Dolce Vita 1-2 2026

rozhovor Mjölk ● architektura Projekt Praga nteriér Pedro Ramírez Vázquez ● móda Helmut Lang

cestování Stockholm ● esej Jože Plečnik

PLAYList 2025

VÝPRODEJ SNŮ SLEVY AŽ 35 %

Akce platí do 28. 2. 2026 nebo do vyprodání zásob.

Vědět, objevovat a porozumět,

ČASOPIS

HEAD OF TEAM Tereza Finková

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

SOCIAL MEDIA Sandra Kisić

AUTOŘI

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

Filip Beránek

Nate Cook

Lina Németh

Branislav Šimončík Adam Štěch

ONLINE dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.; Apolinářská 3 120 00 Praha 2

PRODEJNÍ CENA 150 Kč / 6,90 €

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 3

120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Sofie Mavromatidisová sofie@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.

Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

HOT LIST

Nejžhavější novinky z kreativního světa

48

INTERIÉR

Jak mexický architekt Pedro

Ramírez Vázquez potkal Věru Čáslavskou

62

ROZHOVOR

Povídali jsme si s libereckými architekty ze studia Mjölk

78

ESEJ

Slovinský architekt Jože

Plečnik a jeho humanistický urbanismus 16

88

MÓDA

Zasloužilá

ikona Simona

Krainová

ARCHITEKTURA

Valící se koule jako součást dětského hřiště

54 44

ARCHITEKTURA

Varšava postavila nejmodernější fakultu psychologie v Evropě

72

PROFIL

Značka Alexmonhart je komunitní záležitostí

Kolekce Victoria Když má design charakter

Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design setkává se špičkovou světovou technologií.

Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz

MÓDA

Módní vizionář

Helmut Lang

vystavuje ve Vídni

CESTOVÁNÍ

Studio Claesson

Koivisto Rune

nás provází

Stockholmem

TOP 50

Vybrali jsme

50 lídrů české

kreativní scény

SHOWROOM

Nepostradatelné

věci pro váš sladký

život

AGENDA

Výstavy, které byste neměli minout

CESTOVÁNÍ

Hotel, kde ticho působí jako kurátor

První číslo roku 2026 je od začátku až do konce plné ikon. Architektonických, designérských, uměleckých i módních. V Liberci jsme navštívili legendární studio Mjölk a s jeho zakladateli jsme si povídali o tom, co pro ně znamená profese architekta, jak se snaží vylepšit svět, ve kterém žijí, a jak je důležité nepolevovat. Náš módní guru Jan Králíček vrací v obsáhlém módním editorialu ztracenou čest Simoně Krainové a svědectví o vysoce konceptuálním pojetí módy v tvorbě Helmuta Langa podává po zhlédnutí jeho aktuální vídeňské výstavy Eliška Vrbová. Adam Štěch vylovil ze svého bohatého archivu dvě osobnosti světové architektury, které se mohly potkat, ale zřejmě se tak nikdy nestalo. Provede vás domem mexického architekta Pedra Ramíreze Vázqueze, jenž byl mimochodem velký fanda a také přítel gymnastky Věry Čáslavské, a zavede vás do Lublaně, kde si vzal na mušku intervence Jože Plečnika.

Naše ikonické snažení ale završíme v závěru tohoto vydání, kde přinášíme obsáhlý Playlist, který nám hrál v uších celý uplynulý rok. Vybrali jsme 50 nejzajímavějších tvůrců české kreativní scény, jejichž produkci obdivujeme a chceme ji poslouchat na repeat. Už teď se těšíme na rytmus roku 2026, který, doufáme, přinese novou vlnu zajímavých jmen. ●

EXKLUZIVNÍ VÝPRODEJ

SLEVY AŽ 40 %

Akce platí do 28. 2. 2026 nebo do vyprodání zásob.

Značka Swatch převedla ve spolupráci s muzeem Guggenheim umělecká díla Edgara Degase, Paula Klee, Clauda Moneta a Jacksona Pollocka do výrazných hodinek.

z členů hudební formace Jackson 5 a bratr Michaela Jacksona, Jackie Jackson,

❻ První kampaní pro značku

MUGLER oslavuje nový kreativní

ředitel Miguel Castro Freitas atmosféru béčkových filmů, když na pozadí portugalské modernistické architektury vypráví příběhy Stardust

Aphrodite. „U Muglera mě vždy přitahovaly jeho silné postavy,“ říká Castro Freitas. „Tato vizuální esej je první částí trilogie. Je to příběh o identitě a proměně a o silných ženách, které odmítají definice.“ Autorem snímků je španělský fotograf Robi Rodriguez. móda 〔JK〕

❼ Studio PLYŠ zůstalo věrné svému názvu interiér

〔EV〕

Při navrhování interiéru salonu manikúry a pedikúry Nailspot, který vznikl v rámci nového developmentu na rozhraní pražských Strašnic a Žižkova, pracovali architekti až divadelním způsobem. Hlavní roli přiřkli světlu, které je tu hmotou a materiálem zároveň. Ačkoli je zaměření salonu běžné, pro Lenku a Petra Vávrovy ze studia Plyš bylo toto prostředí zatím téměř neznámé. „Neprobádaná typologie se pro nás stala vítanou výzvou a základem dynamické spolupráce s klientem, který nás provedl ‚choreografií‘ celého provozu,“ přibližují. Prostor je světlem doslova zakřiven a jeho reálné rozměry mizí. Všechny tvary a vrstvy jsou navrženy tak, aby každý pohyb vtahoval klienta hlouběji do divadla salonu na hraně stínohry. Ta je poháněná podsvíceným sklolaminátem na vnitřních příčkách i pracovními světly jednotlivých stanic, jež lze vnímat jako reflektory namířené na hvězdy představení.

❽ Francouzská módní ikona MAISON ALAÏA vstupuje na čínský trh otevřením svého prvního vlajkového butiku v Pekingu. Dvoupatrový obchod vznikl v úzké spolupráci kreativního ředitele Pietera Muliera a studia Halleroed. Základní principy značky, jako jsou smyslnost, radikální minimalismus a sochařská forma, přenesli společně do architektury. Z ulice je butik nápadný minimalistickou fasádou z carrarského mramoru, do něhož architekti prořízli kruhová okna inspirovaná charakteristickými perforovanými motivy značky Alaïa. Toto rytmické vzorování odlehčuje hmotu kamene a zároveň zachovává pocit vážnosti a klidu. Zakřivené, organické linie jsou postaveny proti ostrým geometrickým tvarům a odrážejí duality, které definují přístup pařížského domu k módě. V přízemí prostor ukotvuje rozlehlá mramorová police, zatímco sochařská pódia a stolky se zvedají z podlahy jako vyřezávané prodloužení architektury. V prostoru jsou také umístěna dvě mohutná křesla navržená francouzským návrhářem Paulem Poiretem ve dvacátých letech minulého století. interiér 〔AŠ〕

8. – 13. 3.

Zažijte budoucnost a zjistěte víc.

info@czechrepublic.

Kde se vize stávají skutečností a trendy začínají zářit. Objevte dnes, co rozzáří zítřek – jedině naživo ve Frankfurtu.

Přední světový veletrh osvětlovací techniky a řešení pro inteligentní budovy

❾ Kniha DEVADE zkoumá pražskou

architekturu 90. let

architektura 〔AŠ〕

Šéfredaktor časopisu ASB Matěj Beránek, redaktorka online portálu earch.cz Adéla Vaculíková, architekt a historik Jan Bureš a konečně fotograf Radek Šrettr Úlehla se spojili, aby společně vytvořili monumentální publikační dílo věnované architektuře devadesátých let v Praze. Křest knížky, mapující období mezi lety 1989—2004, proběhl na konci ledna v CAMPu, kde byla zároveň otevřena stejnojmenná výstava. Autoři se rozhodli vybrat 30 rozmanitých staveb reprezentujících dobovou porevoluční architekturu mezi „přísností a diskotékou“, jak sami podotýkají. O postmoderní grafický design publikace se postarala Zuzana Lednická.

❶⓿ Populární francouzská značka PETITE FRITURE

uvedla svou historicky první reedici. Kolekce Sandows představuje tři unikátní modely sedacího nábytku, který původně na konci dvacátých let navrhl pionýr francouzského modernismu

René Herbst. Vlajkovou lodí kolekce je lehátko číslo 114, která využívá ocelovou trubkovou konstrukci ve spojení s elastickými napínacími pásy tvořícími sedák a opěrák. design 〔AŠ〕

❶❶ Designér JIŘÍ KREJČIŘÍK

přidal do své kolekce

Personae nový kousek

design 〔TF〕

Když studio Esté Architects finišovalo bydlení pro klienty vietnamského původu, obrátili se na Jiřího Krejčiříka, zda by do nového interiéru nenavrhl příborník. Představovali si variaci na klasickou vietnamskou komodu z počátku 20. století, kterou si klienti původně chtěli pořídit. „Po setkání s mou prací se začali zajímat o to, zda by současný kus vyrobený na míru mohl zachytit stejného ducha a vnést do interiéru autorský nádech,“ vysvětluje designér. Příborník Nam je tedy reinterpretací tradičních vietnamských skříněk. Jejich rytmus, ornamentálnost a obřadnost převedl autor do svého vlastního sochařského slovníku. Výsledkem je unikátní příborník s lamelovými dvířky, který uctivě odkazuje na historii, ale promlouvá současným jazykem, jemuž v podání Jiřího Krejčiříka dobře rozumíme. Stejně jako ostatní objekty z kolekce Personae, také Nam je symbolicky věnován svému prvnímu majiteli.

Punková geometrie

móda 〔EV〕

Kde bylo dříve růžové zlato, září teď u vybraných náhrdelníků a náramků žluté. A co dřív zdobilo samotné zlato, tam se nyní vyjímají barevné kameny. Kolekce Clash de Cartier je nově bohatší o červeně a zeleně zbarvený achát, růžový chalcedon a onyx a také o stále odvážnější extra velké objemy. Až 600 různých komponentů sestavených precizní technologií tvoří důmyslnou konstrukci ručně leštěných kloubových prvků. Právě díky nim mohou být šperky tak flexibilní. Všechny části jsou navzájem propojené, ale přitom zůstávají volně pohyblivé. Prsteny, náhrdelníky a náušnice Clash de Cartier v kolekci proslulé ostnatou estetikou tvoří řada korálků z kamenů prokládaných hroty z růžového zlata, což podtrhuje jejich až architektonický objem. Výsledné šperky s kameny se skládají z dvojnásobného počtu dílů oproti šperkům čistě ze zlata. V extra velké variantě je Clash de Cartier širší a onyxové hroty rovněž dostaly upgrade. Dodávají sofistikovanost zcela flexibilnímu náramku, náhrdelníku a prstenu ze žlutého zlata určenému na tři prsty.

❶❸ Knižní edice FASHION EYE od LOUIS VUITTON je unikátní série vytvářená na míru jednotlivým tvůrcům. Druh papíru či vazby, layout a někdy i samotné tiskové postupy vždy slouží konkrétnímu titulu. U příležitosti veletrhu Paris Photo byla fotografická alba Fashion Eye rozšířena o dva další tituly: Sweden jsou polaroidové snímky Julie Hetty plné poetické jemnosti a Rajasthan jsou fotografie a koláže Bharata Sikky zpochybňující mýty a stereotypy. Knihu za knihou se v této edici rodí široká sbírka perspektiv, které se proměňují podle destinací — od městských panoramat po přírodní scenérie, od výjevů z místního života po více kontemplativní tvorbu. Každá kniha obsahuje rozsáhlý výběr velkoformátových fotografií doplněný biografickými informacemi a rozhovorem s fotografem nebo kritickou esejí. design 〔JK〕

❶❹ Zvlněná střecha kancelářské budovy v Japonsku se vznáší nad rýžovými

poli. architektura 〔AŠ〕

Architekti ze studia Permanent a ateliéru Nagara navrhli uprostřed polí v japonské Hashimě kancelářskou budovu pro místní realitní kancelář a inženýrskou firmu. „Spíše než vytvořit dominantní struktury jsme se snažili navrhnout jakýsi prostorový aparát, který reaguje na dané místo a zvyšuje jeho hodnotu,“ popisují svou koncepci. Jemné zvlnění střechy, připomínající vítr vanoucí přes rýžová pole, odráží světlo podél zakřivených ploch, a vytváří tak v průběhu dne proměnlivou světelnou atmosféru. Podlouhlou budovu lemuje exteriérová veranda, kterou zastřešuje zmíněná zvlněná plechová střecha. Na venkovní prostor navazuje široký parapet z černě mořeného dřeva přecházející volně do interiéru, kde se objevují kontrastní prvky světle šedého dřeva a černých dlaždic.

❶❺ Nový rok, nová kabelka? A co hned dvě? Jedna zbrusu nová a druhá „oprášená“ ikona... Seznamte se s Tildou (vlevo), novou členkou rodiny doplňků sofistikované slovenské značky NEHERA. Ta vpravo se jmenuje Brillant Tempo a je přepracovanou verzí kabelky Le Brillant od belgické značky DELVAUX, jež byla uvedena na trh již v roce 1958. Vznikla pod vlivem světové výstavy v Bruselu, přesněji podle legendárního pavilonu společnosti Philips od Le Corbusiera. móda 〔JK〕

❶❼ ANTHONY VACCARELLO

přitahuje pozornost tichým šepotem, ne opulencí interiér 〔JK〕

Jako filmová kulisa působí vlajkový obchod módního domu Saint Laurent na pařížské adrese 35—37 Avenue Montaigne. Je to jemnější a intimnější protějšek k butiku na Champs-Élysées. Po více než dvou letech rekonstrukce se třípodlažní interiér otevřel ke konci minulého roku zákazníkům a nabízí řadu odlišně působících místnostní a prostor — otevřených, tlumených, téměř galerijních. Každá z nich udává své vlastní tempo, ale přesto působí jednotně. Co nechybí, je sběratelský nábytek a současné umění: lehátko Paula Poireta, stůl Françoise-Xaviera Lalanneho a kusy od Jeana-Michela Franka, Charlotte Perriand nebo Josefa Hoffmanna přirozeně doplňují díla z Pinaultovy sbírky (včetně Marka Bradforda nad hlavním schodištěm). Oblečení a doplňky zde tak vstupují do dialogu s uměleckými díly jako v nějaké privátní galerii nebo soukromém bytě, jež vlastní erudovaný kurátor. Anthony Vaccarello udržuje značku Saint Laurent sebevědomě na vrcholu a přitom v ní zanechává nezaměnitelnou a nesmazatelnou stopu.

❶❻ TAJEMSTVÍ

krása 〔JK〕

Jak asi víte, Safran Secret je nový název pro vůni Ingredients 07/2012, kterou francouzský Maison Crivelli původně vytvořil spolu se zakladateli obchodu Ingredients k jeho desátému výročí a pak se pro svůj úspěch zařadila do stálé kolekce. Novinkou je vonná svíčka (190 g za 1 650 Kč), jež je k dostání exkluzivně v kamenné prodejně Ingredients v Praze.

STUDIO 0,5 boduje

Velmi pravidelně nás architekti Vít Svoboda a Pavel Nový ze studia 0,5 informují o svých aktuálních realizacích. Tentokrát se pochlubili novým rodinným domem v Kolíně. „Je to elegantně a střídmě navržená novostavba, která díky své jednoduché formě zapadá do krajiny na rozhraní pole a dubového lesa. Projekt vznikl z požadavku na propojení domu s okolní přírodou. Stavba vychází z archetypu rodinného domu se stodolou, pracuje s výrazným hmotovým kontrastem a „odříznutým“ pásmem panoramatických oken v horním patře, které otevírá pohledy do široké krajiny,“ vypichují architekti hlavní charakteristiky domu. Tvůrcům se podařilo vytvořit syntézu dobře známého tvaru sedlové střechy a nečekaného prvku průběžných pásových oken. „Horní patro funguje jako vyhlídka do krajiny, zatímco podlouhlá hmota stodoly doplňuje kompozici domu a odkazuje k tradičnímu hospodářskému stavitelství. Projekt tak spojuje moderní pojetí bydlení s citlivým vztahem k místu,“ doplňují autoři.

architektura 〔AŠ〕

❶❾ Jaký bude módní dům Balenciaga? Máme zde již druhou odpověď od jeho nového kreativního ředitele PIERPAOLA PICCIOLIHO. Po celkem neprůbojné přehlídce na jaro a léto přichází s mnohem artikulovanější vizí v kolekci pre-fall 2026 a s novým termínem tech-wear. „Balenciaga je o realitě moderního života. Od začátku jsem říkal, že chci do centra projektu postavit člověka a tělo. A DNA Balenciagy je pro mě o inovacích,“ vysvětluje. Proto se sport jeví jako správná volba. Vedle čistě funkčního sportovního oblečení zde ale máme i téměř couture flitrové šaty a sochařsky provedené kabáty. Asi nejlépe novou cestu popisují aktuální spolupráce — s Manolo Blahnikem a NBA. móda 〔JK〕

Showroom oken, dveří, posuvných skleněných stěn.

Dům, jenž je zhmotněním úvah o spojení architektury a krajiny. O pouštění síly přírody dovnitř. O vycházení ven. Spoj.

❷⓿ Dlouhodobě sledujeme tvorbu švýcarského studia BIG–GAME. Jejich produkty kombinují specifický poetický formální jazyk s důrazem na každodenní funkčnost. Přesně toto spojení charakterizuje také tento box na nářadí pro značku Pedestal. Vtipnou podobu ve tvaru domečku ještě podtrhuje jeho jméno

The Cable Villa. Zkrátka ideální domov pro vaše kabely i nářadí. design 〔AŠ〕

❷❸ R+J=VŠL

móda 〔JK〕

Obsah slavného dopisu a jeho tragický dopad kvůli pozdnímu doručení Romeovi známe. Inkoust ani pero, kterým byl sepsán ale ne. A tak se nám otevírá možnost vyprávění dalšího příběhu... Nová kolekce psacích nástrojů a doplňků Meisterstück Romeo & Juliet od značky Montblanc je inspirována touto nejslavnější milostnou romancí a vzdává hold lásce.

❷❶ Čtyři tisíce zbrusu nových skleněných půllitrů z českého křišťálu zamířily do pěti podniků sítě Ambiente. Teď už je jen na štamgastech, jak zhodnotí nové pivní lisované sklo, jehož vznik iniciovalo právě AMBIENTE ve spolupráci s UMPRUM a skláři ze značky BOMMA. Oba půllitry vznikly v Ateliéru produktového designu Michala Froňka a Jana Němečka podle návrhu studentů Terezy Bláhové a Jáchyma Kubů. design 〔AŠ〕 ❷❷

ZATÍMCO

JSI SPAL

krása 〔JK〕

Veganské noční sérum NIGHT.SHIFT působí na vaše vlasy během spánku, kdy je hluboce hydratuje a posiluje. Ráno zazáříte!

❷❹ Nizozemská architektonická kancelář MVRDV ráda experimentuje se skleněnými fasádami. Dalším příkladem takové hry s křehkým a transparentním materiálem je vlajkový obchod klenotnického domu TIFFANY & Co v Pekingu. Zprohýbaný skleněný závoj kolem čtyřpodlažní budovy působí, jako by se měnil, když kolem ní jdete. Je vyroben z průsvitných, matných skleněných žeber v ledově modrém odstínu, který perfektně ladí s ikonickou barvou značky. „Při pohledu ze strany zesiluje vrstvený efekt žeber účinky světla a zdůrazňuje tvar fasády a když stojíte v těsné blízkosti budovy, zahlédnete mezi žebry záblesky klenotů uvnitř,“ řekl architekt Jacob van Rijs. Projekt odkazuje ke šperkům, které pro Tiffany & Co vytvořila italská designérka Elsa Peretti, konkrétně pak k jejímu slavnému, sochařsky pojatému náramku Bone Cuff. architektura 〔TF〕

❷❺ Scénografie, interiéry i architektura definovaná výrazným použitím barev je hlavním tématem realizací francouzského kreativního kolektivu UCHRONIA.

Esencí jejich koloristického přístupu je nově dokončený bar v rámci sportovního centra PADEL 15. Chromatická podoba interiéru je inspirovaná sportem. Prostor tvoří výrazné grafické uspořádání, kde se barvy rozvíjejí v dynamických přechodech, které evokují atletický pohyb. Stěny, oděné v přechodu z béžové do spálené oranžové, halí prostor do teplé atmosféry. Na podlaze vytváří plynulý vzor zelené, žluté a oranžové hravou

kartografii, připomínající trajektorii míče nebo energii výměny na hřišti. interiér 〔AŠ〕

ČERŇÁK

JE

LÁSKA

CHUŤ BÝT SPOLU

❷❻ Poučením o historii ale také zápisem do ní je přírůstek do řady LA COLLECTION

PRIVÉE od Christian Dior.

Parfém Cuir Saddle je inspirován slavnou kabelkou i způsobem, jak se po staletí upravuje kůže.

„Od starověku se lidé snažili zakrýt zvířecí pach kůže tóny růží nebo koření. V tomto smyslu se Cuir Saddle jevil jako velmi moderní výzva,“ říká její tvůrce

Francis Kurkdjian. Je inovativní, progresivní a jemnou alternativou ke gurmánským vůním. krása 〔JK)

❷❼ Americký designér STEPHEN BURKS spolupracoval s italskou značkou ALPI na unikátním objektu. The Last Cloth interpretuje staleté textilní tradice pěstované ve střední Africe. Designér využil inovativní přístup společnosti k recyklovanému dřevu, které ztvárnil do podoby afrických látek, jež se tradičně vyráběly z vláken rafiové palmy. Jsou proslulé svými geometrickými motivy a složitou ruční prací. Tyto vzory, převedené do dřeva, vdechují nový život barev a textur „ztraceným“ nebo ohroženým druhům dřeva, jako je eben, teak, wenge, palisandr a zebrano. design 〔AŠ〕

❷❽ Rekonstrukce kancelářského patra

v Paláci Akropolis interiér 〔EV〕

Původně uzavřený a roztříštěný prostor v ikonické budově na pražském Žižkově proměnil nový interiér v přehledné a funkční sdílené pracovní prostředí. Projekt studia Marco Maio Architects vychází ze silné kulturní identity paláce, který v 90. letech díky umělci Františku Skálovi získal svůj specifický ráz. Ten architekti interpretují prostřednictvím střídmé materiálové palety a jasné prostorové struktury. Návrh se soustředí kolem velkorysého centrálního hubu. Jsou zde pracovní a zasedací místnosti s různou mírou otevřenosti. Zaměření týmů, které na tomto patře působí, vyžaduje jak spolupráci, tak soustředěnou individuální činnost. Proto se tu střídají společné zóny podporující setkávání s tiššími místnostmi určenými ke koncentraci. Prosklené příčky zajišťují akustický komfort a zároveň zachovávají vizuální propojení, čímž vytvářejí soudržnou a vyrovnanou atmosféru.

