Issuu

PRÁCI JAK (NE)PSAT ZÁVĚREČNOU PRÁCI JAK ( N E ) P S AT Z Á V Ě R E Č N O U P R ÁC I JA K (N E)P S AT Z ÁV Ě R E Č N O U P R ÁC I JA K ( N E ) P S AT Z Á V Ě R E Č N O U PRÁCI JAK (NE)PSAT ZÁVĚREČNOU PRÁCI JAK (NE)PSAT ZÁVĚREČNOU PRÁCI JAK (NE)PSAT ZÁVĚREČNOU PRÁCI JAK (NE)PSAT ZÁVĚR E Č N O U P R ÁC I JA K (N E)PSAT ZÁVĚREČNOU PRÁCI MICHAL JAROŠ, LUBOMÍR KLIMEŠ

Zvláštní poděkování náleží Mgr. Markétě Kytnerové za cenné připomínky k tematice bibliografických citací i pečlivou korekturu kapitoly Použité zdroje, Mgr. Evě Hermanové za mimořádně pečlivou korekturu ostatního textu a panu Janu Janákovi za konečnou typografickou úpravu.

OBSAH Úvodem ..................................................................................................

1 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.6.1 1.6.2 1.6.3

Charakteristiky závěrečné práce ........................................................ 13 Nejprve trochu obecně… ......................................................................... 14 Jednotlivé aspekty práce ........................................................................ 15 Struktura práce ....................................................................................... 19 Zadání práce .......................................................................................... 20 Normativní požadavky na VŠKP ............................................................... 21 Obsah a tvorba závěrečné práce .............................................................. 24 Obecná – rešeršní část ............................................................................ 25 Specifická – praktická část ...................................................................... 27 Sepsání práce ............................................................................................ 27

2 2.1 2.2 2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3 2.4.4 2.4.5 2.4.6 2.4.7 2.4.8 2.4.9 2.4.10 2.4.11 2.4.12 2.5 2.6

Bibliografické citace ....................................................................... 33 Práce se zdroji ........................................................................................ 34 Pravidla citování a jejich vývoj .................................................................. 38 Formát bibliografických citací ................................................................. 40 Obecná pravidla bibliografických citací ..................................................... 41 Datové prvky, atributy a hodnoty ................................................................ 43 Explicitní a implicitní zápis ........................................................................ 45 Přidružené a dodané informace ............................................................... 47 Hlavní datové prvky bibliografických citací ................................................ 48 Tvůrce .................................................................................................... 48 Název ..................................................................................................... 52 Součásti děl ............................................................................................ 53 Formát a typ zdroje .................................................................................. 54 Vydání a verze ........................................................................................ 54 Datum a čas ........................................................................................... 55 Informace o výrobě .................................................................................. 56 Číslování a stránkování; seriály a edice .................................................... 59 Identifikátory .......................................................................................... 60 Dostupnost a umístění ............................................................................. 62 Vztah ...................................................................................................... 64 Ostatní prvky .......................................................................................... 65 Bibliografické citace hlavních druhů zdrojů ............................................. 66 Odkazy a soupis bibliografických citací ..................................................... 75

3 3.1 3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4 3.3.5 3.3.6 3.3.7 3.3.8 3.3.9 3.3.10 3.4 3.4.1 3.4.2 3.4.3 3.4.4 3.4.5 3.4.6 3.4.7 3.4.8 3.5

Základy typografie .......................................................................... 83 Proč a jak? .............................................................................................. 84 Základem typografie je písmo ................................................................... 85 Pro začátek trochu teorie… ....................................................................... 85 Řezy a rodiny písma ................................................................................. 87 Typografické měrné jednotky ................................................................... 89 Základní pravidla pro volbu písma ............................................................ 90 Zvýraznění (vyznačení) části textu ........................................................... 90 Pokročilé úpravy sazby ............................................................................ 92 Formátování dokumentu .......................................................................... 93 Velikost a rozvržení stránky ...................................................................... 93 Formát odstavce ..................................................................................... 94 Řádkování .............................................................................................. 96 Oddělování odstavců ............................................................................... 97 Výčty, odrážky ......................................................................................... 100 Kapitoly a nadpisy ................................................................................... 101 Číslování stránek, záhlaví a zápatí ............................................................ 102 Tabulky, obrázky a rovnice ....................................................................... 103 Poznámky pod čarou a vysvětlivky ........................................................... 108 Styly a šablony ......................................................................................... 109 Sazba textu .............................................................................................. 111 Zalomení řádku (řádkový zlom) ............................................................... 111 Interpunkční a jiná znaménka ................................................................. 112 Zkratky ................................................................................................... 118 Zápis čísel .............................................................................................. 120 Matematické výrazy ................................................................................ 124 Veličiny a jednotky ................................................................................... 126 Zaokrouhlování hodnot ............................................................................ 130 Editor rovnic ............................................................................................ 131 Konečné úpravy dokumentu ..................................................................... 132

