US NAVY WWII FIGHTER 1:72 SCALE PLASTIC KIT
7077 eduard
F6F-5 Hellcat
intro There are few aircraft types that took part in combat during World War Two, that can be described with such one sided outcomes in terms of kill : loss ratio as the Hellcat. Representing the middle of the Grumman Cat lineage, the Hellcat was a unique type right from its beginnings. Success of its older brother, the Wildcat, which carried on its shoulders the bulk of the strain of the Pacific air war in 1942, prompted the US Navy to give Grumman free reign over the independent development of a new fighter. This type was to act as insurance in the event the concept of the F4U Corsair turned out unsuccessful. Grumman designers set forth with the design, with emphasis on ease of manufacture, performance and suitability for carrier ops. On the 30th of June, 1941, as Corsair production was initiating, the Navy signed an order for two prototype XF6F-1s, and a star was born. Original expectations centered around development of the proven F4F Wildcat, which was to be dominated by installation of more powerful engines. As such, this eventually evolved into a new fighter altogether. The US Navy also had accumulated combat experience, and was able to incorporate pilot suggestions into the design. The Hellcat was some 60% heavier than the Wildcat, was more heavily armed, had a more powerful engine, was more heavily armored, carried more fuel and was generally of a more robust construction. The first prototype took to the air on June 26th, 1942, and by January, 1943 equipped the first Navy unit, VF-9, on the deck of the USS Essex. The new type was called Hellcat. The name not only suggested the place to which her enemies would be sent, but was also a play on words. The term in the old west referred to barroom brawlers, and that was what the Navy wanted: a tough fighter with hard fists, that could absorb punishment and had stamina. The Hellcat line didn't result in the most elegant of fighters. It was, after all, over twice as heavy as its main adversary, the Japanese A6M Zero. But elegance certainly doesn't play a pivotal role in terms of the potential survival of the pilot. It was a fighter first and foremost in every sense of the word, designed around the requirements of the pilot to fulfill the combat mission for which it was designed and he was trained. The initial version, F6F-3, was supplanted by the dash five, which modified the canopy, cowl, bombracks and droptanks. The first combat engagement of the enemy occurred on September 1st, 1943, when an Emily was flamed by the half inch guns of two Hellcats. Their advantage over Japanese fighters was well demonstrated on February 16th, 1944, when, in the vicinity of Truk, over 100 fighters were claimed in the air and over 150 on the ground for the loss of four aircraft. Five days later, in the Marianas, a further 160 enemy aircraft were destroyed in the air and on the ground Often one sided combat was documented in the battle for the Philippine Sea that culminated on June 19th, 1944 in the now legendary 'Great Marianas Turkey Shoot', where Hellcat pilots claimed some 350 enemy aircraft destroyed. A further turkey hunt took place between October 12th and 14th, 1944 over Formosa, seeing the destruction, at the hands of Hellcat pilots, of 300 enemy aircraft for the loss of 27. In October, 1944, the Japanese began to escalate night attacks, bringing on a requirement for night fighters to counter them. USAAF P-61s were too far off. Night fighting variants of the Hellcat were introduced in the form of the F6F-3N and F6F-5N, equipped with radar. This new role for the Hellcat first appeared at the end of fall, 1944 during the intensification of kamikaze attacks, that required the interception of unorthodox attacks by aircraft that avoided air to air combat. Other major combat was seen over the Japanese islands over the first half of 1945. Although the Hellcat was progressively replaced by its stablemate F4U Corsair, it served in the combat role up to the end of the war. Under the designation Hellcat F Mk 1 and II, several hundred served with the Royal Navy, notably in the Atlantic covering convoys, and also in the Far East. According to statistics, there were 12275 Hellcats of all versions made. For the loss of 270 of these, Hellcat pilots claimed 5156 kills. That accounts for over half of USN and USMC victories. The Hellcat also became the most successful carrier based fighter in the Pacific in under two years of ops. Lumbering, awkward at first glance, lacking in elegance, barroom brawler – wild, tough, a fearless hulk, able to clear a saloon before turning three times…..that was the Hellcat in the skies over the Pacific.
