Issuu

Druhý festivalový týden nabídl komorní setkání s českou hudbou strana 3

Václav Luks: Zůstávám věrný svým ideálům strana 8

mezinárodní hudební festival

Adam Viktora: „Lužanskou“ miluji strana 11

20. září – 25. října 2014 Objevujeme nová festivalová místa: Schrigiswalde

festivalový zpravodaj

6 / 2014

strana 13

soutěž: Vyhrajte 2 vstupenky na recitál Gerharda Oppitze! strana 17

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 20. září – 25. října

2014

letošní ročník Lípy Musicy nabral rychlý spád a už jsme v jeho polovině. Druhý festivalový týden nabídl převážně komorní setkání s českou hudbou. O populárnější úvod se dvojmo postaral Hradišťan, nestárnoucí stálice naší hudební scény, která stále hledá nové a nové impulsy a stále dovede své posluchače přivést k zamyšlení a „vzít za srdce“. Následovala šluknovská premiéra v rytmu Slovanských tanců, vydařený úvod saské kapitoly festivalu se Zemlinského kvartetem, virtuózní barokní večer při svíčkách a v závěru pak éterické setkání s harfou v Kravařích.

právě začínajícím se s námi můžete vypravit do Děčína, Stráže pod Ralskem nebo saského Schirgiswalde. Připraveny jsou chvíle s mistrovským pojetím barokní hudby v podání Collegia 1704 na děčínském zámku, či setkání s oslavovanou českou hudbou – Dvořákem i strážským rodákem Biberem. Pokračování saského přesahu festivalu bude hostit premiérové místo – Schirgiswalde, které si blíže představíme, a kam se s námi můžete zcela zdarma vypravit na benefiční koncert věnovaný dříve představenému Nadačnímu fondu Ozvěna, který si klade za cíl pomáhat sluchově handicapovaným dětem.

Před námi jsou koncertně (kvantitativně míněno) méně nabité týdny. V tom

Závěrem bych ráda poděkovala všem, kteří se letos již zapojili do našeho

posluchačského průzkumu a mají tak jedinečnou možnost vyhrát exkluzivní abonmá pro 2 osoby na všechny koncerty 14. ročníku festivalu v roce 2015. Pokud jste tak doposud neučinili, máte tuto možnost na koncertech i on-line a získáte tak automaticky slevu 20 % na 2 vstupenky na klavírní recitál Gerharda Oppitze s možností dopravy zdarma, který se uskuteční 23. října v Teplicích. Za festivalový tým vám za vaši přízeň a spolupráci děkuje a na setkání na dalších koncertech letošního ročníku festivalu se těší Lucie Johanovská

aktuality Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 a Mgr. Tomáš Cidlina grafické zpracování: DÍLNA.com foto: archiv festivalu, Lukáš Pelech Atelier, kniha Českolipsko na dlani www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

Aktuálně z pokladny Z koncertů, které jsou před námi, se můžete stále ještě vypravit do všech míst, tj. Děčína, Stráže pod Ralskem i Schirgiswalde. Místa v autobuse jsou k dispozici ještě u posledního jmenovaného místa. Naše festivalová pokladna má otevřeno každý všední den od 15 do 18 hodin, vstupenky můžete zakoupit i on-line.

Pomáháme Ozvěně Všechny letošní koncerty provází veřejná sbírka věnovaná nově vzniklému Nadačnímu fondu Ozvěna, který vznikl s cílem podpořit rodiny s dětmi a mladistvými, kteří se potýkají se sluchovým postižením. Podpoře aktivit tohoto fondu je věnován i benefiční koncert, který se uskuteční v neděli 12. října v saském Schirgiswalde za účasti Ensemble Inégal. Vstupné na tento koncert je dobrovolné a doprava z České Lípy či Nového Boru zdarma. Přijeďte s námi podpořit dobrou věc! pokračování

Komorní setkání s českou hudbou aneb ohlédnutí za druhým festivalovým týdnem

Rozjímání s Hradišťanem aneb vteřiny křehké Druhý festivalový týden zahájila dvojice koncertů, která publika nabídla chvíle hloubavé i radostné ve společnosti vynikajícího hudebního tělesa Hradišťan, jež je stálicí české hudební scény již více jak tři desetiletí a své publikum si získává osobitým pojetím lidové, ale i klasické a etnické hudby. Znamenitá interpretace, originalita a duchovní hloubka, to jsou atributy, které si Hradišťan utvářený osobností Jiřího Pavlici nese ve své duši a jejichž zživotnění nabídl i dychtivému cvikovskému a novooldřichovskému publiku. Večer, jímž posluchače slovem provedl sám Jiří Pavlica, tematicky usazený třemi fenomény – láska, život a smrt – pulsoval v duchu myšlenky „bez usebrání není radosti a bez radosti nemůže nastat usebrání“. Muzikanti na úvod přinesli radostný pozdrav z Moravy, přímo z pokladnice velehradského kláštera, a v duchu zmíněného motta také modlitbu Anděle boží. Téma lásky představil Hradišťan na úvod osobitým pojetí lidové písně Lásko, milá lásko, a také lyrickými i zemitými moravskými lidovými písněmi ze sbírky Leoše Janáčka. Kontrast ve vnímání této „sole života“ u žen a mužů rozprostřeli muzikanti na plochách jímavé melancholické písně Vlaštověnka lítá v podání zpěvačky Alice Holubové a temperamentní písně Poseďme ve sklípku, bratříčci milí s připomínkou Šalamounovy Písně písní, do které Jiří Pavlica zakomponoval navíc i hudební motivy jihoafrické. Svorníkem k dalšímu tématu se stalo zařazení písně Kos se směje, kos si hvízdá určené pro děti z programu Studánko, Rubínko v podání zpěváka a hráče na dechové nástroje Davida Burdy. zpět na obsah

