Prémiový realitní trh přestává být situovaný výhradně do Prahy, Brna a vyhlášených horských resortů. Regiony bohatnou a objevují se v nich stále luxusnější nemovitosti. Společnost Svoboda & Williams, která v prémiovém segmentu patří k lídrům, proto letos plánuje ve velkém expandovat mimo tradiční centra. První z řady nových poboček otevírá v květnu v Ostravě.
JAK SE ZA POSLEDNÍ LÉTA PROMĚNIL REALITNÍ TRH V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI?
Prokop Svoboda, majitel Svoboda & Williams:
Radikálně! Někdejší hornické město dokázalo během jediné generace smýt pověst špinavého průmyslového centra a dnes jej statistiky řadí k nejzelenějším aglomeracím Česka. Je to město nabité transformační energií. Disponuje strategickou polohou, má kvalitní infrastrukturu, vysokou úroveň vzdělanosti, příznivé investiční klima a v dosahu krásnou přírodu Beskyd. Rozmach nové ekonomiky se propisuje do zdejšího realitního trhu, který patří k nejdynamičtějším v Česku. Táhne jej masivní stavební boom, jenž je v Ostravě patrný takřka na každém kroku. Bohatnutí regionu zároveň vytváří specifické mikrotrhy. Dobrým příkladem je obec Čeladná v podhůří Beskyd, která se za poslední léta etablovala jako jedna z celorepublikově nejprestižnějších lokalit pro bonitní klientelu. Vyrostla zde řada prémiových rezidencí, které se postupně dostávají na sekundární trh.
PŘINÁŠÍTE DO REGIONU SPECIFICKÝ REALITNÍ SERVIS?
Eva Grusová, ředitelka ostravské pobočky Svoboda & Williams:
Díky našemu know-how opřenému o dlouholeté zkušenosti s prodejem luxusních rezidencí v Praze i o spolupráci se sítí Christie's International Real Estate umíme náročné klientele nabídnout realitní servis na úrovni, která v regionu není standardem. V posledních letech jsme získali exkluzivní zastoupení pro prodej několika ambiciózních místních developerských projektů a přesvědčili se sami, že trh v regionu dozrává.
Klienti jsou informovanější, náročnější a méně ochotní dělat kompromisy. To, co bylo ještě před pár lety považováno za nadstandard, je dnes často vnímáno jako základ. Kvalita provedení, dispozice, energetická úspornost i veřejný prostor kolem projektu — to vše hraje roli. Klienti chtějí rozumět místu, kde budou žít, jeho atmosféře, kontextu i budoucnosti. Schopnost správně cílit komunikaci a oslovit jak lokální klienty, tak investory mimo region, je nezbytným předpokladem úspěchu. ●
ČASOPIS
HEAD OF TEAM Tereza Finková
KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček
ART DIRECTOR Petra Roubalová
REDAKTOR
ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch
SOCIAL MEDIA Sandra Kisić
Jan Kalina
Václav Rybář
Vladan Šír
Eliška Vrbová
FOTOGRAFOVÉ
Filip Beránek
Eduard Michalko Adam Štěch
Vojtěch Veškrna
Honza Zima
ONLINE
dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz
VYDAVATEL
Miloš Štěpař
New Look Media, s. r. o.; Apolinářská 3 120 00 Praha 2
ADRESA REDAKCE
Apolinářská 3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz PRODEJNÍ CENA
INZERCE
Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz
Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz
Sofie Mavromatidisová sofie@newlookmedia.cz
Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz
Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz
Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.
Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.
DESIGN
Přinášíme
novinky ze
Salone del Mobile
HOT LIST
O čem se mluví v kreativním
světě?
INTERIÉR
Laichterův dům je připraven pro nové obyvatele
INTERIÉR
Dynamické
struktury uvnitř záhřebské radnice
DESIGN
Autorské
řemeslo u nás zapustilo pevné kořeny
ROZHOVOR
Jak se daří
naději
současného
českého skla
Johanu Pertlovi
DESIGN
Povídali jsme si s kreativní ředitelkou textilu a věcí pro děti módního domu Hermès
ESEJ
Dílo Pierra
Legraina ožívá v nové kolekci
Louis Vuitton
BACKSTAGE
Navštívili jsme progresivní sklárnu
Izaak Reich
MÓDA
S baletem
Národního divadla slavíme 130 let monogramu Louis Vuitton AGENDA
Řemeslné klenoty z nedávného veletrhu Watches & Wonders vás ohromí 132
Výstavy, které byste neměli minout
DESIGN
PULSE AWARDS
Představujeme
nominace na každoroční ceny za architekturu, interiér a design
„Někdy si připadám jako středověký kovář, který si vše od začátku do konce vyráběl sám,“ řekl mi během našeho rozhovoru Johan Pertl, který se věnuje tavené skleněné plastice a řadí se mezi úspěšné české představitele uměleckého řemesla. V této svébytné disciplíně na pomezí volného umění, designu a tradiční výroby už nejde jen o uchování technik, ale o jejich kritickou reinterpretaci v kontextu dnešní kultury, materiálů a technologií. V květnovém vydání proto tomuto tématu věnujeme hned několik článků. Vedle Johana Pertla představujeme osm českých designérů, kteří si osvojili práci s textilem, sklem, papírem, dřevem nebo keramikou. Navštívili jsme sklárnu Izaak Reich, již její majitel vybudoval na základech v historii jedné z největších a nejúspěšnějších skláren na světě. Na příkladu interiéru staré radnice v chorvatském Záhřebu ukazujeme, jak si s tradičními řemeslnými principy poradil architekt Andrija Mutnjaković a počítačový program, a podíváme se do Laichterova domu, kde na práci Jana Kotěry a Pavla Janáka navázaly designérky z Other Projects Studia.
Řemeslo žije! ●
head of team
Tereza Finková
↑ SALONE RARITAS
Veletrh iSaloni chce novými formáty přilákat větší pozornost. Letos to byl poprvé pod kuratelou Annalisy Rosso Salon Raritas, na kterém se předvedla se svou instalací Plume i designérka Sabine Marcelis.
TEXT Adam Štěch FOTO archiv značek a designérů
Předposlední týden v dubnu se Milán opět změnil v jeden obrovský designérský kolotoč. Výstavy a expozice obsadily nespočet oficiálních institucí i alternativních prostor. Salone del Mobile se ve svém 64. ročníku také zcela otevřelo současnému světu sociálních médií. Často tak samotný fyzický zážitek přehlušila snaha všech vystavujících být vidět právě ve vašich telefonech. I přes drtivou kritiku tohoto fenoménu konzumování obsahu jsme i letos vybrali smysluplné projekty, které mají stále co říci.
➊ „Navzdory své popularitě, nebo možná právě díky ní, se milánský týden designu proměnil ve vysoce rafinovanou podívanou exkluzivity
Jasmina Jouhar pro The Thing Magazine
❶ GUCCI
Italská módní značka
představila 12 tapisérií zobrazující výjevy z její historie včetně příchodu nového krativního ředitele.
Několik desítek současných kreativců vybralo své oblíbené knihy pro Reference Library značky Jill Sander.
❸ ACERBIS
Parioli je nově oprášeným
úložným systémem, který v roce 1971 navrhl pro značku Acerbis Lodovico Acerbis.
V roce 1975 navrhl designér Marzio Cecchi
radikální křeslo s ostny Fachiro. Letos ho začala vyrábět značka Gufram.
CC-TAPIS Milánský výrobce koberců vsadil na legendárního designéra Pierra Fornasettiho a představil kolekci koberců (META)FISICA inspirovaných surrealistickými a manýristickými motivy tohoto předního designéra a ilustrátora modernistického Milána.
Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design
setkává se špičkovou světovou technologií.
Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz
SEVEREN
Belgické designérské duo představilo kolekci gigantických svícnů.
❷ MERITALIA
Studio Objects of Common Interests poprvé spolupracovalo s italskou legendou Meritalia. Výsledkem je kolekce nábytku Bundle.
Zapomenuté stojací svítidlo Oro od designéra Gia Pontiho se objevilo v aktuální kolekci značky Poltrona Frau.
❹ ARKET
Švédský módní řetězec svěřil svou prezentaci newyorské food desinérce Laile Gohar. Ta navrhla funkční kolotoč se zeleninou a ovocem.
❶ BD BARCELONA
Minimalistický nábytek Rasters byl výsledkem spolupráce španělské značky BD Barcelona a studia Muller Van Severen.
❷ CASSINA
Philippe Starck se inspiroval rurálním prostředím a pro Cassinu navrhl proutěné křeslo Hotte.
❸ LINA GHOTMEH
Lehce jste se mohli ztratit v růžovém bludišti Metamorphosis in Motion architektky Liny Ghothem.
❹ ISSEY MIYAKE
Ikonická japonská značka zůstává věrná své delikátní práci s materiály a ve spolupráci s Ensamble představila kolekci recyklovaného nábytku.
4 v zeleni nad Prahou
JEDINEČNÉ BYTY
ADRESA S VÝHLEDEM, KTERÝ SE NEOPAKUJE.
skydreamhrebenky.cz
❶ TODUS
Český výrobce venkovního nábytku Todus představil novou pohovku Kori nabízející komfort domova pod širým nebem.
❷ CODICEICONA
Hudební stolek, který vznikl podle návrhu Joe Colomba v roce 1968, je nyní k dostáná v kolekci značky Codiceicona.
❸ PROFILER
Švýcarský label Profiler vsadil na mladé designéry Panter&Tourron a představil jejich hliníková svítidla Hal.
Nadace manželů
Eamesových ukázala
v muzeu Triennale prefabrikovaný koncept jejich ikonického domu.
❶ H&M
Švédský módní řetězec oslovil pro svou home kolekci americkou designérku Kelly Wearstler.
❷ CHLOÉ
Radikální křeslo Tomato
ze 70. let se stalo tváří prezentace módní značky Chloé ve spolupráci s Poltronova.
❸ GIAMPIERO
TAGLIAFERRI
Americký interiérový designér obsadil jedinečný byt od studia BBPR svou osobní kolekcí.
❹ NILUFAR
V rámci výstavy La Casa Magica v galerii Nilufar se objevily i pozoruhodná skleněná svítidla od Anity Morvillo.
Navštivte showroom BeOak by Javorina Plynární 1617/10, Praha 7 Holešovice
❶ MATERA
Nová značka specializující se na unikátní objekty představila několik děl od Ronana Bouroulleca nebo Julie Richoz a Richarda Huttena.
❷ IKEA PS
Speciální kolekci nábytku IKEA PS dominovalo praktické polohovatelné svítidlo od nizozemského designéra Lexe Potta.
❸ CECCOTTI
Čím dál tím více populárnější designéři David and Nicolas vytvořili elegantní židli Scapula pro značku Ceccotti.
❹ BACCARAT
Francouzská sklárna se po delší pauze vrátila do Milána se sci-fi instalací od Emmanuelle Luciani a sklem od Laury Bethan Wood.
Showroom oken, dveří, posuvných skleněných stěn.
Dům, jenž je zhmotněním úvah o spojení architektury a krajiny. O pouštění síly přírody dovnitř. O vycházení ven. Spoj.
❶ PROSTORIA
Re-edice nábytku chorvatského modernisty
Vjenceslava Richtera opanovaly kolekci značky Prostoria.
❷ BAROVIER & TOSO
Pod novým kreativním vedením designéra Luca Nichetta se tradiční benátská sklárna ukázala ve zcela novém světle.
❸ MARIMEKKO
V rámci své instalace Osteria Fiori představila finská značka nový florální vzor Kukasta kukkaan od Erja Hirvi.
❹ YVES SALOMON
Značka Yves Salomon zařídila společně s newyorským kurátorem Michaelem Bargem jedinečný modernistický byt.
V nabídce české společnosti Plastia nenajdete jen květináče, kompostéry nebo odpadkové koše, ale i tento malý svačinový zázrak. Voskované ubrousky, které jsou opakovaně použitelným řešením pro každodenní balení potravin. Hodí se na pečivo, ovoce, zeleninu nebo sýry a pomáhají udržet jídlo déle čerstvé díky povrchové úpravě z včelího vosku a bez zbytečného odpadu. Jsou navržené tak, aby se snadno používaly doma, v práci i na cestách. A co je také důležité, po dosloužení jsou díky svému přírodnímu složení kompostovatelné! Ale až po 12 měsících každodenní věrné služby. Více informací najdete na e-shopu plastia.eu. ●
architektura 〔TF〕
Košické železárny nechaly pro své zaměstnance v šedesátých letech postavit třináctipatrovou ubytovnu Kosmalt, která se stala dominantou panelového sídliště Terasa. Výraznou siluetu budovy, jež svůj název získala podle druhu smaltované oceli, která se v Košicích vyráběla, navrhli architekti Ladislav Greč a Róbert Kandrík. Objekt
původně sloužil jako socialistická svobodárna, bydleli v ní mladí dělníci a dělnice, kteří zde našli základní zázemí i společenské vazby. Dnes díky komplexní obnově exteriéru a interiéru podle slovenského ateliéru Atrium Architekti vstupuje stavba do zcela jiného kontextu. Nabízí totiž individuální, důstojné a hlavně současné formy bydlení.
Nezaměnitelný výraz Kosmaltu je definován přísnou geometrickou mřížkou fasády tvořenou z prefabrikovaných betonových modulů. 22 × 13 identických polí na západní a východní straně se také stalo hlavním motivem obnovy, když rekonstrukce tento princip respektovala a povýšila jej na jeden z nejsilnějších prvků stavby. Monumentalitu a čistotu kompozice ještě podpořila šedá barevnost.
Důležitou součástí návrhu bylo odkrytí a obnova hodnotných původních materiálů a detailů, které byly v průběhu desetiletí překryty novějšími vrstvami. Zachováno a repasováno bylo původní lité terrazzo ve společných chodbách a na schodištích, mramorové obklady vestibulu, travertinový sokl fasády, ocelové nosníky ve společných
prostorách i ocelová pavlač a schodiště ve vstupní hale. Nové zásahy vstoupily do objektu prostřednictvím tahokovu, vlnitého plechu, nových svítidel navržených na míru a výrazných barevných akcentů. Staré a nové zůstává od podlahy až po strop jasně rozlišené, zároveň však architektonicky vyvážené.
Objekt si zachoval svou původní funkci bydlení. Dispoziční řešení respektuje logiku stavby a zároveň naplno využívá její potenciál. Hlavní výzvou bylo transformovat původní identické obytné buňky na kvalitní soukromé jednotky. Analýzy v projekční fázi překvapivě potvrdily, že kompaktní XS dispozice o ploše 21 m2 fungují pro jednotlivce i dvojice. Pocit vzdušnosti nevelkého prostoru podporuje velkorysé prosklení, lodžie a výhledy na Košice, zejména z vyšších podlaží. Celkově objekt nabízí 507 obytných jednotek.
Přístup architektů Michala Buráka, Dušana Buráka a Jany Varchola Burákové ukázal, že i typologicky utilitární stavby druhé poloviny 20. století mohou po citlivé transformaci nabídnout plnohodnotné a atraktivní městské bydlení.
