Eduard 8174 Fw 190A-5, схема сборки by Modeland

Focke-Wulf Fw 190A-5

8174

1:48

eduard A FEW WORDS FIRST

The second half of the Second World War saw the Focke-Wulf Fw190, in its various forms, emerge as the best of what was available to the Luftwaffe. The dedicated fighter version was a high performance, heavily armed machine. Its development had a precarious beginning, against a 1938 specification issued by the Technishes Amt, RLM. The first prototype took to the air on June 1, 1939. After a series of improvements and even radical changes, the design culminated in the fall of 1940 in the pre-series version Fw190A-0 to the tune of twenty-eight pieces. Six of these were retained by the test unit Erprobungsstaffel 190 at Rechlin, which was tasked with conducting service trials. These revealed a wide range of flaws to the point where the RLM halted further development. Despite this, on the basis of urgings from the test unit staff, the aircraft was not shelved.After a series of some fifty modifications, the RLM gave the go ahead for the Fw190 to be taken into inventory of the Luftwaffe. In June, 1941, the Luftwaffe accepted the first of 100 ordered Fw190A-1s, armed with four 7.9mm MG17s. By September, 1941, II/JG 26 was completely equipped with the type, operating on the Western Front. November saw the production of the next version Fw190A-2, powered by a BMW801C-2, and armed with two 7.9mm MG17s and two MG151s of 20mm caliber in the wings. Part of this series received an additional pair of 20mm MG FFs, thus attaining an armament standard of later types. A significant advancement to the design came in the spring of 1942, when the BMW801D-2 became available, who´s installation gave birth to the Fw190A-3. July saw the development of the improved A-4. Both were armed with what became the standard two fuselage mounted MG17s, two wing mounted MG151 cannon, and two MG FF cannon, placed inboard of the wheel wells. During 1942, production had intensified, and a production facility was set up under license at Fieseler. Thanks in part to this, production rose in 1942 to 1,878 units as opposed to 224 in 1941. Large-scale production of the A-5 was initiated in April, 1943, with an identical wing to the A-4, but with a nose extension that would become standard on all subsequent Fw-190A versions up to the A-9, and also on the corresponding F types. July saw the development of a new, strengthened wing, which incorporated MG151s instead of the MG FFs in the outer position. The adoption of this wing developed the A-6 version. Further changes developed the A-7, produced during the end of 1943. This version came about with the replacement of the fuselage mounted MG17s with 13mm MG131s. Further improvements led to the Fw190A-8, and this version became the most widely produced with some 1400 units made. The most significant change to this variant was the installation of the GM-1 nitrous-oxide injection system, for temporary power boost in combat. A portion of A-8 production was built as the A-8/R2 and A-8/R8, armed with MK108 cannon in the outer wing location, and with armoured slabs added to the cockpit sides and a modified canopy. The final production version of the BMW801 powered fighter was the Fw190A-9, equipped with the BMW801TS of 2000hp (1470kW). There was a parallel development of these fighter optimized aircraft with a dedicated fighter-bomber version, the Fw190F. These aircraft had reduced wing armament to two MG151 cannon in the wingroot position. The engine was optimized for low level operation, and the armament options varied to satisfy the ground attack role, including bombs of various weight classes and a variety of anti-tank rockets. This branched into the extended range Fw190G version. Development of the thoroughbred fighter continued in the guise of the Fw190D, which began to reach Luftwaffe units in the second half of 1944, and was the result of mounting an in-line Jumo213A-1 engine into a modified Fw190A-8 airframe. Although the Fw190 never achieved the widespread usage of the competing Bf109, its contribution to the German Air Force was certainly significant through the second half of WWII. Fw190s saw service on the Western Front as well as in the East. As heavy fighters with imposing firepower, they found themselves integral components, from 1943 onwards, within the units tasked with the protection of the Reich from the ominous clouds of allied four-engined bombers. This is where the A-8 version was instrumental, along with it´s A-8/R2 armoured development. This version, with its firepower, was a very ominous and daunting foe for the bomber crews. From the second half of 1944, their danger was kept in check to a degree by escorting P-47s, and necessitated the development of the P-51 Mustang. Ve druhé polovinì 2.svìtové války patøil Focke-Wulf Fw 190 rùzných verzí k tomu nejlepšímu, èím Luftwaffe disponovala. Stíhací verze Fw 190 pøedstavovaly výkonný, tì ce vyzbrojený stroj. Jeho nesnadný vývoj zaèal v roce 1938 na základì specifikací Technishes Amtu RLM. První prototyp poprvé vzlétl 1.