Blok věnovaný fenoménu života zahájilo Pavlicovo zamyšlení nad jeho křehkostí, proměnlivostí a pocity vykořeněnosti. Silně křesťanské vnímání daru života, daru, který je zdarma, je však tím nejdražším, hudebně muzikanti odstartovali populární písní Anděl strážný. Zajímavým prvkem večera byl návrat k tradici staroslovanské k věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi – zařazení chorálu Obrana filosofa Konstantina zpívaný ve staroslověnštině. V další části pak akcentovali téma dialogu, jež nabídlo protnutí i se základní festivalovou myšlenkou. Sympatická byla i příchylnost k hudbě klasické a zvláště české s vědomím oslav jejího probíhajícího výročního roku. Obé zaznělo v Písni nábožné, písni o Panně Marii z odkazu Bohuslava Martinů na slova Františka Sušila a Novákově Slovácké suitě resp. v originálních ozvucích novákovských motivů v hudbě lidové. Dialog niterný i živelný završil téma života a předznamenal závěrečné téma smrti.

v dojemné písni „Až bude moje duše bez těla“ i kompozicí lehce psychedelickou, akcentující čas, jež odměřuje lidské bytí. Po hudební stránce zde Hradišťan ukázal svou druhou tvář, tvář nejen osobité cimbálové kapely, ale i moderního tělesa kráčícího vstříc chuti publika po novosti, alternativě, world music, rytmičnosti, prvkách elektronické hudby… Závěr koncertu pak patřil zařazení třech písní, které patří dle Hradišťanu u publika k nejoblíbenějším. Nechybělo proto Rozpomínání, ani populární skácelovské písně Modlitba za vodu a Krátký popis léta. Hradišťan sám je fenoménem a fenomenálně se i obsahovým fenoménům dokáže věnovat. Kvalita hudebního provedení v instrumentální i vokální lince, obsahová hloubka sdělení hudebního i slovního přinesla posluchačům vzácné a křehké vteřiny radosti i usebrání…

Hudební výpověď k tématu závěru žití nepřinesla posluchačům do myslí stín a pochmurno, ale v duchu veršů básníka Skácela smrt představila jako „jinou druhou stranu mince života“ pokračování

Taneční premiéra ve Šluknově Ve čtvrtek 2. října se uskutečnila festivalová premiéra v nejsevernějším městě České republiky – Šluknově. Zdejší nově zrekonstruovaný, původem renesanční zámek, jeden z klenotů severočeské architektury, hostil netradiční klavírní duo: otce a syna, profesora a jeho žáka, Ivana a Lukáše Klánských. Večer cele zaslíbený české hudbě byl premiérou i pro Šluknovský zámek, neboť byl poprvé v jeho koncertním sále instalován klavír. Klánští na něj zahráli kompletní Dvořákovy Slovanské tance. Dvořákovy Slovanské tance, z nichž mnohé měli premiéru v nedalekých Drážďanech, Dvořák zkomponoval na popud vydavatele Simrocka, který toužil po „českoslovanské“ obdobě Brahmsových Uherských tanců. Zkušený obchodník totiž vytušil v doposud neznámém českém autorovi výrazný komerční potenciál a vyzval jej k vytvoření cyklu čtyřručních klavírních skladeb v podobném duchu. Čtyřruční klavírní hra byla tehdy oblíbenou zábavou v měšťanských salonech a poptávka po nových skladbách byla vždy zaručena. Dvořák tuto nabídku přijal s nadšením a práce mu šla od ruky. Česká lidová taneční hudba mu byla velmi blízká, a tak dílo spatřilo světlo světa během tří týdnů. Souběžně skladatel připravil i orchestrální verzi, která svou popularitou vrhá na původní klavírní verzi v dnešní době neprávem stín. Přestože skladatel původně uvažoval o tom využít jako vzor pro svoji kompozici Brahmsovy Uherské tance, touto cestou se nakonec nevydal. Zatímco Brahmsovy tance jsou ve své podstatě variacemi na již existující lidové nápěvy, Dvořák zkomponoval v duchu lidové hudby vysoce stylizovaný cyklus s využitím témat vlastních. V první řadě nalezneme ozvuky českých tanců furianta, polky, sousedské a skočné, ale i ukrajinské dumky. V druhé řadě se přidávají česká špacírka, polská polozpět na obsah

néza, srbské kolo a valašsko-slovenský odzemek. Skladatel však zde jakoby již „netančí“ sám, ale je vzdáleným pozorovatelem, který taneční motivy spíše idealizuje a poněkud se víru křepčení vzdaluje a spíše na něj jen nostalgicky vzpomíná.

jež samo o sobě posouvá interpretační možnosti o řád výše. Efektní festivalová premiéra soustředěné šluknovské publikum potěšila a nadšený aplaus Klánští opětovali zopakováním jednoho za tanců „na veselou dobrou noc“.