❷ ZNOJMO slaví 800 let od svého založení a pod heslem Nakládáme od roku 1226 pro něj Znojemská Beseda a galerie a studio Kabinet Works připravily neuvěřitelně zábavnou kolekci merchandisingu. „Od začátku panovala jasná shoda na tom, že oslavy chceme pojmout jinak. Proto vznikla autorská kolekce designového merche, který není klasickým suvenýrem. Věci, které se mají používat, nosit a dávat a které přirozeně přenášejí identitu osmisetletého města do každodenního života,“ vysvětlují Dagmara a Jakub Skokanovi, zakladatelé Kabinetu. Na kolekci ZNOJMO 800 se podílela výrazná jména současného českého designu. Studio Dechem připravilo vázy Mini Bandaska, Vase 20 a Vase 19, sklárna Izaak Reich sklenice z kolekce Linden od Ronyho Plesla, Papelote přispělo zápisníky, tužkami a pastelkami, Martin Žampach vytvořil 3D tištěnou vázu ve tvaru okurky, značka Kayu pero z vinné révy, Knot Knot Candles svíčku Okurka a studio BoysPlayNice fotografie a tisky. Kolekce bude prezentovaná v objektu Výstavní špajz od architektů ORA, který je pojízdným rozkládacím mobiliářem určeným do veřejného prostoru. Více info na kabinet.works, znojmo800.cz design 〔TF〕
❸ Eclettica je nová kolekce vysokého šperkařství klenotnického domu BULGARI. Dosahuje dosud nevídaných rozměrů, protože zahrnuje 15 transformovatelných šperků, což je nejvyšší počet v historii značky, a více než 50 multimilionových mistrovských děl. V srdci kolekce stojí devět výjimečných klenotů označovaných jako Capolavori — italský výraz pro „mistrovský kousek“. My jsme si vybrali jedinečný náhrdelník Emerald Strata a náramek Serpenti Spira, který zpodobňuje ikonického hada Bulgari se skulpturální odvahou. design 〔JK〕
❹ Berlínské studio KÉRÉ ARCHITECTURE pokračuje v budování důležité infrastruktury v afrických zemích. Nedávno odhalilo svůj návrh kliniky Ineza, kterou vybuduje ve svahu u města Bubanza, asi 40 km severně od hlavního města země Burundi. Projekt se skládá z několika propojených pavilonů využívajících svažitou topografii lokality. Architekt Francis Kéré uvedl, že právě toto uspořádání usnadní větrání jednotlivých křídel kliniky. Ta bude celá postavena převážně z lokálních materiálů, aby se snížily náklady na dopravu. Součástí komplexu je také trojice bytových domů pro návštěvníky umístěná na vrcholu kopce. architektura 〔AŠ〕
Noblesní bydlení u Janáčkova nábřeží na Praze 5
pechackova8.cz
❺ Přivítejte Balenciaga RADAR
SNEAKER — první tenisky od nového kreativního ředitele značky Pierpaola Piccioliho. Ultralehký, aerodynamický design je inspirován agilitou, kterou poskytuje rádiová detekce. Unikátní je jejich dvojitý systém šněrování a super štíhlost verze Ballerina. móda 〔JK)
design 〔AŠ〕
Berlínský online obchod Analograum se zaměřuje na prodej minimalistického kovového nábytku, a tak není náhoda, že se spojil také s belgickým designérským duem Muller Van Severen. Kromě jejich klasických židlí nabízí také jejich stolek Alu Square, jehož formu tvůrci redukovali na absolutní minimum tří geometrických komponentů.
design 〔AŠ〕
Na nedávné výstavě Collectible v Bruselu se blýskl i slovenský designér a architekt Alan Prekop, který ve spolupráci s výtvarníkem Sebastianem Komačekem představil pozoruhodnou pohovku Invert. Již samotný název napovídá, že se jedná o koncepci obrácené pohovky naruby, kdy na povrchu vidíme ocelovou strukturu, která běžně zůstává skrytá.
❽ V nejvyšším patře olomouckého TELEGRAPHU se ukrývá prostor, který je manifestem lokální hrdosti i nekompromisní estetiky. Architekti ze studia Ječmen rozehráli v LOFTU dialog mezi surovou industriální architekturou a současným českým designem. Dominantou společenské části je jídelní stůl sestavený ze dvou kusů syntetizovaného dřeva a ručně malován restaurátorkou Hankou Špetlíkovou a její kolegyní. Motiv malby vychází z analýzy hanáckého šátku. Doplňují ho židle TON, čalouněný nábytek z luhačovické dílny MM Interier, věšáky Master & Master a osvětlení od Lucie Koldové. Historickou kontinuitu dotvářejí stolky podle návrhu Jindřicha Halabaly. Variabilní prostor slouží nejen pro umělecké rezidence, ale také pro situace vyžadující soukromí a reprezentativní charakter. Funguje jako privátní ubytování pro náročné cestovatele nebo strategické zázemí pro klíčové společenské události, jednání či eventy. telegraph.cz/loft interiér 〔TF〕
❾ Ve spolupráci s HBO a tvůrcem seriálu Euphoria Samem Levinsonem vznikla jedinečná verze kabelky Le City Bag CLAIROBSCUR. Je na ní vytištěno originální umělecké dílo s jednoduchým názvem Still Life a je pojmenovaná podle anglického výrazu šerosvit. Obraz zachycuje předměty uspořádané ve tmě, jejichž obrysy vykresluje slabé světlo. Limitovaná edice je k dostání pouze v pařížských prodejnách Balenciaga nebo na evropském e-shopu. móda 〔JK〕
❶⓿ Oblíbená francouzská značka LA CHANCE představila re-edici nábytku předního francouzského modernisty Josepha AndréMotteho. Jeho ocelové kreace jsou ikonami tamějšího designu 60. a 70. let a teď si je můžete pořídit také vy. Například stůl Hexa67 ve tvaru šestiúhelníku jako by vypadl z klasické kriminálky s Alainem Delonem nebo Jeanem-Paulem Belmondem v hlavní roli. design 〔AŠ)
❶❶ PLEŤ V TOPU
krása 〔JK〕
Nový korektor Les Beiges Serum Concealer Natural Healthy Glow od Chanel dělá přesně to, co slibuje jeho název. Nejlépe pracuje v oblasti kolem očí. Tekutá lehká konzistence připomínající sérum se snadno nanáší a dokonale splyne s pletí. Keramický aplikátor přináší okamžitý pocit svěžesti. Pro vyšší krytí můžete korektor pohodlně vrstvit.
❶❷ DURAN LANTINK, nový kreativní ředitel módního domu Jean Paul Gaultier, představil svou vůbec první kampaň. Vizuály pro kolekci Junior prêt-à-porter na jaro/ léto 2026 nafotilo nizozemské duo Inez & Vinoodh. Představují se v ní modelové a modelky Leon Dame, Signe Michaelsson, Emaan Zishan a Marte Mei Van Haaster. Fotografie jsou inspirované stylem konce 80. let a zaměřují se na výraznou siluetu, hysterický glamour a nadsázku. móda 〔JK〕
design 〔JK〕
U příležitosti veletrhu Salone del Mobile představil Dior Maison s designérem Noé Duchaufour-Lawrancem další díl své plodné spolupráce. Nová řada svítidel Corolle spojuje haute couture a art de vivre. Přenosné lampy inspirované tvarem ikonické linie sukně Corolle se vyrábí z několika materiálů. Nám se nejvíce líbí ty z ručně foukaného skla z benátského Murana
❶❹ V Los Angeles se naskýtá šance vlastnit kus architektnické historie. Dům Morrise a Lydie Gelbových z roku 1950 v Crestwood Hills je neobvykle zachovalým dílem architektů A. QUINCYHO JONESE a WHITNEY R. SMITH. Jeho sloupková a trámová konstrukce je esencí poválečné kalifornské moderny. Současní majitelé, architekt Bruce Norelius a jeho partner, provedli v roce 2014 velmi citlivou rekonstrukci. Funkční systémy domu aktualizovali, ale původní struktura a záměr zůstaly zcela zachovány. Dům je součástí širší komunity Crestwood Hills, původně vyvinuté v rámci vzájemného bytového družstva. Řada Jonesových domů, které pro družstvo postavil, ale již bohužel neexistuje. architektura 〔AŠ〕
design 〔AŠ〕
Německý designér Kai Linke navrhl mimořádně praktický soubor příborů KL1. Jeho povrch je hladký, jemně zakřivený a pohodlně padne do ruky. Každý kus je vyroben z akrylového skla (PMMA) v manufaktuře Heim Söhne a vzniká komplexním zpracováním materiálu: řezáním, tvarováním a leštěním. Charakteristická textura činí každý kus jedinečným. K dispozici jsou v pěti barvách: krémová, slunečně žlutá, mechová, želvovinová a růžová. Materiál je chuťově neutrální, odolný vůči stárnutí a recyklovatelný.
krása 〔JK〕
S novinkou z řady samoopalovací péče Dior Solar získáte přirozeně bronzové opálení kdykoliv, když potřebujete. Kapky obsahují látku DHA 100% přírodního původu, kyselinu hyaluronovou s hydratačními vlastnostmi a technologii Pro-Tan, které zajišťují rozjasněný vzhled. Výsledkem je rovnoměrné, zářivé opálení bez oranžového efektu.
❶❼ Bruselská galerie Objects with Narratives představila nová díla rakouského designéra LAURIDSE GALLÉE. Expozice, jejíž název Lima Charlie odkazuje na rozhlasovou zkratku pro „hlasitě a jasně“, je ukotvena pěti barevnými sochařskými lampami. „Kompozice jsou poměrně jednoduché geometrické tvary, volně inspirované infrastrukturou, anténami a satelity,“ popisuje Gallée, který momentálně žije v Rotterdamu. design 〔AŠ〕
❶❽ Mladá belgická návrhářka MARIE ADAM-LEENAERDT ve své poslední kolekci Saison 7 pro podzim a zimu zjednodušuje své obvyklé procesy a klade důraz na jasnost a čistý záměr. „Tato sezóna je o pečlivém tvoření. O transformaci toho, co již existuje. O přijetí nedokonalosti. O více pozornosti k samotné práci,“ říká designérka a pokračuje: „Patchwork a recyklované látky tvoří výchozí bod celé kolekce. Mnoho kusů je oboustranných a měkké materiály se často setkávají s těmi více strukturovanými, aby vytvářely napětí.“ Známé a dnes už i typické tvarosloví se v nové sezóně jemně posouvají, aniž by ale ztratily svou belgickou jednoduchost a sílu. móda 〔JK〕 ❶❾ REVIVAL
Unikátní kapsulová kolekce brýlí ve spolupráci Ophy Eyewear a italské kloboučnické značky Borsalino vznikla proto, aby nám ukázala nové pojetí ikonických modelů brýlí, které nosily, nebo s nimiž jsou navždy spojovány, některé z nejlegendárnějších postav filmové historie. Například tyto brýle Frank jsou inspirovány charakteristickým stylem Clubmaster Franka Sinatry.
❷⓿ V roce 1952 postavil americký architekt PAUL RUDOLPH na ostrově Sanibel drobný pavilon ikonického domečku pro hosty pro manžele Walkerovi. Tento jedinečný příklad floridského poválečného modernismu pojal architekt jako důmyslné kinetické dílo, jehož okenice se dají libovolně zavírat a otevírat díky mechanickému systému kovových závaží na provázcích. Před rokem 2020 byl dům prodán v rámci exkluzivní aukce domu Sotheby's privátnímu klientovi, který ho z původního místa přesunul do Los Angeles. Několik let byl však dům deponován ve skladu mimo zraky veřejnosti. Až letos v březnu byl opět představen v celé své kráse, a to sice před budovou Pacific Design Center v Los Angeles. Rekonstrukce domu a celý projekt vznikly pod taktovkou studia Vantieghem Talebi a galerie Basic Space, která oslovila hudebníka A$AP Rockyho, aby dům kurátorsky vybavil experimentálním nábytkem i výtvarnými díly. móda 〔JK〕
❷❶ Architekti z lokálního studia BLIGHT RAYNER ARCHITECTURE a norské kanceláře SNØHETTA spolupracovali na návrhu nového divadla Glasshouse Theatre v australském Brisbane. Nové divadlo vzniklo jako rozšíření původního brutalistického centra Queensland Performing Arts Centre (QPAC). Sál s kapacitou 1 500 míst je obložen dřevem a má flexibilní hlediště navržené tak, aby pojalo všechny typy produkce — od tanečních vystoupení až po symfonické orchestry. První prosklené patro je vynesené na sloupech a se svým převisem šesti metrů vytváří krytý veřejný prostor před samotným divadlem. Nejvýraznějším prvkem celé stavby se ale stala skleněná, arabeskovitě zvlněná fasáda. Podle tvůrců je její podoba odkazem na báseň umělkyně z tradičního kmene Gangulu Lilly Watson odkazující na vlnící se vodu řeky Brisbane a ryby plavající pod její hladinou. architektura 〔AŠ〕
Prírodní tvar. Udrzitelný design.
bloum vznikla z myšlenky pokrýt širokou škálu využití jak v komerčních, tak ve veřejných budovách pomocí jednoho tvaru skořepiny a různých variant rámu. bloum najdete nejen v odpočinkových zónách, pracovních kavárnách, bistrech, hotelových pokojích a čekárnách, ale také v zasedacích a konferenčních místnostech a kancelářích.
wiesner-hager.com
❷❸ „Představit si Ernesto na kůži bylo zároveň výzvou i samozřejmostí. Chtěla jsem zachytit jeho sílu a charakter a přepsat je co nejintimnějším způsobem,“ říká Émilie Bouge, autorka nové vůně Carmen značky TRUDON, jež interpretuje legendární svíčku. Tabák, základní kámen původní kompozice, získává strukturu a vznešenost. Je zde prozářen dotekem citrusů a rumu. Kůže se zjemňuje a odhaluje smyslnější textury. Dřevo a pryskyřice do kompozice zase vnášejí hloubku bez tíhy, zatímco ambroxan a výjimečně čisté pačuli jí dodávají moderní charakter. EDP 100 ml stojí 5 250 Kč, prodává Ingrediets. krása 〔JK〕
❷❷ Otevřená verze organického interiérového sedacího systému Saki, navrženého japonským studiem NENDO pro italskou značku POLIFORM, je nyní k dispozici s elegantními lakovanými panely Saki Outdoor nebo s panely s proutěným vzorem z tkané
šňůry Saki Cord Outdoor. Obě řady sedacích souprav nabízejí širokou škálu povrchových úprav a lze je kombinovat, aby dodaly nábytku sofistikovanou estetiku a charakter. Vlnité tvary panelů opěradla a loketních opěrek evokují obraz rozkvetlých květin, v japonštině saki. design 〔AŠ〕
móda 〔JK〕, Foto archiv Carollinum a Patek
Počátkem dubna vystoupila Praha po hodinářském žebříčku zase o kousek výš. Rodinná společnost Carollinum Tamary Kotvalové totiž v Pařížské ulici č. 6 otevřela impozantní Patek Philippe Boutique. Luxusní ženevská manufaktura Patek Philippe není Pražanům neznámá. Carollinum začalo prodávat hodinářské skvosty Patek Philippe už v roce 2005, a to v multibrandovém butiku v Pařížské ulici. Rok 2016 znamenal velký posun: otevření vlastního
obchodu značky. A o deset let později, přesně 1. dubna 2026, se můžeme radovat z další významné události. V Pařížské ulici 6 byl otevřen nádherný Patek Philippe Boutique, luxusní obchod o rozloze 155 m2 V celé Evropě je pouze pět podobných velkorysých prodejních míst, která mohou nést označení butik. Výše v hierarchii stojí jen salony — ten nejstarší najdete samozřejmě v Ženevě na ulici rue du Rhône, kde sídlilo i historické ústředí manufaktury. Carollinum a Tamara Kotvalová věnovaly novému hodinářskému svatostánku náležitou péči, a elegantní prostor tak uchvátí i největšího skeptika. Ve vstupní části oko zákazníka přitáhnou dokonale nasvícené hodinky. Pokud zvedne zrak od výjimečných časomír Patek Philippe, může se kochat nádherným lustrem od francouzské sklárny Baccarat. Navíc vstupní prezentační část je propojena se dvěma prodejními místnostmi, kde si lze na jedné ze stěn přečíst zásadní milníky z historie značky. Pokud se klient nechá vtáhnout do světa Patek Philippe a zamíří dále, oslní ho podsvícený onyxový bar a také útulný salonek s knihovnou s výročními katalogy, svazky o kolekcích Rare Handcrafts i velmi žádanou publikací Patek Philippe. The Authorized Biography — historie ženevské manufaktury doplněná fotografiemi od Nicholase Foulkese. Prohlídka butiku končí v reprezentačním prostoru s mramorovým stolem a třemi obrazy inspirovanými dílem slavného pražského rodáka Alfonse Muchy. S oslnivostí modelů Patek Philippe si nezadají ani exotické materiály, jež dodávají novému Patek Philippe Boutique na výjimečnosti: palisandrové dřevo, broušená masivní mosaz nebo španělský mramor ve dvou barvách — tmavě hnědé a krémové. Nezapomíná se ani na detaily, jež dotvářejí harmonický celek. Kromě knih butik zdobí doplňky od proslulé italské sklárny Venini nebo objekty francouzského sochaře Thierryho Martetona.
