Issuu

Lektorovali: Mgr. Jaroslav Hamža prof. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D.

Josef Chybík & Oldřich Rujbr

Obsah

Contents

Kolik je hodin?

What Time Is It?

Malý velký tajemný stroj času Definice hodinového stroje Soutěžní podmínky Historické pozadí Návrh hodinového stroje Stavba hodinového stroje Mechanika hodinového stroje Skleněná kulička Uvedení do provozu a reakce veřejnosti Stále přitahuje Zajímavé ohlasy z asijského kontinentu

The Mysterious Little Big Clock Machine The Definition of The Clock Machine The Terms of the Competition Historical Background The Design of The Clock Machine The Construction of The Clock Machine Clock Mechanics The Glass Marble The Inauguration and Public Reactions Still Attracting Interesting Responses from Asia

Chronologicky

Chronologically

V Maloměřicích Střední škola Na vysoké Po škole Na mezinárodním keramickém sympoziu Tři mladí výtvarníci Svobodné povolání

In Maloměřice Secondary School University After Graduation At the International Ceramics Symposium Three Young Artists Freelancing

98 99 100 102 106 110 110

Dlažba a obklad bazénové haly Vnější obklad Domu kultury Design nádob na zeleň Reliéfní obklad Plastická keramická stěna U Tří kohoutů Keramické stropní podhledy Co nejvíc tenké Design kadeřnických umyvadel Imunologická detekce

Paving and Tiles for the Swimming Pool Hall Exterior Tiling of the House of Culture The Design of Outdoor Planters Relief Tiling Three-dimensional Ceramic Wall At the Three Cocks Ceramic Soffits As Thin as Possible Hairdressing Washbasins Design Immunological Detection

115 119 122 128 134 136 140 146 156 159

Formica Na vysokých školách Střety soužití Fontána Projekt Můůůzeum Komunikující město Louka – kreativita Louka – kdo jsme Umyvadla Renovace fakulty a modelové centrum Jako sochy Otakar Diblík designér Miluji Japonsko Z litiny Pamětní deska V Ostravě Mezi proudy Oldřich Rujbr – učitel New York

Formica At Universities Conflicts of Co-existence The Fountain The Muuuseum Project The Communicating City The Meadow – Creativity The Meadow – Who We Are Washbasins Faculty Renovation and Model Centre Like Sculptures Otakar Diblík – Designer I Love Japan From Cast Iron The Commemorative Plaque In Ostrava Between Streams Oldřich Rujbr – Teacher New York

160 164 165 166 168 170 170 171 174 176 179 181 182 191 195 198 199 200 202

17 21 31 35 37 53 57 75 79 88 90

Leoš žije Glosov, Havlišovo, Kolečkovo Peron, břevno, břemeno Fundamenty Památník Jana Palacha Zlatý Diviš Nejedlý Zdeněk Lisabon, Madrid

Leoš Is Alive Glosov, Havlišovo, Kolečkovo Platform, Crossbar, Burden Fundaments Jan Palach Memorial Golden Diviš Nejedlý Zdeněk Lisbon, Madrid

Přílohy

Appendices

Pod čarou Rejstřík Obrázky a kresby

Below the Line Index Pictures and Drawings

204 205 206 208 208 208 216 216

224 228 231

Děkujeme Johanně Pauly a Josefu Chybíkovi. Ujali se role posluchačů příběhů, editorů, autorů a moderátorů. Bez jejich trpělivosti, profesionality a obrovského zapojení by tyto řádky nevznikly. Johanna Pauly kladla otázky jak nám, tak osobnostem, které mají vztah k obsahu a dodávají výsledku osobní rozměr. Díky jim je tento příběh tak pestrý. V jednom z mnoha e-mailů, které jsme si posílali, napsala. „Nejdůležitějším článkem byl Josef Chybík, jeho základní rozsáhlý text nám umožnil ho doplňovat a rozvíjet, byl tou osou, ke které jsme mohli kreativně přistoupit. On vysadil ten pevný strom, ke kterému jsme my roubovali nové větve a také některé přerostlé ořezávali.“ Také jsme okopávali. Motyky obou osobností občas zajiskřily a zkřížily se, výsledek jejich vytrvalého úsilí vám předkládáme. Oldřich Rujbr a Petr Kameník

We would like to thank Johanna Pauly and Josef Chybík for how they took the roles of storytellers, editors, authors and moderators. Without their patience, professionalism and enormous involvement, this work would not exist in this form. Johanna Pauly asked questions of both of us and of the people who had insight into the events, and provided a personal dimension to the result. Thanks to them, this story has come to life. In one of the many mails we sent each other, she wrote: “The most important link in the chain was Josef Chybík, whose extensive cornerstone text enabled us to complement and develop the story; it was the axis we could creatively approach. He planted a solid tree to which we could graft new branches and also cut some overgrown ones.” We were also doing some hoeing. The hoes of both these personalities sometimes crossed; nevertheless, we now present you the result of their relentless effort. Oldřich Rujbr and Petr Kameník

Josef Chybík po absolvování Fakulty stavební VUT v Brně pracoval od roku 1977 jako projektant. V roce 1994 začal působit na Fakultě architektury VUT v Brně. V letech 2000–2006 a 2010–2014 byl jejím děkanem. Věnuje se architektuře a pozemnímu stavitelství. Je autorem nebo spoluautorem knih a článků publikovaných v ČR i v zahraničí. V roce 2009 získal za knihu Přírodní stavební materiály Cenu nakladatelství Grada. Jeho podíl na rozvoji VUT byl oceněn stříbrnou medailí VUT v Brně a stříbrnou medailí Fakulty stavební. Je autorizován v České komoře autorizovaných inženýrů a techniků, kde sedm let zastával funkci místopředsedy Autorizační rady.

Josef Chybík After graduating from the Faculty of Civil Engineering at the Brno University of Technology (BUT), he has worked as a designer since 1977. His activities at the Faculty of Architecture (BUT) have taken place since 1994, where he was dean in 2000–2006 and 2010–2014. Engaged in architecture and building construction, he is a member of the Czech Chamber of Chartered Engineers and Technicians, where he was Vice-Chairman of the Authorization Council for seven years. In the Czech Republic and abroad, he has had many books and articles published. In 2009, he received the Grada Publishing House Award for his book Natural Building Materials. He was also awarded the silver medal of BUT and the silver medal of the Faculty of Civil Engineering.

Jana Johanna Pauly

nastoupila v roce 1994 v Národním technickém muzeu (NTM) jako vedoucí kurátorka oddělení průmyslového designu technických oborů. Vytvořila koncepci sbírky a archivu českých průmyslových designérů. Připravila řadu monografických a souborných výstav průmyslového designu z historie a současnosti. Je autorkou odborných statí ve význačných publikacích, publikovala i v odborném tisku. Úzce spolupracovala s Design Centrem ČR. V roce 2007 dostala od Centra cenu za Propagaci designu. Od roku 1998 do roku 2018 přednášela Dějiny průmyslového designu na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V letech 2018–2022 působí jako vývojová a výzkumná pracovnice v NTM Praha na projektu Historie československého strojírenského designu.