Dvořákovy Slovanské tance jsou vděčným dílem, které nabízí pestrou paletu technických i výrazových prvků, jež mohou klavíristé využít, aby dali posluchačům na odiv své virtuózní umění. Nejde však o dílo povrchně efektní, je to výjimečná, invencí sršící sonda do bohatství lidového tanečního žánru, jež plyne s lehkostí a přirozeností. A přesně tak je vykreslili i Ivan a Lukáš Klánští. Rozmanité hudební myšlenky, důmyslně prokomponované, představili Klánští s mužskou razancí, plnokrevností, ale i citem a smyslem pro detail. Jiskřivou paletu hudebních nálad dokázali vystínovat ve všech možných odstínech, vyniknout dali výrazné dvořákovské polymelodičnosti i neobvykle výrazné basové linii. Atmosféru veselí a pohody, jež čiší zejména z první řady tanců, rozprostřeli ve šluknovském zámku s technickou jistotou i živou výrazovou přesvědčivostí a v druhé polovině večera pak přidali i další odstíny od poetické melancholie až po šťavnatou divokost. Výsledný dojem přirozenosti a spontaneity umocnilo jistě i pokrevní spojení a souznění umělců, pokračování

Brilantní úvod saské triády V pátek 3. října vstoupil 13. ročník festivalu nejen do své druhé poloviny, ale také začal psát svoji letošní saskou kapitolu. V prostorách evangelického kostela v malebném Waltersdorfu se představilo „nejaplaudovanější“ české smyčcové kvarteto nesoucí ve svém znaku přídomek po rakouském skladateli Zemlinském. A onu poněkud netypickou charakteristiku brilantní interpretací trojice českých kvartetů tento ansámbl beze zbytku naplnil.. Další příspěvek k oslavám Roku české hudby nabídl zajímavý exkurz do českè kvartetní literatury. Jako první zazněl Janáčkův první smyčcový kvartet „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“, který jako většina děl tohoto výjimečného skladatele zrcadlí téma ženy, v tomto případě na podkladu Tolstého novely nazvané Kreutzerova sonáta podle Beethovenovy skladby. Analýza této skutečnosti byla pro Janáčka silnou inspirací a přivedla skladatele k hudebnímu ztvárnění a vyjádření vlastního názoru: „Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou... .“ Dílo koncipoval dramaticky se čtyřmi větami jako expozici, peripetii, krizi a katastrofu. Všechny čtyři hlasy jsou v kvartetu vedeny samostatně, jsou zpěvné, jako by nepotřebovaly doprovod. Skladatelovy oblíbené opakované nápěvy symbolizující výkřiky a citově vypjatou řeč pojali hráči Zemlinského kvarteta a citem i patřičnou expresivitou. Kontrastnost obsaženou v samotné partituře rozvinuly do jímavé plastické šíře, pulsující zvukovou barevností dosáhli účinného napětí a tíživosti vlastního hudebního sdělení. Interpretace technicky neposkvrněná nabídla strhující janáčkovskou dramatičnost, mrazivou nervnost i líbeznou cituplnost v ryzí podobě. Druhým číslem večera byl návrat proti proudu času k odkazu skladatele Bedřicha Smetany, k silné autobiograzpět na obsah

fické výpovědi skladatele vměstnané do kvartetu nazvaného Z mého života. Smetanova kvartetní prvotina, kterou skladatel napsal v posledním desetiletí svého života, náleží jak k vrcholným dílům umělecké zralosti skladatele, tak i mezi skvosty světové kvartetní literatury. Dílo má, jak napovídá sám jeho podtitul, rysy intimní zpovědi, nicméně ve výsledku přerůstá ryze osobní rovinu a je obrazem všeobecně lidského, sugestivního dialogu mezi silnou lidskou osobností a jejím osudem. Zemlinského kvarteto mistrně vykreslilo rozvoj Smetanovy osobnosti od rozverné podoby mládí přes rozhárané hledání světonázoru a reálné podoby ideálů, od chvil radostně optimistických až po tragický okamžik ztráty sluchu a životního pokoje. Prokomponovaný hudební tok plný něhy, lásky, radosti, touhy, obav, stesku, napětí i děsivého nepokoje, tak jako život sám, rozvinuli hráči do plné škály zvukových barev i výrazových odstínů. Nenucená technická jistota, správné napětí souhry umožnily vystavět hlubokou niternou výpověď přesahující hranice individua do všeobjímajícího časoprostoru. Závěrečnou skladbou večera byl ponor do kvartetně bohatší tvorby dalšího českého velikána - Antonína Dvořáka. Jeho přínos ke světovému odkazu kvartetní literatury Zemlinského kvartet představil známým „Američanem“ - Smyčcovým kvartetem č. 12 F dur.

Skladatel dílo zkomponoval ve dnech pohody, rodinného štěstí a pohostinnosti, které užíval v české vesničce uprostřed americké Iowy o prázdninách roku 1893. A právě proto he kvartet niterně velmi českým, ale současně i vzletně americkým. Synergický dialog kultur obsažený ve formě i obsah byl symbolickým pro závěr večer, jímž se festival snažil prospět dialogu česko-německému. Idyličnost, jásavost i širokodechá melancholie sálající z hudebně neobyčejně invenčního přediva interpretovaná s věrností, respektem, úctou, živostí a zápalem si vysloužily nadšené přijetí českými i německými posluchači. Ten letos dvacetileté kvarteto odměnilo dynamickou Skočnou z Prodané nevěsty a líbeznou Sukovou Barcarolou. Zemlinského kvarteto jednoznačně potvrdilo, že česká kvartetní škola dokáže stále být pojmem i v mezinárodním měřítku a je tím nejlepším vývozním artiklem pro prezentaci české hudby. Ansámbl nadchl svou erudicí a zralostí, interpretačním nadšením, nadhledem i hloubkou. Brilantně vycizelovaný hudební zážitek bude pro mnohé jistě nezapomenutelný…

