Issuu

ČASOPIS MENDELOVY UNIVERZITY V BRNĚ 1/2019

MENDEL GREEN

ROZHOVOR: České pivovarnictví zažívá zlatou dobu

Oslavy 100 let MENDELU nabídnou desítky akcí Naši absolventi vyhráli Vinařství roku

Sraz století 15. června 2019 10:00 — 22:00 V areálu MENDELU, Zemědělská 1, Brno Otevřené fakulty Zábava Občerstvení Hudební festival: Aneta Langerová — Hradišťan Zrní —Voxel — Vesna Kyničan — Mayham & Eggs

100let.mendelu.cz

MENDEL GREEN

ÚVODNÍ SLOVO Milí kolegové, studenti a absolventi naší univerzity, držíte v rukou první letošní číslo časopisu Mendel Green, které se z velké části věnuje nejen úspěchům vědců a jejich odborné činnosti, ale také stoletému výročí založení naší univerzity. Právě kulaté jubileum je ideální příležitostí k zamyšlení se nad tím, kam naše alma mater dospěla a kam směřuje. To ostatně učinili i děkani všech pěti fakult a napsali do časopisu naší škole přání k narozeninám. Mendelova univerzita v Brně má sice stoletou historii, já osobně bych však byla ráda, aby i přes svůj úctyhodný věk byla institucí svěží a schopnou reagovat na aktuální potřeby doby. To se týká i spolupráce s veřejným sektorem a firmami, přičemž v řadě z nich pracují právě naši absolventi. Zejména absolventům je pak určený Sraz století, který se uskuteční v areálu našeho moderního kampusu 15. června. Věřím, že si tento den, který jsme pojali jako narozeninovou oslavu, společně všichni užijeme. Ti, kteří z různých důvodů nemohou v tento den do Brna zavítat, budou mít do konce roku možnost navštívit některou z řady dalších plánovaných akcí. Výběr z nich Vám přinášíme v tomto čísle časopisu. V aktuálním čísle si můžete přečíst také o našem univerzitním pivu nebo o úspěchu našich absolventů na prestižní vinařské soutěži. Přeji Vám všem zajímavé čtení a doufám, že si jubilejní rok naší alma mater společně užijeme. Danuše Nerudová, rektorka

OBSAH Oslavy sto let MENDELU nabídnou desítky akcí �� 4 Přehled vybraných akcí k oslavám výročí univerzity �� 5 MENDEL GREEN Časopis událostí Mendelovy univerzity v Brně

Děkani přejí univerzitě k narozeninám �� 6

Ročník 11 / číslo 1 / rok 2019 Vychází 3× ročně

Gregor: České pivovarnictví zažívá zlatou dobu �� 10

Vydává: Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 1, 603 00 Brno www.mendelu.cz Šéfredaktor: Filip Vrána

Rektorka: Prioritou do budoucna jsou spokojení zaměstnanci �� 8

Univerzitní speciály v roce 2019 �� 12 Jubilejní víno �� 13 Mezi sportem a lesnictvím �� 14 Vítězi lyžařského Memoriálu jsou Vašulín a Čamková �� 18

Telefon: 545 135 010

Zahrada hospitálu na Kuksu získala ocenění German Design Award �� 20

E‑mail: filip.vrana@mendelu.cz

Bobr v krajině pomáhá v boji se suchem i škodí �� 22

Grafická úprava: Kateřina Páleníková Foto na titulní straně: AVC MENDELU Tisk: ASTRON studio CZ, a. s., Praha Elektronická podoba: http://mendelgreen.mendelu.cz Redakční rada: Radim Cerkal (AF MENDELU) Kateřina Čechová (FRRMS MENDELU) Petr Kupec (LDF MENDELU) Martina Lichovníková (AF MENDELU) Jiří Martinek (ZF MENDELU) Jiřina Studenková (KAN REK) Věra Svobodová (ÚVIS CP) Hana Urbánková (PEF MENDELU) Martina Urbánková (ICV MENDELU) Vaše připomínky, tipy a náměty posílejte na: redakcemg@mendelu.cz Uzávěrka tohoto čísla byla: 11. 3. 2019 Registrační č.: MK ČR E 18409 Tištěná verze: ISSN 2533-6517 Neprodejné!

Bývalý děkan se zaměří na vědu �� 24 Novou děkankou Zahradnické fakulty se stala Salašová �� 25 Vědci umí naslouchat řeči rostlin �� 26 Lesníci zkoumají největší živý organismus na světě �� 28 Potravinářský odpad nachází nová využití �� 30

OBSAH

Odborníci z MENDELU zkoumají sběrače rosy v Mongolsku �� 32

První editování aneb Řekněte ano a nějak se to naučte udělat! �� 54

Býk Démon slavil úspěch ve Francii �� 33

Zahraniční stáže a studium �� 54

Pozvánka na konferenci celoživotního vzdělávání ICOLLE 2019 �� 33

Moravský kras vydává tajemství �� 55

Plýtvání potravinami �� 34 Vědci začnou působit v Amazonii, cílem je bránit odlesnění �� 36 Absolventi PEF MENDELU napříč 60letou historií fakulty aneb Tentokrát z druhého konce �� 38

Vědci budou zpovídat pamětníky, zajímá je socialistické školství �� 56 Odešla mimořádná osobnost Radomír Mrkva �� 59 Dobrotrh aneb Tradiční rozdávání radosti na MENDELU ��60

Všichni jsou už v Louisianě �� 44 Mendelu se podílí na popularizaci Cyrilometodějské stezky �� 46 Naši absolventi vyhráli Vinařství roku �� 48 Pšenice není odolná vůči změnám klimatu �� 49 Dendrochronologové datovali nejstarší archeologickou konstrukci v Evropě �� 50 Musíte vystoupit z komfortní zóny, ale výjezdy jsou pro pedagoga ta nejcennější zkušenost, říká Zuzana Ambrožová �� 52

MENDEL GREEN

100 LET MENDELU

OSLAVY STO LET MENDELU NABÍDNOU DESÍTKY AKCÍ Desítky akcí pro studenty, absolventy i veřejnost nabízí program letošních oslav sto let od založení Mendelovy univerzity v Brně. Výročí se ponese v duchu sloganu 100 let MENDELU – 100 let příběhů. Většinu akcí univerzita uspořádá ve svém kampusu, jedna z nejstarších vysokých škol v tuzemsku však bude vidět i v jiných částech Brna. TEXT: Filip Vrána FOTO: AVC „Sto let od založení univerzity je velkou příležitostí znovu si připomenout význam vysokých škol, které jsou důležitou součástí demokratické společnosti. Ukazuje se, že demokracie je hodnotou, kterou nelze pouze jednorázově nabýt, ale musíme ji trvale rozvíjet a pečovat o ni. V rozvíjení demokratických principů hraje svobodná akademická obec zcela nezastupitelnou roli,“ říká rektorka Danuše Nerudová. Mendelova univerzita v Brně je nejstarší samostatnou vysokou školou svého odborného zaměření v České republice. Jejímu počátku předcházely od roku 1864 snahy o vznik vysokého zemědělského učení na Moravě, které však ztroskotaly na překážkách politického, hospodářského a národnostního rázu. Založení školy umožnil teprve vznik samostatné Československé republiky. Tehdejší Vysoká škola zemědělská v Brně byla zřízena zákonem 24. července 1919. Dnes má pět fakult, jeden vzdělávací institut a dva školní podniky. Tím je mimo jiné jedním z největších vlastníků lesů na Moravě. „Naše oslavy se ponesou zejména v duchu zaměření našich pedagogických aktivit, jsou tedy často spojeny se zemědělstvím, lesnictvím a přírodou obecně. Brňané se letos budou s naší školou stále častěji setkávat i ve veřejném prostoru.

Nebude to už jen vánoční strom, který každoročně darujeme městu, chystáme i jiné aktivity. Lidé budou moct ochutnat například naše pivo a víno,“ uvedla Nerudová. Od ledna jezdí Brnem také tramvaj s novým logem univerzity. Je celá zelená a grafika využívá motivu listu lípy, tedy stromu, který je bytostně spojeným s českým národem. Právě vědci Mendelovy univerzity byli loni odborným garantem při sázení lip v souvislosti s kulatinami vzniku Československa. Škola letos vystaví i svoje historické insignie. Zajímavostí je, že ty první byly vyrobeny až v 30. letech, do fondu na jejich pořízení přispěl například prvorepublikový premiér Milan Hodža. Tento i další příběhy z historie včetně medailonků významných absolventů a vědců nabídnou nové výroční publikace. Oslavy sto let vyvrcholí 15. června Srazem století. „Předpokládáme, že se do Brna sjedou tisíce absolventů naší školy. Součástí budou i koncerty známých kapel. Podrobnosti budeme zveřejňovat průběžně na webu 100let.mendelu.cz,“ uvedla Nerudová. Vedle celé univerzity je letošní rok jubilejní i pro dvě nejstarší fakulty, tedy Agronomickou fakultu a Lesnickou a dřevařskou fakultu. „Ve dvou pro nás významných datech, a to 24. července,

což je datum založení Vysoké školy zemědělské, a 16. listopadu, termínu zahájení výuky na naší fakultě, se Brňanům – a nejen jim – připomeneme prostřednictvím časostroje na Náměstí Svobody. V těchto dnech budou od 11.00 do 23.00 hodin vypadávat speciální kuličky vyhotovené k výročí AF MENDELU,“ uvedl děkan Agronomické fakulty Pavel Ryant. I na Lesnické a dřevařské fakultě se budou dít velké věci. Ze studentské iniciativy se zrodila myšlenka poděkovat fakultě za uplynulých 100 let nejchvályhodnějším způsobem, a to dobročinností. Studenti se rozhodli zorganizovat hromadné darování krve, které by mělo symbolicky dosáhnout počtu 100 dárců. „V rámci výročních oslav věnuje fakulta okolnímu světu mnoho věcí či zážitků, bezpochyby krásných a příjemných, do jisté míry však pomíjivých. Nejen za studenty bychom proto rádi věnovali něco cennějšího, co opravdu může posléze zahřát mnohá lidská srdce. Pevně věříme, že se tuto akci podaří zorganizovat, neboť vše je zatím na dobré cestě. A že snad mnohé inspiruje k pokračování i u příležitosti jakéhokoli všedního obyčejného dne,“ říká Marie Balková, jedna z hlavních organizátorek akce, studentka doktorského studijního programu LDF MENDELU v Brně.

100 LET MENDELU MENDEL GREEN

PŘEHLED VYBRANÝCH AKCÍ K OSLAVÁM VÝROČÍ přátele nebo vyučující, na které si pamatujeme ze studijních let, bude pro absolventy jedinečným zážitkem. Veřejnosti se navíc 8. a 9. června otevřou univerzitní zahrady v Lednici.

Výstava insignií 15. 5. – 15. 6. 2019 Výstava insignií Mendelovy univerzity v Brně na hradě Špilberk.

Výstava století v Technickém muzeu 17. 6. – 31. 8. 2019 Výstavu v Technickém muzeu v Brně zahájí 17. 6. vernisáž. Budou k vidění předměty, tiskoviny a fotografie spojené se stoletou historií zemědělského vzdělávání na Agronomické fakultě.

Výstava dřevěných modelů na LDF 24. 6. 2019 – 24. 8. 2019 Land Art – 100 let 5. 6. – 19. 6. 2019 14. ročník prací studentů Ústavu nábytku, designu a bydlení. Vernisáž výstavy je naplánována na 5. června, objekty budou v rámci výstav k vidění od 6. do 19. června 2019.

Sraz absolventů 15. 6. 2019 Univerzitní kampus se v průběhu staletí radikálně změnil a změnil se i život na univerzitě. V průběhu těchto dnů se prostory univerzity otevřou veřejnosti, aby se tak staly místem setkání a vzpomínek. Potkat dávné

studentů bude v Lednici představena široké veřejnosti, a tedy i turistům, kteří na místo zavítají obdivovat krásy Lednicko-valtického areálu.

Dřevěné modely dřevostaveb vlastnoručně vyráběné studenty LDF MENDELU doplněné o ukázky interiérů a případně i o technologické modely z dřevozpracujícího průmyslu budou vystaveny v areálu kampusu, umístěné v průhledných nasvícených vitrínách. Výstava bude přístupná široké veřejnosti a vhodná především pro večerní prohlídky.

Dožínky 1. 9. 2019 Zemědělský svátek, který je ve slovanské lidové kultuře tradičně spojený s ukončením sklizně na konci žní. I my symbolicky oslavíme úrodu, která v letošním roce vyrostla na našich polích a dalších pozemcích. Na Mendelově náměstí v Brně se za pomoci široké veřejnosti pokusíme o výrobu největšího dožínkového věnce v ČR a zápis do knihy rekordů.

MČR v orbě 5. 10. 2019 Výstava květinových vazeb a designu nábytku (Lednice) 1. 7. – 31. 8. 2019 Špičkové designérské kousky nábytku nebo úchvatné květinové vazby. Tvorba

Století Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně letos slavíme mistrovstvím České republiky v orbě na pozemcích ŠZP Žabčice v Přísnoticích. Akce bude určena pro odbornou, ale i širokou veřejnost. Je připraven doprovodný program v podobě dýňobraní a jablečných specialit.

MENDEL GREEN

100 LET MENDELU

DĚKANI PŘEJÍ UNIVERZITĚ K NAROZENINÁM FOTO: AVC

Co jiného lze přát naší univerzitě v dalších 100 letech, než držitele Nobelovy ceny či jiného prestižního ocenění, zájem studentů o její atraktivní obory a samozřejmě hodně štěstí, myšlenkovou svěžest a pevné zdraví. Libor Jankovský, děkan Lesnické a dřevařské fakulty

Nacházíme se v roce, v němž nás čeká celá řada tradičních i mimořádných akcí spojených s výročím založení našeho vysokého učení. Oslavíme tak příběh, který začal před sto lety a zdaleka nekončí. Rád bych naší univerzitě do dalších let popřál nejen vnitřní zdraví, pružnost a otevřenost k novým myšlenkám a výzvám, ale také spokojené zaměstnance, studenty a absolventy, neboť univerzitu netvoří jen soubor budov, poslucháren a laboratoří, univerzitu tvoří především lidé a jejich společný život. Pavel Ryant, děkan Agronomické fakulty

100 LET MENDELU MENDEL GREEN

Co bych popřála naší univerzitě? Tak zejména hodně talentovaných studentů dychtících po poznání, učitelů vysoce motivovaných zavádět inovace do výuky, výzkumníků přinášejících nové poznatky a objevy a usměvavý personál ochotný vždy pomoct. Nám všem bych přála zejména radost z dobře odváděné práce, více hrdosti na výsledky předešlých generací a optimismu do dalších dlouhých let. Alena Salašová, děkanka Zahradnické fakulty

Už během studií mi naše univerzita přirostla k srdci. Byl a stále jsem hrdý na „rodinné stříbro“ v podobě profesorů i absolventů, kteří dělají čest jejímu jménu a jsou význačnými osobnostmi v oblasti svých profesí a odborností. Ale těší mne i potkávat stále se rozrůstající řady všech studentů i absolventů, jejichž životů se stala součástí. Proto bych nám všem rád popřál, abychom si uvědomovali a vážili si štěstí, že můžeme pracovat a studovat na Mendelově univerzitě v Brně. Abychom sami sobě vytvářeli pozitivní prostředí, do kterého se rádi vracíme. Přeji nám, aby výsledky naší práce důstojně navazovaly na práci našich předchůdců, kteří budovali a rozvíjeli dobré jméno univerzity. A abychom těmito výsledky úspěšně reprezentovali značku MENDELU doma i ve světě. Jiří Schneider, děkan Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Univerzita má „značku“, které si osobně velice cením. Stoleté výročí je snad též důkazem toho, že jde o univerzitu „životaschopnou“. Proto jí z celého srdce přeji především akademické občany, kteří budou schopni a ochotni pro tuto značku pracovat – kteří pochopí, že budoucnost univerzity je v rukou každého z nás, a s tímto pochopením také adekvátním způsobem naloží. A v neposlední řadě přeji všem akademickým spoluobčanům radost v srdci, se kterou najdeme sílu úspěšně se utkávat s přicházejícími výzvami. Pavel Žufan, děkan Provozně‑ekonomické fakulty

MENDEL GREEN

100 LET MENDELU

REKTORKA: PRIORITOU DO BUDOUCNA JSOU SPOKOJENÍ ZAMĚSTNANCI 8

100 LET MENDELU MENDEL GREEN

Jaká je budoucnost Mendelovy univerzity v Brně v roce stého výročí od jejího založení? Kam tato vysoká škola směřuje, co plánuje v nejbližší budoucnosti, má spokojené zaměstnance? To jsou jen některé dotazy, které jsme položili rektorce MENDELU Danuši Nerudové. Na otázky odpovídala přesně rok poté, co jako nejmladší rektorka v historii nastoupila do funkce. TEXT: Filip Vrána FOTO: Igor Zehl

Paní rektorko, jak náročné je vést univerzitu se stoletou tradicí? Je to pro mne hodně velký záva zek a všichni se musíme zapojit, abychom svým následovníkům univerzitu předali v ještě lepším stavu, než v jakém jsme ji od svých předchůdců přebírali. Tradice naší školy je v mnoha směrech zavazující a minimálně v českém prostředí je dobře etablovaná a v řadě oborů nenahraditelná. Při nástupu do funkce jste si vytyčila řadu změn. Jak rychle se Vám je daří uvádět do praxe? Jde to tempem, které jste si před rokem naplánovala? I když všem okolo připadá, že změny jsou moc rychlé, já osobně bych byla ráda, aby se mi je dařilo realizovat rychlejším tempem. Zásadní změnou je určitě to, že jsme více vidět v Brně i v celé České republice. To se samo zřejmě týká i médií, jen za loňský rok jsme zdvojnásobili počet zmínek o naší univerzitě, a dostali jsme se tak na úroveň jiných vysokých škol, které jsou třeba i dvojnásobné velikosti. Koncem loňského roku byla oceněna také naše práce v oblasti lidských zdrojů, kdy jsme od Evropské komise jako první univerzita v České r epublice získali ocenění HR Award, které zaručuje kvalitu v oblasti lidských zdrojů. Já osobně si od oce nění slibuji větší zájem zahraničních i českých vědců. Věc, která nejde tak rychle, jak jsem si původně předsta vovala, je na druhou stranu například

digitalizace. Mám na mysli různé aplikace pro studenty a zaměstnan ce, které by jim do budoucna měly usnadnit a ulehčit práci. Jejich spuš tění v současné době připravujeme. Škola v minulých letech a dekádách investovala nemalé peníze do svého kampusu a vybavení. Nyní často opakujete, že jsou na řadě zaměstnanci. Jaké konkrétní kroky byly v této oblasti již naplněny a jaké chystáte? Zavedli jsme pro všechny zaměst nance stravenky, zavádíme Multi Sport kartu, která umožní vstupovat do vybraných sportovních zařízení se slevou. Pro rodiny s dětmi jsme loni poprvé zorganizovali běžecké závody v arboretu. Letos po velmi dlouhé době pořádala škola i reprezentační ples a v podobných akcích chceme v budoucnu pokračovat. Důležitým krokem pro zaměstnance bylo zvý šení tarifní mzdy po více než deseti letech. Reagujeme tím na situaci na trhu práce a snažíme se tak ade kvátně odměňovat pracovní výkony našich zaměstnanců. Zaměstnanci jsou pro mne opravdu prioritou. Sto let je ideální příležitostí zamyslet se také nad tím, jaké výzvy toto výročí přináší a co školu v nejbližší době čeká… Zásadním procesem je institucionální akreditace, v jejímž rámci dochází ke konsolidaci studijních progra mů. Ty se navíc snažíme inovovat, aby odpovídaly požadavkům praxe.

Reagujeme na trendy, mezi které patří i klimatická změna. Jedním z příkladů v tomto směru je agro lesnictví, na které začneme využívat experimentální plochy v Žabčicích. Jižní Morava je suchý region a způ sob hospodaření se bude muset změnit. Úkolem našich agronomů a obecně specialistů v zemědělství je nakrmit v budoucnu deset miliard lidí a zajistit prosperující zemědělství s ohledem na klimatickou změnu. To je velká výzva, protože úkolem dnešní vědy je více přenášet výsledky výzku mu do praxe, což je bolest většiny českých univerzit. Univerzita slaví významné jubileum. Co byste Vy osobně přála škole, zaměstnancům a studentům do dalších let? Na škole jsem v různých rolích od svých studií, což už je nyní větší polovina mého života a také proto si nesmírně vážím toho, že zde mohu působit. Naše univerzita má sice sto let, její srdce je však i díky studentům stále mladé a svěží a doufám, že to to bude platit i v dalších letech. Přála bych si také, aby studenti i zaměst nanci cítili sounáležitost se značkou své alma mater, k čemuž oslavy stoletého výročí mohou významně přispět. Do budoucna chci pomoct k tomu, abychom na jedné straně byli váženou institucí a na straně druhé moderní a flexibilní univerzitou, která není zahleděná sama do sebe, ale dokáže včas a rychle reagovat na spo lečenskou poptávku.

MENDEL GREEN

100 LET MENDELU

GREGOR: ČESKÉ PIVOVARNICTVÍ ZAŽÍVÁ ZLATOU DOBU Vychovává budoucí sládky, kterých je na trhu nedostatek. Sám se přitom dlouhodobě zabývá různými postupy při výrobě piva, které se spolu se svými studenty a bývalými absolventy snaží uplatnit v praxi. Tomáš Gregor je ve svých 42 letech čerstvým docentem, habilitoval se prací na téma Produkce enzymů vybranými kvasinkovými kmeny a jejich aplikace v technologii výroby piva při použití speciálních sladů. Svým studentům na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně předává nejen znalosti, ale i chuť do následné práce v pivovarech. Vychoval už desítky sládků ve velkých i menších provozech, některým dál pomáhá i jako odborný garant. O současnosti českého pivovarnictví říká, že nastala zlatá doba. TEXT: Filip Vrána FOTO: AVC Vedete Ústav technologie potravin. Jak velký zájem je o tento obor? Mění se nějak v posledních letech? Zájem o obor je pořád velký, nicméně ve srovnání s minulými lety dochází k poklesu, ale ten postihuje všechny obory napříč univerzitami. V bakalářském studiu máme kolem 60 až 65 studentů a v navazujících oborech po 25. V České republice roste počet minipivovarů. Odborníci je už ani nestíhají počítat. Jen na jižní Moravě je jich přes 50, v celé zemi přes 400. Troufnete si odhadnout, na jakém čísle se tento počet zastaví a co se za tímto jevem skrývá? Obecně se dá říct, že každé větší sídlo s počtem 5 000 obyvatel uživí řemeslný pivovar. Klidně jich může ve výsledku být v celé zemi kolem 2 000 a ty, co nebudou mít odbyt, například v důsledku horšího umístění, zaniknou, ale jinde zase vznikne pivovar nový. Je to přirozený vývoj.

Když se v roce 1992 otevřel v Brně první minipivovar Pegas, byla to velká událost. Řada konzumentů se přitom nemohla vyrovnat s kalným nefiltrovaným pivem, báli se, že je zkažené. Jaké je to dnes s informovaností konzumentů. Podle čeho si vybírají? Je stále na prvním místě cena, nebo tu už současná generace neřeší? Cena je jistě důležitá. Obecně u minipivovarů je vyšší i za klasické výčepní pivo nebo ležák. U speciálu se pak může pohybovat mezi 70 až 100 korunami za půllitr. Kdo chce řemeslné pivo, musí si připlatit. Jinak informovanost je dnes již dobrá a mírně zakalené pivo z důvodu absence filtrace nikomu nevadí.

dardní hru na dotaci hospody s jejich pivem, například slunečníky, ubrusy, sklem, vývěsními štíty a podobně.