èervna 1939. Po øadì zmìn a mnohdy radikálních úprav se vývoj na podzim roku 1940 dopracoval k pøedsériové verzi Fw 190 A-0, vyrobené ve 28 kusech. Šest tìchto strojù obdr ela na jaøe 1941 zkušební jednotka Erprobungsstaffel 190 na letišti v Rechlinu, která s nimi provádìla provozní zkoušky. Ty odhalily takové mno ství nedostatkù, e RLM témìø zastavil další vývoj. Nicménì, na doporuèení personálu zkušební jednotky dostal stroj šanci. Po provedení více ne 50 zmìn na draku letounu vydalo RLM povolení k zaøazení Fw 190 do øadové slu by u Luftwaffe. V èervnu 1941 pøevzala Luftwaffe první za sta objednaných sériových Fw 190 A-1, vyzbrojených ètyømi kulomety MG 17 rá e 7,9 mm. V záøí 1941 jimi byla vyzbrojena celá II/JG 26 na západní frontì. V listopadu pak zaèala výroba další verze, Fw 190A-2, pohánìné motorem BMW 801C-2 a vyzbrojené dvìma kulomety MG 17 a dvìma kanóny MG 151 rá e 20 mm v køídlech. Èást této série mìla také pøídavné kanóny MG FF rá e 20 mm, èím se výzbroj dostávala na pozdìjší vysoký standard. K významné zmìnì došlo na jaøe 1942, kdy byl k dispozici motor BMW 801 D-2, jeho montá dala vzniknout verzi A-3. V èervenci pak výroba plynule pøešla na zlepšenou verzi A-4. Obì u byly standardnì vyzbrojeny dvìma trupovými kulomety MG 17, dvìma køídelními kanóny MG 151 a dvìma kanóny MG FF, montovanými rovnì do køídla vnì podvozkových šachet. V roce 1942 u výroba nabíhala do vysokých obrátek, rozjela se rovnì licenèní stavba Fw 190 u firmy Fieseler. I díky tomu dosáhla celková produkce roku 1942 1 878 strojù, oproti 224 kusùm vyrobených v roce 1941. V dubnu 1943 výroba pøešla na velkosériovou verzi A-5, s identickým køídlem jako u verze A-4, ale s prodlou eným trupem, který se stal nadále základní souèástí draku všech pozdìjších verzí a po A-9, vèetnì bitevních verzí Fw 190 F. V èervenci bylo k dispozici nové, zesílené køídlo, v nìm byly na vnìjší pozici instalovány kulomety MG 151 místo MG FF. Instalace tohoto køídla pøinesla verzi A-6. Další zmìnou na výrobních linkách byla verze A-7, vyrábìná na konci roku 1943. Vznikla nahrazením trupových kulometù MG 17 kulomety MG 131 rá e 13 mm. V únoru 1944 pak další úpravy vedly k verzi A-8, která se stala nejrozšíøenìjší verzí tohoto letounu s bezmála 1400 vyrobenými stroji. Nejpodstatnìjší zmìnou byla instalace zaøízení GM-1, krátkodobì zvyšujícího výkon motoru vstøikováním oxidu dusného do motoru. Èást produkce verze A-8 byla vyrobena ve variantì A-8/R2 a A-8/R8, vybavené kanóny MK 108 na vnìjších pozicích køídel, a pøídavným pancéøováním pilotního prostoru a pøekrytu kabiny. Poslední sériovì vyrábìnou stíhací verzí s motorem BMW 801 byla v roce 1945 verze A-9, vybavená motorem BMW 801 TS o výkonu 2000 k (1470 kW). Paralelnì s vývojem stíhacích verzí probíhal vývoj bitevních verzí Fw 190 F. Tyto strojem mìly køídelní výzbroj redukovánu na dva kanóny MG 151 na vnitøních pozicích. Výkon motoru byl optimalizován pro operace v ni ších letových hladinách. Stroje disponovaly velkou škálou podvìšené výzbroje pro protizemní útoky, zahrnující bomby rùzných rá í a øadu variant protitankových raket. Vzniklo rovnì nìkolik variant verze G, co byl stíhací bombardér s prodlou eným doletem. Vývoj èistì stíhacích verzí pokraèoval verzí Fw 190D, dodávanou jednotkám Luftwaffe od srpna 1944. Fw 190D vznikl instalací motoru Jumo 213 A-1 do upraveného draku Fw 190A-8. Aèkoli Fw 190 nikdy nedosáhl u stíhacích jednotek Luftwaffe tak velkého rozšíøení jako konkurenèní Bf 109, stal se významnou souèástí váleèného úsilí nìmeckého letectva ve druhé polovinì 2. svìtové války. Fw 190 bojovaly jak na západní, tak na východní v frontì. Jako tì ké stíhací stroje s impozantní výzbrojí získávaly od roku 1943 na významu v jednotkách protivzdušné obrany Øíše, kde se uplatnily v boji proti tì kým ètyømotorovým bombardérùm. V této roli byla významná pøedevším verze A-8 a její pancéøovaná varianta A-8/R2. Tyto stroje s jejich zesílenou výzbrojí byly pro spojenecké bombardéry skuteènì vra edné. Od druhé poloviny roku 1944 ovšem jejich hrozbu stále úspìšnìji eliminovaly doprovodné stíhaèky P-47D a pøedevším vynikající P-51D Mustang.