pokračování

Virtuózní večer při svíčkách Komorní setkání s českou hudbou pokračovala ve druhém festivalovém týdnu tradičním koncertem při svíčkách, který se už řadu let koná v prostorách zahrádeckého barokního kostela sv. Barbory. V sobotu se zde představilo výjimečné duo v oblasti interpretace staré hudby – houslistka Lenka Torgersen a cembalista Václav Luks. Program nazvaný Il violino boemo nabídl novodobé české premiéry houslových sonát našich barokních mistrů Bendy a Jiránka. Večer s virtuózní a galantní hudbou v jedinečné interpretaci obou umělců mohl klidně parafrázovat přezdívku skladatele Myslivečka v podobě „I divini boemi“… Program, který do značné míry kopíroval novou profilovou nahrávku Lenky Torgersen, byl koncipován jako představení dvou zajímavých osobností české hudební scény v období baroka. Františkové Jiránek a Benda, jak poznamenala i sama houslistka, měli mnoho společného. Pocházeli z malých českých poměrů, ale díky jejich výjimečným schopnostem se jim podařilo dobýt tehdejší hudební svět a stát se předními houslovými virtuózy v renomovaných kapelách hraběte Morzina, kterou, řečeno dnešními slovy, supervizoroval Antonio Vivaldi, či saského kurfiřta. Oba projevili také vynikající skladatelské schopnosti a stali se váženými komponisty v Praze, Drážďanech i Berlíně.

zpět na obsah

Na festivalovém koncertu byly představeny a porovnány jejich sonáty pro housle a basso continuo zastoupené cembalem. Výlet do doposud méně známého světa hudby, která se před mnoha staletími rodila na území dnešní České republiky, nabídl tóny na poslech blízké Vivaldimu, avšak na druhou stranu již osobitým způsobem předjímající nastupující klasicismus, tóny virtuózní a galantní. Ty, v sytých barvách, svěže, s něhou, lehkostí a jemností dokázala mistrně zahrát naše přední houslistka zaměřená na interpretaci staré hudby, která mimo sólovou dráhu udává „tón“ i většině českých ansámblů zaměřujících se na interpretaci staré hudby. Technická perfekce, kterou předvedla v těchto

náročných až záludných, vysoce zdobných kusech, byla naprosto suverénním základem pro neafektovanou, měkce vyzrálou výrazovost. O citlivý doprovod se postarala další „ikona“ české dobově poučené interpretace – cembalista Václav Luks (mj. umělecký vedoucí souboru Collegium 1704, se kterým se setkáme ve čtvrtek 9. 10. na zámku v Děčíně). Sólově navíc své interpretační umění představil v experimentální Stölzelově Enharmonické sonátě, která vytvořila pomyslnou osu programu věnovanému v první řadě houslím. Fascinující svět křehké barokní hudby vykreslili Torgersenová s Luksem s čistotou, lehkostí a bez příkras.

pokračování

Éterická harfa rozezněla Kravaře Druhý týden 13. ročníku festivalu završilo setkání s výjimečnou umělkyní – první dámou české harfy – Janou Bouškovou. Večer, který byl podobně jako ve dnech předcházejících cele zasvěcen odkazu české hudby, nabídl vyprodanému kostelu Narození Panny Marie v Kravařích skladby harfové i premiérová uvedení děl původem určených pro klavír, které si umělkyně speciálně pro tento večer připravila v provedení pro královský nástroj – harfu. Její oduševnělý, technicky dokonalý přednes nadchnul a výrazová paleta od subtilní éteričnosti až po majestátní razanci byla doslova elektrizující. Kravařský recitál zahájilo s ohledem na délku programu a nepříliš teplotně přívětivé podmínky kostela až druhé číslo, které nabízel program, a to Sonáta Es dur Františka Antonína Rösslera Rosettiho, která patří k pilířům harfového repertoáru. Toto dílo představitele české hudební emigrace 18. století je po kompoziční stránce výslednicí mannheimského vlivu, kam se autor uchýlil, s podněty haydnovsko-mozartovské estetiky. Tento příjemný elegantní kus přednesla Jana Boušková s technickou suverenitou i melodickou bohatostí. Následoval posun k dílům předních českých skladatelů 19. a 20. století. Dvořákova pětivětá Suita A dur, původně komponovaná pro sólový klavír, dnes spíše známá z orchestrální verze, je dílem intimní povahy, které charakterizuje uměřenost a neokázalost použitých prostředků. Kontrastně postavené věty nabízí tematicky i kompozičně bohatý materiál, který osciluje mezi slavnostním preludiem, pohyblivým scherzem, tanečním rondem, lyricky zasněným nokturnem i efektním závěrečným allegrem, které připomíná Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Všechny polohy tohoto krásného díla vykreslila Jana Boušková na svůj skvostný zlatý nástroj s citem, uhlazeností a přiměřenou efektností. Dílo Dvořákova žáka Josefa Suka bylo zastoupeno trojicí eklog Letní dojmy, zpět na obsah

které skladatel složil v reakci na narození syna a které jsou vyvrcholením zeyerovského optimistického ladění s předznamenáním impresionismu. Emocionálně bohaté skladby, slunné, prosycené pohádkovostí, štěstím, i kapkou melancholie, rozkvetly pod rukama harfistky Jany Bouškové do vřelé palety zvukových barev a ve výrazu neokázale rezonovaly s citlivou duší umělkyně samotné. V závěru večera přednesla Jana Boušková úpravu Smetanovy Vltavy z pera Jana Hanuše Trnečka. Soustředěné festivalové publikum jistě nejvíce zaujala právě tato skladba, která dala plně vyniknout okouzlujícímu umění „první dámy české harfy“. Zaujala precizností, suverénní technikou a zvukově bohatou hrou neobyčejného dynamického rozsahu, kterým vyplnila beze zbytku celý prostor kostela. Její oduševnělý přednes nadchl a výrazová paleta od subtilní éteričnosti až po majestátní razanci byla doslova elektrizující. Kouzlo královského či andělského nástroje, kterým bývá harfa označována, Jana Boušková předestřela v plné síle a kráse a ukázala, že patří skutečně ke světové špičce ve svém oboru. Její recitál odměnilo publikum vřelým a dlouhým potleskem a vyžádalo si přídavek v podobě ukázky z Dusíkovy Sonáty Es dur. pokračování