úvodem Není mnoho letounù druhé svìtové války, o kterých by bylo možno hovoøit tak jednoznaènì, pokud jde o pomìr vítìzství a porážek, jako o Hellcatu. Prostøední z rodiny Grummanových koèek se od zabìhnutých zpùsobù života odlišoval již od poèátku. Úspìchy staršího bratra, Wildcatu, který v roce 1942 nesl na svých bedrech pøevážnou tíhu letecké války v Pacifiku, vedlo US Navy k rozhodnutí dát Grummanu volné ruce k samostatnému vývoji nového stíhacího letounu. Ten mìl v pøípadì potøeby nahradit rodící se projekt F4U Corsair, pokud by se jeho koncepce neosvìdèila. Konstruktéøi Grummanu se pustili do vývoje letounu, který mìl být nepøíliš nároèný na výrobu, výkonný a snadno použitelný jako palubní stíhaèka. 30. èervna 1941, v den kdy byla zadána sériová výroba Corsairù, podepsala Navy objednávku na dva prototypy XF6F-1. Hvìzda pacifického nebe zaèala vycházet. Pùvodní pøedpoklad uvažoval pouze o inovacích osvìdèeného typu F4F Wildcat, ve kterých mìlo dominovat zabudování silnìjšího motoru. Avšak v konstrukèních kanceláøích Grummanu brzy zaèal vznikat zcela nový letoun. US Navy již také mìla dostatek bojových zkušeností, aby mohlo být výraznì pøihlédnuto k požadavkùm pilotù. Nový typ, o 60 % tìžší než Wildcat, mìl silnìjší výzbroj, motor, pancéøování, vìtší palivové nádrže a celkovì robustnìjší konstrukci. První prototyp vzlétl 26. èervna 1942 a již 16. ledna 1943 byla letouny F6F vyzbrojena první bojová jednotka – VF-9, operující z paluby letadlové lodi USS Essex. Nový letoun dostal pojmenování „Hellcat“. Více než pøíznaèné jméno neznamená jen koèku odnášející si do pekla své nepøátele; byla to høíèka se slovy na druhou – Hellcat ve slangu ostøílených hochù amerického západu znamená „hospodský rváè“. A takového Navy potøebovala – silný letoun s tvrdými pìstmi, který leccos vydržel a ve rvaèce tak snadno neztratil dech... Linie Hellcatu z nìj netvoøí nejelegantnìjší letoun své doby. Vždy byl více než dvakrát tìžší, než jeho hlavní protivník – Mitsubishi A6M Zero. Ale o eleganci jistì v efektivnosti vzdušného boje a potenciálu pro pøežití pilota až tak nejde. Hellcat byl pøedevším rváèem šitým na míru potøebám pilotù a specifikùm válèištì, pro které byl urèen. První variantu F6F-3 brzy doplnila F6F-5 se zmìnami v pøekrytu kabiny, krytù motoru, závìsníky pum a pøídavných nádrží. První vzdušný støet s nepøítelem pøišel 1. záøí 1943, kdy se pod dávkami pùlpalcových kulometù dvou Hellcatù k zemi zøítila Emily. Svou pøevahu nad japonskými stíhaèkami ukázali piloti Hellcatù více než ukázkovì 16. února 1944, kdy v oblasti Truku sestøelili více než 100 japonských letounù a dalších 150 znièili na zemi – a to pøi vlastní ztrátì ètyø strojù. Jen o pìt dní pozdìji v oblasti Marian znièili pacifiètí rváèi ve vzduchu i na zemi dalších více než 160 letounù protivníka. Velmi èasté mohutné støety období bitvy o Filipínské moøe vyvrcholily 19. èervna 1944 povìstným „lovem marianských krocanù“, kdy piloti Hellcatù znièili více než 350 letounù protivníka. Další „lov na krocany“ se uskuteènil ve dnech 12.–14. øíjna 1944 nad oblastí Formosy – bìhem tøí dnù nárokovali piloti Hellcatù pøes 300 vzdušných vítìzství pøi ztrátì 27 vlastních strojù. Když v øíjnu 1944 Japonci zaèali stupòovat své noèní útoky, pøišla potøeba nasazení noèních stíhaèù. Letouny P-61 od USAAF, které by mohly pomoci, byly pøíliš vzdálené. Proto byly urychlenì nasazeny noèní stíhací varianty Hellcatu, oznaèované jako F6F-5N a F6F-3N se zabudovaným radarem. Nová role pro Hellcaty pøišla koncem podzimu 1944 pøi zvýšeném nasazení kamikaze, kdy museli jejich piloti zastavovat neobvykle útoèící protivníky, kteøí se zcela vyhýbali støetùm ve stíhacích soubojích. K dalším velkým bojùm, tentokrát již v oblasti japonských ostrovù, docházelo po celou první polovinu roku 1945. Aèkoliv byl Hellcat koncem války postupnì nahrazován svým souputníkem F4U Corsair, v bojové službì vydržel až do konce války. Pod názvem Hellcat F Mk I a II sloužilo nìkolik set tìchto strojù také u Royal Navy, zejména v Atlantiku pøi ochranì konvojù a také na Dálném východì. Podle statistik bylo vyrobeno 12275 Hellcatù všech verzí. Pøi ztrátách 270 vlastních strojù dosáhli jejich piloti 5156 sestøelù. To je více než polovina všech vzdušných vítìzství USN a USMC. Z Hellcatu se tak za necelé dva roky bojové služby stal nejúspìšnìjší palubní letoun Pacifiku. Mohutný, na první pohled neforemný, jakoby bez elegance, hospodský rváè - divoký, silný, nebojácný poøez, který se tøikrát otoèil a byl schopný vybílit celý saloon. Takový byl Hellcat na pacifickém nebi.
