochy o šířce čtyř

prostor, do kterého při-

la tak být extenzivně

se většinou používají na

konstrukcí.

metrů a servisní místnosti

chází maximum světla

prosklena.

včetně koupelny o šířce

skrze nakloněnou fasádu.

kancelářské budovy.

poloviční.

❻

Naopak jižní fasáda

je nenápadná a působí industriálně.

K A

N E T Ž

V O

Výstava soukromé sbírky Oldřicha Uttendorfského — 16/9—16/12

po—so 12—19 h vstup zdarma Sokolovská 700/113a, Praha 8 galeriemagnusart.cz

106

ARCHITEKTURA

Stará hasička opět ❶

STARÁ HASIČKA

107

zasahuje!

❷

TEXT Tereza Finková

FOTO Matej Hakár

❸

❹

Jedna z nejstarších budov v centru brněnské městské části Komín, hasičská zbrojnice z konce 18. století, se dostala v roce 2019 do „spárů“ mnoha architektonických ateliérů toužících se svým projektem uspět v soutěži na její rekonstrukci. První místo nakonec získalo studio schwerpunkt. ve složení Filip Hermann, Štěpánka Úlehlová a Janosh Welzien. „Náš návrh vychází ze snahy zachovat původní identitu domu včetně autentických detailů a citlivě ji doplnit o současnou vrstvu. Historická hmota se sedlovou střechou si zachovává své postavení v urbanistické struktuře obce a je doplněna o novou, třípodlažní věžovitou přístavbu s plochou střechou, jež stojí v místě bývalých garáží. Její forma odkazuje k původní funkci domu a vrací Komínu symbolickou hasičskou věž. Dostavba se nesnaží skrývat svou současnost a právě pomezí mezi starým a novým, které je rozlišeno jak hmotově, tak použitými materiály, je těžištěm návrhu,“ vysvětlovali architekti soutěžní komisi. Dnes, o sedm let později, →

108

archiTekTura

je přestavba dokončena a staronový objekt uhasil touhu místních po kulturním a společenském centru. V celkem pěti samostatně pronajímatelných prostorech se dveře netrhnou. Interiér Staré hasičky také pracuje s kontrastem původní stavby a nově vložené věže. Historickou část zdůrazňuje obnažená konstrukce krovu, přiznané dřevěné prvky a teplé materiály. Dominantním materiálem je zde dřevo, které doplňuje probarvená stěrka na chodbách, v zázemí, kuchyni a na toaletách. Působivé barevné akcenty v těchto prostorech pomáhají s orientací v budově a zároveň jasně odlišují funkce jednotlivých místností. Oproti tomu nová věž je pojata jako soudobý technický objekt, jako stroj, který doplňuje chybějící provozní zázemí historické hasičské zbrojnice, a její interiér je proto záměrně syrovější. Přiznané instalace, pohledové rozvody, hrubší materiálové řešení a ocelové detaily otevřeně vyjadřují současný charakter dostavby. Nový život nedostala jen stará zbrojnice, ale také veřejný prostor, který ji obklopuje. Souvislá dlážděná plocha Dolního náměstí umožňuje konání trhů, hodů i koncertů, zatímco nové stromořadí, mobiliář a terasovité uspořádání vytvářejí prostředí pro běžná setkávání obyvatel. Do karet jim hraje také to, že jde nově o pěší zónu, a tak je tu velmi omezen pohyb aut. „Životaschopnost nového veřejného prostoru se naplno projevila ihned po odstranění stavebního oplocení. Posedové schody zaplnily děti se zmrzlinou,

❺

lavičky obsadily babičky odpočívající cestou od tramvaje, vodní tryska se okamžitě stala centrem dětských her a kolemjdoucí využí-

❻

vají nové náměstí jako příjemné místo k posezení nad přineseným obědem,“ mají radost architekti ze studia schwerpunkt. z obrození Komína. ●

❶

Víceúčelový sál v původní budově hasičské zbrojnice je otevřený až do krovu. Důmyslný úložný systém umožňuje ukrýt velké množství nábytku a uvolnit tak prostor.

❷❸

Nízká spojovací část vizuálně odděluje novou a starou hmotu a doplňuje historický vstupní portál o bezbariérový přístup.

❹

Terasovité uspořádání plochy kolem budovy vytváří prostředí pro setkávání obyvatel.

❺

Barevné akcenty v hygienickém zázemí a kuchyni pomáhají orientaci v domě a zároveň odlišují obslužné prostory od hlavních pobytových místností.

❻

Součástí domu je plně vybavená kuchyně, která může fungovat i jako bufet s výdejním okénkem přímo do náměstí.

❶

GEORGE NAKASHIMA

Světoobčan George

❷

TEXT / FOTO Adam Štěch

Pozvání prohlédnout si neobyčejné místo, kde vznikaly unikátní nábytkářské kreace amerického designéra George Nakashimy, se neodmítá. Celým kampusem jeho eponymní značky ve městě New Hope nás provedla Nakashimova dcera Mira.

111

112

Letos na jaře jsme měli to štěstí osobně navštívit rozlehlou usedlost George Nakashimy v americkém New Hope v Pensylvánii, kde tento všestranný architekt, designér a řemeslník dokázal v průběhu druhé poloviny 20. století propojit mistrovské truhlářské řemeslo a sochařské cítění s osobní spiritualitou. Dodnes toto pozoruhodné nábytkářské umění pečlivě střeží jeho potomci a značka George Nakashima se v průběhu let stala jedním z nejzvučnějších jmen v historii moderního amerického užitého umění. Nakashima byl jedním z hlavních představitelů tzv. studiového nábytku, který byl pro americký design druhé poloviny minulého století velmi signifikantní. Tvůrci studiového nábytku spojili náročné řemeslo, cit pro materiál a sochařské cítění s praktickou kvalitou svých děl. Zcela odmítli myšlenky standardizované funkcionalistické výroby a každý kus nábytku řešili jako originál a svébytný sochařský objekt. Studiová tvorba zažívala svůj zlatý věk od padesátých do sedmdesátých let, v době, kterou definují jména jako J. B. Blunk, Sam Maloof, Wendell Castle, Michael Coffey a v neposlední řadě právě Nakashima. Narodil se v roce 1905 ve Spokane v USA a záhy se rozhodl pro kariéru architekta. V průběhu dvacátých let hodně cestoval, navštívil Francii a severní Afriku. V Japonsku se zase jeho kroky zkřížily s architektem Antonínem Raymondem — původem Čechoslovák z Kladna byl jedním z pionýrů modernistické architektury v Japonsku. Díky práci pro něj

❸

se Nakashima dostal i do Indie. Zde pomáhal Raymondovi realizovat jednu z prvních moderních staveb v celé zemi: klášterní ubytovnu Golconde v Pondicherry pro spirituální komunitu Sri Aurobindo Ashram. Zde začal mladý Nakashima vstřebávat velmi odlišné přístupy k životu a spiritualitě. Hovořil o sobě jako o světoobčanovi, věřil v buddhismus, hinduismus, ve starou japonskou filozofii a v USA se stal i římským katolíkem. V roce 1939 se Nakashima vrátil opět do Tokia. Tam se také setkal s japonskou Američankou Marione Okajima, s níž se v roce 1941, po návratu do Spojených států, oženil v Los Angeles. Během válečných let byl zařazen do internačního tábora Minidoka v Idahu, kde pracoval v truhlářské dílně. O jeho propuštění z tábora se opět zasloužil Raymond, který ho pozval do New Hope, kde měl původně český architekt jednu ze svých rezidencí. Nakashima tu v roce 1946 koupil rozsáhlý pozemek a konečně vybudoval svou vysněnou dílnu. Během padesátých let se New Hope proměnilo v živou uměleckou komunitu. Jen pár metrů od Nakashimy se usadili Phillip Lloyd →

❹

❺

114

DESIGN

❻ ❶

Studio Conoid bylo

centrálním showroomem

❷

Nakashimova dcera

dnes vede stejnojmennou

❹

❻

Řada Naka

shimových modelů ná

Interiér jeho domu je

zásadně inspirován japon

❼

Budova Minguren

Museum / Arts Building

❾

Kromě nábytku

se věnoval i tvorbě so

Nakashimovy značky.

značku, která stále vyrábí

bytku se stala ikonickými

skou architekturou. V po

je charakteristická svou

chařských objektů. Na

Zákazníkům tu předváděl,

klasické modely jeho

kousky amerického mo

předí vidíme jeden z kla

parabolickou střechou

obrázku vidíme jeden

jak funguje jeho náby

nábytku často ze dřeva,

derního designu. Je to

sických Nakashimových

a mozaikou od malíře

z jeho obrovských kusů

tek v obytném prostředí.

jež ještě objednával sám

případ i rodiny sedacího

návrhů — stůl z kořeno

Bena Shahna.

dřeva stojící vedle kovové

Interiér nezapře japon

Nakashima.

nábytku Conoid.

skou inspiraci.