TECHNICAL SPECIFICATIONS: Fw190A-5 Span: 10.506m Length: 9.100m Empty Weight: 2,960kg Take-Off Weight: 4,106kg Maximum Speed: 670km/h Cruising Speed: 495km/h Ceiling: 10,000m Range: 850km Powerplant: One BMW801D-2, 2100hp (1567kw) 14 cylinder engine Armament: Varied, but typically two 7,9mm MG 17 machine guns, two 20mm MG FF cannon and two 20mm MG 151 cannon

TECHNICKÁ DATA Fw 190A-5 rozpìtí: 10,506 m délka: 9,1 m prázdná váha: 2 960 kg vzletová váha: 4 106 kg maximální rychlost: 670 km/h cestovní rychlost: 495 km/h dostup: 10 000 m dolet 850 km motor: BMW 801D-2 o výkonu 1730k (1272 kW) výzbroj: 2 kulomety MG 17 rá e 7,9 mm, 2 kanóny MG FF rá e 20 mm a 2 kanóny MG 151 rá e 20 mm

ATTENTION

UPOZORNÌNÍ

ACHTUNG

ATTENTION

Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head. Pøed zapoèetím stavby si peèlivì prostudujte stavební návod. Pøi pou ívání barev a lepidel pracujte v dobøe vìtrané místnosti. Lepidla ani barvy nepou ívejte v blízkosti otevøeného ohnì. Model není urèen malým dìtem, mohlo by dojít k po ití drobných dílù. Iire soigneusement la fiche dínstructions avant dássembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture a ` proximité dúne flamme nue, et aérer la piece de temps en temps. Garder hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les piè ces, ou passer un sachet vinyl sur la tete. Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit Belüftung öffnen. Bausatz von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über den Kopf ziehen.