Zatímco počet minipivovarů roste, těch velkých je stále pořád zhruba stejný počet. Jak na situaci na trhu reagují? Některé velké pivovary se snaží ozvláštnit nabídku speciály, jiné hrají stan-

Univerzita letos slaví sto let, poprvé ve větším množství uvádíte na trh také univerzitní pivo. Jaké jsou důvody tohoto kroku? O tom, že vychováváme také sládky, mnoho lidí ani neví. Stoleté výročí

Mendelova univerzita je bytostně spjatá zejména s vinaři, odkdy máte na univerzitě i pivovar? Náš univerzitní pivovar na Agronomické fakultě nemá tak dlouhou historii jako vinohradnictví a vinařství, funguje v plném provozu od roku 2013. Nejen za tu dobu jsme vychovali řadu úspěšných sládků. Náš pivovar má však kapacitu jen sto litrů, takže na žádnou větší výrobu to není. Smyslem našeho pivovarského provozu je výuka, výzkum, vývoj, zkoušení různých postupů a jejich úspěšné využívání v jiných pivovarech.

100 LET MENDELU MENDEL GREEN

univerzity je navíc dobrou příležitostí tuto skutečnost více zpropagovat. Vytváříme receptury nejen pro jubileum, ale spolupracujeme i s dalšími pivovary po celé republice. Na konto oslav jsme se spojili s naším absolventem Petrem Kobzíkem, který má jeden z nejstarších minipivovarů na jižní Moravě v Brně-Žebětíně a připravíme čtyři druhy piv, které jsou spojené s výzkumnou činností univerzity a Agronomické fakulty. První z nich je Ležák 1919. Tímto pivem se snažíme přiblížit dobu založení univerzity. Po první světové válce byl nedostatek všeho, pivovary byly v nelehké hospodářské situaci. Nebyl dostatek kvalitních vstupních surovin, proto se přistupovalo i k různým náhražkám. My jsme použili směs ječných, pšeničných a žitných sladů. Hořkost je zachována střední, tělem je pivo ostřejší a velmi plné. Uvařit kvalitní pivo při

nedostatku surovin byla vždy pro sládka výzva. Co bude následovat a jak univerzitní pivo propojíte s dalšími výzkumy Vašich vědců nebo studentů? Na jaře bude následovat Gregorův speciál. Půjde o silnější tmavé pivo unikátní v tom, že použijeme slad vyrobený z černého ječmene Nudimelanocrithon, což je jarní nahý ječmen černé barvy. Nikdo z tohoto materiálu pivo ještě nevařil, očekáváme charakteristiku piva s plným sladovým tělem a chuťovými stopami trávy. Proto jsme zvolili nižší chmelení, abychom tyto vlastnosti zbytečně nepotlačovali. Následovat bude Mendelovo nealkoholické pivo, které bude vyrobeno pod záštitou děkana Agronomické fakulty Pavla Ryanta a má přiblížit aktivitu studentů na škole a jejich výzkumnou činnost. Částečně jsme vycházeli z diplomových prací absolventů a použili jsme jejich výsled-

ky pro vytvoření nových technologických postupů při výrobě nealko piva, jehož základem jsou karamelové žitné a ječné slady. Poslední bude studentský speciál, který bude vycházet pouze z iniciativy studentů. Ti budou moct navrhnout vhodné postupy, suroviny, kvasné procesy i design. Nedávno jste byl jmenován docentem, čím jste se ve své práci zabýval? Práce byla z velké části sladovnicko-pivovarská, věnovala se ve značné míře i netradičním surovinám, jako jsou pseudocereálie pohanka, čirok, quinoa nebo amarant. Tyto netradiční plodiny byly sladovány, byla z nich vyrobena piva a dále byla chemicko ‑fyzikálně a senzoricky analyzována. Mnoho výstupů má praktický dopad ve vztahu ke sladování těchto alternativních surovin a k senzorické hodnotě netradičních piv.

MENDEL GREEN

Jaká je podle Vás situace českého pivovarnictví? Panuje vzhledem k široké nabídce a dostupnosti opravdová zlatá doba oboru? Ve vztahu k pestrosti pivních stylů a produkovanému množství bohaté škály různých druhů piv panuje opravdu zlatá doba oboru, každý si může vybrat pivo podle svých preferencí. Jak je to u jiných oborů, které na Ústavu technologie potravin vyučujete? Obecně jsou vědy o potravinách atraktivní. Potraviny budou potřeba vždycky. Směřujeme k produkci bezpečných potravin. Dobře zvládnutá technologie je samozřejmostí – a to vše ve vztahu ke správné výživě člověka. Toto všechno naplňuje nabídka oborů (nově programů) na našem pracovišti na Agronomické fakultě MENDELU, o čemž svědčí i neustálý zájem studentů o studium u nás. Článek vznikl pro redakci Universitas

100 LET MENDELU

UNIVERZITNÍ SPECIÁLY V ROCE 2019 LEŽÁK 1919 Tento ležák přiblíží dobu založení univerzity. V poválečné době byl nedostatek všeho, pivovary byly v nelehké hospodářské situaci. Vzhledem k blížící se hospodářské krizi panoval nedostatek kvalitních vstupních surovin, proto se přistupovalo k všemožným náhražkám. Ty už v dnešní době pivovarníci používají málo. V našem ležáku „1919“ se držíme době poplatných surovin, proto jsme použili směs ječných, pšeničných a žitných sladů. Hořkost je zachována střední, tělem je pivo ostřejší, velmi plné. (LEDEN ) GREGOR – TMAVÝ SPECIÁL Při vaření bude použit speciální tmavý ječmen „Nudimelanocrithon“. Aplikovány budou jemnější chmely kvůli zachování důrazu na charakter sladiny. (JARO)

Tomáš Gregor (1976) působí na Ústavu technologie potravin Agronomické fakulty MENDELU od roku 2003, od roku 2018 je jeho vedoucím. V rámci své vědecké činnosti se zabývá analýzou potravin, sladovnictvím, pivovarstvím, mikrobiologií a biotechnologiemi potravinářských výrob. Spolupracuje s praxí formou poradenství a poskytováním služeb z analyticko-technologického sektoru, např. se sladovnou Rajhrad, Bruntál nebo pivovary Richard, Líšeňský pivovar, pivovar Rodák, Genius Noci, Květnice, Lucky Bastard a dalšími.

MENDELOVO NEALKO Toto pivo vychází stejně jako piva předchozí z výzkumné práce studentů. Výzkum byl zaměřen na výrobu nealkoholických piv a jejich senzorických vlastností jinými než běžnými postupy. Toto pivo bude velmi unikátní, protože žádný malý pivovar nevaří nealkoholické pivo. (PODZIM) STUDENTSKÝ SPECIÁL Pivo na přání na základě studentských aktivit. Studenti připraví i recepturu. (LISTOPAD/PROSINEC)

100 LET MENDELU MENDEL GREEN

JUBILEJNÍ VÍNO Luxusní víno odrůdy Cerason, která je spojená se šlechtitelskými úspěchy univerzitních vinařů, ozdobí letošní oslavy sto let Mendelovy univerzity v Brně. „Ke stoletému výročí univerzity jsme vybrali skvělé víno z naší dílny, tedy odrůdu, která je nejvíce spojena se stanovištěm Zahradnické fakulty v Lednici. Konkrétně jde o Cerason, tedy odrůdu, kterou vyšlechtilo sdružení Resistant, křížením Merlanu a Fratavy. Jde o interspecifickou odrůdu, odolnější vůči houbovým chorobám,“ uvedl Mojmír Baroň, vedoucí Ústavu vinohradnictví a vinařství. Jubilejní víno, které tři roky zrálo v sudech, je sytě granátové barvy připomínající vyzrálý Cabernet Sauvignon. Zráním ve vůni dominují tóny peckového ovoce, zejména tmavých třešní a višní, a ušlechtilé dřevo. Název Cerason vychází z latinského pojmenování višně – Prunus cerasus. Do Státní odrůdové knihy ČR byla odrůda zapsána roku 2008. Vinaři z Lednice víno stočili do velkých lahví o objemu 1,5 litru, na prodej jich bude pouze sto. Každá láhev bude číslovaná. Cena každé z nich bude 1 919 korun. „Jde spíše o jakýsi artefakt než běžné víno,“ uvedl Baroň.

MENDEL GREEN

100 LET MENDELU

MEZI SPORTEM A LESNICTVÍM Vědecký pracovník, pedagog, přes deset let děkan Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity, ale také dlouholetý předseda Sportovního klubu v Novém Městě na Moravě a nositel rodinné tradice výroby běžek na Vysočině. To je jen velmi zjednodušený pohled na nesčetné oblasti působnosti Ladislava Slonka (78), který našemu časopisu poskytl bilanční rozhovor. TEXT a FOTO: Filip Vrána

100 LET MENDELU MENDEL GREEN

Která z vyjmenovaných aktivit je pro Vás nejtypičtější? Určitě je to moje povolání, ale moje povolání se vždy nějakým způsobem prolínalo s tím, co jsem dělal ve sportu. Narodil jsem se do rodiny, která se zabývala výrobou lyží, a můj tatínek ještě spravoval rodinnou pilu, takže jsem se pohyboval mezi sportem, zpracováním a nákupem dřeva a problematikou lesního hospodářství. Nedovedu říct, co je to hlavní, ale profesí jsem lesní inženýr se zaměřením na zpracování dřeva a lesní těžbu. Bylo to rodinné prostředí, které Vás formovalo v tom, čím jste se později zabýval? Určitě ano, moje maminka měla navíc knihkupectví, knihařství a papírnictví ve Sněžném, které bylo středobodem všeho na Horácku. U maminky v obchodě se scházeli umělci, malíři, herci, což na mne mělo určitý vliv. Pamatuji si na Ivana Olbrachta, Františka Hrubína, Jiřího Trnku, Jana Wericha, Bohdana Lacinu, Josefa Jambora. Byli u maminky v obchodě, pila se tam káva, čaj a povídalo o všem možném. Narodil jsem se v roce 1940 v bryčce mezi Sněžným a Daňkovicemi na cestě z Nového Města na Moravě do Poličky do porodnice. Možná jsem i tím poznamenán, protože mne stále baví cestovat a pohybovat se v zahraničí. Všem říkám, že je to dáno tím, že jsem se narodil v pohybu. Jste absolventem Vysoké školy zemědělské (VŠZ). Byla to pro Vás jasná volba, ubírat se tímto směrem? Pro mne to byla nejen volba, ale i tužba. V roce 1954 jsem skončil osmiletku a dostal jsem dopis, že mne škola nedoporučuje na střední školství. To si dnes nikdo nedovede představit, jaký to byl pro děti a jejich rodiče zlom. Byl jsem velmi dobrý student a také dobrý lyžař – běhal jsem a skákal na lyžích. Nastoupil jsem pak jako žák Chirany a šel na směr chirurgický mechanik. Za pomoci přátel se mi však podařilo z učiliště uniknout a udělat zkoušky

na tehdy jedenáctiletou střední školu ve Žďáře nad Sázavou, kde jsem v roce 1957 absolvoval. Dostat se pak na VŠZ už složité nebylo, protože střední škola mi poslala přihlášku do Brna sama. Oproti jiným spolužákům jsem si toho velice vážil, protože moje cesta nebyla jednoduchá. V roce 1957 měla VŠZ velmi dobrý systém výuky, protože byla spojená s praktickou výukou na školním lesním závodě. Chodili jsme zalesňovat, na uzávěrky na polesí, vyznačovat těžbu. Výuka se dělila skoro 50 % na 50 % v Černých Polích a na lesním závodě, toho si ohromně cením. Když jsem v roce 1962 absolvoval, tak dostal jsem místo do Lesprojektu v Novém Městě na Moravě. Kolik Vás tehdy bylo v ročníku? Situace byla od té dnešní naprosto odlišná. Bylo nás 55 a jen z našeho ročníku bylo později šest ředitelů lesních závodů, dva techničtí ředitelé Povodí Moravy a Povodí Odry. Do roku 1968 šlo o stabilní školské vzdělání s určitou snahou a naivitou, že v lese všechno změníme. Na začátku mého studia jsem měl štěstí. Z Nového Města jsem v létě do Brna dojížděl na kole, je to 66 kilometrů. Měl jsem favorita jako pozůstatek mé závodní činnosti. Tenkrát se na fakultě rozjížděl program zjišťování rozšíření houby rezavec datlí, která tou dobou velmi ohrožovala duby. Tehdejší asistent Černý zjistil, že jezdím na kole, a dal mi práci. Začal jsem jezdit po jižní Moravě jako výzkumník na kole a zaznamenával jsem výskyt této houby. Tím jsem se dostal k něčemu, co nebylo čistě lesnické, a strašně mne to bavilo. Měl jsem kolo pověšené v pátém patře v kolejích na ústředním topení. Ráno jsem si ho vzal, vlakem jsem dojel do Břeclavi, najel 30 kilometrů a z nádraží v Brně jsem se zase na kole vrátil, přijel jsem na fakultu, vyšel s kolem do 5. patra a zase čekal, co mi zadají. Byl jsem za to poměrně solidně placen jako vědecká síla, dostával jsem peníze i za ujeté kilometry. Rodině to pomohlo, tatínek, který měl problémy s režimem, totiž nedostal zaměstnání.

Dnes tedy lesníci mají drony a tehdy měli Slonka? Je fakt, že to bylo zajímavé. Houba byla poznána a pak se dál nerozšiřovala. Nikdo dnes už neví, že rezavec datlí měla být velká hrozba. Svou diplomovou práci jsem chtěl dělat na těžbu nebo zpracování dřeva, ale nakonec jsem ji dělal právě na jednu jinou malou houbičku na větvích borovice. Jak vypadala výuka oproti té dnešní? To se nedá srovnat. Učitelé znali žáky osobně, přednášky byly povinné. Studentů je dnes velké množství, máme e-learning, vzdělávání přes internet, což není osobní. Zajímavé bylo, že když měl někdo problémy a kulhal ve školním roce, tak se sešla rada a kolegovi začali ostatní pomáhat. Myslím, že i studentský život byl jiný. Šest dnů v týdnu jsme byli na fakultě a měli jsme i pocit, že jsme součástí celého procesu na školním lesním podniku. Bývali jsme i ve Křtinách na zámku a do lesa jsme chodili například na Proklest u Jedovnic. Nevím, jestli by dnešní studenti šli pět nebo šest kilometrů ráno do práce pěšky a odpoledne zase zpátky. Doba komunismu řadě lidí s původem, který nebyl zrovna dělnický, příliš nepřála. Jak tomu bylo ve Vašem případě? Já jsem se zpět na lesnickou fakultu dostal konkurzem na interního aspiranta na podzim roku 1965. Měl jsem za úkol vybudovat ergonomickou laboratoř a založit předmět Lesnická ergonomie. Úkol se podařilo splnit s pomocí mých přátel a kolegů z vrcholového sportu. Fyziologie práce, psychologie práce a pracovní prostředí je paralelní s vrcholovým sportem. Ergonomické oddělení plnilo Státní plán technického rozvoje v lesnictví. Měli jsme v kolektivu lékaře, psychologa, specialistu na telemetrii. Po roce 1968 jsem se dostal do skupiny zaměstnanců C a D, tedy mezi odpad. Většina mladých takto dopad-

100 LET MENDELU

MENDEL GREEN

la. Soudruzi, kteří na škole po roce 1948 zůstali, už byli tehdy ve čtvrtém ročníku tajemníky kateder, byli ve vedení. Semkli se, a pokud mohli, tak všechny schopné odrovnali. Nedělali to z ideologických pohnutek, ale proto, že potřebovali svoje sluhy a otroky. Mnoho velmi schopných lidí se dostalo do této skupiny. Neměli jsme postup, odměny a psali jsme jiným docentury. Já jsem to měl dobré tím, že jsem tou dobou pracoval ve vedení Svazu lyžařů. Mluvil jsem německy a rusky. Svaz tělesné výchovy (ČSTV) na moji pozici na škole nedbal a byl jsem nominován na mistrovství světa a na olympijské hry. Byl jsem na olympiádě v Innsbrucku a Sarajevu, ale každá moje cesta musela být schválena stranickým vedením katedry nebo ústavu. Sport mi rozšiřoval rozhled. Na druhé straně nebylo jednoduché být těsně před Vánocemi na Světovém poháru v Davosu a pak odjet do šedi Československa. Ten rozdíl jsme těžko zpracovávali. Moje činnost ve sportu měla vliv i na Vysokou školu zemědělskou. Měli jsme velmi dobře připravené zimní olympijské hry v Sarajevu v roce 1984 a naše fakulta měla velmi dobré spojení s tamní lesnickou fakultou. Díky tomu jsem získal veškerá meteorologická data, data o sněhu a o profilu běžeckých tratí. Když jsem měl na olympijské hry jet, vedoucí osobního oddělení školy mi odebral pas. Volal jsem proto na ČSTV a pas dostal večer před odjezdem. Na olympiádu jsem nakonec odjel, získali jsme i medaile, například stříbro v běžecké štafetě žen. Když jsem se vrátil, tak si náš rektor jel do Prahy na mne stěžovat, ale brzy jej odvolali. V 90. letech jste byl po tři období děkanem Lesnické a dřevařské fakulty. Jak na toto období vzpomínáte a o co jste se na škole snažil? Atmosféra se v roce 1989 velice rychle změnila. Tělo univerzity už na změnu čekalo, věděli jsme, že se něco musí stát. Sovětský svaz už byl v marasmu

a měl to v podstatě za sebou. V době, kdy se už zvonilo klíči, přišel za mnou v Praze zaměstnanec lyžařské sekce svazu, Jarda Potměšil, otec herce Jana Potměšila, a donesl mi provolání k vysokým školám, které jsem v Brně rozdal. Jeden výtisk jsem dovezl na fakultu, část jsme s kolegy přepsali a připravili prohlášení pro VŠZ. Na škole se pak kostra vedení úplně podělala, ale stačili vybílit všechny stranické zápisy a osobní složky. Začínali jsme znovu a myslím si, že nové vedení fakulty se nikdy nedívalo zpět. Vždycky jsem si říkal, že nebudu jako oni. Já jsem se ještě jako proděkan staral o nově vznikající dřevařský obor, včetně připravených učebních plánů. Výuka dřevařství byla obnovena ve školním roce 1990–1991. Jako děkan jsem pak měl ve svém prvním období několik priorit, tedy redukovat a spojit sestersky příbuzné katedry, které byly v minulosti rozděleny většinou osobními a politickými zájmy. Sázel jsem na mladé, nezatížené spolupracovníky. K rozvoji dřevařského oboru jsem v privatizaci získal bývalou budovu Výpočetního střediska Státních lesů a objekt pro výstavy zemědělské techniky, který se nacházel také v areálu VŠZ. Dohodnutá fúze Výzkumného ústavu nábytkářského v Brně v poslední chvíli ztroskotala. V dalším volebním období jsem se svým kolektivem pracoval na založení nového oboru Krajinné inženýrství. Univerzita letos slaví sto let od svého vzniku, kam se úroveň vzdělávání ve Vašem oboru za tu dobu posunula a co byste přál škole k jejímu jubileu? Určitě by nám prospělo, abychom přešli z univerzitní vysoké vědy, ze základního přes aplikovaný výzkum, více do aplikované provozní zóny. Naše škola byla založena proto, abychom pozvedli zemědělství a lesnictví. Naše univerzita má velké štěstí, že máme školní lesní podnik. Pokud se nedovedeme vrátit k tomu, aby profesoři v jednotlivých odvětvích uměli na území lesního podniku realizovat obnovu

lesa od vyznačení těžby po provedení, zalesnění a celé následné šlechtění, tak máme určitý nedostatek. Potřebujeme dostat asistenty, doktorandy, docenty a profesory do provozu a lidi z provozu zase zpět do spolupráce v aplikovaném výzkumu, to je podstata univerzity. Stoupají nároky na lesníky v souvislosti s klimatickou změnou a kůrovcovou kalamitou? Nároky samozřejmě stoupají. Máme tu smrkové monokultury, ale to byla v určité době vlastně záchrana. Lesníkům bychom měli postavit pomník za to, že nemáme holou krajinu. Kolik dřeva jsme za staletí spotřebovali pro výstavbu velkých měst, topili jsme dřevem, kamenné uhlí tehdy nebylo, vše jsme museli dělat z dřevěného, veškerá výroba železa a skla potřebovala tuny a tuny dřevěného uhlí. Naši předci likvidovali lesy, lesníci zalesňovali, ale jediným přítelem v zalesňování byl smrk. My dnes nemáme takové páky, abychom rychle reagovali na to, co se děje. Naše lesnictví je amputované, jenže není amputované lesníky, nýbrž politiky. S lesnictvím zacházíme tak jak se strojírenským průmyslem s tím, že budeme vyrábět určitý typ stroje, ale zemědělství a lesnictví je strašně citlivé na flexibilitu a velmi jemnou reakci k přírodním úkazům a jevům. My jsme to však udělali jako vojenský rozkaz s plánem, že všechny těžby budeme mít v tendrech. Místo toho přijde kalamita, potřebujeme velké množství lidí, které nemáme, a lesy je nutné ošetřit. Nestíháme ani tendry. S přírodou musíme žít, a ne jí diktovat podmínky. To, co tu je, dělal někdo před námi před 90 lety. Já bych nechtěl slyšet hodnocení toho, co přijde po nás. Měnit skladbu lesa nejde tak rychle, buku se moc nechce, těžko se obnovují i jedliny. Druhová skladba lesa se sice plánovitě postupně mění, ale nemáme odpovídající školky. S myslivostí jsme v českém prostředí například zašli tak daleko, že jsme většinu našich revírů pronajali, a to jen kvůli penězům.

100 LET MENDELU MENDEL GREEN

Rok 1973. Zleva: ředitel hotelu SKI Hradil, předseda lyžařského odd. NMNM Ing. Mirko Tulis, autor projektu SKI Hotelu Ing. arch. Jan Kruml a autor projektu nového lyžařského stadionu, Ladislav Slonek.