❸

Budova Minguren

Museum / Arts Building

❺

vého dřeva. Jako svůj charakteristický prvek

V soukromém domě

používaal tzv. motýlky,

❽

plastiky od Nakashimova Naopak studio

kamaráda, designéra a vý

Conoid je nápadné svou

tvarníka Harryho Bertoii.

George Nakashimy

spojovací klínky, které

pochází ze 60. let.

a jeho rodiny vznikla

drží mohutné bloky dřeva

Nakashima ji realizoval

jakási koupelnová kra

pohromadě.

jako výstavní pavilon.

jina. Mozaika vany byla

v zadní částí proměňuje

inspirována kresbami

v rytmickou vlnovku.

Nakashimových dětí.

❼

❽

valenou klenbou. Betonová klenba jeho studia Conoid se

george nakashima

115

Mezitím navrhl na pozemku také dům pro svou rodinu. Japonský interiér je ozvláštněn originální koupelnou obloženou mozaikou s výjevy, které si v koupelně přály mít jeho děti Mira a Kevin. Powell a Paul Evans, další vrcholní představitelé poválečného studiového nábytku. Tehdy Nakashima zasvětil svůj život designu a výrobě limitovaných a unikátních, na míru vytvářených nábytkových solitérů z masivních dřevěných fošen, které i přes dokonalé detailní zpracování nechává vyznít v jejich přírodní surovosti s neopracovanými okraji, suky či mezerami dávajícími na odiv zcela přirozenou krásu dřeva. Jeho stoly monumentálních rozměrů jsou často spojovány ze dvou i více nerovnoměrných dřevěných desek. Nakashima se neztratil ani jako architekt. V roce 1957 postavil studio Conoid, ústřední stavbu na celém kampusu, kterému dominuje svou střechou v podobě valené klenby. O deset let později pak dokončil poslední budovu na svém rozsáhlém pozemku. Bylo jím Minguren Museum / Arts Building, vyvrcholení jeho ambicí coby architekta. Parabolická střecha, která pokrývá vzdušný vnitřní prostor s vyvýšenou terasou, byla používána hlavně jako místo setkávání a pro pořádání slavnostní. Exteriér stavby zdobí abstraktní mozaikové malby Bena Shahna, souseda a blízkého Nakashimova přítele a spolupracovníka. Mezitím navrhl na pozemku také dům pro svou rodinu. Japonský interiér je ozvláštněn originální koupelnou obloženou drobnou mozaikou s výjevy, které si v koupelně přály mít Nakashimovy děti Mira a Kevin. Během sedmdesátých a osmdesátých let designér pracoval na velkých soukromých projektech, včetně vybavení domu rodiny Rockefellerů v Pocantico Hills, který postavil

❾

architekt Junzo Yoshimura v roce 1974. Nejvíce pozornosti však věnoval tzv. Oltářům míru. Během osmdesátých let se rozhodl vytvořit řadu šesti extrémně velkých stolů, šest velkolepých oltářů (jeden pro každý kontinent) jako centra pro meditaci, modlitbu a duchovní aktivitu. Pouze tři z nich byly dosud realizovány: v New Yorku, Rusku a Indii. I přesto, že George Nakashima zemřel v roce 1990, usedlost v New Hope stále žije jeho duchem a produkce jeho nábytku se nezastavila. Každou sobotu jsou zde pořádány prohlídky, během kterých vás dílnou i studiem provedou samotní potomci designéra, především pak jeho dcera Mira, která je teď kreativní ředitelkou značky neustále připomínající fenomenální umělecký význam tohoto tvůrce. ●

❶

HOTEL MORAVA

117

Funkcionalistický skvost od Bohuslava Fuchse v Tatranské Lomnici se po dlouhých letech strádání zotavil. Lví podíl na jeho uzdravení mají ateliéry Šebo Lichý a Grau architects.

❷

TEXT Adam Štěch

FOTO Matej Hakár

118

ARCHITEKTURA

Snažili jsme se navrátit stavbě její funkcionalistickou lehkost. Vizuálně jsme ji vyvětrali a citlivě uzpůsobili současným hotelovým požadavkům.

Mnozí z pamětníků si zotavovnu Morava vybaví z populárního poválečného filmu Anděl na horách, který vykresluje ideální socialistickou rekreaci. Stavba ale vznikala v naprosto odlišné společenské a politické atmosféře. V roce 1930 vyhlásila Zemská životní pojišťovna v Brně na projekt zotavovny Morava v Tatranské Lomnici soutěž, kterou zároveň chtěla připomenout 80. narozeniny Tomáše Garrigua Masaryka. Realizací byli nakonec pověřeni vítězní architekti Bohuslav Fuchs z Brna a Karl Ernstberger z Karlových Varů. Pod vysokohorskou scenérií, s Lomnickým štítem za zády, se začalo o rok později stavět a budova se společenskými prostory a čtyřpatrovým blokem s 200 lůžky byla slavnostně otevřena v roce 1933. Patří k vrcholné tvorbě brněnského funkcionalisty Bohuslava Fuchse a sleduje jeho snahy o návrhy moderní architektury povznášející tělo i ducha. Kromě škol to byly právě sportoviště a lázeňská zařízení, kterým se Fuchs dlouhodobě věnoval. Například v Luhačovicích můžeme najít celou čtvrť s léčebnými a rezidenčními penziony Radun, Viola a Iva, které byly dokončené již v roce 1927. V Brně to byly ve stejném roce pro změnu lázně Kopečná a o dva roky později Městské lázně v Zábrdovicích. Zotavovna Morava patřila k nejkomplexnějším realizacím svého druhu v tehdejším Československu. Konkurovat jí mohl snad jen lázeňský dům Machnáč od Jaromíra Krejcara v Trenčianských Teplicích, který má bohužel úplně opačný osud než Morava. Dodnes neúprosně chátrá. Podobně jako téměř ve stejné době vznikající slavné sanatorium Paimio od Alvara a Aino Aaltových ve Finsku, byla Morava komponována jako komplexní areál se dvěma odlišně koncipovanými křídly. Zatímco nižší část skrývá společenské prostory, vyšší křídlo s kaskádovitě odstupňovanými balkony vyplnily pokoje. „Původně byla ozdravovnou, kde se léčily respirační choroby. Pokoje tak od začátku měly nižší standard, který zvýšil během rekonstrukce →

❸

hotel morava

119

❹

❺

❻

120

ARCHITeKTuRA

❶

Stavbu zotavovny

Morava definují subtilní

pásová okna a rozměrné terasy inspirované nautickými prvky připomínající design parníků.

Andrej Olah ze studia Grau architects, které k rekonstrukci interiéru stavby přizvali

umístili téměř neviditelné

hlavní architekti Tomáš Šebo a Igor Lichý

příjemný prostor mezi interiérem a exteriérem.

❷

Nechybí klasické

prvky nautického funk-

cionalismu — venkovní točitá schodiště ani původní poutač Morava.

❸

Otevřený prostor

z ateliéru Šebo Lichý, kteří jsou zodpovědní za celkový projekt obnovy hotelu pro řetězec Sorea. „Do pokojů jsme vkládali nové koupelny, abychom docílili lepších dispozic. Vstupní prostory, restaurace, kavárna a kongresová místnost zůstaly v podstatě původní. Co jsme doplnili, byl interiér wellnessu, který se zabydlel v přízemí na místě pů-

restaurační části je

vodní kuchyně. Obecně se náš přístup nesl

v duchu funkcionalismu

v duchu obnovit vše, co je zachovalé, a již

prosvětlený a hygienicky minimalistický.

❹

Recepční část byla

neexistující prvky nahradit. Na základě několika málo dobových fotografií jsme například zrealizovali vstupní halu se za-

obnovena na základě

obleným dřevěným pultem a prosklenou

archivních fotografií

vitrínou, které jsou volnou interpretací

interiéru, včetně vitríny a recepčního pultu.

původních prvků,“ popisuje Andrej Olah, který s kolegy použil na vybavení hotelu

Wellness se nově

i současný československý design — napří-

nachází v přízemí, které

klad židle od značky Ton. Nechybí ale ani

se díky zasklení původně

nábytek od dánského výrobce Hay. „Chtě-

❺

venkovního prostoru pod konzolami vyšších pater

❽

strukce vizuálně dosti zatížila původní architekturu,“ hovoří o proměně architekt

Architekti na terasu zasklení, a vytvořili tak

❼

na přelomu 70. a 80. let Fuchsův syn Kamil. Přidal k nim koupelny, ale celková rekon-

rozšířilo.

❻

Interiéry vybavili

autoři jak funkcionalistickým nábytkem, tak například novými kousky z kolekce 822, kterou pro značku Ton navrhli švédští designéři Claesson Koivisto Rune.

li jsme vytvořit jakýsi ‚slow hotel’, kde si hosté oddechnou od každodenního shonu současného světa plného komunikace a sociálních sítí. Snažili jsme se navrátit stavbě její funkcionalistickou lehkost. Vizuálně jsme ji vyvětrali a citlivě uzpůsobili současným hotelovým požadavkům. Zcela jsme vypustili zapojení nějakého výraznějšího současného autorského vstupu, který by původního funkcionalistického ducha přebil,“ zakončuje Andrej Olah. Grau ar-

❼

Hotel se nachází na

❽

Pokoje byly citlivě

Lichý podařilo obnovit památkově chráně-

zmodernizovány a dopl-

ný objekt decentními očišťujícími zásahy

úpatí Lomnického štítu.

něny koupelnami.