INSTRUKTION SIGNS OPTIONAL VOLBA FACULTATIF NACH BELIEBEN

INSTR. SYMBOLY

BEND OHNOUT PLIER SIL VOUS PLAIT BITTE BIEGEN

PARTS

OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR FAIRE UN TROU OFFNEN

INSTRUKTION SINNBILDEN SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁ MONTAGE SYMÉTRIQUE SYMMETRISCHE AUFBAU

DÍLY

2 15

26 27

54 1

1 6

5 5

7 14

9 10

GSi Creos (GUNZE)

23 32

39 40 51 65

41 52

53 14

FARBEN

PEINTURE

AQUEOUS

Mr.COLOR

H 77

C137

AQUEOUS

Mr.COLOR

C002

BLACK

C004

YELLOW

H 304

C005

BLUE

H 344

C008

SILVER

C116

RLM66 BLACK GRAY

H 12

C018

FLAT BLACK

C117

RLM76 LIGHT BLUE

H 13

C003

RED

TIRE BLACK KHAKI GREEN

H 80

C304

OLIVE DRAB RUST

Mr.METAL COLOR

H 47

C041

RED BROWN

MC214

DARK IRON

H 64

C017

RLM71 DARK GREEN

MC218

ALUMINIUM

H 65

C018

RLM70 BLACK GREEN

MC213

STEEL

H 69

C037

RLM75 GRAY

Mr.COLOR SUPER METALLIC

H 70

C060

RLM02 GRAY

SM01

SUPER CHROME

PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS

20 19

27 26

eduard 13

-Parts not for use. -Teile werden nicht verwendet. -Pieces a ne pas utiliser. -Tyto díly nepou ívejte pøi stavbì. -

BARVY

COLOURS

10 16

13 14

11 12

10 9

21 30

I> 3

7 20 19

8 15

4 7

37 38 46 50 48 47 10 49 56 64 57 10 60 61 59 59 58 62 63

26 27 43 44

35 4

APPLY EXPRESS MASK POU ÍT EXPRESS MASK NABARVIT PØED SLEPENÍM AND PAINT BEFORE GLUING

PIECES

PLASTIC PARTS

REMOVE ODØÍZNOUT RETIRER ENTFERNEN

NOTCH ZÁØEZ L INCISION DER EINSCHNITT

TEILE

SYMBOLES

C116

PE19

RLM 66 BLACK GRAY

PE9

J43, J44

plastic

PE8

PE37

J43

PE27

PE3

I17

J44

C116

PE23

RLM 66 BLACK GRAY

PE4

L18

C116

RLM 66 BLACK GRAY

L15 J17

PE11

C116

J23

PE19

C116

RLM 66 BLACK GRAY

plastic

RLM 66 BLACK GRAY

C116

RLM 66 BLACK GRAY

C116

RLM 66 BLACK GRAY

L18

L15 I17

I17

PE13

C116

RLM 66 BLACK GRAY

L15

PE28 J68 PE6

PE33

PE7

PE5 PE33

PE32 PE24

PE34 PE10

PE31

PE36

PE14

PE25 PE22

PE1

PE22

J22

PE2

K28

C116

RLM 66 BLACK GRAY

C116

PE29

RLM 66 BLACK GRAY

C116

PE33

J19

PE33

RLM 66 BLACK GRAY

J59 J59 C116

RLM 66 BLACK GRAY

L19

L10

I21

H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

MC214

RLM02 GRAY

H 70 C060

DARK IRON

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

L16

H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

L14

C116

PE15

RLM 66 BLACK GRAY

PE16

PE35

C116

RLM 66 BLACK GRAY

PE17 C116

RLM 66 BLACK GRAY

C116

RLM 66 BLACK GRAY

C116

RLM 66 BLACK GRAY

C116

RLM 66 BLACK GRAY

A2 K22

K15

H 77 C137

TIRE BLACK

K14

A1 H2 C002

BLACK

H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

K13

MC214

DARK IRON

L10

GLUE PART K20 INTO WING (D ) FIRST, THEN GLUE I16 IN MARKED PLACE NALEPTE NEJPRVE DÍL K20 DO KØÍDLA (D ), TEPRVE PAK NALEPTE NOSNÍK I16 NA VYZNAÈENOU POZICI I16