Kromě lesnické činnosti je Váš život po dlouhé dekády spojený s rozvíjením Sportovního klubu v Novém Městě na Moravě. Za Vašeho vedení zažil novoměstský sportovní areál zatím největší rozvoj a rozmach ve své historii. Nejdříve to byly světové poháry v běžeckém lyžování, později biatlon včetně mistrovství světa nebo horská cyklistika. Co všechno stojí za tímto úspěchem? Mám fotku z roku 1973, na které stojím v gumákách a svahoměrem vyměřuji nový stadion. Tehdy jsem znal jen základní rozměry lyžařské federace FIS a každý mi říkal, že to asi nepůjde. Později, jako předseda sportovního klubu, když jsme začali stavět některé tribuny, tak jsem byl proti. Nedovedl jsem pochopit, že sem přijde 33 000 lidí na jedny závody, to bych musel být opravdu fantasta. Loni však

na biatlon lidé v tomto počtu přišli v dešti, kroupách, to jsem obdivoval. Biatlon je sport, který má v sobě nejen běh přírodou, ale i napětí, jestli se závodník trefí, nebo netrefí. Byl jste na osmi olympiádách, v legendárním Naganu, kde naši hokejisté slavili historický titul, dokonce ve vedení výpravy. Jak na to vzpomínáte? To vedení výpravy jsem po škole moc neavizoval, ale lidé si toho samozřejmě všimli. Když jsem pak po olympiádě přišel do menzy, tak tleskali. Do myslí lidí se samozřejmě nejvíce zapsali hokejisté, které jsem po triumfu musel naložit do letadla a pak zase vyložit. Jágr se Strakou se mnou měli v olympijské vesničce stejnou předsíňku. Dominik Hašek se za mnou na pokoj chodil dívat na hokejové zápasy, protože jsem měl

Ladislav Slonek se narodil 12. června 1940 ve Sněžném na Vysočině. Jeho dědeček Adolf Slonek vyrobil v roce 1896 první lyže na Vysočině. Jeho rodiče měli v Novém Městě na Moravě pilu. V oboru začínal jako projektant Lesprojektu, následně byl vědeckým pracovníkem LDF. V 90. letech byl po tři období děkanem. Spolupracoval s většinou evropských lesnických a dřevařských fakult. Přednášel v jihoafrickém Stelenboschi. V různých rolích (servisman, trenér, vedoucí výpravy, delegát FIS) se zúčastnil osmi zimních olympiád. V roce 2014 obdržel od Kraje Vysočina nejvyšší vyznamenání – kamennou medaili za rozvoj lyžování i vědeckou práci v oboru dřevařství. Dlouhé roky se podílí na fungování sportovního klubu v Novém Městě a organizaci prestižních závodů v čele se Zlatou lyží. Je expertem FIS pro běžecké disciplíny, podílel se na budování tratí v tuzemsku i v zahraničí. Spolu s kolegy z lyžařského klubu spolunavrhl na státní vyznamenání novoměstského rodáka Jiřího Bradyho, který přežil holocaust.

jako jeden z mála televizor. Dominik byl v Naganu velmi důležitá postava, byl velmi cílevědomý a soustředěný, stejně jako Robert Reichel. S hokejem obecně jsem měl velmi dobré styky. Na univerzitě u nás pracoval na katedře tělesné výchovy, která byla pod lesnickou fakultou, hokejový internacionál a tehdejší trenér Komety Vladimír Bouzek, chodil za mnou Václav Nedomanský, byl u nás zaměstnaný Jaroslav Jiřík, s Ivanem Hlinkou jsme byli kamarádi. Naše fakulta měla vždy dobrý vztah ke sportu. Asi málokdo ví, že naším absolventem je bronzový medailista z atletického mistrovství světa v hodu diskem Gejza Valent. Na VŠZ studoval basketbalista Havlík, mistr světa v běhu na lyžích Martin Koukal. Když Koukala ve Val di Fiemme dekorovali, tak jej ohlásili jako studenta Mendelovy univerzity v Brně.

MENDEL GREEN

VÍTĚZI LYŽAŘSKÉHO MEMORIÁLU JSOU VAŠULÍN A ČAMKOVÁ Vítězi pátého ročníku Memoriálu Jiřího Havla, který byl součástí Akademického mistrovství ČR v alpských disciplínách, se stali sjezdaři Marek Vašulín a Veronika Čamková. Čamková z jihlavské Vysoké školy polytechnické obhájila na tomto závodě vítězství již potřetí v řadě, naopak Vašulín, reprezentant Masarykovy univerzity, v něm zvítězil poprvé. TEXT: Kateřina Červíková FOTO: AVC „V Bílé jsem hodně trénoval, a i když jsem tady na domácím kopci, nedařilo se mi tady vyhrávat. Letos se mi to konečně povedlo, takže mám opravdu radost,” uvedl Vašulín. Závodů, které se konaly 2.–3. února v Bílé v Beskydech, se účastnilo na sto padesát sjezdařů z celé Evropy. Víkendovou akci především v neděli komplikovalo teplé počasí a přeháňky. „Sníh přes noc neztvrdl a byl mokrý a těžký. Technická četa ale trať udržela sjízdnou, i když slalomové tyče hodně vypadávaly,” řekl Vašulín, který získal putovní pohár Memoriálu Jiřího Havla, pojmenovaný po zakladateli akademického MČR. Ten náleží sjezdaři a sjezdařce, kteří v soutěži ve slalomu a obřím slalomu dosáhnou v součtu nejlepšího umístění. Součástí víkendových závodů, které pořádá Mendelova univerzita v Brně a Ski klub Bílá, byl tradičně také Evropský pohár FIS/ UNI a Mistrovství ČR juniorů. Podle předsedy organizačního výboru Jakuba Havla je výkonnostně závod v Bílé na nejvyšší úrovni ze všech sportovních závodů, které MENDELU pořádá. Každoročně se jej účastní sto padesát až sto osmdesát sjezdařů. „V předchozích ročnících závodili i reprezentanti Mendelovy univerzity v Brně. Letos však nikdo z nich nestartoval,” řekl Havel, který společně se studenty akci připravoval přibližně půl roku. Za zásadní považuje to, že se nikdo z lyžařů nezranil. “„Závody byly kvůli nepříznivému počasí pomalejší, ale také nebezpečnější kvůli nahrnutým mantinelům sněhu,” vysvětlil. Letošní ročník se výjimečně konal již první víkend v únoru, kvůli posunutí termínu zimní světové univerziády. Ta se letos v březnu uskutečnila v ruském Krasnojarsku a Českou republiku reprezentovalo přes 80 sportovců, z toho deset z brněnských vysokých škol.

MENDEL GREEN

ZAHRADA HOSPITÁLU NA KUKSU ZÍSKALA OCENĚNÍ GERMAN DESIGN AWARD

Na výstavišti ve Frankfurtu nad Mohanem byly předány ceny German Design Award 2019. V sále bylo přítomno 1 600 designérů a architektů z celého světa. Zahrada byla přímo nominována Německou radou pro design. Mezinárodní porota o 46 členech z 11 zemí vybírala z 5 418 objektů z 63 zemí. Mezi designem mobilních aplikací, aut, kuchyňských spotřebičů, obuvi či typografií knih byla oceněna i zahrada na Kuksu. Zahrada je navržena kompletně nově jako adaptace barokních předloh, používá moderní technologie a má současné programové využití. AUTOR: Redakce FOTO: archiv Přemysla Krejčiříka

MENDEL GREEN

Návrh zahrady byl vybrán jako nejlepší koncepční řešení v roce 2010 v soutěži tří vyzvaných ateliérů. Autory architektonického řešení jsou Přemysl a Kamila Krejčiříkovi, oba absolventi Zahradnické fakulty MENDELU se sídlem v Lednici. Na dalších stupních technické dokumentace spolupracovali absolventi Zahradnické fakulty MENDELU Magdaléna Nečaská Činovská, Jana Drochytková a Martina Šípošová. Na stavebních prvcích

spolupracovali kolegové z pražského ateliéru AND. Obnova zahrady byla dokončena v roce 2015, kdy byla otevřena veřejnosti. V prvním roce si ji prohlédlo 141 000 návštěvníků. Zahrada u hospitálu na Kuksu má slavnou historii už od 18. století. Byla původně lékárnickou a kuchyňskou zahradou. Postupem času však v původní podobě zanikla. Dispozice obnovené zahrady je nově navržena a vychází z historických barokních plánů. Hlavní myšlenka návrhu je založena na kom-

binaci starých postupů a nových technologií, které snižují nároky na péči. Zahrada má dnes především edukativní využití a přibližuje návštěvníkům léčivé a kuchyňské rostliny, v duchu tradiční barokní zahradní kultury. Navzdory všem moderním zahradním technologiím, které se v tomto objektu využívají, zůstává zahrada velmi působivá a umožňuje návštěvníkům zažít opravdovou fascinaci z živoucí historické barokní zahradní kultury.

MENDEL GREEN

BOBR V KRAJINĚ POMÁHÁ V BOJI SE SUCHEM I ŠKODÍ V České republice chráněný bobr evropský se úspěšně množí a zaplňuje potoky, přehrady, rybníky i řeky. Podle Ondřeje Mikulky z Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty je jen v pohraničí Jihomoravského kraje více než tisíc bobrů. V rámci celého kraje však bude podle odhadů jejich počet násobně vyšší. Nyní se bobři vyskytují na celém povodí Dyje, Moravy, ale také na Svitavě a Svratce. Narůstající počet tohoto druhu v krajině s sebou nese řadu projevů, jak pozitivních, tak i negativních. TEXT: Tereza Novotná FOTO: archiv Ondřeje Mikulky

Určit, jestli je bobr přemnožený, je velmi obtížné. Odborníci odhadují, že v rámci celé republiky žije více než 6 000 bobřích jedinců. Jihomoravský kraj je přitom v tomto směru jednou z nejhustěji osídlených oblastí. Pokud se omezíme na vybrané lokality na jižní Moravě zkoumané vědci z Mendelovy univerzity, početnost bobra mezi sezonami spíše klesá, daří se mu však osidlovat oblasti nové. „Snižování početnosti je pravděpodobně způsobeno výrazným snížením vodní hladiny a vysycháním některých lokalit, v nichž v předešlých letech bobr úspěšně sídlil. Osídlil ovšem i další oblasti, kde jsme před několika roky tento druh neočekávali, například drobné toky v zemědělské krajině či okraje měst,“ upozornil Ondřej Mikulka. Bobr nejvíce škodí rozhrabáváním hrází vodohospodářských staveb nebo škodami na dřevinách. Jedním z problémů je také stavba bobřích hrází na malých tocích, na nichž dochází kvůli zvýšené vodní hladině k zaplavení pozemků. „Poškození vodních děl bobřími norami, které mohou mít až několik desítek metrů, je závažný problém, jejž je vždy nutno řešit,

jelikož může dojít k protržení hráze a ohrožení obyvatel,“ popsal situaci Mikulka. Bobří hráze způsobují problémy v souvislosti se zaplavováním polí s plodinami nebo v lesích, kde při dlouhodobém zaplavení dochází k odumírání porostů. Vodohospodáři již částečně dokázali aplikovat opatření, která zabrání těmto poškozením, ne vždy jsou ovšem tato opatření úspěšná. Hráze je možné chránit například podzemními ocelovými stěnami nebo síťováním břehů koryt. Nikdy se však nejedná o jednoduché a citlivé zásahy, navíc jsou finančně velmi nákladné. Díky výjimce vydané orgánem ochrany přírody je možné bobří hráze bourat, často se ale jedná o krátkodobé řešení, protože bobr dokáže hráz obnovit během několika hodin. V lesním hospodářství bobři škodí i ohryzem dřevin, kvůli čemuž vznikají nemalé finanční ztráty. Nejčastější škody vznikají v zimním období. Dřeviny bobrům poskytují potravu a také stavební materiál, konzumují kůru a lýko, ze zbylé dřevní hmoty si pak staví hráze a hrady k obývání.

„Škody vznikají na několika úrovních – projevují se zpomalením přírůstu dřevin, kompletním skácením stromu či tzv. okroužkováním zrcátky, kdy jsou porušeny vodivé dráhy dřevin a ty následně odumírají,“ nastínil odborník. V očích majitelů a správců pozemků, se tak z vítané rarity stal nežádoucí škůdce, který je logicky považován za konfliktní druh. Existence bobrů v krajině s sebou ovšem nese i pozitiva, mezi něž patří schopnost tohoto druhu zadržovat vodu v krajině prostřednictvím hrází. „Často dokáže vrátit malým tokům jejich přirozenou funkčnost, kterou se snažíme získat prostřednictvím finančně velmi nákladných revitalizací,“ zhodnotil Mikulka. Právě v obdobích sucha může tak mít bobr pozitivní vliv. Bobří hráz je totiž poměrně levnou variantou, jak zadržet vodu v krajině. Vzniklé mokřady navíc skýtají útočiště řadě druhů rostlin a živočichů. Bobr je na našem území více než třicet let. Od té doby se dokázal rozšířit na nemalou část povodí. Naše krajina všeobecně poskytuje bobrům

MENDEL GREEN

dostatek vhodných lokalit i potravy. Pomáhá jim i samotná ochrana tohoto druhu a absence přirozeného predátora. Podle Mikulky by takovým predátorem mohl potenciálně být jen vlk, jehož vliv na život bobra můžeme u nás poprvé sledovat v severních Čechách. Dále bobrům napomáhá i fakt, že se jedná o velice přizpůsobivý druh. „Má schopnost si vhodně upravit prostředí, na zimu si tvoří zásobárny dřevin pod vodou, zvyšuje si hladinu vody stavbou hrází a podobně,“ popsal Mikulka. Na rozdíl od ostatních typů škod nebyl v lesnictví doposud realizován efektivní management pro alespoň

částečné snížení dopadu bobra na les. Právě managementem bobra ve vztahu k lesnímu hospodářství se zabývají vědci na Mendelově univerzitě v Brně. Hlavním cílem výzkumu je definování vlivu bobra na různé lesní porosty a navržení takových opatření, která mohou jeho negativní dopad snížit. „Kromě regulace samotného druhu můžeme snížit škody přesměrováním bobra na konzumaci necílových dřevin prostřednictvím vhodných příbřežních porostů, tzv. ‚nárazníkových pásů‘. Ty mají za úkol bobry uživit a ochránit navazující výnosné kultury,“ přiblížil odborník. Tímto způsobem sice není možné zcela omezit samotnou konzumaci

dřevin, ale změnou potravní selekce s výslednou preferencí necílových dřevin lze výrazně snížit ekonomické škody. V roce 2013 přijala Česká republika program péče o bobra evropského, který má za úkol zmírnit dopad bobřích aktivit a zároveň zachovat ochranu tohoto druhu. Území státu je rozděleno do tří zón s odstupňovanou ochranou. V první zóně je bobr striktně chráněn, ve třetí je naopak považován za nežádoucího, takže jej v této oblasti lze lovit. Toto opatření se týká povodí Vltavy v jižních Čechách a má primárně chránit stabilitu historických rybničních hrází.

MENDEL GREEN

BÝVALÝ DĚKAN SE ZAMĚŘÍ NA VĚDU Osm let vedl Robert Pokluda Zahradnickou fakultu. Za tu dobu se mu s kolegy podařilo zmodernizovat lednický kampus. Výše investic do infrastruktury přesahuje 200 milionů korun. Po odchodu z funkce se bývalý děkan chce věnovat zejména vědě, především výzkumu nanočástic ve funkci ochrany zeleniny. TEXT: Filip Vrána FOTO: AVC Po dvě funkční období jste vedl Zahradnickou fakultu. Kam se Vám ji podařilo posunout? Významnou změnou při pohledu zpět je rozvoj kampusu a zázemí pro praktic kou výuku. Jedním z nejviditelnějších dokladů je Labyrint přírody a ráj zahrad, který ukázkovým způsobem prezentuje zahradu, park a rostliny v soudobém pojetí. Zásadním aspektem rozvoje je rovněž velmi úspěšné zapojení do ope račních projektů, které umožnily rekon strukci laboratoří, učeben a exteriérů

a pořízení unikátních přístrojů, čímž kvalitativně posunujeme jak vzdělávací, tak tvůrčí činnost. Investice v Lednici se za poslední dekádu pohybují kolem 200 milionů korun. Co ještě zbývá dokončit? Jsem rád, že se konečně naplno rozjela rekonstrukce historické budovy pavilo nu C, která pamatuje ještě Rakousko ‑Uhersko, konkrétně šlo o první vyšší ovocnicko‑vinařskou školu v tehdejší monarchii. Letos bude rekonstrukce

dokončena. V objektu bude jednak odborný Ústav plánování krajiny, jednak děkanát se studijními odděleními i prostory pro floristickou tvorbu nebo doktorandy. Fakultu jste vedl osm let. Čemu se nyní chcete věnovat? Bude to zejména výzkum? Hlavní zaměření mého výzkumu je oblast zelinářství. Určitě se chci znovu naplno vrátit k výzkumné činnosti, například v tématech hydroponie, nově

Robert Pokluda Nar. 1970. Děkanem od roku 2011. Od roku 2015 profesor Specializuje se na fyziologii zeleniny, hydroponické systémy a nutriční kvalitu. Vede Ústav zelinářství a květinářství. 24

MENDEL GREEN

i aquaponie, ve které jde o společnou produkci rostlin a ryb. Excelentním tématem, kterému se věnujeme, je výzkum nanočástic v ochraně zeleniny. Jde o využití přípravků, které obsahují nanočástice a mohou zasáhnout pato genní bakterie uvnitř rostliny. Bakteri ální choroby totiž nelze v současnosti žádnou dostupnou metodou eliminovat. V uplynulých letech se podařilo rozvi nout také dobrou spolupráci s firmami, takže i zde vidím v blízké budoucnosti moje významné angažmá. Univerzita slaví v letošním roce sto let. Co byste jí přál do dalších dekád a co přejete nové děkance? Univerzitě bych přál především zapále né studenty, těch není nikdy dost. Právě studenti mohou univerzitu nejvíce posunout, když narazí na stejně entu ziastické pedagogy. Tím se dostávám k tomu, co bych přál své nástupkyni. V reálu totiž nejde ani tak o objem peněz, který je k dispozici, jako o tým, který je schopen získat prostředky a rozvíjet jednotlivá témata v zahradnic tví a krajinářské architektuře. A závěrem ještě jedna otázka: Jaká je v současnosti pozice Zahradnické fakulty na poli vědy a výzkumu? Zahradnická fakulta má nyní jedineč nou příležitost rozvíjet svoji tvůrčí práci právě ve spolupráci s komerčním sektorem, který hledá inovace v techno logiích a má zájem o absolventy. Díky velké úspěšnosti našich projektů se ukazuje, že umíme vygenerovat témata výzkumu, po kterých praxe sahá. A to je významná změna, která nastala během poslední dekády. Z hlediska potenci álu bych na prvním místě jmenoval vinohradnictví a vinařství, což je oblast, ve které jsme bezesporu etalonem. Tro chu neskromně si dovolím říct, že v oka mžiku, kdy se někdo chce v této oblasti posunout dopředu, tak se na fakultu obrací. Dalším příkladem je například výborná spolupráce posklizňové techno logie s firmami v oblasti potravinářství. Musím doplnit, že spolupráce se značně rozrostla i v řadě dalších ústavů fakulty.

NOVOU DĚKANKOU ZAHRADNICKÉ FAKULTY SE STALA SALAŠOVÁ Novou děkankou Zahradnické fakulty v Lednici zvolil akademický senát Alenu Salašovou (56), která působí na Ústavu plánování krajiny. Salašová ve vedení fakulty nahradila Roberta Pokludu, který lednickou fakultu vedl dvě funkční období, a znovu tak už kandidovat nemohl. TEXT: Redakce FOTO: AVC

Akademický senát ZF MENDELU oslovil šest kandidátů, kteří vzešli z návrhového kola. Kandidaturu přijali kromě Aleny Salašové ještě Pavel Šimek a Přemysl Krejčiřík. Ve volbě konané v pondělí 17. prosince Salašová získala nejdříve sedm a v druhém kole pak devět hlasů, tedy nadpoloviční většinu z celkového počtu 15 senátorů. „Mojí prioritou je rozvoj Zahradnické fakulty jako mezinárodně uznávaného celo národního centra výzkumu a vzdělávání v zahradnických oborech a krajinářské architektuře. Dále pak podpora partnerství a spolupráce, otevřenost fakulty novým myšlenkám, společenským potřebám a výzvám,“ uvedla Alena Salašová. Nová děkanka pracuje na Ústavu plánování krajiny (ZF), vzděláním je krajinář skou architektkou. Salašová se dlouhodobě zabývá ochranou a tvorbou krajiny, krajinným plánováním. K jejím hlavním výzkumným tématům patří v posledních letech identifikace a ochrana historické kulturní krajiny ČR, posuzování krajin ného rázu, adaptace území na klimatickou změnu nebo implementace Evropské úmluvy o krajině v ČR.

MENDEL GREEN

VĚDCI UMÍ NASLOUCHAT ŘEČI ROSTLIN V dnešní době rychlého technologického pokroku se málokdo pozastavuje nad objevy, které jsou v oblasti vědy a techniky produkovány a ve velké míře i patentovány. Pokrok je natolik rychlý, že je pro vědce náročné držet krok s nejnovějšími vynálezy a neustále monitorovat nové patenty, užitné vzory, metodiky atd. Některé nové objevy jsou zajímavé více, jiné méně. To stejné platí o použitelnosti. Někdy se metodika nebo patent téměř nevyužívají, jindy znamenají obrovský průlom, který skýtá potenciál pro velký byznys. Často autor na počátku ani není schopen poznat, jak velký přínos jeho objev může pro společnost mít. Občas se vědci pustí do výzkumu v oblasti, kde se obecně předpokládá, že už nelze nic nového objevit, jindy aplikují své znalosti a zkušenosti z jednoho oboru do oboru zcela jiného, kam jejich vědecká praxe nezasahuje. Někdy je však právě v oblasti, kde by to nikdo neočekával, stvořeno něco opravdu významného. TEXT: Redakce FOTO: AVC

Petr Dostál a Michal Šustr z Ústavu techniky a automobilové dopravy Agronomické fakulty MENDELU jsou ve své praxi zaměřeni ryze technicky. Jsou to odborníci na testování mechanických vlastností materiálů a konstrukcí a na vývoj měřicích zařízení, zejména těch, která pracují na principu „odposlechu“ zvuku ze zatěžovaných objektů. Takovéto měřící zařízení se nazývá „akustická emise“. Tito vědečtí pracovníci se dívají dále do budoucnosti a neustále rozvíjejí svůj výzkum do nových oblastí. Aplikují své technické know-how právě tam, kde by to nikdo neočekával. Například do oblasti biologie rostlin. „Zařízení pro ‚odposlech‘ zvuku, který emitují zatěžované součásti, má velký potenciál,“ říká Michal Šustr. „Což takhle zkusit aplikovat toto zařízení na rostliny? Vyzkoušet, zda můžeme slyšet vnitřní energii rostliny během jejího života?“ dodává. Je komunikace s rostlinami sci-fi? Je sci-fi, aby si rostlina sama regulovala

teplotu, světlo nebo zálivku podle toho, jak se právě cítí? Něco jako welfare rostlin? Někdo by řekl, že je to nemožné. Následující řádky vás ovšem rychle vyvedou z omylu, éra komunikace rostlin a lidí je možná blíž, než si myslíme. „Možná může tento objev změnit moderní zemědělství, možná může zachránit planetu. Zatím nevíme, jak velkou ‚věc‘ máme na stole,“ pokračuje Šustr. Zařízení určené pro snímání akustické emise není žádnou novinkou. Podle Petra Dostála jde o metodu poměrně běžně používanou při testování technických celků. Pokrok v tomto segmentu je možné zajistit pouze expanzí známých technologií do těch oborů, kde zatím nejsou běžně využívány. Započala tedy velmi úzká spolupráce s Ústavem biologie rostlin AF MENDELU. Kolega z oblasti biologie rostlin, zejména medicinálního konopí Václav Trojan spolupráci přivítal a otevřel nové možnosti využití akustické emise. Nastala éra testování. Tisíce

experimentů na kukuřici, konopí, slunečnicích nebo rajčatech, vývoj nového software, modifikace hardware, vývoj speciálních vlnovodů pro přenos akustického signálu a mnoho dalšího bylo nutné zajistit, aby bylo možné dokázat, že systém komunikace na bázi akustických informací emitovaných rostlinou funguje. A povedlo se. Dokážeme zaznamenat zvuky transpiračního proudění. Tyto zvuky jsou až stokrát vyšší než frekvence slyšitelná pro člověka. Dokážeme dokonce sledovat reakci rostlin na vnější podněty, jako je pH půdy, relativní vzdušná vlhkost či intenzita osvětlení. Zjednodušeně řečeno, zvládneme posoudit, zda je sledovaná flóra spokojená, či naopak stresovaná.

Sci-fi? Nikoliv, jen jdeme s dobou…

O unikátní metodě se v našich končinách zatím příliš nehovoří, přesto však již byla prezentována v největším rakouském vědeckém centru, a dokonce i na konferenci v Thajsku a v USA.