❷❾ Značka a linie kapsulového oblečení PLEATS PLEASE, kterou vytvořil ISSEY MIYAKE, letos oslaví 33 let. Je to fenomén, který překračuje dobu i trendy, protože každý model z této řady vypadá stejně moderně a relevantně tehdy jako dnes. Jemně plizovaný a speciálně odlehčený polyester navíc nosí Eva Eisler, Jan Plecháč i Kim Kardashian. Myšlenka na novou linii demokratického oblečení se v hlavě Isseye Miyakeho zrodila už po jeho velké retrospektivě v roce 1989. „Byl jsem přesvědčen, že jsem dosáhl všeho, čeho jsem mohl, a tak jsem začal přemýšlet o nové cestě.“ Těsně před svou smrtí pak v jednom rozhovoru poznamenal, že Pleats Please považuje za svůj nejcennější příspěvek k designu vůbec. móda 〔JK〕

❸⓿

Polská diplomacie se zabydlela v Berlíně

architektura 〔TF〕

Nová budova polského velvyslanectví v Berlíně je ukázkou citlivé diplomacie přetavené do architektury. Nachází se v bezprostřední blízkosti třídy Unter den Linden a Braniborské brány a v sousedství dalších klíčových diplomatických misí. Projekt varšavského studia JEMS Architekci se zde hlásí o slovo nikoli monumentalitou, ale vyvážeností a kultivovaným dialogem s městem. Architektura ambasády reflektuje berlínský urbanismus, který se i v současnosti vyhýbá okázalým gestům. Vícevrstvá fasáda s rytmizovanými vertikálními prvky plynule propojuje okolní zástavbu a proměňuje se podle úhlu pohledu a světelných podmínek. Transparentní struktura odhaluje vnitřní dvůr, zatímco podloubí v přízemí přirozeně vede návštěvníky do veřejných prostor. Interiér stavby rozvíjí odkaz polského modernismu: střídmá konstrukční logika betonových sloupů a nosníků je vyvážena dřevem a precizním řemeslem současného polského designu. Ambasáda tak plní nejen svou diplomatickou funkci, ale stává se i architektonickým vyjádřením identity — sebevědomé, zdrženlivé a hluboce zakořeněné v evropském kontextu.

Pravidlo tří B zní: Byt od BARBARY BENCOVÉ

interiér 〔EV〕

Rytmus života zrekonstruovaného bytu v panelovém domě z 50. let v pražských Holešovicích určuje zelená vestavba se šatnou a hygienickým zázemím vložená do středu bytu. Kolem ní se odvíjí hlavní obytný prostor orientovaný k náměstí s výhledem na město, zatímco ložnice a dětský pokoj zůstávají v klidném vnitrobloku. Za kompletní proměnou ze stísněné dispozice v otevřený a vzdušný prostor pro mladou rodinu stojí studio B2 Architecture Barbary Bencové. Velkorysá podlahová plocha a skeletová konstrukce umožnily výrazné změny — většina příček byla odstraněna a odhalený nosný systém se sloupy a průvlaky se stal přirozenou součástí interiéru. Barevné schéma interiéru stojí na trojici odstínů zelené, modré a růžové v kombinaci s měděnými detaily, přičemž barevné akcenty zároveň zónují interiér. Materiálové řešení odkazuje k charakteru domu: beton doplňují cementové stěrky, dubové podlahy a ony výrazné barevné plochy.

Czech Grand Design

Prémiové domy rakouské kvality

Rakouská společnost ELK na začátku minulého roku vstoupila na český a slovenský trh. U našich alpských sousedů se stala nejen lídrem ve výstavbě moderních prefabrikovaných dřevostaveb, ale také lovebrandem – domy si zde kupují generace, které v domech od ELK již vyrůstaly. V Česku se společnost s losem v logu, která si zakládá na spolupráci s architekty, zaměřuje na prémiovou a individuální výstavbu. „Z vysoce kvalitních materiálů dokážeme s naší technologií připravit a postavit v podstatě cokoli, co si klient přeje a architekt navrhne,“ říká Miroslav Veselý, ředitel ELK Česko.

Když se řekne produkt nebo značka z Rakouska, tak většině lidí naskočí slovo kvalita. Proč to tak podle vás je?

Rakousko totiž na rozdíl od jiných zemí neudělalo chybu ani v masové výrobě, ani v tlaku na levná řešení. Stejné je to i v našem případě. Když někdo slyší, že mu dům postaví rakouský ELK, má jistotu, že bude fungovat. Ostatně ELK to už prokázal přímo na evropském trhu, kde působí již 65 let. Za tu dobu se stal nejen jedničkou ve stavbě dřevostaveb, ale také inovačním lídrem v mnoha oblastech moderní výstavby.

Na jaké typy domů se v Česku a na Slovensku zaměřujete?

V Rakousku tvoří většinu našeho portfolia domy typu all in one, ale v Česku a na Slovensku jsme se rozhodli zaměřit na prémiový segment. Naší cílovou skupinou jsou proto zákazníci a architekti, kteří hledají vámi zmíněnou kvalitu a preciznost, ale také jedinečnost a možnost přizpůsobit si dům přesně podle svých představ.

Co vás přesvědčilo jít jinou cestou, než jakou jde ELK v domovském Rakousku?

Během prvního roku na trhu jsme si ověřili, že klientům přinášíme největší hodnotu právě v segmentu prémiových domů s nekonečnými možnostmi individualizace. Naši zákazníci nepotřebují slyšet, že dům „začíná od pěti milionů“, ale chtějí vědět, že za své peníze dostanou špičkový produkt a prvotřídní službu. Proto jsme se zaměřili na budování naší značky ELK

Individual s konceptem „bespoke living“, jenž právě všechno zmíněné nabízí.

Takže se váš klient vyznačuje tím, že má nejrůznější individuální požadavky?

Ano, náš zákazník většinou hledá prémiové bydlení a má řadu individuálních požadavků. Nechce mít podobný dům jako jeho soused, chce unikátní stavbu, kterou mu navrhne architekt. Odlišný je však jeho přístup během procesu výstavby. Nechce se totiž sám starat o nic – má svou práci, má svůj byznys a ví, jaká je hodnota jeho času. Dokáže si dobře propočítat, kolik by reálně stála jeho aktivní participace na výstavbě, a proto nechce kontrolovat jednotlivé řemeslníky. Na to všechno má právě ELK.

Z tohoto důvodu nabízíme naší náročné klientele concierge servis pro stavbu od A do Z. Klientovi opravdu nehrozí, že by musel například telefonovat třem společnostem a řešit, kdo má vykopat jámy a kdo přivést vodu. Spolupracujeme také s externími poradci z oboru realit, financí a práva. Renomované společnosti tak mohou zákazníkovi v rámci našeho servisu pomoci sehnat ideální pozemek nebo zprostředkovat prodej jiné nemovitosti. Zákazníkovi jsme tedy schopni zařídit opravdu téměř vše.

Zmínil jste, že cílíte také na architekty. Jakou roli pro vás hrají konkrétně?

Architekt je pro nás klíčový partner, v zásadě ho chápeme jako svého klienta. Realizujeme jeho vizi tak, aby fungovala technicky, esteticky i ekonomicky. Spolupráci s architekty si proto vážíme

a jejich návrhy maximálně ctíme, a to za všech okolností. Stává se, že některé společnosti se snaží architekty limitovat, ale to u nás opravdu neplatí. Máme vlastně jednoduché heslo: „Pokud to lze technicky postavit, postavíme to.“

Zaznamenal jsem, že spolupráci s architekty se snažíte prohlubovat pomocí workshopů…

Přesně tak, na to jsme obzvlášť pyšní. Pro spolupracující architekty jsme vytvořili platformu ELK TIMBER ACADEMY, v níž architekty a projektanty seznamujeme s technologiemi ELK a ukazujeme jim, jak například funguje skladba stěn, statika a další zákonitosti tak, aby se jim s naším systémem lépe a rychleji pracovalo. Také je učíme, jak v jejich projektech aplikovat prefabrikaci, ale bez ztráty rukopisu architekta, jeho myšlenky a architektury jako takové. Často tak dochází k oboustranné inspiraci.

Kde je možné se s domy ELK více seznámit?

V Praze 6 jsme v polovině loňského roku otevřeli náš ELK Experience Center, unikátní digitální showroom, první svého druhu v Česku. Se zákazníkem zde podrobně probíráme jeho očekávání, představy a požadavky. Následně zveme zákazníky k nám do Vídně, kde se nachází vzorové domy ELK. Těmi je provedeme a ukážeme jim veškeré technologie i prvky jednotlivých domů. Sami se tak mohou přesvědčit o kvalitě našich staveb.

Veškeré potřebné informace o ELK, jejich filosofii i možnostech kontaktu naleznete na webové adrese elkindividual.com.

Hybridní venkovní instalaci, jež v sobě spojuje prvky

digitálních videí, reálného bludiště

i dětského

hřiště,

vytvořilo nadějné studio

Drawing Architecture z Číny.

Prostorová instalace s příznačným názvem Fun Palace v čínském městě Čcheng-tu působí jako barevná změť rozmanitých tvarů, jako obrovský kolotoč zábavných interakcí. „Oslovila nás společnost UNIQ Energy a kurátorský tým, který se stará o uměleckou náplň nově vznikajícího developerského projektu ve městě. Chtěli vytvořit instalaci s motivem valící se koule v předem definované dráze. Znali naše předchozí realizace, takže věděli, co od nás asi mohou čekat. Už v prvních náčrtech a pracovních modelech jsme pracovali s prostorovou koncepcí hřiště, jehož jednotlivé prvky jsou propojeny visutými dráhami pro valící se koule. Bavila nás představa udivených kolemjdoucích, které naše kinetické dílo pohltí. Postupně jsme došli k finálnímu rozmístění jednotlivých prvků a především trasy oběhu koule. Tým UNIQ Energy poté vyvinul konstrukční návrh dráhy a dohlížel na výrobu a instalaci na místě,“ prozrazuje zákulisí projektu architekt Hu Yan, zakladatel studia Drawing Architecture. Ateliér založil se svými kolegy v roce 2013 v Pekingu. Jejich praxe zahrnuje tvorbu kreseb, modelů, komiksů a instalací pro komerční i výstavní zakázky a také realizace publikačních projektů z vlastní iniciativy. Multižánrové studio působí na tenké hranici mezi architekturou, designem, brandingem a kurátorstvím. Od roku 2023 také přednášejí na Fakultě architektury Syracuské univerzity jako hostující

kritici, nejdříve přímo v Syracuse a nyní v New Yorku. Jejich výuka je úzce spjata s vlastní praxí, která se neustále točí kolem tématu městského prostředí a originálních tvůrčích metod jak pracovat s veřejným prostorem.

„V prvních letech naší praxe jsme se věnovali různým typům konvenčnějších zakázek, ale později jsme se rozhodli zaměřit se na ‚neobjevené‘ oblasti architektury. Prostřednictvím některých raných projektů, jako byla tvorba knih a nástěnných maleb s kresbami, jsme si uvědomili, že širší potenciál architektonické kultury

❶ Architekti ze studia

Drawing Architecture se zabývají veřejnými instalacemi všeho druhu.

Jejich unikátní hřiště s valící se koulí v kolejnicích je celé vyrobené ze standardních PVC panelů.

❷ Hřiště se nachází ve městě Čcheng-tu v místě nově se rozvíjející čtvrti.

❸ Jeho součástí jsou různě tvarované pavilony, které jsou propojeny ocelovými kolejnicemi s valícími se koulemi.

❹ Jednotlivé objekty evokují známé typologie jako kolotoč, věž a další.

❺ Architekti pouze použili standardní materiály a komponenty a poskládali je do nečekané prostorové, postmoderní koláže.

zůstává do značné míry neprozkoumaný. Kresby a modely, které běžně používáme, lze využít více než jen k vytváření pracovních návrhů. Mohou být přeměněny na komiksy, nástěnné malby, instalace, výstavy a další média, která poskytují jedinečný způsob, jak architektonicky pozorovat, chápat a prezentovat svět kolem nás,“ popisují svůj specifický přístup architekti, kteří pracují bez předem definovaných klientů podobně jako spisovatelé nebo umělci. Jednou se jejich tvorba objeví v galerii v podobě velkoformátových kreseb fixem, podruhé zase v interaktivní instalaci na rušné ulici v Pekingu nebo Šanghaji.

Dětská hřiště a další prostorové instalace vybízející ke hře patří k oblíbeným tématům studia Drawing Architecture. Chtějí vzbudit radost ze hry nejenom v dětech, ale především v dospělých. Tvůrčí strategií projektu Fun Palace v Čcheng-tu bylo vytvořit figurativní a hravou instalaci s formami odvozenými z každodenního života, které okamžitě zaujmou veřejnost. „Zabýváme se figurativností, hravostí a postmodernismem v designu a architektuře. I když tyto koncepty nemusejí být vždy vřele přijaty v oblasti profesionální a akademické, věříme, že hrají klíčovou roli při řešení emocionálního dopadu designu při oslovování širokého publika,“ popisují své záměry autoři. Veřejná povaha projektu Fun Palace jim podle nich poskytla ideální příležitost, jak tento způsob myšlení uplatnit v co nejširším kontextu. Architektura se v tomto případě stává hybridním médiem veřejné služby, která vyvolává čistě pozitivní odezvu. „Jako by se komiksy nebo uklidňující videa typu ASMR vytvořená pomocí AI zmaterializovala přímo na ulici,“ dodávají čínští architekti.

„Použili jsme vlnité panely PVC. V Číně se jedná o velmi běžný materiál, který se často používá ke stavbě střech u budov, jako jsou sklady, garáže nebo tržnice, ale nikdy ne pro nic reprezentativního nebo luxusního,“ vysvětlují autoři, kteří s oblibou využívají levné materiály inovativním způsobem. Celé příslušenství pro konstrukci dodává samotný výrobce jako součást standardního produktového balení. Architekti tak vůbec nemuseli přizpůsobovat stavbě žádné unikátní materiály ani konstrukční metody. Pouze se řídili „standardem“, aby vytvořili něco „nestandardního“, jak sami o projektu mluví. ●

Když Pedro potkal Věru

V roce 1968 zazářila na Letních olympijských hrách v Mexico City československá gymnastka Věra Čáslavská, když získala neuvěřitelné čtyři zlaté medaile. U tohoto úspěchu byl architekt

Pedro Ramírez Vázquez, který se s Čáslavskou spřátelil a vytvořil mezigenerační pouto. To nám při návštěvě Vázquezova modernistického domu v Mexico City potvrdil také jeho syn.

Před mohutnou kamennou zdí ve čtvrti El Pedragal na jihu Mexico City nejsou známky Vázquezova domu vůbec patrné. U vstupu do rozlehlé rezidence jednoho z nejvýznamnějších mexických modernistických architektů Pedra Ramíreze Vázqueze nás vítá kamenná orlí hlava a v hale pak jeho syn Javier Ramírez Campuzano s papouškem Nancy. Jakmile se Javier dozví, že jsme z Česka, začne dlouze vyprávět o Věře Čáslavské: „Můj tatínek se s ní znal velmi dobře. Byl totiž prezidentem přípravného výboru mexické olympiády. Čáslavská se stala její hvězdou, a to nejenom sportovní, ale především morální. Na všechny její příběh velmi zapůsobil. Olympiáda v Mexiku se konala jen asi dva měsíce po okupaci Československa v srpnu 1968. Věra se pro nás stala symbolem vzdoru a svobody. Stali jsme se pak velmi dobrými přáteli a pomáhali jsme jí etablovat se v Mexiku, když tu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let chvíli pracovala jako trenérka.“ Stejně

jako jeho tatínek i on je architektem. Dnes se stará mimo jiné o odkaz svého otce a jeho dům z šedesátých let zpřístupňuje návštěvníkům z celého světa.

V interiérech doslova přechází zrak. Nevíme, na co se koukat dřív. Ramírezův modernistický nábytek se volně prolíná s tradičními mexickými prvky, artefakty z doby předkolumbovské a s desítkami skleněných objektů. „Sklo je fascinující materiál. Můj otec s ním pracoval velmi rád. Dokonce tu vzadu za domem u svého studia otevřel malou sklářskou huť, která funguje dodnes. Vyráběl tu například skleněné lebky, tolik oblíbené v mexickém folklóru, nebo sošky papoušků či vázy.“ Vazeb na Česko tak v průběhu prohlídky domem přibývá.

Pedro Ramírez Vázquez svým významem zdaleka přesahuje uzavřenou škatulku architektury. Narodil se v roce 1919 a vystudoval architekturu na univerzitě v Mexico City (UNAM). Od počátku byla pro něj nástrojem jak změnit společnost

Pedro Ramírez Vázquez přispěl svým talentem k budování humanistické tváře moderního sportu.

❶ Vázquezův dům byl původně jednopodlažní. V sedmdesátých letech přibylo první patro, které architekt spojil se svou pracovnou v přízemí tímto dřevěným schodištěm.

❷ Plakát XIX. letních olympijských her podepsaný Věrou Čáslavskou, která byla s architektovou rodinou v přátelském kontaktu.

❸ Ve své vlastní malé sklářské dílně si nechával Vázquez vyrábět nepřeberné množství skleněných objektů včetně těchto tradičních mexických lebek. Sklárna funguje dodnes.

❹ Uprostřed domu se nachází atrium s malou vodní nádrží a nábytkem, který Vázquez navrhoval v průběhu celé své kariéry. Dnes některé kousky vyrábí v reedicích značka Luteca.

❺ První patro domu proměnil architekt v jeden obrovský archiv unikátních artefaktů spojených s jeho tvorbou a olympiádou.

❻ Pro LOH v Mexico City vznikly i speciální kostýmy a uniformy pro pořadatele nebo novináře.

❼ Z druhé strany pozemku se nachází velká zahrada, která propojuje dům s architektonickým studiem a sklárnou.

❽ Abstraktní struktury stěn z lávového kamene doplňuje dřevěný reliéf.

❾ Vstupní část s charakteristickým čtvercovým rastrem stěny krásně propouštějícím světlo.

V přízemí domu se nachází hlavní obytný prostor s mnoha navzájem propojenými částmi. V jedné z nich je umístěn nízký sedací nábytek a mnoho skleněných výtvorů z místní sklárny.

k lepšímu. Po druhé světové válce se v tomto smyslu výrazně zasloužil o podporu vzdělanosti. „Za mým otcem tehdy přišel ministr školství. Chtěl vybudovat školy v blízkosti letišť a dálnic, abychom se jimi mohli chlubit před cizinci. Otec mu tehdy odpověděl, že je postaví, ale jen na místech, kde jsou děti, ne u dálnic a letišť,“ vypráví jeho syn. Nakonec Ramírez Vázquez vytvořil sofistikovaný prefabrikovaný systém, pomocí něhož vzniklo dokonce několik tisíc škol po celém Mexiku i v zahraničí. To svědčí o jeho niterném přesvědčení, že architektura je součástí sociální politiky. Stejně jako školy hrály důležitou roli v jeho kariéře i muzea, která podle něj také vzdělávají veřejnost. Navrhl některé z nejvýznamnějších institucí v Mexiku, včetně slavného Muzea antropologie nebo Muzea

moderního umění v parku Chapultepec v centru Mexico City. Ramírez Vázquez ale stojí i za návrhy dalších ikonických staveb, například baziliky Guadalupe nebo stadionu Azteca.

Lapidární geometrie, která definuje jeho dílo, je čitelná i v tomto domě. Oblast El Pedregal de San Angel, kde stojí, je moderní architekturou proslavená. Modernistické rezidence tu vyrůstaly od poloviny čtyřicátých let, kdy bylo konečně možné upravit složitý terén tvořený sopečnými vyvřelinami. Dům pochází z roku 1958, jeho podoba se ale v průběhu let zásadně měnila. Dnes je jako celek bohatým archivem Vázquezova života. Slavný architekt tu žil a pracoval až do roku 2013.

Jeho syn nás po točitém dřevěném schodišti doprovází do prvního patra, které vzniklo v roce 1978 jako přístavba původně jednopodlažní vily. Obrovský prostor je zaplněn regály s unikátními uměleckými a historickými sportovními artefakty. Ramírez Vázquez působil v Mezinárodním olympijském výboru a nepodílel se pouze na olympiádě v Mexico City. Svým talentem přispěl k budování humanistické tváře moderního sportu. Právě LOH v Mexico City se staly, co se týče propojení umění a designu se sportem, jakýmsi vzorem. Pod Vázquezovým kreativním vedením dosáhla jejich výtvarná komplexnost vrcholu. „Slavné logo, které vytvořil můj tatínek ve spolupráci s americkým grafikem Lancem Wymanem, není inspirované op artem, jak se na první pohled zdá, ale starobylými mayskými ornamenty,“ vypráví Javier a ukazuje nám fotografie geometrických vlysů prastarých chrámů v mexické džungli. Součástí olympijského designu nebyly jen budovy sportovišť a propracovaný grafický design, ale například také uniformy pro pořadatele nebo novináře, které vycházejí ze stejného motivu opakujících se abstraktních vzorů.

S Věrou Čáslavskou, s níž se na LOH v roce 1968 architekt seznámil, sdílel idealistický pohled na svět. „Věra nás fascinovala ve své síle bojovat a nebát se vzdorovat komunistickému režimu a kriticky se vyjadřovat k sovětské okupaci Československa. Byla úžasná a dodnes jsme v kontaktu s její rodinou,“ vypráví se slzami v očích Javier a ukazuje nám přitom pamětní list s jejím podpisem. Stejně jako mnoho unikátních archiválií je bezpečně uložen v domě jednoho z velkých budovatelů a patriotů moderního Mexika i světového společenství. ●

Polské psychologické

Ještě předtím, než jsme se osobně seznámili s Marcinem Garbackim z varšavského architektonického studia Projekt Praga, publikovali jsme na stránkách dolCevity jeho dva interiéry bistra a pivnice. Tyto menší zakázky dělají proto, aby se čekání na dokončení velkých architektonických projektů nezdálo tak nekonečné, prozradil nám Marcin v říjnu 2024 v Praze na festivalu Pulse a hned dodal, že poté, co se právě otevřely nové vysokoškolské koleje, které navrhli pro Varšavskou univerzitu, finišují novou budovu Fakulty psychologie pro stejného klienta. Jak je vidno, v Polsku si správně uvědomili, že problém s nedostatkem psychologů, kterým trpí i Česko, se musí řešit od základů. Proto dostala Varšavská univerzita zelenou k vybudování nového sídla Fakulty psychologie v kampusu Ochota. A v roce 2017 vyšel z architektonické soutěže vítězný návrh právě od studia Projekt Praga.

Školní, respektive univerzitní budovy bývají uzavřené světy. Místa, kam se chodí studovat, ale odkud se po skončení výuky zase mizí. Nová Fakulta psychologie jde opačnou cestou. Nechce být izolovaným akademickým objektem, ale aktivní součástí města — otevřeným domem pro studenty, pedagogy i obyvatele čtvrti Ochota. Po více než padesáti letech strávených na ulici Stawki se tedy fakulta přestěhovala do nového kampusu. Vítězný projekt byl od začátku koncipován jako stavba, která překračuje hranice univerzitního provozu. Architekti z Projektu Praga se podíleli na všem — od urbanistického řešení a návrhu zeleně až po mobiliář na míru a vizuální identitu.