MARKING

H 70 C060

RLM02 GRAY

MARKING

ONLY

J18

K20

IF K23/ K2 FUEL TANK RACK INSTALED

W.Gr.21 ROCKET

ANTENNA

I16

J18

MARKING

ONLY

D MARKING

ONLY

W.Gr.21 ROCKET

J24 H 70 C060

MARKING

H344

RLM02 GRAY

RUST

ONLY

J56 J65 H 70 C060

J66

RLM02 GRAY

J57 H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

L13

H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

MARKING

RLM02 GRAY

ONLY

L11

MARKING

ONLY

L11 J62

MC214

DARK IRON

J27 D J63 MC214

DARK IRON

J27

DON’T USE PART J3 IF I18/ I19 ARE CLOSED

OPEN

H 70 C060

RLM02 GRAY

J10 H 70 C060

RLM02 GRAY

J3 H 70 C060

MC214

RLM02 GRAY

MARKING

DARK IRON

ONLY

I19 CLOSED

H 70 C060

RLM02 GRAY

OPEN

DON’T USE PART J3 IF I18/ I19 ARE CLOSED

J10

MARKING

ONLY

MC214

DARK IRON

I15 H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

I18 CLOSED

I14

MARKING

ONLY

D MARKING

ONLY

J54

PE20

PE21

C116

J12

C116

RLM 66 BLACK GRAY

H 47 C041

RED BROWN

C116

RLM 66 BLACK GRAY

C116

RLM 66 BLACK GRAY

H 47 C041

PE30

RED BROWN

K16

J31 J50

H 12 C033

FLAT BLACK

H 12 C033

FLAT BLACK

MC213

J36

STEEL

MC213 STEEL

H 12 C033

FLAT BLACK

K1 J38 J29 K5

MC218

ALUMINIUM

H 12 C033

MC218

FLAT BLACK

ALUMINIUM

H 12 C033

FLAT BLACK

H 12 C033

FLAT BLACK

K21

J39 I2 DO NOT GLUE! NELEPIT!

H 344

RUST

J33

J42 J55 H 344

RUST

J51

H 344

RUST

J16 J2

H 344

J15

J13

RUST

K27

I2 H 12 C033

FLAT BLACK

J35 I4

J34

H 70 C060

RLM02 GRAY

J35 K18

STEP 1

J34 I4

H 70 C060

J25

RLM02 GRAY

STEP 2

STEP 3

H 70 C060

RLM02 GRAY

DON’T INSTAL IF I18/ I19 ARE CLOSED H 70 C060

RLM02 GRAY

J47

J46 L3 K25 K26

L17

L12

J11 J58 J53

J53

L19

J58

MC218

ALUMINIUM

K11

J28

K10

H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

SM01

SUPER CHROM

K7 H 70 C060

RLM02 GRAY

K17

H 77 C137

TIRE BLACK

H2 C002

BLACK

L5 L20

H 77 C137

H 70 C060

J28

RLM02 GRAY

TIRE BLACK

H2 C002

H 70 C060

BLACK

H 70 C060

RLM02 GRAY

SM01

SUPER CHROM

L20

H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

J37 J37

J30 H 70 C060

MARKING ,C,D ONLY

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

J30

PE40

L1 L2 H 70 C060

RLM02 GRAY

PE18

H 70 C060

RLM02 GRAY

PE41

J40

2 pcs.

J32

MARKING

ONLY

I10 I22 MC218

I12

PE12 4 pcs.