Taking up work as Senior Curator of the new department of design of the technical branch of the National Technical Museum (NTM) in 1994, she has created the concept of a collection and archive of Czech industrial designers. She has prepared a number of solo and group exhibitions of industrial design from history and the present. She is also author of numerous scholarly papers and journalistic texts in prominent publications. She has worked closely with the Design Centre of the Czech Republic, and in 2007, received the Award of the Design Centre Czech Republic for Design Promotion. From 1998 to 2018, she lectured on the history of industrial design at the Faculty of Art and Architecture at the Technical University of Liberec. Between 2018 and 2022, she is to continue working as a research and development worker at NTM in Prague on a project about the history of Czechoslovak industrial design

Zbyněk Hrbata

V roce 2001 s čerstvým maturitním vysvědčením ze Školy uměleckých řemesel v Brně, obor fotografie byl přijat na Fakultu architektury VUT v Brně s úkolem vybudovat nový fotoateliér Modelového centra vedeného Oldřichem Rujbrem. Při zaměstnání vystudoval na Slezské univerzitě v Opavě Institut tvůrčí fotografie.Po Rujbrově odchodu z fakulty ji záhy také opustil. Pracoval jako kulisák a fotograf v brněnském HaDivadle. V roce 2010 odjel do Dublinu, kde se v ateliéru Edmunda Rosse učil řemeslu restaurování starých fotografií a další tři roky zde strávil jako fotograf, retušér a tiskař. Mezi lety 2013–2014 cestoval s partnerkou Emou Vlčkovou po jihovýchodní Asii. Spolupracovali s organizací Clean Clothes na dokumentaci pracovních podmínek v textilních továrnách. Jejich fotografie byly použity jako jeden z důkazů proti polské společnosti LPP po kolapsu budovy Rana Plaza v Bangladéši. Série fotografií z Myanmy byla zařazena do užšího výběru v prestižních cenách Sony World Photo Awards. Roku 2016 začala jeho spolupráce s Domem léčby bolesti sv. Josefa v Rajhradě na dlouhodobém fotografickém dokumentu o hospicové péči. Žije v Praze, věnuje se převážně divadelní fotografii a spolupráci s divadlem Minor.

In 2001, after finishing his study of photography at the School of Arts & Crafts, Brno, he started work at the Faculty of Architecture of the Brno University of Technology, where he was entrusted with the task of setting up a new photography studio at the Model Centre headed by Oldřich Rujbr. Besides the job he completed his studies at the Institute of Creative Photography of the Silesian University, Opava. Shortly after Rujbr’s departure from the Faculty he also terminated his employment there. He worked as a stagehand and photographer at the theatre HaDivadlo in Brno. In 2010 he left for Dublin, where at the Edmund Ross Studio he learned the craft of restoring old photographs and worked as a photographer, retoucher and printer for another three years there. From 2013 to 2014 he and his partner Ema Vlčková travelled in Southeast Asia. They collaborated with the Clean Clothes organization on the documentation of the working conditions in textile and garment factories. Their photographs were used as part of the evidence against the Polish company LPP after the collapse of the Rana Plaza building in Bangladesh. His series of photographs from Myanmar was shortlisted for the prestigious Sony World Photo Awards. In 2016 he started collaboration with the Hospice of St. Joseph in Rajhrad on long lasting photographic documenting of the hospice life and care. He lives in Prague, works for the theatre Minor and engages mainly in theatre and stage photography. .

Kolik je hodin What time is it?

Tvar sochy je tikající časovaná bomba. Symbol nebezpečí. The shape of the statue is like a ticking time-bomb – a symbol of danger.

Koule, která vypadne, je symbolem obrany1. The ball that falls out is a symbol of defense.

Téměř deset let po odhalení hodinového stroje přišel sochař Oldřich Rujbr s myšlenkou vydat o něm svědectví. Proč až po tak dlouhé době? Odpověď je nasnadě a je spojena, jak jinak, s fenoménem času. Teprve s odstupem se mohlo rozkrýt a odhalit nepoznané, seznámit široké publikum s prvotními úvahami, dovolit nahlédnout do tvůrčího zákulisí a rozplést jemná přediva vztahů, za kterých dílo vznikalo a je provozováno. Vytvořil jej společně s architektem Petrem Kameníkem, se kterým se jako učitel a student poznali na brněnské fakultě architektury. Získal punc nepřehlédnutelného symbolu města Brna. Dílem, které nutí jeho pozorovatele se zamyslet.

Almost ten years after unveiling the clock, sculptor Oldřich Rujbr came up with the idea of giving testimony about it. Why after such a long time? The answer is obvious and is linked to, how else, the phenomenon of time. It was only with hindsight that it has been possible to uncover the unknown, to familiarize the general audience with the initial considerations, to allow insight into the creative process and to unravel the subtle network of relationships that the work has created and from which it has operated. Rujbr created the work with architect Petr Kameník. They met each other as teacher and student at the Faculty of Architecture in Brno. As a work of art that makes the observer think, it has gained the hallmark of being a striking symbol of the City of Brno.

Malý velký tajemný stroj času Chci vidět Rujbrův a Kameníkův stroj času v Brně. Co to je, co čeří nejen odborné kruhy v názoru na vznik jakéhosi moderního objektu, netypické sochy s názvem orloj? Podnikla jsem proto cestu vlakem do Brna. První pohled na nápadný černý objekt se mi otevřel po několika krocích na náměstí Svobody. Zdá se mi být malý! A přesto vznosný, sebevědomě posazený v ploše náměstí před moderní fasádou domu Omega. Pomalu se k němu přibližuji a on se stává větším a větším, až černá, lesklá sférická plocha nezvyklého objektu je v mém pohledu zcela dominantní. Přistupuji k jeho povrchu a lehce se ho dotýkám. Pozoruji pomalu se otáčející horní část a hledám, kdy se mi ukáže čas. Odstupuji od objektu a nemohu přečíst číslici v malém otvoru za lesklým skleněným hranolem. Několik dalších lidí se dohaduje, jak poznat, kolik je hodin. Neuviděli přesný čas, právě tak jako já. Dívají se na mobily a pokračují v rozhořčené diskusi. Zajímají se o jakousi skleněnou kuličku, která má vypadnout z nejnižších otvorů. Obcházím černý objekt ve tvaru rakety a připadá mi čím dál tím více tajemnější. Ten se tváří nezaujatě jakoby z jiného světa, mlčí. Jeho horní prstence se tiše otáčí. Archetypální tvar monumentu mi připadá stále záhadnější. Jako by zde náhle vyrostl svědek dávných časů z vrstev historických podloží náměstí, aby pozoroval současnost. Náhle se mi vybaví kritické hlasy některých přátel a kolegů. Mnoho z nich nechápe funkci údajného orloje, objektu, který svým zadáním měl snad ukazovat viditelně a přesně čas. Pro mě je ukazatel času také takřka nečitelný, je příliš vysoko. Nevadí, mám na ruce chytré hodinky. Na rozdíl od kolegů, které dráždí kompaktní puristický tvar sochy připomínající spíše malou městskou architekturu, já tento objekt s dobře zašifrovaným časovým údajem začínám obdivovat. Jiní kritizují jeho nevhodné umístění v tomto zužujícím se trojúhelníku náměstí, sevřeném zde vysokými domy. Objekt údajných hodin pro mnohé z nich představuje malého černého soudobého trpaslíka na ploše náměstí. Možná někde v parku by ho viděli raději. Cítím v tom jejich nezájem porozumět zajímavé, hravé a zároveň přesné a neviditelné aktivitě objektu hodin. Ta je skrytá kdesi uvnitř objektu, který si své tajemno dobře střeží. Dává do něho nahlédnout jen několika otvory přesně vyfrézovanými v jeho tělese. Každodenně korunuje své opodstatnění vzniku vypuštěním symbolické skleněné kuličky doprovázené zvonivými tóny. Proč tolik kontroverzí kolem brněnského objektu? Kdo chce, symbolickému stroji času porozumí, kdo to neumí, přichází o nádherný zážitek. Pro mě je socha jako stroj času jedinečná. Oproti lehce čitelnému pražskému kyvadlu V. K. Nováka je zajímavější. Kolik je hodin? Pospíchám, na VUT mají autoři těchto obdivuhodných hodin prezentaci hodinového projektu pro studenty architektury. Chci patřit mezi zasvěcené znalce stroje. Johanna Pauly