❾

Charakteristickým

motivem hotelu Morava je ustupující fasáda lůžkové části, která dovoluje maximální otevření výhle-

du ze všech pokojů.

chitects se pod vedením hlavních architektů celkové rekonstrukce z ateliéru Šebo

a přesto vytvořit současný hotel vysokého standardu. ●

❾

Nové tváře

Kdo se prosadí na světových molech? Další ročník prestižní soutěže PURE MODEL zná své finalisty. Představujeme vám mladé muže, jejichž tvář možná brzy uvidí celý svět.

FOTOGRAFOVAL

Branislav Šimončík

↑

Kožená bunda, oblek, elastický sportovní rolák a taška, vše Louis Vuitton

Marek Nosek

↑

Sako, džíny, pletená taška a boty, vše Dior

Jáchym Zamouřil

↑

Nylonová bunda s kašmírovými detaily, kalhoty, pásek a boty, vše Hermès. Ponožky, Vans

Matěj Král

Lukáš Mariani

↑

Sako, kalhoty, smokingová košile a taška, vše Fendi

↑

Kardigan, svetr, kalhoty a boty, vše Alois Ficek. Pásek, Dior

Tadeáš Vávra

Tomáš Svoboda

fotograf BRANISLAV ŠIMONČÍK styling JAN KRÁLÍČEK modelové #PURE MODEL 2026 make-up HRISTINA GEORGIEVSKA vlasy MIRKA MYŠIČKA (THE APARTMENT) asistent fotografa ŠIMON GUT produkce PATRIK BUREŠ, IVONA PETRUŽÁLKOVÁ, KATEŘINA KŘÍŽENECKÁ

←

Hedvábná košile, vesta, sako, manšestrové

kalhoty a boty, vše Dolce & Gabbana

Homo 136

AGENDA

TEXT Adam Štěch

❶

❷ ❸

FOTO archiv Homo Faber

Faber

DESIGN

137

❹

❺

Homo Faber není veletrh ani soubor národních pavilonů. Je to mezinárodně kurátorovaná výstava propojující nezávislé autory, mistrovské dílny, historické manufaktury a nastupující generaci tvůrců. Letos v Benátkách se přehlídka představila již počtvrté, a to pod kurátorským vedením Michelangelo Foundation for Creativity and Craftsmanship. V 15 působivých instalacích v historických prostorách Fondazione Giorgio Cini představili kurátoři stovky ručně vyrobených předmětů od řemeslníků, designérů a výtvarníků z celého světa. Jedinečné scénické pojetí britské umělkyně Es Devlin nechalo vyniknout jejich kreativitu a talent, zatímco ukázky přímo na místě, interaktivní dílny i kulinářské zážitky a prohlídky šité na míru návštěvníky ještě více sblížily se světem současného řemesla. Es Devlin se inspirovala souostrovím Benátské laguny a vytvořila narativ, který propojuje tvorbu stovek řemeslníků z celého světa v podobě jakýchsi „ostrovů“ talentu a dovedností zaměřených na různé techniky a materiály. Díky práci se světlem, vodou, zrcadly nebo pohybem vytvořila slavná scénografka skutečně originální prostředí pro prezentaci užitého umění, kdy se jednotlivé kusy vizuálně spojovaly v působivé velkoformátové soubory. →

138

AGENDA

❻

❼

V nepřeberném množství artefaktů se neztratili ani čeští zástupci. Sochař a designér Tadeáš Podracký představil nejenom křeslo Morana, ale i lavici Growing into, která vznikla na jeho loňské rezidenci v Indii. Tadeáš se dokonce dostal do výběru 10 nejlepších autorů přehlídky a svou cenu si převzal na slavnostním zakončení výstavy. Sklářka a sochařka Hana Hillerová byla pro změnu zastoupena sérií Riot of Spring v instalaci A Rainbow of Forms, věnované vztahu barvy, světla a materiálu. Kolekce vznikla ve spolupráci s mistry sklárny Ajeto v Lindavě. Proudy roztaveného skla jsou nanášeny na foukaný základ a za horka ručně tvarovány; ve výsledné formě zůstávají stopy pohybu, gravitace a tlaku. To ale není vše. Značka Moser představila broušenou a rytou křišťálovou vázu Amalfi Peacock s rytinou Tomáše Lessera. Jaroslav Prošek vystavil dvojici objektů Royal, které propojují tavené sklo s 6 500 let starým subfosilním dubem. Pražští Spektro Atelier — Oliver Braun Company realizovali sádrový reliéf Silent Song 15 podle návrhu samotné Es Devlin. ●

❶

Lavice Growing into, uprostřed kompozice, vynesla Tadeáši Podrackému jedno z ocenění přehlídky Homo Faber.

❷

Sochařský objekt Traditional Overflow od mexického keramika Andrese Anzy.

❸

Jedna z 15 monumentálních instalací A Full Moon Rising podle návrhu Es Devlin.

❹

Objekt Open Vase od jihokorejské výtvarné umělkyně Woosun Cheon.

❺

Součástí instalace A Rainbow of Forms bylo dílo české sochařky Hany Hillerové.

❻

Japonská autorka Aya Oki vytvořila foukaný objekt Bloom.

❼

Na zahradě paláce Fondazione Giorgio Cini byl instalován kinetický objekt A Great Turning od Es Devlin.

❽

Osvětlená zrcadla připomínala benátská klenutá okna odrážející se na noční hladině v instalaci An Infinite Birdsong.

❽

37 % Čechů považuje za hlavní výhodu vestavných spotřebičů jednotný vzhled kuchyně*

Design a intuice v souladu s technologií 6. SMYSL *Zdroj: Výzkum Ipsos pro značku Whirlpool, 2026, reprezentativní vzorek 1 000 respondentů z ČR.

140

AGENDA

❶

❷

Jiří Příhoda

❸

Annette Messager UMĚNÍ

141

❹

❺

TEXT Tereza Finková

FOTO archiv galerií

Geoffrey Bawa

142

AGEnDA

❶

JIŘÍ PŘÍHODA: 80. LÉTA Oblastní galerie Vysočiny

v Jihlavě se otevírá po rekonstrukci výstavou rané tvorby

sochaře Jiřího Příhody. Jde o rozsáhlý, ale v celku dosud neprezentovaný cyklus sochařských a site-specific intervencí i nočních a denních performancí v krajině Vysočiny, v nevelkém trojúhelníku mezi Lovětínem, Růženou a Roštejnem. Tyto realizace vznikaly často ilegálně, bez institucionální podpory a bohužel téměř bez publika. Do 31. 12., ogv.cz

❷

NA ZLOMU MILÉNIÍ Sbírkový fond Galerie výtvar-

ného umění v Ostravě poskytl dost materiálu pro výstavu mapující podoby vizuálního umění autorů, kteří nastoupili na uměleckou scénu na přelomu milénií. Výstava představuje vysokou kvalitu akvizic GVUO v posledních letech. Díky ní je možné sledovat klíčové tendence porevolučního umění. Z rozsáhlého spektra vystavujících umělců zmiňme

Jiřího Surůvku, Milenu Dopitovou, Pavlu Scerankovou nebo Josefa Bolfa. Do 3. 1., gvuo.cz

❸

WHITE NOISE vychází z uzavřené architektury sou-

časné kanceláře, kterou využívá jako organizační strukturu,

a rozvíjí tak dlouhodobý zájem švédské umělkyně žijící v Berlíně Anny Uddenberg o funkčnost coby nástroj kontroly. Výstava v olomouckém Telegraphu se proměňuje v koolhaasovský Junkspace — zhuštěný administrativní interiér se stropními podhledy, světlem zářivek, příčkami, ventilačními systémy a kancelářskými židlemi Herman Miller. Ergonomické přísliby pohodlí, efektivity a praktičnosti zde získávají psychologický rozměr a samotné tělo se stává součástí infrastruktury. Od 22. 10. do 4. 2., telegraph.cz

❹

ANNETTE MESSAGER: TRAGIKOMEDIE Více než

padesát let rozvíjí francouzská umělkyně svůj osobitý přístup založený na napětí, proměně a provokaci. Fotografie, textil a nalezené předměty využívá k vyprávění příběhů, v nichž zpochybňuje zažité představy o společnosti,

genderu i umění. Protiklady v její tvorbě přirozeně existují vedle sebe: utrpení a radost, intimita a spektákl nebo humor a vážnost se spojují v dynamický celek. Právě toto napětí stojí v centru Tragikomedie, jednoho z ikonických děl Messager, které dalo výstavě v Kunsthalle Praha název. Do 28. 2., kunsthallepraha.org