Václav Luks: Zůstávám věrný svým ideálům S osobností znalce staré hudby Václava Lukse jsme se v rovině interpretační mohli setkat již na tradičním koncertu při svíčkách v Zahrádkách, kde na cembalo doprovodil houslistku Lenku Torgersen. Podruhé se společně s vlastním ansámblem Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 představí ve čtvrtek 9. října v Knihovním sálu na zámku v Děčíně, kde zazní Slavné barokní kantáty a motety s dílen Bacha, Schütze, Berhnharda a Weckmanna. Při této příležitosti vám přinášíme rozhovor, který s Václavem Luksem připravil náš partnerský Týdeník Rozhlas. Proč má váš soubor v názvu číslovku 1704? Můžeme ji vztáhnout k první známé skladbě Jana Dismase Zelenky Via laureata právě z toho roku, i když z ní zatím bohužel známe jen ten název? Je to tak, datum v názvu souboru je pro mě symbolem začátku zlaté éry českého baroka. Ale dnes už ten název čteme spíš jako symbol historie našeho souboru. Když jsem v roce 1991 na plzeňské konzervatoři zakládal první hudební seskupení, které se mělo věnovat především české hudbě vrcholného baroka, neznal jsem Zelenkovo dílo příliš podrobně, noty byly přístupné ve velmi omezené míře, a přece mě jeho osobnost přitahovala. Od té doby jsme se posunuli dál, rozšířili jsme záběr, nicméně prvotnímu nadšení i identifikací se Zelenkovou osobností jsme zůstali věrni. Byť to někomu může připadat jako komerčně nepříliš vhodný název, já zůstávám věrný svým ideálům. Měl jste od začátku jasno, jakou cestou se chcete vydat? Když je člověku dvacet, hledá jiné cesty, než je mainstream, tedy běžný koncertní repertoár, jaký se v té době učil na hudebních školách. Barokní umění mě přitahovalo vždycky, nostalgie po té době byla ve mně zakódovaná odjakživa. Když jsem byl malý, rád jsem kreslil, imitoval jsem například grafiky

zpět na obsah

Václava Hollara, na výletech s rodiči mě na rozdíl od spousty jiných dětí nejvíc bavilo procházet hrady a zámky. Touha putovat do minulosti ve mně zkrátka byla zakořeněná. Když se objevila možnost, abych si ji začal plnit, měl jsem už jistou profesní zkušenost a věděl jsem, kam se chci vydat. Během studií jsem hrál dva roky v pražském Národním divadle na lesní roh. Pro koho by nebyla pocta hrát pod nápisem Národ sobě, ale po dvou letech jsem věděl, že tohle místo pod penzí chci opustit, abych mohl zkusit ještě něco jiného. Vybavuje se mi scéna z filmového dokumentu o vašem kolegovi z oboru Radku Baborákovi, který se od pultu sólohornisty Berlínských filharmoniků hádá se Simonem Rattlem o to, jak hrát Beethovena. Necítil se být povolán sloužit představám druhých, a tak se vydal jediným možným směrem – za dirigentským pultem si razí svou vlastní představu. Je to i vaše cesta? To je součást cesty každého muzikanta, vytvořit si názor na hudbu, kterou hraje. Ale každý nemá tu příležitost, možná ani odvahu svůj názor prezentovat a obhájit. Když si člověk čte vaše vyjádření v tisku, je jasné, že má před sebou nejen hudebního profesionála, ale také zasvěceného historika umění a znalce obecných dějin. Co vás na období baroka a klasicismu

nejvíc přitahuje? Intenzivně vnímám zásadní rozdíl mezi dnešní dobou a dobou mého srdce v tom, jakou roli přisoudila společnost umění tehdy a dnes. Úlohou skladatele bylo psát na objednávku konkrétního sponzora, ale zároveň tak, aby jeho hudba byla srozumitelná pro nejširší vrstvy. Stejně tak malíř nemaloval jen pro zadavatele, ale pro tisíce lidí, kteří jeho poselství měli přijímat. Mohli bychom to snad vzdáleně porovnat s rolí sportu v dnešní době. Když se v roce 1723 v Praze konala korunovace českého krále Karla VI., hrála se tu opera Johanna Josepha Fuxe Constanza et Fortezza, napsaná speciální pro tuto příležitost. Tak jako letos se pozornost celého světa upírala do Brazílie na mistrovství světa ve fotbale, hleděla tehdy celá Evropa s obrovským zájmem na premiéru opery... Mimochodem, teprve nedávno jsem zjistil, že ještě na dvoře dcery Karla VI. Marie Terezie a jejího manžela, císaře Františka Lotrinského, byla oficiálním jazykem italština, jen v soukromí rodina mluvila vídeňským dialektem němčiny... To je další věc, která mě na té době fascinuje. Tehdy byla Evropa v jistém ohledu kosmopolitnější než dnes. Neexistoval nacionalismus zrozený v 19. století, jehož plody jsme sklízeli ve dvou světových válkách. Když se Mozart