Jedním z nejvýraznějších prvků budovy je betonový přístřešek s kazetovým stropem, který se táhne nad celým přízemím. Je viditelný zvenku i zevnitř a funguje jako silný sjednocující motiv a zároveň zastřešuje veřejný prostor. Zeleň, lavičky, místa pro setkávání i stojany na kola tu vytvářejí přirozené zázemí pro každodenní život — ať už pro studenty, nebo pro obyvatele z blízkého okolí. „Univerzita není jen místem výuky. Je součástí města a čtvrti, kde se odehrává běžný život. Chtěli jsme, aby se budova Fakulty psychologie tohoto života aktivně účastnila,“ říkají architekti Karolina Tunajek a Marcin Garbacki, zakladatelé studia.

Veřejný charakter stavby pokračuje také uvnitř. Přízemí funguje jako otevřená městská zóna s velkorysými halami, menzou, kavárnou a proskleným

Fakulta

psychologie Varšavské být izolovaným akademickým

auditoriem, jakýmsi „obývacím pokojem“ fakulty. Tyto prostory mohou být otevřené nezávisle na výuce, takže budova nezhasíná s poslední přednáškou. O patro výš se otevírá „druhé přízemí“ — světlem zalité atrium určené především studentské a učitelské komunitě. Tradiční chodby zde byly nahrazeny otevřenými galeriemi, které vedou k učebnám, laboratořím, pracovním místům i dvoupodlažní knihovně s terasou. Mezi nimi vznikly jakoby samovolně niky pro soustředění i neformální setkávání. „Kdybych byl studentem psychologie, nejraději bych trávil čas právě ve společných prostorech — v místech určených k posezení s přáteli nebo prostě k tomu být v budově i mimo výuku,“ říká Marcin Garbacki. „Obzvlášť mám rád pohovkové zóny ve foyer v přízemí a sluncem zalité relaxační prostory v atriu. Ty v pátém patře jsou ale moje nejoblíbenější. Člověk tam sedí, cítí

se součástí interiéru a zároveň si užívá působivý výhled na město,“ doplňuje. Architekti popisují projekt jako eko-brutalistický. Surový beton tu však není gestem tvrdosti, ale nositelem klidu a trvanlivosti. Objevuje se v konstrukci, na fasádách i v interiéru, a to bez zbytečných povrchových úprav. Jeho strohost vyvažuje dřevo, přirozené světlo, zeleň a jemné barevné akcenty. Zatímco exteriér působí střídmě a disciplinovaně, interiér překvapuje prostorovou bohatostí. Za pravidelnou fasádou se skrývá pestrá škála různých atmosfér — od otevřeného atria přes posluchárny rozmanitých velikostí až po intimní zákoutí určená k práci nebo odpočinku. Výsledkem je prostředí, které podporuje jak soustředění, tak spolupráci i pocit sounáležitosti.

Nedílnou součástí architektury je zeleň. Rozkvetlá louka na střeše →

univerzity od studia Projekt Praga nechce objektem, ale aktivní součástí města.

chránící přízemí není jen pro okrasu. Zadržuje dešťovou vodu a vytváří mikroklima podél fasád. Střešní zahrada nabízí vycházkovou trasu, místa k sezení i krytý venkovní prostor. Rostliny se ale hojně objevují také na terase knihovny a v interiéru a ani tady nejde o pouhou dekoraci. Zeleň je plnohodnotná vrstva interiéru i exteriéru, která formuje charakter celé stavby. Za surovým výrazem nové fakulty se skrývá sofistikovaný systém udržitelných technologií. Tepelná čerpadla s geotermálními vrty, fotovoltaické panely, sběr a opětovné využití dešťové vody, vnější stínění i zelené střechy — to vše přispívá k energetické efektivitě přesně podle pravidel současné architektury. Důraz byl kladen také na komfort a přístupnost. Budova je plně bezbariérová, s přehlednou orientací, kvalitní akustikou, světelným komfortem a jasným grafickým systémem. Univerzita tu není abstraktní institucí, ale místem každodenního života.

„Od samého začátku jsme pracovali s univerzitní jednotkou BIPA, která se zabývá výzkumem, analýzou a syntézou potřeb fakulty. Byla naším hlavním partnerem a autorem funkčního programu budovy,“ vysvětluje Karolina Tunajek. Jedním z nejpodnětnějších požadavků byla podle ní myšlenka střešní zahrady a potřeba velkého množství míst pro setkávání s jasným a přehledným uspořádáním. „Právě tyto požadavky nám umožnily dát skutečný obsah pojmu otevřenost, který se stal klíčovou hodnotou celého projektu,“ dodává.

Na ploše více než 21 000 m2 vzniklo prostředí pro téměř dva tisíce uživatelů. Nová Fakulta psychologie ukazuje, že akademická architektura může být současná, otevřená a městská — a že univerzita může fungovat jako živý organismus, který komunikuje se svým okolím, místo aby se před ním uzavíral. ●

❶❷ Fakulta psychologie Varšavské univerzity se stala součástí kampusu Ochota ve stejnojmenné městské čtvrti. Hlavním motivem architektonického projektu je otevřenost.

❸ Celé přízemí budovy je zastřešeno betonovým kazetovým stropem. Surový beton dominuje celému interiéru.

❹ Na střeše jsou dvě pochozí terasy, jedna částečně krytá zvlněnou stříškou, druhá zatravněná a více otevřená. Velký světlík uprostřed přináší denní světlo do atria, které je srdcem celé stavby.

❺ Veřejný život se odehrává částečně pod širým nebem a částečně pod kazetovým betonovým stropem. Mobiliář navrhlo studio Projekt Praga na míru .

❻ Tradiční chodby byly nahrazeny otevřenými galeriemi, z nichž se chodí do jednotlivých místností umístěných po obvodu. Zároveň se na nich odehrává společenský život.

❼ Prosklené auditorium, do něhož se vstupuje z přízemí, je jakýmsi obývacím pokojem fakulty.

❽ V některých místech na galeriích vyrostly jakési arkýře, menší zasedací místnosti. Podlahu atria zdobí motiv kazetového stropu.

Albert Pražák a Eva Smolíková z architektonického studia Labor13 chystají v Olomouci už druhý Dům Ronalda McDonalda, který poskytuje bezplatné ubytování přímo u nemocnic rodinám

hospitalizovaných dětí. Zajímalo nás, jak taková stavba vzniká.

S návrhem nám hodně pomáhají také děti

VR Jak jste se vlastně k Domu Ronalda McDonalda dostali?

AP V době, kdy jsme byli ke spolupráci osloveni, se teprve postupně utvářelo zázemí nadačního fondu Dům Ronalda McDonalda. Důležitým partnerem byla od začátku Fakultní nemocnice, jež poskytla pozemek i projektovou přípravu prvního domu v Praze-Motole. Právě přes tým zodpovědný za projekt jsme se dostali do kontaktu s Ivanou Švingrovou Pešatovou, ředitelkou nadačního fondu. Společně jsme pak hledali způsob, jak celý záměr přenést do architektonické podoby.

VR Liší se české Domy Ronalda McDonalda od svých „příbuzných“ v okolních zemích? Do jaké míry následujete nějaký vzor a do jaké míry máte při návrhu volnou ruku?

AP Základní myšlenka je všude stejná, ale je velký rozdíl, jestli stojí dům v USA nebo Evropě, bere se ohled na velikost domu, jeho vybavení. Také hodně záleží na tom, jestli jde o rekonstrukci nebo novostavbu. Protože se v tom odráží místní zvyklosti a nároky, inspirovali jsme se například v Polsku nebo v Rakousku, kde už domy stály a kultura bydlení je tam podobná.

VR Zaregistroval jsem, že při přípravách projektu kromě architektů úřadovaly i děti z pražského domu, které mohly nakreslit, jak by si ten nový představovaly. Duhová střecha, stavba, která se točí jako kolotoč. Jak moc k tomu budete coby architekti přihlížet?

AP V době, kdy děti své návrhy kreslily, jsme se ještě účastnili architektonické soutěže vyhlášené nadačním fondem, takže nebylo předem dané, že budeme na projektu druhého domu pracovat. Nadační fond má jasně nastavená pravidla a soutěž je jejich součástí. O to cennější pro nás tyto dětské kresby dnes jsou. Nevnímáme je jako doslovné zadání, ale jako inspiraci a autentický pohled dětí, které mají s Domem osobní zkušenost.

ES Některé motivy se ale v projektu přece jen objeví. Můžeme prozradit, že „kolotoč“ nezůstane jen na papíře.

VR Co je pro vás jako pro architekty obecně nejsložitější a naopak nejradostnější fáze projektu?

AP Nejradostnější je určitě architektonická studie jako taková, protože ačkoliv máte nějaké nároky a představy zadavatele, můžete být kreativní, nacházet zajímavá řešení a cesty, jak toho požadavku docílit. Tím se dostávám k tomu, že je to také fáze nejzodpovědnější, protože co se tady vymyslí, to už se pak mění a ladí jen omezeně. Jakmile kopnete do země, už je to definitivní.

VR Co budete u olomoucké stavby dělat jinak, případně co se osvědčilo a půjde vám to díky tomu napodruhé snáz od ruky?

AP Zkušenost z pražského Domu v Motole je pro nás zásadní. Už víme, jak dům skutečně funguje v každodenním provozu, máme zpětnou vazbu od nadace i od rodin a řadu věcí dnes dokážeme navrhovat s větší jistotou. V Praze jsme hledali cestu — byl to první Dům Ronalda McDonalda v Česku, inspirovali jsme se v zahraničí a některá řešení jsme si museli doslova „odžít“.

ES V Olomouci se navíc výrazně liší samotná situace pozemku. Dům vznikne na klidném místě v rámci areálu nemocnice, prakticky v zahradě. Zároveň bude s nemocnicí propojený venkovním koridorem. Díky větší a vhodnější parcele si tady můžeme dovolit řešení, která v Motole prostorově možná nebyla, a celý dům tak lépe přizpůsobit potřebám rodin.

VR To mi připomíná, že v roce 2023 získal motolský dům prestižní ocenění Stavba roku. Je to pro vás důležité, zavazující?

AP Ta cena nás velmi těší, ale je potřeba říct, že byla udělena hlavně celému týmu, tedy jak realizačnímu — stavební firmě, tak projekčnímu, který zastupujeme my. Jde v zásadě o ocenění společné snahy a v tomto případě šlo o přihlédnutí k tomu, že stavba má výrazný společenský přesah.

ES Já jenom dodám, že bylo příjemné během příprav zjišťovat, jak moc dobré vůle mezi lidmi stále je. Když jsme záměr vysvětlili subdodavatelům a dalším partnerům, tak ochota spolupracovat a stihnout občas náročné dodací lhůty, byla značně nadstandardní.

VR U realizací, jako je třeba hotel Miura v Čeladné, můžete popustit uzdu fantazii. Jak je tomu při stavbě Domu Ronalda McDonalda?

AP Hlavní roli v takovém uvažování vždy hraje rozpočet. Měli jsme projekty, které nám umožňovaly, jak říkáte, popustit uzdu fantazii, ale u veřejně prospěšných staveb jako je tahle, zvlášť když je financována mnoha mecenáši a sbírkami, chceme utratit peníze hlavně za to, aby byl výsledek praktický, dobře fungoval a měl dlouhou životnost. Jako architekti jsme tu pokorní, protože nestavíme žádný pomník, ale funkční stavbu pro potřebné, jejíž primární funkce jde mimo architekturu.

ES Pro nás je největší odměna, když ten dům slouží svému účelu a máme zpětnou vazbu, že se tam lidem, a v tomto případě do velké míry i dětem, dobře bydlí a dobře žije. Takže tu uzdu popustíme spíš třeba v interiéru, kdy můžeme být hravější než u jiných projektů, protože víme, že děti i rodiče to ocení.

VR Za jak dlouho se budou moci ve druhém Domě Ronalda McDonalda první rodiny ubytovat?

AP Právě dokončujeme dokumentaci pro povolení stavby a v souběhu s tím pracujeme na návrhu interiérů. Záměrem je během letošního roku stavbu povolit a vytendrovat, vybrat zhotovitele, aby se mohlo příští rok stavět a dostavět. To znamená, že na přelomu let 2027 a 2028 bychom chtěli mít druhý Dům Ronalda McDonalda postavený, aby mohl začít sloužit svému účelu. ●

DŮM RONALDA MCDONALDA

Ronald McDonald House Charities dnes oficiálně působí v 62 regionech a do Česka se vydala v roce 2002. Hlavním posláním a cílem je podpora vážně nemocných dětí a jejich rodin a tou nejčastější a nejznámější formou je právě výstavba domů, kde se mohou bezplatně ubytovat a zůstat spolu po dobu léčby. Dnes jsou jich po celém světě necelé čtyři stovky. Hlavním finančním, brandovým

a strategickým partnerem je stále McDonald’s, kde čeští provozovatelé přispívají i částí zisků z prodeje Happy Meal. Toto partnerství přináší zhruba 75 % příjmů, zbytkem přispívají korporátní partneři nebo individuální dárci. Na stavbu domu může přispět každý v rámci veřejné sbírky.

DRMCD.CZ, LABOR13.CZ

Dva spolužáci a nerozluční kamarádi z Fakulty architektury na TUL, Jan Vondrák a Jan Mach, se už na škole rozhodli, že jakmile budou mít v kapse diplom, založí si vlastní ateliér. A tak se také v roce 2008 stalo. Jejich studio Mjölk se od té doby etablovalo na české architektonické scéně jako silný hráč a mezi ostatními kolegy

z oboru hodně vyčnívá. „Mjölkáči“ totiž nejsou běžní architekti. Svými aktivitami, které dávno přesáhly hranice libereckého regionu, suplují spolkovou činnost a mění život obyvatel českých měst a vesnic.

TEXT Tereza Finková FOTO Filip Beránek

Studio Mjölk

TF Loni v létě jste nejen pro Liberečáky otevřeli zbrusu nové Lesní koupaliště, respektive jste stávající a zrenovovaný areál doplnili o překrásný pavilon s občerstvením, šatnami, hygienickým zázemím a saunou. To, co v Lesáku děláte, hodně přesahuje běžnou architektonickou praxi.

JV Architekti mají tendenci chodit po světě a přemýšlet, jak ho vylepšit. My takhle chodíme po Liberci. Nechceme do politiky, nemáme peníze, které bychom mohli darovat, a tak pomáháme, jak umíme. Je to nejen užitečné, ale také hodně uspokojivé. Pomoci realizovat koupaliště ve městě, ve kterém bydlím, na které chodí tisíce lidí, je hromada práce, ale hlavně nekonečné radosti. Na podzim jsme na koupališti otevřeli veřejnou saunu. Nikdy bychom nečekali, kolik pozitivních emocí může taková věc přinášet. Chodí do ní šťastní lidi po práci, vysaunují se, a ještě šťastnější se vracejí domů. A u ledového bazénu se pravidelně schází skupina libereckých otužilců, stánek s občerstvením funguje nejen pro lidi, kteří se pečou v sauně, ale i pro náhodné kolemjdoucí nebo zmrzlé otužilce a bruslaře.

TF Od vaší nové sauny se ale velkým obloukem můžeme vrátit k jednomu z vašich prvních projektů, sauně na Liberecké přehradě z roku 2009. Pamatuju si, jak jste za námi přišli do redakce dolCevity a nabídli nám ji k publikaci? Vzpomínáš?

JV Na to už si moc nepamatuju, ale příběh této původní sauny, jejíž fotku jsme mimochodem umístili do té nové, ano. Vznikla, když jsme vymýšleli způsob, jak hledat ty pravé klienty a trochu na sebe upozornit. Firmu jsme založili hned po škole ještě s Pavlem Nalezeným, klienty jsme sháněli různě a práce, která přicházela, byla pekelná. A v tu chvíli se k nám přidal můj kamarád ze střední Vojta Urban, který nám začal dělat dnešní terminologií back office, PR a sales managera. My jsme byli pankáči a on v sobě měl trošku řád, tak jsme doufali, že nás a naše bláznivé nápady srovná do latě. Začali jsme mu říkat „člověk s odstupem“. Racionalitu ztratil rychle. [smích] Jeden z jeho prvních nápadů byl, že vybere svoje stavební spoření a za peníze postavíme saunu a loď na Liberecké přehradě. Byl to jeden z našich z našich hospodských plánů, které většinou končí s ranní kocovinou. Nakonec ale se ukázalo, že jeho střemhlavý nápad nebyl zas tak mimo. Sauna měla obrovský úspěch nejen ve vodách českých i zahraničních médií, ale hlavně u obyvatel Liberce, lačnících po saunování. Projekt se vydařil, a my jsme byli pyšní, že máme jako jeden z prvních architektonických kanclů pozici PR manažera. Bohužel u nás Vojta dlouho nevydržel, jako člověk s odstupem brzy poznal, že architektonické prostředí není úplně jednoduchým hřištěm.

TF Souvisí vaše záliba v saunování se sportem, kterému se aktivně věnujete?

JV Sportu, respektive hlavně běhu, jsme propadli, protože sportem vypínáme. Po nějakém čase práce ve firmě jsme s Honzou začali běhat závody dlouhé, 100km traily.

JM Ta mohutná vlna zájmu o běh spojená s tím, že je to zdravé pro tělo, přišla až po tom. O to nám vůbec nešlo. Běhali jsme 100 km, aby nám to vymydlilo mozek a abychom v pondělí mohli zase jít do fachy a o víkendu na další závody.

JV Osvědčilo se nám to a sport jsme si v sobě ukotvili takhle. Dělá mi to dobře, ale nedělám to kvůli vzhledu. [smích]

TF Vraťme se ale ještě o několik let zpět před první saunu. Proč jste se rozhodli studovat architekturu? Ovlinilo vás rodinné zázemí?

JM Můj táta je architekt, ale architektuře se nikdy nevěnoval. Učil a dělal výtvarné věci. Zato teď nám dává nevyžádané rady. Chodí k nám do ateliéru, kouká na rozpracované projekty a říká: „S tím nevyhrajete, paznehti. Nemáš papír, že bych vám to nakreslil?“ [smích]. Ale všichni „strejdové“, jeho spolužáci z akademie, byli architekti, byla to taková disidentská parta. Byli zábavní, měli jsme s nimi hodně bohémský dětství. Druhá půlka strejdů byli doktoři, a to jsem dělat nechtěl. Moje vzory tedy byly jasné.

JV U mě to bylo random rozhodnutí. Věděl jsem, že by mě bavilo dělat něco kreativního, tak se mě naši jednou zeptali, jestli bych nechtěl být architektem.

Přišlo mi to docela fajn. Ještě se mi teda líbila grafika nebo jsem chtěl stejně jako strejda projektovat přehradní nádrže v Jižní Americe.

TF Fakultu v Liberci byla tenkrát docela nová škola. Proč jste si ji vybrali a jak se vám na ní studovalo?

JV Ano, když jsme nastoupili do prváku, tak ještě ani neměla absolventy. Všichni říkali, jděte do Liberce, tam se děje něco crazy. Učil tady Karel Hubáček i lidi ze SIALu, škola měla neskutečnou atmosféru. Po gymplu jsem z toho byl úplně vyvrácenej z kolejí. Zajímavý byl způsob výuky. Když se odevzdávaly projekty, byl to takový týdenní festival. Všichni vyučující chodili na odevzdávky všech studentů. Byli jsme v ateliéru všichni společně a poslouchali ty střety. Takže v prváku, druháku jsme museli reflektovat názory deseti různých lidí a zapracovávat je do projektu. Naučili jsme se prezentovat práci, to byla skvělá škola.

JM Ale extrémně stresující! Často se odtud chodilo s brekem. Všichni jsme se učili v jednom velkém ateliéru, takže prváci seděli společně s páťákama a šesťákama a vznikla tam silná komunita. Byla to taková jednotřídka

TF Takže jste si všichni navzájem pomáhali, radili?

JV Oficiálně ne. Nesměli jsme se spojovat s nikým na projektech, byla zakázána týmová práce, ale na druhou stranu tam byl ten společný život v ateliéru, kdy jsme si tajně pomáhali. Já jsem například udělal hodně moc diplomek. [smích]

TF A kdy se zrodila myšlenka na vaše společné studio?

JM Potkali jsme se v prváku a hned jsme se skamarádili a někdy v druháku jsme se rozhodli, že hned po škole založíme firmu. Během školy jsme hodně cestovali, další trend byl, že spousta lidí z Liberce odcházela pracovat do Anglie. Když ale přišla krize, tak je zase všechny vyházeli. Rok jsem čekal na Honzu, než dostuduje, a s jeho zkušenostmi ze SIALu a mými z ateliéru Martina Rajniše jsme v roce 2008 založili vlastní ateliér.

TF To byl asi odvážný krok. Jak vás znám, tak jste do toho šli po hlavě, že? JV Naši vyučující nás za to kritizovali. Tvrdili, že nic neumíme a že to nemůžeme dát. Ale kdybychom se nejdříve nechali zaměstnat, neměli bychom pak odvahu odejít z toho pohodlí a založit si vlastní firmu. Neznali jsme struktury kanceláří a ani jsme se je nechtěli učit. Od začátku jsme měli koncepci, že nebudeme mít vedení. Nakonec nás bylo sedm partnerů v jedné firmě, která neměla žádné zaměstnance. Laborovali jsme mezi schématem kanceláře a mezi volným sdružením, ve kterém jsou i umělci, grafici… Nakonec se to vyvinulo směrem jen k architektuře a lidi postupně odpadávali, až jsme zbyli jen my dva. Někdy si říkáme, jestli to není námi, že všichni odešli. Něco to znamená, ale nevíme co.

JM Od začátku jsme měli jasno v tom, že nás nebaví dělat komerční projekty, na kterých se dají vydělat peníze. To ale spoustu lidí unaví, takže neodcházeli ve zlém, ale prostě nevydrželi, že nemají peníze. Nám to nějakou dobu nevadilo. My jsme si dospívání trochu odložili. A od založení studia pořád rosteme.

TF Takže pracujete pouze na tom, co vás baví?

JV Nevzpomenu si na žádný projekt, kvůli kterému by se mi nechtělo do práce. Máme přísný metr. Když vidím, že Honzu nebo mě něco ničí, vím, že se na to máme vykašlat.

JM Nikdy si nic nevyčítáme. Když jeden z nás řekne, že je to na prd, zařízneme to. Taky mě práce nestresuje, ačkoli neříkám, že někdy není otravná, ale máme vytříbené klienty.

JV Má to i odvrácenou stránku, někteří klienti se nás bojí, že nejsme seriózní, že jsme moc odvázaní.

JM V tom nás drtí kolegové ze studia OVA, ti dokážou přijít v kravatě. My ne, my nosíme svetr. →

TF Vzpomenete si na váš úplně první projekt?

JV Stánek na knižním veletrhu ve Frankfurtu pro naši kamarádku. To jsme ale ještě byli na škole. Jako honorář jsme za něj dostali trenky, protože její rodina měla firmu na spodní prádlo.

JM První projekt po skončení školy byla prováděčka baráku v Pikovicích pro kamaráda, což byla dřevostavba. Sice jsme tam udělali všechny chyby, které jsme mohli, ale zase jsme se to naučili.