❺

TOMÁŠ RULLER: ZPĚTNÁ VAZBA Domácí sbírka

Tomáše Rullera, kterou multimediální umělec představuje na výstavě v galerii Prostora, obsahuje díla od takových jmen jako Marcel Duchamp, Toyen, Vladimír Boudník, Yoko Ono, František Kupka, Krištof Kintera nebo Adriena Šimotová. „Představuji svou sbírku artefaktů, které uchovávají mé vztahy a reflektují souvislosti, jež dotvářejí kon-

❻

text mé vlastní tvůrčí práce,“ říká Ruller. Do 6. 11., prostora.org

❻

GEOFFREY BAWA: ARCHITECTURE FOR THE

SENSES Vitra Design Museum zve na Srí Lanku prostřed-

nictvím tvorby Geoffreyho Bawy (1919—2003), jednoho z nejvýznamnějších asijských architektů 20. století, který během své více než padesátileté kariéry navrhl přes 200 projektů. Pro Bawu musela dobrá architektura dávat smysl emocionálně i prakticky. Věřil, že „architekturu nelze zcela vysvětlit, ale je třeba ji zažít“, a budovy proto nevnímal jako statické objekty, ale jako prostorové příběhy, které se postupně odvíjejí. Významnou roli v nich hraje příroda Srí Lanky. Jeho stavby, například Polontalawa Estate Bungalow (1963—1967) nebo Jayewardene House (1997—1998), přirozeně reagují na terén a pracují s jeho výškovými rozdíly i obrysy. Skály, stromy a další prvky krajiny se stávají nedílnou součástí architektury. Do 28. 2., design-museum.de

144

Co kdyby léto nikdy neskončilo? Pro slovenskou umělkyni Zuzu Gálovou, která už několik let žije v Sydney, není „nekonečné léto“ jen otázkou slunce, oceánu a barev. Je to především způsob, jak se dívat na svět. „Zpočátku jsem chtěla zachytit hlavně atmosféru australského léta, světlo, barvy, oceán a pocit svobody. Postupně jsem ale pochopila, že ‚nekonečné léto‘ pro mě znamená mnohem víc. Je o radosti ze života a každodenních maličkostech, které si neseme s sebou a které nám mohou zprostředkovat pocit štěstí.“ Právě tuto atmosféru přináší její nová série obrazů Chasing Endless Summer do pražského

Chasing Endless AGENDA

hotelu Almanac X Alcron Prague. Bondi Beach, kde autorka žije, je v obrazech přítomná nejen jako konkrétní místo, ale především světlem, barvami a pocitem svobody. „Život v Sydney mi pomohl vystoupit ze zažitých kolejí, víc experimentovat a hledat si vlastní cestu,“ říká Gálová. „Austrálie určite vytvořila prostor, v kterém jsem si dovolila být odvážnější, a to jak v životě, tak tvorbě.“ Její cesta přitom vedla od grafického designu a ilustrace k malbě. „V malbě jsem našla větší volnost, fyzično i prostor pro nedokonalosti. Dnes se už nesnažím mít všechno zcela pod kontrolou a víc důvěřuji samotnému procesu.“ V obrazech se stále vrací k výrazným barvám, jednoduchosti a ženským postavám, jejichž tváře zůstávají anonymní. „Nechci vyprávět příběh jedné konkrétní ženy,“ vysvětluje. „Každý, kdo se před obrazem zastaví, si do něj vkládá vlastní vzpomínky, emoce a zkušenosti.“ A co ji v Sydney inspiruje nejvíc? „Mým největším zdrojem inspirace je oceán.“ Ale také ranní světlo, barvy oblohy, lidé na pláži nebo obyčejné setkání s přáteli. „Sydney mě naučilo všímat si krásy v jednoduchých každodenních okamžicích.“ Výstava v Praze je pro ni proto i zvláštním návratem. „Přináším sem část svého současného života, zkušeností a světa, který

Summer jsem si vybudovala na druhé straně zeměkoule,“ uzavírá umělkyně.

bloum Prírodní tvar. Udrzitelný design.

bloum vznikla z myšlenky pokrýt širokou škálu využití jak v komerčních, tak ve veřejných budovách pomocí jednoho tvaru skořepiny a různých variant rámu. bloum najdete nejen v odpočinkových zónách, pracovních kavárnách, bistrech, hotelových pokojích a čekárnách, ale také v zasedacích a konferenčních místnostech a kancelářích.

wiesner-hager.com

146

ROZHOVOR

S Lenkou Novotnou, spolumajitelkou a zakladatelkou firmy Plastia, jsme se sice nesešli stylově na zahradě, ale náš rozhovor je plný hlíny a růstu, ať už toho osobního nebo rostlinného.

Příroda nezná termín odpad, vše zelené lze znovu využít TEXT Václav Rybář

FOTO Lukáš Kenji Vrábel

Mohla byste nám na úvod přiblížit historii firmy? Vím, že jste

zdravotnického průmyslu, ani ten potravinářský si bez vaku-

začínali skromně a překvapivě nikoliv na zahradě, ale v koupelně.

ového balení potravin neumím představit. Zároveň na pozadí

a tak trochu stranou běží spousta projektů na recyklaci plastu

Začínali jsme těsně po revoluci, v devadesátých letech. To byla doba, kdy se dalo začít téměř ve všech odvětvích průmyslu nebo

a systémové řešení tohoto problému. Znovuvyužití (reuse) pro-

obchodu, a dalo se v nich uspět. My jsme si vybrali koupelno-

duktů nevyjímaje. Plast má trochu smůlu v tom, že jeho nízká

vé doplňky, protože jich byl na trhu velký nedostatek, a byly to

cena a bohatá tvárnost ho zavedly do slepé uličky. V té samé

malé formy, které jsme dokázali navrhnout i zaplatit. Postupně

uličce však skončil i levný textil a postupně tam díky exportu

jsme zjistili, že zahrada je pro nás mnohem zajímavější, a český

z Asie končí také sklo, keramika a další a další produkty. To se

trh květináčů je natolik specifický a rozdílný například od ital-

ale změní.

ského, že v něm uspějeme.

Vyvážíte produkty do desítek zemí celého světa. Přitom jsou

ale české balkony a zahrádky stále v zajetí oněch cihlově barevných VR

Když jste s manželem rozjížděli byznys, byl plast zázračným

truhlíků, co v mnoha rodinách přežily generace. Jsou Češi jako za-

řešením na všechny problémy světa. Dnes jeho image hodně utr-

hrádkáři konzervativní a shánčliví?

pěla, běžní lidé přestávají věřit i recyklaci. Jak s touhle proměnou

Velmi se to mění. Stále existují konzervativní zákazníci, kte-

bojujete?

ří rádi kupují naše produkty v terakotové barvě a tradičních

Napsal jste správně slovo image, kdy se bavíme o jeho vní-

tvarech. Mladší generace však již bedlivě sleduje trendy ze svě-

mání v médiích a na sociálních sítích. Plast má ale také rovi-

ta a nebojí se pořídit si na terasu moderní produkt. Faktem je

nu praktickou, kdy je nezbytnou součástí automobilového a

to, že podle průzkumu, které si dělali na VŠZ, jsme stále národ

LENKA NOVOTNÁ

147

zahrádkářů, kteří na své zahradě nebo v zahrádkářské kolonii umí vypěstovat ledacos, a činí tak s náruživostí a potěšením, je to tak trochu národní hobby. Jsme v tom skutečně výjimeční. Svět se k tomu pomalu vrací, my jsme tuto dovednost, chválabohu, nikdy zcela neopustili. VR

Hodně sázíte na domácí designéry a snažíte se oslovit i studen-

ty, aby případně věděli, že u vás mají dveře otevřené. Je obecně zájem navrhovat zahradnické potřeby, kde přece jenom forma musí následovat funkci? LN

Spolupracujeme s českými designéry, jako jsou Studio WRKS, Ladislav Škoda (na obr.), Jiří Pelcl, František Fiala, Lukáš Matěja a další a další. Máme v portfoliu dvě linie, jednu s větším důrazem na estetiku, která se jmenuje Urbalive, a potom samotná Plastia, která je skutečně o ekonomickém designu. V té prémiové řadě ne nutně vždy estetiku podřizujeme funkci, právě naopak. Potom mohla vzniknout taková krásná věc, jako je kompostér od Jiřího Pelcla, který udělal revoluci v domácím kompostování, a udělal ji právě proto, že je krásný.

Urbalive je skutečně „live“, narážím tím na to, že ve zmíněném

kompostéru z bioodpadu vyrábějí hnojivo živé žížaly. Předpokládám, že nejsou v sáčku v krabici s přístrojem. Kde je seženu, když třeba nemám vlastní zahradu a chci jen vyrobit trochu hnojiva pro ty truhlíky na balkóně? LN

V kompostování je velmi silný komunitní aspekt, takže žížaly by se neměly kupovat, ale sdílet. Existuje facebooková skupina, kde se žížaly dají získat od jiných pěstitelů. Ale samozřejmě existuje i možnost žížaly zakoupit, protože pěstování žížal se u nás i v zahraničí věnuje mnoho firem.