ALUMINIUM

MC218

ALUMINIUM

PE42

H 70 C060

RLM02 GRAY

H 70 C060

RLM02 GRAY

I11 I13

I13 H 80

FWD

KHAKI GREEN

W.Gr.21 MARKING C

C117

RLM 76 LIGHT BLUE

K23 K2

H 70 C060

C117

RLM02 GRAY

RLM 76 LIGHT BLUE

H 70 C060

RLM02 GRAY

C117

K23

RLM 76 LIGHT BLUE

K2 C117

ONLY H8 C008

SILVER

J8 J21 J49

RLM 76 LIGHT BLUE

C117

J61

H 70 C060

RLM02 GRAY

H8 C008

SILVER

W.Gr.21

MARKING

J6 J20

H 70 C060

RLM02 GRAY

RLM 76 LIGHT BLUE

J41 C

ONLY

J48

J45 C116

C116

RLM 66 BLACK GRAY

J67

K12

C116

RLM 66 BLACK GRAY

C116

PE26

RLM 66 BLACK GRAY

H 47 C041

N1 - OPEN CANOPY N7 - CLOSED CANOPY

PE38

RED BROWN

H 65 C018

RLM 70 BLACK GREEN

PE43 3 pcs.

H 65 C018

RLM 70 BLACK GREEN

OPEN L8

CLOSED I19

H 70 C060

RLM02 GRAY

I18 CLOSED H 70 C060

RLM02 GRAY

I19 OPEN

CLOSED HATCH ONLY

PE39

I18 OPEN

Hptm. Walter NOWOTNY, Commander of I./JG54 Grünherz, Orel, Fall 1943

An Austrian, Walter Nowotny, joined JG54 in 1941. He commanded the 1st Staffel from October, 1942, and in August of 1943 was nominated to command I./JG54. He achieved 256 aerial victories on the Eastern Front, with another 20 unconfirmed. From early 1944, he commanded JG101, a training unit in France. In September, 1944, he was tasked with forming Erprobungskommando Nowotny (III./JG6), a test unit equipped with the new Me262 jet fighters. Flying an Me262, he was killed in action on November 8th, 1944. He flew 442 combat missions, and was awarded the Knight's Cross with Oak Leaves, Swords and Brilliants. Flying this aircraft, Oblt. Otto Vincent, commander of 2./JG54, went missing in action on January 4th, 1944, after combat with Il-2s. The aircraft wore an unusual upper wing camouflage, seen on some of the aircraft produced by the AGO works plant in Oschersleben. Hptm. Walter Nowotny, velitel I./JG 54 Grünherz, Orel, podzim 1943. Rakušan Walter Nowotny nastoupil k JG 54 v roce 1941. Od øíjna 1942 velel 1. Staffel a v srpnu 1943 byl jmenován velitelem I./JG 54. Na východní frontì docílil 256 vítìzství, dalších více neF 20 mu nebylo potvrzeno. Od poèátku roku 1944 velel výcvikové JG 101 ve Francii. V záøí 1944 byl povìøen sestavením zkušební jednotky vyzbrojené proudovými Me 262. Jako velitel Erprobungskommando Nowotny (III./JG 6) zahynul v boji 8. listopadu 1944. Absolvoval 442 bojových letù a dosáhl celkem 258 vítìzství. Byl vyznamenán Rytíøským køíFem s dubovou ratolestí, meèi a brilianty. S tímto strojem zùstal 4. ledna 1944 nezvìstný, po boji s bitevníky Il-2, velitel 2./JG 54 Oblt. Otto Vincent. Stroj je zvláštní atypickou kamufláFí horních ploch køídel, známou na nìkterých letadlech vyrobených závody Ago v Oscherslebenu. H65 18