JV Ani jsme přesně neznali náležitosti výkresů, na čísla jsme tenkrát měli bramborový razítka, který nám za 50 korun vyrobil jeden šestiletý kluk. Na škole nás hodně učili dřevostavby, měli jsme skvělého profesora Krňanského, který už bohužel nežije. Natloukl nám do hlavy moderní dřevěné baráky, které v té době nikdo neuměl. Učil nás fyziku, chápání základních principů. Učil to zábavně a nás pak nenapadlo dělat to jinak.

TF A jak jste se dostali k rozhlednám? Těmi se vaše portfolio taky dost hemží.

JV To vzniklo tak, že jsme neměli práci a jezdili jsme po okolních vesnicích a městech a nabízeli jim, zda nechtějí postavit rozhlednu. Nakreslili jsme první, věž Vokurka, přijeli jsme ji ukázat starostovi do Rádla a on řekl: „Kluci, o rok pozdě, já už tu rozhlednu mám.“ Jeli jsme do Heřmanic u Frýdlantu, starosta si to prohlédl a pro nápad se nadchl: „Tak to je dobrý čůro, to postavíme!“ Následovaly Špička na Tanvaldském Špičáku, Hlídka na Stráži nad Rokytnicí nad Jizerou, Růženka v Růžové a Boží vyhlídka na Božím Daru, věžička se zvoničkou obložená nerezovými šupinami, které hází odlesky na komunisty v Jáchymově, což byl nápad místního starosty.

TF Chystáte ještě nějakou další, nebo už jste s rozhlednami skončili? JV Kdepak, máme připravenou jednu na vrcholu Boubína. Nepustí nás tam s těžkou technikou, takže celá je navržená tak, aby se tam jednotlivé prvky daly donést. Protože se bojí životnosti, vymýšlíme ve spolupráci s Kloknerovým ústavem a Petrem Tejem betonový prkna, který unesou dva lidi a který se šroubují na místě. Další bude rozhledna nad Jilemnicí, která by měla být celá vytištěná 3D tiskem… Z rozhleden se stala vášeň. Vždycky jsme záviděli seveřanům, že mají skvělou architekturu, ale půlka úspěchu jejich architektury dělá skvělý pozadí. Vstupenka do krajiny skrze rozhledny je super. Jenom pak musíme vysvětlovat starostům, ať se připraví na to, že jim tam začnou jezdit lidi. Je vlastně strašně jednoduchý měnit věci. Jak se změní obec Růžová, když se nad ní postaví malá roztomilá rozhledna, kterou milují děti? Jak se změní vztah lidí k jejich místu, když tam něco takového mají a můžou se tím chlubit? Hodně.

TF Honzo, ty takhle aktivně měníš město Česká Kamenice, kde několik let působíš jako městský architekt. Co všechno už se ti tam povedlo vybudovat?

JM Už to bude šest let. Nastupoval jsem tam s tím, že budu všem pomáhat. Je to malé město s dobrým starostou, který se teď dostal do parlamentu, tak jen doufám, že to nebude mít vliv na chod města. Ale vybudoval si tam skvělý tým lidí. Velmi neformálně naslouchal tomu, co říkám, a tak by to mělo být. Zatím se mi tam podařilo přitáhnout hodně projektů a dobrých kamarádů architektů. Například teď se tam staví domov důchodců od bod architektů.

TF Městský architekt je důležitá pozice, ale pokud vím, tak ho ani každé město nemá. Vy prý máte nějaké řešení?

JV Pro tyto případy tu máme projekt na firmu s létajícím městským architektem. Zatím to je v plenkách. Bude se jmenovat Shirime, podle japonského bůžka, který má oko místo řitního otvoru.

JM Není to práce na celý úvazek. V Kamenici už jsou ty projekty rozjeté a já zjišťuji, že tam nemusím trávit tolik času. Stačí to dozorovat. Takže v partičce architektů by se zvládlo obsloužit celý region,

JV Spousta malých obcí nemá peníze na to, aby si městského architekta platila, ale na konzultace už prostředky mají. Už teď je to naše častá činnost, že

motivujeme starosty nebo zastupitelstva, aby ty věci dělali. Obce mají problémy, které potřebují vyřešit. Nemáte lidi? Postavte byty. Není to nic těžkého, jen to udělejte. To, co postrádají, je dobrá rada a trocha motivace. TF V poslední době mě zaujal váš projekt rozptylové loučky ve Vratislavicích. To také není moc běžné, aby si město nechalo od architektů navrhnout takové místo. Tím ale vaše spolupráce neskončila, že?

JV Ano, s Vratislavicemi spolupracujeme hodně. Tamní starosta pochopil, že je kvalitní architektura a veřejný prostor vizitkou schopného politika. V tomto případě trochu suplujeme městské architekty. Kromě loučky jsme dělali náměstíčko před radnicí a další projekty. Právě jsme pro ně dokončili manuál povrchů. Požádali nás o klasickou knížku, ale to se nám moc nezdálo. Známe mnoho knížek a manuály, které jsou už v tiskárně zastaralé. Společně s grafikem Jirkou Beranem jsme navrhli webové rozhraní, kde občané i úředníci najdou, co potřebují. Mám z toho radost, poprvé vidím podobný dokument v použitelné podobě. Informace se dají doplňovat, již brzy k manuálu povrchů připojíme také manuál zeleně, či připravované projekty. Vratislavicím jsme také navrhli jejich vlastní dlažbu. Je to zkrátka velmi komplexní spolupráce. Projekty pro Vratislavice a Honzova práce pro Kamenici je vlastně dobrý základ naší nové firmy Shirime.

TF Je nějaká kategorie staveb, která vám v portfoliu chybí a rádi byste to změnili?

JV Teď se soustředíme na bytovky. Zase jako na začátku s rozhlednami jsme objížděli starosty a přesvědčovali je, že je nutné stavět obecní byty. Je to za nás skvělé téma, protože těmito projekty se dají města i opravovat. Není to jen o stavbě, ale také o tom, co to udělá s okolím. Například ve Cvikově se za komunistů vybourala čtvrtka náměstí a my jsme tam nyní, více než 30 let po revoluci, navrhli novou frontu náměstí, dřevostavbu.

JM Pro Sudety je typický, že jsou v centrech měst opuštěné parcely, které město vlastní a jsou zastavitelné. Je jednoduché tam postavit městské bydlení a byty nabídnout doktorům, učitelům a přivést tak lidi zpět do pohraničí. Starostové na to docela slyší. Navrhli jsme už dost byťáků, teď je jen musíme postavit.

TF Je těžké v dnešní době najít architekty do ateliéru?

JM Dokud byl ateliér malej, fungovalo to šuškandou, vzali jsme jednoho seniora a ten vždycky přibral kamaráda. Nevybíráme si lidi ani tak podle toho, jak jsou výkonný, protože to stejně hned nepoznáme, ale spíš podle toho, aby mezi nás zapadli a necítili se blbě. Možná to pro někoho je taková vlčí díra.

JV Pár semestrů jsme učili a to nám taky zajistilo přísun nových lidí. Problém na liberecké fakultě ale teď je, že většina lidí odchází na magistra pryč, nekončí tady. Je škoda, že škola ty lidi tady neudrží.

JM Jezdíme se samozřejmě dívat taky na odevzdávky do Prahy. jsme schopní celkem rychle rozeznat, zda je dotyčný „Mjölk materiál“.

TF Náš rozhovor jsme začali v Liberci a tam ho taky skončíme. Co všechno jste tu už iniciovali a co se vám momentálně honí hlavou?

JV Je toho míň, než bychom chtěli. Neviditelná část naší práce je ta, že se snažíme věci iniciovat, vybudit. Je to impulzivní činnost, která se odehrává třeba u piva a diskutuje se o tom, co je potřeba udělat. Vlastně je to taková činnost, kterou dřív dělali spolky.

JM Důležité jsou hospody — nejdřív jsme s kamarádem Radem znovuobnovili bar Vokno, pak následoval klub Papír v Revoluční ulici. Vznikla tak platforma, kde se dají dělat další věci, třeba pořádat koncerty, běžecké závody. Je to takové nenápadné vytváření komunitního života v Liberci..

JV Na lesák oproti tomu chodí tisíce lidí, nejsou to jen naši fanoušci. Ovlivňuje to více lidí a my řešíme širší spektrum zájmů. V hlavě ale máme spoustu věcí. Například teď se budeme stěhovat do nového studia, v jehož přízemí byla posledních 25 let sámoška. My bychom tam rádi udělali hezkou tržnici.

JM Většinou je to ale tak, že o něčem dlouho mluvíme a ty věci se pak tak nějak samy stanou. ●

STUDIO MJÖLK

„Jsme Mjölk. Cílem naší práce je poznávat kontexty, odkrývat kvality míst, plnit nejhlubší touhy našich klientů, a ještě se u toho dobře bavit. Chceme, aby tahle radost ze svobody a kreativity byla cítit nejen z našich projektů, ale abychom ji dokázali přenést i do života našich zákazníků.“ Tak sami sebe popisují Jan Vondrák a Jan Mach, dva spolužáci a kamarádi, kteří založili své studio ihned po absolvování Fakulty architektury na Technické univerzity v Liberci v roce 2008. V jejich portfoliu najdete rozhledny, mateřské školy, rodinné domy a chaty, ale také například sídla firem Kloboucká lesní nebo VAVI.

❶ Lesní koupaliště, Liberec, 2025, Mjölk a Marie Vondráková.

❷ Hlídka na Stráži, čtveřice vyhlídek rozesetých na vrcholu Stráž nad Rokytnicí nad Jizerou, 2021.

❸ Sídlo rodinné textilní firmy VAVI si mezi místními vysloužila přezdívku Knoflík, Vimperk, 2025.

❹ Skleněná chalupa, Horní Polubný, 2021

❺ Poslední místo, rozptylová loučka na vratislavickém hřbitově, 2024.

Značka Alexmonhart, za níž stojí manželská dvojice Alex Steklík Monhart a Daniel Steklík, vytrvale buduje svět, do kterého se chcete vracet a ve kterém je stále se na co těšit.

Silná komunita

Značka nepůsobí jako nedostupný luxus, spíš jako kultivovaný svět, do kterého se můžete ponořit.

❶ Dan s Alex se potkali v roce 2017 a značka Alexmonhart je jejich prvním společným dítětem. To druhé, skutečné, přišlo o tři roky později.

❷ Jejich obchod najdete už více než rok na adrese Komunardů 32 hned vedle showroomu Konsepti. To není náhoda. S Davidem Řezníčkem se dobře znají a své obchodní kroky s nmím rádi konzultují. Interiér rádi doplňují věcmi od jiných autorů, například lampičkou z kolekce Wave od Emila Taschky.

❸ Na jednoduchém ocelovém policovém systému, který se dá variovat a který stejně jako celý interiér navrhla Lenka Míková, jsou jako umělecká díla vystaveny produkty značky.

❹ Na eshopu alexmonhart.com najdete všechny jejich kožené výrobky od pouzdra na karty přes peněženku a kabelku přes rameno až po batohy. Výroba probíhá v Česku a jednotlivé produkty jsou tak kvalitní, že je vlastně nebudete mít důvod měnit.

S Alex a Danem jsem se sešli v jejich obchodě v Praze v Holešovicích, který otevřeli v prosinci 2024 a který jim navrhla kamarádka architektka Lenka Míková. Malý prostor s velkou výlohou do rušné ulice Komunardů je řešen jako minimalistická galerie, v níž jsou na ocelových policích vystaveny produkty značky. Kolekce kožených tašek, batohů a doplňků a také atraktivní šestice, respektive sedmička niche unisex parfémů z kolekce Lexicon of Eternity. Na míru navržený stůl a prodejní pult zároveň osvětluje výrazná industriální lampa, kterou Dan vlastnoručně repasoval. V jednom rohu stojí jako na stráži soustava reproduktorů od české značky Superfine Stuff, výrazný barevný akcent dodává interiéru skládaný modrý papírový paraván, který se dá roztáhnout či zatáhnout jako harmonika. Obchod nepůsobí jako klasický retail, spíš jako otevřený ateliér nebo soukromý salon, kde produkt není vystaven proto, aby zaujal za každou cenu, ale aby mohl být v klidu pochopen.

Příběh Alexmonhart začal v roce 2017 v Praze. Tehdy sháněla Alexandra Monhartová stylový, ale chytře řešený

batoh — a neobjevila ani jeden. A tak se rozhodla pomoct si sama. Ač vystudovala filmovou vědu, nebyla úplně bez zkušeností. Pracovala u filmové společnosti Jakubisko film a věnovala se filmovému kostýmu. Nebyla ale spokojená s tím, že u filmu je to jen taková kašírka a věci nevydrží dlouho. Šla tedy na tři měsíce na zkušenou do Freshlabels a přihlásila se ke studiu Oděvního designu u Alice Klouzkové na Scholastice. První produkty se objevily v roce 2016 v butiku Leeda. Dan, který vystudoval marketing a žurnalistiku, přinesl do značky strategické a koncepční myšlení. Společně skládají jednotlivé části jako puzzle — aby celek fungoval a měl vnitřní logiku.

Základ Alexmonhart od počátku tvoří kožené výrobky. Kabelky, tašky a doplňky vznikají s důrazem na řemeslo a dlouhou životnost, bez sezónních výkřiků. Jsou navržené tak, aby obstály v čase — esteticky i funkčně. A to, že obstojí, mají Alex s Danem opravdu prověřené. Zákazníci se k nim vrací po letech s prvním batohem, který si u nich koupili, a ukazují jim, jak je stále zachovalý bez viditelných šrámů. Unisexový a unisize přístup zde není deklarací, →

ale samozřejmostí. Věci nejsou určené konkrétnímu typu člověka, ale komukoli, kdo ocení kvalitu a jednoduchost. Komukoli z komunity Alexmonhart, kterou kolem sebe oba systematicky budují.

Postupem času se značka přirozeně rozšířila směrem k lifestylovým produktům. Ambice „celého zahalení“ dnes znamená svět, v němž se potkává kůže, vůně, brýle a omezené oděvní kusy. Parfémová řada Lexicon of Eternity byla dlouho zrajícím nápadem — myšlenka na ni vznikla už v roce 2017. Musela ale přijít její chvíle, museli dorůst zákazníci. Vůně nejsou jen doplňkem, ale další vrstvou identity. Poslední, sedmý parfém The Blasphemer to brzy potvrdí i vizuálně. Obal respektive grafika na krabičku, která je samozřejmě od studia Činčera, vzniká ve spolupráci s jeho ambasadorem Janem Vytiskou. Launch této 1. limitky bude na konci února a Danův záměr je, že by celý ten obal byl jako umělecké dílo, které si třeba můžete zarámovat jako sběratelský objekt.

Na jaře Alexmonhart představí novou kolekci brýlí, jejíž součástí budou i obroučky navržené Jiřím Krejčiříkem. Spolupráce s osobnostmi z různých kreativních oborů jsou pro značku přirozeným způsobem, jak rozšiřovat svůj svět. V minulosti tak vznikly například brýle ve spolupráci s Lucií Koldovou. Nejde o jména, ale o dialog.

Komunita není pro Alexmonhart marketingové slovo, ale realita. Nový holešovický obchod to jen potvrzuje. Je to místo setkávání, rozhovorů a sdílení, prostor, který nevymezuje, ale zve. Značka tu nepůsobí jako nedostupný luxus, spíš jako kultivovaný svět, do kterého se můžete na chvíli ponořit. Právě v téhle rovnováze mezi estetikou, řemeslem a lidskostí spočívá její síla. ●

❺ Nedílnou součástí komunity Alexmonhart jsou party a k dobré party patří dobrá hudba, která se tu line z reproduktorů české značky Superfine Stuff.

❻ The Raver, kolekce Lexicon of Eternity.

❼ The Ritualist, kolekce Lexicon of Eternity.

STAVÍME DRUHÝ DŮM RONALDA MCDONALDA

V ČESKÉ REPUBLICE

Když je dítě dlouhodobě hospitalizované, rodina by se neměla rozdělovat.

Blízkost rodičů, sourozenců i dalších blízkých má zásadní vliv na psychickou pohodu dítěte i průběh léčby.

Dům Ronalda McDonalda nabídne rodinám bezplatné ubytování v těsné blízkosti dětské kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Místo, kde mohou být spolu, odpočinout si a zůstat nablízku svému dítěti po celou dobu náročné léčby.

POMOZTE NÁM TENTO DŮM POSTAVIT.

Naskenujte QR kód a zjistěte, jak se můžete zapojit a jak výstavbu druhého Domu Ronalda McDonalda přímo podpořit.

Nový dům v Olomouci nabídne:

• ubytování pro 20 rodin

• soukromé pokoje i společné zázemí

• kuchyni, prádelnu, prostor pro odpočinek

• prostředí, které působí jako domov, ne instituce

Nadační fond Dům Ronalda McDonalda je součástí mezinárodní sítě Ronald McDonald House, která pomáhá rodinám ve více než 60 zemích světa.

V Česku fungujeme přes 20 let.

První Dům úspěšně pomáhá rodinám přímo v areálu Fakultní nemocnice Motol a Homolka.

Nadační fond Dům Ronalda McDonalda Pomáháme rodinám zůstat pohromadě v době, kdy to nejvíce potřebují.

JOŽE PLEČ NIK

TEXT Adam Štěch

FOTO Daisuke Hirabayashi a Adam Štěch U nás je známý pro své citlivé úpravy Pražského hradu a kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, ve svém rodném městě Lublani byl architekt Jože Plečnik tak aktivní, že se jeho jedinečné zásahy do urbanismu starého města před několika lety staly součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Architekt Jože Plečnik je často považován za tvůrce stojícího zcela mimo hlavní architektonické proudy. Přesněji řečeno, vždy stál se svými kontextuálními historismy spíše proti proudu dobového diskurzu. Jestliže se evropská avantgarda ve dvacátých a třicátých letech minulého století snažila svou progresivní funkcionalistickou tvorbou změnit svět od základů, Plečnik zůstával věrný tradici a jako vzdělaný architektonický „DJ“ byl schopen vytvářet neočekávané remixy historických slohů, které volně kombinoval a dokázal docílit neortodoxních forem. Nebál se spojit barokní architekturu se secesí a použité kameny ze zbourané stavby s ušlechtilou mosazí propracovaných uměleckořemeslných detailů. Ve svém světě architektury se Plečnik vzdal výstředních modernistických experimentů a naopak se hloubavě ponořil do tajů historie, kterou pro nás díky svým dílům vyjevil ve zcela novém světle.

Abychom pochopili jeho jedinečný přístup k architektuře, který byl modernisty často zatracován jako eklektický, vydali jsme se do Lublaně, kde se zachoval nejkomplexnější soubor jeho děl. Od monumentálních kostelů přes profánní stavby, jako je tržnice, řadu mostů až po jeho vlastní dům i drobné urbanistické úpravy, včetně schodišť, pouličního osvětlení a balustrád. Co bylo dlouhou dobu v očích modernistů vnímáno jako něco zastaralého a neprogresivního, v současnosti dostává zcela nový význam. „Díla, která Jože Plečnik realizoval v Lublani mezi první a druhou světovou válkou, představují příklad urbanistického designu zaměřeného na člověka. Postupně měnil identitu města po rozpadu Rakouska-Uherska, kdy se z provinčního města stalo symbolické hlavní město slovinského lidu. Plečnik k této transformaci přispěl svou osobní, hluboce lidskou vizí, založenou na architektonickém dialogu se starým městem a zároveň sloužící potřebám moderní společnosti. Celek se skládá

z řady veřejných prostor (náměstí, parky, ulice, promenády, mosty) a institucí (národní knihovna, kostely, trhy, pohřební komplex), které byly citlivě integrovány do již existujícího kontextu a přispěly k nové identitě města. Tento vysoce kontextuální a lidsky zaměřený urbanistický přístup, stejně jako Plečnikův osobitý architektonický ‚idiom‘, se odlišuje od ostatních převládajících modernistických principů jeho doby.

Jde o výjimečný případ vytváření veřejných prostranství, budov a zelených ploch podle vize jediného architekta v omezeném čase, omezeném prostoru stávajícího města a s relativně omezenými zdroji.“ Úryvek pochází z oficiální zprávy UNESCO, na níž pracoval také slovinský historik architektury Tomaž Štoka, který byl v Lublani naším průvodcem.

CESTA ZA PROFESÍ ARCHITEKTA

Plečnik se narodil v Lublani v roce 1872 Andresovi a Heleně Plečnikovým. Podstatnou část svého života však prožil mimo Slovinsko, především ve Vídni a Praze. Šel ve šlépějích svého otce truhláře a během základní školy se naučil pracovat se dřevem. Tyto znalosti se mu hodily ve Vídni, kde dva roky pracoval jako konstruktér a vedoucí výroby nábytku v dřevařské firmě. Jako talentovaný kreslič byl poslán na střední technickou školu do Grazu, kde našel svého prvního mentora, Léopolda Theyera. Poté přišel zásadní milník jeho kariéry. Stal se žákem vídeňského architekta Otty Wagnera na Vídeňské akademii, stejně tak jako například český architekt Jan Kotěra. Wagnerův ateliér byl tehdy nejdůležitějším centrem moderní architektury na kontinentě. Mezi lety 1900 až 1910 tu Plečnik navrhoval i své vlastní projekty. Patří k nim například Dům Zacherl nebo kostel svatého ducha dokončený v roce 1913.

Plečnik byl natolik talentovaný, že si ho Wagner vybral jako svého následovníka na akademii. Bohužel pro svůj slovinský původ

nezískal povolení od císaře. To ho ale nezastavilo od vývoje velmi specifického architektonického projevu. V roce 1911 se přestěhoval do Prahy, kde ho po první světové válce oslovil prezident Tomáš Garrigue Masaryk, aby dohlížel na rekonstrukce a úpravy Pražského hradu. Mezi lety 1920 až 1934 tu vytvořil řadu pozoruhodných úprav, které se vyznačují kontextuálními vztahy se složitým stavebně-historickým souborem hradu.

HUMANISTICKÝ URBANISMUS

V roce 1921 ho ale zlákala pracovní nabídka z rodné Lublaně. Tehdy tam totiž vznikla první škola architektury a jeho kolega a současník, architekt Ivan Vurnik, nabídl Plečnikovi místo profesora. Tam už zůstal až do své smrti v roce

1957. Jeho působení v Lublani bylo velmi intenzivní. Nejenom že kreslil jeden projekt za druhým, ale vychoval zde velmi silnou generaci poválečných slovinských architektů.