ATTENTION
UPOZORNÌNÍ
ACHTUNG
ATTENTION
Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head. Pøed zapoèetím stavby si peèlivì prostudujte stavební návod. Pøi používání barev a lepidel pracujte v dobøe vìtrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevøeného ohnì. Model není urèen malým dìtem, mohlo by dojít k požití drobných dílù. ` proximité d´une flamme nue, Iire soigneusement la fiche d´instructions avant d´assembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture a et aérer la piece de temps en temps. Garder hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les pièces, ou passer un sachet vinyl sur la tete. Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit Belüftung öffnen. Bausatz von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über den Kopf ziehen.
INSTRUCTION SIGNS
OPTIONAL VOLBA FACULTATIF NACH BELIEBEN
INSTR. SYMBOLY
BEND OHNOUT PLIER SIL VOUS PLAIT BITTE BIEGEN
PARTS
OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR FAIRE UN TROU OFFNEN
DÍLY
INSTRUKTION SINNBILDEN
SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ MONTAGE SYMÉTRIQUE SYMMETRISCHE AUFBAU
SYMBOLES
NOTCH ZÁØEZ L INCISION DER EINSCHNITT
TEILE
REMOVE ODØÍZNOUT RETIRER ENTFERNEN
APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARDS MASK NABARVIT
PIECES
PLASTIC PARTS
A>
C>
D> 1
8
7
4
3
5
6
2 1
2
3
5
4
20
19 17
9
11
10
21
12 21
45 6
15
14
13
1
18
22
16
3 23
27 24
26
25
28
29 36
32
33
35
31
7
37 42 39
3
9 4
10
eduard PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS
E> 2
3
1
4
5
8
7
6
-Parts not for use. -Teile werden nicht verwendet. -Pieces a ne pas utiliser. -Tyto díly nepoužívejte pøi stavbì. -
COLOURS
BARVY
2
Mr.COLOR
H4
C4
H 11 H 12
FARBEN
PEINTURE
AQUEOUS
GSi Creos (GUNZE) AQUEOUS
37
40
38
11
36
34
2
8
30
Mr.COLOR
H80
C54
YELLOW
H306
C306
GRAY
C62
FLAT WHITE
H316
C316
WHITE
C33
FLAT BLACK
H51
C11
LIGHT GULL GRAY
H54
C14
NAVY BLUE
MC213
STAINLESS
H58
C27
INTERIOR GREEN
MC214
DARK IRON
H77
C137
TIRE BLACK
MC218
ALUMINIUM
C344
KHAKI GREEN
RUST
Mr.METAL COLOR
41
43 44
PE17 H 12 C33
H 12 C33
PE24
D8
D44
D45
PE3 H 58 C27
H 58 C27
PE4 PE2
PE1
PE10
PE18 PE25 D9
PE5
PE26
H 58 C27
PE6 PE27 2 pcs.