The Mysterious Little Big Clock Machine I would like to see Rujbr and Kameník’s clock in Brno. What is it that caused such a stir, not only among experts, about the opinion of a modern art object, an atypical sculpture called the astronomical clock or chronometer? My curiosity resulted in a train journey to Brno. On the way from the station, my first glimpse of the striking black object was a few steps after reaching Náměstí Svobody (Freedom) Square. It was so small! And yet lofty – confidently set in the square in front of the modern façade of the Omega building. I approached it slowly and observed as it became larger, until the black glossy rounded surface of this unusual object became quite dominant in my view. I approached its surface and touched it gently. I watched the slowly rotating top and looked for the time to become evident somewhere. I stepped away, but couldn’t read the number in the small hole behind the glossy glass prism. Several other people were also wondering what time it was. They couldn’t see the exact time, just like me. They looked at their mobile phones and continued debating, somewhat outraged. They were interested in some kind of glass ball that was supposed to fall out of the lowest holes. I walked around this rocket-shaped black object and it became more and more mysterious to me. It looked somehow unbiased, like from another world – monumental, its upper ring rotating silently. The archetypal shape of the monument became increasingly fascinating to me – as if, all of a sudden, a witness of ancient times had emerged from the layers of its historical bedrock to observe the present. Suddenly, I thought of the critical voices of some friends and colleagues. Many of them did not understand the function of the so-called astronomical clock, an object that by its very intent should show the time – visibly and precisely. For me, the time display was almost unreadable – as it is too high. Never mind, I had a smart watch on my wrist. Unlike my colleagues, who were irritated by the simple purist shape resembling a rather small piece of urban architecture, I started to admire this object, with its encrypted knowledge of the time. Others also criticized the clock’s inappropriate location – at the narrowing part of the triangle-shaped town square, where it is stifled by tall buildings. The shape of the so-called clock is like a black dwarf standing on the square. Maybe he’d be better off somewhere in a park, surrounded by trees, they said. I felt they lacked an understanding of the interesting, playful and at the same time accurate and invisible activity of this clock object. Its activity is hidden somewhere within, its mystery concealed. It is possible to see inside only through several of the holes, precisely drilled in the tall rounded body. Every day, it provides justification for its creation with the release of a symbolic glass marble accompanied by ring tones. Why so many controversies around this Brno sculpture? Anyone who wants to can understand this symbolic timepiece. Those who do not want to will miss a wonderful experience. For me, the sculpture as a timepiece is brilliant. It is more interesting than the easy-to-read Prague pendulum clock by V. K. Novák. What time is it? I was in a hurry. The makers of this admirable timepiece were giving a presentation for students of architecture. I wanted to be among the dedicated experts of this extraordinary machine. Johanna Pauly

Seznámení obou hlavních protagonistů mělo neobvyklý průběh. „Poprvé jsem Oldřicha viděl, když jsem přemýšlel, že bych šel na brněnskou fakultu architektury. Měl jsem nějaké ‚domácí práce‘ a táta mi domluvil, že bychom se o tom mohli pobavit s tehdejší proděkankou, paní architektkou Hanou Ryšavou.2 Na konzultaci tenkrát pozvala Oldřicha, který se však zdržel asi jen pět minut. Řekl, že v tom nic nevidí a že by zase šel. Jsem z doktorské rodiny a tak jsem chvilku přemýšlel, jestli vlastně ty přijímačky mám vůbec řešit a nejít třeba na medicínu. Nakonec z toho byl hec a jinam jsem už přihlášku ani nepodal. Na fakultu jsem se ten rok dostal (a jak si pamatuji, tak i z celkem dobré pozice). Za nějaký čas, už ve škole, jsem v rámci studentské výpomoci chystal nějaký plakát na výstavu fotek. Pak se ke mně přes kamaráda dostalo, že pan Rujbr potřebuje pomoct s grafikou, a nechal si tedy zavolat toho člověka, který ten plakát dělal. Věděl jsem, za kým mám jít, tak jsem s velkým respektem stál asi pět minut před jeho kanceláří a přemýšlel, jestli tedy mám zaklepat. Po otevření dveří nastal takový zvláštní okamžik, kdy, alespoň si to myslím, i Oldřich se lekl, kdože to tam stojí. Myslím, že tam zaznělo i tiché slůvko ze sortimentu jadrné češtiny. Dělal jsem první plakát na výstavu ‚Miluji Japonsko‘. Hodně mě bavilo, jak společně práce vznikala. Pak už jsem se postupně dostal do tehdejší skupiny lidí okolo něj a Modelového centra, kde jsme realizovali několik akcí.“ Vzpomíná Petr Kameník

The introduction of the two main protagonists was unusual “I saw Oldřich for the first time when I thought I would study at the Faculty of Architecture in Brno. I had some ‘assignments’ and my dad had made an appointment to talk to then vice-dean, architect Hana Ryšavá. She had also invited Oldřich for an appointment; he turned up, but only for about five minutes. He said he didn’t see the point and that he would leave. I’m from a doctor’s family, so I was wondering for a moment if I was supposed to be dealing with entrance exams and going to study medicine. In the end, they spurred me on and I didn’t apply anywhere else. I got into the faculty that year (and as I remember, with quite a good score). Some time later, during the semester, I was preparing a poster for a photo exhibition within the framework of student assistance. Then I got information through a friend of mine that Mr. Rujbr needed help with the graphics and he had invited the man who had made the poster. I knew who I was supposed to go to, so I respectfully stood for about five minutes in front of his office, wondering if I should knock. When the door opened, it was such a special moment that even Oldřich was surprised by who was there. I think there was a quiet word in vulgar Czech. I made the first poster for the exhibition ‘I Love Japan’. I really enjoyed how the work was created as a team. Then I gradually got into the group of people around him and the Model Centre, where we put together several events.”

Oldřich Rujbr k tomu dodává: „V podstatě tak to bylo. U proděkanky Ryšavé byla nepřehlédnutelná sympatická dvojice, otec se synem. Oba velmi vysocí a docela objemní. Petr typický inteligentní student gymnázia s dlouhými světlými vlasy, otec známý brněnský kardiolog. V jejich rodině lékař nevím kolikáté generace. Pochopil jsem, že otec si přeje, aby syn pokračoval v rodinné tradici, ale ne za každou cenu. Domácí práce byly takové standardní, přesně tak, aby uspěly u talentové zkoušky. Toto jsem sdělil s doporučením, ať to Petr zkusí. Jistě by byl i výborný lékař. Nevím, co jsem řekl, když zaklepal na dveře kanceláře. Petra jsem si dobře pamatoval. Jednak z prvního setkání a potom z ‚Mařeny‘, iniciační bouřlivé akce, kde jsou prvňáci přijati do cechu studentů. Byl zvolen Mařenou, nejspíše pro svůj vzhled obrovského anděla. Naše spolupráce na přípravě grafiky pro akci Miluji Japonsko řešila mnoho variant a oboustranně sršela nápady. Řekl bych, že to je to, co nás spojuje dodnes. Po odchodu z fakulty přetrvávala kontinuita našich kontaktů. Nejen s Petrem, ale i s lidmi sdružujícími se okolo Modelového centra jsme stále něco tvořili a plánovali. Petr na webu města Brna objevil informaci o soutěži na multifunkční hodinový stroj. Zeptal se, zda se do toho pustíme. Pustili jsme se. Stále se do něčeho pouštíme.“

Recollections of Petr Kameník and Oldřich Rujbr “I completely agree. This likeable pair, the father with his son, could not be overlooked at vice-dean Ryšavá’s office. Both were very tall and heavy-set. Petr was a typical intelligent grammar school student with long blond hair; his father was a well-known Brno cardiologist. In their family, there have been doctors for I don’t know how many generations. I understood that the father wanted the son to continue the family tradition, but not necessarily at any cost. His portfolio tasks were standard: just enough to pass the talent test. I said this with the recommendation that Petr would try it. He would certainly have become an excellent doctor, if he wanted. I don’t know what I said when he knocked on the office door. I remembered Petr well. Firstly, from the first meeting and then from ‘Mařena’ – this is a high-spirited initiation event where first-year students are admitted to the student guild. He was elected as the Mařena, probably for his giant angelic appearance. He was very popular at the faculty. Our collaboration on the graphics preparation for the ‘I Love Japan’ event was happening at the teacher-and-receptive-pupil level. It involved a lot of variations and blazing ideas on both sides. I would say that it has connected us to this day. I reprimanded him about every detail and he fulfilled everything. I did not actually teach Petr, as he was in first year. My courses were for third years, and by then, I had left the Faculty of Architecture. The continuity of our contact has persisted. Not only with Petr, but also with people associated with the Model Centre – we were always creating and planning something. On the Brno website, Petr discovered some information about a competition for the Multi-functional Clock. He asked if we would go for it, so we got started. Actually, leaving the faculty gave me a lot of time…and energy.”