Koukal jsem v dětství na Receptář Přemka Podlahy, ale zahrád-

kaření mě začalo bavit až nedávno, kdy jsme si pořídili byt se zanedbanou zahradou, která potřebovala zachránit. Nemohl jsem odolat.

Je to ve firmě stejné, že všichni zaměstnanci jsou zároveň zákazníci, protože prostě slyší „volání hlíny“? LN

To je hezký termín. Dříve, například ještě pro moje rodiče, to byla nezbytnost, jak si doladit rodinný jídelníček zeleninou a často i masem. Ta doba je pryč. Nyní často k zahradničení vede právě pořízení vlastního domu, zahrady či založení rodiny. Objevíte v sobě skrytou potřebu mít vlastní zdroj jídla, kdyby náhodou standardní dodavatelské cesty selhaly. A samozřejmě je to skvělý relax, děti zahradničení velmi baví a je to pro ně zdroj reálného kontaktu s fyzickým světem, v kontrastu se světem digitálním.

Firma vám roste pod rukama nepřetržitě od půlky devadesá-

tých let. Zaznamenali jste nějaké milníky nebo skoky, třeba když začala pandemie a lidé si to doma chtěli udělat hezké a zelené?

Pandemie byla skutečně velký milník, skutečně i z toho pohledu, že lidé nikam nesměli, tak si zkrášlovali domov. To však byl jenom začátek turbulentních časů, kterými nyní procházíme. Asi největší riziko nyní pro nás jako českého výrobce znamená masivní záplava asijského zboží na evropském trhu. Zároveň nám v současné době vstupuje v platnost nová obalová legislativa, zákony o greenwashingu atd. Na vše se musíme adaptovat. Ta adaptace na proměnlivou dobu bez dřívějších jistot bude největší výzva pro nás, a troufám si tvrdit, že pro většinu evropských rodinných firem. ●

LENKA NOVOTNÁ Spolu s manželem založila firmu doslova v garáži. Vsadili na plast a dnes jejich rodinná firma zaměstnává skoro stovku lidí a z Vysočiny vyváží výrobky do 56 zemí světa. Nabízí vysokou

užitnou hodnotu i prémiový design, který získal několik prestižních cen Red Dot. plastia.eu

148

hOT

Česká designérská scéna se opět po roce představí v plné zbroji na 28. ročníku DesignBloku. Tentokrát je zastřešujícím tématem Světlo, které rozehraje expozice ve Veletržním paláci Národní galerie, Jízdárně Pražského hradu, Uměleckoprůmyslovém museu a Průmyslovém paláci na Výstavišti. Od 7. do 11. 10. buďte připraveni na vypuknutí erupce jménem design. TEXT

Adam Štěch

FOTO archiv firem a designérů

❶ V Uměleckopůmyslovém

museu se diváci budou moci ponořit do historie československých modernistických lamp, které vznikaly od 50. až do 80. let minulého století. Kurátorka EVA SLUNEČKOVÁ vybrala návrhy od předních designérů své doby, jako byli Helena Frantová, Pavel Grus, Josef Hůrka, Karel Volf, Stanislav Indra, Ivan Jakeš a mnozí další.

150

hot

❷

Podmořský svět a jeho neprobádané hlubiny se staly hlavní inspirací pro novou kolekci šperků od studia BLUEBERRIES JEWELRY. Název kolekce Thetis odkazuje k dobrotivé nymfě, dceři mořského boha Nérea a matce Achillea, jednoho z největších bojovníků řecké mytologie. Kontrast mezi jemností a silou, pohybem a klidem se promítá také do podoby samotných šperků. „Thetis pro mě představuje spojení dvou protikladů — síly a jemnosti. Stejně jako oceán může působit klidně, ale zároveň v sobě ukrývá obrovskou sílu,“ vysvětluje šperkařka Markéta Richterová.

❸ Jako vzpomínku na Václava Havla připravily kurátorky Jana Zie-

linski a Andrea Běhounková výstavu Design pro Václava Havla v Jízdárně Pražského hradu. Expozice představí výběr designérských realizací a dalších děl, které vznikly z iniciativy Václava Havla nebo v souvislosti s proměnou Pražského hradu během jeho prezidentského působení. Jejím ústředním momentem bude návrat Havlovy pracovny navržené BOŘKEM ŠÍPKEM na počátku 90. let, která se díky DesignBloku po více než dvaceti letech poprvé vrací na „domů“. Při proměně Pražského hradu po roce 1989 Václav Havel spolupracoval i s dalšími výraznými osobnostmi české architektury, designu a umění, například s Evou Jiřičnou, Josefem Pleskotem nebo Theodorem Pištěkem.

152

hot

❹ Dance Inappropriately,

Baby! je textilní série studia BRO., která proměňuje jazyk dekorativní výšivky v intimní obrazy pohybu, uvolnění a dočasného úniku. Vychází z vyšívaných deček, které autorčina teta posílala z vězení její rodině a jež ji provázely v dětství. Odráží potřebu vytvářet něco jemného a krásného i v těžkých a svazujících situacích.

❺ Instalace Basic

Requirements od studia CIRQUE.MENU v kavárně Kolektor ve Veletržním paláci se zaměřuje na zdánlivě samozřejmé, ve skutečnosti však zásadní podmínky pro vznik kreativní práce. Budou se zde také konat oficiální DesignBlok Afterparty, kde se o hudební doprovod postarají designéři s hudebním přesahem.

Gravity & Pastello kolekce

Sklářský umělec a majitel Novotný Glass představuje své první autorské kolekce Gravity a Pastello. Kolekce váz Gravity vychází z fascinace gravitací a okamžikem, kdy se tekuté sklo přirozeně pohybuje a reaguje na jemné zásahy autora, zatímco kolekce Pastello pracuje s jemností, hravostí a organickým tvarem. Technikou mačkání se sklo proměňuje v měkké, nepravidelné siluety. Pastelové tóny a pískovaný povrch dodávají objektům sametově matný charakter. Obě kolekce spojuje důraz na ruční práci a představují první výraznější krok Ondřeje Novotného jako autora vlastních kolekcí. novotnyglass.com

154

❻ Autorka Martina Schneider

hot

Králová a designérka Veronika Velčovská Jiroušková si odskočily do tropické přírody a vytvořily ilustrovanou knihu. Martina ji napsala na základě svých zážitků v domě na Srí Lance a ke spolupráci na obrázcích vybrala Veroniku, která se tam rovněž potkala s varany. Ke knižní úpravě pak přizvala grafickou designérku Zuzanu Lednickou, surfařku z Indického oceánu, která místní zvířata také dobře zná. Vítejte v džungli! V Jízdárně budete moci kromě knihy koupit i samostatné ilustrace.

Showroom oken, dveří, posuvných skleněných stěn. Dům, jenž je zhmotněním úvah o spojení architektury a krajiny. O pouštění síly přírody dovnitř. O vycházení ven. Spoj.

156

hot

❼ Jinak statické dřevěné figurky Terezy Talichové, alias TITITI, se pro letošní DesignBlok rozpohybují.

Série, kterou představí v instalaci High Craft, propojuje tradici dřevěné hračky, vánoční dekoraci na stromeček a současný autorský objekt. Loni k nim designérku inspirovaly historické Schwebeengel, vznášející se andělé, které objevila při návštěvě muzea v německém městečku Seiffen, v tradičním centru výroby dřevěných hraček v Krušných horách. „Air Folk je pokračováním světa Tititi v jiné prostorové situaci, postavy už nejsou jen na podstavci nebo na stole, ale mohou být součástí celého prostoru,“ popisuje autorka.

❽ Nedávno zesnulý Milan Knížák, jeden

z nejvýznamnějších českých výtvarníků posledních 50 let, bude hlavní hvězdou prezentace sklářského labelu SIN. Kolekce LUX VIVA, kterou návštěvníci uvidí v Jízdárně Pražského hradu, je výsledkem dlouhodobé spolupráce, díky níž získaly skutečnou podobu i návrhy ze sedmdesátých let minulého století, které v době jejich vzniku nikdo nedokázal vyrobit. Milan Knížák a SIN Gallery v posledních letech společně pracovali na realizaci umělcových představ. Některé návrhy byly realizovány až po několika letech spolupráce a hledání vhodného technického řešení. Při výrobě skleněných objektů se uplatňuje technologie Vitrum Vivum vyvinutá Jiřím Šínem. Knížákův výtvarný jazyk se jejím prostřednictvím přenáší do skla, které dává vyniknout sochařskému pojetí jednotlivých předmětů. Police, vázy, svícny a další skleněné objekty se pohybují mezi užitým předmětem a samostatným uměleckým dílem. Ostatně taková byla celá kariéra Milana Knížáka. Běžný život a umění v něm neměly hranici.

advertorial

157

Sedm chodů, dvanáct hostů a jeden stůl. V tajemném Loftu v olomouckém Telegraphu se představuje nový gastronomický formát Red Table. Komplexní smyslový koncept vznikající ve spolupráci s domovskou restaurací Pulse, propojuje špičkový fine dining s velkoformátovou projekcí a autorským sound designem komponovaným na míru každému okamžiku.