❷❺ Medovu vilu v Humpolci postavil architekt Josef Gočár mezi lety 1933—1934 pro podnikatele s látkami Otakara Meda. Uvnitř se zachovalo velké množství původního vybavení — od vestavěného nábytku přes knihovnu až po drobné detaily každodenního provozu. Právě tato celistvost a míra dochování činí z Medovy vily výjimečný příklad funkcionalistického bydlení. Po úspěšné první sezóně, během níž vila přilákala velký zájem veřejnosti, se v roce 2026 znovu rozběhnou komentované prohlídky. Zásadním krokem v přípravě obnovy byla soutěž na zpracování architektonické studie a projektové dokumentace, kterou vyhrál ateliér ORA. Jejich návrh pracuje s vilou jako s živým prostorem pro setkávání. architektura 〔AŠ〕 FOTO Josef Kubíček
❷❻ V nejnovější vůni z kolekce zahrad značky HERMÈS parfemářka francouzského domu Christine Nagel zachytila vzpomínku na ostrov Tahiti, který navštívila před čtyřmi lety. UN JARDIN SOUS LA MER v sobě spojuje extrakt z květu tiare, kokos a slané minerální tóny. Ve flakonu najdete také platonické odkazy na mořské zahrady, které Christine objevila při šnorchlování v nekonečných odstínech modré barvy. EdP, 100 ml stojí 3 500 Kč. krása 〔JK〕
❷❼ Japonská značka MASU nabízí nesčetně možností, jak bořit mýty v oblékání. Designér Shinpei Goto ve své kolekci Sugar Riot pro podzim a zimu vycházel z faktu, že kdysi móda nepatřila nikomu a byla bez pravidel. Postupem času, jako břečťan trpělivě porůstající kámen, začala definovat identity, přiřazovat oděvy k příslušným sociálním skupinám a gestům, až se nakonec změnil i samotný akt nošení. Psaná i nepsaná pravidla se teď snaží narušit svobodným přístupem k tvarům i materiálům. Dekonstruuje zažitá klišé. Například chybí lem na svetru, samet je matný a použitý na oblečení kdysi určeném pro dělníky, formální oblek s květinovou výšivkou se mění v blůzu na zip, tepláková souprava je paradoxně zdobena knoflíky, na tvídovém saku kvetou pětibarevné knoflíky ve tvaru jetele a na zkrácených džínách jsou vyšity preppy symboly. Vybledlá paleta barev, stopy opotřebení, patchwork... Prostě to nejlepší z japonské módy, co chcete nosit. móda 〔JK〕
❷❽ PRADA HOME představila během milánského veletrhu
výstavu Chawan Cabinet
amerického umělce Theastera Gatese. K vlastním, sochařsky pojatým objektům v limitované edici vybral soubor děl od skupiny japonských hrnčířů (Taira Kuroki, Yuichi Hirano, Shion Tabata a Koichi Ohara).
Nádoby na jídlo, pití a uskladnění v sobě uchovávají vzpomínku na dotek
i stopy ohně. design 〔JK)
Proč dánská filozofie hygge funguje po celém světě, jsme si povídali
s Martinou Svadbíkovou, zakladatelkou e-shopu Bella Rose, jenž se specializuje na skandinávský design.
TEXT Václav Rybář FOTO archiv značky
VR Rostete jako z vody a spolupracujete s mnoha dodavateli. Je to objevování nových krásných věcí ta nejtěžší nebo nejradostnější část celé práce?
MS Úplně první dodavatele jsem si našla na své první cestě do Dánska v roce 2009. To bylo docela náročné, protože v České republice partnery neměli a ještě jsme byli e-shop, což nebylo v té době obvyklé, tehdy byly v našem oboru samé kamenné prodejny. Postupně se mi ale podařilo získat si jejich důvěru. S mnoha z nich nás pojí dnes už letité přátelství. Je to určitě krásný proces — vymýšlení nových spoluprací, navštěvování showroomů v Dánsku a vybírání nových kolekcí. Miluju cesty do Dánska, vždy mě to vlije do žil novou inspiraci a energii.
VR V pestrém portfoliu je i vaše osobní značka. Jaká je cesta od dánského designu k vlastní tvorbě?
MS Čím dál více se zaměřujeme i na naši vlastní brandovou kolekci, kterou tvoříme posledních sedm let a je to jedna z našich nejprodávanějších značek na Bella Rose. Každý rok ji rozšiřujeme o množství novinek. Z čistě byznysového pohledu to byl logický krok, chtěli jsme věcem dát lokální kontext a duši, kterou v katalozích zahraničních dodavatelů nenajdete. Rozhodli jsme se jít cestou, jež v Česku není u prodejců naší velikosti úplně běžná: produkty si sami od základu vymýšlíme, hledáme si spoluautory a z velké části je v Česku necháváme i kompletně vyrobit.
VR Souvisí to také s cíleným hledáním českých designérů?
MS Moc rádi oslovujeme české umělce, například nejnovější část
kolekce se jmenuje Family Treasures a vznikla ve spolupráci s pražskou výtvarnicí Karolínou Menšlovou, se kterou nás pojí láska k Dánsku a designu. Kolekce je oslavou rodinných pokladů v našich domovech, a to těch vysněných, darovaných i zděděných. Najdete v ní autorské plakáty, porcelánové nádobí, ale třeba i praženou kávu, potřeby pro dárkové balení a další drobné radosti. Na kolekci jsme pracovali déle než rok a byl to intenzivní proces, který zahrnoval celou řadu českých dodavatelů a tvůrců. Loni jsme zase vytvořili dětský porcelán s ilustracemi Emy Sazamy nebo velmi oblíbenou kolekci Modropis — porcelán s ručně psanými nápisy od Zuzany Bartíkové, který je vyrobený metodou vtavného tisku v modré kobaltové barvě, stejně jako tradiční český cibulák. Je tedy výrazně znát inspirace tradicemi, ale spolu s ručním písmem a vtipnými nápisy oslovuje i mladší část zákazníků a všechny ty, kteří se rádi zasmějí.
VR Jak se vlastně hygge v poslední dekádě vyvinulo. Jak moc se v té mantře míchá minimalismus s osobitostí a nově třeba i s udržitelností?
MS Hygge je poslední roky populární hlavně díky sociálním sítím a lifestylovým knihám. Osobně si ale myslím, že hygge nemá speciální vývoj v čase. Hygge zkrátka bylo, je a bude. Je to pocit, prožitek, je to něco, co je krásné se naučit vnímat, tvořit a ocenit, dát mu pozornost v každodenních okamžicích. V Dánsku tomu říkají hygge, u nás by se dalo říct třeba pohoda nebo krásná atmosféra. Umění udělat si prostředí, ve kterém žijeme, a okamžiky, které tvoříme, vědomě krásnější. Severská estetika je s námi pevně spojena, ale přála bych si, aby nás zákazníci nevnímali jen jako designový obchod, ale možná více jako lifestyle značku zaměřenou na pohodu domova a užívání si malých, každodenních okamžiků, kde není potřeba tlačit na dokonalost, ale na osobitost. Zároveň věříme, že nabízíme kvalitní a nadčasové věci, které se jednou budou třeba i dědit. Například osvětlení Louis Poulsen, doplňky Georg Jensen, svícny Stoff Nagel nebo porcelán Royal Copenhagen mezi takovéto poklady jednoznačně patří. Kromě kvalitních materiálů a potřebných certifikací je pro nás udržitelnost hlavně v tom obklopovat se věcmi, které nám budou dělat radost dlouhé roky a ne jen jednu sezónu.
VR O vašich cestách do Dánska píšete na webu Bella Rose často. Co pro vás tato země znamená?
MS Dánsko pro mě symbolizuje životní styl, které mě inspiruje už 18 let. Pokaždé, když tam jsem, cítím se velmi šťastná. Říkám tomu vitamín DK (směje se). Miluju, jak je tam estetika přirozenou součástí života — není okázalá, ale taková všudypřítomná, zkrátka nemůžete ji přehlédnout. Cítíte to v každé kavárně, na ulici, v parcích i v obyčejných chvílích, kdy jen pozorujete okolí. Jejich životní styl je hodně zaměřený na kvalitu místo kvantity. Jak jsou města přizpůsobená lidem, ne autům. Jak myslí na rodiny, na děti, na společně strávený čas. S mojí malou dcerkou si rády v Kodani půjčujeme cargo kolo a jezdíme po městě na hřiště, na pláž nebo do kaváren. V létě miluju parky plné života, slaný vzduch a městské pláže, kde se naše děti koupou ve studeném moři a hrají si až do západu slunce. V zimě vás zase naprosto pohltí útulnost, světýlka a vůně vánočních trhů. Jak řekl jeden můj známý — neznám nikoho, kdo by tam byl a řekl, že se mu tam nelíbilo.●
MARTINA SVADBÍKOVÁ
Už 17 let stojí za úspěchem značky Bella Rose, která do Česka a na Slovensko přinesla fenomén severského designu. Její podnikatelská cesta začala odvážným rozhodnutím dovážet kousky, které na trhu chyběly. Dnes je uznávanou ambasadorkou severského stylu a její kurátorský výběr tvoří srdce domovů tisíců spokojených zákazníků. bellarose.cz
Laichterův dům v Chopinově ulici na pražských Vinohradech je ikonou české moderní architektury. V letech 1908—1910 ho pro nakladatele Jana Laichtera postavil architekt Jan Kotěra jako jednu ze svých prvních realizací v čistě modernistickém stylu (vedle vlastní vily a muzea v Hradci Králové), pro nějž sbíral inspiraci na cestách po Holandsku a USA a který znamenal jeho definitivní odklon od secese.
Jan Laichter, rodák z Dobrušky, přišel do Prahy na začátku 90. let 19. století a začal pracovat v nakladatelství Jana Otty, kde se seznámil s T. G. Masarykem. Ten měl u Otty problém z politických důvodů publikovat, a tak společně založili nový
časopis a kolem toho Laichter vybudoval nakladatelství. Kotěra pro něj navrhoval úpravy knih, později jídelnu a v roce 1908 byl osloven, aby mu postavil celý dům. Zadání bylo propojit fungování podniku s rezidencí v prvním patře. Vznikla rodinná vila s kancelářskými prostory a archivem na dvoře. Byty v horních patrech byly od začátku koncipovány pro nájemní bydlení, aby mohl nakladatel splácet půjčku. Později v nich bydleli jeho tři synové s rodinami
V roce 1949 došlo k likvidaci soukromých nakladatelství a na začátku 60. let rodinu vystěhovali. „Paradoxně nejvíce škod se tu ale neudálo během komunismu,
Základem celého úspěšného projektu byl široký dialog o tom, co si vzít, co nechat, co si půjčit, ocitovat.
ale na začátku 90. let ještě před restitucí, než byl dům zase navrácen rodině. Zničen byl byt v 1. patře, který se teď snažím dávat do původního stavu a kde vznikne jakési muzeum s původním nábytkem,“ říká Štěpán Laichter, prapravnuk nakladatele, který před pěti lety převzal starost o dům po svém dědečkovi a pratetě a který pokračuje v byznys plánu, který tu byl od počátku nastaven.
V domě je nyní k dispozici jeden apartmán určený pro zážitkové přespání, tři nově zrekonstruované byty a ještě jeden ateliér původně vybudovaný pro malířku Věru Jičínskou, který prošel rekonstrukcí už dříve. Všechny interiéry jsou ale dílem
designérek Johany Němečkové a Barbory Kolerusové z Other Projects Studia. Pro úpravu ateliéru je tenkrát oslovila přímo jejich kamarádka, která v něm žila, a Štěpánovi se jejich práce líbila. „Vyhovovalo mi, že to jsou designérky a mají cit pro detail. Dříve už jsem spolupracoval s architekty, ale uvědomil jsem si, že samotný dům nepotřebuje velké úpravy od architektů. Chce to jen obohatit ho o soudobou vrstvu, která podtrhuje historii,“ vysvětluje Štěpán Laichter.
Designérky dostaly za úkol navrhnout interiéry ve dvou bytech ve 4. patře, které se nacházejí v přístavbě z roku 1937 od Pavla Janáka, jeden byt ve 3. patře a na →
stejném podlaží i plně vybavit apartmán. „Strávily jsme hodně času v archivu Uměleckoprůmyslového musea, kde je vše zdokumentováno, hledaly jsme v knížkách originály. Bylo to velké bádání, žádný pinterest,“ říká Barbora a Johana dodává: „Takový průzkum vás přirozeně navede k tomu, jakou formu zvolit. Podkladů a inspirace bylo hodně. To byl velký rozdíl od práce v novostavbě, kde se není čeho chytit. Na druhou stranu bylo na tomto projektu těžší, že jsme nenavrhovaly pro konkrétního klienta, ale anonymního nájemce.“ Společně se Štěpánem přiznávají, že cílem bylo vytvořit takové prostory, které by přirozeně vyselektovaly zájemce o bydlení.
„V apartmánu na krátkodobý pronájem jsme si mohly dovolit udělat věci, které nemusí být zcela funkční, na dva dny to nikomu nevadí. V bytech na dlouhodobý pronájem se musíte trefit do vkusu všem a i když nejsou vybaveny kompletně, musíte si představit, jako by byly, jak tam člověk bude fungovat. Zároveň jsme ale nechtěly, aby interiéry ztratily duši. Věděly jsme, že sem půjdou bydlet lidé, kteří vědí, že se stěhují do domu, který navrhl Kotěra, takže by menší výstřednost měli ocenit.“ Takovým nejvýraznějším příkladem je červená chodba se skříní v bytě ve 3. patře. Bylo potřeba vyřešit úložné prostory, vestavná skříň ale nepřipadala v úvahu. Štěpán chtěl do chodby dostat původní věšákovou stěnu, kterou už by ale nebylo kam dát, a tak vznikla samostojná skříň. Ze zdobeného čela je věšáková stěna s původními věšáčky, z jedné strany pak skříň a z druhé botník. Je to výrazný objekt v prostoru, který svým vajíčkovým dekorem odkazuje ke Kotěrovi i Janákovi.
Na domě je vidět přelom 19. a 20. století, kdy se měnila očekávání od bydlení. Ze sond, které byly udělány na původní výmalbu, se ukázalo, že v bytech byly použity hodně tmavé a výrazné barvy. „Vzniklo dilema, do jaké míry je obnovit do původního stavu. Přelom je také vidět na odklonu od řemeslné práce k unifikaci a masové produkci. Během rekonstrukce jsme hledali, kde je hranice, co lidi ještě unesou. Určitým způsobem si myslím, že se ty trendy trochu vrací, že nemusí být všechno prosvětlené, znovu se používá hra se zákoutími, jinými atmosférami,“ říká Štěpán Laichter. Základem celého úspěšného projektu byl široký dialog: co si vzít, co nechat, co si půjčit, ocitovat. „Nechtěli jsme z toho dělat skanzen, dům se celkově aktualizuje, ale pracovali jsme s respektem k tomu, co tady bylo. Dům žije dál. To je unikátní. Většina objektů, které se otevírají znovu veřejnosti, jsou muzealizované. Do Laichterova domu sice můžete jít na komentovanou prohlídku, ale pořád dýchá,“ říkají na závěr designérky o svém „dream jobu“, během nějž vztah mezi nimi a klientem přerostl v přátelství. ●
❶ V jednom z bytů si designérky z Other Projects Studia dovolily použít výraznou červenou výmalbu chodby se soliétrem skříně ve stejné barvě. „Vajíčkový“ dekor se opakuje na mnoha místech v domě.
❷ Ve stejném bytě je kuchyně hodně inspirovaná původním designem, ale ve skutečnosti je vybavena zcela moderně.
❸ Jeden z bytů na 4. podlaží, tedy v nástavbě od Pavla Janáka, je klidnější, v béžových tónech. Vybavení na focení bylo zapůjčeno od českých značek.
❹ Na podlaze v tomto bytě, která je z cihlových půdovek, je citována skladba cihel na fasádě.
❺ Vestavěnou dřevěnou knihovnu opět zdobí motiv vajíčka.
❻ Točité dřevěné schody vedou z apartmánu do umývárky, v níž je i malá sauna. Prostor se sníženým stropem má hodně venkovský „vibe“.
❼ V místnosti na spaní v apartmánu zůstaly ponechány oškrábané vrstvy na stěnách. Nad postelí mimochodem visí obraz Věry Jičínské, která byla manželkou jednoho ze synů nakladatele a v domě měla ateliér.
❽ Apartmán pomohl detaily dovybavit módní návrhář a ilustrátor Jan Trakal alias Alois Ficek.