4 4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4 4.1.5 4.1.6

Pravopis a stylistika ........................................................................ 135 Vybraná pravopisná pravidla .................................................................... 136 Čárky ve větě jednoduché ......................................................................... 136 Čárky v souvětí ........................................................................................ 139 Pravopis vybraných slov a obratů .............................................................. 143 Spřežky .................................................................................................... 145 Psaní velkých písmen ............................................................................... 146 Dělení slov ............................................................................................... 147

4.2 4.3 4.4 4.5

Základní pravidla stylistiky ........................................................................ 149 Obecné požadavky na odborný text ............................................................ 153 Cvičení dělá mistra aneb pár příkladů nezaškodí… ....................................... 154 …a výsledek může být takovýto .................................................................. 172

5 5.1 5.1.1 5.1.2 5.2

…a je tu obhajoba ........................................................................... 175 Prezentace a její příprava ......................................................................... 176 Hlavní zásady (technických) prezentací ...................................................... 177 Praktické tipy pro prezentaci .................................................................... 178 Státní závěrečná zkouška a obhajoba ....................................................... 180

Slovo závěrem ................................................................................. 183 Použité zdroje ................................................................................. 185 Seznam zkratek

............................................................................. 197

CHARAKTERISTIKY ZÁVĚREČNÉ PRÁCE 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

1.1

NEJPRVE TROCHU OBECNĚ…

V každodenním životě se setkáváme s nejrůznějšími druhy textů – od písemných vzkazů kolegům nebo blízkým přes reklamní texty a novinové zprávy až po beletrii. Každý druh textu má svůj specifický účel a řídí se určitými pravidly – ať už psanými (resp. předepsanými) či nepsanými (zvykovými). To platí i pro bakalářské, diplomové, rigorózní a disertační práce – souhrnně řečeno vysokoškolské kvalifikační práce (VŠKP). Ty spadají – alespoň tedy na vysokých školách přírodovědného a technického zaměření – do kategorie vědeckotechnických publikací, jejichž primárním smyslem je sdělovat věcné, faktické poznatky. Tím se zásadně liší od jiných druhů textů – ať už beletrie či umělecké literatury vůbec (jejímž primárním cílem je vyvolávat pocity a emoce), reklamních textů apod. Ale i v oblasti textů pracujících s fakty (což jsou například i novinové, resp. internetové zprávy) existují rozdíly, plynoucí ze zaměření textu a předpokládaného okruhu čtenářů. Je přirozené, že text zabývající se například využitím tepelných čerpadel pro vytápění bude mít jinou podobu, bude-li zpracován jako článek určený nejširšímu okruhu čtenářů (dříve v denním tisku, nyní nejspíš na některém z obecných internetových serverů), jinou podobu pro populárně-technický časopis či odborný portál (Technický týdeník, Stavitel, TZB-info apod.), u jehož čtenářů se předpokládá technické vzdělání či zájem o techniku (a tedy i určitá orientace v této oblasti), a jinou v ryze odborném časopise (např. Vytápění – větrání – instalace), který je primárně určen odborníkům v dané oblasti. S tím souvisí nejen úroveň odbornosti, ale i zvolený slovník. V případě textů určených širší veřejnosti volíme zpravidla obecnější, srozumitelnější pojmy. Na druhou stranu lze v tomto případě tolerovat určité nepřesnosti ve vyjádření – je-li jejich smyslem větší srozumitelnost nebo čtivost textu. Ani takovýto text by však neměl obsahovat faktické chyby nebo zcela nesprávné formulace. Bakalářské a diplomové práce by se svou úrovní měly blížit odborným textům – bakalářská práce méně, diplomová více. Obecně lze říci, že bakalářské práci by měl bez problémů rozumět absolvent jiného oboru téže fakulty. Diplomová práce je pak ryze odborná a je určena odborníkům vzdělaným v témže oboru. Je proto nutné v ní používat výhradně odbornou terminologii. Na druhou stranu, není zde nutno vysvětlovat běžně používané odborné pojmy a veličiny (je však vhodné uvést jejich definici nebo odkaz na ni). Disertační práce pak má – podle donedávna platné verze zákona o vysokých školách [12] – prokázat „…schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo k samostatné teoretické a tvůrčí umělecké činnosti“ a „…obsahovat

původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění.“ Požadavek na vysokou odbornost – ještě vyšší než u diplomové práce – je zde tedy zcela zřejmý.

1.2

JEDNOTLIVÉ ASPEKTY PRÁCE

Každý písemný (resp. tištěný) text lze posuzovat z různých hledisek. Ta se týkají jak jeho obsahu, tak formy. Z hlediska obsahového jde zejména o celkovou koncepci práce; mimoto by měla být správná věcně (fakticky) i formulačně. Formální aspekty zahrnují hledisko stylistické, pravopisné a u tištěných prací i typografické. � Dobrá koncepce práce je pro její celkové vyznění nejdůležitější. Z textu musí být jasně patrné, co chtěl autor čtenáři sdělit. Tento požadavek platí na všech úrovních hierarchie textu – týká se nejen práce jako celku, ale i jednotlivých kapitol, podkapitol i odstavců. Vždy by mělo být zřejmé, proč o dané věci autor na daném místě hovoří. � S tím souvisí posloupnost jednotlivých částí textu. Ty by na sebe měly plynule navazovat – text by měl plynout hladce, bez zjevných zádrhelů a nelogičností, s maximální srozumitelností. Neměly by se v něm vyskytovat pojmy dosud neuvedené3 (kromě věcí obecně známých – míněno předpokládanému okruhu čtenářů) ani věci, které s daným tématem4 přímo nesouvisejí (čtenář si pak láme hlavu, proč o tom autor píše). Mnohdy jde však jen o vhodné umístění dané pasáže – to, co nemá na určitém místě logickou návaznost, může být na jiném místě smysluplné. Logické členění práce je výstižným ukazatelem úrovně autorova myšlení [2]. � Požadavek přímé návaznosti je důležitý zejména u následujících odstavců téže kapitoly (která by měla vždy tvořit určitý logický celek). Vhodné je, aby každý odstavec obsahoval jen jednu základní myšlenku. � Totéž (i když v menší míře) platí také pro vztah jednotlivých podkapitol určitého vyššího celku. Opět platí požadavek logické souvislosti (z následující kapitoly by mělo být zřejmé, proč jsme se zabývali tématem kapitoly předchozí, a naopak).5 � Věcná správnost znamená především to, že práce neuvádí nepravdivé údaje. To se týká zejména vlastních tvrzení autora; u údajů převzatých odjinud (z jiných zdrojů) nesou odpovědnost za správnost jejich autoři. To je také jedním z důvodů, proč použité zdroje důsledně uvádět (viz kap. 2) – odpovědnost za uvedené Někdy lze čtenáře odkázat na vysvětlení uvedené dále v textu. V zájmu dobré čtivosti je však vhodné se těmto případům pokud možno vyhnout.

Míněno tématem dotyčné části textu.

Příklady pro jazyková vyjádření těchto návazností naleznete např. v publikaci [13].

údaje tak přenášíme na jejich autory, avšak zároveň dáváme čtenáři možnost, aby si ověřil správnost citace (zda nedošlo např. k chybě při přepisu)6. Na druhou stranu, nikdy není na škodu ověřit si uváděné údaje z více zdrojů – stále platí ono známé „důvěřuj, ale prověřuj“.7 � Formulace použité v práci by měly být obsahově správné, přiměřeně odborné,

ale zároveň i srozumitelné (danému okruhu čtenářů). Podstatné je však i to, aby autor formuloval svoje myšlenky přesně – tedy vyslovil opravdu to, co má na mysli (což je požadavek zdánlivě banální, jeho naplnění však už nikoliv). Výstižné písemné vyjadřování vyžaduje přesné myšlení [2].