Red Table probíhá jako pop-up, a to pouze

autorské sedmichodové menu z čerstvých

„Chtěli jsme vytvořit večer, na který člo-

jednou měsíčně s kapacitou striktně ome-

lokálních surovin. Každý chod doprovází

věk nevzpomíná jen podle toho, co měl na

zenou na dvanáct míst. Všichni stolují spo-

vlastní vizuální motiv promítaný na stěny

talíři, ale co během něj prožil,“ doplňuje

lečně v těsné blízkosti otevřené kuchyně

i hudba složená přímo pro daný moment.

manažerka Tereza Janošová. „U jednoho

a sledují práci šéfkuchařů přímo při serví-

Světlo, zvuk, vůně i chuť se prolínají v pro-

stolu se potkávají hosté, kteří se často vů-

rování. Srdcem večera je ručně malovaný

měnlivou atmosféru a hosté se stávají pří-

bec neznají, a přesto spolu během několika

stůl restaurátorky Hanky Špetlíkové, jehož

mou součástí dění.“

hodin sdílejí velmi silný osobní zážitek.“ ●

vizuální podoba vychází z ornamentu tra-

Menu reaguje na přirozené cykly sezóny

dičního hanáckého šátku a propojuje regio-

v masové i vegetariánské variantě. Samo-

nální tradici s moderním designem.

zřejmostí je precizně vyladěný nápojový

„Red Table pro mě představuje naprostou

servis — od výběrových vín přes signature

tvůrčí svobodu,“ vysvětluje šéfkuchař Dani-

koktejly až po nealkoholické drinky z vlast-

el Stružka. „Před zraky hostů připravujeme

ní produkce restaurace Pulse.

telegraph.cz

158

hot

❾ Architektonické studio KOGAA je na stránkách Dolce Vity

jako doma. Většinou publikujeme jejich důvtipné rekonstrukce a proměny průmyslového dědictví. A právě to je tématem knihy Making Use architekta a spoluzakladatele studia Tomáše Kozelského. Pokřtí ji právě na DesignBloku. ❶❶ Poctivé řemeslo, kvalita materiálů a transparentní výroba nejsou leitmotivem jen expozice High Craft v Jízdárně Pražského hradu, ale i samotného projektu jednoho z jeho účastníků, JAKUBA POLLÁGA a jeho značky zeitgeist.limited. Hlavním prvkem Pollágovy prezentace, zaměřené na komplexní ukázání procesu vzniku, je série Solid Shelfs. Policový systém z masivního dubu a kaleného skla je ručně vyráběný v ČR.

❶⓿ Kristýna Malovaná je dlouholetou stálicí na

české šperkařské scéně. Na letošní DesignBlok se vrací s kolekcí ČLOVĚK, ČÁRA, ČAS, která vznikla ve spolupráci s populárním výtvarníkem Lukášem Musilem. Zláte prsteny vycházejí z jeho gestických kreseb a posouvají je do trojrozměrného prostoru. „Prsteny mají být nositelným artefaktem — něčím, co má pro jeho majitele význam, který mu dá on sám. To, co je obsaženo v kresbě, je obsaženo i v prstenu. Každý kus je jiný — od zcela tenkého a jemného po robustnější,“ popisuje autorka.

❶❷ Pod názvem Pareidolie představuje značka PÁR svou obuvnickou novinku Mules. Obuv s otevřenou

patou vznikla ve spolupráci s designérkami Eliškou Horčíkovou a Natálií Nepovímovou a navazuje na charakteristický rukopis značky PÁR. Zachovali přitom výrobní principy a přinášejí nový pohled na pohodlnou každodenní obuv. Ostatně to je koncepce celé prezentace. Termín pareidolie je totiž schopnost našeho mozku nacházet známé tvary v nečekaných podobách a vidět je tak v novém světle. Stejně tak uvidíte na DesignBloku i vaši oblíbenou pražskou obuvnickou značku.

160

hot

❶❸ Hned tři nové debutové kolekce představí značka

MASTER & MASTER. Kromě tuzemských tvůrců odtajní tento progresivní nábytkářský výrobce spolupráce se zahraničními designéry. Zatímco slovenský tvůrce žijící v Lausanne Tomáš Král přidá do portfolia výrobce kameninové lampy Kera, francouzské studio Index Office pod vedením Nelsona Fosseya vytvořilo tahák letošní kolekce — soubor stoliček a barovek S-Tool, které charakterizuje rozverné organické tvarování nohou. Instalace v přísném systému šedých tónů, hliníku a zrcadlových ploch nechá plně vyniknout novým produktům. O jejich pozadí se postará mladý nadějný designér a architekt Prokop Hartl, který zároveň navrhl kolekci komod Plisé.

❶❹ V Jízdárně

Pražského hradu v rámci výstavy High Craft budou moci návštěvníci mimo jiné prozkoumat kolekci uměleckých artefaktů, která vznikla v těsné spolupráci firmy ARTGLASS a Jakuba Berdycha Karpelise, nového kreativního ředitele značky.

KARLÍN

Areál CAMPu v Pragerových kostkách prochází rekonstrukcí. Sledujte náš program na: praha.camp

V listopadu otevřeme na nové adrese: Pobřežní 20a, 186 00 Praha 8-Karlín

162

hot

❶❺ Firma STEELUP, která

se více než 35 let věnuje kovovýrobě a realizacím pro architekturu a design, se letos poprvé představí na DesignBloku vlastním produktem. Ve spolupráci se studiem Mikolášková&Drobná uvede modulární regálový systém NODE. Jeho celokovová konstrukce s integrovanými akustickými panely je určena pro kanceláře i privátní interiéry.

❶❻ Značka MODERNISTA je známá pro své

nábytkové repliky některých ikon českého modernistického designu a jejich neustálou aktualizaci ve spolupráci se současnými tvůrci. Textilní výtvarník Mikuláš Brukner se svým studiem KNIT-ART představí originální textilní kolekci včetně autorského čalounění pro ikonická křesla H-70 od Jindřicha Halabaly, jedné z nejvýraznějších postav československého meziválečného designu, jehož licenci MODERNISTA spravuje. Vedle těchto výtvarně pojatých křesílek navrhl i edici pletených obrazů a kolekci dek a polštářů. Vizuální jazyk celé expozice čerpá inspiraci z grafické tvorby Jožky Barucha, výrazného valašského grafika, který tvořil od první republiky až po 60. léta. Kolekce bude k vidění v showroomu MODERNISTA na Vinohradech.

Vladimír Véla

SKRYTÝ ZÁBLESK Kurátor: Jan Dotřel

24/9—14/11 2026

164

hot

❶❼ Jaké to je zapotit se v sauně od naší oblíbené zlínské značky WHAT

A HUT, jsme už u nás v redakci vyzkoušeli na vlastní kůži. Teď to budou moci zažít i všichni návštěvníci DesignBloku. Dominantou venkovní expozice před Veletržním palácem bude pojízdná potírna vyrobená z lokálního dřeva, navržená s důrazem na čisté linie a precizní řemeslný detail. Návštěvníky čeká také premiéra novinky, hot tube, který doplňuje produktovou řadu značky o nový rozměr venkovního odpočinku.

❶❽ Česká sklářka

HANA HILLEROVÁ přidává do svého portfolia nový produkt. Jedná se o kolekci nástěnných světelných objektů a hutních váz Deep Time, které jsou inspirované procesy formování nebeských těles. Vychází z představy rozžhavených fragmentů hmoty po kosmické srážce, které se postupně spojují a konsolidují do nových forem.

❶❾ Nábytkářská firma LD SEATING z Boskovic

nemohla vydržet a svou novou kolekci sedacího nábytku Dafna představila v prostorové instalaci v Trafo Gallery v Praze již dva týdny před DesignBlokem. Jedná se o jejich první spolupráci s českou designérkou Lucií Koldovou, která navrhla rodinu křesílek a stolků na základě objemných organických čalouněných forem. „Silueta křesla je podle mě nejvýraznější v kombinaci s celočalouněnou podnoží, která se objevuje jak u menšího křesla, tak u velkého otočného lounge křesla. Měkké oblé tvary na sebe plynule navazují a vytvářejí kompaktní celek navržený tak, aby byl pohodlný a poskytoval oporu celému tělu,“ vysvětluje designérka, která přinesla do portfolia LD SEATING zcela nový typ nábytku vhodného nejenom do kanceláří, ale i do obývacích pokojů. Ostatně prvotní zadání pro Lucii bylo vytvořit kolekci, kterou by si dala k sobě domů. design 〔AŠ〕

166

DESIGNBLOK

Ve spolupráci s výrobcem

SVĚTLO

oken Janošík

167

TEXT Adam Štěch

FOTO archiv

168

DESIGNBLOK

představujeme na

169

DesignBloku světlo,

designblok

které tvoří architekturu.