„V období po první světové válce, kdy Plečnik vytvořil v Lublani nejvíce svých projektů, se ostatní architekti spíše věnovali obecným otázkám o proměnách urbanismu spojených s vývojem technologií a stavebních inovací a už mnohem méně se zabývali dialogem s historií a existujícími formami a tím, jak lidé mohou koexistovat se svou historií a zároveň docílit současných životních standardů. Spíše než modernistická vize, byl jeho urbanismus

Lublaně založen na sběru fragmentů, které pečlivě shromáždil a interpretoval do zcela nového celku,“ popisuje Plečnikův odkaz historik architektury Tomaž Štoka. →

I přesto, že se samotný Plečnikův architektonický styl může jevit jako velmi zastaralý a zcela v kontrastu k dobovému modernistickému jazyku, jeho obsah se zdá být, obzvláště dnes, více než aktuální a zcela nadčasový. Propojení starého a nového, jemné úpravy urbanistického prostoru a především tvorba veřejných míst, které jsou příjemné a ve kterých má člověk pocit, že opravdu žije. V tomto ohledu má Plečnik mnoho společného s udržitelnými vizemi současných architektů. Spíše než bourat, je lepší navazovat, opravovat a rozvíjet. Hned v několika svých stavbách používal kameny a další stavební materiál, který zůstal z demolic starých budov. Velmi elegantně ho komponoval do svých novostaveb jako historickou koláž. Stejně tak pracoval s umístěním jednotlivých budov do urbanistického celku města. Plečnikovo dílo je v tomto smyslu předchůdcem postmoderny, která je přímo založena na citaci historických prvků, kontextuálním přístupu a symbolické architektuře. Slovinský architekt podobná témata rozvíjel již téměř 40 let před tím, než byla postmoderna vůbec definovaná. Po své smrti téměř byl téměř zapomenut a teprve na konci osmdesátých let se mu začalo dostávat zasloužené pozornosti. V roce

1986 proběhla například jeho retrospektivní výstava v Centre Pompidou v Paříži. „Plečnikova tvorba nás učí zcela současným hodnotám architektury a urbanismu. S krizí modernismu v 70. letech jsme si to začali uvědomovat. Jeho práce s prostorem nabízí nové podmínky sociální rovnosti a inkluzivního prostoru pro komunitu. Plečnikův urbanismus Lublaně je významný především v jeho pluralitní šíři měřítek, času, místa, funkce, diverzity forem a inovace kompozic a typologií města. Tyto kvality jsou stejně důležité i pro vývoj našich současných měst,“ cituje Tomaž Štoka ve svém textu o Plečnikově urbanismu Brenta D. Ryana. Vyhlášení Plečnikovy Lublaně jako světového kulturního dědictví UNESCO je tak jen vyústěním dlouholetého procesu uvědomění si, že Plečnik je přece jenom, i přes svůj historizující styl, jedním z nejvýznamnějších moderních architektů 20. století. To ostatně dnes chápe každý rozumný architekt, a Lublaň se tak stala jednou z nejvyhledávanější destinací architektonického turismu. ●

VEŘEJNĚ PŘÍSTUPNÉ BUDOVY

A INTERIÉRY:

■ PLEČNIKŮV DŮM

6, Karunova ulica 4, 1000 Lublaň, Slovinsko

Návštěvy jsou možné jen v rámci komentovaných prohlídek od úterý do neděle

■ SLOVINSKÁ NÁRODNÍ

A UNIVERZITNÍ KNIHOVNA

Turjaška ulica 1, 1000 Lublaň, Slovinsko

Volně přístupná každý den kromě neděle

■ ŽALE

Na Žalah 5, 1000 Lublaň, Slovinsko

Otevřeno každý den od 7.00 do 21.00

■ KOSTEL SVATÉHO MICHALA

Črna vas 48, 1000 Lublaň, Slovinsko

Otevřeno každý den

■ VENKOVNÍ DIVADLO KRIŽANKE

Trg francoske revolucije 1, 1000 Lublaň, Slovinsko

Otevřeno každý den kromě soboty a neděle

❶ Tzv. Žehličkový dům je situován na úzké, trojúhelníkovité parcele v centru Lublaně. Byl dokončen v roce 1934.

❷ Dalším důležitým městotvorným prvkem historické Lublaně je plečnikova tržnice lemující řeku Lublaňku.

❸ Na hřbitově Žale se nachází celý soubor plečnikových staveb včetně několika kaplí a provozních budov.

❹ Trojmostí z roku 1932 je jedinečným urbanistickým počinem. Most se tu tává náměstím.

❺ iónský sloup interpretoval plečnik do podoby pouličního osvětlení.

❻ Kamenná pyramida byla postavena v roce 1927 na památku Žigy Zoise, šlechtice, přírodovědce, svobodného zednáře a mecenáše umění, považovaného za nejvzdělanějšího muže své doby ve Slovinsku.

❼ plečnik vytvořil řadu nových prvků mobiliáře a detailů na ulici Vegova včetně ikonických laviček.

Móda je o neustálém narušování tradičních představ. Požádali jsme naši oblíbenou módní ikonu, aby s námi prozkoumala hranice relevantnosti. Parafrází názvu slavného románu Heinricha Bölla o zkreslování faktů a manipulaci veřejného mínění zároveň hledáme paralely mezi tím, jak je někdo vykreslován, jak sám sebe prezentuje a jaký doopravdy je.

Ztracená čest Simony

Krainové

fotograf

BRANISLAV ŠIMONČÍK

styling

JAN KRÁLÍČEK

modelka

SIMONA KRAINOVÁ

make-up

ADRIANA BARTOŠOVÁ

vlasy

MIRKA MYŠIČKA (THE APARTMENT, S PRODUKTY SHU UEMURA )

asistent fotografa

JAN PŘIBYLSKÝ

produkce

PATRIK BUREŠ

Speciální poděkování Baletu Národního divadla (@czechnationalballet) za poskytnutí baletních sálů pro fotografování.

Návrhář Helmut Lang

vystavuje ve Vídni.

TEXT Eliška Vrbová FOTO archiv MAK

Návrhář, který jako vůbec první uvedl svoji kolekci online, a to už v roce 1998, aby pak o sedm let později zcela opustil módní průmysl a věnoval se vlastnímu umění, nyní vystavuje v muzeu MAK (do 3. května). Vídeňský rodák Helmut Lang, který letos oslaví 70. narozeniny, v mnoha směrech ovlivnil estetiku dnešních světoznámých návrhářů pracujících s minimalismem a dekonstrukcí. Bez jeho přístupu k módě a oděvu by se dnes možná kolekce značek The Row, Jil Sander nebo Balenciaga pod vedením Demny netěšily takové oblibě. Zároveň kritizoval sezónnost a trendy ještě dávno předtím, než se udržitelnost a nadčasovost staly uznávaným manifestem současné doby.

Helmut Lang začínal ve Vídni na konci 70. let se svým krejčovstvím. Už od prvních kolekcí bylo patrné, že se jeho tvorba stane protikladem k teatrálnosti a glamour stylu typickému pro nadcházející dekádu. Debutovou kolekci L’Apocalypse Joyeuse představil v roce 1986 v Centre Pompidou v Paříži v rámci výstavy Vienne, Naissance d’un siècle, 1880–1938. Také prostřednictvím jeho dalších, genderově přesahujících kolekcí se tehdy etabloval jako jeden z klíčových hlasů mezinárodní módní avantgardy.

Namísto klasických módních přehlídek s vyvýšeným molem začal od roku 1988 tíhnout k formátu Séance de Travail — i proto jeho vídeňská výstava mapující tvorbu mezi lety 1986 a 2005 nese právě tento název. Přehlídky ve stylu „work in progress“ upustily od teatrálnosti tradičního závěrečného défilé a staly se zážitkem propojujícím módu s architekturou i propracovaným zvukem. Pokrokový byl také casting modelů a přátel různého věku, pohlaví i společenského zázemí. →

Šel cestou minimalismu

„before it was cool“.

V roce 1998 se Helmut Lang se svojí značkou přesunul do New Yorku a místo běžných pozvánek na přehlídku rozesílal CD. Na jeho webovou stránku poutala kampaň na více než tisícovce newyorských taxíků; dvě zachované reklamní plochy z té doby jsou rovněž součástí nynější vídeňské výstavy. Revoluční byl i jeho přístup k módnímu kalendáři. Přesunutím své newyorské přehlídky s kolekcí pro jaro/léto 1999 na začátek září předchozího roku, aby se odehrála dříve než prezentace v Evropě, Lang mimoděk přetvořil mezinárodní módní kalendář a nastavil harmonogram, který platí dodnes.

Výstava Helmut Lang: Séance de Travail 1986—2025 představuje kompletní archiv

čítající 10 tisíc položek, který Helmut Lang v roce 2011 muzeu MAK věnoval. Ukazuje návrhářův interdisciplinární přístup k tvorbě, kromě samotných oděvů zahrnuje skici, reklamy a kampaně, prototypy, vzorky, artefakty, obaly, efemérní materiály, fotografie, audio a videozáznamy, dokumentace ze zákulisí, výstřižky z tisku i interní dokumentace rozpracovaných projektů odhalující hloubku a preciznost Langova tvůrčího procesu. K vidění jsou dosud nepublikovaná díla včetně videodokumentace módních přehlídek Séance de Travail. Ty jsou vůbec poprvé uvedeny v plném rozsahu, barevném provedení a s původní hudbou. ●

Nia

ECLIPSE Od října loňského roku najdete pražskou galerii NIA v novém prostoru na Senovážném náměstí, kde ji velké okno propojuje se zeleným a klidným vnitroblokem. Této městské přírodní scenérii konkurují v bělostném interiéru už pouze vystavená umělecká díla, která se tu střídají v pravidelném rytmu kurátorského programu. Vše tu působí přirozeně, neformálně, minimalistický interiér poskytuje zázemí pro mnohem hlubší a smysluplnější dialog mezi umělci, sběrateli a neziskovými organizacemi. „Chceme, aby NIA byla zónou, kde se naši klienti zastaví, ztiší a začnou vnímat. Pro mě samotnou umění nikdy nebylo útěkem z reality, ale naopak způsobem, jak ji chápat v širších souvislostech,“ vysvětluje galeristka Nikol Popovská. Aktuální výstava Eclipse, která je prvním kurátorským počinem mladé české umělkyně žijící v Londýně, Laury Limbourg, funguje jako průsečík tří ženských hlasů, tří pohledů na sebezkoumání a tří způsobů, jak chápat vnitřní proměnu. Zatmění zde nepředstavuje temnotu, ale přechod — citlivý prostor, v němž se to skryté stává viditelným. Kromě obrazů Laury Limbourg máte možnost seznámit se tu také s tvorbou Kristýny Matalové a umělkyně arménského původu Anny-Marie Vardanyan. Každá z autorek vstupuje do prostoru svým osobitým jazykem, ale všechny spojuje práce s identitou, zranitelností a silou. Do 31. 3., niaartgallery.com

Kodl

contemporary

THE SPACE BETWEEN Michal Škoda, Jan Poupě, Jaroslava Brychtová & Stanislav Libenský, Magdalena Jetelová a Veronika Hapchenko. Výtvarníci z různých generací se setkali ve skleněné kostce KodlContemporary na společné výstavě. Její koncept navazuje na dlouhodobý zájem galerie o dialog mezi architekturou a výtvarným uměním a soustředí se na významnou roli prostoru při formování estetické a kulturní zkušenosti. Jejím východiskem je chápání okolního prostředí jako dynamické konfigurace vztahů mezi architekturou, krajinou, tělem a pamětí, mezi nimiž zákonitě vznikají mezery. „V umění tato prázdná místa přestávají být pouze součástí kompozice a stávají se procesem, v němž se proměňují vztahy mezi subjektem a objektem, mezi tělem a architekturou a mezi živým a neživým. V současné době, kdy se vztah člověka k prostoru stává čím dál méně samozřejmým, nabízí toto čtení možnost imaginace nového vztahu k prostoru jako místu, které není pouze pasivním dějištěm lidské činnosti, ale aktivním účastníkem procesů, v nichž se formují způsoby bytí člověka i celé společnosti,“ vysvětlují kurátorky expozice Eva Vele a Natálie Kubíková. Do 22. 3., kodlcontemporary.com

Rochová Liběna

Tracey Emin

❶ LIBĚNA ROCHOVÁ: DOTEKY Moravská galerie v Brně představuje tvorbu Liběny Rochové jako soustředěné zkoumání vztahu těla, materiálu a času. Ikona české módní scény zde vystupuje nejen jako návrhářka, ale především jako myslitelka pracující s oděvem jako médiem zkušenosti. Textilie, struktury a siluety se stávají nositeli paměti, emocí i osobních příběhů. Rochová klade důraz na proces, řemeslo a smyslové vnímání — dotek chápe jako základní způsob poznání světa. Výstava nabízí intimní pohled na tvorbu, která se pohybuje na pomezí módy, umění a konceptuální reflexe, a potvrzuje výjimečné postavení autorky v českém i středoevropském kontextu. Za pozornost stojí také architektonická koncepce, za níž stojí dcera návrhářky, architektka Magdalena Rochová. Do 29. 8. 2027, moravska-galerie.cz

❷ ROMAN ONDAK: THE DAY AFTER YESTERDAY Tvorba slovenského umělce Romana Ondaka dlouhodobě zpochybňuje hranice mezi uměním a každodenní realitou. Pracuje s jemnými zásahy, gesty a situacemi, které aktivují diváka jako součást díla a proměňují běžné prostředí v prostor sdílené zkušenosti. Jeho instalace, často založené na sociálních vztazích, paměti a neviditelných strukturách společnosti, kladou důraz na pozornost, čas a očekávání. Výstava v Kunsthalle Praha nabízí soustředěný pohled na jeho schopnost vytvářet situace prostřednictvím zdánlivě nenápadných prostředků a potvrzuje jeho mezinárodní význam v kontextu konceptuálního a participačního umění. Do 9. 3., kunsthallepraha.org.

❸ DVOJNÍK Výstava v Domě u Kamenného zvonu zkoumá témata identity, zrcadlení a vztahu mezi originálem a jeho odrazem. Prostřednictvím instalací, objektů a vizuálních her se návštěvník setkává s otázkou, jak se jednotlivci a obrazy vzájemně ovlivňují a doplňují. Expozice pracuje s kontrasty — reálným a imaginárním, přítomností a nepřítomností, soukromým a veřejným. Dvojník přibližuje divákovi fenomén, kdy hranice mezi autorstvím, interpretací a účastí publika ztrácí jasné obrysy, a potvrzuje současnou relevanci experimentálních a konceptuálních přístupů v českém umění. Do 5. 4., ghmp.cz.

❹ DŮM UMĚNÍ Po rozsáhlé rekonstrukci se znovu otevírá Dům umění v Ostravě. Cihlová budova, charakteristická svým puristickým objemem, byla postavena v letech 1923—1926 podle projektu pražských architektů Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse. Obnovou prošla nejen fasáda a interiéry (vestibul, galerijní obchod a dětský koutek), ale i výstavní prostory. V současné době tu probíhá výstava Metelice do očí, jež nabízí průřez sbírkovým fondem Galerie výtvarného umění v Ostravě. Do 19. 4., gvuo.cz.

❺ ZA PULTEM Výstava v olomoucké Telegraph Gallery se zaměřuje na různé podoby ženskosti a prostřednictvím současných děl ukazuje, jak byly ženy zobrazovány během socialismu a československé normalizace. Inspirací byl kultovní seriál Žena za pultem, jehož vizuální jazyk tři umělkyně — česká malířka Adéla Janská, polská autorka Paulina Olowska a skotská malířka Caroline Walker — přetvořily do současné umělecké řeči. Jejich obrazy, video a prostorové instalace odkazují k ženské práci, každodennosti a viditelnosti žen ve společnosti. Do 19. února, telegraph.cz.

❻ TRACEY EMIN: A SECOND LIFE je nejrozsáhlejší výstava britské umělkyně, kterou Tate Modern uvede od 26. února do 30. srpna. Mapuje více než čtyři desetiletí její tvorby a představí přes 90 děl napříč médii — od malby, soch a videí až po textil, neonové nápisy a instalace. Mezi klíčové exponáty patří ikonické dílo My Bed (1998), ještě dnes považované za jeden z milníků současného umění, a rané performativní práce jako Exorcism of the Last Painting I Ever Made. Retrospektiva klade důraz na umělčin ryze osobní styl, na její zpracování témat lásky, bolesti, traumatu i tělesné zkušenosti, zároveň reflektuje její životní změny — včetně boje s nemocí a následné transformace. A Second Life slibuje být nejen souhrnem vlivu Tracey Emin na současné umění, ale i hlubokým pohledem na její odvážný umělecký hlas. tate.org.uk

Hlavní město Švédska se rozprostírá na 14 ostrovech na jihovýchodním pobřeží země. Se svým bohatým kulturním životem se společně s Kodaní pře o pomyslený status hlavního centra skandinávského designu a architektury. Průvodce po Stockholmu nám dělali designéři z věhlasného studia Claesson Koivisto Rune, trojice Mårten Claesson, Eero Koivisto a Ola Rune. U nás se dostali do širšího povědomí v roce 2022, kdy představili svůj smělý redesign židle A811 od Josefa Hoffmanna pro značku TON a od té doby spolupracovali například i se společností Lasvit, a zařadili tak české firmy do svého bohatého portfolia. To se v jejich kanceláři ve Stockholmu nepřetržitě rozrůstá už více jak 30 let. Bylo nám tedy jasné, že tito „starousedlíci“ budou znát ve městě skvělá místa, která zatím zůstávají stranou pozornosti turistů.

S Olou jsme se potkali před dvěma lety v Tokiu a společně jsme zašli na skleničku dobré whisky do jednoho z mnoha místních barů zasvěcených hudbě. Správně jsem vytušil, že právě bary a restaurace budou i ve Stockholmu populárními destinacemi těchto úspěšných švédských designérů. „Před 20 let jsme navrhli podobu restaurace Operakällaren nacházející se ve stockholmské Královské opeře. Velká část bohatě zdobeného interiéru z roku 1895 je chráněna jako kulturní dědictví,“ popisují Claesson Koivisto Rune. Nejsilnějším architektonickým prvkem tu je řada volně stojících šikmých zrcadel, která vymezují prostor a oddělují chodbu od sedících hostů. Zlatavě tónovaná zrcadla jsou laminována fólií, jež reguluje zorný úhel a brání v jasném odrazu. „Navrhli jsme také kompletní řadu nového nábytku, koberců a osvětlení od několika italských a švédských výrobců. Dnes je to michelinská restaurace. I když funguje již dvě dekády, neustále si zachovává hvězdnou kvalitu,“ popisují. Věří, že stejnou úroveň bude mít také nová restaurace Casa Hallmans, která se bude teprve otevírat, ale už teď na ni Claesson Koivisto Rune lákají. Pracovní i turistický den ve Stockholmu je podle designérů potřeba zakončit v některém z originálních barů. „Pet Sounds Bar je provozovaný nejlepším obchodem s deskami ve Stockholmu, takže hudba a atmosféra jsou tu opravdu nejlepší,“ tvrdí Ola Rune, velký milovník klidných barů, ve kterých má přednost poslech hudby před hlasitým překřikováním. Ve výběru nemůže chybět ani Nobis Gold Bar ve stejnojmenném hotelu, o jehož design se mimochodem postaralo právě studio CKR. „Během zhruba roku jsme strávili doslova tisíce hodin práce, abychom v hotelu Nobis dotáhli každý detail tak, jak jsme si ho představovali. Proto se nám i v den otevření zdálo, jako by tam hotel stál už celá desetiletí. Dnes můžeme říci, že jen málo hotelů na světě získalo tolik publicity, pozitivní pozornosti a tolik fanoušků,“ chlubí se designéři svou další interiérovou realizací.

Dalším prostorem, kterému se autorsky věnovali, je bar Portal. „Bar nabízí také malá jídla k ochutnávce vín, piv a koktejlů. K designu jsme přizvali výtvarného umělce Jespera Waldestena, který zde vytvořil nástěnné a stropní malby,“ popisují autoři. Prostředí kontrastuje se světlým interiérem restaurace Portal, která byla otevřena již o pár let dříve, s půlnočně modrým

švédským vápencem, dubem a mědí. Naši pouť za dobrým pitím končíme v baru Erlands, který vás svým eklektickým interiérem doslova přenese do třicátých let minulého století. „Kvůli jejich koktejlům rozhodně stojí za to počkat si na stůl,“ dodávají stockholmští insideři.

NÁKUPY

S designéry ze studia CKR jsme zašli i na nákupy. „Pokud chcete vidět hodně zajímavý a současný interiérový design butiku, zajděte do obchodu módní značky Toteme,“ →

❸ Bar Portal

Průvodci: CLAESSON KOIVISTO RUNE

Claesson Koivisto Rune je švédské studio, založené ve Stockholmu v roce 1995 Mårtenem Claessonem, Eerem Koivistem a Olou Runem. Začínali jako architektonická firma a od té doby se stali mezinárodně uznávanou, multidisciplinární kanceláří se stejným důrazem na architekturu i design. Jejich společné projekty zahrnují návrhy budov, hotelů, rodinných domů, obchodů, kanceláří, výstav, kuchyní, sanitární keramiky, stolního nádobí, skla, nábytku, textilu, dlaždic, osvětlení, elektroniky, cukrovinek a trofejí, včetně švédské televizní ceny „Kristallen“. V roce 2021 předal švédský král Karel XVI. Gustaf zakladatelům medaili prince Evžena za vynikající umělecký počin v architektuře. Mezi klienty studia patří více jak 80 renomovaných značek z celého světa, včetně Arflex, Artifort, Asplund, Boffi, Capdell, Cappellini, David design, Dux, Emmegi, Fontana Arte, Kasthall, Living Divani, Modus, Muuto, Nikari, Offecct, Paola Lenti, Smaller Objects, Studio TK nebo Tacchini.

❽ Asplund

doporučují. V souladu s uměleckou a minimalistickou estetikou oblíbené značky je přízemí oživeno vrstvami textur. Hladký kámen, stěny s vrásněnou omítkou a kovové prvky stojí v kontrastu k roztřepeným drceným krystalům osvětlovací plastiky. Umělecká díla Anderse Krisara, Carla Millese a Mikselra Janssona pak zdůrazňují švédské dědictví.

Tradičnější severské řemeslo objevíte například v obchodu Skultuna, který vás symbolicky přenese do hluboké minulosti.

Tato historická značka, jedna z nejstarších na světě, byla založena v roce 1607 králem Karlem IX. Vyrábí vysoce kvalitní kovové (především mosazné) předměty, včetně nadčasových bytových a módních doplňků, a udržuje si tak status dodavatele pro královský dvůr. Klenoty švédského moderního designu zase nabízí jedna z nejprestižnějších evropských vintage galerií Jacksons.

Loni pro ni Claesson Koivisto Rune připravili vlastní výstavu s názvem Aiiro. Čerpala inspiraci z výrazného modrého koberce od Astrid Sampe, který se stal výchozím bodem i hlavním motivem expozice. Mårten, Eero a Ola vybrali předměty z Jacksonovy kolekce od renomovaných designérů — díla, která, ačkoli byla vytvořena známými jmény, jsou možná méně známá nebo ve svých návrzích neočekávaná.

„Pokud vás zajímá vysloveně současný design, nesmíte minout obchod Asplund, který je více jak 35 let absolutním lídrem na místní scéně,“ říkají. Založili ho bratři Michael a Thomas v roce 1990 a od té doby je jejich značka synonymem kvalitního a nadčasového designu. Po řadě zdařilých spolupracích s renomovanými mezinárodními tvůrci, jako byli Philippe Starck nebo Ron Arad, se rozhodli bratři založit nábytkářský label s vlastním sortimentem.