MENDEL GREEN

Všude vzbudila velký zájem a ohlas. Jen si představte ty možnosti, které se nabízejí. Již brzy by mohlo být celkem běžné, že přijdete domů a Vaše oblíbená fuchsie bude mít na displeji květináče blikající nápis: „Dnes se cítím celkem fajn, slunce příjemně svítí… Ale mohl bys mne prosím trochu zalít? Brzo také budu potřebovat přesadit, začíná mi tu být trochu těsno!“ A co teprve možné využití u zemědělských komodit. Jak jinak lze dosáhnout optimální produkce, než když budete přesně vědět, co v danou chvíli pěstovaným plodinám schází a jaká agrotechnická opatření právě učinit? O welfare hospodářských zvířat se již mluví jako o samozřejmosti a zdá se, že brzy se budeme „životní pohodou“ zabývat i u rostlin. Je to ovšem stále „hudba budoucnosti“, nicméně rozhodně ne nereálná a podle dosavadních výsledků, kterých vědci na Agronomické fakultě dosáhli, se zdá, že další sci-fi scénář se pomalu stává skutečností. V tomto případě se však není třeba obávat nějakého Armagedo-

nu. Naopak, vše nasvědčuje tomu, že unikátní objev by mohl být ve šlechtění a pěstování plodin velkým přínosem.

Úspěch díky finanční podpoře

Celý výzkum by se nemohl uskutečnit, pokud by nebyl finančně podpořen. Je nutné financovat vývoj HW a SW, pořízení zesilovačů, vlnovodů, snímačů atd. Velké díky patří Centru T ransferu Technologií – CTT MENDELU. To dokázalo získat finanční prostředky z Technologické agentury ČR a podpořit tento výzkum s cílem komercionalizovat jeho výsledky. „Troufám si říct, že CTT MENDELU investovalo do správné oblasti. Je zřejmý jejich cit pro výzkum, který má velký potenciál,“ uvedl Dostál. Cílem je uvést zařízení na trh a zajistit komerční uplatnění v soukromém sektoru, aby se investice, kterou do výzkumu a vývoje univerzita vložila, nejen vrátila, ale aby produkt začal být komerčně úspěšný a výnosy z prodejů se mohly reinvestovat do pokračování ve výzkumu. „Chceme být v této oblas-

ti první na světě. Neustále musíme být o 50 kroků napřed. Abychom si udrželi konkurenční výhodu, je nutné dílčí části patentovat. A díky podpoře CTT se tento proces už povedl. Dva patenty již Mendelova univerzita získala a další jsou na cestě. Jedná se o speciální vlnovod pro přenos signálu a jedinečný snímač pro aplikaci do stonku rostliny,“ dodal Dostál.

Co nás ještě čeká?

Je k zamyšlení, kam až může sahat využitelnost tohoto jedinečného nápadu. Možná, že když mohou rostliny „promlouvat“ k nám, můžeme i my, lidé, promlouvat k nim. Možná, že když najdeme optimální frekvence pro „oslovení“ rostliny a optimální metodiku, jak na to, budeme moct s rostlinami komunikovat oboustranně. Jak však vědci sami říkají: „Neustále je ale nutné stát nohama na zemi, abychom neskončili všichni v psychiatrické léčebně.“

Na snímku zleva: Petr Dostál, Václav Trojan

MENDEL GREEN

LESNÍCI ZKOUMAJÍ NEJVĚTŠÍ ŽIVÝ ORGANISMUS NA SVĚTĚ Zjistit co nejvíce informací o největším a nejtěžším živém organismu na světě chtějí vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Společně se zahraničními kolegy zkoumají Pando, klon topolu osikovitého (Populus tremuloides), který roste v americkém státě Utah. Váhu lesa Pando odborníci odhadují na 6 000 tun – takovou hmotnost by nepřevážilo ani tisíc slonů. Součástí mezinárodního výzkumného týmu je Jan Šebesta z Ústavu botaniky, dendrologie a geobiocenologie (LDF) Mendelovy univerzity v Brně, který loni v americkém Utahu strávil 6 měsíců. Nyní bude v českých podmínkách vzorky získané v USA vyhodnocovat. TEXT: Filip Vrána FOTO: Archiv Jana Šebesty

Kde Pando roste a čím je unikátní? Roste na západě Spojených států amerických v rezervaci Fishlake National Forest. Topol osikovitý se obecně vyznačuje převážně vegetativním způsobem rozmnožování, kdy dokáže pomocí kořenových výmladků tvořit skupiny stromů i rozsáhlé kolonie. Les Pando zaujímá plochu 43 hektarů a zahrnuje více než 47 000 kořeny vzájemně propojených kmenů. Jeho rozloha se však snižuje, příčinou chřadnutí je především pastva dobytka, nedostatečná regulace jelenců a nevhodné zásahy ze strany člověka. Označení Pando vychází z latinského „rozšiřovat se“. Pando se stal symbolem komplexního propojení, konají se zde například setkání potomků původních obyvatel Ameriky, náboženských skupin různých vyznání nebo svatby. Právě i díky popularitě klonu Pando se topol osikovitý stal národním stromem Utahu. Točí se zde dokumentární filmy, Pando má svou vlastní poštovní známku a les přitahuje zájemce z celého světa.

MENDEL GREEN

Jak jste se do Ameriky dostal? Na počátku byla přednáška Paula Rogerse, který je ředitelem nadace Western Aspen Alliance, působí na Utah State University a ekologií topolu osikovitého a klonem Pando se zabývá řadu let. Předloni působil a přednášel i na Mendelově univerzitě v Brně jako expert Fulbrightovy nadace. Rogers je lídr světového osikového výzkumu. Co jste v Utahu konkrétně dělal a co bude nyní následovat? Především jsem byl na univerzitě, kde jsem spolupracoval s americkými kolegy, mohl vidět jejich přístup k podobným tématům, jaké používají metodiky, jak pracují s daty a podobně. V rezervaci jsme potom na několika vytipovaných místech klonu odebrali vzorky půdy. Důležité jsou pro nás výsledné vyseparované uhlíky, jako artefakt dřívějšího požáru. U nás to moc neplatí, ale v SZ Americe je oheň přirozený činitel v krajině, podobně jako v našich poměrech například vítr nebo kůrovec. Oheň ovlivňuje všechny typy ekosystému. Tím, že na místě hořelo, tam najdeme uhlíky, které indikují, že tam byl les. My jsme následně schopni určit, o jakou dřevinu se jednalo. Je to

však náročná práce vyžadující několik měsíců. Každý uhlík se musí vyseparovat, zvážit a určit. Používáme metodu takzvané pedoantrakologie, díky níž si uděláme představu o historickém druhovém složení lesa na stanovišti současného klonu. O věku klonu se odborníci dohadují a mnohdy se ani řádově neshodnou. Podle některých může mít několik set let, podle jiných i 80 000 let. Zjistíte i jeho stáří? Stáří je druhý krok, rádi bychom v každém profilu vybrali aspoň tři místa na datování. Datování je však drahá položka, kterou musí provést externí laboratoř. Uvidíme, zda na to seženeme peníze. Znalost historie, rozšíření a ekologie klonu Pando by mohla napomoct efektivní ochraně a obnově tohoto unikátního organismu. V poslední době se na stránky nejvýznačnějších světových, ale i českých médií dostala zpráva o chřadnutí klonu, který se bohužel už nezšiřuje a není schopen se efektivně obnovovat. Jeho rozloha a počty kmenů se stále zmenšují, v poslední době ovšem zvýšenou rychlostí. Na Pando jezdí na místo autobusy turistů a kolonie

balancuje na hranici udržitelnosti. Přitom žádný obdobný les na světě není znám. U nás se sice například osika také zmlazuje z kořenů, ale klony ani řádově menších rozměrů zde vůbec nemáme. Dá se tedy říct, že Váš výzkum může v budoucnu napomoct záchraně unikátního lesního systému? Dnes je sice velký zájem o vyloučení pastvy z místa. Proti lidem, kteří za to bojují, ale argumentují lovci, vlastníci pozemků nebo pastevci, že Pando vlastně žádnou specialitou není. My chceme prokázat, že jde o stabilní ekosystém, a nastavit správný management, který by odpovídal přirozeným podmínkám tohoto místa. Když například zjistíme, co na místě bylo dřív a že jde o přirozenou dřevinu, snadněji obhájíme oplocení nebo redukci zvířat. Já jsem se v Americe zabýval také sledováním, zda se mění diverzita rostlin v závislosti na oplocení menších ploch. Právě vazba vegetace a dynamiky lesa, ve kterém se nějakým způsobem hospodaří, je tím, co mne dlouhodobě také v České republice zajímá.

MENDEL GREEN

POTRAVINÁŘSKÝ ODPAD NACHÁZÍ NOVÁ VYUŽITÍ Stále více firem hledá cesty, jak při potravinářské výrobě zpracovat všechny zbytky. To, co dříve někteří považovali za odpad, se dnes snaží maximálně využít. Ze zbytků při výrobě vína tak za pomoci technologických postupů vytvořených vědci z Mendelovy univerzity v Brně vzniká například hroznová mouka, z které se pak pečou sušenky. Odborníci hledají také možnosti zpracování pivovarského mláta. TEXT a FOTO: Filip Vrána

MENDEL GREEN

„Pivovarské mláto obsahuje velké množství vlákniny a další důležité látky, takže ho lze využít i jinak než jako krmivo hospodářských zvířat, což je stále způsob, který převažuje,“ uvedla Viera Šottníková (na snímku) z Ústavu technologie potravin (AF) Mendelovy univerzity v Brně. Odborníci z univerzity se v rámci projektu Centra kompetence TAČR v současné době zabývají otázkou možného využití mláta v potravinářství. Mláto jsou tuhé zbytky po filtraci sladiny. Při uvaření 100 litrů piva vznikne asi 20 kg mláta. Pivovarské mláto představuje 85 % vedlejších produktů pivovarnického průmyslu. „Mláto je velmi vhodnou variantou k obohacení potravin o minerální látky jako zinek, měď, selen, hořčík, vláknina, bílkoviny včetně esenciálních aminokyselin, které si lidský organismus nedokáže sám vytvořit. Vláknina je nestravitelná část rostlinné potravy, která pomáhá pohybu potravy v trávicí soustavě, vstřebává vodu a váže na sebe některé látky z potravy, jako je

například cholesterol,“ uvedla Šottníková, podle které je význam vlákniny stále podceňován. Její n edostatek v lidském těle přitom může být poměrně nebezpečný. Naopak pravidelným a dostatečným příjmem vlákniny je možné snížit riziko některých závažných onemocnění. Vědci z Mendelovy univerzity v Brně chtějí namleté mláto přidávat do pšeničné mouky a péci z něj sušenky a rohlíky nebo ho přidávat do jogurtů. Podle Šottníkové se původními odpady při potravinářské výrobě zabývá stále více firem. Mláto se vozilo například na pole jako hnojivo, což souviselo s obecným poklesem chovů hospodářských zvířat. „Situace se mění v posledních letech, kdy do firem přicházejí mladí lidé s novým myšlením. Tuto generaci více zajímá sepětí s přírodou,“ uvedla Šottníková. Tento postoj ve stylu „zero waste“ je však podle ní náročný a vyžaduje i investice. Jednou z firem, která jde tímto směrem a využívá i užitných vzorů

zpracovaných vědci Mendelovy univerzity v Brně, je Víno Sýkora z Čejkovic na Hodonínsku. „Naše spolupráce začala projektem kalifornských žížal, které dokážou rostlinné zbytky přeměnit ve velmi kvalitní humus, kterým vznikají další pozitivní složky pro ochranu vinné révy před parazity a plísněmi,“ uvedl generální ředitel společnosti Víno Sýkora Michal Bureš. Firma následně začala vyrábět ze zbytků z vinice olej a z této produkce vznikl další přebytek, konkrétně pokrutina jakožto odpad z lisování. „Zvažovali jsme, že by pokrutinu dostávala zvířata, ale po rozboru vzorků jsme došli k závěru, že by to byla věčná škoda,“ uvedl Bureš. Z rozemleté pokrutiny firma díky užitnému vzoru univerzity dělá mouku, která může být i bezlepková a obsahuje velké množství vlákniny. Výsledkem jsou sušenky a tyčinky k vínu. „Prakticky všechno z vinařské produkce se dá v potravinářství ještě dál upotřebit, jedinou výjimkou jsou třapiny,“ dodala Šottníková.

MENDEL GREEN

ODBORNÍCI Z MENDELU ZKOUMAJÍ SBĚRAČE ROSY V MONGOLSKU Studenti a vědci z Lesnické a dřevařské fakulty (LDF) Mendelovy univerzity v Brně zkoumají unikátní modřínové porosty v Mongolsku. Osamocené skupinky modřínů jsou schopné přežít i v extrémně nehostinném a suchém prostředí, bez zjevného přísunu vody. A to jen díky rose. Výsledky výzkumu mohou pomoct zastavit postup pouště Gobi do lesnaté oblasti na severu Mongolska. TEXT: Redakce FOTO: David Juřička Zájem výzkumných pracovníků Ústavu geologie a pedologie LDF vzbudily před časem skupinky modřínů rostoucí na suché stepi v Mongolsku, daleko od přirozeného prostředí pro výskyt lesa. V polopouštních podmínkách je nedostatek dešťových srážek, a do-

stupnost vody je tak hlavním faktorem ovlivňujícím rozmístění lesa v krajině. „Jelikož podzemní voda z tajícího permafrostu, hlavní zdroj vody pro zdejší lesy, není na rozlehlých stepích dostupná, začali jsme pracovat

s hypotézou, že hlavním zdrojem vody umožňujícím modřínům růst na stanovištích tvořených prakticky jen surovou horninou, je rosa,“ vysvětluje David Juřička z Ústavu geologie a pedologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

MENDEL GREEN

KRÁTKÁ ZPRÁVA K potvrzení hypotézy bylo potřeba na okolní vyschlé stepi i do samotných odvalů vzniklých po drobné těžbě pegmatitů nainstalovat teplotní čidla. Teplotní rozdíly, které mezi dnem a nocí činí i více než 30 °C, ve spojení se specifickým zrnitostním složením odvalu způsobují, že nad ránem dochází k jeho výraznému ochlazení. Odvaly se po východu slunce zahřívají pomaleji než vzduch, a proto na svém povrchu umožňují konden-

zaci vzdušné vlhkosti. Modřín je pak schopen tuto vodu – respektive – rosu využít k růstu. Tyto tzv. „dew collectors“ neboli sběrače rosy už pomáhají se získáváním pitné a užitkové vody v severní Africe i dalších suchých oblastech světa. Podle odborníků by mohly být součástí opatření k zastavení postupu pouště Gobi do lesnatého srdce severu Mongolska.

KRÁTKÁ ZPRÁVA

Býk Démon slavil úspěch ve Francii Velkého úspěchu dosáhl student MENDELU Vladimír Chytka s býkem jménem Démon Agrochyt PP z jejich rodinné farmy na pařížské výstavě Simagena, který ve své kategorii obsadil 1. místo, poté vyhrál kategorii bezrohých býků a následně se stal Junior šampionem. „Chybělo jen málo, aby dosáhl na titul šampiona celé výstavy,“ uvedl Chytka. Podle něj je úspěch o to cennější, že v domovině plemene charolais je v plemenné knize zapsáno zhruba 1,6 milionu krav, zatímco v České republice jen necelých deset tisíc registrovaných plemenic. Rok a půl starý Démon znovu potvrdil svou kvalitu. Na loňské speciální výstavě v Lysé nad Labem totiž získal titul absolutního šampiona Charolais show, což mu vyneslo nominaci do Paříže, kterou využil více než dobře. Třešničkou na dortu byl pak úspěšný prodej Démona v aukci za 9 300 eur. Více než finanční výdělek chovatele hřeje to, že se mu jako prvnímu českému chovateli podařilo prodat býka v kolébce daného plemene. Býk nyní zamíří na irskou inseminační stanici firmy NCBC (National Cattle Breeding Centre). Zatímco býk Démon slavil svůj úspěch v zahraničí, před Vladimírem Chytkou stojí dokončení studia. „Diplomovou práci píši na téma Vyhodnocení reprodukčních schopností a růstu potomstva u plemene Masný simentál, kde budu v praktické části vyhodnocovat hmotnosti telat ve věku 120, 210 a 365 dní a mezidobí u matek těchto telat. Do srovnání bude zahrnuto 5 českých chovů, které budou porovnávány s průměrem populace masného simentála v ČR,“ dodal Chytka.

Pozvánka na konferenci celoživotního vzdělávání ICOLLE 2019 Institut celoživotního vzdělávání M ENDELU srdečně zve na 11. ročník mezinárodní vědecké konference ICOLLE 2019, která proběhne 17. – 18. 9. 2019 v prostorách Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. Hlavním tématem konference bude „Udržitelnost ve vzdělávání – minulost, současnost a budoucnost“. Cílem 11. ročníku konference ICOLLE 2019 je zhodnotit aktuální trendy v rámci udržitelnosti ve vzdělávání v souvislosti s celoživotním vzděláváním z pohledu empirického výzkumu i praktických zkušeností a diskutovat o možnostech jejich dalšího rozvoje. Jako hlavní přednášející vystoupí: • Dzintra Iliško – profesorka a vedoucí Centra pro udržitelné vzdělávání v Lotyšsku, Univerzita Daugavpils • Sylwia Badowska – akademická pracovnice na Fakultě managementu na Gdaňské univerzitě v Sopotech • Sylvie Formánková – akademická pracovnice na Provozně ekonomické fakultě MENDELU • Vladimír Hulík – vedoucí oddělení statistických výstupů a analýz na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR Přihlášení na konferenci je možné do 31. 5. 2019 (pro účastníky s aktivní účastí), resp. do 31. 8. 2019. Další informace o konferenci celoživotního vzdělávání ICOLLE 2019, včetně registrace, jsou k dispozici na: www.icolleconference.cz

MENDEL GREEN

PLÝTVÁNÍ POTRAVINAMI Na konci roku 2018 se v menze v budově X objevily letáky informující o množství vyhazovaného jídla v tomto stravovacím zařízení. Letáky se snažily vyzvat strávníky k omezení plýtvání jídlem. Heslo „Neplýtvej! Dej si méně! Dojídej!“ se objevilo v listopadu 2018 na desítce plakátů, které měly přimět strávníky k zamyšlení se nejen nad množstvím vyhozeného jídla, ale také nad environmentálními a ekonomickými dopady tohoto počínání. TEXT: Redakce Plakáty vzbudily hojné diskuse, zejména na sociálních sítích, které se mnohdy se týkaly i kvality jídla v men ze. Co se však skutečně skrývalo pod zmiňovanou letákovou kampaní? V současnosti se tolik diskutované mu fenoménu plýtvání potravin již více než rok věnuje výzkumný tým na Provozně ekonomické fakultě, který zkoumá spotřebitelské chování. Proč právě spotřebitelské chování? Potraviny totiž většinou neskončí jinde než v žaludcích spotřebitelů proto,

že by existovalo tolik nedostatků v produkčních řetězcích, ale kvůli tomu, že koncoví spotřebitelé je buď koupí a vyplýtvají u sebe doma, nebo vytvářejí tzv. plate waste (zbytky na talířích) ve stravovacích zařízeních. Jde o zajímavý paradox, neboť drtivá většina z nás, tj. spotřebitelů, uvádí, že plýtvat potravinami je špatné. Většina také deklaruje, že se to snaží nedělat, tak jak jsme byli nezřídka odmala od rodičů vedeni. Na druhou stranu však skutečné chování ukazuje něco jiného.

Plýtvání potravinami je globální problém s významnou společenskou relevancí. I kvůli rostoucímu počtu obyvatel na planetě je nutné pokusit se snížit na minimum současnou jednu třetinu až polovinu potravin, která je vyplýtvána nebo ztracena během cesty ke konzumaci v dodavatelsko ‑odběratelském řetězci. Je to téma, které zajímá celý svět. Re dukce plýtvání potravinami je i jedním z cílů EU. Také OSN ji má stanovenu jako jeden ze svých Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) a akcentuje kromě eko nomického dopadu plýtvání potravina mi i sociální a environmentální dopady tohoto jevu. V současnosti každý devátý člověk na světě trpí podvýživou. Navíc s přibývajícím potravinovým odpadem na skládkách rostou také emise skleníkových plynů do ovzduší (OSN, 2016). Nicméně celosvětově o plýtvání potravinami chybí přesná data a bohužel to platí i ve vyspělých zemích, včetně EU. Je tak paradoxem, že existují kvantifikované cíle – např. EU si do roku 2030 předsevzala reduk ci plýtvání potravinami o 50 procent (Evropský parlament, 2017), když právě z těchto chybějících čísel by se mělo vycházet a k nim dosažené výsledky poměřovat. Na podzim roku 2017 byl na PEF uspořádán kulatý stůl na téma Plýtvání potravinami, kam byli pozváni odbor níci z akademické sféry, zemědělci, zástupci hromadného stravování i představitelé neziskových organizací

MENDEL GREEN

(Zachraňte jídlo, Potravinová banka). A právě u tohoto kulatého stolu vznikla myšlenka, že bychom mohli začít řešit plýtvání potravinami u sebe. Snaha zaměřit se na studenty a plýtvá ní v menze není samoúčelná. „Tato po pulace je zajímavým vzorkem ke zkou mání, protože jsou mladí, bez mnoha zažitých stereotypů, a tím, že jsou to vysokoškolští studenti, předpokládáme, že jsou vzdělaní a inteligentní. Studie ze zahraničí naznačují, že tato mladá generace je vnímavá k dopadům na ži votní prostředí a ochotná měnit své stereotypy,“ vysvětlila Lea Kubíčková. Právě na koncové spotřebitele se výzkumný tým Provozně ekonomické fakulty v souvislosti s plýtvání potravin primárně zaměřuje, neboť podle ev ropských i amerických statistik nejvíce vyplýtvá právě koncový spotřebitel. Každý obyvatel Evropy a Severní Ame riky dle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) vyhodí průměrně 95–115 kg potravin za rok, zatímco africká a asijská populace plýtvá potra vinami mnohem méně, mezi 6–11 kg za rok na osobu (FAO, 2011). Alar mujícímu stavu nasvědčuje i fakt, že v roce 2012 došlo k vyhození více než 88 milionů tun potravin v celé Evropě. Náklady spojené s takovým množstvím potravin jsou cca 143 miliard eur, a na jednoho obyvatele tak připadá více než 173 kilogramů vyplýtvaných potravin za rok, tj. asi 20 procent celkové produkce potravin. Pro srov nání např. v ČR se ročně spotřebuje asi 830 kg potravin na osobu. (Data pochází z Estimate of European food waste levels z roku 2016, jež vycházela z údajů sesbíraných během roku 2012). Lidé si plýtvání často příliš neuvědomu jí a pak ani netuší, kolik jídla skutečně vyhodí a o kolik peněz takto přijdou. V běžném životě je pro koncového spotřebitele poměrně náročné tyto informace zjistit. Většina lidí si nevede evidenci toho, co nakupuje, natož toho, co vyhazuje. Na tomto faktu je posta

vena nosná myšlenka plakátů v menze. Výzkumníci tedy předpokládají, že pokud by lidé tyto informace měli, své chování by mohli přizpůsobit. Cílem projektu je tedy spotřebitelům přiblížit realitu plýtvání se všemi ekonomickými a environmentálními dopady. Proto se ve spolupráci s pracovníky menzy celý říjen 2018 ve výdejně X vážilo množství vyplýtvaného jídla. Zváženy byly všech ny zbytky vrácené z talířů strávníků, tzn. všechno nedojedené jídlo, které strávníci zakoupili a následně nedojedli. Po měsíci vážení bylo možné ze získa ných dat udělat první závěry. A ty byly poměrně šokující. Strávníci v menze vyhodí denně v průměru 93 kg jídla, což je více než 20 procent hmotnosti všech vydaných jídel za den.