pokračování

|9 setkal s Myslivečkem v Mnichově, psal o něm jako o německém skladateli, ovšem spolu se bavili italsky a neměli s tím problém. Myslivečkovou mateřštinou přitom byla pravděpodobně čeština. Zatímco ve Vídni se mluvilo italsky, v Prusku Friedricha II., později vnímaného jako prototyp Prušáka, byla oficiální řečí francouzština – v jeho soukromé knihově v Postupimi není jediná kniha v němčině! S tím, o čem mluvíte, souvisí i váš přístup k interpretaci staré hudby. „Nechci dělat věci jinak jen proto, abychom se odlišovali,“ řekl jste vloni v rozhovoru pro Harmonii. Mám pocit, že očišťujete hudbu od romantického interpretačního nánosu, ale snad i od módního „autentického“ pojetí. Co jste si vytýčil jako kritéria toho, jak chcete posluchače oslovit? Myslím, že to je strašně jednoduché. Stačí si upřímně odpovědět na určité otázky. Například: Je snaha dělat něco stejně jako v roce 1750 sama o sobě kritériem umělecké kvality? Já říkám, že není. Vědět, jak se to dělalo před třemi sty lety, nám ovšem samozřejmě může pomoci k tomu, abychom té hudbě lépe rozuměli a dokázali ji lépe přeložit publiku. Co je klíčem k porozumění hudbě, kterou psal Mysliveček nebo Mozart? Nikdo z nás neměl možnost slyšet, jak ji tehdy hráli. Máme tu ale velké interprety první poloviny dvacátého století, osobnosti jako Artur Schnabel, Dinu Lipati, Clara Haskill, Jascha Heifetz. Řada z nich studovala u učitelů, kteří se znali s žáky Beethovena a Mozarta. Proto mě inspiruje jejich přístup k hudbě, k její interpretaci. Vladimir Horowitz řekl, že úkolem interpreta je představit publiku skladbu v nejlepším možném světle. Já to umím nejlépe s nástroji, které se tehdy používaly, ale musím počítat s tím, že publikum má zkušenosti, které tehdejší

zpět na obsah

lidé neměli. Na to nesmíme zapomínat. My tu hudbu musíme přeložit pro současné lidi. Pro ty jste připravili cyklus koncertů nazvaný Collegium 1704 v Rudolfinu. Proč po dvou letech měníte název úspěšné řady Hvězdy barokní opery? Mým prvotním cílem bylo přivést barokní hudbu do Rudolfina. Věřil jsem, že když to ještě za minulého režimu dokázal v daleko těžších podmínkách Milan Munclinger, můžeme to dokázat i my. Na druhou stranu jsme měli z Rudolfina strach, přece jen je to obrovský prostor, a tak jsme si řekli, že bude nutné oslovit širší publikum, než jsou milovníci barokní hudby, a to je publikum operní. Vycházeli jsme přitom z úspěchu, jaký měly naše interpretace barokních oper doma i v zahraničí. Ale po dvou ročnících se ukázalo, že návštěvníci nechodí ani na pěvecké hvězdy, ani na barokní operu, ale že chodí vlastně na nás, lépe řečeno na hudbu, jak ji děláme my, ať má jakékoli vročení. A proto jsme si řekli, že se zkoncentrujeme na podstatu věci a zároveň si tím uvolníme ruce.

Ale jsou vašemu srdci milí? Samozřejmě. Mám rád například Šostakoviče, Dvořáka, Janáčka, bez nich si svůj život neumím představit. Obecně mě baví skladatelé, kteří měli potřebu oslovovat publikum v tom nejširším slova smyslu. Někdy u druhé vídeňské školy se začalo uplatňovat přesvědčení, že hudba, která osloví publikum, je špatná. S tím nesouhlasím. Ale abyste mi dobře rozuměl: jsem hrdý na to, že se snažíme, aby nám publikum rozumělo, a přesto neděláme projekty pro komerční úspěch. Nevěřím popularizačním projektům, které nabízejí soft verzi umění za účasti popové hvězdičky s tím, že posluchači příště přijdou do koncertní síně na Mahlera a Martinů. Nepřijdou. Milan Pokorný, Týdeník Rozhlas č. 39/2014

Myslíte k přesahům do „modernější“ hudby? V recitálu pěvkyně Raffaelly Milanesi jste si „střihl“ Belliniho, Donizettiho a Rossiniho. Dočkáme se někdy Její pastorkyně, nebo aspoň Novosvětské? Neláká vás představa osmdesátičlenného orchestru, romantického nebo ještě novějšího repertoáru? Člověk nemá nikdy říkat nikdy, ale pro mě je zajímavé objevovat novou zvukovost skladeb do raného romantismu. Hranice je pro mě Mendelssohn a Schubert, tam ještě, domnívám se, máme naší interpretací co říci. Když slyším skvělé provedení Brahmse nebo Dvořáka klasickým symfonickým orchestrem, nic v tomto pojetí nepostrádám, a tudíž nevidím důvod, proč bych se do toho měl pouštět

pokračování

| 10 Z HLUBIN K TOBĚ VOLÁM HOSPODINE slavné barokní kantáty a moteta čtvrtek 9. října, 19.00 h. Děčín – Knihovní sál zámku

Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 Václav Luks – umělecký vedoucí J. S. Bach: Kantate „Aus der Tiefe rufe ich, Herr zu dir“ BWV 131 H. Schütz: Motette „Anima mea liquefacta est“ SWV 263 H. Schütz: Motette „Aus der Tiefe ruf ich, Herr, zu dir“ SWV 25 M. Weckman: Es erhub sich ein Streit á 9 voci 5 stromenti H. Schütz: Motette Was mein Gott will, das gescheh allzeit SWV 392 Ch. Bernhard: Tribularer si nescirem a 10 a 2 cori J. S. Bach: Kantate „Nimm, was dein ist, und gehe hin“ BWV 144