� Je třeba dávat si pozor také na to, zda čtenář bude textu rozumět stejně jako

autor (který se daným tématem zabývá zpravidla delší dobu, takže některé věci se mu již zdají samozřejmé). Jinými slovy – je potřeba se na text „podívat očima čtenáře“. (Užitečné může být například dát jej přečíst kolegovi či někomu blízkému, nejlépe z příbuzného oboru – ale není to podmínkou.)

� Na druhou stranu, odborný text by měl být co nejstručnější, neměl by obsahovat

tzv. vatu. Požadavky stručnosti a srozumitelnosti jsou do jisté míry protichůdné a záleží na dovednosti autora, jak je dokáže skloubit (více viz např. [13]).

� V použitých formulacích je třeba striktně rozlišovat, co je tvrzení, co domněn-

ka a co předpoklad. Tvrzení jsme schopni dokázat (výpočtem, experimentem, měřením apod.), domněnka vyjadřuje určitý názor (který nemusí být pravdivý – to však musíme čtenáři jasně sdělit). Předpoklad si volíme sami – většinou s cílem ukázat, co bude za daných podmínek platit („nebude-li pršet, nezmoknem“).

� Odborná práce (alespoň vědeckotechnická, blíže viz opět [13]) by měla v maxi-

mální míře obsahovat právě tvrzení – tedy faktické údaje o světě kolem nás (to je její smysl) – a minimum domněnek. Je potřeba si dávat pozor jak na formulaci uváděných tvrzení, tak na to, zda jsme skutečně schopni je doložit. Ošidná bývají např. příliš kategorická tvrzení, nepřipouštějící jinou možnost (obvykle lze vymyslet řadu případů, kdy nemusí platit).

� Je patrné, že formulační hledisko se do jisté míry překrývá s hlediskem věcné

správnosti (špatnou formulací správného poznatku vznikne nesprávná informace) i s hlediskem stylistickým (na němž do značné míry závisí srozumitelnost sdělení).

� Srozumitelnost i atraktivitu textu výrazně zvyšují obrázky, schémata, tabulky a gra-

fy. Tyto objekty – pokud jsou vhodně zvoleny i provedeny – poskytují natolik

Časté chyby vznikají třeba při přepisu číselných údajů vynecháním nebo záměnou jednotlivých číslic.

Jistě jste slyšeli o důvodech vzniku mýtu o vysokém obsahu železa ve špenátu (který tak proslavil Pepek námořník) – ve výsledcích analýzy jisté americké laboratoře došlo omylem k posunu desetinné čárky. Smutné je, že tento závěr byl pak citován několik desetiletí, aniž by jej někdo ověřil…

koncentrované informace, že vysvětlí více (a rychleji) než několik odstavců textu. Při prvním seznámení s textem (prolistování) se čtenář také zpravidla dívá nejprve na ně. Opět však platí (alespoň v odborné literatuře), že by se měly vztahovat k danému tématu.8 Než tedy nějaký obrázek nebo graf do práce zařadíte, položte si otázku, co jím chcete čtenáři sdělit. � Stylistické hledisko souvisí především se zaměřením a druhem daného textu. Je

přirozené, že například v textu reklamním (jehož smyslem je získat čtenáře pro určitý výrobek nebo službu) budou použity jiné formulace než v textu ryze odborném9, jehož smyslem je podat čtenáři co nejobjektivnější informace (fakta, která existují nezávisle na autorovi textu).

� Proto se – třebaže zvolený styl je do jisté míry věcí autora – v publikacích tohoto

typu ustálil neosobní způsob vyjadřování. Zásadně zde nepoužíváme první osoby jednotného čísla („já jsem udělal to či ono“ – tato skutečnost je dána již tím, že jste autorem dotyčné práce; naopak se vždy uvádí to, co udělali jiní – viz kap. 2).

� Místo toho zpravidla používáme neosobní formulace typu „bylo provedeno to

či ono“. Lze však použít první osoby množného čísla – tzv. autorský plurál („odvodili jsme si, že…“, „musíme si uvědomit, že…“ – míněno autor spolu se čtenářem).