„Smyslem experimentu bylo ověřit, zda informační kampaň může ovlivnit cho vání spotřebitelů. Pokud jsou tito mla dí lidé k dopadům svého jednání citliví, mohli by na tuto informační intervenci reagovat a přizpůsobit své chování. Pokud by se tento způsob osvědčil, je možné tento fakt začít opatrně zobec ňovat a snažit se ho využít k tomu, že člověka je možné motivovat ke změně svých zvyků dobrovolně (např. touha ‚zachránit planetu‘, vnímání určité společenské zodpovědnosti apod.),

a možná tak není nezbytné uchylo vat se k metodám ‚biče‘, tzn. hrozit nějakými restrikcemi, daněmi atp., aby se chování spotřebitelů změnilo,“ dodal člen výzkumného týmu Vladimír Hajko. Poté co byla známa konkrétní čísla o plýtvání, mohli členové výzkumnému týmu tato čísla přepočítat tak, aby strávníkům ilustrovala ekonomické a environmentální dopady plýtvání v této konkrétní provozovně. Těchto kalkulací pak bylo využito pro zmíně nou letákovou kampaň. Studenti a za městnanci, kteří se do menzy v budově X chodí stravovat, si tedy od listopadu 2018 mohli na letácích přečíst kromě samotné výzvy, aby potravinami ne plýtvali, aby dojídali jídlo nebo požádali o menší porci, také informace o tom, že např. množství místního denně vyhozeného jídla odpovídá denní spotřebě jídla pro 10 lidí na 4 dny a že při výrobě takového množství potravin bylo vyprodukováno celkem asi 450 kg CO2, což odpovídá produkci CO2 při jíz dě autem z Brna do Barcelony a zpět. Dále byli strávníci upozorněni na fakt, že se v této jídelně za týden vyhodí více než 450 kilogramů jídla, což odpovídá množství celkové spotřeby potravin jednoho člověka na půl roku, nebo že na výrobu tohoto množství vyplýtvaných potravin bylo vypotřebo váno cca 33 000 litrů vody (asi 3 velké cisterny), což odpovídá průměrné denní spotřebě jedné domácnosti až na 4 měsíce nebo průměrné spotřebě jednoho člověka na 300 dní. Celkově se tak za školní rok v jídelně může vyhodit více než 16 tun nedojedených zbytků z talířů (odpovídá například hmotnosti 5 samic slonů afrických) a na produkci takto vyplýtvaných potravin bylo třeba větší plochy půdy, než je rozloha areálu MENDELU. Během celého měsíce intervence letá kovou kampaní byly opět měřeny vyho zené zbytky jídla. Z počátku kampaně se strávníci skutečně „ukáznili“ a abso lutní hodnoty vyplýtvaného jídla klesly. Nicméně postupem času zřejmě „šok“

MENDEL GREEN

z těchto informací opadnul a strávníci se začali vracet ke svému zaběhnuté mu chování. Ke konci měsíce se tak plýtvání potravinami v této výdejně dostalo opět „do starých kolejí“. Ač koliv v průměru se za měsíc listopad 2018 skutečně vyplýtvalo o něco men ší množství potravin, není možné říct, že by kampaň měla pozitivní výsledek. Možná tak chování strávníků nazna čuje, že nepříznivé dopady našeho jednání nejsou dostatečnou motivací ke změně chování. Je však třeba říct, že vedlejším pozi tivním efektem této kampaně byl fakt, že se o problematice mezi studenty začalo diskutovat a že díky zájmu médií o tuto kampaň se o projektu dozvěděla i široká veřejnost. Dokonce se autorům kampaně začaly ozývat nabídky možné spolupráce i na jiných vysokých školách.

Je třeba říct, že „plakátová“ akce byla pouze jednou z dílčích aktivit, kterým se tento výzkumný tým věnuje, a jistě ne akcí poslední. Nejbližším zajímavým zjištěním budou výstupy práce dokto randky Ústavu marketingu a obchodu Michaely Mackové, která nyní zpraco vává potravinové deníky ze 100 domác ností, v nichž oslovené domácnosti celý měsíc zaznamenávaly a vážily všechen potravinový odpad. Kromě množství od padu zapisovaly také důvod, proč a kam potraviny vyhazují (komunální odpad, kompost, krmivo pro zvířata). Pro výzkumníky je totiž velice důležité získat konkrétní reálná data o plýtvání potravinami a o skutečném chování spotřebitelů. Celosvětově je sice prezen tována spousta údajů, mnohdy se však jedná o pouhé odhady nebo výstupy šetření, která neposkytují ani metodiku sběru dat nebo prezentují čísla z velmi

málo početných měření, která není mož no zobecňovat. Právě sběr kvalitních dat, na kterých by se dalo dále stavět, je nyní prioritou číslo jedna. Plýtváním potravinami na MENDELU se 21. března zabývala Akční skupina, která bude platformou pro možné sdílení vý sledků našeho zkoumání, výměnu názorů a spolupráci v oblasti plýtvání potravi nami. Cílem prvního setkání byl v první řadě networking – seznámení se vzájem ně s aktivitami, které na MENDELU probí hají a plýtváním potravinami se zabývají. Cílem je možnost sdílení různých úhlů pohledu na toto aktuální téma, možnost spojení sil při podávání výzkumných projektů i při publikační činnosti a v ne poslední řadě také možnost zapojení studentů, kteří se o problematiku plýtvá ní potravinami zajímají. Bližší informace jsou na facebookové skupině „Plýtvání potravinami MENDELU“.

VĚDCI ZAČNOU PŮSOBIT V AMAZONII, CÍLEM JE BRÁNIT ODLESNĚNÍ Vědci z České republiky chtějí bojovat s pokračujícím odlesňováním Amazonie, která je „plícemi světa“. Prvotním impulsem je působení v Ekvádoru, kde budou mít od jara vědeckou stanici. Na místě už působí nezisková organizace Forest.ink z. s., která se mimo jiné zabývá výkupem pozemků od místních vlastníků, a brání tak prodeji půdy těžařům. Konsorcium United for the Development of the Amazon (UNIDA), které vedou vědci Mendelovy univerzity v Brně, bude působit i v Peru, Kolumbii a Brazílii. TEXT: Filip Vrána FOTO: Miroslav Horák Odlesňování amazonského deštného pralesa způsobuje neustálé vymírání druhů a přispívá ke globální klimatické změně. „Tempo deforestace v posled ních letech stále roste. Asi 7 900 kilo metrů čtverečních největšího deštného pralesa světa, tj. oblast přibližně pět

krát větší, než je Londýn, bylo v období od srpna 2017 do července 2018 zniče no. Příčinou je zejména nelegální těžba dřeva,“ uvedl Miroslav Horák z Ústavu jazykových a kulturních studií Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU.

Horák koordinuje činnost konsorcia UNIDA, což je unikátní multioboro vá platforma univerzit a neziskové sféry. Konsorcium vzniká na základě společných vědeckých a především vzdělávacích cílů s využitím kontak tů a zkušeností všech zúčastněných

MENDEL GREEN

organizací. Prvotní impulz zavdala nezisková organizace Forest.ink z. s., která působí už několik let v ekvádor ské Amazonii. Konkrétně jde o území El Paraíso o rozloze necelých 600 ha, které je součástí mnohem rozsáhlejší rezervace Runahurco. „Naším cílem je vykoupit pozemky hra ničící s územím El Paraíso, a vytvořit tak nárazníkové ochranné pásmo. Mo mentálně máme zasmluvněny pozemky o rozloze cca 100 ha, které jsou zčásti odlesněné a využívají se k chovu dobyt ka. Místní vláda nedávno vydala několik licencí na průzkum pro těžbu plynu a ropy na cca polovině území rezervace Runahurco, což pravděpodobně povede k velké deforestaci a kontaminaci do tčeného území,“ uvedl Radim Ondříšek z Forest.ink.

Hektar lesa v Ekvádoru v současnosti stojí kolem 2 000 amerických dola rů, tedy zhruba stejně jako v České republice les nebo pole. Vykupování pozemků je financováno z privátních zdrojů zainteresovaných osob, které žijí v Ekvádoru nebo tam pravidelně ces tují. Většinou jde o Čechy, ale přispívají i lidé z evropských zemí a také místní. „Projekt je výjimečný v tom, že nabí zíme majitelům pozemků v podstatě stejné ceny jako těžaři s tím, že území zůstane zachováno a spolu s akade miky a místní veřejností připravíme udržitelné programy využitelnosti pro ekoturistiku, zemědělství, ry bářství apod. Zároveň nabízíme českým a dalším univerzitám, které se orientují na tropické oblasti, konkrétní místo pro realizaci vlast

ních projektů se základnou (Refugio) v daném místě, které bude k dispozici s česko‑ekvádorským personálem a dobrovolnickým pracovním potenci álem,“ uvedl Ondříšek. Hlavním cílem je podle něj ukázat místním, že se země dá využít i jiným způsobem než pro těžbu nebo chov skotu. Vědecká stanice Refugio bude od jara sloužit jako odrazový můstek pro vědecké a výzkumné projekty. Členy konsorcia jsou v současnosti zástupci pěti univerzit a Forest.ink. K jeho cílům patří kromě boje s postu pujícím odlesněním krajiny například vzdělávání znevýhodněných skupin obyvatel v oblasti udržitelného rozvo je, podpora společenské odpovědnosti a posun od masivního ke komunitní mu cestovnímu ruchu.

MENDEL GREEN

ABSOLVENTI PEF MENDELU NAPŘÍČ 60LETOU HISTORIÍ FAKULTY ANEB TENTOKRÁT Z DRUHÉHO KONCE V minulém čísle jsme představili první absolventy Provozně ekonomické fakulty, studijní ročník 1959–1964. Generace dalších absolventů od této doby opustily brány PEF MENDELU a vydaly se na svou vlastní kariérní dráhu. Jak se jim podařilo uplatnit v praxi? A jak mohou svými zkušenostmi pomoct současným studentům? Zeptali jsme se dvou nedávných absolventů PEF MENDELU, kteří úspěšně rozvíjejí svou kariéru v oblasti finanční a v oblasti marketingu. TEXT: Dorota Egerlová FOTO: Archiv absolventů

ADAM ŠOUKAL se inspiroval v londýnské City a v roce 2013 spoluzaložil fintechovou firmu Investiční aukce, dnes Roger. Ta byla hned následujícího roku vyhlášena druhou nejnadějnější firmou v ČR a v roce 2017 jmenována na EY podnikatele roku a Vodafone firmu roku. Firma Adama Šoukala Roger dokázala za pět let své existence profinancovat více než 2 miliardy korun a každým rokem roste meziročně o více než sto procent. Její hlavní náplní je pomoc malým a středním podnikatelům, kteří se dostávají do problémů se svým cash flow, a to z důvodu dlouhodobé splatnosti faktur od velkých dodavatelů. PEF MENDELU jste studoval v letech 2005–2010. Během této doby jste prošel zahraničními studijními pobyty, např. v USA, Španělsku a Nizozemí. Pracoval jste jako „buddy“ pro přijíždějící studenty. Čím Vás tento kontakt se zahraničím obohatil? Rozhodně mi to rozšířilo obzory a zna losti. Kdybych se na ERASMU nenaučil španělsky, nikdy bych nemohl pracovat pro banku Santander v Londýně. Tato

zkušenost mi ukázala, že zahraničí je dosažitelné. Kdybych nebyl na stáži, tak bych nepoznal, že se pracovně uplatním v zahraničí. Právě díky tomu, že jsem byl ve Španělsku a pak na stáži v Bruselu a Amsterdamu, jsem pochopil, že lidé jsou všude úplně stejní a to, co děláme tady, je hodně podobné postupům v zahraničí. Abych to shrnul, zahraniční zkušenost mi ukázala, že se není čeho bát a že můžu pracovat bez problémů i mimo Českou republiku. Na PEF MENDELU jste absolvoval anglický studijní program Economics and Management. V čem vidíte výhodu absolvování anglického programu pro české studenty? Jednoznačnou výhodou jsou příleži tosti k vycestování během studia. Sám jsem se toho snažil využít co nejvíce. Studenti tak mohou získat zkušenost z cizojazyčného prostředí a naučit se komunikovat v angličtině. A to je dnes velmi důležité, i když nechce te pracovat přímo ve Velké Británii. Spousta nadnárodních firem v Němec ku, Holandsku nebo Španělsku má jako oficiální jazyk angličtinu. Žijeme v globálním světě a myslím si, že bez

stáže nebo zahraniční zkušenosti by univerzity neměly ani vydat studentům diplom. Profesně jste začal ve společnosti PwC. Co Vám dala zkušenost z velké auditorské firmy pro Váš vlastní byznys? Já jsem začínal v PwC v business restructuring, což spadá pod oddělení corporate finance. Většina nově přícho zích začíná v auditu. Corporate finance je vlastně to, co dělám dodnes, a dělal jsem i v bance Santander. Jedno značně jsem získal best practices, naučil jsem se dělat věci správně.

Studium anglického programu na PEF MENDELU mi jednoznačně ukázalo, že se není čeho bát a že můžu bez problémů pracovat i mimo ČR. Bez zahraniční stáže nebo zahraniční zkušenosti by snad ani univerzity neměly vydat studentům diplom.

MENDEL GREEN

Doporučil byste našim absolventům, než se dají do vlastního podnikání, aby začali svoji kariéru v nadnárodní společnosti podobného typu? Rozhodně bych nikomu nedoporučo val začínat vlastní byznys bez toho, aniž mají zkušenost v nějaké jiné firmě. Zejména z toho důvodu, že každý člověk chybuje, hlavně ze za čátku kariéry. Chybami se člověk učí, ale dělat chyby je velmi drahé. Určitě je dobré začínat ve Velké čtyřce, Mackenzie nebo BCG, protože jak se tam jednou dostanete, tak vám to ve vašem CV už nikdo nevezme. Je to razítko kvality. Myslím si, že bych nikdy nemohl dělat v bance S antander, kdybych neprošel PwC.

Do rozjetí svého byznysu jsem musel investovat úplně všechno, prodal jsem i svůj byt v Praze. Z PwC jste přešel do londýnské City, kde jste dva roky pracoval právě pro banku Santander. Co Vás přimělo toto prostředí opustit a jak těžké pro Vás toto rozhodnutí bylo? Mým snem bylo vždy pracovat v New Yorku nebo Londýně. Pro mě to byly ty světy, kde se finance dělají správ ně. Praha je dobrý odrazový můstek, ale je strašně maličká, co se týče objemu transakcí. Pořád je několik let, možná dekád za Londýnem. To, jak se věci dělají v Praze a jak v Lon dýně, je velký rozdíl. Best practices, ze kterých jsem hodně těžil, jsou bezpochyby v Londýně. Byznys model Vaší firmy Roger spočívá v provozním financování malých a středních podniků, které musejí často několik měsíců čekat na peníze ze svých faktur. Byl jste na českém trhu v této oblasti průkopníkem? Na českém trhu jsme průkopníkem, ale ve světovém měřítku jsme se hod ně inspirovali britským Market Invoice.

MENDEL GREEN

V té době jsem v Anglii žil a Market Invoice sledoval. Začali v roce 2009, a když jsem viděl, že jim ta služba opravdu funguje, tak jsem v roce 2013 dal výpověď a začal dělat to stejné v České republice. Produkt jsme trošku změnili a přizpůsobili našemu prostředí. A kolik jste musel v začátku investovat do rozjetí svého byznysu? Musel jsem do toho investovat svůj bankovní bonus a prodal jsem i byt v Praze, takže jsem investoval úplně všechno.

Menší a střední podniky jsou páteří české ekonomiky, a tak se paradoxně velmi často dostávají do problémů s dlouhou splatností. Banky jim neumí půjčovat, a proto je pro ně velice těžké překlenout období, kdy čekají na svoje peníze. Do jaké míry konkuruje Roger bankám? Nabízejí banky podobný produkt, nebo jste se přesně trefil do mezery na trhu? Roger bankám nekonkuruje, banky neumějí financovat malé a mikro podniky. Nejsme konkurenční pro dukt bank, ale jsme komplementární. Spousta bank už nás má dokonce ve svém portfoliu a nabízí náš produkt svým klientům. Můžu jmenovat například nejnovější spolupráci s Equa bank. Sice se jejich produkt tváří jako Equa, ale ve skutečnosti to je Roger. Tímto směrem se chceme ubírat i dále. Budoucnost vidím v integraci fintechu do klasických bank a vytváře ní synergií. Je pro nějaké odvětví malých a středních podniků typické, že se pravidelně dostává do uvedených potíží s fakturami s dlouhou

splatností? Mohl byste tato odvětví uvést? Jsou to především menší a střední pod niky, které jsou páteří české ekonomiky. Ty se paradoxně velmi často dostávají do problémů s dlouhou splatností. Důvodem je to, že jsou podfinancované. SME (Small and Medium E nterprises – pozn. red.) tvoří čtyřicet procent HDP této země, ale dostávají z celko vého bankovního koláče korporátního financování mnohem méně. Banky jim zkrátka neumí půjčovat, proto je pro ně velice těžké překlenout období, kdy čekají na svoje peníze. Ten systém, který praktikujeme my, je odlišný. Jedná se o nedluhové financování. Přijde nám elegantní SME nepůjčovat, protože oni sami často nemají historii nebo je to startup, dynamická firma. Půjčovat SME podle jejich historie je podle nás naivní byznys. Naopak investovat do SME a po máhat jim s likviditou podle toho, jaké mají zrovna zakázky a jak se jim zrovna teď daří, nám dává smysl. Typicky jsou to odvětví s vysokou přidanou hodno tou, jako služby, technologické firmy, marketingové agentury. Všechny firmy, které mají drahé vstupy a musí dlouho čekat na peníze. Často financujeme i logistické firmy, dodavatele do řetězců a internetových obchodů. Na jaké částky jsou tyto faktury obvykle vystaveny? Průměrná velikost financované faktury je 250 000 Kč. Jaký objem financí dokázala Vaše firma od svého založení v roce 2013 profinancovat? Myslím, že nyní jsme dosáhli zhruba 2 miliard korun. A poslední rok 2018 byl nejúspěšnějším v historii naší firmy. Poprvé jsme za jeden rok pro financovali faktury v celkové hodnotě více než jedna miliarda korun. Prozradíte výši Vašeho zisku? A jaký objem Vašeho zisku opět reinvestujete do Vašeho byznysu? Zisky formou dividend nevyplácíme, vše reinvestujeme zpět do společnosti.

Kolik investorů má zájem dražit Vámi nabízené faktury? Jsou mezi nimi i soukromé osoby? Aktuálně máme na platformě kolem tisíce investorů. Devadesát procent z nich jsou soukromé osoby, většinou ze sektoru private banking. Jsou to bohatí lidé, kteří již mají své zavedené firmy nebo svůj byznys už prodali. Jak se dostáváte k údajům, které potřebujete ověřit? Do jaké výše máte faktury pojištěny? Faktury ověřujeme elektronicky. My se specializujeme na financování faktur v elektronických formátech. Nejvíce děláme EDI, a tím pádem je nemusíme ověřovat, protože ta faktura je ově řená a potvrzená jejím odběratelem. Faktury pojišťujeme do sedmdesáti pěti procent, což je přesně ta částka, kterou financujeme, takže pojištění se nám kryje s expozicí investorů.

Ostatní firmy si stále myslí, že P2P financování se prodává online. Ono to tak přitom vůbec není. Vy se musíte integrovat do bodů a uzlů, které firmy využívají, a nabídnout jim vaše řešení, když ještě ani nevědí, že potřebu financování mají. Jakmile si to uvědomí, je už pozdě. Jak velkou výhodu pro Váš byznys s ohledem na konkurenci Vám přináší elektronická výměna dat a napojení na účetní systémy, které jako jediní na trhu v oblasti P2P platforem využíváte? To je rozhodující faktor, proč jsme uspěli oproti všem ostatním. Ostatní firmy si stále myslí, že P2P financování se prodává online. Ono to tak přitom vůbec není. Vy se musíte integrovat do bodů a uzlů, které firmy využívají,

MENDEL GREEN

a nabídnout jim vaše řešení, když ještě ani nevědí, že potřebu financování mají. Jakmile si to uvědomí, je už pozdě. Kam dál chcete Roger posunout? Jaké máte další záměry? Chceme se rozšířit do Evropy. Naším cílem je stát se partnerem pro velké banky a přejeme si, aby Roger byl způsob platby. Převod z účtu na účet, tak se faktury budou platit Rogerem během tří dnů. Kterou znalost, zkušenost, dovednost získanou v době studia na PEF MENDELU jste ve své praxi nejvíce využil? Jednoznačně jazykovou vybavenost. Myslím si, že PEF má také dobré mate matické předměty. Typicky předměty jako ekonometrie, statistika a mate matiky, kterými jsem prošel, mi přišly na poměrně dobré úrovni ve srovnání s tím, co nás učili někde jinde v zahra ničí. Našli by v rámci Vašeho byznysu uplatnění i studenti nebo absolventi PEF MENDELU? Jste jako firma například otevřeni stážím nebo praxi našich studentů? Samozřejmě, se studenty pracuje me. Jsme mladá, rozvíjející se firma, studenti tu budou vždy vítáni. Jsme otevřeni stážím a praxí děláme spoustu. Máme tu dokonce i studenty a absolventy z PEF. Na marketingovém oddělení například pracuje součas ný student PEF, absolventy nejen z MENDELU potom máme téměř všude ve firmě.

ONDŘEJ BUMBÁLEK Marketingový ředitel, působil ve společnostech Kiwi.com nebo AVG. V současnosti mění se svým týmem marketingovou strategii firem Student Agency a RegioJet. Známým se stal i v médiích díky svému interiérovému designerství. Jak se podle jeho zkušeností nejlépe připravit na pohovor v oblasti marketingu? A proč tvrdí, že manažerskou pozici nelze vystudovat? V roce 2009 jste ukončil studium sociálně ekonomického oboru na PEF MENDELU a již v této době jste pracoval jako projektový a marketingový manažer ve společnosti Valosun. Jak vnímáte přínos pracovního poměru při studiu? Považuji to za velmi důležité. Titul není vše a je nutné, aby si to absol vent včas uvědomil. Já jsem ve Valo sunu pracoval na full‑time job a dalo se to se studiem skloubit. Některé přednášky jsem možná vynechal, ale na cvičení jsem chodil poctivě. Projekty, na kterých jsem ve Valosunu pracoval, jsem potom mohl použít pro svoji bakalářskou práci i praxi. Bylo to pro mě ve výsledku velké usnadnění jednak po pracovní, jednak po studijní stránce. Z hlediska rozvoje studenta vidím kombinaci školy a praxe jako zásadní a rozhodně to doporučuju. Čím dřív začnete sbírat pracovní zkušenosti, tím líp. Člověk si musí umět nastavit priority. Nebát se poznávat nové věci a nové lidi, vystoupit ze své komfortní zóny. Jaký předmět z PEF MENDELU jste ve své kariéře nejvíce ocenil? Byl to především marketing, na který jsme měli skvělého vyučujícího Martina Přibyla. Dodnes se s ním potkávám a jsme v kontaktu. Vzbudil ve mně velký zájem a potvrdil mi, že marketing

má význam. Učil marketing formou hry a konkrétních praktických otázek. Dokázal lidi nadchnout a motivovat. Co Vás nejvíce během Vaší kariéry překvapilo – ať už odborně, nebo lidsky? Co Vám na škole neřekli? V praxi mě nejvíc překvapil lidský faktor. Nikdo vám neřekne, jak strašně důležité je s lidmi komunikovat a po tkávat se s nimi. Jak klíčové je nastavit si personální politiku. A není to klišé, i když to tak možná zní. Na škole jsme byli vedeni spíše individualisticky. Student bojoval sám za sebe, za své známky, za svou zkoušku. Já bych kladl větší důraz na práci v týmu. Na učit se spoléhat na tým, umět delego vat, cítit zodpovědnost nejen za sebe, ale i za členy týmu. V praxi neexistují známky za jednotlivce, důležitý je celkový úspěch firmy, který se tvoří krok po kroku. A ty kroky nedělají jednotlivci, ale právě týmy. Scházet se spolu, generovat nápady, komunikovat – v tom je síla týmu.