Václav Luks Václav Luks, zakladatel pražského barokního orchestru Collegium 1704 a vokálního ansámblu Collegium Vocale 1704, studoval nejdříve na Konzervatoři v Plzni a na Akademii múzických umění v Praze (lesní roh, cembalo). Svoje studia pak završil specializovaným studiem staré hudby na Schole Cantorum Basiliensis ve švýcarské Basileji (obory historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe). Po svém návratu ze zahraničí transformoval v roce 2005 již od konzervatorních studií (1991) existující komorní soubor Collegium 1704 v barokní orchestr a založil Collegium Vocale 1704. Bezprostředním impulzem k jejich vzniku byl Václavem Luksem iniciovaný projektBACH – PRAHA – 2005, v jehož rámci byla provedena významná vokálně-instrumentální díla J. S. Bacha. V tomto roce se také oba soubory představily na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro provedením Bachovy Mše h moll a od té doby jsou jeho pravidelnými hosty.

S Collegiem 1704 se Václav Luks rychle zabydlel mezi elitními světovými tělesy věnujícími se interpretaci hudby 17. a 18. století a významně se zasloužil o renesanci díla českého skladatele Jana Dismase Zelenky. V roce 2008 založil úspěšný koncertní cyklus Hudební most Praha – Drážďany; jediný koncertní cyklus českého souboru v zahraničí. Od podzimu 2012 se s Václavem Luksem můžeme pravidelně setkávat v pražském Rudolfinu, kde s Collegiem 1704 realizuje koncertní cyklus zaměřený na vokální umění 17. a 18. století s názvem Collegium 1704 v Rudolfinu (dříve Hvězdy barokní opery). Václav Luks je se svými soubory častým hostem prestižních evropských festivalů jako je Lucerne Festival, Oude Muziek Utrecht, MA Brugge, Festival de La Chaise-Dieu, Händel-Festspiele Halle nebo Salzburger Festspiele či Bachfest Leipzig a významných koncertních domů (Konzerthaus Wien, Philharmonie Köln, Laeiszhalle Hamburg, BOZAR v Bruselu a další). V roce 2009 nastudoval Václav Luks pro Národní divadlo v Praze Hän-

delovu operu Rinaldo, kterou pak uvedl s velkým úspěchem v operních domech v Caen, Rennes, Lucemburku a v královské opeře ve Versailles. Velkou pozornost na evropské hudební scéně vzbudilo jeho nastudování opery Olimpiade Josefa Myslivečka v roce 2013, které mělo možnost slyšet publikum v Národním divadle v Praze, v Caen, Dijonu, Lucemburku a v Theater an der Wien. Výjimečnost tohoto projektu stvrdila nominace na International Opera Awards. Kromě intenzivní práce s Collegiem 1704 spolupracuje také s dalšími uznávanými soubory jako např. La Cetra Barockorchester Basel nebo Dresdner Kammerchor. Václav Luks natáčí nejen s orchestrem, ale i sólově pro hudební vydavatelství ACCENT, Supraphon a Zig-Zag Territoires a je zván do porot mezinárodních soutěží (Johann Heinrich Schmelzer Wettbewerb Melk, Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro, Bach-Wettbewerb Leipzig). Od roku 2013 vyučuje sbormistrovství na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech.

Vstupenky k zakoupení zde.

zpět na obsah

pokračování

| 11

Adam Viktora: Lužanskou miluji Druhý říjnový víkend nabídne setkání s dalším z renomovaných českých ansámblů zaměřených na dobově poučenou interpretaci staré hudby, kterým je Ensemble Inégal spjatý s osobností svého zakladatele a uměleckého vedoucího Adama Viktory. A i s ním jsme pro vás při této příležitosti připravili krátký rozhovor.

Na MHF Lípa Musica nevystupujete poprvé, jak vzpomínáte na svá předchozí vystoupení a atmosféru festivalu? Podle mého soudu je MHF Lípa Musica po všech stránkách jedním z nejlepších a nejdůležitějších českých festivalů a je velmi dobře znát, že se jeho organizace ujali lidé, kteří své práci navýsost rozumí. Kdykoliv jsem měl příležitost na festivalu vystoupit, jednalo se o festivalem absolutně profesionálně připravené události na krásných místech, se skvělým publikem a báječnou atmosférou. Na festival se opravdu moc rád vracím. Letos společně s Ensemble Inégal představíte dílo Antonína Dvořáka a také H. I. Bibera. Těžištěm Vašeho repertoáru je však především barokní hudba. Co Vás přimělo k tomuto „dramaturgickému přesahu“? Dramaturgický přesah je jedna z mnoha základních myšlenek našeho souboru. “Inégal“ v našem názvu neznamená jen “nestejnost“, ale také i proměnlivost a vynalézavost. Nijak se neomezujeme a s velkou chutí hrajeme nejen Zelenku, ale i Capricorna, Dvořáka, Brittena, Schnittkeho či Arvo Pärta. Raně barokní H. I. Biber je velevýznamnou osobností své doby a my si pokládáme za čest zahrát jeho hudbu u příležitosti 300. výročí jeho úmrtí a 360. výročí narození právě v jeho rodišti, ve Stráži pod Ralskem.

zpět na obsah

Dvořákova duchovní hudba je velmi niterná a hluboká. Jaký máte k jeho odkazu a zejména skladbám, které budete provádět, tedy zejména Lužanské mši, osobní vztah? Dvořákovu Mši D Dur “Lužanskou“ miluji. V jeho tvorbě hraje tato mše zcela specifickou roli a v kontextu dějin české liturgické hudby je bezesporu nejvýznamnější romantickou kompozicí 19. století. Bylo to vůbec první dílo, které jsme kdy s Ensemble Inégal nahráli na CD. Dnes máme za sebou již mnoho desítek koncertních provedení a já vždy znovu a znovu žasnu, kolik nových souvislostí a skryté krásy v tomto fenomenálním díle objevím.

nás nenechává na pochybách, že Zelenka skutečně začíná být považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských barokních skladatelů. Jaké jsou Vaše další ambice se souborem do budoucna? Moc bych si přál, abychom se vždy bezpečně a zdaleka vyhnuli povrchnosti, a aby hudba v našem podání přinášela posluchačům radost a duchovní posilu.