Oběma autorům kladla otázky Johanna Pauly. Kdo první začal nazývat hodinový stroj orlojem a proč jste slovo bomba nevyužili pro pojmenování? To by zamezilo užívání slova orloj. O.R.: „Název orloj vznikl spontánně. Všichni tomu tak říkali. Slovo bomba bylo mottem soutěžního návrhu. Bylo by lepší, kdyby se místo orloj říkalo bomba? Oproti tomu, jak se orloj dnes nazývá, měl architekt Norman Foster vlastně štěstí za laskavé pojmenování ‚Okurka‘ pro obdobný tvar budovy Swiss Re Tower v Londýně.“ P.K.: „Dneska je to vlastně úplně jedno… Věci s dobou získávají nový význam. Je to postavené a sebevědomé, přitom v tom běhá dětská hračka, která je vlastně podstatná. To, že to není ani dnes jasné, udržuje stálou diskusi. Lidi čekají (a byli k tomu vedeni), že jim někdo bude předkládat názory, které přijmou a budou je papouškovat dál. V dnešní době se odpovědnost přesouvá na každého, informací a názorů je až moc. Když si někdo připustí k tělu jen povrchní informace, je to jeho věc, ale může pak být za hlupáka. Pro někoho je to tedy penis nebo bomba, pro jiného hodiny nebo orloj – je to tam trochu všechno a za to jsem rád. Asi jsou mi ale bližší ty vulgární názvy než ty vojenské, nevidím důvod, proč mít na náměstí šestimetrovou bombu, jsem pacifista.“

Johanna Pauly interviews both authors. Oldřich Rujbr (OR) answers first; Petr Kameník (PK), second. Who first started to call the timepiece by the name Astronomical Clock and why did you not use the word Bomb as the name? That would have prevented the use of the term astronomical clock. OR: “The name Astronomical Clock was spontaneous. Everyone called it that. The word bomb was the motto of the competition design. Would it be better to call it a bomb instead of a clock? In light of what the clock is called today, architect Norman Foster was actually lucky for the kind name of Gherkin for the similarly shaped Swiss Re Tower in London.” PK: “Actually, it does not matter today. Things have gained new meaning over time. It’s upright and self-confident, while the important core of the mechanism is actually a child’s toy. The fact that is not clear, even today, still keeps the discussion alive. People are always waiting (and they have been conditioned this way) for someone to offer them opinions that they could accept and regurgitate. Today, responsibility is shifting to everybody individually, as there is so much information and many opinions. If somebody only allows superficial information to get to them, that’s their business, but then they might be considered a moron. For some, the object is a penis or a bomb; for others, a clock or chronometer – there is a bit of everything there, which I am happy for. However, the vulgar names are more agreeable to me than the military ones. I don’t see a reason to have a six-metre bomb in the town square. I am a pacifist.”

Definice hodinového stroje Dílo postavené v centru jihomoravského veletržního a univerzitního města doprovází řada názvů. Hovoří se o něm jako o hodinovém multifunkčním stroji, stroji času nebo časostroji. V různých tiskových zprávách a článcích je však frekventovaný termín „orloj“. Je to správné? Z hlediska historického vývoje se substantivum orloj původně vztahovalo ke všem hodinám na budovách. Později se jednalo o středověké věžní hodiny, od nichž se očekávalo, že budou ukazovat aktuální čas a s ním postavení a vztah Slunce s Měsícem a dalšími nebeskými tělesy. Vždy šlo o důmyslně sestrojená zařízení, která zformovali lidé s kvalitními znalostmi matematiky, geometrie, astronomie a mechaniky. Jejich mimořádnost podtrhovalo také to, že společně s nimi se na nich podíleli vynikající umělci, kteří jim vtiskli jedinečný výraz. Výsledná práce pak získala nejen atributy výjimečného technického produktu, ale i hodnotného uměleckého díla, které přetrvalo staletí. Ze slavných českých a moravských příkladů stačí vzpomenout staroměstský orloj v Praze nebo orloj v Olomouci. Za pozornost stojí orloj v Litomyšli, menší orloj z Nové radnice v Prostějově či orloj z Uherského Brodu. Pro klasifikaci brněnského díla je významná skutečnost, že v kontextu podmínek určujících orloj není zastoupena astronomická složka. Je potřeba pochopit a přijmout, aby dosud v hovorovém jazyce vžitý název „orloj“ byl považován za nepřesný a nesprávný. Nový termín časostroj použil v jednom z televizních diskusních fór známý moderátor Václav Moravec.3 Z hlediska dikce spisovného jazyka českého se jedná o formu možnou, ale ne příliš frekventovanou. Podstatu díla nejlépe vyjadřuje označení hodinový stroj, který je také uplatněn na informačních tabulích na brněnském náměstí Svobody umístěných v jeho bezprostřední blízkosti. Termín hodinový stroj, s adjektivem „multifunkční“, můžeme přijmout proto, že mimo měření času má ještě další zajímavou funkci. Ta mu umožňuje, aby každý den prostřednictvím uvolněné skleněné kuličky připomněl jednu z důležitých a vážných kapitol brněnské historie. Nejspíše však vznikne jazyková ambivalence, kdy v hovorové češtině se sice nesprávně, ale široce bude název orloj používat. V oficiálních vyjádřeních, i v této knize, budeme důsledně používat termín „hodinový stroj“, který podstatu díla vystihuje nejlépe.

The Definition of The Clock Machine The work, built in the centre of the South Moravian trade fair and university city, goes by several names. It is referred to as a multi-functional machine, a timepiece, a chronometer, a machine of time, or a clock. Especially in various press releases and articles, the term ‘astronomical clock’ is frequent. Is that correct? In terms of historical development, the term astronomical clock was originally related to all clocks on buildings. They were always very sophisticated devices that were built by people with excellent knowledge of mathematics, geometry, astronomy and mechanics. Their exceptionality was also highlighted by the fact that they were accompanied by outstanding artists who gave them unique expression. The resulting work then gained not only the attributes of an exceptional technical artefact, but also a valuable work of art that lasted for centuries. Of the famous Czech and Moravian examples, it is enough to remember the Old Town Astronomical Clock in Prague, or the Astronomical Clock in Olomouc. It is also worth mentioning the astronomical clocks in Litomyšl and Pelhřimov, as well as a smaller one at the New Town Hall in Prostějov and the one in Uherský Brod. For this classification of the Brno piece, it is significant that in the context of what determines an astronomical clock, the astronomical component is not represented. So far, the name “astronomical clock” used in colloquial language has been considered inaccurate and incorrect. The term machine of time was used in a TV discussion show hosted by the popular moderator Václav Moravec. From the point of view of the diction of the standard Czech language, this is a possible form, but not very frequent. The essence of the work is expressed best by calling it a chronometer, which is also used on the information board beside the clock on Náměstí Svobody Square. We can use the term “multi-functional clock” because the object has another interesting function, in addition to the telling of time. Every day, by means of the released glass marbles, it reminds us of an important and serious chapter of Brno history. However, some language ambivalence is likely to arise, and the name astronomical clock will continue to be used incorrectly in colloquial Czech. In official statements, including this book, we will consistently use the term “the clock” to describe the essence of the work in the best way.

Kdo vymyslel to vtipné, nicméně příliš složité řešení stroje času? O.R.: „Byl to takový náš ideový ‚ping-pong‘ se spoustou nápadů. Chtěli jsme navrhnout něco hravého, zábavného pro lidi, třeba hodiny s ‚vodotryskem‘. Jednou z idejí bylo zapojení pohybujících se kuliček. Bylo důležité najít příběh. Ten jsme našli, kuličku jsme spojili s pověstí o té skleněné na nesmrtelného Torstensona. Navíc s občanským podtextem a symbolikou bránit násilí. Nebyly to zvony, ale lidé, občané, co odolali Švédům. Nabídli jsme nový příběh. Docela jsme si fandili a upevňovali se v přesvědčení, že nápad s kuličkou je nelepším řešením.“ P.K.: „Dohromady v diskusi. Jen nechápu, proč lidi tolik touží po přečtení času z hodinového stroje a třeba nechtějí pitnou vodu v kašně… Aby té přesnosti v našem uspěchaném světě nebylo až moc (na úkor přemýšlení a pohody).“

Who invented this amusing but complicated clock? OR: “We were just batting around ideas and wanted to suggest something playful, amusing for people, like a clock with ‘a fountain’. One of the ideas was to use marbles. It was important to find a story. We found it. We connected the marbles to a legend about the immortality of the Swedish Field Marshal Torstenson. There is also a civic subtext and symbolism to justify the violence. It wasn’t bells, but people, citizens who resisted the Swedes. We offered a new story. We felt quite optimistic and confident in the belief that the idea with the marble was the best solution.” PK: “I just don’t understand why people are so eager to read time from an astronomical clock but do not insist on drinking water from the fountain. As if there wasn’t already too much precision in our overly busy world – at the expense of time for thinking and well-being.”