TEXT / FOTO Adam Štěch
Za klasickou fasádou záhřebské Staré radnice z 19. století se skrývají futuristické interiéry ze sedmdesátých let 20. století. Tři velkolepá auditoria představují pozoruhodnou kapitolu jugoslávské historie designu, kterou napsal jeden z nejvýznamnějších chorvatských architektů, Andrija Mutnjaković.
Ambiciózní vize Andriji Mutnjakoviće (nar. 1929), absolventa Fakulty architektury v Záhřebu, se setkaly s realizací jen ojediněle. Na svou dobu byly totiž velmi experimentální a téměř neproveditelné. To ale neplatí o jeho interiérech záhřebské Staré radnice, která se nachází v historické čtvrti nad starým městem Gradec. Komplex se skládá ze tří propojených budov, jejichž historie se psala od 15. do 19. století. V letech 1968 až 1975 se Mutnjaković pustil do rekonstrukce stávajících interiérů a kromě toho navrhl tři nová auditoria. Každé koncipoval v jiném stylu, ale sjednotil je svým vytříbeným řemeslným zpracováním, pečlivou pozorností k detailu a pozoruhodným tvůrčím přístupem, který prolíná historii s futuristickým designem.
Finální podoba jeho záhřebského projektu je výsledkem průkopnických
počítačových grafických a parametrických metod, které Mutnjaković během své kariéry rozvíjel. Nejprve si vytvořil vlastní náčrty jednoduchých geometrických tvarů a poté nastavil parametry (poloměr, vzdálenost, sčítání), aby vytvořil univerzální systém pro celkový design. Grafika kruhových keramických dekorací je například založena na jednoduchém algoritmu pro rozložení určitého počtu elips mezi dvě křivky, například mezi kruhem a spirálou. Tyto algoritmy použil také pro dekoraci nástěnných kožených panelů, rytmus dřevěných reliéfů nebo velkolepých stropů. Autor takto pracoval i s dalšími interiérovými prvky, a to sice ve spolupráci s Fakultou elektrotechniky, kde pro programování a vytváření finálních tvarů již v té době použil počítače IBM. „Jezdíme v autě, které je strojem, plavíme se v lodi, která je strojem, létáme
v letadle, které je strojem, žijeme ve světě obklopeném stroji. Ale náš život se ani tak nestane nelidským,“ říkal Mutnjaković o svém využití počítače ve své práci.
Každý ze tří nových sálů byl navržen pro konkrétní městský odbor. Pro zdravotnictví Mutnjaković pokryl stěny auditoria a vestavěný nábytek kulatými keramickými dlaždicemi vykládanými do složitě vyřezávaného dřeva a inspirovanými interiérem historické lékárny ze 14. století ve františkánském klášteře v Dubrovníku. Jakési kulaté dřevěné „stalaktity“ tvoří pro změnu rytmický reliéf na stěnách zasedací místnosti ekonomického oddělení. Hnědé kožené panely s geometrickou, počítačově generovanou dekorací zdobí stěny i nábytek auditoria kulturního oddělení. Všechny tři prostory architekt korunoval velkolepými podhledy, vyrobenými →
❶ Sál zdravotnického
odboru Mutnjaković pokryl kulatými keramickými dlaždicemi vykládanými do složitě vyřezávaného dřeva.
❷ Počítačově vytvořený dekor je inspirován středověkou lékárnou v Dubrovníku.
❸ Architekt upravoval i další historické prostory radnice, včetně vstupního prostoru, kde vytvořil i toto geometrické zábradlí.
❹ Hnědé kožené panely s geometrickou, počítačově generovanou dekorací zdobí stěny i nábytek auditoria kulturního oddělení.
❺ Do sálu ekonomického oddělení se vstupuje skrze dveře, které splývají s reliéfně pojatými dřevěnými stěnami.
❻ Fascinujícím prvkem všech tří sálů jsou polyesterové stropy, které se podobají současným organickým strukturám parametrické architektury.
z polyesterových modulů vytvářejících dynamické struktury, opět generované pomocí počítače.
Zasedací sály jsou dodnes velmi autenticky zachovalé a slouží svému původnímu účelu. I přes to, že se na ně ve světě architektury zapomnělo, staly se vůbec prvním architektonickým projektem v bývalé Jugoslávii, který digitální algoritmy využil a předpověděl tak futuristické organické struktury současných architektů, jako jsou Zaha Hadid, Greg Lynn, Studio MAD a další.
Podobný přístup využil Mutnjaković i ve svém nejslavnějším díle, Národní a univerzitní knihovně v kosovské Prištině, postavené v letech 1971 až 1982. Ta je bezesporu jeho nejslavnější a jedinou realizací, která získala mezinárodní uznání. Design budovy, stejně jako inteiéry v Záhřebu, byly ovlivněny historií, v tomto případě byzantským a osmanským uměním. Její fasádu tvoří 99 různě velkých kopulí, které vytvářejí organickou buněčnou strukturu. Střecha je pokryta geometrickou kovovou mřížkou, jež v interiéru vrhá stín a slouží jako dekorativní prvek, který vychází z místní tradice, ale zároveň působí výrazně futuristicky.
Mutnjaković je dnes členem Chorvatské akademie věd a umění a v úctyhodném věku 96 let stále žije v Záhřebu a pracuje na svých fantastických radikálních návrzích, které využívají kinetické a bionické prvky. Je jedním z posledních žijících hrdinů legendární jugoslávské architektury 20. století. Po mnoha dlouhých letech zapomnění se i toto historické hnutí v posledních letech setkalo s mezinárodním zájmem, jak dokázala i komplexní výstava Toward a Concrete Utopia, Architecture in Yugoslavia, 1948—1980, kterou uspořádalo MoMA v New Yorku a která představila mimo jiné i Mutnjakovićovo dílo. Jeho futuristický interiér staré záhřebské radnice je dalším klenotem tohoto fascinujícího historického období, naštěstí stále v provozu a v dobrém stavu, což se bohužel nedá říci o mnoha jiných zbořených nebo dramaticky přestavěných budovách po celém regionu bývalé Jugoslávie. ●
Jako jedna z alternativ konvenční designérské práce, založené na spolupráci se značkami, se u nás v posledních letech čím dál tím více prosazuje autorské řemeslo. Tvůrcům, kteří si osvojili práci s keramikou, sklem, textilem, papírem nebo dřevem, nabízí svobodu a nezávislost. Kromě již zavedených jmen vstupují do hry i noví talenti. Je mezi nimi například Adéla Růžičková, jejíž světelný objekt Light of the Tale je inspirován pohádkovými hrdiny, kteří nebojácně boří hranice strachu a motivují nás již od dětství, abychom se nebáli být jako oni. Tvarosloví každého skleněného elementu, navlečeného na trubici, vznikalo přímo v interakci s příběhem. Ve skleněných tavenicích se objevují prvky ze Zlatovlásky, Prince Bajaji, Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého i Popelky.
Designér a výtvarník Jan Činčera je známý především díky svým špičkovým, na zakázku vyráběným obalům. Vedle nich se ale věnuje také autorské práci s papírem. Demonstruje to například tato panenka, kterou vytvořil pro benefiční aukci UNICEF.
Tadeáš Podracký již několik let kontinuálně rozvíjí svůj nekompromisní rukopis organických dřevěných struktur. Nejnovější kolekce svítidel Before the Shape Appears, které představil v rámci milánské výstavní zóny 5VIE, je inspirována výzkumem Sorbus sudetica, endemického hybridního stromu přežívajícího jako jeden genetický organismus.
Specialitou Lucie Rosické jsou vyšívané obrazy. Nová série, vzniklá pro výstavu Laundromat: Gentle Care Program v pražské galerii Trafo, pracuje s motivem prádelny jako metafory každodennosti i transformace. Opakující se cyklus praní, sušení a skládání odráží zkušenost mateřství: neustálý pohyb mezi péčí o druhé a snahou znovu definovat vlastní hranice.
Kolekce Remix Hany Hillerové rozvíjí její sochařské uvažování v médiu skla. Historické kovové formy ze sklárny Jílek v Kamenickém Šenově Hillerová používá jako sochařské nástroje. Ve spojení s fragmenty dřeva z nich vytváří improvizované, trojrozměrné asambláže, do nichž je následně foukáno roztavené sklo.
Nedávná kolekce objektů Paradiso Anny Jožové je aluzí na jakousi uměle kontrolovanou přírodu. Organické tvary a živočišná morfologie v nás vyvolávají pocit propojení s přírodou, ale ve skutečnosti jsou jí zcela vzdálené. Jejich podstata je syntetická — stejně jako naše vnímání světa.
Anna Schwitzer se se svým řemeslem pohybuje mezi Francií a Českem. Ručně tištěné hedvábné šátky s abstraktními i figurálními motivy propojují tradiční řemeslo s vibrující a rozmanitou paletou sytých barev.
Syntézou delikátního keramického řemesla a vášně pro palačinky se stal pojízdný „sporák“ Mňam minivan designérky Gréty Kušnírové. Je obložen reliéfními keramickými kachlemi a má v sobě zabudovanou varnou desku, misku na palačinkové těsto a otvor na ubrousky. Reliéfy zobrazují motivy palem, vln, slunce, mořských hvězdic nebo opalovacího krému SPF 50.
Během Salone del Mobile jsme se setkali s kreativní ředitelkou bytového textilu a věcí pro děti módního domu Hermès, Florence Lafarge, abychom si společně povídali o jejím přístupu k textilnímu designu a jeho pevnému místu v kolekci francouzské značky.
TEXT Adam Štěch FOTO archiv Hermès
AŠ Studovala jste na dvou školách designu, a to sice L'École Boulle a ENSCI. Obě tyto instituce se od sebe svým přístupem k výuce zásadně liší. Jak vás osobně formovaly a ovlivnily?
FL Nejdříve jsem studovala na L'École Boulle. Ta škola je mnohem více orientována na umění tvorby nábytku a interiérů a práci s dřevem, modelování a podobně. Dovolila mi naučit se základní práci s barvou, materiály, formami, litografií nebo tiskem na hedvábí. Později jsem se pod tímto vlivem začala věnovat módě a ještě mezitím jsem šla na École Duperré. Tehdy jsme ale objevila svět textilu a byla si jistá, že právě tento obor bude moje tvůrčí budoucnost. Ne že bych textilní umění milovala hned od počátku, spíše jsem se o tom oboru chtěla dozvědět více. Kus látky je jako drobná architektura. A pokud z ní chcete něco vytvořit, musíte látce a způsobům její výroby velmi dobře porozumět.
AŠ Textil pro vás tedy není jen dvoudimenzionální plocha?
Kdo byl v té době vaším vzorem a práce kterých designérů vás tomuto myšlení naučila?
FL Od začátku jsem obdivovala tvorbu Anni Albers. Byla jednou z prvních žen, které studovaly na Bauhausu. Měla velkou odvahu a přesvědčení věnovat se abstraktnímu umění v textilu. Nenavrhovala textil jen pro dekorativní účely. To se mi líbilo. Stejně jako ona, i já se snažím pracovat s novými materiály a způsoby jejich zpracování. Už během studií jsem si pod jejím vlivem vytvořila jistý výtvarný jazyk, který je v mé tvorbě přítomný dodnes. Kdybych byla zaujatá jen dekorací, což je u textilu běžné, tak bych nikdy takových výsledků nedosáhla.
AŠ Řekněte nám něco více o vývoji kolekcí u Hermès? Jak přistupujete k novým návrhům a jak zapadají do celkové vize společnosti? →
Snažíme se využít různé řemeslné techniky, ale vždy vytvářet současný design. Nechceme být narativní, nechceme navrhovat dekory a vzory, ale předávat skrze materiály emoce.
FL
Textilní divize Hermès jsou pro značku velmi důležité a hrají zásadní roli v celém portfoliu. Zároveň jsou velmi různorodé. Navrhujeme kontinuálně, každých šest měsíců vytváříme novou kolekci. Snažíme se využít různé řemeslné techniky, ale vždy vytvářet současný design. Nechceme být narativní, nechceme navrhovat dekory a vzory, ale předávat skrze materiály emoce. Například pléd Sangles Sellier má žebrovanou vazbu inspirovanou jezdeckými popruhy, což odkazuje na řemeslné kořeny naší značky. Hodně se mi líbila myšlenka spojení těchto popruhů s látkou jedné intenzivní barvy. Dalším příkladem je deka, která kombinuje látku s uzlovými třásněmi ze sametové jehněčí kůže.
AŠ Jak velký je váš tým a jaká je v něm tvůrčí dynamika?
FL Tým Hermès pro bytový textil tvoří tři návrháři. Na plédech spolupracuji s jednou designérkou, která mi pomáhá transformovat moje nápady do reálných výstupů. Cestujeme společně, setkáváme se s našimi dodavateli a řemeslníky a společně také prezentujeme kolekce kreativnímu řediteli. Jsme přece jen svébytní tvůrci, ale naše výtvory musíme vždy sladit s celkovým kreativním vedením. To nám pomáhá dotáhnout každý projekt tak, aby odpovídal celkovému tvůrčímu záměru. Někdy je to velmi rychlé a jednoduché, někdy složitější…
AŠ Jaké jsou největší hodnoty řemeslného dědictví i současnosti značky Hermès?
FL Vytvářet textil ve spolupráci s řemeslníky a průmyslovými technologiemi je jako když spolu tančíte. Jsem ráda, že rozvíjíme dialog mezi naším řemeslným know-how, kvalitní sériovou produkcí a designérskými záměry. Líbí se mi, že jako textilní designér s myšlením průmyslového designéra se můžu u Hermès uplatnit a společně mít jediný cíl, a to je excelence a funkčnost našich výrobků. Chceme, aby byly kvalitní, trvalé a špičkové po všech stránkách. Samozřejmě ale také chceme, aby byly vždy krásné. A všechny tyto kvality musíme perfektně vybalancovat v ideálním poměru. Nikdy neděláme něco jen pro krásu a luxus. Naše výrobky musí být především užitečné a praktické, a tím jsou i přirozeně krásné.
AŠ Značka Hermès je známá pro své tradiční řemeslo. Pracujete také s novými technologiemi?
FL Ano, samozřejmě se technologickým inovacím nebráníme. Pracujeme s digitálními nástroji. A v případě, že hledáme novou funkci, tak nemáme jinou možnost než pracovat se současnými prostředky. Můžete to vidět i na našich interiérových objektech tady v Miláně. Je tu spousta výrobků, které jsou vyrobeny průmyslovým způsobem, ale stále si zachovávají dualitu mezi řemeslnou výrobou a naším kreativním know-how. A to je náš příběh, který pokračuje i dnes a bude pokračovat v budoucnu. ●
14.–17. 5. 2026
U.S. PGA CHAMPIONSHIP
18.–21. 6. 2026
U.S. OPEN
2.–5. 7. 2026
U.S. SENIOR OPEN CHAMPIONSHIP
16.–19. 7. 2026
THE 154TH OPEN
23.–26. 7. 2026
RAIFFEISENBANK GOLF CHALLENGE
Ve svém novém ateliéru na Strahovském stadionu vybudoval Johan Pertl ještě s dalšími
sklářskými designéry malou huť, kde tvoří své unikátní sběratelské objekty technikou taveného skla. Na české designérské scéně se tento solitér s výrazem romantického
básníka objevil teprve před čtyřmi lety, ačkoli už dávno překročil třicítku. Jaká
byla jeho cesta ke sklu a proč rád pracuje rukama, jsme si povídali těsně předtím, než odcestoval prezentovat svou tvorbu na Salone del mobile do Milána.
TEXT Tereza Finková FOTO Vojtěch Veškrna
TF Na podzim jsme se potkali v tvé expozici v Letohrádku královny Anny, kde jsi v rámci Designbloku prezentoval svou kolekci Dawn inspirovanou právě touto renesanční stavbou. Nadšeně jsi mi vyprávěl o novém ateliéru na Strahovském stadionu. Jak se ti tady tvoří?
JP Zprovoznili jsme ho na konci února, kdy bylo venku minus deset stupňů a uvnitř možná ještě o trochu míň. Po každé stránce je to jiné prostředí než předchozí ateliér, což byl starý dům v Nové Vsi u Světlé nad Sázavou, v němž bývala samoobsluha, takže měl velká okna do ulice, a taky v něm začínala Bomma. Měli jsme ho společně s Tomášem Kučerou. Hodně jsem tam pracoval venku, což tady úplně nejde. Vždycky jsem se tam na týden odsunul, ze začátku jsem tam i přespával, pak jsem bydlel na chatě, kterou máme nedaleko. Mohl jsem se tam plně soustředit na tvorbu a jediné, co mě občas vyrušilo, byl nějaký podivín z okolí, který se občas zastavil. Po těch letech bylo skvělé začínat v úplně čistém prostředí. V bývalém prostoru jsme řešili, že Tomášův táta je velký sběratel, takže jsme jen přesouvali věci zprava doleva, abychom se vůbec vešli. A zatímco tam jsem pracoval sám, tady je nás víc, takže občas můžu někomu říct o pomoc.