H2 2

H65 18

H64 17

25 10

H69 H304 37 304

H65 18

18 4 H3 3

24 H65 18

H3 3

H64 17

H4 4

117

H4 4

117 H3 3

H65 18

H3 3

117

H3 3

H4 4

11 H3 3

H4 4

H3 3

10 25

H64 17

RLM 70

H65 18

H64 H65 18 17

4 H3 3

H4 4

YELLOW

H4 4

RED

H3 3

BLACK

H2 2

RLM 76

117

RLM 75

H69 37

RLM 74

H304 304

23 RLM 71

H64 17

eduard

RLM 71

Hptm. Egon MAYER, Commander of III./JG2 Richthofen, France, Spring 1943

Egon Mayer spent his entire military career with JG2, starting in 1939. He was especially successful during the RAF summer offensive in 1941, as well as through the spring of 1942. He took over command of III./JG2 in November, 1942, and became a pioneer in the development of the fight against four engined heavy bombers. He was Kommodore (Wing Commander) of JG2 from July, 1943. He was killed in action in a dogfight with P-47D Thunderbolts on March 2nd, 1944 over Montmedy. In early February, 1944, he reached the 100 aerial victory mark, the first to do so on the Western (Channel) Front. He flew 353 combat missions, gaining 102 air to air victories, and was awarded the Knight's Cross with Oak Leaves and Swords. Lt. Hans-Werner Zajonz of 9./JG2 was shot down during combat with heavy bombers in this machine on June 28th, 1943. Hptm. Egon Mayer, velitel III./JG 2 Richthofen, Francie, jaro 1943. Egon Mayer (1917) strávil u JG 2 celou svou váleènou kariéru. Ta zaèala v prosinci 1939. Zvláštì úspìšný byl bìhem letní ofenzívy RAF v roce 1941 a na jaøe 1942. V listopadu 1942 se stal velitelem III./JG 2 a byl jedním z prùkopníkù boje proti ètyømotorovým bombardérùm. Vèervenci 1943 se stal Kommodorem JG 2 a v této funkci setrval aH do své smrti 2. bøezna 1944, kdy padl v boji s Thunderbolty nad Montmedy. Na poèátku února 1944 dosáhl jako první stíhaè na západní frontì 100 vítìzství. Absolvoval celkem 353 bojových letù, získal 102 vítìzství, z toho 25 ètyømotorových bombardérù a byl vyznamenán Rytíøským køíHem s dubovou ratolestí a meèi. S tímto strojem byl sestøelen v boji se ètyømotorovými bombardéry 28. èervna 1943 u Kergaillie Lt. Hans-Werner Zajonz z 9./JG 2. H65 18

H69 37

H304 304

H69 37

39 14 5

H3 3

117 H4 4

117

H3 3

H69 37

H304 304

H69 37

117

H3 3

H3 3 H304 304

H69 37 H304 304 H4 4

H3 3

H304 304

14 5

H69 37

H65 18

H3 3 H4 4

YELLOW

H4 4

RED

H3 3

RLM 76

117

RLM 75

H69 37

117

RLM 74

H4 4 H304 304

RLM 70

H65 18

eduard

Uffz. Walter KÖHNE, 1./JG1, Deelen, the Netherlands, July, 1943

Walter Köhne came to JG1 from the Eastern Front, where he had flown with 4./JG52. His commander was the legendary Gerhard Barkhorn at that time. His first aerial successes were gained on the Eastern Front, and he was to become one of the greatest pilots with JG1 operating over the Western Front. He became a lieutenant, and took over command of 6./JG11. He achieved his 30th, and last, victory during Operation Bodenplatte, on January 1st, 1945. He joined III./EJG2 in the spring of 1945 to fly the Me262. Each unit (Staffel) within JG1 had its own engine cowl and spinner color. Attached to 3.JG1, Kohne's aircraft had a yellow cowl and spinner. The fuselage number, '7', as well as the spinner, are often portrayed as white, although they were most likely yellow as portrayed here. It is assumed that this aircraft was one of the first front line Fw 190 to fly with the W.Gr.21 rocket launchers. Uffz. Walter Köhne, 1./JG 1, Deelen, Holandsko, èervenec 1943. Walter Köhne byl k JG 1 pøevelen z východní fronty od 4./JG 52, kde byl jeho velitelem legendární Gerhard Barkhorn. Ji; na východní frontì zaznamenal nìkolik vítìzství a u na západì operující JG 1 se zaøadil mezi nejúspìšnìjší stíhaèe. Pozdìji se stal poruèíkem a velel 6./JG 11. Poslední (30.) vítìzství zaznamenal pøi operaci Bodenplatte na Nový Rok 1945. Na jaøe 1945 byl pøevelen k III./EJG 2 aby se pøeškolil na Me 262. Barva morových krytù a ku;elù rozlišovala jednotlivé Staffel I./JG 1. V rámci 3.Staffel I./JG 1 operující Köhneho stroj má ;lutý motorový kryt a vrtulový ku;el. Aèkoli trupové èíslo 7 je èasto uvádìno jako bílé, s nejvìtší pravdìpodobností bylo také ;luté. Pøedpokládáme, ;e tento stroj byl, jako jeden z prvních prvoliniových Fw 190, vyzbrojen raketami W.Gr.21.