ARCHITEKTONICKÉ KLENOTY

A MUZEA

Všichni tři zakladatelé studia CKR jsou velkými milovníky architektury, kterou obdivují na svých pracovních cestách po celém světě. Ale Stockholm také dokáže uspokojit jejich profesionální deformaci. Ve dvacátých letech se stal centrem skandinávského moderního klasicismu, specifické odnože umírněné moderny. Jeho hlavní představitel Erik Gunnar Asplund vytvořil některé z nejikoničtějších budov ve městě. Kromě oblíbené národní knihovny je to především rozlehlý areál lesního hřbitova a krematoria. Společně se Sigurdem Lewerentzem navrhl velmi citlivý meditativní areál, ve kterém přírodu nenásilně doplňuje kontextuální architektura. „Bez toho, aniž

byste navštívili lesní hřbitov, nemá cenu do Stockholmu vůbec jezdit. Můžete zde strávit hodiny, a to za každého počasí,“ doporučují designéři. Obzvláště Asplundův kolega, architekt Sigurd Lewerentz, se stal v posledních letech pro fanoušky architektury po celém světě téměř mytickou postavou. Jeho temné a melancholické budovy evokují stará tajemství skandinávských legend. Markuskyrkan (kostel svatého Marka), dokončený v roce 1960, je jeho nejlepším dílem s pečlivě poskládaným cihlovým zdivem a ponurou atmosférou. „Je to cihlový klenot,“ zdůrazňují Claesson Koivisto Rune. Není to ale jen místní architektura, která ve Stockholmu rezonuje. V roce 1954 byl Gio Ponti pověřen návrhem Italského kulturního institutu. Společně s inženýrem Luigim Nervim vytvořil jedno ze svých nejpozoruhodnějších děl, pokud jde o propojení architektury, designu a umění. Interiéry zdobí barevné kusy nábytku, stropní lampy ve tvaru diamantového řezu a dokonce i cedulky na toaletách v jednotném designu. „Tuto budovu můžete obdivovat donekonečna a vždycky objevíte nějaký nový detail. Je to fantastický projekt,“ uznávají designéři. Mnoho autorských detailů bylo součástí i naší Československé ambasády, která vznikla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let podle návrhu Jana Bočana. →

Dnes už bohužel není v rukách České republiky a funguje jako hlavní sídlo módní značky Acne. „Jedná se o jeden z nejlepších příkladů brutalistické architektury ve Stockholmu. Je fajn, že se rekonstrukce budovy podařila, i když její interiéry autentické nejsou a mnoho vybavení je dávno pryč,“ popisují CKR.

Další pozoruhodnou brutalistickou budovou, která stojí za vidění, je centrum Filmhuset. „Instituce, kterou navrhl architekt

Peter Celsing, je věnována švédskému filmovému průmyslu a jelikož hned vedle sídlí naše tajná služba, Celsing nesměl umístit na fasádu směřující k ní žádná okna,“ vysvětlují naši průvodci. Zatím posledním velkým architektonickým počinem ve Stockholmu jsou dvě věže Norra Tornen. „Navrhlo je studio OMA a dodávají městu moderní charakter. Ve dvou 140 metrů vysokých domech jsou tři stovky bytů. Hrubá betonová struktura svou barevností odkazuje na historické domy ve středu Stockholmu,“ dodávají designéři.

I některá stockholmská muzea lákají na architekturu. „Muzeum Millesgården je věnované zesnulému sochaři Carlu Millesovi. Jeho nové křídlo bylo navržené architektem Johanem Celsingem. Často se tam objevují velmi zajímavé expozice, aktuálně je to výstava věnovaná Alvarovi a Aino Aaltovým,“ popisují CKR a doplňují: „Fantastické je také nové křídlo muzea Liljevalchs. Přístavba ze surového betonu od architekta Gerta Wingårda se nám líbí jako kontrast ke klasicistní budově,“ uzavírají designéři, s jejichž tipy se při vaší návštěvě Stockholmu stanete experty na švédský design a architekturu. ●

Výběrové ticho

Kamenné zdi hotelového lobby dýchají tichem staletí; v šeru podvečerního světla vystupují z přítmí obrysy originálních pláten od Picassa a Kleea zavěšených na hrubé omítce. V jihotyrolském hotelu Turm si návštěvník připadá spíš jako v soukromé galerii než v hotelové hale, a přece je všechno součástí promyšleného celku. Tvoří ho pět středověkých věží propojených úzkými chodbami, kde se každý detail řídí neviditelným řádem estetiky a rituálu. Nikdo tu nespěchá. Ticho jako by bylo kurátorem tohoto prostoru.

Za jitra se v tyrolských horách na kamenné terase mísí vůně kávy s chladným horským vzduchem. Z mlhy se pomalu vynořují ostré štíty Dolomit, které zachycují první paprsky slunce, zatímco v údolí se probouzejí zelené pastviny. Kontrast surové skály a měkkých luk vyznívá klidně a samozřejmě. Na terase je ticho, jen občasné cinknutí porcelánu připomene, že tu někde jsou lidé.

Po chodbách jsou rozesety solitérní kusy nábytku, umístěné spíš jako samostatné objekty než jako běžné vybavení. Každý je originál. Labyrint pěti věží ukrývá pokoje, z nichž žádný není stejný. V jednom převládá strohá alpská estetika, v jiném zlatavý lesk moderních lustrů z českého křišťálu. Podkrovní apartmá ve vyšších patrech nabízejí výhledy hluboko do údolí, zatímco komnata vestavěná do někdejší hradby má nenápadné dveře ústící přímo k bazénu. K večeru patří saunový obřad, při němž se den ode dne mění vůně bylin. Jednou připomíná rum, jindy jablečný štrúdl.

Večeře v hotelové restauraci je také úžasný zážitek. Z otevřené kuchyně

vidět šéfkuchaře Mathieua Domagalu, jak osobně dohlíží na finální úpravy talířů. Menu se obměňuje podle sezóny a většina surovin pochází od okolních farmářů. Výsledek je střídmý a přesný, od první lžíce polévky až po poslední kousek zrajícího sýra. Ke každému chodu vám sommelier nabídne víno z nedaleké hotelové vinice. Šéfkuchař si vybudoval pověst důsledného autora, kvůli němu se sem hosté vracejí a všímají si ho i gastronomické průvodce. Večeře na terase s výhledem na potemnělé horské štíty, nad nimiž se postupně objevují hvězdy, uzavírá den.

Kousek od hotelu, hned za úzkou silnicí, se člověk ocitne v docela jiném světě. Na první pohled obyčejný jihotyrolský statek se proměnil v originální spojení stájí a galerie současného umění. Mezi koňskými boxy tu na stěnách visí velkoformátové černobílé portréty slavných tváří a mezi dřevěnými sloupy jsou rozmístěny moderní sochy. Ušlechtilí arabští plnokrevníci postávají u svých stání jako živé exponáty, jako by chápali, že sem patří. V patře nad stájemi vzniklo několik apartmánů, odkud hosté slyší noční frkání a dusot kopyt jako neobvyklou ukolébavku. A v prosklené kuchyni u stájí občas vaří sám majitel hotelu, neformálně a s úsměvem.

Stejný duch propojení historie a moderny prostupuje i vinařský statek Grottnerhof, kterému manželé Pramstrahlerovi vdechli nový život. Na zdech staré kamenné kuchyně jsou dodnes patrné saze z pece na chléb, hned vedle ní však vznikly moderní apartmány pro hosty, citlivě vestavěné do původních stěn. Se sklenkou místního tramínu v ruce tu lze v tichu vnímat, jak se na tomto místě prolíná minulost s přítomností. Hotel Turm není zdaleka pouhým místem k přespání, ale pečlivě inscenovaným mikrosvětem, kde nic není ponecháno náhodě a přesto ani jediný detail nepůsobí strojeně. ●

Hotel Turm, Piazza Chiesa 9, Fiè, Itálie, cena za pokoj a noc od 9 995 Kč, hotelturm.it

Valentýn nad Prahou.

Ristorante Il Giardino

U Mrázovky 1566, 150 00 Praha 5 www.ristoranteilgiardino.cz

Romantická jízda lanovkou vás vynese nad světla Prahy a naladí na nezapomenutelný večer. V toskánské restauraci Il Giardino Toscano rafinované valentýnské menu, pečlivě vybraná vína a dechberoucí výhled na město promění večeři v opravdový příběh.

Na pětichodové degustační menu včetně vinného párování se můžete těšit od 13. do 15. Února.

VALENTÝNSKÉ MENU

13. – 15. 2. 2026

Amuse bouche

Ustřice

Spumante Rosé Brut „FAIVE“ NINO FRANCO

Teplý předkrm

Raččí capuccino

ALTKIRCH Chardonnay DOC, Colterezio

Pasta

Ravioli plněné konfitovaným kachním stehýnkem, kachní demi a kachní espuma

Montej Rosso, Villa Sparina

Sorbet se proseccem

Hlavní chod

Hovězí steak ze svíčkové s pastiňákovým pyré, grilovanou brokolicí, čerstvím lanýžem a konfitovanými brambory

Patina Syrah Gold Mine Farm, Boekenhoutskloof Winery

nebo

Filátka kambaly s pastiňákovým pyré, grilovanou brokolicí a estragonovým beurre blanc

„Bruno“ Riesling Qba, Kartahuserhof

Dezert

Čokoládový fondant s ananasem a kokosovou pěnou

Monteolivo Moscato d´Asti, Bersano

CENA MENU 1290 Kč /na osobu

VINNÉ PÁROVÁNÍ 590 Kč /na osobu

Představujeme vám 50 osobností české kreativní scény, jejichž tvorba nás v loňském roce nejvíce zaujala. A tak si ji pouštíme na repeat. Koho si do svého playlistu zařadíte vy? Pro lepší přehled jsme je seřadili podle abecedy.

JAKUB BERDYCH KARPELIS

Jakub Berdych Karpelis stojí už čtvrt století za úspěchem legendárního studia a značky Qubus, která se u nás stala synonymem současného konceptuálního designu. Aktuální oslavy 25 let studia probíhají hned na několika frontách. „19. 11. 2025 jsme zahájili vernisáž naší první retrospektivy v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Přišli všichni, kdo mohli, a bylo to jako když jsme začínali. Výstava i následné setkání v hospodě U Parlamentu byla čistá radost, mělo to dobrou energii a rád jsem všechny zase viděl takhle společně,“ vzpomíná Jakub na nedávnou vernisáž a už teď avizuje další oslavy — vydání monografie, sólovou výstavu v GASKu a také novinky v Miláně a Paříži. qubus.cz

TEREZA BRUTHANSOVÁ 〔 2

〕

MOBA 〔 3 〕

Yvette Vašourková a Igor Kovačević organizují pod hlavičkou CCEA MOBA architektonické a umělecké soutěže na světové úrovni už více než deset let. „V roce 2025 jsme dokončili naši 100. architektonickou soutěž,“ říká Yvette. „Proměně prostředí kolem Negrelliho viaduktu se věnujeme od roku 2013 a naposledy jsme úspěšně uzavřeli soutěž RaumScape na novou podobu piazzetty před hotelem Fairmont Golden Prague, kterou vyhrál návrh od dánského studia Adept,“ dodává. Jejich iniciační projekt „1 km městské proměny“ získal dvě významná evropská ocenění. Stal se finalistou NEB Prizes 2025, kde byl vybrán mezi 6 ze 700 přihlášených projektů, a zároveň obdržel nominaci na prestižní cenu Mies van der Rohe Award 2026. cceamoba.cz

B C D

Historička umění a designu, kurátorka a zakladatelka festivalu mini. Mini už 10 let mapuje specifický svět dětí a rodičů a díky jejím aktivním kurátorským impulzům jej intenzivně redefinuje a rozvíjí jako samonosný obor. Unikátní je pečlivý výběr vystavovatelů, udržitelnost a vysoká estetická citlivost. Lóňský vizuál vytvořil Patrik Antczak, letos bude výzdoba festivalu na Tereze Šedivé. Speciální mini edici keramického nádobí pro děti a také ceny pro vystavovatele vytvoří Monika Vojtovičová z A’petit. festivalmini.cz

médií a na chvilku sledovali tu bláznivou vlnu, kdy projekt Burned Landscape organicky žil svým životem,“ prozrazují Michaela Tomišková a Jakub Janďourek, kteří již od roku 2012 vedou studio Dechem. Se svými skleněnými vázami i dalšími objekty si vytvořili vlastní autorský rukopis. „V roce 2026 chceme více cestovat a setkávat se s našimi klienty osobně a opět strávit léto na Novoborsku. Také se pokusíme více odpočívat a mít čas pro naši tvorbu,“ uzavírají. dechemstudio.com

DANIELA A LINDA DOSTÁLKOVY

DECHEM 〔 4 〕

„V minulém roce jsme zažili fascinující moment, kdy se jeden z našich příspěvků stal virální na sociálních sítích a vidělo ho skoro šest milionů lidí. Tím jsme pochopili sílu sociálních

V loňském souboru sedmi výstav v galerii Plato v Ostravě, kde působí od roku 2016 jako kurátorky, dokázaly, že relevantní výstavy světové úrovně mohou vznikat i mimo hlavní město. Zkoumaly například, jak se gesta umělecké produkce, nesouhlasná těla, prostor a fikce manifestují jako způsoby myšlení. V bravurní výstavě Kino Kosmos se pak architektura a mentální prostor stejnojmenné budovy staly interpretačním polem, jež umožnil nově promýšlet odkazy paměti, místního dialektu a lokálních zkušeností. Rok 2025 uzavřely trilogií výstav Borise Camacy, Marka Meduny a Aliny Schmuch, jejímž společným jmenovatelem byla sociologie jídla a každodenní rituály. Sledovaly v ní, jak se gastronomické situace stávají scénami, v nichž se propojují významy, očekávání i mocenské vztahy; nikoliv proto, aby estetizovaly potraviny, ale aby odhalovaly symbolické, politické a kulturní struktury, které se skrze jídlo manifestují. Kromě výstav a vlastní umělecké praxe rozvíjí svůj specifický pohled v multidisciplinární kreativní agentuře Critical Styling Service. dostalkova.com

E G

EVA EISLER 〔 6 〕

Se svou šíří výtvarného projevu patří mezi chameleony české designérské a výtvarné scény. Již od 70. let rozvíjí jedinečný dialog užitého a volného umění a to především ve svých špercích, které se často stávají prostorovými objekty. Její minimalismus a cit pro kombinaci materiálů je nezaměnitelný. „V uplynulém roce jsem měla možnost zúčastnit se benefiční výstavy na podporu Amnesty International, pořádané v historickém areálu Castello di Ama v Toskánsku. Významná umělecká sbírka zde vzniká od 90. let z iniciativy majitelů vinařství, kteří začali systematicky zvát umělce, aby vytvářeli díla přímo pro konkrétní místa. Výsledkem je site-specific sbírka, jež roste pomalu a promyšleně, v dialogu s místem, jeho architekturou, krajinou a historií,“ vzpomíná na uplynulý rok Eisler, která letos chystá svou knihu Ochočené nekonečno v anglické mutaci a zároveň jakousi formu retrospektivy v Českém centru v Paříži.

ALEXANDRA GEORGESCU 〔 7 〕

Po studiích a stážích v Nizozemí, Velké Británii, Dánsku, Itálii a Číně založila společně s Tomášem Kozelským a Viktorem Odstrčilíkem v roce 2015 architektonické studio KOGAA v Brně. Během 10 let stačili zrealizovat řadu rekonstrukcí a interiérů, ve kterých kladou důraz především na adaptivní přístup, udržitelnost a komunitu. „V roce 2026 vstupujeme do druhé dekády. Pokračujeme naší cestu specialistů na transformaci. V celé Evropě stále více budov již neodpovídá svému původnímu účelu a potřebuje novou strategii využití, nikoli náhradu. Postupem času jsme vyvinuli interní nástroje, které tento proces podporují — od proveditelnosti a strategického myšlení přes návrh a výstavbu, což nám umožňuje pracovat s opětovným využitím profesionálně a zodpovědně,“ popisuje Alex. kogaa.eu

Hvzniklo v Praze v roce 2013. Zakládajícími členy jsou Filip Matějíček a Jan Horčík. Jejich současný přístup k designu písma jde ruku v ruce s respektem k disciplíně a její historii. Radost z experimentování je zakořeněna ve znalosti pravidel typografie. Za svou krátkou existenci vytvořilo studio písma, která jsou celosvětově používána institucemi, jako jsou The New York Times, Walker Art Center, Whitney Museum ad. heavyweight-type.com

písem, které

Čerstvý absolvent Ateliéru designu oděvu a obuvi na UMPRUM dokazuje každou svou další edicí kolekce Wardrobe, že i bez okázalých gest lze dosáhnout velkých výsledků. Wardrobe je řada rozrůstajícího se inteligentního šatníku, jež začala jako diplomová práce. Loňské představení během madridského fashion weeku znamenalo první samostatnou konfrontaci s mezinárodní scénou. „Momentálně pracuji na Wardrobe 4, vytvářím nové produkty, definuji detaily,“ říká autor, jehož jedinečný přístup k módě možná brzy zaujme i mezinárodního investora. Jeho pevná kontinuita dává v tak neklidném prostředí, jakým móda je, smysl. aleshnatek.com

MICHAELA HOŘEJŠÍ 〔 10 〕

Absolventka brněnské JAMU oboru scénografie spolupracuje od roku 1998 jako scénografka a kostýmní výtvarnice s řadou českých a moravských divadel i filmových produkcí. „Mým největším zážitkem byla nominace na cenu EFA EUROPEAN COSTUME DESIGNER za mé kostýmy pro film Franz. Znamenalo to pro mě velké zadostiučinění a radost,“ popisuje svůj profesní zážitek Michaela.

8

HUNT KASTNER 〔 11 〕

Pražská galerie současného umění byla založena v roce 2005 Camille Hunt a Katherinou Kastner. Specializuje se na zastupování mladé a střední generace českých umělců, mezi něž patří například Eva Koťátková, Dominik Lang nebo Jiří Skála. „Loni 15. prosince uplynulo přesně 20 let od otevření naší první výstavy. Jsme hrdé, že jsme dosáhly tohoto milníku a že jsme za uplynulá dvě desetiletí vybudovaly udržitelnou galerii s mezinárodní reputací,“ říkají galeristky, které už se teď těší na skupinovou výstavu svých svěřenců a svěřenkyň, již pro příští rok připravují Jen Kratochvil a Laura Amann. huntkastner.com

ChONDŘEJ CHYBÍK 〔 12 〕

Společně se svým partnerem Michalem Krištofem se mu podařilo vybudovat jednu z největších architektonických kanceláří u nás, která svými projekty a vlivem zdaleka přesahuje naše hranice. Loni dokončili jeden ze svých největších projektů, multifunkční arénu v Jihlavě, a letos je čekají další výzvy. „Pokračujeme na několika mezinárodních projektech, účastníme se soutěží a rozšiřujeme působení v Česku i zahraničí. Pracujeme například na dvou školách na opačných koncích zeměkoule — ve Staré Boleslavi a v indickém Mulbekhu. Těším se i na první samostatnou výstavu v Berlíně,“ popisuje. chybik-kristof.com

JJAKUB

JANSA 〔 13 〕

„Loňský rok byl obecně šílený. Pracovně to mělo klasickou uměleckou dynamiku — od momentu, kdy se nic neděje a máte pocit, že už vám nikdo nezavolá, po moment, kdy se můžete přetrhnout a nevíte, jak se to vlastně stalo. Dodělal jsem disertaci, habilitaci, vybrali nás na Bienále do Benátek, prezentoval jsem práce na Tchajwanu a v Bruselu. Pracovně toho bylo opravdu dost. Ale to všechno vlastně není zas tak důležité, roste mi před očima ta nejzábavnější dcera, takže každý den se děje něco, co nečekám,“ rekapituluje jeden z nejzajímavějších umělců mladé generace Jakub Jansa. jakubjansa.com

KKNOBLOCH 〔 14 〕

Patří k našim nejaktivnějším kurátorům a historikům designu. Řadu let působí v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, kde stála za zásadními publikačními a výstavními projekty včetně gigantického díla o dějinách českého designu Design v českých zemích. Aktuálně se kurátorsky podílela také na výstavě studia Qubus. „Letos

se těším na výstavu o chatách s kolektivem OKOLO, přípravu výstavy a publikace o studiu Činčera a ráda bych více cestovala než minulý rok, třeba do Hamburku na výstavu Hello Image,“ prozrazuje Iva Knobloch. upm.cz

LUCIE

KOLDOVÁ 〔 15 〕

Více jak 15 let patří Lucie Koldová mezi největší stálice české designérské scény. Vysokou laťku kvality si její práce drží v celoevropském kontextu, pracuje pro tuzemské i zahraniční výrobce svítidel a nábytku. Po absolvování pražské UMPRUM v roce 2007 se stala nezastavitelným lídrem své generace. Koldová si vytvořila vlastní rozpoznatelný rukopis spojující přesnou technickou propracovanost a pozornost k detailu s emocionální elegancí a nekompromisností výsledných řešení. V průběhu let se zaměřila především na design osvětlení, hlavně pro českou sklářskou společnost Brokis, kde se stala uměleckou ředitelkou a pomalu ale jistě vedla společnost k velkému mezinárodnímu zviditelnění, projektům a klientům. Její kolekce svítidel, jako jsou Muffin, Balloons, Capsula nebo Ivy jsou už dnes nezaměnitelnými ikonami současného českého designu. „Minulý rok byl pro mě zcela nejzásadnější moment, kdy se mi podařilo dokončit rekonstrukci našeho nového bytu podle vlastního návrhu a následně jsme se s celou rodinou stěhovali do centra Prahy. Byla to velká životní změna a zároveň začátek nové, krásné kapitoly. Tento rok se pro mě ponese ve velkém očekávání, neboť pracujeme na nových projektech pro zahraniční firmy, jež spatří světlo světa až v roce následujícím. Zároveň se však těším na prezentaci nové kolekce sedacího nábytku pro tuzemskou progresivní značku,“ vypráví Lucie. luciekoldova.com

EVA KOZAROVÁ 〔 16 〕

Studovala design na UMPRUM, aby se ale později věnovala marketingu a PR. Po zkušenostech ve značce Bomma a na zahraničních stážích je Eva již tři roky výkonnou ředitelkou mezinárodního festivalu architektury, designu a byznysu PULSE. „Zcela jasně si vybavuji nejvíce infarktový moment loňského roku — a to když nám jen pár týdnů před zářijovým festivalem PULSE přišel email od správce budovy, kde se měla tato měsíce připravovaná mezinárodní akce pro více než 2 000 lidí konat. Stálo v něm, že byla narušena statika objektu, a tak máme smůlu. Díky okamžitému nasazení celého týmu a vlně podpory od partnerů jsme zvládli celý festival přesunout o dva měsíce, najít nové místo, zachovat stejný line-up hvězd, vše zorganizovat téměř znovu. Výsledkem byl velký úspěch — takže happyend, ale chvíli jsme zvažovali změnit jméno festivalu na Bypass,“ směje se Eva úskalím produkce velké mezinárodní akce. „Jsem si jistá, že PULSE, jako jeden z mých klíčových projektů, dál úspěšně poroste a ještě zřetelněji zasadí střední Evropu na globální mapu architektury a designu,“ uzavírá Eva. pulse.archi

JIŘÍ KREJČIŘÍK 〔 17 〕

Již několik let si český designér Jiří Krejčiřík pěstuje osobitý přístup k designu nábytku, který pojímá jako vlastní výtvarnou poezii. Pracuje s tradičními materiály a oživuje ušlechtilé techniky v nečekaných souvislostech. Krejčiřík je absolvent Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni a jeho projev se stal v poslední době nepřehlédnutelný a to i na mezinárodní scéně. „Na loňském Milan Design Week jsem byl součástí výstavy v Triennale di Milano, kterou kurátoroval britský magazín Wallpaper, a zároveň jsem měl samostatnou prezentaci v rámci SaloneSatellite na milánském výstavišti. Byl to obrovský stres i euforie zároveň. Do Milána jsme jeli s mým tátou a stážistou Franciscem obytným camperem, kterým jsme zároveň vezli některé z exponátů. Pamatuji si ten moment, kdy projíždíme přes Alpy a hodinu po hodině plánujeme, jak obě akce v krátkém čase, který byl na instalaci vyhrazen, zkoordinovat,“ vypráví Jiří, který na výstavě v Miláně představil mimo jiné skulpturální stůl Kalokagathos.