SVĚTLO

„Architektura je mistrovská, správná a vel-

171

staly nedílnou součástí moderního stavitel-

staveb ve výběru desítek rozmanitých fotografií, zobrazujících magické momenty, kdy

kolepá hra mas spojených ve světle,“ tvrdil

ství. Architektura prostřednictvím důmy-

Le Corbusier. Jak citát jednoho z největ-

slných světelných řešení ožila ve zcela no-

se světlo stává nedílnou součástí prostře-

ších architektů všech dob napovídá, světlo

vém rozměru. Společně se značkou Janošík,

dí, ve kterém žijeme, pracujeme, bavíme se nebo modlíme. Právě fascinaci světlem

bylo od počátku dějin architektury jed-

pro kterou je světlo zcela esenciální kva-

ním z hlavním principů její podstaty. Nové

litou jejich produktů, jsme se na letošním

sdílíme i s moravskou firmou, která vyrábí

konstrukční technologie během 20. století

DesignBloku rozhodli oslavit fenomén při-

okenní rámy a na míru navrhovaná řešení

postupně dovolily domy co nejvíce otevřít

rozeného denního světla a jeho kvalit v ar-

pro přední české architekty. Jejich zkuše-

velkými okenními otvory a interiéry zalít

chitektuře a interiérech. Ve spolupráci s de-

nosti se světlem se ve výstavě setkávají

slunečními paprsky. Světlo se stalo synony-

signéry Matějem Činčerou a Jan Klossem

s ukázkami prací předních světových ar-

mem k modernímu způsobu života, zdraví

představujeme prostorovou fotografickou

chitektů i historických legend.

a radosti z něj. Pásová okna, celoprosklené

instalaci. Zachycuje neuvěřitelnou sílu

fasády i sofistikované světelné tunely se

denního světla a jeho šíření v interiérech

Expozici dolCevity najdete během DesignBloku v pátem patře Veletržního Paláce. ●

172

ARCHITEKTURA

Město pro život Z bývalého brownfieldu v pražských Vysočanech postupně vyrůstá nová městská čtvrť. Dvory Vysočany staví na principu, že dobré město nevzniká jen z domů, ale především z míst, kde se potkávají lidé. V projektu se snoubí architektura a veřejný prostor s neobvykle pestrou nabídkou bydlení.

dvoryvysocany.cz

DVORY VYSOČANY

173

Na podobě Dvorů Vysočany se podílejí dánští Gehl Architects a český architektonický ateliér OVA. Jejich přístup vychází z jednoduché otázky: Jak se bude v novém místě skutečně žít? Urbanisté z Gehl Architects proto při návrhu nesledují jen mapy, dopravu a další data, ale také samotné obyvatele města — kudy chodí, kde se zastavují a kde tráví čas. Výsledkem je tradiční městská bloková struktura se sedmi domy, z nichž každý má vlastní charakter, a se zelenými vnitrobloky. „Naším cílem není jen stavět nové byty. Chceme vytvářet skutečné nové městské čtvrti s ulicemi, náměstím, obchody, školkou i zelenými vnitrobloky,“ říká Jakub Dobrý, Country Manager Corwin CZ. Inspirací je mimo jiné Gehlův princip 8 — 80: město by mělo fungovat stejně dobře pro osmileté dítě jako pro osmdesátiletého člověka. Stejná pozornost, jakou architekti věnují samotným budovám, se přenáší i do měřítka jednotlivých bytů. V současné fázi prodeje je k dispozici více než 80 různých bytových dispozic, díky čemuž si zájemci mohou vybrat bydlení přesně podle svých potřeb a životního stylu. Minimum chodeb, promyšlené úložné prostory a pokud možno oddělená denní a noční zóna mají zajistit, aby každý metr čtvereční měl svůj smysl. Byt se navíc může v průběhu let proměňovat spolu se svými obyvateli — dětský pokoj se stane pracovnou a naopak. K těm nejvýraznějším jednotkám patří lofty se stropy vysokými až 4,7 metru a vlastní předzahrádkou, které spojují atmosféru velkorysého městského interiéru s přímým kontaktem se zelení. Standardem jsou dřevěné podlahy, podlahové vytápění, rekuperace a izolační trojskla. Energeticky úsporné budovy, zelené střechy, hospodaření s dešťovou vodou a většiPražské Vysočany mají za sebou průmys-

na parkování ukrytá pod zemí pak ukazují,

lovou minulost a před sebou poměrně zá-

že ambicí Dvorů není pouze vytvořit nové

sadní proměnu. Na pěti hektarech brown-

bydlení, ale především dlouhodobě fungují-

fieldu tu developerská společnost Corwin

cí kus města.

postupně buduje čtvrť, která má být víc

První etapa Dvorů Vysočany má být do-

než jen souborem nových bytových domů.

končena na začátku roku 2029 a každý, kdo

V první etapě vznikne 229 bytů, kancelá-

tuto oblast jen trochu zná, se už nemůže

ře, obchody a služby, v dalších fázích pak

dočkat, až se nový městský organismus

celkem více než tisícovka bytů. Srdcem

zabydlí a naplní hlavní ideu celého projek-

území bude náměstí s budovou s historic-

tu: město má být především pro lidi, kteří

kým odkazem.

v něm žijí. ●

SPICULE & AHP8 | LIFTING SKIN SERUM V nové generaci liftingové péče o pleť nesmí chybět dle názvu trochu záhadná spikule z mořské houby, neuropeptidy a exosomy. Proceduru, kvůli které jste dříve museli navštívit kosmetický salon, zvládnete hravě doma a bez jehel. Všechny tři jmenované složky pomáhají vyhlazovat mimické vrásky, zpevňovat pleť a zlepšovat její texturu. elementiq.cz 2 999 Kč

TON Modulární nábytkový systém P.O.V. od německého designérského studia KASCHKASCH obsahuje stolky, stoly a stoličky různých velikostí a funkcí. K čemu je ale budete používat, záleží na vás a na vašem úhlu pohledu. Všem kouskům sluší dub, buk, ale i americký ořech. ton.eu 7 830 Kč

LOUIS POULSEN U příležitosti oslav 100. výročí Vernera Pantona představuje Louis Poulsen původní barvy ikonické Panthelly ze 70. let. Přenosná lampa je neuvěřitelně elegantní a zároveň roztomilá. Hravý tvar v kombinaci s pastelovou barvou z ní činí nepřehlédnutelný doplněk v každém interiéru i exteriéru. Lampa je vybavena vestavěnou LED žárovkou a je bezdrátová. Opálová varianta poskytuje měkké, rozptýlené světlo, které je díky průhlednosti stínidla šířeno do všech směrů. Jeho intenzitu lze upravit ve čtyřech stupních. salted.cz 12 630 Kč

SHOWROOM

10 800 Kč

ELIŠKA LHOTSKÁ Představte si svět v roce, kdy se vše rozplynulo. To, co bývalo zvykem, stalo se světelným příběhem zapsaným v binárním kódu. To, co bývalo realitou, se rozpustilo v jezeře informací. I obyčejný kousek chleba je třeba odlít do kovu, a tím jej zachovat pro dalekou budoucnost. Kolekce New Archeology české šperkařky Elišky Lhotské je vzkazem pro budoucí generace, kde střídka chleba je vyvažována cenou zlata. Prostý symbol domova, rodiny, pokory či srdečnosti dává šperkům jejich nezaměnitelnou strukturu i poselství. Náušnice jsou tvořeny odlitým písmenem, které si můžete sami zvolit. lhotskajewellery.com

WHIRLPOOL Nástěnná digestoř Whirlpool WHVS 93F LT BSS/1 v šíři téměř 90 cm se rychle stane designovým šperkem vaší kuchyně. Propojuje elegantní provedení s chytrými funkcemi pro komfortnější vaření. Technologie Perimeter účinně zachycuje páry a pachy po obvodu odsavače, zatímco režim Zen Mode zajišťuje příjemně tichý provoz. Úsporné LED osvětlení a dotykové ovládání doplňují moderní řešení pro každodenní kuchyň. 15 990 Kč

6 839 Kč

GEORG JENSEN Rychlovarná konvice z kolekce Bernadotte od dánské značky Georg Jensen je důkazem, že i každodenní spotřebič může být skutečným klenotem. Konvice je inspirovaná ikonickou kolekcí Sigvarda Bernadotte, jež je charakteristická jemným drážkováním, čistými liniemi a nadčasovostí. Konvice je vyrobena z vysoce kvalitní nerezové oceli s lesklou povrchovou úpravou, která podtrhuje její luxusní vzhled a zároveň zaručuje dlouhou životnost. Praktické detaily, jako je rychlý ohřev vody, ergonomická rukojeť či bezpečnostní funkce automatického vypnutí, z ní činí ideální volbu pro ty, kdo očekávají více než jen běžný kuchyňský přístroj. Prodává bellarose.cz.