� Nepoužíváme pokud možno ani podmiňovací způsob („…kdybychom udělali to

a to, viděli bychom, že…“ – každého okamžitě napadne otázka, proč jste to tedy neudělali).

� Stejně tak se vyhýbáme souslovím „bakalářská práce“, „diplomová práce“ (to je

koneckonců uvedeno na titulní straně) – je-li třeba, použijeme jen označení „práce“ („Cílem této práce je…“). Často však volíme termíny jako studie, projekt apod.

� Celkově by text neměl obsahovat zjevné stylistické prohřešky (některé z nich

uvádíme v kapitole 4.2).

� Stejně tak by se v textu neměly (pokud možno) vyskytovat pravopisné chyby (a to

ani v textech technického zaměření !).

� Typografie je – stručně řečeno – nauka o tom, jak tištěný text uspořádat, aby

byl nejen dobře čitelný, ale pokud možno i vizuálně líbivý. Typografická pravidla mají tedy čtenáři jednak usnadnit čtení a porozumění textu (například tím,

Extrémem je, když firma vyrábějící figurky pro modelovou železnici ozvláštní svůj stánek na veletrhu modelkami v plavkách. To je ovšem reklamní počin… 8

To se ovšem může projevit i v jeho obsahu – například tím, že jsou vyzdviženy přednosti daného produktu a potlačeny (nebo zcela zamlčeny) jeho nedostatky.

že už z formálního členění bude patrná jeho logická struktura) a zároveň vést k tomu, že bude na papíře „vypadat hezky“ (přivřeme-li oči a budeme vnímat jen rozložení písmen a obrázků). � K tomu využíváme nejen různé velikosti a typy písma, ale i různou úroveň odsa-

zení, zarovnání textu apod. Běžné textové editory (jako např. MS Word) poskytují v tomto směru téměř neomezené možnosti. Na druhou stranu, méně někdy znamená více – je potřeba najít vhodnou míru a vytvořit si ustálený styl (což ovšem nenastane ze dne na den). I to je jedním z cílů vypracování bakalářské nebo diplomové práce.

� Typografie a její pravidla se vyvíjejí již více než pět století (prakticky od vynálezu

knihtisku). Základní typografická pravidla a poučky lze nalézt např. v literatuře [1, 14], podrobný výklad o typografii pak v publikaci [15], resp. novějších edicích (poslední 2016 [16]). Nehledě na dnes již takřka nepřeberné množství internetových zdrojů (např. [17] s četnými odkazy dále).

Stručný přehled základních pravidel i nejčastějších chyb stylistických, pravopisných i typografických bude uveden v dalších kapitolách. Obecně platí, že hlediska obsahová a formální by měla být v rovnováze („vyváženost obsahu a formy“) – prosté sdělení kolegovi nebudeme psát na křídový papír (a také pravopisné chyby se zde snáze prominou). U závěrečných vysokoškolských prací se naopak předpokládá vysoká úroveň po všech stránkách. Tato práce bude do jisté míry vaší vizitkou. Je tedy na vás, abyste na její finální podobu – vytištěnou a svázanou – mohli být po všech stránkách hrdí. Na závěr je třeba říci, že práce s textem je zpravidla dlouhodobá a opakovaná – má-li být text na dobré úrovni, je potřeba se k němu mnohokrát vracet (a to i k částem již hotovým) a opakovaně je z výše uvedených hledisek posuzovat (každá nově napsaná část může vrhnout jiné světlo na části předchozí). Není rovněž na škodu dát text přečíst některému z kolegů k posouzení, zda je srozumitelný a věcně správný. Zbylé nedostatky by pak měla odhalit závěrečná korektura – věcná, jazyková i typografická (teoreticky by ji měl udělat vedoucí práce – víme však, že je to spíše výjimkou než pravidlem, zvláště vede-li dotyčný více studentů).

1.3

STRUKTURA PRÁCE

Obvyklá struktura závěrečné práce (ale i jiných odborných textů – např. článků v časopisech) je následující:10 � Úvod – zde je vhodné ve stručnosti uvést, čím se práce zabývá a proč se tím

zabývá (jaká byla motivace jejího vzniku11). Rovněž je vhodné uvést použitou metodiku řešení (blíže toto téma rozvedeme v kapitole 1.6.3). Neuvádí se zde dosažené výsledky – tím se Úvod liší od Abstraktu.