TF Cítíš pomalý twist ve své tvorbě ovlivněný sportovním prostředím, kterému na Strahově neunikneš?
JP Nedělám figuraci, ale přemýšlel jsem o tom, protože to je téma, který by mě zajímalo. Baví mě prozkoumávat nová teritoria. Balancuju mezi uměním a designem, takže je možný všechno.
TF Respektive co nového už tady v ateliéru vzniklo?
JP Za mnou jsou modely váz Glacia, který jsem vyřezával z ledu. Flexou a sbíječkou jsem perforoval, tvaroval led a pak jsem to hořákem opálil a vznikla z toho úplně hladká věc. Zaprášil jsem to a udělal sádrový odlitek. Udělal jsem jich asi deset a vybral jsem z nich tři, které mi přišly nejzajímavější. Mám rád, když můžu jen nastavit ten princip a pak se to tak nějak děje samo. Modeluju podnože pro stůl z vosku, protože to je materiál docela podobný sklu, ale taje za příznivějších okolností, Snažím se to spontánně modelovat, ale u větších rozměrů musí být člověk připraven. Jen přijít do dílny a začít něco dělat bez rozmýšlení, tak se může stát, že strávím hodně času nad něčím, co se dostane do slepé uličky.
TF Vím, že jsi z Havlíčkova Brodu, a tak mě překvapilo, když jsem si o tobě opakovaně přečetla, že se věnuješ sklu, protože jsi ze sklářského kraje. Máte to řemeslo v rodině nebo ses k němu dostal úplně náhodou?
JP Neměl jsem k němu žádný vztah, když nepočítám, že jsme byli se základkou v místním muzeu, kde je byt Karla Havlíčka a nějaký starý skleněný poháry. To je asi všechno. Studoval jsem stavebku, ale spíš jsem chodil za školu a nic jsem nedělal. Chtěl jsem jít na architekturu, tam mě nevzali, tak jsem šel alespoň na zemědělku na vodní hospodářství, kde mě to hrozně nebavilo. Po dvou letech „nechození“ jsem toho nechal, zmizel jsem na hory, kde jsem učil děti na snowboardu, a pak jsme odjeli s kámošem do Anglie, kde jsem dělal malíře pokojů. Po návratu jsem se začal připravovat na přijímačky na ČVUT na Fakultu architektury, kam jsem nastoupil do ateliéru k Marianu Karlovi na design. Ale nelíbila se mi tamní atmosféra, kde architekti koukají na studenty designu spatra, a bylo to na mě celkově moc institucionální.
TF Takže jsi odtud přešel na UMPRUM do ateliéru skla k Ronymu Pleslovi?
JP Odešel jsem na rok pracovat k filmu a mezitím jsem se dostal na UMPRUM a to bylo skvělý. S Ronym jsme si sedli, dával mi rady do života. Chytil jsem ho zrovna ve fázi jeho tvůrčího twistu, kdy z foukaných broušených věcí najednou začaly vznikat skulpturálnější objekty. →
TF Atmosféra na UMPRUMce i tvůj vedoucí ateliéru ti očividně sedli víc. Vliv Ronyho je ve tvé tvorbě patrný.
JP Po střední škole, kde nemůžeš o ničem rozhodovat sám, a po zkušenostech z ČVUT, kde se jen řešilo, jak něco posunout víc doprava, doleva, udělat větší rantlík, to tady bylo úplně volný. Donesl jsem například do školy skicu, která byla nahozená na punk, a vůbec to nevadilo. Byl jsem asi svázaný předsudkama, že by se něco mělo a něco nemělo a tady jsem mohl legálně otevřít hlavu a užívat si to. Pomohlo mi to k většímu sebevědomí.
TF Takže se sklem ses opravdu poprvé setkal až u Ronyho v ateliéru a ne v dětství ve tvém rodném kraji?
JP Na ČVUT jsem byl na stáži v Ateliéru Jaroš, kde byl třeba i Dan Gonzalez, a dostali jsme zadání vánoční ozdoby. Jeli jsme do Jablonce do výroby, „týpek“ foukl do mojí sádrový formičky plný chyb a mě hrozně bavilo, jak se právě ty chyby obtiskly do skla. Do té doby jsem vždycky viděl jen dokonalé, vyňuňané sklo a najednou tam byla vidět dělící rovina, praskliny. Od té doby jsem byl „hooked“. Fascinoval mě ten materiál a chyby z procesu, které se propíšou do výsledku.
TF To je vlastně leitmotivem tvé práce doteď. Tavená plastika je trochu o náhodě, nechávat sklo dělat si, co chce. Ale asi to není tak jednoduché, jak to vypadá.
JP Někdy je to kontrolovaný a někdy dost nekontrolovaný proces. Ta technologie je komplikovaná. Musíš hlídat každý detail, který by se mohl pokazit, musíš ho vyřešit a když to neuděláš, tak se pokazí.
TF Přijde mi, že sis pro své umělecké vyjádření vybral jednu z nejtěžších disciplín. Dělat sochařské objekty ze skla…
JP Odmala mě bavilo dělat rukama. Vyrůstal jsem na chatě, kde měl děda super dílnu a já jsem si v ní kutil. Takže jsem k tomu měl vždycky vztah a tady se mi to propojilo: můžu si kreslit, modelovat na počítači i dělat rukama. Druhá věc je, že mladí sběratelé už nechtějí jen vyleštěný střep na okno jako před třiceti lety, kdy byl největší boom fancy skla na sokl. Během covidu jsem se víc zajímal o různé možnosti, které sklo nabízí. Našel jsem skulpturální design, objevil jsem třeba Carpenters Workshop Gallery… Bylo to nové teritorium.
TF Jak tedy postupuješ, když se pouštíš do práce na novém projektu?
JP Udělám voskový model, na něj naházím sádru se sklářským pískem, vytvořím si formu, zahřeju to, vosk vyteče a mám dutinu. Formu umístím do pece, vyskládám ji sklem, pomalu to zahřívám, až se rozteče, a pak to ještě pomaleji zchladím. Po vyndání se oloupe forma, která se tím procesem zničí, a výsledný tvar brousím, leštím… Je to dlouhodobý proces trvající několik měsíců.
TF Jak ses začlenil mezi českou designérskou scénu, na které jsi nyní v podstatě etablovaný hráč věnující se experimentálnímu designu?
JP Hodně jsem se naučil, když jsem během studia na ČVUT pracoval ve studiu Dechem. Pochopil jsem, že je dobré nechat si práci dobře nafotit. Ale dlouho mi trvalo, než jsem se přihlásil na první Designblok, kde jsem poprvé vystavoval v roce 2022. Byl jsem strašně nervózní, bylo mi nepříjemné někde stát a něco nabízet. Ale obecně mi ta akce hodně pomohla. Všimli si mě zákazníci, dostal jsem se do zahraničí.
TF Jak to vypadá, když k tobě přijdou zákazníci a mají zájem o tvé věci?
JP Většinou přijdou do dílny, bavíme se, pak jedu na místo, mluvíme o tom, co mají rádi, co je zajímavé na konkrétním místě. Zatím jsem udělal dva site specific objekty a teď pracuju na třetím. Například Fountain of Youth jsem dělal do zimní zahrady ve vile v Černošicích, která je zasazená do svahu. Takže to místo vypadá jako jeskyně a já jsem tam udělal pramínek. →
JOHAN PERTL *1991
Vystudoval UMPRUM, kde v současnosti dokončuje doktorské studium. Narodil se na Vysočině a čerpá inspiraci z přírodních i sociálních mechanismů. Ve svých experimentálních i funkčních objektech zkoumá světlo, materiál a formu. V ateliéru na Strahově vytváří většinu svých děl ručně — od autorských kolekcí až po zakázky pro soukromé i veřejné prostory. Mnoho jeho projektů vzniká jako site specific realizace, navržené v dialogu s architekturou a okolním prostředím tak, aby se staly jeho nedílnou součástí. V roce 2023 byl nominován na cenu Czech Grand Design v kategorii Objev roku za kolekce Utopia a Monumentalita.
❶ LIGHTING, 2025 site-specific instalace
❷ FOUNTAIN OF YOUTH, 2025 site-specific instalace
❸ UTOPIA, 2022 kolekce skleněných stolků
❹ GLACIA, 2026
Proces zpracování ledového hranolu, podle nějž vznikla kolekce váz.
❺❻ DAWN, 2025
Objekty inspirované renesanční architekturou Letohrádku královny Anny.
Oni mi pak volali, že to tam ještě nemůžeme umístit, protože jim v tom kopci vyrazil skutečný pramen a oni museli rekonstruovat barák. V srpnu tady byli na návštěvě zákazníci, kteří mají dům v Dolomitech, v hlubokém údolí v nadmořské výšce 1500 metrů, a že by tam něco ode mě chtěli. Strávil jsem tam týden a teď pro ně vytvářím obří rampouch.
TF A kde se inspiruješ, když děláš své autorské kolekce?
JP Většinou je to fascinace nějakým tématem, ať už je to světlo, který mě dost baví. Sklo je na světlo hodně napojený, skrze sklo se světlo zpomalí. Stolky Utopia jsou zase inspirovány filozofickými směry. Četl jsem, nasával cizí myšlenky a tyhle tvary se mi začaly zhmotňovat. Většinou se mi to dlouho usazuje v hlavě, pak začnu kreslit, modelovat, pak udělám větší modýlky a nakonec jdu rovnou do materiálu. S Filipem Hrubým, kolegou z ateliéru, jsme byli na rezidenci v Portugalsku, kde mě inspirovaly zvětralý skály. Začala mě bavit eroze, tak jsem si udělal svůj materiál, sádru s různou příměsí, půjčil jsem si hrozně silnou vapku a vymýval jsem do toho ty útvary. Vlastně jsem zrychlil miliony let trvající přírodní proces. A tak vznikla Erosion kolekce s bílým mramorem. Obecně mě ale hodně baví příroda. Už jsem zmínil chatu, kde jsem stavěl přehrady v potoce, celý týden tam hořel oheň. Tyhle dětský fascinace se překlopily do toho, že tady mám teď pec, což je mega koncentrovaný oheň, pak brousím, což je zase práce s vodou. Takže všechno, co mě bavilo v dětství, jsem si přenesl do dospělosti. Ale mám malého synka, kterému jsou dva roky, takže už se těším, až budeme na potůčku stavět přehrady spolu.
TF Letos jsi poprvé vystavoval na Maison & Objet. Jaká to byla zkušenost?
JP V Bruselu jsem potkal jednu holku, začali jsme se bavit a vyšlo najevo, že pracuje na Maison & Objet. Stará se o Kurátorskou sekci, což je taková separátní část toho celého veletrhu. Moje věci se jí líbily. Hrozně dlouho jsem z nich nemohl dostat, jestli tam teda budu nebo nebudu vystavovat, poslal jsem jí, s čím bych tam chtěl jet, a na konci listopadu se ozvala, že mě berou. Na poslední chvíli jsem všechno dodělával. Ještě si vybrali jednu hodně starou věc, kterou jsem neměl, tak jsem ji udělal znovu. Vystavovat v tomhle kontextu byl opravdu velký posun.
TF K tomu všemu si ještě na UMPRUM děláš doktorát. Na co ses ve své práci zaměřil?
JP Jsem na katedře výtvarného umění, takže kromě teoretické práce je součástí i praktický výstup. Zkonstruoval jsem systém, jak tavit sklo a kovy jen za pomocí slunce. Nejdříve jsem si myslel, že sám vyrobím čočku, ale pak jsem šel na konzultaci na Matfyz a tam mi řekli, že nejdůležitější je plocha, kterou využíváš, ne samotné sklo. Tak jsem objednal největší čočku, co jsem našel na aliexpressu a za dva měsíce přišla obrovská bedna a uvnitř sklo o rozměru metr a půl na metr sedmdesát. Vyvine to teplotu až 1 200 stupňů. Je to věc, která by se dala prakticky využívat, takže s tím vyrazím na jih, kde není přístup k energiím tak dobrý jako tady. Chtěl bych se spojit s řemeslníky, kteří by to mohli využívat. Byl bych rád, kdyby z toho vznikla otevřená platforma a lidi si to pak přizpůsobili tomu, co sami zrovna potřebují.
TF To je tedy na hony vzdálené tomu, čemu se věnuješ ve své tvorbě.
JP V této práci mi šlo o to vykročit ze své mentální zahrádky, udělat něco pro někoho jiného. Využít svoje schopnosti k něčemu, co někomu pomůže. Je to projekt plný idealismu, ale sám bych se tomu nevěnoval, takže jsem rád, že mi tu možnost škola dala. Zároveň se tím udržuju v intelektuální kondici: čtu, chodím na konzultace, obhajoby. Najednou nad tou věcí musím začít přemýšlet víc zeširoka. Nestačí jenom říct, že se mi něco líbí nebo nelíbí. Musím umět říct, proč si to myslím, musím umět formulovat myšlenky. ●
TEXT Adam Štěch
FOTO Pierre Legrain Collection, Famille Pierre Legrain (portrét), Archive Louis Vuitton Tropické dřeviny, slonovina, exotická kůže a špičkově zpracované kovové povrchy. To vše jsou materiály, které používal při tvorbě svých uměleckých interiérových solitérů nebo uměleckých knih všestranný výtvarník Pierre Legrain. Tvorbu tohoto francouzského mistra art deca oživila letos v Miláně také značka Louis Vuitton.
Během Salone del Mobile představila značka
Louis Vuitton v paláci Serbelloni další edici své interiérové kolekce Objets Nomades. Kromě předních současných designérů sahá v posledních letech i do archivů a znovuobjevuje práci starých tvůrců. V minulosti to byla například francouzská modernistická designérka Charlotte Perriand nebo italský futurista Fortunato Depero. Letos přišla řada na jednoho z kultovních představitelů pařížského art deca. „Pierre Legrain byl dlouho znám především úzkému okruhu odborníků. Popularizací jeho díla, které je teď součástí kolekce Louis Vuitton, napravujeme nespravedlnost jeho předčasného odchodu a upozorňujeme na tvůrce, jehož dílo hluboce ovlivnilo dekorativní umění 20. století,“ hovoří o spolupráci s Louis Vuitton Legrainův pravnuk Florent Cristol Barthès.
Legrain je pozoruhodným zjevem francouzského dekorativního umění, představuje esenci vysokého nábytkářského řemesla, které ve 20. let minulého století navázalo na tvorbu tzv. ebenistů. Ti byli již od 17. století považováni za výtečné řemeslníky. Pracovali výhradně pro královské a aristokratické dvory a pojímali nábytkářskou tvorbu jako svébytnou uměleckou disciplínu. Pracovali s vzácnými a ušlechtilými materiály především exotického původu, jako bylo například ebenové dřevo, slonovina nebo kůže a srst exotických zvířat. Na svých nábytkových solitérech často pracovali dlouhé měsíce i roky a výsledkem se jejich majitelé pyšně honosili.
Pierre Legrain tento princip oživil v avantgardní artdecové tvorbě. Mezi jeho souputníky patřili například i Emile-Jacques Ruhlmann, André Groult, Jacques Adnet, Armand Rateau nebo Marcel Coard. Přesto zůstával dlouhou dobu v pozadí a zapomenutý. Před několika
Legrainovy knižní obálky jsou pojaté jako abstraktní výtvarná díla, připomínající obrazy Františka Kupky nebo Roberta Delaunayeho. Vytvořil jich několik stovek a svou činností v podstatě oživil disciplínu knihvazačství.
lety to změnila monografická publikace, kterou vydalo pařížské nakladatelství Norma. O Legrainovi se opět začalo mluvit. Se současným zájmem o loňské výročí slavné výstavy dekorativních umění v Paříži v roce 1925 je art deco opět v kurzu a spolu s ním i práce tohoto neortodoxního tvůrce, který propojil historii francouzského interiérového designu s radikální meziválečnou avantgardou.