Ostatně loni vytvořil stolů hned několik. Jeho kosmetický stolek Ladislava propojuje výraznou barevnost s precizně entarzovanými dřevěnými přihrádkami. Speciální Audio Alter pro značku Nozomi je zase hybridním kusem nábytku zasvěceným hudbě. Kromě svých autorských a na míru řešených kusů spolupracoval Krejčiřík také na dvou kolekcích svítidel — pro značky Modernista a Skoba. Ve všech svých dílech posouvá nábytkářské řemeslo do sféry celkového uměleckého prožitku a až jakési fetišizace řemesla, podobně jako pracovali na spektakulárních kusech nábytku již francouzští mistři truhláři, tzv. Ebenisté, v 18. století. „Nový rok začal skokem po hlavě do projektů, které se

nakupily ke konci roku. Aktuálně pracuji na konferenčním stole a komodě pro soukromé klienty v New Yorku a Brémách, na světelném objektu pro kancelářský prostor v Austinu a na několika dalších nábytkových solitérech a svítidlech pro české klienty. Zároveň je nyní můj objekt vystaven v New Yorku a v jednání jsou i další výstavy. V tomhle všem shonu bych ale chtěl i trochu zpomalit — s Kristýnou teď plánujeme delší cestu do Japonska, tak snad se nám ji podaří vměstnat do našich pracovních harmonogramů,“ uzavírá Jiří. jirikrejcirik.com

NATALIE

KUBÍKOVÁ 〔 18 〕

„Vzpomínek na rok 2025 mám mnoho a většina z nich je překvapivě klidná. Na chalupě u kritičky umění Noemi Smolík jsme celý víkend jedly špagety a četly knihy. V Basileji jsem se po dni stráveném na Art Basel nechala s batohem unášet řekou. Po sedmi letech jsem zavřela svou galerii a poprvé vedla seminář na AVU v Praze. A nakonec jsem začala pracovat pro galerii KodlContemporary,“ říká kurátorka Natalie Kubíková, která je aktuálně ředitelkou mezinárodního programu této prestižní pražské galerie. Pro tu na příští rok chystá několik velkých výstav. V dubnu například přiveze do Prahy etablované kurátory i umělce a zároveň ukáže české umění v širším, mezinárodním kontextu. kodlcontemporary.com

LADISLAV KYLLAR 〔 20 〕

Pohybuje se na pomezí grafického designu a módy. Její práce spojuje cit pro vizuální identitu, materiál a detail s osobním, často až intimním vztahem k tvorbě. Ať už jde o grafické výstupy, nebo o autorské pletené produkty, vždy je patrná snaha o smysluplnost, udržitelnost a jasný rukopis, který nevzniká z potřeby trendů, ale z vnitřní logiky věcí. Uplynulý rok pro ni znamenal důležitý milník: otevření vlastního showroomu v těsné blízkosti Pražského hradu. Prostor s výrazným duchem symbolizoval posun značky do fyzické roviny a zároveň potvrzení, že její práce má své pevné místo i mimo digitální prostředí. Tento krok ale přinesl i určité vystřízlivění — s rostoucím množstvím práce si Cindy začala víc uvědomovat limity vlastní kapacity a to, že prostor nemůže využívat tak intenzivně, jak si původně představovala. Právě tento moment se stal impulzem k hlubším úvahám o prioritách, formátu práce a o tom, kam směřovat energii dál.

Výhled do roku 2026 je proto nejen kreativní, ale i strategický. V hlavě má řadu nápadů na nové produkty — nové vzory svetrů a šál, práci s jinými materiály i nové směry, kterými by se značka mohla vydat. Ještě důležitější je ale potřeba dát celé práci pevnější rámec: posunout značku do strukturovanější podoby, založit firmu, víc se soustředit na e-shop a lépe nastavovat procesy. Cílem je dlouhodobý růst, který si ale zachová blízkost k lidem i k samotné tvorbě — k tomu, co stojí na jejím úplném začátku.. www.cindy-k.com

Patří mezi nejvyhledávanější fotografy současnosti, na vrchol jej katapultovala práce pro Balenciagu. Následovaly další módní značky a časopisy jako Interview nebo The Face. Vloni se ale vydal na cestu po světě, aby pracoval na své první umělecké knize. „Navštívil jsem argentinskou Nordeltu. Vstup je možný pouze pro členy komunity a ulice dokonce nelze zobrazit na mapách. Ubytoval jsem se v ilegální Airbnb a měl v plánu pořídit několik fotografií. Po prvním pokusu mě ozbrojená ochranka eskortovala zpět do ubytování pod hrozbou vyhoštění. Seděl jsem na terase a přemítal, co budu dělat. Na obloze se objevily záblesky letní bouřky. Nastavil jsem svůj starý měchový fotoaparát na stativ a zmáčkl spoušť. Alespoň jednu fotografii se mi v Nordeltě nakonec podařilo pořídit.“ ladislavkyllar.com

LLLEV 〔 21 〕

České designérské studio

Llev, které v roce 2004 založili Marcel a Eva Mochalovi, patří k silné generaci tuzemských produktových designérů začínajících svou tvorbu po přelomu tisíciletí. Od té doby jejich portfoliu dominuje jak dřevěný nábytek, tak i experimenty se sklem nebo myceliem. Kromě vlastní tvorby se manželé v loňském roce oddali i osobním zážitkům. Evu zaujala instalace výstavy statických i kinetických objektů japonské

umělkyně Chiharu Shiota. „Její výstava Neklidná duše v pražské Kunsthalle mě zasáhla poctivostí výrazu a formou sdělení,“ popisuje Eva. Marcel naopak odjel za dobrodružstvím. „Díky výjimečně dobrému počasí jsem s posádkou lodi Rainbow napotřetí doplul na ostrov Palagruža, který se nachází v centrální části Jadranu. Byl to dechberoucí splněný sen,“ dodává Marcel, který kromě vlastní tvorby působí jako vedoucí ateliéru skla na FUD v Ústí nad Labem. A vyhlídky na příští rok? „Aktivně žít, tvořit a milovat. A taky plavat, běhat, putovat, cestovat, pozorovat, spoluvytvářet, pomáhat, navrhovat, experimentovat, více spát a nepřestávat věřit v dobro, které existuje,“ vyznávají se manželé Mochalovi. llev.cz

MMJÖLK 〔 22

Libereckou architektonickou

kancelář Mjölk sledujeme od jejích začátků a nemůžeme se jejich práce nabažit. Proto jsme za nimi hned na začátku roku vyrazili a v jejich studiu jsme probrali všechno, co se týká architektury, sportu, odpočinku a hlavně saunování. To jsme si s nimi užili na vlastní kůži v sauně na Lesním koupališti, což je projekt, který způsobil v Česku mezi milovníky léta, vody a pohody velký zájem. Pokud se tedy chcete dozvědět vše podstatného o extrémně přátelské dvojici architektů Jan Vondrák a Jan Mach, nalistujte si stránku 62. mjolk.cz

Narodila se Vídni českým rodičům a vystudovala Universität der Künste Berlin. Začínala jako redaktorka v německém iD a jako obrazová a video editorka v německé mutaci Vogue. Díky jedinečnému vizuálnímu jazyku postaveném na popové estetice MTV přelomu tisíciletí se svými fotografiemi a videi rychle etablovala na berlínské a pak i světové scéně. Loni fotila kampaně pro Adidas, Ameilii Gray pro Pumu, natočila několik hudebních videí a dělala i to, v čem je jedinečná. Fotila celebrity na obálky časopisů. Ať už to byl herec Franz Rogowski pro Zeit Magazine nebo umělkyně Marina Abramovic pro Re-edition magazine, dokáže je vždy nasnímat nečekaným způsobem. Silné jsou i její narativní monobrandové editorialy Gucci nebo Prada pro Numero Berlin. terezamundilova.com

NNEUHÄUSL HUNAL 〔 24 〕

Za relativně krátkou dobu se architektonické studio Neuhäusl Hunal vyprofilovalo jako jedno z našich nejaktivnějších, především v oblasti rekonstrukcí a interiérů. Jejich interiéry podniků, jako jsou Kro nebo Alma, vytvořily současné standardy gastronomických provozů. „Ačkoli jsem to tušil, lehce mě zaskočilo, jak složité je navrhovat sám pro sebe. Změna perspektivy je v určitých momentech zábavná, nicméně role architekta a zároveň klienta

přináší úplně novou úroveň zodpovědnosti až paralýzy,“ popisuje zážitky z loňského roku David Neuhäusl, který se svými kolegy příští rok zahájí díky vyhrané soutěži jejich zatím největší projekt — přestavbu bývalé základní školy v Táboře na mezigenerační společenské a komunitní centrum. neuhauslhunal.cz

NO ARCHITECTS 〔25 〕

„U některých našich realizací si dáváme s kolegy ze Studia Flusser tu práci přeložit architekturu do jazyka fotografie a sdílet ji s veřejností. Jako každý designér pak trneme, jak asi lidé naše záměry pochopí, koho rozčílíme a koho nadchneme,“ říká Daniela Baráčková a Jakub Novák z architektonického studia, které nezkazí žádnou zábavu ani projekt. „Radost nám letos udělalo, když se u publikace Křísení Sudet ozvali pamětníci z dětského lyžařského oddílu, které jsme neznali, a řekli nám, že to z povzdálí sledovali s obavami, ale výsledek je nakonec potěšil. Když někomu představíte jeho dětskou vzpomínku a on to ocení, je to velká úleva. To platí třeba i pro prostory modlitebny Církve bratrské na Praze 13, které se vloni otevřely. Kazatel tam na náš popud obětoval celou svou původně naplánovanou kancelář na to, abychom přidali velkou dětskou hernu i se stromovým domem na neplechy. Když to pak vidíte naživo plné rozjařených dětí a kolem spokojené rodiče, cítíte, jak moc může být péče o architekturu smysluplná,“ vzpomínají na dva úspěšné projekty z uplynulého roku. noarchitects.cz

DENISA NOVÁ 〔 26 〕

Své první modely představila pod svou značkou už v roce 1999 a od roku 2003 své působení rozšířila z Brna i do Prahy. Je jedinou českou návrhářkou, která kontinuálně prodává své kolekce v obou metropolích ve vlastních buticích. Není mnoho značek ani návrhářů, kteří dokáží tak konstantně tvořit výběrovou konfekci a zároveň hledat konceptuální přesahy samotného oděvu. „Posledních šest let prezentuji DNB Denisa Nová komorně a velmi osobně. Nezapadám do formátu přehlídek. Kolekce ukazuji na lidech, ke kterým mám vztah a na místech, ke kterým mám vztah,“ vysvětluje návrhářka. Performativním způsobem prezentací rozrušuje zaběhlé postupy, narušuje intimitu a navádí k zamyšlení se nad samotným smyslem oděvu. Zároveň rozkrývá způsoby jeho výroby a náročnost tohoto procesu. „Dlouhodobě udržuji vysokou kvalitu zpracování, kdy v ateliéru kombinujeme ruční práci s výrobou v několika kusech nebo desítkách kusů. Což je extrémně náročné a nákladné.“ Loni také představila svou další spolupráci se šperkařem Zdeňkem Vackem.

www.denisanova.cz

O

OLGOJ CHORCHOJ 〔 27

〕

Již od počátku devadesátých let patří Jan Němeček a Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj k průkopníkům současné české kreativní scény, iniciátorům obnovení mnoha tuzemských designérských značek a dlouholetým pedagogům na pražské UMPRUM. Na všech úrovních zásadním způsobem ovlivnili směr českého designu se svými technicky i formálně nekompromisními projekty. Kromě návrhů svítidel, nábytku nebo celých interiérů zasvětili v poslední době hodně času svému srdcovému projektu Kamera, v rámci kterého Michal Froněk společně s Ondřejem Wolfem oživují staré analogové fotoaparáty a jedinečnými řemeslnými a materiálovými úpravami je posouvají do současnosti. olgojchorchoj.cz

úspěch především se svou kontinuálně se rozrůstající

řadou váz Crystalline vycházející z původního výrobního

postupu. Experimenty s glazurou a nejrůznějšími příměsmi pokračují dál, například ve spolupráci s Terezou Slukovou, se kterou získal za jejich instalaci Orrery, skládající se ze série keramických objektů reagujících na historii Letohrádku královny Anny, cenu Grand Prix za mimořádný počin na Designbloku 2025. „Ostatně to byl i můj nejsilnější zážitek, možná ještě kromě toho, že jsem viděl v dílně v Kraslicích polární záři,“ uzavírá Pekař. milanpekar.com

JIŘÍ PELCL 〔 29 〕

JOHAN PERTL 〔 30 〕

Mladý designér a sklářský výtvarník Johan Pertl rozvíjí tradici českého monumentálního sklářství novými, konceptuálními způsoby. Po studiích na ČVUT u Mariana Karla absolvoval stáž ve studiu Dechem a později ateliér skla na pražské UMPRUM pod vedením Ronyho Plesla. To mu dalo důležitou průpravu k ruční práci se sklem, které zpracovává ve velkých měřítcích a překvapivých formách — stoly připomínající přírodní útvary nebo zcela abstraktní formy. Nedávno v podobném duchu vytvořil v rámci privátní zakázky pro vilu v Černošicích objekt Fontána mládí odkazující k obrazu Lucase Cranacha. johanpertl.com

JAN PLECHAČ

PDesignér a aktuálně jeden z vedoucích Ateliéru keramiky a porcelánu na UMPRUM v Praze Milan Pekař tvoří porcelánové a keramické objekty již více jak dvě dekády. V posledních letech zaznamenal

Designér, architekt, pedagog, bývalý rektor UMPRUM i popularizátor designu Jiří Pelcl je již několik dekád jednou z nejvýraznějších osobností české designérské scény, kterou pomáhal během 90. let budovat. Kromě své vlastní autorské činnosti se stal přední osobností české kulturní scény, působil jako pedagog a umělecký ředitel Galerie Genia Loci, editor bulletinu Interier & Design a jako interiérový architekt pracoval pro Václava Havla na Pražském hradě. Dlouhodobě rozvíjel průmyslovou produkci porcelánu a skla, například pro sklárnu Crystalex a porcelánku Český porcelán. V současnosti spolupracuje s předními českými značkami, včetně Master & Master, pro kterou loni navrhl policový systém SSS. Pelcl se od dob založení kritické skupiny Atika nikdy netajil svým politickým aktivismem. „Loni mě překvapil celkový vývoj politické situace ve světě, jeho překotnost a brutalita. 1. ledna 2026 se ale v jednom dni u nás narodilo 291 dětí a v celém světě 395 tisíc dětí, to je skvělá zpráva znamenající optimistické vyhlídky,“ uzavírá designér. jiripelcl.cz

Od roku 2022 kreativně řídí směřování karlovarské sklárny Moser designér a patří ke stěžejním osobnostem českého designu posledních 15 let. Se svými pracemi pro Lasvit a další značky se stal miláčkem tuzemské scény. „Největším okamžikem loňského roku bylo pro mě představení naší nové vázy Magnus. Bylo to poprvé, co se objevil produkt Moseru na Dezeenu a prakticky okamžitě se stal novým bestsellerem firmy,“ vzpomíná Plecháč na další milník v roli kreativního ředitele. „V tomto roce nás čeká několik velkých věcí, takže to bude pro mé studio i celý Moser velmi speciální rok. Po čtyřech letech u kormidla konečně můžeme naplno využít svého potenciálu,“ přibližuje Plecháč. janplechac.com

„Rok 2025 byl pro mě dost transformační. Zásadním momentem bylo vybudování nového ateliéru, který je výborně vybavený a zaměřený na experimentální sochařskou práci se dřevem. Rok jsem začal v Hongkongu, kde jsem působil jako hostující pedagog na umělecké akademii, a zakončil ho v Indii v rámci rezidenčního programu, během něhož jsem spolupracoval s místními řemeslníky na výrobě nového objektu,“ vypráví o svém vydařeném roce designér a výtvarník Tadeáš Podracký. Progresivní tendence hybridní tvorby na pomezí designu, umění, řemesla a filozofie dostaly v jeho tvorbě přesvědčivé obrysy. Před několika lety se na prestižní akademii designu v Eindhovenu vystudovaný a v Praze usazený Podracký začal věnovat tvorbě překvapivých interiérových objektů koncipovaných jako asambláže rozmanitých materiálů a řemeslných technik. Ve stejném duchu pokračoval i v roce 2021, kdy se spojil s prestižní privátní barcelonskou galerií Side. Na první úspěchy navázala i aktuální spolupráce s londýnskou galerií Sarah Myerscough a zakázky pro klienty v Evropě i USA. „Už teď vím o několika důležitých výstavách v tomto roce. Zahájím ho sólovou výstavou v MeetFactory v Praze a následně budu pokračovat dalšími projekty v Miláně, Curychu a New York. Celý rok se tak rýsuje jako poměrně intenzivní a ambiciózní. Čeká mě hodně práce, ale beru ji jako pozitivní výzvu,“ říká Podracký, který zároveň vede ateliér K.O.V. na UMPRUM. tadeaspodracky.com

JAKUB

POLLÁG 〔 33 〕

Po několika letech strávených ve studio deFORM s Václavem

Mlynářem se designér Jakub Pollág osamostatnil a založil svou vlastní značku Zeitgeist. V rámci ní se věnuje jak vývoji svých vlastních produktů, tak spolupráci s architekty a interiérovými designéry na speciálních technických řešení. „Loni jsem teprve pořádně pochopil dopady rozvoje umělé inteligence na kreativní obory. Uplynulý rok jsem se snažil v této oblasti vzdělávat co nejvíce. Myslím si, že pro část kreativců je to zdroj obav. Pro mě bylo zásadní pokusit se porozumět pozitivním i potenciálně negativním aspektům toho, co nás může v budoucnu čekat,“ říká Pollág, který chce letos aktivně investovat energii a čas do propagace řemesla a kreativního podnikání prostřednictvím svého YouTube kanálu Why It Takes Time. pollag.net

PUBLIKUM DESIGN 〔 34 〕

Anežka Cíglerová, Nikola Wilde a Richard Wilde je trojice grafických designérů, kteří spolu založili studio Publikum Design. Na otázku, co se jim loni podařilo a na co budou dlouho vzpomínat, odpověděli svým dokončeným projektem, publikací Architecture for a Non-Precarious Future. Notes on Practice, jež přináší vhled do strategií a postupů, které mladá architektonická studia v Evropě vyvinuly s cílem vytvořit udržitelnější, ne-prekarizovanou budoucnost v ekonomickém, kulturním a environmentálním smyslu. Publikace doprovázela českou reprezentaci na 18. Mezinárodní výstavě architektury La Biennale di Venezia organizovanou Národní galerií Praha — výstavu The Office for a Non-Precarious Future.

publikum.design

RTOMÁŠ RIC 〔 35 〕

„Celý uplynulý rok pro mě má jeden vzor — etablování Pigmentaria ve světě. Je to soubor drobných momentů: když Pigmentarium a mou tvář pozná úplně cizí člověk v New Yorku, když v Tokiu stojí fronta zákazníků na vyzkoušení našich parfémů, když školím tým v pařížském Printemps nebo když poprvé jako partner vstupuji do Highsnobiety v Berlíně,“ rekapituluje s vděčností parfumář a zakladatel původní české značky parfémů Pigmentarium. „Těším se na posilování pozice Pigmentaria na důležitých trzích, jako jsou Spojené státy, Mexiko nebo pacifická Asie. Těším se na nový parfém i na novou produktovou řadu. Těším se i na práci a čas strávený s mými kolegy, na které jsem hrdý,“ vyhlíží Tomáš rok 2026. pigmentarium.com

Probíhající retrospektiva v Moravské galerii, která dostala název Doteky a mapuje přes padesát let tvorby Liběny Rochové, prokazuje, že nejen její pedagogická činnost v rámci UMPRUM aktivovala novou energii a nové vize v lokální české módě. Významný a nezpochybnitelný dopad na české módní klima mají i její autorské kolekce a projekty, ve kterých neúnavně hledala a stále hledá nové formy a tvary, inovativní přístup k volbě materiálům, netradiční způsob prezentací nebo přehlídek. Balancování na hranici ready to wear a volného umění i spolupráce s celou řadou umělců je jejím vědomým odpojením se od systému trendů a koloběhu kolekcí, aniž by však upadla do marastu zakázkové salonní tvorby. Nadčasovost a velkorysost forem je pro ni kruciální. Pomohla zásadně proměnit paradigmata české módní krajiny, ve které díky ní nová generace designérů oděvů a doplňků pracuje mnohem svobodněji. Řada jejích studentů obstála v mezinárodní konkurenci a pracují v prestižních módních domech, jako je Louis Vuitton, Saint Laurent nebo Loewe. Ti, co zůstali doma, zase zásadním způsobem formují současnou oděvní tvorbu a patří k těm nejoceňovanějším tvůrcům. V letošním roce bude v koprodukci s ČT uveden celovečerní dokument o Liběně Rochové od režiséra Jakuba Jana a bude publikovaná výpravná publikace mapující její tvorbu. Otevře se nám tak mnohem více přístup k jejím archivům, způsobu myšlení i metodám práce. A co bylo pro samotnou Liběnu vloni nejzásadnější a co ji čeká v letošním roce? „Ohromilo mě a zároveň i dojalo architektonické uchopení samotné výstavy od mé dcery Magdaleny Rochové. Je to něco, co jsem si vysnila a ona to dokázala zhmotnit.