Soutěžní podmínky

The Terms of the Competition

Realizaci hodinového stroje předcházela prvotní idea. S ní přišel Karel Kobosil,4 někdejší ředitel Design centra ČR.5 Měl představu, aby se na náměstí Svobody před nově postavený obchodní dům Omega umístil vertikální prvek, který by dané prostředí obohatil o estetickou hodnotu. Pro svůj námět nalezl pochopení u tehdejšího primátora Romana Onderky.6 Ten představu rozšířil o myšlenku, aby se nový objekt zároveň stal připomínkou statečných obránců Brna z válečného konfliktu, který město a jeho široké okolí postihl v roce 1645. Na toto období vzpomíná magistrátní úředník Martin Reissner.7

The realization of the clock was preceded by the initial idea of Karel Kobosil, the former Director of the Design Centre of the Czech Republic. Kobosil had the idea to place a vertical object on Náměstí Svobody (Freedom) Square, in front of the newly built Omega shopping centre, which would give the space aesthetic value. He found support for his idea in Roman Onderka, who was mayor at the time. He extended the idea with the thought that the new object would be a reminder of the brave defenders of Brno from the time of the siege of the city and surroundings in 1645. This period of the clock’s inception was recalled by city hall official Martin Reissner:

„Iniciátory vzniku sochařsky ztvárněných hodin – správněji multifunkčního stroje – pro brněnské náměstí Svobody byl roku 2007 ředitel, v té době již ministerstvem likvidovaného, Design centra ČR Karel Kobosil a brněnský primátor Roman Onderka. Byli přátelé, čas od času vedli diskuse o veřejném prostoru, designu i o tom, jak učinit Brno přívětivějším. K jednomu z takových mudrování nad, nehostinností‘ nově zrekonstruovaného brněnského centrálního náměstí, při němž byla primátorova pracovna zahalena oblaky kouře a naplněna nejrůznějšími vizemi, jsem byl přizván coby tehdejší vedoucí kulturního odboru brněnského magistrátu, tedy věcně příslušný úředník. Tok myšlenek, návrhů a plánů páně Kobosila utnul primátor v jedné chvíli s tím, že je tedy jasno, bude to hodinový stroj a Brno na jeho návrh a zhotovení vypíše soutěž.“ Statutární město Brno se této ideje skutečně chopilo a 3. října 2007 vyhlásilo dvoukolovou kombinovanou soutěž (veřejnou a pro vyzvané autory) a vydalo k ní soutěžní podmínky.8 V její preambuli stálo: „Záměr realizovat v Brně multifunkční zařízení s hodinovým strojem, teploměrem a meteorologickou stanicí, případně s dalšími volitelnými funkcemi naplňuje snahu o oživení prostoru jednoho z největších brněnských náměstí, které v nedávné době prošlo celkovou rekonstrukcí. Objekt by měl plnit nejen funkci informační, ale měl by v daném prostoru přinést i novou estetickou kvalitu.“ Úmyslem vypisovatele soutěže bylo získat návrhy netradičního uměleckého díla s uplatněním tvarosloví soudobých výtvarných trendů, se schopností kultivovat svěřený prostor. Objekt měl zároveň umožnit akustické odbíjení hodin v souvislosti s brněnskou historickou událostí z období třicetileté války, nastalé při obléhání města švédskými vojsky. S tím je spojena jedinečná brněnská tradice ohlašovat poledne již v 11:00 hodin. Dílo bylo situováno do prostoru náměstí Svobody, na pozemek s parcelním číslem 537 katastrálního území města Brna. Jeho velikost nebyla přesně specifikována. Objemnost vymezila pouze prostorová regulace. Jedna ze základních podmínek definovala, aby se objekt pevně spojil se základovou konstrukcí. Výběr hmot a materiálů a jejich ztvárnění byl svěřen pouze kreativitě autorů. Bylo však nutné respektovat požadavek na jejich trvanlivost a odolnost vůči klimatickým vlivům a možným vandalským zásahům.

“The initiators of the creation of the sculpture clock – more correctly, the multi-functional machine – for Náměstí Svobody Square in Brno were the director of the Design Centre of the Czech Republic, Karel Kobosil, and the Mayor of Brno, Roman Onderka. They were friends and from time to time, they held discussions on public space, design and how to make Brno more enjoyable. As the head of the Cultural Department of Brno City Hall at the time, I was invited to one such philosophizing session on the ‘inhospitability’ of the newly reconstructed central square in Brno. During this session, the mayor’s office was filled with clouds of smoke and various visions. At one point, the mayor cut the flow of Mr. Kobosil’s ideas, suggestions and plans, and said that everything was clear: it would be a clock and Brno would hold a competition on its design and construction.” The City of Brno seized this idea and on 3 October 2007 announced a two-round combined competition (one for the public and one for invited artists), issuing the terms of competition in this preamble: “The intention to implement a multi-functional device in Brno with a clock mechanism, thermometer and meteorological station, or with other optional functions, fulfils the effort to revive the space of one of the largest squares in Brno, which has recently been completely renovated. The object should fulfil not only an informative function but also bring a new aesthetic quality to the given space.” The intent of the competition organizer was to obtain proposals for an unconventional work of art, using the morphology of contemporary shape trends, with the ability to cultivate the proposed space. At the same time, the object was supposed to enable acoustic clock chimes, which would connect to a historical event of the Thirty Year’s War – the siege of Brno by Swedish troops. At that time, a unique Brno tradition was created: the ringing of the noon church bells at eleven o’clock. The work was to be situated in the area of Náměstí Svobody Square on plot number 537 of the cadastral area of Brno in front of the Omega building. Its size was not precisely specified. The size of the work was limited only to the spatial regulations. One of the basic conditions defined that the object be firmly connected to the foundation structure. The choice of material and design was entrusted solely to the creativity of the artist. However, it was necessary to respect the requirements of durability – for it to be resistant to the elements and possible vandalism.

Pro vás jako autory sice nebylo měření času důležité, ale uvažovali jste také o jednodušší a lépe rozeznatelné funkci objektu? O.R.: „Chtěli jsme, aby vše bylo vyjádřeno prostředky odolávajícími zubu času a technickým inovacím. Použít místo optické lupy a křišťálových hranolů digitální technickou novinku roku 2009 nemělo smysl. I kulička, nárazy rozeznívající zvony, se pohybuje díky gravitaci.“ P. K.: „Pochopitelně jsme hledali hranici a existuje asi sto variant, které jsme nakonec nepoužili. Tato mi přijde dobrá.“ Účast ve dvoukolové kombinované soutěži byla umožněna fyzickým i právnickým osobám, skupinám těchto osob, široké odborné veřejnosti a každému, kdo splnil požadavky stanovené soutěžními podmínkami. Do soutěže byli vyzváni erudovaní autoři, jejichž dosavadní tvorba poskytovala předpoklad kvalitního díla jak v ideové, tak i v realizační oblasti. Jednalo se o výtvarníky a sochaře Michala Gabriela, Jiřího Jahelku, Stefana Milkova, Otmara Olivu a Jana Sečku. Do prvního kola bylo odevzdáno 27 soutěžních návrhů. Do druhého kola postoupili Pavel Filgas, Michal Gabriel, Stefan Milkov a autorská dvojice Oldřich Rujbr s Petrem Kameníkem. Vyhodnocení jejich návrhů se za přítomnosti závislých i nezávislých členů poroty konalo 3. prosince 2007. Porotu tvořili nezávislí členové Petr Hrůša9, Pavel Liška, Petr Uhlíř10 a Zdeněk Zdařil a závislí členové Vladimír Adam, Karel Hledík a Barbora Javorová. K posouzení jim byly předány čtyři soutěžní modely v měřítku 1:10. Jury ke každému projektu zaujala kvalifikované stanovisko a dospěla k názoru, že dílo Oldřicha Rujbra a Petra Kameníka soudobými prostředky nejlépe reflektuje legendu z roku 1645 o obléhání Brna švédskými vojsky. Ocenila zejména vysoce kreativní formu zpracování tématu a doporučila Radě města Brna udělit autorské dvojici první cenu. Následně byli vítězové vyzváni k dalšímu rozpracování tématu. Martin Reissner k tomu podotkl: „Autoři přišli s objektem neotřelým a přesahujícím v řadě parametrů utilitárně vymezený sochařský objekt. Všechny mé zkušenosti z předchozích kontaktů s tvůrci pomníků, soch i dalších výtvarných objektů mne po prvním setkání s duem Kameník–Rujbr vedly k dojmu, že spolupráce s nimi bude těžká a v některých parametrech i riskantní. Opak byl ale nakonec pravdou. Oldřich Rujbr i Petr Kameník se projevili jako absolutní profesionálové a jejich angažovanost ve věci hodinového stroje byla úplná: oscilovala mezi umanutostí a obětováním se pro něj.“