Pierre Legrain se narodil v roce 1889 do rodiny bohatého průmyslníka. Prožil šťastné dětství. Už ve 12 letech se učil kreslit a později své umění zdokonalil na stáži u designéra Paula Iribeho, jednoho ze zakladatelů francouzského art deca. Během první světové války byl uvolněn z vojenské služby kvůli problémům se
srdcem. I přesto se nechal rekrutovat a působil jako vojenský sekretář. Při tom mohl rozvíjet svůj talent kresbou a ilustrací pro magazíny Assiette au beurre, le Journal, le Témoin a Le Mot. Po válce potkal módního návrháře Jacquese Douceta, který podporoval řadu výtvarníků. „Podle vzpomínek Jacquese Antoina Legraina (syna Marie Legrain, vychované Pierrem Legrainem) jejich setkání všechno změnilo. V roce 1917 ho Doucet pověřil vazbou jeho tehdejší knihovny — řemeslem, které dosud neznal. Během pouhých dvou let vyrobil 365 vazeb a znovuobjevil tuto disciplínu: opustil tradiční kódy, zavedl geometrické kompozice a používal nečekané materiály. Od té doby mu Doucet svěřil i rámování jeho obrazů a poté navrhování nábytku pro ateliér v Neuilly. Celá jeho kariéra dekoratéra pramení z příležitosti, kterou mu otevřel právě Jacques Doucet, jenž
v Pierru Legrainovi rozpoznal mnohem víc
než jen ilustrátorský talent,“ upozorňuje Florent Cristol Barthès. Rámy pro obrazy přátel výtvarníků, jako byli Francis Picabia a Tarsila do Amaral, byly další Legrainovou specialitou. Řada z nich visela právě v domě Jacquese Douceta, který byl zařízen hned několika mistry pařížského art deca, a byl tak jedním z nejvíce fascinujících meziválečných interiérů v Paříži.
Nechyběly v něm originály Henriho Rousseaua nebo Picassovy Avignonské slečny.
Během dvacátých let byl Legrain velmi plodný. Pravidelně vystavoval na každoročních nábytkářských salónech a patřil mezi designérskou elitu. Jeho styl byl i tak nezařaditelný. Pracoval s řemeslně zpracovanými přírodními materiály i jejich technickým, industriálním vzhledem. Stál mezi art decem a modernismem. Nikdy nenavrhoval pro průmysl a jeho nábytek byl vždy vyráběn jen v jednom jediném kusu nebo malé sérii. „Charisma jeho práce spočívá v jednoduché, ale na svou dobu radikální myšlence: prostor není sbírkou předmětů, ale kompozicí — živým obrazem. Pierre Legrain, Pierre Chareau, Robert Mallet-Stevens nebo Emile-Jacques Ruhlmann pojímali interiéry jako jednotné dílo, kde každá linie, materiál a objem reagují na ostatní. Nic není dekorativní v ornamentálním smyslu; vše se podílí na jediném gestu,“ popisuje Florent Cristol Barthès. K celkovému dojmu přispívala i inspirace tradičním nábytkem ze střední Afriky, jehož zdánlivě primitivní tvary převáděl do módní artdecové estetiky. V tomto ohledu v podstatě udával vkus doby. Africké umění bylo v kruzích pařížské avantgardy i intelektuální smetánky nesmírně oblíbené.
SPOLUPRÁCE S LOUIS VUITTON
Módní dům letos v Miláně představil kolekci Pierre Legrain Homage, která oslavuje úzké vazby značky na styl art deco, který formoval
její historii. Pierre Legrain byl velmi blízkým spolupracovníkem a kreativním partnerem Gastona-Louise Vuittona. V roce 1921 jej pověřil vytvořením vůbec prvního kusu nábytku pro módní dům: červeno-černého toaletního stolku s čistými liniemi, který byl téhož roku představen na výstavě Salon des Artistes Décorateurs. Tento objekt s nadčasovým designem ve tvaru písmene omega, jehož jeden exemplář vlastnila modistka, sběratelka a mecenáška Jeanne Tachard, se nyní znovu vrací na scénu ve variantě z lakovaného dřeva potaženém kůží Nomade. Tuto událost doplňuje několik dalších kusů nábytku vytvořených na základě archivů Pierra Legraina ve spolupráci s jeho dědici. Patří mezi ně například židle Riviera Chilienne z dubu a kůže s intarzií z perleti nebo paraván, jehož dřevěná intarzie si prostřednictvím šikmých vzorů pohrává se světlem.
Legrainovy knižní vazby Louis Vuitton nyní interpretuje prostřednictvím výběru bytového textilu — od přehozů a ubrusů, až po potahové látky a koberce. Jeho kompozice ožívají také v uměleckých objektech, jako je krabice s koženou intarzií nebo výjimečný podnos ze dřeva a barevné kožené intarzie, inspirovaný výraznou grafikou, kterou Legrain navrhl pro knihu Daphné od Alfreda de Vigny. V kolekci doplňků na stůl se pak objevuje jeho vazba knihy À Rebours od Jorise-Karla Huysmanse, která zdobí zakřivený servis v zelených a zlatých tónech.
Chromatické a geometrické kompozice, materiálové intarzie a optické efekty, které Pierre Legrain navrhl před sto lety v ryze avantgardním duchu tak nacházejí nový výraz prostřednictvím těch nejkvalitnějších materiálů a delikátního řemeslného zpracování. Společně oslavují kořeny módního domu Louis Vuitton. ●
20/5—15/8
po—so 12—19 h
vstup zdarma
Sokolovská 700/113a, Praha 8
galeriemagnusart.cz
Odbočkou číslo pět ze silnice klikatící se mezi červenými patníky přijedete do oázy klidu mezi mírnými kopci a loukami. Když půjdete po večeři z restaurace zpět do svého pokoje na bývalém statku původně z 16. století, možná uvidíte mihotavé světlo v prostřední cihlové budově. Tavič, kterým klidně může být i majitel Adam Havlíček, totiž zrovna připravuje pec pro skláře na další den. Obdobně jako Izaak Reich, když před 150 lety na stejném místě studoval, jak vybudovat úspěšnou sklárnu. Vítejte na Zikmundově!
V devadesátých letech koupil otec Adama Havlíčka statek nedaleko Starých Hutí u Uherského Hradiště v místě, kde kdysi stávala jedna z nejslavnějších skláren v Evropě, ne-li dokonce na světě. A jeho ani ve snu nenapadlo, že zde bude o pár dekád později sklárnu sám provozovat.
Nejdříve vybudoval z ruiny statku pocházejícího z 16. století boutique hotel Zikmundov, který od otevření v roce 2014 stále rozšiřuje. Název vychází z původního Sigmunds Hof, jak se usedlost se sklárnou patřící šlechtickému rodu Berchtoldů kdysi jmenovala. „Po Napoleonských válkách místo na čas zpustlo, vojáci svým tažením devastovali, co mohli a sklárna byla vypálena. Skláři, kteří v ní dříve pracovali, se rozhodli poprosit Izaaka Reicha pocházejícího z bohaté židovské rodiny, aby si sklárnu od hraběnky Berchtoldové pronajal. On to skutečně udělal a od roku 1813 ji provozoval,“ vypráví Adam Havlíček, který svoji sklárnu vybudovanou v roce 2022 na místě té původní pojmenoval po Izaaku Reichovi.
„Byl velmi šikovný a do řemesla se zamiloval. Po nocích studoval sklářské knihy, šlo mu to a začal přibírat další hutě, mimo jiné i Květnou. Když v roce 1836 zemřel, měl čtyři nebo pět skláren a asi 600 zaměstnanců. Odkázal je svým dvěma synům a ti z nich vytvořili dnešním jazykem
Sklo je živá hmota, které dáváme
co vám
můžeš.“ Poznáte to podle
řečeno globální brand,“ popisuje historii původní sklárny Reichových, z nichž se stala nejslavnější sklářská dynastie své doby. Na začátku 20. století provozovali 12 skláren v dnešním Česku, Polsku i Rakousku, měli 5000 zaměstnanců a prodávali v Neapoli, Amsterdamu, Manchesteru, New Yorku, Paříži i Londýně. Až do roku 1850 firmu řídili právě ze Starých Hutí, poté se přestěhovali do Vídně, ale na Zikmundov se stále vraceli. Sklárnu zavřeli v roce 1876, kdy bylo čím dál tím nutnější přejít na uhelné palivo a tady se kvůli nedostupnosti železnice stále topilo dřevem. S velkou hospodářskou krizí a následně druhou světovou válkou slavný příběh sklářského rodu Reichů končí, vzhledem k židovskému původu z rodiny nepřežil nikdo. Po sklárně na Zikmundově nezbyl jediný kámen a jediné, co po Izaaku Reichovi zůstalo, je lípa, kterou pravděpodobně
tvar a duši. Musíte si s ním trochu povídat, říká. Jestli je to: „Ještě na mě nešahej!“ Nebo: „Teď
barvy, jak teče… Sklář musí se sklem komunikovat.
vysadil přímo on sám. Je tedy přes 200 let stará a skutečně obrovská. Právě proto první kolekce nápojového skla vytvořená v novodobé éře sklárny Izaak Reich ve spolupráci s Rony Pleslem nese jméno Linden. Adama Havlíčka s předním českým sklářským designérem seznámil Aleš Najbrt, který pro značku Izaak Reich vytvořil vizuální identitu. Když si majitel sklárny s Ronym poprvé volal, byl zrovna nedaleko a slíbil, že se na Zikmundově zastaví. „Přijel s tím, že mi to chtěl rozmluvit. Říkal, že stavět sklárnu je v dnešní době bláznovství. Už jsem si párkrát řekl, že jsem ho měl poslechnout,“ směje se Adam Havlíček a přiznává, že jeho původní plán byl oslovit ke každé kolekci jiného designéra, třeba i ze zahraničí. „Nedává to smysl. Ten proces je velmi zdlouhavý, potřebuji u sebe mít člověka, který navrhování skla skutečně rozumí, je
trpělivý, pokorný a baví ho to,“ přiznává a dodává, že aktuálně připravují kolekci La Gironde inspirovanou soutokem dvou řek ve vinařské oblasti Bordeaux a určenou právě na tato francouzská vína.
Od jiných skláren značku Izaak Reich odlišuje právě specializace výhradně na nápojové, často velmi tenkostěnné sklo a silné propojení s vinaři a restauracemi. Podle sklářského mistra Miloše Záleského jsou některé designy tenkých skleniček na hranici možností je vůbec vytvořit. Práce tří sklářů, které jsme mohli sledovat, ale působí neuvěřitelně lehce, až by se chtělo říct jako dobře namazaný stroj a balet zároveň. Za den zde vznikne zhruba 150 kusů skla, sklářský mistr tedy musí ono kolečko mezi foukáním, točením a dotvářením kompletní sklenice společně s kolegou, který mu sklo předfoukne do formy, absolvovat přesně tolikrát. „Sklo je živá hmota, které dáváme
❶ Ve sklárně Izaak
Reich u Starých Hutí vzniká nápojové sklo, z něhož pijí i hosté v restauracích v New Yorku, Jihoafrické republice nebo ve Španělsku.
❷ Adam Havlíček v roce 2014 otevřel boutique hotel Zikmundov v areálu statku, který jeho otec koupil v devadesátých letech. Sklárnu začal provozovat na konci roku
tvar a duši,“ říká Miloš Záleský. „Musíte si s ním trochu povídat. Musíte poslechnout, co vám momentálně říká. Jestli je to: ‚Ještě na mě nešahej!‘ Nebo: ‚Teď už můžeš.‘ Poznáte to podle barvy, jak teče… V tomto směru musí sklář se sklem komunikovat.“
Mistr, který sedí dole, by měl umět zvládnout všechny činnosti, které pro něj připravují kolegové nahoře. „Točit píšťalou je kumšt, musí to být plynulé. V učení v Novém Boru nám říkali: ‚Jak dostaneš píšťalu do ruky, tak s ní toč.‘ Takže já když dostanu do ruky něco kulatého, automaticky s tím začnu točit,“ směje se Miloš. „Košťata byla na intru nedostatkové zboží. Každý s ním trénoval točení jako s píšťalou,“ vzpomíná.
❸❹❺❻❼
Skláři zde používají techniku foukání do dřevěných forem. Jedna forma vydrží zhruba na 500 kusů skla. Pro značku Izaak Reich je specifické velmi tenkostěnné sklo, které má výhody zejména v sommelierství.
❽ S energetickou náročností provozu se Adam Havlíček vyrovnává použitím elektrické energie, ale i sdílené energetiky či fotovoltaiky. Ke sklárně plánuje přistavět oranžerii, která bude moct být vytápěna pouze teplem, které vygeneruje sama sklárna.
❾ Produkty Izaak Reich koupíte na e-shopu značky a také v prodejnách Potten & Pannen Staněk či na Winegeek. Ze skleniček se napijete například ve vybraných restauracích ze sítě Ambiente, ve vinařství Gala a samozřejmě v restauraci a boutique hotelu Zikmundov.
Právě obdiv k ruční práci samotných sklářů přiměl Adama Havlíčka tradici huti na Zikmundově obnovit. Vzpomíná na setkání se svým přítelem Geraldem z rakouské značky Sophienwald. Jeho sklenice obdivoval a chtěl, aby mu ukázal, jak je vyrábí. Tehdy se ale dozvěděl, že Sophienwald, stejně jako mnoho dalších značek, nemá vlastní výrobu, ale nechává si sklo vyrábět v několika různých sklárnách ve střední Evropě. „Tehdy mi začalo v hlavě vrtat, že je to přece strašná škoda. To, že se tu nakonec povedlo postavit sklárnu na zelené louce, je malý zázrak. Věřím, že sklář dává sklu nějakou energii, která v něm zůstává. Pořád si myslím, že lidé si budou rádi kupovat ručně dělané věci,“ uzavírá. ●
V roce 1896 se v Národním divadle v Praze konala jedna významná derniéra. S obecenstvem se v Délibesově baletu Coppélia rozloučil baletní mistr Augustin Berger. Ve stejném roce, ale v Paříži, Georges Vuitton navrhl Monogram, jeden z nejslavnějších vzorů na světě. Obě výročí jsme po 130 letech propojili a požádali současného uměleckého šéfa Baletu Národního divadla Filipa Barankiewicze, aby nám ze svého souboru vybral tváře pro zachycení nečekaného průsečíku.
Náhrdelník a náramky
a taška
fotograf
EDUARD MICHALKO
styling
JAN KRÁLÍČEK
make-up
ADRIANA BARTOŠOVÁ
vlasy NIKOLAS TICHÝ
asistent fotografa ŠIMON GUT produkce PATRIK BUREŠ
Speciální poděkování Baletu Národního divadla (@czechnationalballet)
❶ BIENÁLE UMPRUM: GENERACE Z Výstava, jež přináší průřez tvorbou studujících napříč všemi obory UMPRUM. Je umístěna na ochozu mezaninu Veletržního paláce a architektonické zpracování je dílem absolventů Ateliéru architektury Jakuba Herzy a Magdaleny Uhlířové. Práce jsou řazeny podle oborů a architektura pouze dává prostor vyniknout jednotlivým dílům. Ačkoli je pojata velkoryse, je koncipována udržitelně. Přihlíží k tomu, aby nepřinášela nový odpad, který kulturní provozy vytváří běžně a ve velkém. Veškerý využitý materiál proto pochází z fundu školy nebo NG. Do 28. 6., NG Praha, Veletržní palác, ngprague.cz, umprum.cz.
❷ MARTIN PARR: GLOBAL WARNING Skrze svou výstřední optiku se fotograf Martin Parr nepřímo zabýval i lidským chováním, které pohání současnou změnu klimatu: neomezeným využíváním dopravy, globální nadspotřebou a degradací životního prostředí. Postupem času a s proměnou společenských postojů se to, co se kdysi zdálo pouze zábavné, ukázalo jako stále vážnější. Parrův jízlivý, ironický tón řadí jeho tvorbu do dlouhé tradice britské satiry: jeho suchý humor přináší kritický pohled na svět, v němž žijeme. Do 26. 5., Jeu de Paume, Paříž, jeudepaumme.org.