Mým největším překvapením v praxi byl lidský faktor. Pro práci v týmu je klíčové umět si nastavit personální politiku, komunikovat se členy týmu a mít velkou dávku empatie. A není to klišé. Po získání bakalářského titulu na PEF MENDELU jste ještě absolvoval School of Design v Londýně. Co Vás vedlo k takovéto změně oboru i místa? Vždycky mě bavilo dělat se dřevem, frézovat, natírat, pracovat s nástro ji. Vyzkoušel jsem si jednak výrobu produktů, jednak jejich propagaci a PR, kontaktování zákazníků. Později jsem potřeboval zrekonstruovat byt a spojil jsem příjemné s užitečným. Vznikl v podstatě unikátní a zároveň funkční

MENDEL GREEN

projekt. Bydlel jsem ve vzorovém bytě, který byl dělán na míru a zároveň byl jedním z mých prvních marketingo vých projektů. Měl jsem ohlasy z celé Evropy. Na základě zájmu zákazníků z toho vznikly reportáže, články i televizní spoty. Interiérový design mě moc bavil, i v marketingu rád pracuji s fyzickými produkty. V předchozích firmách jsem hodně pracoval s ne hmatatelnými softwarovými věcmi, nyní právě mohu propagovat hmata telné produkty, a to mě baví.

Manažer nemá za svůj tým řešit denní operativu namísto strategických cílů. Bohužel je to realitou mnoha českých manažerů. V současné době zastáváte pozici ředitele marketingu ve společnostech Student Agency a RegioJet. V čem se tato pozice liší od těch předchozích, např. ve společnosti Kiwi.com nebo AVG, kde jste působil? Co Vás přimělo k tomu, že jste se rozhodl tuto pozici přijmout? Zaujala mě především komplexnost pozice, kterou mi zde nabídli. V před chozích firmách jsem měl na starosti určité oblasti, ať už off‑line nebo on‑line. Tady mi byla nabídnuta kom plexní pozice a to byla pro mě výzva. Velkou motivací pro mě bylo i to, že jsem byl k této pozici vyzván, aniž bych se o ni ucházel. To už je samo o sobě určitým oceněním dosavadní práce a zkušeností. Existuje něco jako marketingový rukopis? Jak výrazně by se měla marketingová strategie Student Agency pod Vaším vedením změnit? Nejsem si jistý, jestli vůbec jednotlivec dokáže v oblasti marketingu prosadit svůj rukopis. Vždy je to práce celého týmu. Pokud hovoříme o nějakém rukopisu, tak se můžeme bavit buď o produktu, nebo o firmě. V tomhle

ohledu se rukopis firem Student Agency a RegioJet určitě momentálně mění. Snažíme se být víc kreativní, dát jednotlivým produktům jasný příběh. Ten je klíčový, ten oslovuje. A my tyto příběhy dokážeme v současné době nabídnout. Změny jsou možná pozvol nější, protože potřebujeme zachovat určité procesy, ale snažíme se na to dívat z jiného úhlu pohledu. Kampaně se vyvíjejí, musíte však dodržovat sdělování konkrétních provozních informací, které jsou pro zákazníka důležité, např. v oblasti dopravy. A to je z hlediska kreativity náročnější. V rámci on‑line marke tingu dáváme zákazníkům nyní více prostoru a chceme, aby to zákazníky bavilo. A aby to bavilo i náš tým. Když má člověk možnost seberealizace, tak to jde o to líp. Samozřejmě mám svůj vysněný rukopis, který bych chtěl aplikovat, ale primárně pro mě bude rukopis vždy odrazem práce týmu. Bez jakých znalostí, dovedností a osobních vlastností by podle Vás nešla Vaše současná pozice vůbec vykonávat? A lze ji získat studiem? Manažer musí mít charisma. Vést lidi k tomu, aby se vyvíjeli, rostli, aby se v týmu podporovali. Musí se umět vcítit do jednotlivých členů a dbát o tým jako celek. Pokud manažer cha risma nemá a protlačuje svoji pozici přes mikromanagement, agresivitu, anebo svým lidem nevěří, tak to nikdy nedopadne dobře. Manažer musí umět tým vést, musí být empatický a být i do velké míry i psycholog. A nezapo menout se řídit selským rozumem. Správný manažer dává svým lidem důvěru, nechává je se projevit, nabízí jim tvůrčí prostor. Pokud se někdo neosvědčí, nemá smysl ho tvrdě vést přes mikromanagement. Manažer nemá za svůj tým řešit denní opera tivu namísto strategických cílů, což je bohužel realitou mnoha českých manažerů. Dnes školy chrlí spoustu absolventů manažerských oborů. To však ne znamená, že takový absolvent bude

automaticky dobrým manažerem na vedoucí pozici. Manažera nejde vystudovat. Správný manažer musí dozrát, musí mít vizi a strukturu v rámci své práce a hlavně dakázat lidi motivovat, aby z nich dostal to nejlepší. Manažerem se člověk nestává úspěšným ukončením studia, což bude možná pro současné studenty nepříjemné zjištění. Je potřeba jít krok po kroku a nespoléhat se jen na vzdě lání. Kariéru je potřeba si odpracovat. Mohli by naši studenti přímo u Vás na oddělení marketingu vykonávat svou praxi, popř. stáž? Určitě se rád potkám se studenty PEF MENDELU a pomůžu jim při jejich bakalářské praxi nebo stáži v oblasti marketingu. Můžou mě kontaktovat přes e‑mail ondrej.bumbalek@studen tagency.cz.

Je potřeba jít krok po kroku a nespoléhat se jen na vzdělání. Kariéru je potřeba si odpracovat. Co byste především hodnotil v případném výběrovém řízení, kdybyste si měl vybrat z řad našich absolventů svého kolegu nebo kolegyni? Vedl jsem už spoustu pohovorů. A zdůraznil bych na základě svých zkušeností hlavně selský rozum. Vypadá to jednoduše, ale ve skuteč nosti tomu tak u většiny uchazečů není. Uchazeč by měl mít vizi a mít to v hlavě srovnané. Měl by vědět, co by chtěl konkrétně dělat, které části nebo oblasti marketingu by se chtěl věno vat. V čem je dobrý, co o tom četl a co o tom ví. V čem může firmě na pozici, o kterou se uchází, pomoct a proč pro ni bude přínosem právě on. Je potře ba projevit zájem a povědomí o oboru a ukázat, co můžete týmu nabíd nout. Věta, že vás marketing bavil už

MENDEL GREEN

na škole, je stále se opakujícím a nic neříkajícím klišé většiny uchazečů. Co byste Vy osobně považoval za velký marketingový úspěch? Myslíte, že už jste ho dosáhl, nebo Vás ještě čeká? Jaké máte ambice? Doufám, že mě ještě čeká. Mou ambicí je podílet se na tvorbě a marketování regionálního produktu na globálním trhu. Teď taková vize v RegioJetu je a já to vnímám jako další etapu své kariéry. Tato vize se teď může uskuteč nit a dáme jí konkrétní tvář. Prozradíte detaily? Týká se to oblasti dopravy, to je pro mě téma budoucnosti. Spolu s týmem tvoříme produkt, který bude opravdu vynikat a jehož služba bude opravdu výjimečná. Doprava pro mě celko vě skrývá úžasný potenciál, fandím hlavně vlakům. Například, aktuálně se již plně soustředíme na spuštění nových vlakových regionálních linek v Ústeckém kraji a také zajímavou trasu mezi Brnem a Bohumínem. Nejde jen o nákup nových vozidel, ale také o nábor a zaškolení personálu, napojení různých systémů na prodej jízdenek a tvorbu marketingové komunikace pro nové zákaznické segmenty a cílové skupiny. Kdybyste měl jmenovat jednu konkrétní věc, která se Vám nesmazatelně vryla do paměti z dob studia na PEF MENDELU, co by to bylo? Zkouška, kterou jsem skládal na Štěd rý den. Máte nějaký závěrečný vzkaz pro studenty nebo čerstvé absolventy PEF MENDELU? Budu moc rád, pokud něco z tohoto rozhovoru studentům pomůže. Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, aby se ne spoléhali jen na vzdělání a vážili si lidí, které na své cestě potkají – ať už jsou to vyučující, kolegové, přátelé, nebo obchodní partneři. Ti všichni mají mož nost je na cestě ovlivnit a motivovat.

MENDEL GREEN

VŠICHNI JSOU UŽ V LOUISIANĚ Reportáž o 115 dnech na Louisiana State University: Pohled studenta na to, jaká je LSU, jaká je Louisiana a jaký je potenciál spolupráce mezi LSU a MENDELU. Odpověď na otázku, jak může student napomáhat rozvoji vzájemných vztahů, a také, proč otázka nezní „jestli“, jakož ani „kdy“, nýbrž pouze „jak“. – Neboť to důležité se odehrává právě nyní! TEXT A FOTO: Vladimír Arnošt L – S – U neboli Louisiana State University! Tento náš americký protějšek, „drobeček“ s více než třiceti tisíci studenty, sídlící v Baton Rouge, hlavním městě státu Louisiana, je nejen vlajkovou lodí místního vysokého školství, ale především jedním z klíčových zahraničních partnerů celé MENDELU. A skutečně – svůj protějšek zde nalezne snad každý z našich oborů, ať už v případě zemědělsky orientovaného LSU AgCenter, umělecky zaměřené LSU College of Art + Design, či kterékoli jiné instituce, jichž se pod hlavičkou LSU skrývá vskutku nemálo. Šíře naznačené meziuniverzitní spolupráce již dala vzniknout dlouhé řadě příběhů. S očekáváním mnoha dalších se nyní podělím o ten svůj, který se,

shodou řady okolností, začal psát zrovna v den oslav americké nezávislosti – 4. července 2018. Stále ještě jsem stál jednou nohou v končícím semestru, nicméně tou druhou jsem již nastupoval do letadla. Dramatický konec jedné etapy – a zároveň začátek zcela nového dobrodružství, které mě v následujících 115 dnech mělo posunout o řádný kus kupředu jak v mém oboru, tak i životě a poznání světa „za velkou louží“. Takřka další semestr, de facto natěsno vklíněný mezi náš letní a zimní. Velké ambice v onom semestru „něco dokázat“, ale současně žádné ponětí, co mě reálně čeká. Když v Baton Rouge vrcholily hravé ohňostroje činící za oslavami Dne nezávislosti důstojnou tečku, mé

Výstava na LSU College of Art + Design, autor (vlevo) společně s děkanem a vedoucím práce profesorem Alkisem Tsolakisem (vpravo).

letadlo teprve rolovalo po dráze v texaském Houstonu. Co však bylo podstatné – na první setkání s děkanem LSU College of Art + Design profesorem Alkisem Tsolakisem, pod jehož vedením jsem měl tu čest pracovat, jsem 5. července v časných ranních hodinách dorazil včas. Netrvalo dlouho a plány pro další tři měsíce byly na světě. Bylo zřejmé, jaký je recept. A známe-li recept, potřebujeme již „jen“ cca 15 týdnů práce a 30 konzultací, abychom se dostali k cíli – výstavě o 103 obrazech. Let’s go! A samozřejmě: Aby to nebylo tak jednoduché, přidala se k tomuto milému úkolu i celá řada dalších. Zaprvé spolupráce se zahraničním centrem LSU, jejíž tečkou se měla stát má přednáška pro zájemce z celé LSU a řadu zahraničních studentů – o střední Evropě a České republice, jakož i Mendelově univerzitě. Zadruhé pak intenzivní a velmi příjemná spolupráce s LSU AgCenter Botanic Gardens, v rámci níž jsem mohl asistovat a spolupodílet se na přípravě akcí pro širokou veřejnost – a zároveň se naučit, jak pořádat veřejné události za účelem win-win partnerství vědecké instituce na straně jedné a široké veřejnosti na straně druhé. A zatřetí rozpracovávání některých zahradně architektonických projektů s vyhlídkou realizace v České republice, ale s jedinečnou možností jejich konzultace i s americkými odborníky. To vše na pozadí faktu, že rovněž Louisiana jako taková si žádala mé pozornosti.

MENDEL GREEN

Výhled z Louisiana New State Capitol na Baton Rouge a rovinatou krajinu Louisiany.

Pojedete-li do Louisiany, určitě byste měli navštívit tento klíčový trojlístek měst: hlavní město Baton Rouge, největší město New Orleans a další významné město Lafayette. Z ostatních míst pak určitě nevynechejte Avery Island, kde můžete přihlížet výrobě omáčky Tabasco či spočinout v místních překrásných zahradách Jungle Gardens. Podívejte se také do muzeí jižanských plantáží a do botanických zahrad. A též: Kdykoli pojedete autem, autobusem či jiným dopravním prostředkem (a nebudete muset řídit), dívejte se z okénka na nekonečné močály, mokřady a bažiny, prostě swamps. Je to jedinečný zážitek. Málem bych zapomněl: Podívejte se také do texaského Houstonu, čtvrtého největšího města USA. Zejména právě scenérie na trasách Baton Rouge – New Orleans a Baton Rouge – Houston jsou úchvatné. Všude při tom můžete obdivovat exempláře rodu Taxodium (zejména vzrostlé stromy Taxodium distichum), a co víc – především překrásné a majestátní stromy druhu Quercus virginiana. Opatrní buďte v blízkosti vody – nejen kvůli aligátorům a mohutným želvám, ale zejména kvůli hadům – zdejší nádherná příroda si zkrátka zaslouží velký respekt.

O zážitcích z Louisiany by bylo možno psát ještě velice dlouho. Důležité však je zmínit ještě jinou skutečnost – Louisianu je nutno zažít a prožít. Jedině tak je totiž možno ji více pochopit a jedině skrze tuto skutečnost je možno si ji opravdu uchovat v srdci. A tak mi, prosím, dovolte, abych nyní podtrhl a sečetl: Když jsem v Louisianě pobýval a působil, bylo mou snahou jednak reprezentovat Mendelovu univerzitu a napomoct rozvoji oboustranně dobrých vztahů, jednak odvést pořádný kus práce, jednak poznat pořádný kus světa. Bylo úžasné vidět, jak se vztahy našich univerzit rozvíjejí. Ne náhodou jsem tento příspěvek univerzitního časopisu tituloval názvem „Všichni jsou už v Louisianě“, neboť jsem tam zdaleka nebyl za naši univerzitu sám. Po úspěšné přednášce nastal i vrchol stáže – výstava mých obrazů. Ta se konala v prostorech LSU College of Art + Design a v následujících měsících proběhne i v České republice. A především – absolvování této stáže pro mě bylo ohromnou zkušeností, kterou mohu jen dále doporučit.

Celkově vzato, zamyslím-li se i nad srovnáním LSU a Mendelovy univerzity, myslím, že si jako univerzita stojíme velice dobře. Spolupráce mezi těmito vysokými školami je spoluprací nadějně se rozvíjející a oboustranně prospěšnou. Zamyslím-li se nad životem v České republice a životem v Louisianě, opět musím konstatovat: Jsme na tom velmi dobře, oboustranně si máme co nabídnout. A závěrem: Pokud si položíme otázku, jak moc se tato dvě kulturní prostředí mohou vzájemně inspirovat, obohatit a mile překvapit, odpověď je opět nasnadě. Myslím, že velmi silně, a vidím v této cestě obrovský potenciál. Tedy, pokud se mě ptáte, zda byste i vy měli do Louisiany vyrazit, má odpověď je stručná: Jednoznačně ano. Netuším samozřejmě, co konkrétně vám Louisiana dá, anebo co dáte vy jí, ale možná právě tato skutečnost je na celé věci nejkrásnější. Jedná se totiž o kouzlo neplánovaného, o kterém nikdy nevíte, jak přesně dopadne, avšak šance, že dopadne velmi dobře a vy na to budete s radostí v srdci vzpomínat do konce života, je velmi velká!

MENDEL GREEN

MENDELU SE PODÍLÍ NA POPULARIZACI CYRILOMETODĚJSKÉ STEZKY Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje je společnost, jež se zaměřuje především na zajištění propagace, tvorby, značení a řízení turistických stezek spojených s velkomoravskou tradicí a cyrilometodějským odkazem (www.cyril-methodius.eu). Její snahou je uspět při získání certifikace „Kulturní stezka Rady Evropy“. TEXT a FOTO: Alice Kozumplíková, Dana Hübelová

MENDEL GREEN

Cyrilometodějská stezka představuje mj. soubor buď již značených, nebo zatím virtuálních tras zaměřených na putování po stopách slovanských kořenů cílících z různých směrů na Velehrad. Trasy využívají značené cesty Klubu českých a Klubu slovenských turistů vhodných převážně pro pěší putování. Zatím jsou vyznačeny trasy tří Cyrilometodějských stezek: Pustevny–Velehrad, Vranov–Velehrad a Skalka nad Váhom – Velehrad. Mendelova univerzita je jedním z partnerů projektu Partnerství a aktivní institucionální sítě Cyrilometodějské stezky v moravsko-slovenském příhraničí, který je realizován v rámci programu Interreg V-A Slovenská republika – Česká republika. Projekt reaguje na potřeby zavedení systematického

přístupu do rozvoje Cyrilometodějské stezky, t.j. zásadní podmínka pro její fungování jako evropské kulturní stezky. Základ, na kterém je projekt postaven, tvoří spolupráce partnerů a víceoborových odborníků. Projekt řeší čtyři hlavní cíle: 1) Definovat téma stezky v příhraničním území vycházející z kulturního a historického dědictví Velké Moravy; 2) Vypracovat Strategie rozvoje Cyrilometodějské stezky v příhraničním území; 3) Posílit sítě partnerů Cyrilometodějské stezky o subjekty veřejného a soukromého sektoru; 4) Aplikovat strategie formou pilotních akčních plánů a cílené propagace. Projekt se zaměřuje na klíčovou spolupráci s odborníky z veřejného i soukromého sektoru, kteří jsou spojením svých zkušeností a znalostí schopni

dosáhnout společné vize kulturního rozvoje v příhraničním území moravsko-slovenského pomezí. Jednotícím bodem, který vychází z geografické a historicko-antropologické homogennosti regionu, je téma Velké Moravy a cyrilometodějský odkaz. Snahou je rozvíjet dané téma právě pod společnou značkou Cyrilometodějské stezky. Jedná se o přístup, který je směřován do příhraničního území ve snaze rozvíjet nové formy spolupráce a partnerství s širokým spektrem místních subjektů. Moravsko-slovenské území, které je totožné s historickým územím Velké Moravy, skýtá rozsáhlé archeologické bohatství, představované četnými a významnými památkami z období Velké Moravy a působení sv. Cyrila a Metoděje, společných zakladatelů kultury obou zemí.

MENDEL GREEN

NAŠI ABSOLVENTI VYHRÁLI VINAŘSTVÍ ROKU Rodinné Vinařství Škrobák složené z absolventů Mendelovy univerzity v Brně je absolutním vítězem devátého ročníku soutěže Vinařství roku 2018, kterou pravidelně vyhlašuje Svaz vinařů. Stejné vinařství vyhrálo také kategorii malých vinařství s produkcí do 50 000 litrů za rok. Rodina Škrobákových je již po generace pevně spojena s obcí Čejkovice a s pěstováním vinné révy. Ve vinařství se angažují rodiče, syn Martin s manželkou Ladislavou a syn Stanislav. TEXT: Filip Vrána FOTO: Svaz vinařů Mladá generace Škrobákových se ke své alma mater hrdě hlásí. Stanislav, který je známý mimo jiné tím, že ještě než vystudoval Mendelovu univerzitu, vyhrál mistrovství světa v řezu vinné révy, po vyhlášení ocenění řekl, že univerzita mu toho dala hodně. „Nejde jen o znalosti, kterých jsem hodně získal. Jako hlavní plus vnímám kontakty. Náš obor je docela malý,

dá se říct, že se všichni známe. Potkal jsem na škole řadu spolužáků a pedagogů, což je dost kontaktů, které se budou vždy hodit,“ uvedl Stanislav Škrobák. Ke své alma mater se hrdě hlásí i další členové rodiny. Ladislava Škrobáková shodou okolností den před vyhlášením výsledků soutěže Vinařství roku zdárně ukončila Kurz pro výkon obecných zemědělských činností

pod vedením Petra Marady. „Byla to výborná zkušenost, moc ráda na celý kurz vzpomínám. V rámci něj jsem získala celou řadu velmi významných kontaktů, s nimiž již naše vinařství navázalo určitou spolupráci. Hlášení se ke studiím na Mendelově univerzitě je pro nás ctí, dala nám teoretické základy a poskytla nám spoustu příležitostí a kontaktů,“ uvedla Škrobáková. Filozofií malého rodinného vinařství je

MENDEL GREEN

dělat špičková vína a spojit je s výbornou gastronomií a kvalitní architekturou. „Pro nejbližší roky je tak naším cílem nejen zvýšení výměry vlastních vinic, ale především investice do budovy vinařství s cílem vybudovat moderní vinařský komplex pro všechny milovníky vína,“ uvedl Stanislav Škrobák. Vítězné vinařství kombinuje tradiční i moderní postupy. Již od počátku vsadilo na vlastní vinice, což všichni členové rodiny považují za základ pro dokonalé víno. Dnes obhospodařují 11 hektarů vinic a neustále se snaží vinice rozšiřovat. Zároveň si Škrobákovi uvědomují důležitost ochrany životního prostředí, a proto se vše snaží dělat ekologicky. Předností vinařství jsou především bílá vína, ale vyrábějí i červená, zejména Pinot Noir. Všechna vína odrážejí čejkovický terroir. V nabídce vinařství najdete ale i vína slámová a ledová a podnik se podílí také na výrobě sektu tří čejkovických vinařství 3-SEKT. Podle Stanislava Škrobáka je titul Vinařství roku zavazující. „Teď nás budou všichni sledovat, jezdit k nám a dívat se jak to děláme,“ uvedl Stanislav Škrobák. Úspěch malých vinařů se podle něj veze na trendu doby. Lidé chtějí malá vinařství poznávat. „Nechtějí si koupit bezejmennou láhev v supermarketu, chtějí poznat vinaře, a proto za námi jezdí. My malí vinaři máme obrovskou výhodu v tom, že si styl vín můžeme určovat sami. Neděláme toho tolik, aby nás výrazněji ovlivňoval trh. Tím, že našim zákazníkům dokážeme představit víno i filozofii, můžeme vyrábět to, co máme rádi a co nám chutná,“ uvedl Stanislav Škrobák, který na fakultě v Lednici absolvoval v roce 2015. Škola sama v oboru vinařství a vinohradnictví funguje podle vítěze prestižní vinařské soutěže velice dobře a reaguje na aktuální trend, jako je například výroba naturálních vín za minimálního přídavku síry. „Vinařský obor sice není označován za progresivní, budoucnost však určitě má. Škole do dalších let přeji hodně studentů a úspěšných absolventů,“ dodal Škrobák.