A
B
PE22
PE30
PE14
C
PE13
PE22
PE28 2 pcs. PE20
PE15
PE21 H 58 C27
PE16
PE14
PE9
PE25
PE9
PE8
PE19
PE7
D7 H 12 C33
PE11 PE11
H 58 C27
PE33
C A
D23
D19 H 12 C33
D35
H 58 C27
H 58 C27
D45
B D7
D41
D7, D8 3
E1 - MARKING E3 - MARKING
A ,B C ,D E3
E1
H 77 C137
D27 H 58 C27
PE36
H 316 C316
A7
H 58 C27
PE23
OPEN FOR EXT. FUEL TANK VYØÍZNOUT JEN PØI INSTALACI PØÍDAVNÉ NÁDRŽE
PE12 H 58 C27
PE36
D34
H 58 C27
A6
E2 E2 - MARKING E4 - MARKING
C1
C2
D33
MC214
D32
MC214
C3
OPEN FOR BOMB RACK ONLY POUZE PRO PUMOVÝ ZÁVÌSNÍK
OPEN FOR BOMB RACK ONLY POUZE PRO PUMOVÝ ZÁVÌSNÍK
4
C4
E4
A ,B C ,D
A11
GLUE TO LINE LEPIT K LINCE
GLUE TO LINE LEPIT K LINCE
A5
H 12 C33
D40
PE30
MC218
PE31
D4
H 12 C33
D4 D31
D14 H 306 C306 H 306 C306
D31
PE29
D40
D16 H 12 C33
PE24
H 344
A9
H 58 C27
H 58 C27
PE35 A10
MC218
A8
5
L
R
H 54 C14
D3
H 77 C137
D17
D18
H 77 C137
H 77 C137 H 77 C137
D18
H 54 C14
D43
D17
D3 H 54 C14
H 54 C14
D6
D42 D5
L R H 54 C14
D24
H 54 C14 H 54 C14
D13 D25
H54 C14
2 pcs.
2 pcs.
PE39
PE39
MC214
MC214
D1
PE40
PE39
PE39 H 80 C54
PE39
H 80 C54
D21
MC214
MC214
PE32 H 80 C54
H 80 C54
D39
PE39 PE39 D30 MC213
PE34 MC218
PE37 D2
D30 MC213
D38
D26 MC218
6
D36, D37 C3, C4
0,5 mm 3 pcs. D36 H 51 C11
H 80 C54
MC218
PE38 4 pcs.
3 pcs. D37
H 51 C11
H 80 C54
MC218
E5 - CLOSED E8 - OPEN D15 E6 3 sets
H 12 C33
H4 C4
D22 28
D22 7
A
‘Minsi III’, BuNo 70143, Cdr. David McCampbell, USS Essex, October 25th, 1944
David McCampbell commanded Carrier Air Group 15 and was the most successful fighter pilot in the US Navy. Flying this plane, he managed at least twenty of his 34 kills and twenty ground victories. During the Great Marianas Turkey Shoot on June 19th, 1944, he shot down seven Japanese aircraft, and a few days later, on October 24th, another nine against a large Japanese numerical advantage. He was twice awarded the Congressional Medal of Honor. ‘Minsi III’was lost in December, 1944, in an accident flown by another pilot. David McCampbell, velitel Air Group 15 a nejúspìšnìjší stíhaè US Navy, dosáhl na tomto letounu minimální 20 vítìzství ze svých celkových 34 ve vzduchu a 20 na zemi. Za akce ve dnech 19. 6. 1944, kdy bìhem „the GreatTurkey Shoot“dosáhl sedmi vítìzství, a pozdìji 24. 10. 1944, kdy v boji s velkou japonskou pøesilou znièil devìt nepøátel, obdržel dvakrát nejvyšší vyznamenání, Congressional Medal of Honor. Jeho „Minsi III“ byla nakonec znièena bìhem nehody jiného pilota v prosinci 1944.
H54 14
H54 14
37
32
28
1
21 22
20
H54 14
1
H54 14
H54 14
18 24
25 17
H54 14
14
28
1
H54 14
32
36
14
1
H54 14
H54 14
21 22
NAVY BLUE
8
H54 14
20 eduard
B White 7 ‘Paper Doll’, Lt. Carl A. Brown Jr., VF-27, USS Princeton, October 24th, 1944 ‘Paper Doll’ was the personal mount of Lt. (jg) Robert Burnell. The distinctive sharkmouth markings used on earlier aircraft by the squadron appear here in a simpler form. On October 24th, 1944, during the Battle of Leyte Gulf, Lt. Carl A. Brown intercepted a large formation of enemy aircraft at a time when the USS Princeton had suffered serious damage. During the intercept, Lt. Brown was able to down five of the Japanese aircraft, but was, in the process, hit and injured. He landed on theUSSEssex, as the Princeton was out of action. ‘Paper Doll’was pushed overboard to make room for other landing aircraft. „Paper Doll“ byla osobním strojem Lt. (jg) Roberta Burnella. Výrazná kresba otevøené tlamy, používaná již na døívìjších verzích, byla na strojích F6F-5 malována ve zjednodušené podobì. Dne 24.10. 1944 bìhem bitvy nad zálivem ostrova Leyte odstartoval Lt. Carl A. Brown vstøíc velké skupinì nepøátel, kdy byla mateøská USS Princeton vážnì poškozena. Mezitím se Brown dostal do souboje s pøesilou japoncu, sám jich dokázal pìt sestøelit, ale „Paper Doll“ byla pøitom mnohokrát zasažena a on sám zranìn. Vzhledem k poškození USS Princeton byl nucen nouzovì pøistát na palubì USS Essex. Stroj byl tak vážnì poškozen, že byl chvíli po pøistání svržen do moøe, aby uvolnil místo dalším pøistávajícím letounùm.