For you, as the artists, the aspect of time measurement wasn’t important, was it? Didn’t you also consider a simpler and more recognizable time-keeping function of the object? OR: “We wanted everything to be expressed by means that would stand the test of time and technical innovation. Using a digital technical novelty instead of an optical magnifying glass and crystal prisms made no sense in 2009. Even the marble, which makes the bells ring by bouncing, simply moves with gravity.” PK: “Of course, we were looking for some limits, and there are about a hundred variants that we did not use in the end. This one I like.” Participation in the combined competition was made possible for “natural and legal persons”, groups of these persons, the general professional public, and anyone who met the requirements set by the competition. The previous works of the erudite artists provided a prerequisite for quality work in both the ideological and practical spheres. There were artists and sculptors Michael Gabriel, Jiří Jahelka, Stefan Milkov, Otmar Oliva and Jan Sečka. There were 27 competition designs submitted in the first round. Advancing to the second round were Pavel Filgas, Michal Gabriel, Stefan Milkov and the artistic team of Oldřich Rujbr and Petr Kameník. The evaluation of the competition proposals was held on 3 December 2007 in the presence of dependent and independent jury members. The independent jury members were Petr Hrůša, Pavel Liška, Petr Uhlíř and Zdeněk Zdařil; the dependent members were Vladimír Adam, Karel Hledík and Barbora Javorová. Four competition models to the scale of 1:10 had been provided for evaluation. Upon forming a qualified opinion on each project, the jury concluded that the work by Rujbr and Kameník reflected ‘the legend from 1645 about the siege of Brno by Swedish troops’ through contemporary means in the best way. The jury particularly appreciated the highly creative form of the theme and recommended that the Council of the City of Brno award this creative team the first prize. Subsequently, the winners were invited to further develop the theme. Martin Reissner added: “The artists came up with an object that was novel and went beyond the utilitarian-defined sculptural parameters in a number of ways. After the first meeting with the Kameník-Rujbr team, all my experience from previous contact with creators of statues, sculptures and other art objects led me to the impression that working with them would be difficult and in some ways risky. In fact, the opposite was true. Rujbr and Kameník proved to be absolute professionals, and their commitment to the clock was absolute: it oscillated between obstinacy and personal sacrifice.”

Nebáli jste se zapojení soudobého hravého projektu do dnes již historického náměstí? O.R.: „Nebáli. Nevím, jak by se měl soudobý objekt, výtvarné dílo tvořit v historickém prostředí. A nikdo náměstí Svobody a celé centrum s velkoměstskými stavbami od 19. do 21. století jako historický prostor nevnímá. Pouze půdorys je historický. Spíš je zajímavé kosmopolitní složení obyvatel Brna v období třicetileté války. Ze jmen významných zúčastněných je to patrné. Francouzský hugenot a skvělý stratég Louis Raduit de Souches, skotský plukovník Georg Jacob Ogilvy, velitel pevnosti Špilberk. České jméno má rektor jezuitské koleje páter Martin Středa. Prostor náměstí Svobody ve svých palácích obývali především italští obchodníci. Město uvnitř hradeb bylo ponejvíce německé. Křesťané, především katolíci a Židé. Převaha českého a nutno podotknout katolického obyvatelstva žila za hradbami. Byli zemědělci a nepochybně v době obléhání přinášeli nemalé oběti. Je smutnou ironií, že potomky Němců, žijících stále v centru města, přesně za tři sta let (1945) vyhnali potomci předměstských českých obyvatel, kteří se po vzniku velkého Brna stali Brňany. Ale k otázce zapojení do náměstí. Poloha, kde je hodinový stroj umístěn, není právě nejvýhodnější. Od nádraží se jde k náměstí stoupající Masarykovou třídou. V nejužším místě trojúhelníku náměstí Svobody je zlom a terén klesá k širší straně s morovým sloupem a kašnou. Ten terénní vrchol byl pravým místem pro umístění hodinového stroje. Riziko porušení soutěžních podmínek však bylo velké, nemluvě o kolizi s kolejemi a tramvají. Bohužel stojí v půlce svahu a pomyslný trojúhelník barokního morového sloupu a soudobé kašny a hodinového stroje by při zmíněném řešení dostal ty pravé proporce. Hodinový stroj by navíc vypadal vyšší než sochy ‚mamlasů‘. Proč se má socha vždy umísťovat před nějaký dům? V tomto případě novou stavbu Omegy.“ P.K.: „Ne. Co je tam to ‚historické‘? Morový sloup? Dům Pánů z Lipé nebo domy z období brněnské asanace? Budova Komerční banky? Je tam skvělá ta vrstevnatost s posledními přírůstky, Omegou a hodinovým strojem. Jako fungující prostředí považuji mít zastoupené všechny vrstvy, ne skanzen.“

Were you afraid of having a contemporary playful object on a historical square? OR: “No, we weren’t. I don’t know how a contemporary object, a work of art, should be placed in a historical setting. Nobody perceives Náměstí Svobody Square or the whole city centre with buildings from the 19th to the 21st century as historical. Only the ground plan is historical. Actually, the cosmopolitan composition of the Brno population during the Thirty Years’ War is interesting. This is evident from the names of some prominent figures: French Huguenot and great strategist Louis Raduit de Souches and Scottish Colonel Georg Jacob Ogilvy, commander of Špilberk Fortress. However, Father Martin Středa, the rector of the Jesuit College, had a Czech name. Náměstí Svobody Square and its palaces were mainly inhabited by Italian merchants. The town’s people inside the walls were mostly German – Christians, especially Catholics, and Jews. The predominance of the Czech inhabitants, it should be pointed out, especially the Catholic population, lived beyond the walls. They were farmers and undoubtedly underwent considerable hardship at the time of the siege. It is a sad irony that the descendants of the Germans from that time were expelled 300 years later by the descendants of the Czechs residing in the surrounding areas. These Czechs did not become Brno citizens until after the emergence of Greater (Metropolitan) Brno. The location of the clock is not the most advantageous. From the station, you approach the square along the slight incline of Masarykova (Masaryk) Street. At the narrowest point of the triangular shape of Náměstí Svobody Square, the street begins to descend to the wider side of the square, with the plague column and fountain. In our opinion, this ‘peak’ would have been the best place for the clock. However, the breach of competition conditions would have been great, not to mention the fact that it would collide with the tramlines. Unfortunately, it stands in the middle of the gentle incline towards the centre of the square, and its triangle shape would have had the right proportions in the mentioned solution. What’s more, the clock would have looked taller than the statues of the telamon giants. Why should a statue always be placed in front of a building? In this case, it was to be the new Omega building.” PK: “No. What is ‘historical’ there? The Plague Column? The House of the Lords of Lipá, or the houses from the time of the Brno renovation? The [historical] layers there are great, with the latest additions, Omega and the astronomical clock. As a working environment, I consider all the layers to be important, not just the preservation of an open-air museum [of only old historical buildings].”