❸ ART OF NOISE představuje stovky objektů, které v průběhu uplynulého století utvářely náš vztah k hudbě. Od koncertních plakátů přes gramofonové desky, od fonografů po digitální hudební přehrávače, od přenosných rádií po zvukové systémy — výstava ukazuje, jak jsou naše prožitky utvářeny nejen samotnými zvuky, které slyšíme, ale i objekty, jež je pomáhají zprostředkovat nebo aktivovat, ať už prostřednictvím barvy a kompozice, nebo skrze formu, materiál a mechaniku. Do 16. 8., Cooper Hewitt Smithsonian Design Museum, New York, cooperhewitt.org
❹ OKNO / ROBERT V. NOVÁK „Umění sbírám/nesbírám velmi specificky. Jedná se především o díla přátel a známých, nebo o díla spojená s mou prací a životem. První dílo, které je na výstavě zastoupeno, jsem dostal od Kamila Lhotáka jako šestiletý kluk v litografické dílně, kde máma tehdy pracovala. Paradoxně se tato drobná litografie svým námětem stala mimoděk předzvěstí mé jiné sběratelské obsese,“ komentuje výtvarník, grafik a fotograf Robert V. Novák svou uměleckou sbírku, která je do 19. 6. k vidění v pražské galerii Prostora, prostora.org.
❺ ANNI ALBERS: CONSTRUCTING TEXTILES Název výstavy je převzat z eseje, již tato původem německá umělkyně napsala v roce 1946. Její kariéra začala na škole Bauhaus, kde našla živnou půdu pro svůj tvůrčí přístup, v němž propojovala řemeslo s uměním. Když kvůli válce opustila Evropu, našla útočiště na legendární Black Mountain College, která byla americkou obdobou Bauhausu. Výstava zachycuje všechny aspekty její kariéry: textil a architekturu, tkaní a stavění, minulost i současnost. Do 16. 8., Dolní Belveder, Vídeň, belvedere.at.
❺ KITCHEN TABLE IMAGERY Jaký je současný keramický design podle mexické umělkyně usazené v Praze Jimeny Mendoza, Američana Trae Storyho, Antonína Tomáška a jeho studentů z ateliéru Keramika Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem? Instalace v podání Josefa Tomšeje dodává všedním objektům novou krásu a nechává skrze zdánlivě banální materiál vyznít sdělení o nekompromisní pravdivosti tvůrčího procesu. Do 20. 5., Czech Center New York, czechcenter.com.
Dům umění v Ostravě slaví letos sto let od svého otevření. Výstava Stopa (1926—2026), která bude zahájena 14. 5. a potrvá do konce srpna, dokumentuje akviziční činnost dosavadních ředitelů a kurátorů Galerie výtvarných umění, jež v budově sídlí. Stopu tedy můžeme chápat jako metaforu mapování historie Domu umění i jako otisk, který tu po sobě zanechali různí ředitelé a kurátoři. Umělecká díla jsou roztříděna do deseti kapitol a řazena
chronologicky, takže celá expozice zároveň ilustruje dějiny českého umění 20. a 21. století. My vám přinášíme malou ochutnávku šesti děl, která patří do sbírek GVUO a jsou na výstavě Stopa k vidění. Zleva shora: Cigareta u mrtvé z roku 1931 je dílem surrealisty Jindřicha Štyrského, pokračovatel surrealistické tradice po 2. světové válce, Mikuláš Medek, je autorem oleje Den a noc (1956). Hana Puchová (Tři sestry, 2009) patří ke generaci současných
umělců, kteří vracejí malbu na scénu. Z 30. let minulého století je obraz Podobizna paní Suvičové od Jiřího Karse, který daroval galerii mecenáš Oskar Federer. Mistr existenciální úzkosti dnešního člověka, Josef Bolf, je prezentován plátnem Z lesa ze série Temný les z roku 2006 a naši šestici uzavírají Svatební šaty II (2020) od Margity Ylovsky Titlové, někdejší představitelky akčního umění. Dům umění, Ostrava, gvuo.cz.
Ušetřete nyní při nákupu
EOS R6 Mark III s vybranými objektivy až 12 500 Kč*.
V prostorách Českého klubu v Obecním domě vzniká platforma, kde se umění nepozoruje zpovzdálí, ale prožívá všemi smysly. Advokátní kancelář Portos zde prostřednictvím Portos Art Society postupně rozvíjí koncept Art Tastingu — setkání, která propojují vizuální umění, pohyb i hudbu do jednoho přirozeného celku. Po pilotním eventu, který představil fotografii Pavla Hejného, stojí tentokrát v centru pozornosti české autorské sklo. Pevný, ale přesto křehký materiál otevírá další kapitolu projektu, jenž staví na sdíleném zážitku a autentickém setkání s uměním. Kurátorkou výstavy je Mária Gálová, scénografii navrhl Marek Cpin.
Současná tvorba ve skle vzniká v prostředí, které je zároveň inspirativní i náročné. Technologická komplexnost, finanční i produkční limity a silná mezinárodní konkurence kladou na autory vysoké nároky. Právě tyto podmínky ale podněcují hledání nových cest, experimentování i formování osobitého výrazu. Výsledkem je živá a dynamická scéna, charakteristická velkou mírou autorské svobody i výraznou individualitou jednotlivých přístupů.
Výstava nenabízí jednotný obraz, ale otevřenou, mnohovrstevnatou strukturu. Není jen přehlídkou technologií, ale především setkáním různých autorských přístupů — od práce s materiálem po osobní i společensky laděné výpovědi. Právě tato rozmanitost patří k hlavním kvalitám současného autorského skla. Autoři napříč generacemi, z nichž jsme vybrali tři zástupkyně, ji na výstavě přesvědčivě artikulují.
Tvorba Kláry Horáčkové se proměňuje v několika rovinách a reaguje na její potřebu hledat nové postupy a souvislosti. Uvnitř objektu Purple Microcosm ❶ se setkávají krystalické struktury. Mohou evokovat jak geologické procesy, tak organické fromy přírody. Fat Lady ❷ Michaely Spružinové pracuje s konvenční představou krásy těla, kterou nechává narůstat do absurdních poloh. Luba Bakičová je sklářská experimentátorka, která se dlouhodobě soustředí na samotný proces vzniku a proměny skla. Na výstavě představí objekt Yes Name ❸ vytvořený technikou ztraceného vosku.
TEXT Vladan Šír FOTO Honza Zima
Patří mezi zásadní evropské kurátory a kritiky umění, byl prvním ředitelem pařížského Palais de Tokyo a kurátorem velkých přehlídek umění v Istanbulu nebo Kwangju. Nyní pro pražskou galerii KodlContemporary sestavil výstavu Timeline, v níž kombinuje ilustrace Františka Kupky a současných umělců z celého světa.
VŠ Co bylo inspirací pro koncepci výstavy? Kupkovy kresby, nebo současná díla?
NB Galerie mě oslovila s návrhem uspořádat výstavu z jejího fondu kreseb, konkrétně ilustrací, které Kupka vytvořil pro knihu, již napsal francouzský geograf a filozof Élisée Reclus. L’Homme et la Terre z roku 1905 zachycuje dějiny lidstva prostřednictvím jeho vztahu k přírodě. Byly pro mě velkou inspirací a zapadaly do oblasti mého zájmu, protože už v roce 2014 jsem zahájil cyklus výstav soustředěných kolem otázky: Jaký mají klimatické změny dopad na umělce, na způsob, jakým vidí svět a jakým ho zobrazují? Kupkovy ilustrace byly dobrou příležitostí vrátit se k tomuto tématu.
VŠ Podle jakých kritérií jste tedy vybíral současné tvůrce?
NB Hledal jsem umělce vyjadřující představu světa, který není tvořen objekty, nýbrž je živý. A kteří vyjadřují to, čemu říkám relační prostor. To znamená, že všechny zobrazované prvky jsou aktéry, nejsou nečinné. Nejde o objekty nebo věci. Zobrazují planetu Zemi tvořenou životními formami. Vybraným umělcům je také společné, že ve svých dílech shromažďují obrovské množství dat — stejně jako to dělal Élisée
Reclus a v jistém smyslu i Kupka se svými abstraktními obrazy. Šlo mi o jejich schopnost vytvářet alegorie.
VŠ Na výstavě jsou zastoupena různá média, formáty, techniky, ale také umělci pocházející z různých geografických oblastí. Bylo to součástí vašeho konceptu?
NB Takový postup je pro mě vlastně přirozený. Když kurátoruji výstavu, nedívám se na pasy. Dívám se jen na dílo. A tak tu najdete umělce z Brazílie, Peru, Evropy, Spojených států… Na tom už dnes opravdu nezáleží, protože žijeme v éře globalizace, navzdory všem zdem, které se v tuto chvíli stavějí. Umělci z celého světa sdílejí stejné informace. A pak na ně reagují skrze své kulturní zázemí.
VŠ Když jste konfrontoval současná díla s Kupkovými ilustracemi, zjistil jste o jeho tvorbě něco, co jste dřív neviděl?
NB Objevil jsem přitom něco opravdu důležitého. Kupka ilustrace vytvořil mezi lety 1904 a 1905 a hned poté začal přecházet od figurativního k abstraktnímu malířství. Podle mě to není náhoda. Kniha Éliséa Recluse je obrovská sbírka dat a Kupkovy kresby jsou alegorické, protože musí to obrovské množství dat shrnout. Na výstavě tak máte kresbu s názvem Kultura. Další se jmenují Práce, Původ… Je to úžasně
syntetické, přesně to, čemu říkáme abstrakce. Opravdu pevně věřím, že Kupka takhle přešel od symbolismu k abstrakci. Symbolismus je vlastně také způsob, jak věci abstrahovat. Myslím, že Reclusova kniha byla přesně tím posledním krokem, který potřeboval k přiblížení se abstrakci.
VŠ Zmínil jste pojem „relační prostor“, který rozvíjíte od roku 2014. O co v něm jde?
NB Tímto konceptem navazuji na svou knihu Vztahová estetika, která vyšla roku 1998, ale první texty v ní pocházejí už z roku 1995. Pojednávala o tom, jak umělci vytvářejí vztahy nebo jak se jejich tvorba v rámci mezilidských vztahů vyvíjí. V roce 2014 jsem se pokusil vytvořit jakousi rozšířenou verzi vztahové estetiky, která pro mě začala být příliš antropocentrická. Aplikoval jsem ji na „ne-lidi“ — rostliny, minerály a tak dále. Bylo zajímavé sledovat, jak s nimi umělci navazují dialog a považují například kámen za aktéra, nikoli jen za objekt. Proto mluvím o relačním prostoru, je to totiž způsob, jak vnímat prostor, v němž je krajina sbírkou portrétů.
VŠ Změnila se za těch více než deset let představa o našem vztahu k přírodě, k okolnímu prostoru?
NB Mění se, a to velmi rychle. Třeba v antropologii se v minulosti tak nějak čekalo, že vědec přináší západní znalosti lidem, kteří jsou předmětem jeho studia. Ale dnes se znalosti například obyvatel Amazonie do naší vědy integrují. Když Philippe Descola píše o amazonském kmeni Runa, začleňuje do svých zjištění jejich znalosti. A upřímně řečeno, ty ho změnily mnohem více než naopak. Eduardo Viveiros de Castro zase řekl něco, co opravdu změnilo i můj způsob uvažování. Totiž, že svět je jako opera a lidé jsou jediní, kdo mají mikrofon.
VŠ
Díla zpracovávající témata, jako je změna klimatu, mohou někdy působit naivně nebo až kazatelsky. Existuje podle vás hranice mezi jasným postojem umělce a propagandou?
NB Ano, samozřejmě že existuje. Propaganda je méně zajímavá. Spíše mě zajímají umělci, kteří ve své tvorbě rozvíjejí představu o prostoru, globální vizi, než ti, kdo jen říkají: „Znečišťování je špatné.“ O tom si můžu přečíst v novinách, k tomu umění nepotřebuji. Nejde mi tolik o názory, ale spíše o schopnost zprostředkovat vizi světa, která je těmito otázkami inspirována.
VŠ Jaký zážitek by si podle vás měli odnést návštěvníci výstavy Timeline?
NB Rád bych, aby zažili tu spojitost, která existuje mezi uměleckým dílem z roku 1905 a současnou tvorbou. Aby viděli, že umění může v průběhu času rozvíjet podobné myšlenky. Opravdu věřím, že dnešní umělci dělají vlastně to samé, co umělci v 16. století. Jen se změnil kontext, to je vše.●
V polovině dubna se konala největší hodinářská přehlídka na světě — ženevský veletrh Watches & Wonders. Vystavovalo na něm přes šedesát značek a jako obvykle předvedly úchvatné časomíry.
TEXT Jan Kalina FOTO archiv značek
Každoročně se Ženeva v dubnu mění v mekku hodinářství. Na švýcarské město se upírají zraky milovníků hodinek z celého světa a další tisíce odborníků, novinářů a nákupčích si mohou novinky prohlédnout osobně na výstavišti Palexpo. Nechybějí velké manufaktury jako Rolex, Chopard nebo Patek Philippe, značky skupin Richemont s Cartierem v čele nebo LVMH. Své místo zde mají i menší, nezávislé brandy. Veletrh Watches & Wonders zkrátka představuje trendy, jež hýbají světem mechanických hodinek. Kdybychom měli zmínit jeden zásadní směr, který se prolínal většinou ženevských stánků, je jím důraz na tradici, řemeslo a historii. Nejvýrazněji se tato tendence promítla do kreací značky Audemars Piguet, která představila zcela nový projekt Atelier des Établisseurs a v něm unikátní modely, jako hodinky se skrytým číselníkem a automatem v podobě páva Établisseurs Peacock ❶. Model s mechanickým strojkem z bílého zlata zdobený smaltem a rytím je poctou starobylému systému výroby hodinek, který se nazývá établissage. Každý hodinář vytvářel vždy jeden komponent časomír, které se skládaly v manufakturách.
Oblíbené je i nadále starobylé ruční gilošování strojků nebo číselníků. Geometrické motivy, jež vytváří gilošér pomocí
speciálních strojů, nechyběly na hodinkách značky Parmigiani Fleurier v podobě vzoru Grain dOrge na minerálně modrém číselníku novinky Tonda PF Chronographe Mystérieux ❷. Ocelová časomíra s pouzdrem o velikosti 40 mm patřila k nejobdivovanějším, a to nejen díky dokonale vyvážené estetice. Manufaktura totiž představila zcela nový typ chronografu, který si vyžádal pět let vývoje. Jednotlivé časové úseky nezobrazuje na sčítačích na číselníku, ale pomocí ruček. Tajemný chronograf tak na první pohled působí jako obyčejné tříručky. Chronografům zasvětila letošek i značka TAG Heuer — představila model TAG Heuer Monaco Evergraph ❸ se zcela novým strojkem TH 80-00, který místo klasického sloupkového kola využívá bistabilní pružný mechanismus. Výsledkem je nebývalá přesnost a odolnost i vůči zmagnetizování.
Pokud jde o hodinářské komplikace, letos jasně dominovaly hodinky s věčným kalendářem. S tím je spjata i značka IWC Schaffhausen. Hodinky, o kterých se mluvilo, se jmenují Big Pilot's Watch Perpetual Calendar Ceralume ❹. Zaujmou nejen bělostnou estetikou, ale zcela novým luminiscenčním materiálem 46,5mm pouzdra. Luminiscence nechybí ani na pryžovém řemínku a číselníku. Hodinky tak ve tmě připomínají jemně modře zářící sci-fi objekt.
zemí, sedm kategorií, 175 projektů.