� Obecná – teoretická (rešeršní) část může mít i více kapitol s názvy podle kon-

krétních témat. Obsahuje výsledky rešerše k tématu (tématům), jimiž se práce zabývá. Z obecně známých skutečností (např. základních zákonů daného oboru, norem apod.) zde uvádíme jen ty, které se bezprostředně vztahují k tématu práce a jsou nutné pro její pochopení (případné doplňující informace nalezne čtenář v uváděné literatuře).

� Specifická – praktická část obsahuje stručný popis a výsledky vlastní práce

autora (opět lze rozdělit do více kapitol). Tato část je pro hodnocení závěrečné práce nejpodstatnější! Rozsáhlejší výsledky (např. měření) obvykle uvádíme ve zvláštní kapitole

� Výsledky a jejich vyhodnocení, případně doplněné kapitolou � Diskuse – jejím obsahem je kritické posouzení dosažených výsledků, jejich

porovnání s výsledky jiných autorů, vliv stanovených předpokladů, omezení platnosti apod.

� Závěr – zde shrnujeme ve stručnosti to nejpodstatnější, čeho jsme se v práci

dobrali: hlavní výsledky, závěry z nich plynoucí, přínos práce, případná doporučení apod. Obvyklý rozsah této kapitoly je ½ až 1 strana textu (u rozsáhlých prací i více).

� Literatura/Použité zdroje 12 – zde uvádíme veškeré prameny (informační zdroje)

použité v práci (formou tzv. bibliografických citací). Jejich formát bývá často předepsán (např. v časopisech nebo u konferenčních příspěvků). Základní pravidla citování jsou uvedena v kapitole 2.

Další podněty k této problematice naleznete např. v publikaci [13].

Neuvádíme zde části předepsané vydavatelem – u závěrečných prací je to např. titulní strana, zadání práce, abstrakt, prohlášení o původnosti apod.

Tím samozřejmě nemíníme pouze vaši snahu o zdárné završení studia

Název této kapitoly zpravidla – v zájmu jednotnosti – určuje vydavatel.

1.4

ZADÁNÍ PRÁCE

Téma, název a rámcový obsah závěrečné práce zpravidla stanoví její vedoucí a jsou uvedeny v zadání.13 Podle § 62 odst. 1f) vysokoškolského zákona [12] však může téma závěrečné práce navrhnout i sám student. Podívejme se proto, jaké by toto téma mělo být. Bakalářskou prací jsou (zpravidla) zakončeny bakalářské studijní programy. Zde je ještě třeba rozlišit – v souladu s § 44 odst. 5 vysokoškolského zákona [12], resp. čl. 2 odst. 1 Studijního a zkušebního řádu VUT [18] – programy profesně zaměřené (tzv. profesní bakalář) a programy zaměřené akademicky (obecný bakalář).14 Cílem profesně zaměřených bakalářských programů je zejména „…zvládnutí praktických dovedností potřebných k výkonu povolání…“ [12, 18]. Naproti tomu tzv. obecný bakalář – alespoň na FSI VUT – je koncipován jako předstupeň návazného odborného magisterského studia, a zaměřen tedy především na získání potřebných teoretických znalostí (samozřejmě včetně nezbytných praktických dovedností). V obou případech může být obsahem bakalářské práce jak odborná rešerše určité problematiky, tak (vy)řešení konkrétního technického problému z oblasti technologie, konstrukce, projekce nebo vývoje. Přece jen však lze očekávat, že u profesních bakalářů bude téma práce zaměřeno spíše prakticky. Práce rešeršního charakteru jsou ze své podstaty obecnější. Podstatné je, že i ty musejí obsahovat „…vlastní, původní závěry studenta“ [19], což v tomto případě není – na rozdíl od řešení konkrétních problémů15 – tak úplně samozřejmé. Diplomové práce ukončují magisterské studijní programy16. Studium technických oborů je vždy zaměřeno konkrétně, a tomu odpovídají i zadání závěrečných prací. Jejich obsahem je zpravidla řešení určitého konstrukčního, projekčního nebo výzkumného úkolu, v ideálním případě navazujícího na téma předcházející bakalářské práce. Vzhledem k vyšší odborné zdatnosti studentů (i většímu vyčleněnému

Blíže viz čl. 25, odst. 1–2 Studijního a zkušebního řádu VUT [18]. Další pokyny pro tvorbu zadání jsou – s výjimkou každoročně aktualizovaných termínů – na FSI VUT stanoveny webovým manuálem Zadávání závěrečných prací [19]. 13

Toto dělení se obecně týká i magisterských studijních programů; u těch však není na FSI VUT v současnosti uplatňováno.