H54 14
H54 14
26
1
19
21 13
H11 62
23 6
20
H54 14
1
H54 14
35 H54 14
18 24
25 17
H54 14
11
19
1
H54 14
30
15
11
10
H54 14
1
27
H54 14
21 13
H11 62
20 NAVY BLUE
H54 14
WHITE
H11 62
5 eduard
9
115, ‘Death and Destruction’, BuNo 72534, Ensigns Donald McPherson, C White Bill Kingston, Jr., and Lyttleton Ward, VF-83, USS Essex, May 5th, 1945 From the end of January, 1945, US Navy aircraft in the Pacific carried striking geometric symbols. Markings such as the hourglass belonged to aircraft of the USS Essex. White 115 also had an emblem consisting of a skull and crossbones and the inscription ‘Death and Destruction’. The victory tally painted on the cockpit sides possibly includes the total of the pilots that flew the plane. White 115 was mostly flown by Ensigns Donald McPherson, Bill Kingston, Jr., and Lyttleton Ward, downing three Alfs and one Oscar during one of the most concentrated Kamikaze attacks on TF-58 ships on May 4th, 1945. During this event,Ward attained ace status. Note: This aircraft has been documented carrying rocket racks, but are not depicted here. Od konce ledna 1945 nesly stroje amerického námoønictva v Pacifiku výrazné geometrické symboly. Symbol „pøesýpacích hodin“ patøil strojùm letadlové lodi USS Essex. „Bílá 115“ nesla emblém lebky se zkøíženými hnáty a nápis "Death And Destruction" a sestøely pod kabinou, které pravdìpodobnì representovaly skóre stroje. Letoun byl používán rùznými piloty, lety na nìm absolvovali Ensigns Donald McPherson, Bill Kingston Jr. a LyttletonWard, jen dne 4.5.1945 bìhem jednoho z nejvìtších útokù pilotù Kamikaze na plavidla TF-58 na tomto stroji dosáhl tøí sestøelù strojù „Alf“ a jednoho sestøelu „Oscara“ a zároveò i statutu esa. Poznámka: stroj je dokumentován i se závìsníky raket (nejsou kresleny). H54 14
H54 14
33
3
1
38
9
20
H316 316
H54 14
1
H54 14
2
H54 14
18 24
25 17
H54 14
2
38
1
H54 14
3
16
33
16
4
1
H54 14
H54 14
8
NAVY BLUE
10
H54 14
WHITE
H316 316
20 eduard
D White 71, Lt. Leo Bob McCuddin, VF-20, USS Enterprise, October, 1944 Famous Navy pilot Leo Bob McCuddin flew this Hellcat on many of his combat sorties. He flew F6F Hellcats as a pilot with VF-20 off the USS Enterprise from April, 1944. All five of his kills were gained during his combat tour with VF-20. He participated in the attack on the ‘Fuso’ Class battleship and of the sinking of an escorting destroyer during the Battle of the Philippine Sea on October 24th and 25th, 1944. Note: This aircraft has been documented carrying rocket racks, but are not depicted here. Na zobrazeném stroji absolvoval mnoho svých bojových letù i Leo Bob McCuddin. Od dubna 1944 sloužil na strojích F6F Hellcat v øadách VF-20 na palubì USS Enterprise.U této jednotky dosáhl pìti vzdušných vítìzství. Kromì sestøelù letadel se podílel i na poškození bitevní lodì tøídy "Fuso" a potopení doprovodného torpédoborce bìhem druhé bitvy ve Filipínském moøi 24. a 25. øíjna 1944. Poznámka: stroj je dokumentován i se závìsníky raket (nejsou kresleny).
H54 14
H54 14
12
31
1
25
21 7
20
H54 14
1
H54 14
H54 14
18 24
25 17
H54 14
12
25
1
H54 14
31
12
1
H54 14
12
H54 14
21 7
NAVY BLUE
H54 14
© EDUARD M.A., 2011
20 eduard
www.eduard.com
Printed in Czech Republic
11