H65 18

H304 304

H69 37

5 H3 3

H4 4

H65 H304 18 304

H4 4

117

H3 3

H69 37

H304 304

H69 37

117

H3 3

1 H3 3

H3 3

H4 4 H304 304

H304 304

H65 18

5 H3 3

YELLOW

H4 4

RED

H3 3

RLM 76

117

RLM 75

H69 37

H65 18

117

RLM 74

H304 304

RLM 70

H4 4 H65 18

H4 4

eduard

Oblt.Rolf STROHAL, Stab I./JG1, Deelen, the Netherlands, April, 1943

Rolf Strohal was a German with Rumanian roots. He served with IV./JG1 during 1942, and in October of that year, was promoted to Technical Officer of the unit redesignated I./JG1. From the summer of 1943, Strohal led 3./JG1. He left JG1 in the fall of 1943 to join Jagdgruppe West. Black and white stripes were a quick identification device on the staff aircraft of I./JG1 in 1943. III./JG27 was a shakeup of the original early war I./JG1. JG1 was reformed again in 1941, and through 1942, operated against the RAF and USAAF from bases in the Netherlands and western Germany. Two groups (Gruppen) of the sister unit JG11 were created on the basis of of JG1 in 1943, and only II./JG1 survived the next reorganization without any significant change.JG1 and JG11 operated mainly over the Western Front, except towards the end of the war when both units fought against the Soviet VVS. Oblt. Rolf Strohal, Stab I./JG 1, Deelen, Holandsko, duben 1943. Rolf Strohal byl Nìmec rumunského pùvodu, v roce 1942 slou8il u IV./JG 1. V øíjnu 1942 byl jmenován technickým dùstojníkem této jednotky, která byla pøejmenována na I./JG 1. V létì 1943 se stal velitelem 3./JG 1. Na podzim 1943 byl pøevelen k výcvikové Jagdgruppe West. Èerno-bílé pruhy na pøídi byly v roce 1943 oznaèením rychlé identifikace štábních letounù u I./JG 1. Pùvodní I./JG 1 z poèátku války byla reorganizována na III./JG 27. Nová JG 1 byla znovu zalo8ena v roce 1941, v roce 1942 operovala proti Britùm a Amerièanùm ze základen v Holandsku a západním Nìmecku. V roce 1943 vznikly z èástí JG 1 dvì Gruppe sesterské jednotky JG 11 a následnou reorganizací v JG 1 prošla beze zmìny pouze II./JG 1. Mimo závìru války, kdy byly JG 1 a JG 11 nasazeny proti sovìtskému letectvu, tyto dvì jednotky pùsobily hlavnì v západní Evropì.

H11 62

H304 304

H69 37

4 H3 3

H65 18

117 H4 4

H11 62

32 H69 37

H304 304

H3 3

19 H69 37

117

H3 3

H3 3 H304 304

H69 37

H4 4

11 19

H3 3

13 H304 304

H304 304

H11 62

H65 18

4 H3 3

117

YELLOW

H4 4

RED

H3 3

WHITE

H11 62

RLM 76

117

RLM 75

H69 37

RLM 74

H304 304

H4 4

RLM 70

H65 18

eduard