PŠENICE NENÍ ODOLNÁ VŮČI ZMĚNÁM KLIMATU Kvůli probíhající změně klimatu dochází nejen k postupnému oteplování, ale počasí se stává mnohem variabilnější a extrémnější. Nepředvídatelné počasí může oslabit celosvětovou bezpečnost potravin, pokud hlavní plodiny, mezi které i patří pšenice, nejsou dostatečně odolné. AUTOR: Redakce Skupina evropských vědců, mezi kterými jsou také Miroslav Trnka a Jan Balek z Ústavu agrosystémů a bioklimatologie (AF) Mendelovy univerzity v Brně, zjistila, že současné šlechtitelské programy a postupy výběru kultivarů neposkytují potřebnou odolnost vůči změně klimatu, a navíc se v posledních pěti až patnácti letech na polích zemědělců ve většině evropských zemí zhoršila reakční rozmanitost pšenice. Toto zjištění bylo 24. prosince 2018 publikováno v prestižním americkém časopise PNAS. Vědci předpovídají, že větší variabilita a extrémnost místních povětrnostních podmínek povede ke snížení výnosů pšenice a zvýšené variabilitě výnosů. „Nižší výnosy sice přímo nezpůsobí nedostatek potravin, ale mohou vést ke spekulacím a kolísání cen na trhu s touto strategickou komoditou. Tím může být ohrožen stálý přístup k potravinám pro chudé, což následně povede k politické nestabilitě a migraci,“ uvedl Trnka. Svá tvrzení vědci založili na hodnocení mnoha pozorování výnosů kultivarů pšenice v devíti evropských zemích, díky nimž zjišťovali, jak různé kultivary reagují na počasí. U pšenice na polích tak zjistili rozdílné reakce na počasí a prokázali jejich vztah k odolnosti vůči klimatu. Změny u výnosů všech kultivarů pšenice vystavených různým povětrnostním vlivům byly relativně podobné v severní a střední Evropě a v rámci jižních zemí jižní Evropy to platilo zejména u tvrdé pšenice. „Jako vážný problém napříč Evropou negativně ovlivňující výnos se ukázala nízká odolnost pšenice vůči vydatným dešťům,“ uvedl Trnka. Obecně podle Trnky platí, že výnosy pšenice mohou vážně poškodit déšť, sucho, teplo nebo chlad ve zranitelných fázích jejího vegetačního období. Výnos pšenice je citlivý dokonce i na několikadenní vystavení povětrnostním vlivům a vlhkému počasí, které podporuje vznik chorob. Kromě toho se zdá, že limitujícím faktorem adaptace pšenice ke změně klimatu v Evropě je spíše než sucho tepelný stres.

MENDEL GREEN

DENDROCHRONOLOGOVÉ DATOVALI NEJSTARŠÍ ARCHEOLOGICKOU KONSTRUKCI V EVROPĚ Vědci Mendelovy univerzity v Brně datovali nejstarší dřevěnou archeologickou konstrukci v Evropě. Jde o studnu, která je stará přes 7 000 let a zachovala se díky vysoké hladině spodní vody. Studnu z dob prvních zemědělců vykopali loni archeologové u Ostrova na Chrudimsku v Pardubickém kraji. Je jedním z řady nálezů při vykopávkách vedených Archeologickým centrem Olomouc před výstavbou rychlostní komunikace R35, která má v budoucnu spojit východ Čech se střední Moravou. TEXT: Filip Vrána FOTO: Archeologické centrum Olomouc

MENDEL GREEN

Archeologové studnu objevili loni v létě spolu s dalšími sedmi studnami z různých fází pravěku. První nálezy keramiky ukázaly, že studna u Ostrova pochází z období kultury s lineární ke ramikou, tedy z mladší doby kamenné. Díky tomuto jedinečnému objevu bylo rozhodnuto vyzvednout celou studnu v jednom bloku. Konstrukce studny se skládala ze čtyř rohových sloupků, které měly podélné drážky pod úhlem 90 stupňů. Do nich byla zapuštěna v sedmi řadách nad sebou prkna. Půdo rysné rozměry studny byly 80 x 80 cm a celková výška 140 cm. Všechny konstrukční prvky byly dubové. Ještě před několika měsíci se vědci domníva li, že tento typ konstrukce byl známý až z doby bronzové nebo spíše až z doby římské říše či středověku, tedy minimál ně o tři tisíce let později. Tento omyl ovšem vyvrátilo zkou mání jiné neolitické studny nalezené v moravském Uničově, která byla dendrochronologicky datovaná do období kultury s lineární kerami kou (5093 – 5085 př. n. l.). „U studny nalezené na Chrudimsku jsme leto kruhy porovnávali s německými kolegy. Z výsledků vyplývá, že stromy použité na stavbu konstrukce studny byly poká ceny mezi lety 5256–5255 před naším letopočtem. Zajímavá je skutečnost, že

rohové sloupy jsou vyrobeny z již dříve pokácených kmenů, konkrétně z kme nu, který byl pokácen na podzim nebo v zimě roku 5259 př. n. l. nebo v zimě na začátku roku 5258 před naším letopočtem,“ uvedl Michal Rybníček z Ústavu nauky o dřevě LDF Mendelovy univerzity v Brně. Podle odborníků je obdivuhodné, že první zemědělci, kteří měli k dispozici pouze nástroje vyrobené z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva, dokázali naprosto precizně opracovat povrch pokácených kmenů. „Důkazem toho je tvar jednotlivých konstrukčních prvků a dochované stopy po nástrojích na povrchu dřeva. Za zmínku stojí také skutečnost, že jednotlivé kmeny, které byly použity na výrobu konstrukčních prvků studny, musely dosahovat prů měru minimálně okolo 60 cm,“ doplnil Rybníček. Odborníci provedli rovněž první příro dovědné analýzy. Ve výplni studny našli velké množství zbytků bezobratlých živočichů i drobných obratlovců, a to zejména schránky měkkýšů, kosti drob ných obratlovců, přezimovací vajíčka vodních korýšů či zbytky hmyzu. Nálezy zoologických zbytků v budoucnu umož ní zejména blíže rekonstruovat životní prostředí v neolitu. Neméně bohatý

je i soubor rostlinných zbytků. „Bota nickými analýzami doložené čilé lidské aktivity kolem studny jsou v kontrastu s menším množstvím archeologických nálezů z výplně, což lze pravděpodobně vysvětlit polohou studny mimo vlastní neolitickou osadu,“ uvedl Petr Kočár z Archeologického centra Olomouc. První výsledky archeobotanických analýz podle něj poskytují informa ce o životním prostředí i ekonomice prvních zemědělců. Zjištěny byly např. zbytky užitkových druhů rostlin včetně pravěkých pšenic, lnu nebo vzácně dokládaného máku setého. Plané druhy rostlin umožní v budoucnu lépe pochopit hospodaření prvních země dělců či rekonstruovat historii zavlékání nepůvodních druhů člověkem. Odborníci z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice plánují konzervaci nalezených dřevěných prvků studny – sloupků i prken. „Postup konzervace, který po dokončení umožní uchování dřevěných prvků bez deformací i po vy sušení, je připravován ve spolupráci s Irenou Kučerovou z Ústavu chemické technologie restaurování VŠCHT Praha. Konzervační práce, spočívající zejména v konsolidaci vodou nasyceného dřeva, budou probíhat po dobu několika měsíců,“ uvedl Karol Bayer z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

MENDEL GREEN

MUSÍTE VYSTOUPIT Z KOMFORTNÍ ZÓNY, ALE VÝJEZDY JSOU PRO PEDAGOGA TA NEJCENNĚJŠÍ ZKUŠENOST, ŘÍKÁ ZUZANA AMBROŽOVÁ Jako vysokoškolská pedagožka procestovala takřka celou Evropu, působila na jedné z nejprestižnějších škol v USA, pobývala v Japonsku, Číně i Rusku. Pro vědce i učitele je podle krajinářské architektky Zuzany Ambrožové ze Zahradnické fakulty důležité, aby konfrontovali svoje znalosti a zkušenosti se světem a nepřestávali se rozvíjet. „Lidé výjezdy často dopředu vzdávají, protože administrativě a přípravě musí obětovat spoustu času, často nad rámec své práce. Je pravda, že to stojí úsilí, ovšem benefit je obrovský. Výjezdy jsou ta nejcennější zkušenost, jak osobní, tak profesní,“ říká. TEXT: Kateřina Červíková FOTO: Archiv Zuzany Ambrožové Přitom dojmy z první cesty do Dráž ďan, ještě jako studentka magisterské ho programu, neměla nejlepší. „První týden jsem si myslela, že se vrátím. Na kolejích jsme měli šváby a chování k českým studentům ze stran těch německých bylo hrozné,“ vzpomíná rodačka z Lanškrouna ve východních Čechách. Německá univerzita však byla podle Ambrožové velice kvalitní. „Potkala jsem pedagogy, kteří mi jsou dodnes inspirací, a dokázala jsem si, že si v zahraničí umím poradit. Byl to pro mě velký milník.“ Na doktorátu už věděla, že chce naplno využít možnost cestování, kterou Mendelova univerzita poskytuje. Velkou motivací pro ni bylo prohlédnout si a objevovat architekturu krajiny ve svě tě. „Mluvit o newyorském Central Parku nebo o italské Ville d’Este nemůžu bez toho, aniž je uvidím.“ Přes CEEPUS, program podporující spolupráci mezi univerzitami, navštívila Varšavu, Flo rencii či Vídeň. Jako pedagog vyjížděla každý rok na krátký Erasmus do dal ších evropských zemí a zavítala také do Thajska a Číny. Cesty pak vyvrcholily

Fulbrightovým stipendiem, díky němuž mohla strávit rok na prestižní Universi ty of California, Berkeley. „Byla to fantazie. To, že jsem mohla pracovat na druhé nejprestižnější škole na světě, bylo splnění profesního snu.“ Prestižní Fulbrightovo stipendium zís kala jako vůbec první krajinářská archi tektka. Díky pracovišti na Berkeley pak mohla navštívit i další přední americké univerzity jako Harvard, University of Virginia nebo filadelfskou University of Pennsylvania. Kromě kvality zázemí byla Ambrožová spokojená i s kolektivem. „Přijali mě s otevřenou náručí a za celou dobu jsem neměla sebemenší moment, kdy bych si řekla, že se povyšují. Vidět, že elita mého oboru je, kromě svých hlubokých znalostí, ještě lidská, bylo pro mě strašně důležité.“ Kontakty, které získala v USA, jí pak pomohly k cestě do Japonska, Mekky krajinářské architektury. „Japonci ne přijímají takřka žádné stážisty. Američtí profesoři mi ale dali dobrozdání a zajis

tili mi potřebné kontakty na japonské straně. Kdyby k tomu nedošlo, nevěřím, že by mě přijali,“ vysvětluje. Právě bu dování sítě kontaktů mezi univerzitami je podle Ambrožové stěžejní. Kontakt na člověka ze zahraniční univerzity pak například zjednoduší uspořádání mezinárodní akce nebo zapojení se do zahraničního týmu. „Když Vás lidé osobně znají, je to pak úplně jiný level spolupráce.“ Obavy pedagogů z výjezdů do ciziny jsou podle ní zbytečné. Díky telefonu je podle Ambrožové cestování daleko snazší, než kdy bývalo, a poradíte si i v zemích, kde není úředním jazykem angličtina. „Když jsem v Japonsku poprvé přišla do drogerie, neměla jsem ponětí, co je mýdlo, protože se mu nic nepodobalo. V mobilu mám ale Google překladač, takže mi stačilo jen přiložit fotoaparát na lahvičku a hned jsem věděla, co je přede mnou.“ Angličtinu se přitom sama naučila na cestách. „Na univerzitě jsem měla zkoušky z němčiny a angličtinu jsem měla úplně na základní úrovni. Jenom díky výjezdům jsem se naučila v podstatě

MENDEL GREEN

Ambrožová v oblíbené japonské zahradě Ryōan-ji v Kjótu.

kuchyňskou angličtinu, kterou jsem si postupně zdokonalovala,“ popisuje. Přednášky na zahraničních univer zitách, které jsou nedílnou součástí výjezdů, jsou podle architektky vždy příjemná zkušenost. Na úvod začíná vždy představením Mendelovy univerzi ty a svého pracoviště. To je jednoduchý propagační úvod, který prolomí ledy. „Studenti zjistí, že přicházíte z univerzi ty, která je kvalitní, dělají se na ní zají mavé věci, a váží si toho, že jste přijela. V takovém kolektivu je potom příjemné pracovat.“ Následující odborná část přednášky bývá na téma, které si peda gog domluví s konkrétním pracovištěm. Nejlepší je podle Ambrožové vybrat si takové téma, které přednášejícího nej více zajímá. „Profesní entuziazmus se předává nejlépe a studenty nejvíc mo tivuje,“ říká architektka, která se vždy snaží zapojit také do řešení projektů v ateliérech. Samotná praktická část

ji totiž nejvíc zajímá a sama si často odnáší poznatky o dalších kreativních přístupech, které aplikuje ve výuce. Seberozvoj pedagogů je podle Ambro žové stejně důležitý jako vzdělávání studentů. Je podle ní velká škoda, že se v Česku nevyužívá tvůrčí volno, ačkoliv je legislativně zakotvené. „Tvůrčí volno, kdy můžete dopsat knihu, cestovat, na brat zkušenosti a nevyhořet má velký význam. Během klasického semestru toto všechno možné není,“ vysvětluje a dodává, že v českém prostředí se na placená volna mohou někteří dívat skepticky. V Americe podle ní na tvůrčí volna takhle nikdo nenahlíží. „V USA je mají všichni profesoři a na jejich práci je to opravdu znát. Akademičtí pracovníci jsou na úrovni své vlastní zodpovědnosti. Když jsem se vrátila z Japonska, šla jsem s velkou radostí zase učit, takže doufám, že tady to bude taky jednou fungovat.“

Po takřka deseti letech na cestách chce nyní Ambrožová své výjezdy ome zit a zúročit poznatky a zkušenosti ze zahraničí na své alma mater. „Chci začít realizovat své sny, jak pomoct svému oboru obecně v České republice, jak pomoct Mendelově univerzitě a svému pracovišti, protože mě celou dobu v mobilitách opravdu maximálně pod porovali. Snažím se motivovat studenty a pomáhat jim s přípravami na výjez dy.“ Jejím snem je mimo jiné vytvoření mezinárodního programu Krajinářská architektura, aby se o tomto oboru a Mendelově univerzitě ve světě vědělo. „Učit a nasměrovat tak mladé lidi je pro mě důležité, nemyslím si ale, že bez zahraniční zkušenosti by to bylo funkční. Chápu, že jsou nějaké osobní bariéry, ale i krátkodobé pobyty jsou velice přínosné. Chce to jen vykročit z komfortní zóny a zkušenosti se pak ve výuce se promítají v řádech let,“ uzavírá.

MENDEL GREEN

PRVNÍ EDITOVÁNÍ ANEB ŘEKNĚTE ANO A NĚJAK SE TO NAUČTE UDĚLAT!

KRÁTKÁ ZPRÁVA

TEXT: Vladimir Đorđević Když můj kolega a dobrý přítel Vladimír Vučković přesně před dvěma roky přišel s nápadem napsat a editovat knihu o Evropeizaci západního Balkánu, okamžitě jsem řekl ano a „práci“ přijal. Editování knihy napsané několika autory se mi v té době zdálo být dost zajímavé, ale přiznávám, že jsem měl neúplné ponětí o tom, co samotný proces přináší. V podstatě můžeme říct, že jsem se řídil pravidlem Richarda Bransona, který řekl: „Pokud vám někdo nabídne úžasnou příležitost, ale nejste si jistí, že to dokážete, řekněte ano, a jak to udělat, se naučíte později!“ Teď proto mohu říct, že mě tato práce naučila opravdu hodně. V první řadě je důležité říct, že jsem rád, že za knihou, kterou má publikovat vydavatelství Peter Lang Publishing House v dubnu letošního roku, stojí dobré jméno Mendelovy univerzity. Do dnešního dne neexistuje žádná podobná publikace zabývající se bojem proti korupci a také regionálními vztahy na západním Balkáně. Proto jsme Vladimir Vučković a já jako editoři velice spokojeni, protože jsme přispěli k rozvoji této výzkumné oblasti, která se zabývá problémem domácích podmínek ovlivňujících transformační sílu EU na Balkáně. Státy západního Balkánu míří do EU, ale je velkým otazníkem, jestli se vůbec stanou členskými státy a jestli transformační síla EU skutečně může tyto státy proměnit na této obtížné cestě společenské transformace. Nejen že tato kniha byla plně podpořena Fakultou regionálního rozvoje a mezinárodních studií, ale byla dodatečně zpracována ve spolupráci s think-tankem STRATPOL se sídlem v Bratislavě. STRATPOL exceloval v projektech slovenského Ministerstva zahraničních věcí souvisejících se zemí západního Balkánu, a proto se tato spolupráce zdála jako přirozená volba. V neposlední řadě se editorům podařilo zahrnout několik špičkových autorů, kteří jsou renomovanými odborníky ve svém oboru. Přijetím nabídky pracovat na této knize autoři jako Arolda Elbasani nebo Martin Mendelski mimo jiné ukázali své uznání metodologických úvah a plánů, které jim editoři poskytli. Bylo to nesmírné potěšení spolupracovat s mezinárodním týmem, který byl zajímavým mixem zkušených akademiků a praktiků z několika státu, jako například: Bosny a Hercegoviny, Německa, Albánie, Černé Hory, České republiky a Velké Británie. Ted’ však musím ukončit tento krátký článek osobní poznámkou: Ano, bylo to hodně práce; ano, byla to spousta káv vypitých během bezesných nocích strávených čtením a úpravou desítek stránek textu; a ano, byla to v určitých chvílích strašně těžká práce, ale přesto bych to udělal znovu! Takže abych vám odhalil trochu tajemství: Možná se stane, že se pár mých kolegů z Ústavu teritoriálních studií na FRRMS a já pustíme do podobného dobrodružství při ucházení se o norské fondy, abychom napsali další zajímavou knihu a možná to uděláme s jednou (ještě bohužel ne partnerskou) norskou univerzitou. Ale abyste se toto dozvěděli, musíte si přečíst Mendel Green příští rok v květnu, takže stay tuned, folks!

Zahraniční stáže a studium Zájem o zahraniční pobyty mezi studenty MENDELU rok od roku roste. V loňském roce vyjelo do zahraničí na studium či praktickou stáž přes 700 studentů. Preferovány jsou především krátkodobé výjezdy, pobyt v zahraničí však může trvat i rok. Do Evropy studenti vyjíždí zejména přes program Erasmus+. Tuto možnost každoročně využije více než 200 z nich. Nejedná se přitom pouze o studijní pobyty, ale také o praktické stáže ve firmách, na univerzitách, na úřadech, ve výzkumných centrech či neziskových organizacích. Zkušenosti ze zahraničních praktických stáží jsou mezi zaměstnavateli velmi ceněny. Oddělení mezinárodních vztahů a internacionalizace (OMVI) podporuje také výjezdy studentů mimo EU skrze bilaterální smlouvy univerzity. Téměř 150 studentů tak mělo možnost si v roce 2018 vyzkoušet, jaké je to studovat či pracovat v USA, Thajsku, na Filipínách a v dalších exotických zemích. Zvláštní finanční podporu pak mohou získat studenti doktorských studijních programů. Kromě Erasmu, „bilaterálek“, CEEPUSu a dalších programů administrovaných OMVI, lze vycestovat se stipendii MŠMT a různých vládních, ale i soukromých institucí. Informace o těchto nabídkách dáváme na web a FB OMVI, a rozesíláme je také v pravidelném newsletteru „Zahraniční stáže a studium“. K jeho odběru se můžete přihlásit v osobním managementu v systému IS. Lukáš Kala, vedoucí OMVI

MENDEL GREEN

MORAVSKÝ KRAS VYDÁVÁ TAJEMSTVÍ Rozsáhlý vědecký tým vedený zástupci FRRMS Mendelovy univerzity v Brně dokončil tříletý projekt, který byl zaměřený na studium výskytu netuberkulózních mykobakterií, tedy rodu bakterií, který ke svému přežívání a případnému množení potřebuje vlhké a organicky znečištěné prostředí. V Moravském krasu a v jeho povodí, které je 3,5krát větší než samotné území Chráněné krajinné oblasti (CHKO), je nejvýznamnějším zdrojem těchto mikroorganismů povrchová voda včetně rybníků. Projekt podpořila Grantová agentura České republiky. TEXT a FOTO: Ivo Pavlík, FRRMS MENDELU

Různá odborná zaměření řešitelského kolektivu umožnila posuzovat různé složky prostředí, které se nachází jak na povrchu v povodí, tak v podze mích prostorách Moravského krasu. Jako nejvýznamnější zdroj organické hmoty, která znečišťuje prostředí, se v současné době jeví města a obce. Kritickým faktorem pro znečištění povrchových vod protékajících tímto osídleným územím je přítomnost čistíren odpadních vod (ČOV). Některé obce nemají oddělenou kanalizaci, což při přívalových deštích způsobuje vy plavení nevyčištěných odpadních vod z ČOV. V jeskynním prostředí přitom neexistují účinné mechanismy, které jsou na povrchu a jež napomáhají odstraňování organického znečištění. Jsou jimi zejména meandrující části vodních toků s bohatou okolní vege tací. V podzemí naproti tomu chlad, nedostatek kyslíku v sedimentech organické hmoty a omezené aktivity živých vodních a dalších bezobratlých organismů neurychlují rozkládání organické hmoty. Přítomnost námi sledovaných mykobakterií byla nej častěji zaznamenána v sedimentech, které byly přeplaveny při povodních přitékající vodou z povrchu. Sedimen ty v jeskynních bez vodních toků byly většinou na organickou hmotu chudé a rovněž i přítomnost mikroorganismů a bezobratlých živočichů (např. žížaly nebo brouci) byla minimální.

Skapovou vodou jsou do jeskynních prostor přinášeny dusíkaté látky a chemické sloučeniny, kterými jsou např. pesticidy používané při zemědělské činnosti. Námi sledova né bakterie a jiné mikroorganismy včetně plísní se ve skapových vodách vyskytovaly ojediněle. Tuto skapovou vodu však není možné považovat za bezpečnou, tedy pitnou. Bylo totiž zjištěno, že přítomní netopýři, kteří v jeskyních zimují, rozšiřují prostřednictvím guána v téměř sterilním jeskynním prostředí různé mikroorganismy. Dalším významným a zajíma vým zdrojem námi sledovaných mykobakterií i jiných bakterií byly v jeskyních žížaly a nitěnky. Všechny jejich druhy se do jeskyn ního prostředí dostávaly nejčastěji s povrchovou vodou. Při pozorném pohledu na organické sedimenty bylo možné v různých částech jes kyní spatřit před světly lamp rychle mizející žížaly. Jejich výkaly, často označované speleology jako „trusin ky“, pokrývají v některých částech jeskyní desítky metrů čtverečních velké plochy, které jsou označované jako „trusinkové lavice“. Výskyt ni těnek ve vodním jeskynním prostře dí nejčastěji souvisel s přítomností vodního sloupce. Ten býval často intenzivně znečištěn organickou hmotou pocházející z rybníků nebo

vodních toků kontaminovaných odpadními komunálními, průmyslo vými nebo zemědělskými vodami. Nápadné byly v jeskynním prostředí také plísně a plodnice hub, které se často vyskytovaly na dřevitém materiálu. Ten bývá do jeskynních prostor nejčastěji přinesen vodním tokem z povrchu krasového území nebo z jeho povodí. Jsou to části rostlin, listí, jehličí, šišky, větvič ky a další rostlinný materiál. Tzv. konstrukční dřevo, které je součástí různých konstrukcí včetně dřevě ných schodů, zábradlí, trámů apod., bývá také často houbami napadeno. Přítomnost mykobakterií a dalších mikroorganismů v rozkládajícím se dřevitém materiálu jakéhokoliv původu bylo rovněž vysoké. Z pohledu pobytové bezpečnosti v jeskynním prostředí jsou tyto nové poznatky důležité. Veškerý organický materiál je nutné v jesky ních považovat za rizikový. Proto je nutné v jeskyni dodržovat hygienic ké návyky a minimalizovat infekci pozřením nebo vdechnutím konta minovaného materiálu. Po návratu z jeskyní na povrch doporučujeme lidem se co nejdříve omýt vodou s použitím mýdla. To zajišťuje dostatečné smytí většiny mikro organismů mykobakterií.