Po roce se do ostravské
BUDOVA
Berktold Weber Architekten ▶ 2025, Rakousko 〔Dřevěná radnice otevírá čtvrť Rathaus v městečku Hohenems, posiluje identitu, odpovědnost a komunitu. Flexibilní kanceláře a propojené prostory podporují dialog uvnitř budovy. Plastická fasáda odhaluje interiér. Stavba splňuje nejvyšší standardy udržitelnosti. Dřevěná konstrukce umožňuje otevřené dispozice; regionální materiály a low-tech přístup zajišťují efektivitu i ekologii.〕
Architektura / David Kraus, Alina Fornaleva ▶ 2025, Česko 〔Domov pro seniory v bývalém sadu má podobu zámku v zeleni. Je rozdělen na čtyři samostatné domácnosti a sdílené zázemí, propojené vstupním jádrem. Pokoje mají vlastní terasu a koupelnu, dispozice omezuje chodby. Klíčová jsou vnitřní atria s denním světlem a vazbou na zahradu. Cihlové fasády s různým detailem pomáhají orientaci. Dům vyjadřuje klid, jednoduchost a důstojnost stáří.〕
Hubinský atelier / Juraj Hubinský, Katarína Siváková, Alexandra Kotrusová ▶ 2024, Slovensko 〔Osemdesiatka je zmenšené „město ve městě“ v bývalém areálu Baťa v Partizánském, inspirované baťovskou tradicí. Projekt tvoří centrální piazzetta a prstenec zeleně, který filtruje hluk i vizuální smog. Prostory oživují provozy z recyklovaných lodních kontejnerů (kavárna, street food, výčep), doplněné multifunkčním pavilonem z částí dopravníků. Dominantou je vyhlídková věž. Důraz je kladen na principy reuse, rebuild a recycle, minimum odpadu a maximální využití zdrojů.〕
UCEES / Marek Szpinda, Piotr Uherek ▶ 2024, Polsko 〔Minimalistická vila v krakovské čtvrti Wola Justowska je pojata jako kompaktní bílá kubická forma z pohledového betonu, která pracuje s jemnou plastikou fasády a „odřezáváním“ hmoty, čímž vznikají terasy a zapuštěné detaily. Dům respektuje okolní modernistickou architekturu a působí střídmě i výrazně zároveň. Důraz na detail, čistotu a řemeslo doplňují ekologická řešení: fotokatalytický beton, rekuperace, fotovoltaika, sběr dešťové vody a zachování vzrostlé zeleně.〕
Mua architektur / Much Untertrifaller, Michael Mayer, Laura Untertrifaller ▶ 2024, Rakousko 〔Na úpatí Riedenburgu u Bregenzu stojí kompaktní dům čtyř generací, přesně na uliční čáře, zatímco vzadu zachovává starý včelín a kůlnu. Mezi nimi vzniká sdílená zahrada. Dům pro dvě sestry s rodinami, jejich otce s manželkou a babičku je „vytesán“ z hmoty jako socha. Dřevěné lamely obalují objekt jako druhá kůže a filtrují světlo. V přízemí jsou byty starší generace, nad nimi propojené mezonety s plynulými, sdílenými prostory. Zahrada tvoří vrstvené venkovní pokoje. Celek podporuje soužití, intimitu i komunitu v jednom ekonomickém a prostorově úsporném domě.〕
JRKVC / Peter Jurkovič, Antonín Němec ▶ 2024, Slovensko 〔Vila na jižně orientovaném svahu nad Bratislavou pracuje s kontrastem mezi těžkou hmotou zapuštěnou do terénu a lehkým obytným podlažím otevřeným do krajiny. Silné horizontální linie propojují interiér s exteriérem a podtrhují střídmý výraz z poctivých materiálů. Dům je přístupný z podzemního podlaží s garáží, zázemím a ložnicemi. Hlavní obytné patro obsahuje denní zónu a je plně prosklené, propojené se zahradou. Střešní deska vytváří souvislou terasu po obvodu domu. Částečně zapuštěné betonové jádro zůstává přiznané. Součástí je i nerezový bazén na východní terase.〕
IPA Filip Kozarski + Roark Studio ▶ 2025, Polsko 〔Grid Arthub se nachází v hale 31B v gdaňských loděnicích, v historickém industriálním prostoru spojeném s výrobou i hnutím Solidarita. Projekt zachovává vrstvenou historii objektu a doplňuje ji o flexibilní kulturní a kreativní využití. Většina interiéru vznikla z recyklovaných materiálů přímo z haly či okolí: sportovní podlahy, zasklení ze střešních světlíků, keramika i plastový odpad. Dispozice je otevřená a variabilní pro ateliéry a sdílené prostory, s důrazem na adaptabilitu a dlouhodobou udržitelnost.〕
Zerozero / Irakli Eristavi, Pavol Šilla, Juraj Červený, Daniela Sabová ▶ 2025, Slovensko 〔Rekonstrukce bývalého kina Máj v Popradě-Veľké přetváří dlouhodobě nevyužívanou budovu na nové městské divadlo. Objekt, který se nachází v historické struktuře z 13. století, prochází citlivou transformací s důrazem na jeho začlenění do okolí. Architektonický návrh zmenšuje objem budovy a upravuje její střechu tak, aby lépe navazovala na uliční čáru i sousední sakrální stavbu. Původní schodiště nahrazuje nové zakřivené komunikační jádro, které zároveň formuje vstup a celkové prostorové uspořádání.〕
Archikon Architects / Csaba Nagy, Károly Pólus ▶ 2024, Maďarsko 〔Projekt proměňuje původní panelovou jednopodlažní budovu z konce 70. let na první „smart“ školku v Maďarsku. Objekt se nachází v husté obytné zástavbě v Budapešti a dlouhodobě trpěl nedostatkem prostoru, nevyhovujícím provozem a energetickou zastaralostí. Stavba byla doplněna o nové podlaží a mezonety, které propojují jednotlivé části a vytvářejí více komunitních i herních prostor. Z galerií vedou schodiště do zahrady, interiér je navržen jako hravé prostředí inspirované dětskými stavebnicemi. Důraz je kladen na udržitelnost, energetickou efektivitu a moderní vzdělávací přístup.〕
Destilat design / ▶ 2025, Slovensko 〔Nehtové studio na vídeňském náměstí Karlsplatz navrhlo studio Destilat jako výrazný, a přitom klidný prostor. Interiér stojí na principu sjednocených ploch — podlaha, stěny i strop splývají v téměř sochařský celek, místy jemně zaoblený. Kompaktní dispozice byla navržena s důrazem na maximální komfort. Tlumenou eleganci narušují akcenty sytě růžové, zatímco schodiště funguje jako architektonický solitér. Výsledkem je sebevědomý, současný prostor s ženským výrazem.〕
Noumen Studio / Akos Orban, Balasz Hudy ▶ 2024, Maďarsko 〔Yuru, ukryté ve druhém patře budovy ve dvoře v centru Budapešti, nabízí klidné útočiště před ruchem města. Studio Noumen proměnilo bývalou kancelář v intimní prostor, jenž propojuje japonský zen a dánské hygge. Interiér tvoří komorní místnost s plynule tvarovaným pultem a terasa orientovaná do dvora. Atmosféru dopkresluje světlo inspirované Jamesem Turrellem a prvky z opalovaného dřeva. Výsledkem je harmonický prostor.〕
↓ KANCELÁŘE SPEKTAKLOVE A JAGUAREC
MUTUO Design Studio ▶ 2025, Polsko 〔Kanceláře produkčních společností prošly citlivou proměnou s minimálními zásahy, které však přinesly novou kancelář i dvě zasedací místnosti a zlepšily každodenní provoz. Prostor organizují barvy inspirované modernismem, zatímco charakter mu dávají pečlivě vybrané solitéry z druhé ruky — od židlí po drobné doplňky. Výsledkem je funkční a osobitá kancelář bez nutnosti velkých investic.〕
Schenker Salvi Weber ▶ 2024, St. Pölten 〔Projekt, který nemá ve světě obdoby. Nikoli v muzeu, ale laboratoři mohou děti do 12 let během workshopů a na výstavách objevovat současné umění. Stavba díky svému výraznému tvaru slouží jako orientační bod na cestě z barokního starého města St. Pöltenu do nové kulturní čtvrti. Transparentní fasáda z dřevěných lamel působí v interiéru dojmem lehkosti, vytváří fascinující hru světla a stínů a zároveň nabízí uklidňující výhledy do přilehlého parku.〕
Studio MAS ▶ 2025, Maďarsko 〔Návrh pracuje s mimořádným panoramatem Budapešti, které se stalo ústředním motivem interiéru. Výhled z lodžie byl plně otevřen pomocí velkoformátových prosklených ploch, takže se stává součástí každé místnosti. Dispozice 60 m² bytu zahrnuje ložnici, kuchyň, koupelnu, šatnu i saunu, která je orientována směrem k panoramatu. Kvůli úspoře místa vzniká také výsuvné lůžko integrované do saunového boxu, čímž se prostor flexibilně mění podle denní doby. Interiér doplňuje dubové dřevo, velkoformátová keramika a strukturované omítky, vše realizované v režimu design & build pro přesné provedení.〕
Aleksandra Hyz ▶ 2024, Polsko 〔Interiér bytu je navržen pro skutečný život — živý, nepředvídatelný a daleko od dokonalé stylizace. Byt pro pár s dítětem a psem propojuje funkčnost s jemnou estetikou, využívá odolné materiály a chytrá řešení pro každodenní provoz. Tlumená barevnost, dřevo a promyšlené detaily vytvářejí útulný domov, kde má své místo každý člen rodiny — včetně psa. Projekt architektky Aleksandry Hyz ukazuje, že praktičnost a styl se nemusejí vylučovat.〕
sarakele studio / Sára Kele ▶ 2025, Maďarsko 〔Kolekce stolů vznikla z inspirativního setkání a spolupráce s truhláři MOA Woodman, kteří dávají nový život stromům pokáceným z důvodu nemoci či přirozených příčin. V duchu filozofie designérky Sáry Kele je kolekce navržena jako bezezbytková — deska i nohy vznikají z jednoho kusu dřeva. Jednoduché, ale charakteristické tvary nechávají vyniknout přirozenou kresbu materiálu, inspirovanou oblými kameny na pobřeží. Stoly z masivního dřeva jsou snadno montovatelné, variabilní a navržené tak, aby dlouhodobě nesly hodnotu materiálu i příběhu.〕
Aleksandra Hyz ▶ 2025, Polsko 〔Kolekce Yuma přetváří běžné stolní doplňky ve výrazné designové objekty. Některé kusy elegantně skrývají drobné nedokonalosti, jiné naopak zvýrazňují to, co chcete vystavit. Každý prvek má jasnou úkol — ozdobit interiér, oživit police nebo proměnit stůl v dominantní prvek prostoru. Geometrické tvary a výrazné barvy doplňuje ručně strukturovaný kov, jehož povrch připomíná jemné odlesky vody na kamenech v řece. Kolekce zahrnuje držák na karty a ubrousky, šperkovnici, podnosy a svícen, který vytváří příjemné světlo a atmosféru.〕
↓
Valentin Bauer ▶ 2025, Rakousko 〔Ve Vídni se otepluje — a klimatizace situaci často ještě zhoršují, protože odváděné teplo dál ohřívá město. Projekt „Not Only Fans“ na to reaguje hybridním objektem, který spojuje stropní svítidlo a ventilátor. Ventilátor je ukryt v centrálním válci, vzduch je nasáván shora a jemně rozptylován do prostoru přes kuželový difuzér, zatímco spodní část slouží jako světlo. Výsledkem je tichý, integrovaný prvek, který propojuje světlo a proudění vzduchu v jeden funkční celek.〕
Hana Vopravilová ▶ 2025, Česko 〔Formy z vlnité lepenky PAP 20 staví do popředí svou zásadní vlastnost — prohořívání a nevyhnutelné shoření. Hana zkoumá, jaké tvary by ve sklářských formách vyžadovaly složitou konstrukci, zatímco s papírem jich lze dosáhnout s lehkostí. Experimentováním s papírovou voštinou PAP 21 sleduje, kolik variací dekoru může vzniknout z jedné výchozí struktury . Původní konstrukce včelí plástve se proměňuje v květinový ornament, pokřivenou náhodnost, jemný rastr či plastický reliéf.〕
Marcin Rusak ▶ 2025, Polsko 〔Flora Lamp II od polského designéra Marcina Rusaka vychází z jeho dlouhodobého zkoumání vztahu mezi přírodou a materiálem. Lampu tvoří ručně aranžované květy a rostliny zalité do speciálně vyvinuté pryskyřice, která je uchovává v jakémsi „časovém zastavení“. Každý kus je originál, kde se organická nepravidelnost přírody setkává s přesnou geometrií objektu. Průsvitný materiál jemně rozptyluje světlo a odhaluje detailní strukturu rostlin, čímž vzniká objekt na pomezí světla, sochy a herbáře.〕
Mátyás Zagiba ▶ 2025, Slovensko 〔Projekt Unearthed designéra Mátyáse Zagiby zkoumá otázky lokality a autenticity v kontextu gemerské keramiky ze stejnojmenného slovenského regionu. Vychází ze současných teorií materiálu a kriticky reflektuje folklorismus. Materiál chápe jako nositele kulturní hodnoty a prostřednictvím leštěných povrchů, které odhalují jeho přirozenou strukturu, jej posouvá do roviny ornamentu. Důležitou součástí projektu je také experimentální práce s neopracovanou hlínou a hledání nových technologických přístupů.〕
NESPRESSO × KVĚTNÁ 1794 Před dvaceti lety k nám dorazily
Nespresso kapsle, které naprosto změnily pití kávy nejen doma, ale i na pracovištích. Značka slaví výročí sérií spoluprací, které propojují kávový svět s řemeslem, designem a lokální tradicí. Proto se spojila se sklárnou Květná 1794 a výsledkem je designová karafa a sklenička inspirovaná kapslí Nespresso Original. Její charakteristický tvar i proporce se promítají do siluety sklenice i celkového vizuálního pojetí. Karafa i sklenička tak přirozeně doplňují kávový rituál. nespresso.com, kvetna1794.cz
PLOOM AURA v odstínu Rose Gold přináší stylový rozměr bezdýmého požitku.
V elegantním, štíhlém provedení spojuje jemnost, osobitost a intuitivní ovládání.
Díky moderní technologii zahřívání se stává společníkem pro každodenní chvíle.
Kompaktní a lehké tělo navíc skvěle padne do ruky i do praktického leč stylového pouzdra ve stejné barvě. Více na ploom.cz.
LALIQUE Je jemný, beztížný a tančí s podmanivou elegancí. Ač je vzduch nepolapitelný, značka Lalique dokáže tento neviditelný element zaznamenat. Kolekce pro rok 2026 mu dává tvar a uchovává jeho pohyb v jemných vzorech a plynulých křivkách — jako látka vlající ve větru, jako dotek zastavený v čase. Smyslová cesta nesená poezií letního vánku. V Air de Lalique získává vzduch podobu, je zachycen a lze jej vnímat. Dostupné v prodejně Atelier Potten & Pannen — Staněk, Senovážné náměstí 976/31, Praha 1.
RÜCKL Novinkou v kolekci Metropolis české sklárny Rückl je váza Bruta v barvě Smoke (na obr.), jejíž hluboký kouřový odstín připomíná surovou materialitu brutalistní architektury — beton, stín a industriální atmosféru městských struktur. Dalším, možná trochu výraznějším nováčkem je váza Monumenta v barvě Aquamarine, která je zároveň novou speciální barvou v portfoliu nižborské sklárny. Její chladivý modrozelený tón evokuje modernistické materiály a světelné odlesky města. Váza Icona v odstínu Amber pak přináší teplý jantarový tón inspirovaný světlem zapadajícího slunce, odrážejícím se na fasádách městských budov a skleněných plochách moderní architektury.
BRUNELLO CUCINELLI Butik italského módního domu na adrese Pařížská 19 vstoupil do nové etapy. Po nedávné rekonstrukci se otevírá ve větším a architektonicky přepracovaném prostoru, který reflektuje současnou podobu značky i její důraz na harmonii, řemeslo a nadčasovou eleganci. Rozšířený interiér nabízí velkorysejší prezentaci kolekcí i komfortnější zákaznický zážitek, přičemž zachovává typickou estetiku domu Brunello Cucinelli, založenou na přírodních materiálech, jemných tónech a pocitu klidu uprostřed městského ruchu.
INTIMISSIMI Hedvábný top Intimissimi přináší něžnou interpretaci ženskosti v té nejčistší podobě. Volán z řasové krajky v kontrastní barvě mu dodává romantický a jemně sofistikovaný detail. Výstřih do V a nastavitelná ramínka krásně zvýrazňují postavu, zatímco hedvábí působí lehce a luxusně. Je dostupný v odstínech výraznější Cherry Pink a jemnější Naked Brown a představuje tak univerzál -
ní kousek, který můžete nosit jako noční prádlo nebo jako elegantní top na den či večer.
INVITY MICROSHOT COLLAGEN SERUM A INVITY PDRN CREAM
PROFESIONAL
Pokročilé mikrojehličkové sérum nové generace pro viditelně pevnější, hladší
a zářivější pleť s intenzivním biotech anti-age efektem doplňte regeneračním krémem nové generace pro zklidnění pokožky, obnovu bariéry a každodenní komfort citlivé, oslabené i namáhané pleti.