O Volvu EX60 jsme psali na začátku roku, když došlo k jeho slavnostnímu odhalení. Jakmile se v něm ovšem svezete, reálně hrozí, že už nebudete chtít vystoupit. A to nejen pro náramně pohodlný interiér. Důvodů, proč z téhle volby necouvat, je víc než prstů na obou rukách. Elektrifikace stěžejního modelu portfolia slavné značky není něco, co by ve švédské Torslandě, tedy továrně, kde se EX60 vyrábí, brali na lehkou váhu. Evropský bestseller tu vznikal na papíře, v hlavách inženýrů a následně i na pásu, kde na něj sahaly ruce lidí i robotů, aby společně poslaly do světa jedno z nejmodernějších a nejbezpečnějších aut vůbec. Že přeháníme? Volvo EX60 nepotřebuje slova. Zvenku vás svede svými křivkami, které naznačují dokonalou aerodynamiku (a tedy automaticky lepší dosah, to je prostě fyzika), po usednutí dovnitř pohladí výběrovými materiály, a pak vás přitáhne. Jemně a rafinovaně. Zase se nechávám unést? Ale kdeže, na předních sedadlech EX60 totiž najdete zbrusu nové multiadaptivní bezpečnostní pásy, které si vás před jízdou pěkně změří (doslova ucítíte lehké přitažení a povolení) a dle dat ze senzorů následně přizpůsobí zádržnou

sílu konkrétní situaci. Když při jízdě nedej bože dojde k nárazu, vaše tělo se v běžném voze vymrští dopředu a pás ho jedním ostrým škubnutím zastaví. Novinka od Volva vás ovšem přitáhne jen tak silně, jak je v danou chvíli potřeba, a vše synchronizuje s dalšími bezpečnostními prvky. Chytré, bezpečné a ohleduplné. Co jiného také čekat od automobilky, která tříbodové pásy v roce 1959 uvedla do sériové výroby? Na co dalšího se zvyká velmi rychle? Třeba pohotové reakce centrálního mozku jménem HuginCore. Výkonný procesor zpracovává data ze všech kamer, senzorů a palubních systémů. Hlavně je schopný díky bezdrátovým (OTA) aktualizacím vylepšovat všechno možné a dokonce v rámci možností i učit asistenční systémy, jak krizovou situaci zvládat na základě dosavadních jízdních dat. Tak jako sbíráte zkušenosti vy s každým ujetým kilometrem, tak

A odjedete v absolutním pohodlí, protože baterie je napevno zavrtaná do šasi (systém Cell-to-body), což u P10 Plus spolu s aktivním podvozkem uspokojí i ty nejnáročnější řidiče. Jak by ne, když vůz umí stovku pod pět sekund a sebevědomí neztrácí ani v zatáčkách. Na druhou stranu pak vždycky dojedete do města, kde milerádi necháte driblování mezi čárami, odjezdy z křižovatek a dojezdy do kolon na chytrých asistentech. Proč? Přece abyste byli odpočatí, když se s cedulí označující konec aglomerace řízení opět stane zábavou. Volvo EX60 vám zatím myšlenky číst neumí, ale na dlouhých cestách lze tomuto pocitu jednoduše podlehnout. Proč taky ne, když se říká, že moderní technologie, která přesahuje naše chápání, je téměř k nerozeznání od magie. A kouzlit tohle auto rozhodně umí.

Skvělé materiály a design jsou starou známou písničkou, ale úplně nové jsou sedačky, které vás obejmou. Volvo EX60 je jako moderní obývák, se kterým můžete díky chytrému asistentovi Gemini i dlouze a moudře hovořit.

i EX60 lépe čte vaše řízení i chování ostatních na silnici. Jako prostředník mezi chytrými funkcemi a chytrými uživateli funguje v EX60 plně integrovaný A.I. asistent Gemini. S chatboty si čím dál tím víc lidí prostě jen tak povídá, ale i kdybyste tohohle parťáka na dlouhé cesty nevyužili k nezávazné konverzaci, pomůže vám s ovládáním rádia, navigací a dalšími systémy (do řízení ale nikdy aktivně nezasáhne, ani když ho budete prosit). Dokonce zvládne najít i nejbližší nabíječku a předehřát včas baterii, aby byla na doplnění kapacity co nejlépe připravená. Ne že byste snad s prostřední a nejoblíbenější variantou P10 Plus, která k pohonu všech kol servíruje plus mínus 500 koní s výdrží 660 km a kvapíkem na stovku pod pět sekund, zažívali jakoukoliv dojezdovou úzkost. Na rychlonabíječce doplníte z 10 na 80 % za pouhých šestnáct minut.

Volvo EX60 se nabízí ve verzích P6, P10 a P12 Plus. Čím vyšší číslovka, tím vyšší výkon i kapacita baterie (od 83 do 117 kWh) a s ní související dojezd, vrcholící na 810 km u verze P12. Díky 800 V ale všechny tři dobijete za plus mínus dvacet minut.

LINDEX Růžový deštník vzešel za spolupráce společnosti Lindex a švédského designéra Jonase Franka. Deštník ve tvaru prsu, inspirovaný zkušeností jeho ženy Sary s rakovinou prsu, byl vytvořen jako symbol naděje, který bude zároveň šířit povědomí o důležitosti pravidelného samovyšetření prsů. „Když mojí ženě Saře diagnostikovali rakovinu prsu, změnilo to život celé naší rodiny. Chtěl jsem pomoct tím, co umím, chtěl jsem něco navrhnout. Přál bych si, aby deštník o rakovině prsu zvyšoval povědomí a zároveň podpořil projekty v boji proti ní,“ říká Jonas Frank. Růžový deštník bude v prodejnách Lindex a na stránkách lindex.com dostupný od 1. října a stane se součástí celoročního sortimentu. V rámci dlouhodobého závazku společnosti Lindex bude růžová stužka po celý říjen k dostání ve všech prodejnách Lindex a online. V České republice výtěžek z jejího prodeje poputuje organizaci Aliance žen s rakovinou prsu a na její projekt Bellis — pomáháme ženám s rakovinou prsu. 499 Kč

6 990 Kč

SOPHISTIC BAG Teplý odstín maple, italská kůže a česká výroba. Taška od české značky Sophistic by Veronika je univerzální kabelkou, která dokáže z jednoduchého outfitu udělat promyšlený look. Na podzim navíc funguje jako výrazný barevný akcent, který si skvěle rozumí s černou i neutrálními tóny. Sophistic bag je vyrobena v České republice ze 100 % italské kůže a je navržena s důrazem na praktičnost — má odolná ucha, zapínání na magnet a uvnitř malou kapsu na drobnosti. „Sophistic bag v odstínu maple dokáže minimalistický monochromatický outfit pozvednout a stát se jeho hlavním bodem. Pokud máte rádi jednoduchý styling, výrazná kabelka je ideální způsob, jak dodat outfitu osobitost,“ říká Veronika Štěrbová, módní návrhářka a zakladatelka Sophistic by Veronika. sophistic.cz

1 790 Kč

DOVE & ALEX MONHART Niche parfém The Gentle One vznikl jako smyslové pokračování kampaně Krása je pocit a poprvé ji bude možné vyzkoušet na podzimním DesignBloku. Je navržený jako výrazné osobní gesto. Nechce být hlasitým středem pozornosti, ale tichým spojencem své nositelky. Jeho kompozice stojí na mléčném akordu, který přináší hebkost, klid, hřejivost a blízkost. Ten doplňuje měkké, čisté pižmo evokující přirozené aroma lidské kůže. Výsledkem je parfém, který nepřebíjí, ale dodává pocit jistoty, čistoty a pohody. „Chtěli jsem vytvořit vůni, která nebude člověka měnit, ale vrátí ho zpátky k sobě samému. The Gentle One víc než cokoli jiného vyjadřuje odvahu cítit se dobře ve vlastní kůži. Ukazuje, že krása nemusí být výkon. Může být pocit,“ říká Alexandra Steklík Monhart. Parfém se zrodil ve Francii, v tradičním parfumérském prostředí Grasse, jako niche kompozice s důrazem na řemeslo, citlivost a kvalitu zpracování. Oficiálně jej Dove uvede na DesignBloku, k dostání bude na e-shopu alexmonhart.com a v pražském showroomu Alexmonhart Flagship Store.

www.urbalive.eu

800 Kč

Na farmářský trh, na piknik, na zahradu i za malými každodenními nákupy. Koš od designéra Ladislava Škody dostává v limitované edici pro Dolce Vitu osobitý odstín barvený kávou. Koš obsahuje dvě flexibilní stěny, kterými můžete oddělit láhve nebo kelímky od ostatního obsahu. Víko lze otočit a použít jako podnos pro váš piknik nebo v něm bezpečně přenesete květiny či čerstvý croissant z farmářského trhu. K němu dostanete dva kelímky od stejného designéra, také barvené kávovou sedlinou. V běžném prodeji tuto barevnou variantu koše nebude možné koupit, byla navržena a vyrobena v České republice pod značkou Urbalive by Plastia for Dolce Vita.

DESIGN S ODSTÍNEM KÁVY

Roční předplatné časopisu dolCevita — 10 čísel za cenu 1 290 Kč + koš a dva kelímky na kávu Urbalive by Plastia od designéra Ladislava Škody v celkové hodnotě 800 Kč

PŘEDPLATNÉ

dolcevita.cz