MENDEL GREEN

VĚDCI BUDOU ZPOVÍDAT PAMĚTNÍKY, ZAJÍMÁ JE SOCIALISTICKÉ ŠKOLSTVÍ Odborníci z Institutu celoživotního vzdělávání (ICV) se budou zabývat každodenností socialistických středních odborných škol. Projekt, který povede historik pedagogiky a školství Michal Šimáně, podpořila Grantová agentura České republiky (GA ČR). Šimáně tak naváže na svou předešlou práci, kdy se s kolegy zabýval běžným životem pedagogů základních škol. TEXT: Filip Vrána FOTO: AVC Získal jste jako jeden z prvních vědců ICV prestižní grant. Co to pro Vás profesně znamená, čím se budete zabývat? Je to tak. Jedná se vlastně o vůbec první projekt podpořený Grantovou agenturou České republiky, který se bude na ICV MENDELU řešit. Osobně jsem byl velice mile překvapen, když jsem se to dozvěděl. Společně s kolegyní z našeho pracoviště Lenkou Kama novou, která je do projektu zapojena jako spoluřešitelka, jsme totiž podávali žádost zejména s tím, abychom prošli aspoň prvním posuzováním a „nevy padli“ kvůli nějakým formálním chybám. Vzhledem k tomu, že jsem teprve před rokem a půl ukončil doktorské studium a jedná se o moji první žádost ke GA ČR z pozice hlavního řešitele, tak mým cí lem bylo si to zkusit, a jak se říká, aspoň se zúčastnit. No a dopadlo to naprosto neočekávaně, až z toho mám někdy, když nad tím přemýšlím, skoro strach. Uvědomil jsem si totiž, že uspět a získat dotaci je jedna věc. Nicméně ta těžší část nás teprve čeká. Ale samozřejmě zcela jasně převažuje nadšení a doufám, že následující tři roky, kdy projekt bude řešen, nám vydrží. K Vaší druhé otázce: Řekl bych, že se jedná o projekt, který asi trochu vybočuje z celkového zaměření Men delovy univerzity. Týká se totiž historie středních odborných škol. Respektive, stručně řečeno, se společně s kolegyní zaměříme na studium každodenního života těchto škol v období socialistic kého Československa. Abych byl úplně

přesný, tak středních odborných škol, které se nacházely a často ještě nachá zejí na území bývalého Jihomoravského kraje, který byl o něco rozsáhlejší než v současné době. Výzkum bude založen primárně na rozhovorech s učiteli, kteří v dané době na těchto školách půso bili. Ovšem data získaná z rozhovorů se budeme snažit doplnit i archivními materiály. Naším cílem je prozkoumat a zachytit každodenní život těchto škol a profesní i osobní život učitelů, kteří na těchto školách působili. Zde bych chtěl zdůraznit, že nám v žádném přípa dě nejde o srovnání tehdejší situace se současnou dobou či o hledání nějakých senzací, jak tomu dnes často bývá zejména v žurnalistice, ale čistě poznat, jak to tehdy na těchto školách vypa dalo, jakým způsobem učitelé jednali a proč. Rozhodně v tomto směru také není naším cílem hodnotit něčí jednání v tehdejší době atd. Jak náročné bude hledat pamětníky po 30 letech, kolik rozhovorů chcete udělat? To je dobrá otázka, na kterou odpovím trochu zeširoka. Jak jsem říkal, žádost jsme podávali skutečně s tím, že jsme moc nevěřili, že by to mohlo vyjít. Nicméně tématu jsme se chtěli věnovat i v případě, že bychom dotaci nezískali. Už na sklonku jara minulého roku jsme proto oslovili naše studenty z Univer zity třetího věku, která je součástí ICV MENDELU. To byl první krok. Jedno duše jsme se zeptali, zda někdo z nich nepůsobil před rokem 1989 jako učitel

na střední odborné škole a nechtěl by se s námi v rámci našeho výzkumu podělit o své vzpomínky a zkušenosti. Zajímavé v této souvislosti je, že jsme zjistili, že mnoho bývalých učitelů střed ních odborných škol na naší Univerzitě třetího věku nestuduje, nebo nám to jednoduše z různých důvodů nepro zradili. Přesto jsme nějaké kontakty navázali. Ovšem to by zdaleka nestačilo, proto využíváme také naše kontakty se středními odbornými školami a oslovu jeme například vedení těchto škol, zda náhodou neví o někom, kdo na jejich škole působil i před rokem 1989 a byl by ochotný si s námi o tom popovídat. S hledáním se nám snaží pomoct samo zřejmě i naši kolegové z ICV MENDELU či přátelé. Někdy dojde i na náhodu, kdy Vám kontakt dá někdo, od koho bych to ani já, a mnohdy ani on v první chvíli nečekal. Já osobně, když někdy musím k lékaři a sedím v čekárně, tak čas od času zapředu rozhovor se seniory, co tam čekají se mnou, a rovnou se jich de facto zeptám, zda neučili někde na střední odborné škole či někoho takového neznají. Zatím jsem však takto nikoho nenašel. Většinou se mi dostane odpovědi: „Vám připomínám nějakou Vaši bývalou učitelku, že?“ Poslední a velmi důležitou metodou získávání případných respondentů je metoda tzv. sněhové koule, kdy se již získaných respondentů ptáme na to, zda nemají nějakého kolegu, kamaráda, taky býva lého učitele, který by se rád výzkumu zúčastnil. To obvykle funguje nejlépe. Nejtěžší je tedy ten začátek. Ty první

MENDEL GREEN

Michal Šimáně (*19. 12. 1982) je absolventem Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde se během svého bakalářského, magisterského i doktorského studia věnoval zejména dějinám pedagogiky a školství. V současné době působí na ICV MENDELU jako zástupce ředitele pro tvůrčí činnost a odbor ný asistent a profesně se zabývá především výzkumy zaměřenými na české dějiny pedagogiky a škol ství v období 19. a 20. století. Je členem redakční rady časopisů Lifelong Learning a Discourse and Communication for Sustainable Education a řady odborných vě deckých asociací jako International Standing C onference for H istory of Education, Česká asociace orální historie, Česká asociace pedagogického výzkumu ad.

kroky. Pak už se to „nabaluje“. Co se týká počtu rozhovorů, tak tam musíme určitě splnit to, co jsme slíbili v rámci žádosti. Celkově chceme realizo vat 30 až 40 rozhovorů. Nicméně obvyk le s jedním respondentem realizujeme rozhovory dva, někdy i tři. Tedy hodláme oslovit minimálně 15 respondentů. To se může zdát na první pohled málo, ale je potřeba mít na paměti, že jsme na to jen dva, projekt bude financován jen tři roky a respondenti mají svůj osobní život, kterému se musíme přizpůsobit. To znamená, že od navázání kontaktu do realizace prvního rozhovoru to může trvat třeba i tři měsíce, protože respondent je zrovna v lázních, na do volené, hlídá vnoučata, jednoduše není k dispozici. Někdy, a i to se bohužel stává, respondent během této doby zemře. Samozřejmě nějakou dobu trvá i analýza rozhovoru, po kterém jdete s respondentem realizovat druhý rozhovor. Ze své zkušenosti ovšem můžu říct, že je dost pravděpodobné,

že respondentů bude nakonec o něco víc, než jsme slíbili, stejně jako i rozho vorů. Nicméně nějaké na první pohled závratné číslo nelze očekávat. Není to jednoduše v našich silách. Samozřej mě, že výsledky výzkumu pak nelze ani generalizovat. Jednak kvůli počtu respondentů, jednak kvůli regionálním odlišnostem. Například situace v Ústec kém, respektive bývalém Severočeském kraji byla ve srovnání s Jihomoravským odlišná již jen svou mírou religiozity apod. Případný stejný výzkum v Severo českém kraji by tak velmi pravděpodob ně odhalil určité odlišnosti. Můžete popsat metodu, jak rozhovory s pamětníky vedete? Budete třeba ověřovat výpovědi bývalých učitelů v archivních pramenech? Jaké je úskalí orální historie? V rámci našeho výzkumu budeme využívat tzv. metodu orální historie, která se podle mého názoru v poslední

době stává stále více oblíbenější při studiu soudobých dějin, tedy relativně nedávných událostí. Nelze si to nicmé ně představit tak, že stačí vzít do ruky diktafon, najít ochotného respondenta, vyzpovídat ho a je hotovo. Ač se to nezdá, jedná se o mnohem více sofis tikovanější proces, u kterého hraje roli nejenom důkladná znalost této meto dy, ale i získané zkušenosti. Například bez získání důvěry respondenta jen stěží dosáhnete nějakých zajímavých a třeba dosud neznámých informací o jevu, který zkoumáte. To by měl být podle mého názoru vždy první krok v rámci takovýchto výzkumů. První rozhovor s respondentem navíc spíše připomíná monolog, kdy se snažíme respondentům neskákat moc do řeči, nechat je volně vyprávět o svém životě od dětských let po současnost. Stručně řečeno, nechat je vyprávět svůj životní příběh. Teprve druhý, případně další rozhovory jsou již dialogem mezi námi a pamětníkem. Při nich se už ptáme

MENDEL GREEN

na témata, která nás zajímají a zároveň se doptáváme na záležitosti, které vyply nuly právě z toho prvního rozhovoru. Z mého pohledu a na základě mých zkušeností považuji za asi největší úskalí tzv. vzpomínkový optimismus pamětníků. Jinak řečeno, a je to zcela pochopitelné, respondenti si vybaví spíše radostné události než ty, které je nějakým způsobem stresovaly, mají navíc tendenci si minulost trochu při krášlovat. Jiným úskalím je mlčenlivost respondentů zejména u citlivých témat. Příkladem může být má zkušenost s jednou respondentkou, které jsem se ptal na její prožití událostí souvisejících s Pražským jarem a nástupem norma lizace. Samozřejmě zejména ve vztahu ke škole. Vysloveně mi odpověděla, že by byla raději, kdybych se jí místo toho zeptal třeba na její profesní život. Tedy i po velmi dlouhé době, v tomto případě po 50 letech, může být pro pamětní ky nepříjemné se k určitým tématům vracet. Přesto, možná i díky tomu, že s respondentkou jsem byl již delší dobu v kontaktu a důvěřovala mi, mi po krátké odmlce vylíčila své zkušenosti z tohoto období. Jiné úskalí, trochu překvapivé zrovna u učitelů, je jejich poměrně náročné rozpomínání se na to, jak vypadala tehdy výuka. Ukazuje se totiž, že o každodenní rutině se jen těžko vypráví. S ověřováním vzpomínek a zkušeností pamětníků s pomocí archivních prame nů je to velice obtížné. Jednak u nás v současné době archiválie týkající se socialistického školství nejsou zdaleka zpracované, a tudíž často ani dostupné. Jednak respondenti uvádí své osobité a jedinečné zkušenosti. Není zřídkavým jevem, že nám sdělí i zcela nové a dosud nikde nezachycené informace. V této souvislosti mě napadá třeba průběh „očisty“ mezi učiteli na základních školách po roce 1968. V dochovaných archiváliích nejsou často informace, o kterých respondenti mluví, ani zachyceny. V těchto materiálech mohou být informace dokonce zkresleny, aby více odpovídaly idejím režimu. Je proto nutné jak k archivním pramenům, tak

i ke vzpomínkám respondentů přistupo vat velmi kriticky. Váš výzkum navazuje na předchozí práci týkající se každodennosti socialistických základních škol. Co zajímavého jste s kolegy zjistil, co Vás nejvíce překvapilo? Je to tak. Již během svého doktorského studia na Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity jsem se jako spoluřešitel společně s ko legy Jiřím Zounkem a Danou Knotovou podílel na řešení projektu zaměřeného na základní školy v období normalizace. Hlavním výsledkem jsou dvě zajímavé monografie, které mohu jen doporučit. Překvapení bylo vícero. Kolegové by jistě uvedli jiné záležitosti, ale pro mě osobně to byla asi politika KSČ ve vzta hu k náboženské výuce na školách. Ta nebyla kupodivu zakázána, náboženství se mohlo vyučovat jako nepovinný předmět. Mělo to ovšem své opodstat nění. Pro tehdejší režim totiž šlo o jednu z forem toho, jak si číselně vykázat úspěšnost ateizace společnosti. Zjedno dušeně řečeno, čím méně přihlášených dětí do tohoto předmětu, tím lépe. Samozřejmě s tím souvisela i celá řada úkolů, které učitelé museli vykonávat, a které absolutně nesouvisely s tím, co by se od profese učitele dalo očekávat. Například museli hlídat před kostely a zaznamenávat, které děti z jejich třídy či školy kostel navštěvují. Jindy museli například navštěvovat rodiny dětí přihlá šených do náboženství a rodiče nutit, aby děti z tohoto předmětu odhlásili. Sami rodiče a koneckonců i samotné děti kvůli tomu zažívali mnoho obtíží. Nebylo nezvyklé, že dítě, o kterém se na škole vědělo, že je věřící, mohlo mít problémy dostat se například na gym názium, i když z hlediska studijních výsledků i nadání by to pro něho byla ideální cesta. Ředitelé škol byli navíc motivováni zvláštní finanční odměnou právě za to, že se například pro daný školní rok do náboženství nepřihlásí žádné dítě. Jednání vedení školy s rodi či, kteří chtěli své dítě přihlásit do nábo ženství, tak asi není třeba popisovat.

Jaký je zájem vědců a veřejnosti o tuto poměrně mladou historii? Řada současníků možná namítne, že dobu, kterou zkoumáte, si ještě dobře pamatují. Proč je však potřeba historii starou teprve tři dekády už nyní zaznamenávat? Když jsem začal spolupracovat na vý zkumném projektu, o kterém jsem před chvílí mluvil, to bylo kolem roku 2014, výzkum na toto téma až na jed nu monografii od Dany Moreeové v podstatě neexistoval. A to se bavíme o základních školách. Co se týká střed ních odborných škol, tak se jedná de facto o vůbec první výzkumný projekt na toto téma. Dosud se obdobný výzkum, pokud je mi známo, u nás ne realizoval. Zajímavé v této souvislosti, ale jedná se jen o můj osobní názor, je to, že toto téma rezonuje víc v zahra ničí než u nás. Tedy pokud se bavíme o školství v Československu v době socialismu, nikoliv o metodě orální historie jako takové. Těžko říct proč. U širší veřejnosti je ohlas více znát. Alespoň pokud mohu soudit na zákla dě svých přednášek, které mám jak pro budoucí bakaláře, tak i pro dok torandy či studenty Univerzity třetího věku nebo pro současné učitele atp. Každá tato skupina to ovšem vnímá jinak. Seniory to navrací do času jejich mládí či středního věku a probouzí to řadu vzpomínek. Pro doktorandy se často jedná o dobu jejich dětství, na kterou si však málo pamatují a něco znají jen z vyprávění svých rodi čů či prarodičů, tedy podobně jako já, a rádi by se dozvěděli víc. Pro bakalář ské studenty je to pak většinou zcela nová a skoro neznámá kapitola našich dějin. Tak jako tak toto téma vyvolává řadu zajímavých diskuzí. Rád bych se ovšem ještě vrátil k tomu, jak jste se zmínil o „poměrně mladé historii“. Ono se může na první pohled zdát, že se jedná o poměrně mladou historii, ale v souvislosti s tím, co jsem před chvílí říkal, je pomalu na takový výzkum pozdě. Archivní materiály k tomuto tématu jsou nezpracované, tedy se moc neví, co v nich vlastně

MENDEL GREEN

je. Zbývá tak ptát se pamětníků, kteří navíc svými osobitými zkušenostmi a vzpomínkami tuto dobu obohacují o pohled, který v archiváliích bude pravděpodobně zachycen jen stěží. Bohužel tyto osobité a často jedinečné vzpomínky a zkušenosti pomalu mizí společně se svými pamětníky. Je totiž třeba vnímat fakt, že naši respondenti jsou převážně senioři vyššího věku.

Jaké projekty plánujete v budoucnu? Tak to jste mě teď trošku zaskočil. V první řadě se chci nyní soustředit na téma našeho projektu. Ale pravdou je, že bych se rád dál věnoval tématům z oblasti dějin pedagogiky a školství. Vzhledem k tomu, že kromě dějin so cialistického školství jsem se například v rámci své disertace zaměřil na dějiny českých menšinových škol v období prv

ní Československé republiky, je možné, že v dalších letech se v čase posunu opět trochu dále do minulosti. Nicméně, pokud bude příležitost a po třech letech na tomto projektu zůstane kromě monografie i momentální nadšení, rád budu pokračovat ve výzkumu socialis tického školství. Témat ke zkoumání je ještě mnoho a nezdá se, což je škoda, že tomu za tři roky bude jinak.

ODEŠLA MIMOŘÁDNÁ OSOBNOST RADOMÍR MRKVA Ve věku 84 let zemřel v úterý 18. prosince lesník, ochranář, kaktusář, bonsaista a především skvělý člověk Radomír Mrkva. Mrkva byl profesorem Mendelovy univerzity v Brně v oboru ochrana lesa a myslivost, od roku 2012 emeritním profesorem, v letech 1994–1998 byl vedoucím Ústavu ochrany lesů LDF v Brně. Za jeho působení se podařilo transformovat ústav a založit moderní principy ochrany lesů na LDF MENDELU v Brně. Koncepce profesora Mrkvy je i nadále rozvíjena pracovníky stávajícího ústavu. Jeho činnost měla zásadní vliv na změny pohledu na ochranu lesů v ČR. TEXT: Petr Čermák, Libor Jankovský Radomír Mrkva nastoupil po praxi v lesním provozu, kde působil v letech 1957–1960 jako technik na polesí v Nových Hradech a poz ději jako referent na LZ Břeclav, na Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Zbraslav nad Vltavou. Na tehdejší Lesnické fakultě VŠZ v Brně začal pracovat v roce 1964 jako asistent v oboru ochrana lesa se širokým profesním záběrem. Po prověrkách počátkem 70. let byl přeřazen na Ústav ekologie lesa jako samostatný vědecký pracovník, kde působil až do roku 1990, kdy se vrátil zpět na Ústav ochrany lesů tehdejší Lesnické fakulty VŠZ v Brně. V krátké době prošel všemi pedagogickými stupni. V letech 1994–1998 byl vedoucím ústavu a výrazně se zasadil o transformaci ústavu a nastavení jeho nové koncepce a zaměření. Studentům zprostředkovával nejnovější poznatky, zapojoval je do řešení aktuálních otázek ochrany lesa, byl respektovaným pedagogem. Ve vědecké práci se orientoval na lesnickou entomologii, škody v lesích způsobené abio tickými činiteli se zvláštním zřetelem na škody imisemi, škody způsobené zvěří a řešení nerovnováhy mezi lesnickým a mysliveckým hospodařením, možné dopady klimatické změny na zdravotní stav dřevin. Mrkva je zakladatelem vědecké školy zaměřené na komplexním zhodnocení působe ní biotických a biotických stresorů na lesní ekosystémy a hodnocení příčin dopadů, dnes označovaném jako komplexní choroba. Jeho škola je dnes dále na ústavu rozvíjena a o tom, že je jím založená koncepce životaschopná a správná, svědčí především dyna mický rozvoj oboru i celého Ústavu ochrany lesů a myslivosti v posledních 20 letech. Mrkva v celém tvůrčím období úspěšně spojoval vědeckou práci s uplatňováním nových poznatků v praxi a pedagogice a po celou svou kariéru se osobně zasazoval o změny chápání pozice ochrany lesa v současném lesnictví. Nikdy se při prosazování těchto změn nebál osobního nasazení, zde je především nutno zmínit jeho přínos pro řešení problematiky škod způsobených zvěří, strategie boje s podkorním hmyzem apod. Mrkva byl ve svém oboru osobností uznávanou českými lesníky. Jeho práce přispěla a stále přispívá k dobrému jménu Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně. Jeho odchodem ztrácí české lesnictví významného odborníka, který se zasloužil jak o jeho rozvoj, tak o výchovu generací českých lesníků na brněnské fakultě.

MENDEL GREEN

DOBROTRH ANEB TRADIČNÍ ROZDÁVÁNÍ RADOSTI NA MENDELU TEXT: Alica Kahúnová a Martina Chládková FOTO: AVC Vôňa medovníčkov, silná aróma punču a tóny vianočných kolied sa opäť niesli priestormi Provozně ekonomickej fakulty Mendelovej univerzity. Už 6. rok žiaci vďaka predmetu Manažérske dovednosti organizujú charitatívny trh, tento rok s názvom „Dobrotrh“. Nepredbiehajme ale a poďme sa spolu pozrieť na to, ako sa to začalo tento rok. Každá z šiestich skupiniek na začiatku semestra dostala úlohu vybrať si neziskovú organizáciu, ktorej bude pomáhať. Študenti potom hlasovaním v jednotlivých skupinách vyberali, aká „neziskovka“ si podľa nich zaslúži najväčšiu podporu. Tento rok sme pomáhali od detí až po psíkov. Pomáhalo sa presne 6 neziskovým organizáciam, a to sú Debra, Brontosaurus, Korunka Luhačovice, S lehkou hlavou, Vodicí pes a Pomáháme dětem. Viac o neziskových organizáciách a Dobrotrhu nájdeš aj na našich webových stránkach dobrotrh.mendelu.cz.

Každá skupinka mala neľahkú úlohu a všetci sa do toho pustili na plno. Museli zvládnuť organizáciu, ako po manažérskej, tak i po marketingovej stránke. Nehovoriac o zháňaní produktov, aby mali na stánkoch čo predávať. Každý stánok si vymyslel niečo vlastné, či už to boli hry, tombola, víno, domáce koláčiky, vlastnoručne vyrábané ozdoby alebo už spomínaný punč. Väčšina stánkov si výrobky buď svojpomocne vyrobila, alebo robili zbierky, kde im ľudia mohli nosiť veci, ktoré by chceli darovať. K čomu tiež dopomohol svetový deň darcovstva Giving Tuesday. Študenti do prípravy aj do samotného Dobrotrhu vložili veľa úsilia a času. Jednej skupine sa dokonca podarilo získať sponzorský dar. Nie je sa teda čomu diviť, že 6. ročník bol rokom rekordným. Dohromady sa vybralo neuveriteľných 113 711 Kč. Čoho si nesmierne vážime a chceli by sme sa

veľmi poďakovať všetkým, ktorý sa na akcii podieľali akýmkoľvek spôsobom. Ak mám hovoriť za študentov, je to lepší pocit, ako spraviť ťažkú skúšku. Vedieť pracovať s takým počtom ľudí je výzva. Určite sa nejedna skupina stretla s problémami. Ale predsa len byť súčasťou tejto akcie je na nezaplatenie. Je až neuveriteľné, koľko za jeden jediný deň načerpáte pozitívnej energie. A napriek tomu, že každá skupina pracuje zvlášť, nakoniec sa všetko prepojí a utvorí tú pravú atmosféru. Chcela by som odkázať študentom, ktorý prídu po nás, aby si tiež zapísali tento predmet. Prečo? Aby nám dokázali, že vedia posunúť latku ešte vyššie, že dokážu prekonať tento krásny rekord. Odporúčam tento zážitok všetkými desiatimi a nezabudnite, nie je dôležité vyhrať, ale užiť si to! S kým sa teda uvidím budúci rok?

21. 9. 2019 Botanická zahrada a arboretum MENDELU

Já běžím taky! behrektorky.mendelu.cz