Historické pozadí V souladu se soutěžními podmínkami je nezbytná zmínka o historickém pozadí návrhu. S hodinovým strojem jsou svázány události nemilosrdného období třicetileté války. V množství bitev a šarvátek, které se v této truchlivé epoše evropské minulosti na území Čech a Moravy odehrály, musíme vzpomenout, že již v roce 1642 se po krátké, čtyřdenní blokádě vzdala Torstensonově armádě Olomouc. Do té doby na Moravě nejvýznamnější město, které posléze sehrálo na obsazeném území roli švédské pevnosti. Tato událost vedla císaře Ferdinanda III. k rozhodnutí odejmout Olomouci statut zemského hlavního města a svěřit jej Brnu. Stalo se tak i přes zjevné indicie, které naznačovaly, že novou metropoli těžké chvíle teprve čekají. Dlužno říci, že v nich obstála se ctí. Těleso hodinového stroje vztyčené do sebevědomé polohy má připomínat obří nábojnici. Je mementem významné události, jedné z posledních fází třicetileté války, krutých sto dvanáct dnů, které od 3. května do 23. srpna 1645 otřásaly Brnem a jeho okolím. Tehdy s nevídanou, téměř dvacetinásobnou přesilou jej obléhalo švédské vojsko.11 Velel mu zkušený a bitvami zocelený generál Leonard Torstenson,12 který se dal slyšet větou:

„S tou myší dírou budu hotov do tří dnů. A tu starou holou studenou kuchyni, tu dobudu nejpozději do jednoho týdne!“ bouchl prý tehdy Torstenson rezolutně pěstí do stolu. „Dírou“ myslel samotné město a „studenou kuchyní“ hrad Špilberk.13 Obrana Brna byla věcí vysoce projevené statečnosti obyvatel města, příslušníků cechů, studentů a malé vojenské posádky. Několikrát, s výhledem dalšího tažení na Vídeň, měli vetřelci vítězství na dosah. Díky nezměrné odvaze, hrdinství a odhodlání hájit domov postavili brněnští občané nepřátelům nepřekonatelnou hráz. V jejich čele stanul skvělý velitel obrany města, francouzský generál v habsburských službách, jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války hugenot Louis Raduit de Souches. Vedle něj se vyznamenal velitel citadely na Špilberku, skotský plukovník Georg Jacob Ogilvy.14 Prapor duchovní záštity tehdy statečně nesl rektor jezuitské koleje páter Martin Středa. Středův postoj k obraně města dobře vystihuje jím často vyslovovaná věta: „Kdo brání Brno, brání celou Moravu.“ Boje se zdály být nekonečné. Po mnoha nezdarech spojených s těžkými ztrátami však švédského válečníka postupně opouštěla víra ve vítězství. Známá brněnská legenda hovoří o tom, že vysíleným obráncům se donesla zpráva o Torstensonově rozkazu k zahájení generálního útoku. Pokud by však ofenziva plánovaná na 15. srpna nebyla do pravého poledne úspěšná, byl rozhodnutý operaci ukončit, armádu stáhnout a od Brna odejít. Válečnými útrapami zesláblí Brňané to věděli. Nechali proto zvony rozhoupat o hodinu dříve. Švéd dostál svým slovům a s fa-

Historical Background In compliance with the terms of the competition, a reference to the historical background of the location was necessary in the proposal. The clock is linked to the events of the merciless period of the Thirty Years’ War. In the immense number of battles and skirmishes that took place in Bohemia and Moravia in this mournful epoch of European history, we must remember that in 1642 the city of Olomouc succumbed to Torstenson’s army after a short four-day blockade. Until then, it had been the most important city in Moravia. Until 1650, it served as a Swedish fortress in the occupied territory. This event led Emperor Ferdinand III to remove the status of capital from Olomouc and entrust it to Brno. Despite the obvious indications that Brno would have to face hard times, the new metropolis went through this change admirably. The body of the clock, erected in a self-confident position, should resemble a giant cartridge. It is a memento to an important event, one of the last stages of the Thirty Years’ War, the cruel 112 days that shook Brno and its surroundings from 3 May to 23 August 1645. The besieging Swedish Army had an almost 20-fold advantage, which at that time was almost unprecedented. The army was commanded by the experienced and battle-hardened Marshal Lennart Torstenson. Resolutely pounding his fist on the table, he was heard to say about Brno and the Špilberk Castle: “With that mouse hole, I’ll be ready in three days. And that cold kitchen will be captured in seven days at the latest!” Brno defence was a matter of the great bravery of the city’s inhabitants, guildsmen, students and small military outfit. There were several times, with the prospects of a further crusade to Vienna, when the intruders almost won. Thanks to the immense courage, heroism and determination to defend their home, the citizens of Brno built an insurmountable barrier against their enemies. The Huguenot Louis Raduit de Souches, a French general in the Habsburg services, was one of the most capable commanders of the Thirty Years’ War and lead the defence of the city. Second in command was the equally excellent citadel commander at Špilberk, Scottish Colonel Georg Jacob Ogilvy. A battalion of spiritual patronage was bravely led by the rector of the Jesuit College, Father Martin Středa, whose attitude to the defence of the city is well described by his saying: “Whoever defends Brno defends the whole of Moravia.” The fighting seemed endless. However, after many failures and heavy losses, the Swedish commander was losing hope. The well-known Brno legend says that the exhausted defenders got news of Torstenson’s order to launch a general attack. If the offensive planned for 15 August was not successful by midday, he would withdraw his troops and leave. When the people of Brno, weakened by hardship, found out about this, they had the bell-ringer sound the midday bells one hour earlier. Keeping his word, the Swedish commander withdrew from battle at the false midday ringing at eleven o’clock. However, reality was somewhat more prosaic. Although the last Swedish attack really did take place on 15 August, it did not end at 11:00, but lasted until evening. The attack was repelled and the exhausted attackers withdrew. It took another eight days to pack up the camp and weapons. The last mercenaries left Brno on 23 August 1645. Brno’s history is thus reflected in certain features of the clock. The fortifications, which helped to protect the city during the Swedish invasion, ceased to function as of the 17th century. They were replaced by a system of bastions. Later, even this system, which was hindering the development of the city, became obsolete. The fortification system was removed in 1809 when Napoleon’s army had finally left. The trium-

lešným poledním hlaholem boje ukončil. Od té doby se poledne na Petrově zvoní v 11:00 hodin. Skutečnost však byla poněkud prozaičtější. Poslední švédský atak se skutečně konal 15. srpna, avšak neskončil před polednem, ale trval až do večera. Byl odražen a vysílení dobyvatelé se stáhli. Osm dnů trvala likvidace tábora a odvoz zbraní. Poslední žoldnéři Brno opustili 23. srpna 1645.15 Tolik z dávné brněnské historie, kterou těleso hodinového stroje celou řadou svých atributů věrně připomíná. Hradby, které při švédském vpádu pomohly město uchránit, přestaly od 17. století plnit svou funkci. Nahradil je systém bastionů. Nepotřebný a bránící rozvoji města se posléze stal i on. Fortifikační systém byl odstraněn v roce 1809 při definitivním odchodu Napoleonovy armády. Vítěznou obranu Brna, která pro celou zemi byla mimořádnou událostí, potom připomínal po dlouhá staletí nad městem se tyčící monument hradu Špilberk, jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie a hrob Louise Raduit de Souches v kostele sv. Jakuba. Na rozdíl od Prahy, která se Švédům v roce 1648 také ubránila, zde ve veřejném prostoru nevyrostl žádný památník. Připomínkou brněnské události z roku 1645 se stala až stavba hodinového stroje. Jinak tomu bylo v Praze. V roce 1652 byl jako projev díků za odražení švédského vpádu vztyčen na Staroměstském náměstí mariánský sloup. Uváděl to latinský nápis vytesaný do jeho kamenného soklu: „VIrgInI genItrICI sine orIgInIs Labe ConCeptae propVgnatae et LIberatae VrbIs ergo pIVs et IVstVs hanC statVaM ponIt“,16 což v překladu znamená: „Panně, Rodičce bez poskvrny prvotní počaté, bránící a osvobozující město, tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař“. Dílo se však s rozpadem monarchie a vznikem nového státu stalo nežádoucím symbolem. Dav vedený levicovými anarchisty jej s tichým souhlasem vedení města nechal 3. listopadu 1918 strhnout. Nezabránila tomu ani umělecká kvalita soch, kterou ji dodal Jan Jiří Bendl, snad nejvýznamnější český raně barokní sochař.