Toto je obrovskou výhodou technických oborů: téma typu „Klimatizace kuchyně“ může být zadáno opakovaně, přesto bude každé další řešení jedinečné (samozřejmě pokud je student „neobšlohne“ od některého ze svých předchůdců…). 15

Dříve se jednalo o tzv. druhý stupeň inženýrského studia.

časovému prostoru17) by však tyto práce měly mít podstatně širší záběr i hloubku18. V každém případě by mělo být zadání stanoveno tak, aby jeho cíle byly reálně dosažitelné – jak s ohledem na odbornou úroveň v daném stupni studia, tak vzhledem k vymezenému časovému prostoru. Nezapomeňte, že součástí každého posudku závěrečné práce musí být konstatování, zda cíle práce byly (nebyly ) splněny 19. To je i základ pro rozhodování státnicové komise o (úspěšné) obhajobě. Závěrem jednu poznámku: občas se ve formulaci zadání objeví slovo „optimalizace“. Před jeho použitím důrazně varujeme. Optimalizace znamená nalezení nejlepšího možného řešení. To je obvykle úkol tak široký, že je jen obtížně splnitelný. Navíc je i těžké stanovit kritérium „optimálnosti“ – matematicky jde o nalezení maxima nebo minima určité (reálné) funkce. V případě více možných kritérií hodnocení je potřeba převést je na kritérium jediné, podle něhož pak hodnotíme onu „optimálnost“, tzn. vybíráme nejlepší řešení. 20

1.5

NORMATIVNÍ POŽADAVKY NA VŠKP 21

Tak jako u mnoha jiných činností, i při tvorbě závěrečné práce musíme respektovat požadavky stanovené příslušnými předpisy. Samotný vysokoškolský zákon [12] je v tomto ohledu poměrně neurčitý; na závěrečné práce – s výjimkou disertačních22 – žádné konkrétní požadavky neklade a ponechává jejich specifikaci v kompetenci jednotlivých vysokých škol a fakult. Na FSI VUT si studenti volí předběžné téma diplomové práce (tzn. rámcový okruh její problematiky) již během předposledního roku navazujícího magisterského studia [19].

Studijní a zkušební řád VUT [18], čl. 25, odst. 1.

Práce výzkumného charakteru mohou dojít k závěru, že daný výzkumný předpoklad není správný (např. se nepodařilo prokázat účinnost léku při léčbě určité choroby). To však není nesplnění cíle práce (samozřejmě nebyl-li takto nešťastně formulován; vhodnější je formulace, jaký vliv lék má, resp. zda má (vůbec) nějaký vliv). I zjištění, že „tudy cesta nevede“, má ve vědě svůj význam (ovšem nobelovku za to asi nedostanete …). 19

Takto se postupuje např. při posuzování nabídek orgány státní správy – jednotlivé parametry (cena, rychlost dodání, způsobilost uchazeče apod.) mají v celkovém hodnocení různou váhu. Výsledkem hodnocení je pak celkové skóre, podle něhož se určuje nejvýhodnější nabídka. Podobně se postupuje při hodnocení návrhů vědeckovýzkumných projektů; podpoří se pak určitý počet nejlepších (podle žebříčku dosažených bodů). 20

Uvádíme zde primárně požadavky stanovené pro studenty FSI VUT (byť řada z nich platí obecněji). Studenti jiných fakult nebo vysokých škol je naleznou v příslušných vyhláškách mateřských institucí (zpravidla zveřejněných na internetu).

Disertační práce musí zahrnovat původní výsledky tvůrčí činnosti … uveřejněné nebo přijaté k uveřejnění [12, § 47, odst. 4].