A moje vyhlídky do nového roku? Jsou radostné a tvůrčí. Pracuji na limitované kolekci J/L 26.“ libenarochova.cz

SDAVID ŘEZNICEK 〔 37 〕

Jeden z velkých hráčů nábytkářského byznysu u nás a zakladatel firmy Konsepti se dlouhodobě podílí na kultivaci českého bydlení i veřejných či kancelářských interiérů. Konsepti za dobu svého fungování u nás zpopularizovala ikonické italské značky jako Cassina, Flos, B&B Italia a mnoho dalších a také přivezla řadu významných osobností. „Loni byl největším zážitkem Designblok, zejména pak koktejl u nás v Holportu, kde se sešlo v neodolatelné atmosféře více než 800 hostů. Pokud k tomu připočítám výjimečné zahraniční hosty — zástupce studia Snohetta a Patricii Urquiolu, je jasné, že tyto dny byly po všech stránkách mimořádné. Zážitek na celý život,“ vypráví David Řezníček, který i přes své velké podnikatelské úspěchy nepřestel nikdy býti opravdovým srdcařem. „Jakkoliv je nálada ve společnosti špatná, ekonomika by měla jít letos pomalu nahoru. V Konsepti intenzivně pracujeme na nové organizaci, webu a připravujeme 500 m2 zcela nových instalací v našem showroomu. Těšíme se na nové projekty a výzvy. Míru úspěchu určí naši zákazníci,“ zakončuje David. konsepti.com

SOA 〔 38 〕

Architektonická kancelář SOA architekti působí na Václavském náměstí v srdci Prahy. Ateliér založili v roce 2015 Štefan Šulek, Ondřej Píhrt a Ondřej Laciga. Název SOA je akronymem, který znamená „Sons of Architecture“, tedy „Synové Architektury“, čímž pánové projevili značný smysl pro humor a nadsázku. Původně se více zaměřovali na interiérové a rezidenční projekty, v poslední době se specializují na školské a vzdělávací stavby. Nás baví, s jakou lehkostí a zároveň promyšleností přistoupili k projektu, který se na první pohled může zdát nudný, a to hasičská zbrojnice. Sice nevznikla v loňském roce, ale připomínáme ho znovu a znovu, aby šel příkladem, jak zábavně se dá pojmout podobný stavební typ. A těšíme se na další výkopy synů architektury. s-o-a.cz

Š

DENISA ŠEDIVÁ 〔 39 〕

„Výraznou tvůrčí linií uplynulého roku byla kreativní práce pro značku Křehký. Vloni v rámci ní vznikly jednak skvělé sběratelské kusy (například limitovaná řada svícnů Arťoma Nurvana) a zároveň se povedl krásný koncept festivalu sběratelského Designu Křehký Mikulov, kde měli diváci možnost v hlavní instalaci vidět skvělou francouzskou umělkyni Élise

Péroi v dialogu s tvůrkyní Evou Pelechovou. A hlavně jsme měli možnost celou výstavu poprvé zopakovat v Praze v galerii Portheimka,“ vzpomíná Denisa. A co jako kurátorka chystá letos? „Opět připravuji Křehký Mikulov, byla jsem oslovena Michalem Bačákem na spolupráci na výstavě v Bruselu, čímž se na chvíli vrátím tam, kde jsem 10 let žila, a chci věnovat více času sama sobě a rodině. Celkově jsem teď na konci

fáze hodnocení dosavadních aktivit a zvažování, jak dál.“ krehky.cz

MARTIN ŠENBERGER 〔 40 〕

„V loňském roce mám dva momenty. Jednak je to dokončení a otevření našeho nejoblíbenějšího projektu — konverze průmyslového areálu strojního mlýna z počátku 20. století na byty v Boršově nad Vltavou a druhým momentem je spolupráce s designerem Jiřím Krejčiříkem, který pro naší značku NOZOMI navrhl gramofonový stolek Audio Altar,“ popisuje dvě nejdůležitější události loňska architekt, který založil studio mar.s. V roce 2026 je čeká několik krásných projektů, například rekonstrukce a dostavba areálu kabelovny v pražských Holešovicích, kde se nachází i jejich ateliér. „Doufám, že se posune směrem k realizaci revitalizace severní terasy kongresového centra na Vyšehradě, kde by kromě upraveného výstupu z metra měl vzniknout nový objekt kavárny, parkové úpravy a rozhledna s výhledem na panorama Prahy,“ dodává. marsarchitects.cz

JAN ŠÉPKA 〔 41 〕

Jeden z výrazných solitérů současné architektonické scény má za sebou řadu skvělých, někdy kontroverzních projektů. Spolu s ním máme radost, že se letos začne posouvat kupředu jeho projekt Středoevropského fóra v Olomouci. „Pevně věřím, že se na konci roku podaří vybrat generálního dodavatele a že se projekt konečně posune do realizační fáze. Jde o dlouhodobě připravovanou stavbu, u níž je pro mě důležité nejen její architektonické řešení, ale i její budoucí role v kulturním životě města,“ říká architekt a pokračuje: „Současně se v Praze blíží dokončení dvou menších

staveb. Dům Skříň je úvahou o minimálním bydlení, dům Recyklace pak experimentem, při němž jsme stavěli výhradně z použitých materiálů — od betonových panelů přes stará dřevěná okna až po skleněné lahve. Právě tyto projekty mi umožňují ověřovat architektonické principy v menším měřítku a pracovat experimentálně, což považuji za stejně důležité jako realizaci velkých veřejných zakázek.“ sepka-architekti.cz

MICHAL ŠKODA 〔 42 〕

Během svého působení jako kurátor v Domě umění v Českých Budějovicích systematicky představoval českou i zahraniční výtvarnou a architektonickou scénu a vytvořil z této nenápadné galerie jedno z mála míst, kde byla architektura dlouhodobě a smysluplně reflektována. Ke konci roku ale na této pozici skončil a jeho odchod vyvolává otázky, kdo a jak na tuto práci naváže. Michal Škoda ale není jen kurátor, ale také umělec. A co ho tedy v loňském roce potěšilo?

„Určitě to je výstava, kterou jsem měl v Galerii Benedikta Rejta v Lounech. Pro mne je ten geniální prostor od Emila Přikryla jednoznačně tím absolutně nejlepším, co tady máme a bylo mi opravdu ctí, že jsme dostal šanci tam vystavovat. Považuji to za svuj určitý dosavadní vrchol,“ říká a pokračuje:

„Vzhledem k tomu, že jsem v posledních létech měl docela dost výstav, jak tady, tak v zahraničí, a zároveň cítím, že jsem nyní na určitém rozcestí, což přikrmilo i ukončení mé práce pro GSUA v Budějovicích, tak se chci v letošním roce věnovat především tvorbě a novým věcem, na což se moc těším. Respektive už jsem začal.“

Šperkařka, která vytváří nejen své vlastní kolekce (vloni získala titul Šperkař/ka roku v rámci Czech Grand Design), ale zcela unikátním způsobem spolupracuje také s oděvními designéry. Navrhuje pro ně doplňky a objekty a jedinečným způsobem posouvá jejich estetiku. Vloni na jaře takto prezentovala například s Alešem Hnátkem. Její tvorba se vyznačuje organickými, fluidními tvary a propojením kovu s tělem. Taková je kolekce Pearborn a nebo autorské prsteny Healers. „Měla jsem obrovskou radost z vítězství na CDG, ale o několik dnů později přišla tragická ztráta mého kamaráda, který si vzal život právě v den mých narozenin. Tento kontrast radosti a ztráty zásadně změnil můj pohled na život i jeho priority,“ říká Magdalena, která se proto v tomto roce rozhodla více soustředit na samotný proces tvorby. Dá si více prostoru pro experiment a hledání nových směrů, jež vychází z jejích vnitřních potřeb a ne z vnějších očekávání. Expanze do zahraničí je dalším bodem na seznamu „to do“. stastnikova.com

TTICHÝ 〔 44 〕

„Dokončení projektu Staroměstská brána, hotelu Fairmont Golden Prague, nového veřejného prostoru s průchodem k řece, galerie moderního umění KodlContemporary, otevření území a staveb, kterým jsme s velkým

mezinárodním týmem bez nadsázky věnovali posledních pět let života. Kdysi grandiozní hotel zapomenutý i se svým okolím v oblasti, kterou pohřbila normalizace, čekal na své znovuzrození desítky let. Šťastnou shodou okolností je koupily rodiny českých podnikatelů, ty uvěřily naší vizi o demokratizaci místa, tvorbě kulturního veřejného prostoru, hotelu jež se s mnoha společensky přitažlivými aktivitami bude s městem prolínat, ne se k němu otáčet zády,“ vzpomíná na loňský rok Marek Tichý, mimo jiné autor rekonstrukce Volmanovy vily, Bílé labuti nebo Elektrických podniků, tří významných funkcionalistických památek. tak2002.cz

VZDENĚK VACEK 〔 45 〕

Loňský Designblok, respektive celý rok byl milníkem pro klenotníka Zdeňka Vacka, který se na podzim blýskl v Uměleckoprůmyslovém museu osobitou retrospektivou DARK'n'LUSH. Výstava tematizovala kontrast temnoty a smyslnosti — tvrdost kovu a chlad kamene se na ní potkávaly s organickými tvary a fluidními liniemi, jež evokují životní energii. Vizualita a celá koncepce přehlídky byla postavená na silném příběhu: pro autora představovala cestu obnažení, na kterou se odvážně vydal, osobní rituál, v němž byla kůže symbolicky stržena a zůstalo pouze „nahé maso“ — obraz maximální autenticity a zranitelnosti. zdenekvacek.com

MAXIM VELČOVSKÝ 〔 46 〕

Se svým nepřehlédnutelným účesem je Maxim Velčovský takřka symbolem českého designu. Dlouho působil ve studiu Qubus s Jakubem Berdychem Karpelisem, aby se posléze osamostatnil a nastoupil na post kreativního ředitele značky Lasvit, pro jejíž kolekce vybral řadu světových designérských hvězd. Svou tvorbu pojímal Maxim vždy s komplexním přesahem do společenských i politických témat. Ostatně politiku řeší svými vtipnými a výstižnými glosy na sociálních sítích téměř každý den. „Upřímně jsem měl loni šok z působení amerického prezidenta Trumpa, které neblaze ovlivňuje i náladu v naší politice. Tuhle katastrofu se snažím vytěsňovat kulturními zážitky a hraním s mými syny,“ popisuje situaci Maxim.

„Těch momentů bylo vícero. Co se týče životního highlight momentu, tak to bylo v minulém roce v prvé řadě narození syna Alberta a svatební předvánoční ano mé ženě Elišce. Další, když jsme s kolegou Michalem Pavlátem společně odprezentovali na letošním Designbloku kolekci brýlí ZÁPAL, která čerpá z našeho spojení se skautingem a byla nominována na CGD. S Michalem jsme také loni objevili v Humpolci ztracenou dílnu s brýlařskými stroji, na kterých se vyráběly individuální brýle pro celé Československo. Ostatně i o tuto kapitolu lokálního brýlového designu jsem v uplynulém roce prezentoval v projektu Brejle a Okuliare v Českých Budějovicích, za nějž jsem si odnesl doktorský titul z UMPRUM,“ vypráví o svém pestrém roce Ondřej, designér brýlí a také jejich neúnavný propagátor a zakladatel brýlařského studia Optiqa. optiqa.cz

KATEŘINA VINCOUROVÁ

〔 48 〕

Česká umělkyně, která loni svou výstavou „zbořila“ Rudolfinum. Návštěvnost její výstavy, která byla mimochodem první samostatná výstava věnovaná české umělkyni v historii galerie, byla druhá nejvyšší.

Dnes renomovaná umělkyně má s prvenstvími zkušenost, roku 1996 jako první žena obdržela Cenu Jindřicha Chalupeckého a stejně jako tehdy ani teď v Rudolfinu z toho nedělá velkou vědu. Je to vlastně pokrok, že se nemluví o feminismu a ženském umění, i když

Vincourová používá „ženské“ materiály typu spodní prádlo, kuchyňské nádobí či galanterní gumičky. Otevírá se tím širší pochopení pro její „prostorové kresby“. katerina-vincourova.cz

VRTIŠKA ŽÁK 〔 49 〕

Na české scéně snad neexistuje univerzálnější studio, než je právě Vrtiška & Žák. Ve svých projektech se nevyhýbají žádnému měřítku. Kromě produktového designu nechybí ani realizace výstavních expozic, komerčních a privátních interiérů i větší architektury. Vše se v jejich práci prolíná, a odkazují tak na tradici chápání designu jako bytostné součásti architektury, respektive našeho obytného a pobytového prostředí. Daří se jim to i jako kreativním ředitelům značek Ravak a Ton, se nimiž rozvíjejí plodnou dlouhodobou spolupráci. „S oběma značkami míříme letos opět do Milána. S Ravakem budeme prezentovat množství novinek z naší dílny. Zároveň se chceme soustředit na celkový ‚positioning’ značky a posílit její vnímání zákazníky jako lifestyle brandu. V Tonu dokončujeme rozkládací stoly a chystáme velkou kampaň k oslavě výročí 165 let od založení výroby na Moravě Michaelem Thonetem,“ přibližují své plány Roman Vrtiška a Vladimír Žák. vrtiskazak.com

MARTIN ŽAMPACH 〔 50 〕

Systematickým prozkoumáváním potenciálu 3D tisku se průmyslový designér Martin Žampach zabývá již několik let. Během té doby ho využil k produkci několika kolekcí váz a svítidel, které si již našly své místo i v prestižní sbírce designu Moravské galerie. „Loni mě ale nejvíce nakopla naše jarní cesta do Japonska. Půjčili jsme si obytné auto a jezdili hlavně po venkově a přírodě. Dlouhodobě mě japonská kultura fascinuje,“ popisuje Martin a pokračuje ve svých cestovatelských zážitcích. „Tento rok jsem začal měsíčním pobytem ve španělské Valencii, kde pracuji na dálku. V Praze jsem si našel nový ateliér a brzo se budu stěhovat a taky mám v plánu výstavní akce doma i v zahraničí, takže se nudit rozhodně nebudu,“ uzavírá. zampach.com

47

SHOWROOM

VAQUERA představuje Classique Perdu, svou první vůni vytvořenou ve spolupráci s Comme des Garçons Parfums. Parfém, který působí jako vzpomínka na něco důvěrně známého a přitom dávno zapomenutého — jako flakon nalezený na dně výprodejového regálu. Inspiruje se estetikou parfémových reklam z devadesátých let, vůní čerstvě umytých vlasů, letní fontány i zvláštní intimitou každodenních detailů. Classique Perdu oslavuje nostalgii, nedokonalost a kouzlo znovuobjevených pokladů.

FOLBEUR Česká značka kožených kabelek si k desátým narozeninám nadělila refresh. Do své nabídky, která je k vidění v showroomu v Praze na Vinohradech, zařadila úplně novou siluetu Scala, jež je inspirována architekturou a italským řemeslem. Malé proměny se dočkal model Macaron Petit (na obr.), vyhledávaný pro svou pevnost, geometrickou siluetu a nastavitelné popruhy a držadla. folbeur.com

KVĚTNÁ 1794 Svatý Valentýn klepe na dveře, tak se před ním přestaňte schovávat a raději se na něj a i na všechny nadcházející pořádně vybavte. Začít můžete například kvalitním nápojovým sklem z české sklárny Květná 1794, která připravila valentýnskou limitku svých oblíbených kolekcí Yra a Vial (na obr.) v intenzivním, rubínově červeném odstínu. Pokud máte raději jemnější barvy, podívejte se na nabídku produktových stálic v jemném růžovém odstínu rozalín. Jde o vázy Desidére, kávové sety Drop, skleněné květy Fleur de Květná, vinné sklo nebo kolekce Fuchs. Vše najdete na eshopu kvetna1794.cz.

„Žluté stránky“ dolCevity vás elegantně provedou nepřeberným množstvím novinek ze světa módy, kosmetiky, interiérových doplňků i techniky.

S námi vaše kroky naberou vždy ten správný směr.

MARIELI Pamatujete si ten pocit, když jste se jako malí vraceli domů z letního tábora a možná více než na rodiče jste se těšili na svou vlastní, čistě povlečenou postel? Tak přesně tuto vzpomínku by ve vás mělo každý večer vyvolávat povlečení od české značky Marieli, která po čtyřech letech úspěšného fungování v online prostoru otevírá svůj první showroom v pražském Karlíně. Interiér, inspirovaný butikovým hotelem, navrhl Atelier Monday.

Je koncipován jako intimní hotelový svět rozdělený podle produktových kategorií značky tak, aby bylo možné jednotlivé kolekce nejen vidět, ale především zažít. Hlavní scénu tvoří ložnice, místo, kde se odehrávají ty nejdů -

ležitější momenty našich životů. „Postel je pro mě jedním z nejintimnějších míst domova. Nejen ke spánku, ale ke všemu, co se mezi lidmi děje. A právě proto má v našem obchodu tak důležité místo,“ říká Terezie Täubelová, zakladatelka Marieli. Dining část představuje textilie vstupující do každodenních rituálů stolování, spa zóna s ručníky a župany pak připomíná péči o sebe. Vedle prémiového bytového textilu se značka dlouhodobě soustředí také na samotné jádro kvalitního spánku. Jejím klíčovým produktem je peřina z exkluzivního, 100% prachového husího peří v kombinaci s kašmírem, která patří k tomu nejlepšímu, co lze v této kategorii nabídnout. Nový showroom najdete na adrese Peckova 17, Praha 8-Karlín, marieli.cz.

Na první pohled si řeknete „typické Audi“, v rámci nového designu se zúženými světlomety dravější, ale stále s typickými dvoupatrovými zadními lampami i tradiční maskou chladiče a nepřehlédnutelnými

čtyřmi kruhy. Všechny trademarky jsou na svém místě. Jenže pak auto na dálku odemknete a nejen v hlavě se vám rozsvítí. Osvětlovací technika nového modelu Audi Q3, která přebírá digitální světlomety Matrix LED z vyšší třídy, je poprvé nabízena v kompaktním segmentu. Nové Q3 je první Audi používající modul „mikro LED“, který nahrazuje modul DMD. Modul široký přibližně 13 milimetrů nese 25 600 elektroluminiscenčních „mikro LED“. Každá je velká 40 mikrometrů, což je přibližně polovina tloušťky lidského vlasu. V závislosti na výbavě vozu si mohou uživatelé vybrat prostřednictvím MMI až čtyři různé charakteristické digitální světelné designy s individualizovanými scénáři osvětlení na přivítanou a rozloučenou vpředu i vzadu. Nové Audi Q3 ale neumí jen světelnou show, chytré světlomety jsou úzce navázané na bezpečnostní asistenty a dovedou světlo namířit přesně tam, kam potřebujete, což usnadní orientaci v nepřehledných situacích. Pokrokové svícení je u Audi již tradicí, ostatně před víc než dvaceti lety byl model A8 historicky prvním, který přišel s LED řešením denního svícení a podobných milníků bychom v dějinách značky našli mnoho. Když už jsme u těch tradic, u Audi zákazník očekává prémiový interiér, pestrou nabídku motorizací a špičkový komfort. Všechny tyhle položky si nová Q3 může odškrtnout jako splněné. Zejména uvnitř se opět budete cítit jako v bavlnce, ať už jde o pohodlné sedačky, displeje, které jsou nakloněné směrem

Více než deset let na trhu se dvěma miliony prodaných aut. Audi Q3 je bestsellerem v prémiovém kompaktním segmentu a jeho nová, v pořadí již třetí generace přichází s řadou technologických zlepšováků, které potěší nejen skalní fanoušky značky.

Zdroj světla u Audi zdokonalili tak, že ho lze používat bezmála jako videoprojektor. Modul mikrodiod LED

o šířce 13 milimetrů nese čip osazený 25 600 miniaturními mikrodiodami LED, které lze jednotlivě ovládat.

Velkou inovací v interiéru jsou dvě nové páčky na sloupku řízení. Páčka na pravé straně slouží jako volič automatické převodovky, páčka na levé straně je sdruženým ovládacím prvkem pro osvětlovací funkce a stěrače skla čelního okna. Zvyká se na to překvapivě lehce. k řidiči a umožňují dokonalý přehled, nebo velkoryse dimenzovaný pruh ozdobného obložení. Tzv. Softwrap vychází z výplní dveří a prochází celou šířkou přístrojové desky. Zavazadlový prostor mimochodem nabídne objem 488 litrů, ale jsou-li zadní sedadla posunuta do krajní polohy vpředu, zvládne kompaktní SUV až velkorysých 575 litrů. Základními pohony jsou jedenapůllitrový benzínový mild-hybrid a dvoulitrový diesel, oba o výkonu 150 koní a s pohonem předních kol. Klasika, chtělo by se říct, ale pokud jsou vaše nároky vyšší, můžete sáhnout po dvoulitru s výkonem 265 koní (motor ze sportovního Golfu GTI), nebo plnohodnotném hybridu s výkonem soustavy 272 koní a dojezdem čistě na elektřinu až 120 km. Obě motorizace jsou vybaveny pohonem všech kol quattro a časem je doplní ještě „prostřední“ benzínový dvoulitr o výkonu 204 koní. Díky přepracovanému podvozku, novým dvouventilovým tlumičům a strmějšímu převodu řízení nabídne nové Audi Q3 zábavnější svezení bez ohledu na motor pod kapotou. Kompaktní vůz tak překvapí svou agilitou, aniž by ubral na komfortu. A díky stále dokonalejším asistenčním systémům můžete některé rutinní manévry nechat i na autě samotném. Nový model si jich dokáže zapamatovat až pět o délce do 50 metrů. Každému lze přiřadit individuální označení a stačí pouhá jedna cvičná jízda, aby se vůz dokázal zaparkovat i vyparkovat bez řidičova zásahu.

LALIQUE Kaldera, velkolepý útvar zemského povrchu, je svědkem bouřlivé sopečné historie. Svým kruhovým tvarem se tento rozlehlý kráter stává rezervoárem krásy i strážcem pradávných tajemství. Inspirován tímto majestátním dílem přírody přetváří Lalique kalderu do podoby váz. Kolekci Caldera zdobí jemná popraskaná struktura, která evokuje neustálou obnovu Země. Hra světla a stínu je umocněna kontrastem designu, jenž je povýšen repolírovaným saténovým křišťálem — charakteristickým rukopisem značky Lalique. Je to pocta minerální Zemi, která nám nabízí věčně poetickou podívanou. Dostupné v Atelieru Potten & Pannen — Staněk na Senovážném náměstí.

PIGMENTARIUM Trojice nejúspěšnějších parfémů Pigmentarium v 10ml flakonech se k sobě tulí v jedné krásné, řemeslně zpracované papírové krabičce. Česká značka vykopla první letošní novinku s názvem The Iconic Three. Najdete v ní opojně svěží pojetí grepu a verbeny v Paradisu, kadidlo a unikátní madagaskarsku mandarinku v  Oratoriu i troufalou kompozici tuberózy a tabák v parfému Brutal, který je poctou estetice osmdesátých let. pigmentarium.com

eur

VITRA: THE ANATOMY OF A DESIGN COMPANY V dějinách současného designu a architektury existuje jen málo firem, které ovlivnily obor tak zásadně jako Vitra. Společnost dlouhodobě spolupracovala s předními osobnostmi světového designu a vždy se opírala o jasnou vizi, která proměnila způsob, jakým žijeme, pracujeme a používáme produkty. Nakladatelství Phaidon nyní představuje komplexní a originální knihu od renomovaného teoretika Deyana Sudjice s příspěvky Karen Stein a fotografa architektury Iwana Baana.

Získejte roční předplatné časopisu dolCevita  s 30% slevou — 10 čísel za cenu 903 Kč.