phant defence of Brno, which was an extraordinary event for the whole nation, is commemorated with the towering monument of the Špilberk Castle, the Jesuit Church of the Assumption of the Virgin Mary and Torstenson’s Tomb in the Church of St. James. Unlike Prague, which defeated the Swedes in 1648, Brno had no memorial in the public space. The construction of the clock thus became the public commemoration of the Brno defence of 1645. In Prague, the situation was different. In 1652, the Column of the Holy Mary was built on the right bank of the Vltava River as a symbol of gratitude for repelling the Swedes in 1648. This Latin inscription was carved into its stone plinth: “VIrgInI genItrICI sine orIgInIs Labe ConCeptae propVgnatae et LIberatae VrbIs ergo pIVs et IVstVs hanC statVaM ponIt.” It means “To the virgin, the unspoiled primordial, defending and liberating city, this statue is built by a pious and righteous emperor.” However, with the dissolution of the monarchy and the emergence of a new state, the work became an undesirable symbol. With the tacit agreement of city councillors, a crowd led by left-wing anarchists tore it down on 3 November 1918. The sculpture was not to be preserved, even though it had great artistic value; it had been crafted by Jan Jiří Bendl, probably the most important Czech early Baroque sculptor. It is ironic that in Prague they no longer have a monument commemorating the defence against the Swedes, while in Brno the city had nothing the whole time until now.sculptor, protected them.

Návrh hodinového stroje Oldřich Rujbr s Petrem Kameníkem věnovali návrhu hodinového stroje tři roky života naplněného každodenním vymýšlením, tvůrčím hledáním, objevováním a tvrdou prací. Svůj záměr nejprve ověřili nespočetným množstvím kreseb a skic a variantami sádrových modelů. Po kritickém výběru potom model převedli do skutečné velikosti. Před vlastní realizací si na něm ověřili správnost svých postupů. Jak se k hodinovému stroji postaví občané, dobře předpověděl Martin Reissner. „A že se bude jednat o realizaci, která kánonem některými Brňany blazeovaně pěstovaných konvencí srdnatě otřese, jsem si prvně pomyslel, když jsem v promrzlé stodole – ateliéru v předpolí Vysočiny – spatřil sádrový model stroje ve skutečné velikosti, tedy oněch bezmála šesti metrech výšky. Emoce, ba vášně, ale i diskuse tento ukazatel data a času pak opravdu vzbuzoval kopy a vlastně je budí dodnes. Což je, dím, zcela v pořádku. Buď jak buď vznikl pozoruhodný objekt a fakt, že přesný čas si právě na tomto ukazateli dokáže odečíst jen málokdo, je diskrepancí, která se sama s odstupem času jeví více a více jen marginální a temporální.“17 Pracovní harmonogram byl sestaven tak, aby práce na modelu v měřítku 1:1 probíhaly v létě. Uzavření smluvních vztahů se posunulo a tím celý harmonogram. Takže to, co bylo plánováno na léto, sklouzlo do zimy, tenkrát dost tuhé. Oldřich Rujbr dodává. „Pracovali jsme se sádrou. Ta jak známo se míchá s vodou. Sádra podezřele rychle tuhla, což bylo pozitivní. Nicméně sádra netuhla, nýbrž mrzla. Myslím, že tuto technologickou zkušenost mají snad jen na Sibiři.“ Jedinečným, přitom jednoduchým rotačním tělesem zušlechtili autoři svěřený prostor náměstí Svobody. Podmanivá je blyštivá krása sférických ploch schopných zrcadlit okolí. Příjemnou kulisu mu vytvořil světlý rastr moderní fasády obchodního domu Omega, vůči němuž se černý obelisk zřetelně vymezuje. K solitérním objektům, které dosud na náměstí stály – k opravenému morovému sloupu a kovovému okruží velké kašny s verši Jana Skácela –, tak přibylo těleso hodinového stroje. Naplnila se tím představa o jednotě a pevném svazku, který třemi výtvarnými díly, podpořenými duchovní dimenzí, vymezil trojúhelník vepsaný do plochy trojúhelníkového náměstí Svobody. Schránka pro hodinový stroj je sestavena ze sedmi černých leštěných kamenných segmentů. Vypjatý tvar nábojnice dobře vystihuje neklidné období, které v polovině 17. století opanovalo Brno a přivedlo jej až na samotný pokraj katastrofy. U paty je široká 1700 mm a vystupuje téměř šest metrů nad rozlehlou plochu centrálního brněnského náměstí. Uvnitř má dutinu s průměrem 840 mm. Prostory a konstrukce hodinového stroje umístěné pod dlažbou zasahují až k základové spáře, uložené v hloubce přesahující tři metry. Do podzemí s řídicí jednotkou počítačového centra se vstupuje vodotěsným poklopem v podstavci. V hornině vyfrézovaná dutina vytváří štíhlý vzhůru stoupající „doutníkový“ prostor. Impozantní je pohled ze

The Design of The Clock Machine In designing the clock, Oldřich Rujbr and Petr Kameník devoted three years of their life filled with imaginative searching, creativity, discovery and hard work. They first tried out their ideas through countless drawings and numerous plaster models. After critically selecting, they converted the final model into the actual size. Martin Reissner predicted how citizens might react to the clock: “I realized that the project would cause a good stir when I first laid eyes on the full-size cast model, almost 6 metres tall, while visiting the frozen barn – the studio where it was being made, at the edge of the Vysočina Highlands. Some Brno citizens hold their cannon of conventions very dear. Back then, this indicator of date and time really provoked passionate emotions and discussion. Actually, it still does so today, which is, as I deem, perfectly fine. Either way, a remarkable object has been created, and the fact that only a few can deduce the exact time on this object is a discrepancy that over time seems more and more marginal and temporal.” The making of a 1:1 scale model was planned for the summer. Because some contract changes took place, the entire schedule had to be altered. As summer’s work slid into winter, which was very severe that year, working with plaster became complicated. Oldřich Rujbr recollects the difficulties: “The plaster solidified suspiciously quickly. However, it did not actually harden as such, but merely froze. I think they must have such experience only in Siberia.” The simple rotating body of the piece gave the location on Náměstí Svobody Square a unique look. The gleaming beauty of the rounded surfaces was captivating, mirroring the surroundings. The bright backdrop of the modern façade of the OMEGA building, which the black obelisk clearly contrasted with, created a pleasant setting. The clock became a new addition to the other monuments on the square – the repaired plague column and the large fountain of metal rings with verses by Jan Skácel. Thus, the unity of the three artworks echoed the triangular shape of Náměstí Svobody Square. The casing for the clock consists of seven polished black stone segments. The shape of the shell, filled with tension, illustrates the turbulent period that dominated the mid-17th century in Brno and brought it to the brink of disaster. It is 1.7 m wide at the base and extends upward almost six metres. There is a cavity with a diameter of 840 mm inside. The clock’s mechanisms are under the pavement, extending to the foundation joint, which is situated at a depth of over three meters. A waterproof hatch in the base enables entry to the underground section where there is a computer centre control unit. The cavity, which is milled into the rock, creates a slim, upwardly rising “cigar” space. There is an impressive view from the bottom of the underground to the top, over eight-metres above. Inside, assembled tracks of stainless steel wire and anchor brackets are visible, triggering the glass marble at specific times. Furthermore, there are servomotors, orchestral tubes, cables, a ladder and the mechanical heart of the clock’s mechanisms, which are made up of gear rings, bearings and gear wheels. Instead of driving the hands as of a regular clock, they rotate the stone parts that weigh two tons. Everything is interwoven into a perfect knot of power, lighting and fibre optic cables. Short stainless-steel prisms are fixed into the walls of the clock’s mechanism, with the names of significant participants in the fighting indicated there. The dove-shaped sign that appears in the under part of the lower canopy evokes