Ensemble Inégal je velmi úspěšným tělesem, které zdobí řada prestižních zahraničních ocenění, a jehož repertoár profiluje nejedna světová premiéra. Jakého úspěchu si Vy osobně nejvíce ceníte? Největší radost mám z toho, jak se nám daří probouzet k životu dílo Jana Dismase Zelenky. Na kontě máme již sedm CD nahrávek s premiérami jeho neznámé hudby a např. jen v posledním měsíci sedm provedení jeho velkých kompozic na festivalech v Čechách, Německu, Francii, Belgii a Lucembursku. Senzační úspěch, jaký jeho hudba ve světě sklízí a enormní zájem hudebníků doslova z celého světa o jeho nově objevená díla

pokračování

| 12 Lužanská mše

Ensemble Inégal

Adam Viktora a Ensemble Inégal

Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium

sobota 11. října, 19.00 Stráž pod Ralskem kostel sv. Zikmunda

neděle 12. září, 17.00 Schirgiswalde kostel Mariä Himmelfahrt

Heinrich Ignaz Biber (1644–1704): Růžencové sonáty, I. Zvěstování

Johannes Brahms (1833-1897): Preludium g moll, BuxWV 149

Georg Muffat (1645–1704): Apparatus Musico Organisticus Ciacona I Heinrich Ignaz Biber: Růžencové sonáty X. Ukřižování Georg Muffat: Apparatus Musico Organisticus Ciacona II Heinrich Ignaz Biber: Růžencové sonáty XVI. Passacaglia Antonín Dvořák (1841–1904): Mše D dur op. 86 Lužanská Kyrie Gloria Credo Sanctus Benedictus Agnus Dei

zpět na obsah

Antonín Dvořák (1841-1904): Ave Maria Ave maris stella, op. 19b Preludium D dur O sanctissima, op. 19a Preludium a moll Hymnus ad laudes in festo SS. Trinitatis, op. 19b Mše D dur, op. 86 Kyrie Gloria Credo Sanctus Benedictus Agnus Dei Výtěžek z koncertu bude věnován na účely rozvoje aktivit Nadačního fondu Ozvěna.

Vstupenky do Stráže a rezervace autobusu do Schirgiswalde zde.

Varhaník a dirigent Adam Viktora vystupuje na hudebních festivalech po celé Evropě, přednáší a koncertuje na mezinárodních varhanních kongresech, působí jako poradce v odborných komisích při restaurování významných historických varhan a nahrává pro evropské rozhlasové a televizní stanice. Velký zájem věnuje historickým varhanám a aktivitám usilujících o jejich záchranu a propagaci. Je zakladatelem a uměleckým ředitelem ojedinělého projektu Český varhanní festival. Vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni a hudební teorii na Konzervatoři v Praze. Je uměleckým vedoucím souborů Ensemble Inégal a Pražští barokní sólisté, s nimiž uskutečnil bezpočet novodobých koncertních a nahrávacích premiér evropského barokního repertoáru a s nimiž se stal také v posledních letech nejvýraznějším reprezentantem procesu znovuobjevování díla českého barokního génia, Jana Dismase Zelenky. Ensemble Inégal se svým dirigentem Adamem Viktorou získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky. Ensemble Inégal je všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Kromě staré hudby má soubor na svém kontě také novátorská provedení a nahrávky hudby romantické (např. A. Dvořák, G. Rossini) a moderní (B. Britten,

A. Pärt). Koncertuje na prestižních evropských festivalech jako Pražské jaro, Musica Antiqua Brugy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival of baroque music London, De Bijloke Gent, Aschaffenburger Bachtage, Bach Festival Riga a mnoha dalších. Realizoval již 11 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.), objevuje se pravidelně ve vysílání českých i zahraničních televizních a rozhlasových stanic (BBC, Evropská vysílací unie EBU, Česká televize, Deutschlandradio Kultur, aj.). Pro rok 2013 připravil Ensemble Inégal i další významné zelenkovské tituly. Kromě několikerého provedení Zelenkova zlomového díla, Missa Sanctissimae Trinitatis jsou v přípravě také koncerty a CD, na nichž Ensemble Inégal přinese svým posluchačům další, v řadě již devátý titul ze Zelenkova pera ve světové premiéře, velkolepé dílo Missa paschalis.

pokračování

| 13

Poznáváme nová festivalová místa:

Schirgiswalde

V seriálu, ve kterém vás blíže seznamujeme s novými i tradičními festivalovými místy, se tentokrát vypravíme do nové saské lokality – hornolužické obce Schirgiswalde (Šerachova), kde se nachází i kostel Mariä Himmelfahrt postavený ve stylu českého baroka. Město Schirgiswalde (Šerachov) má zajímavou historii. Zdejší území bylo osídleno s největší pravděpodobností již ve 13. století franckými kolonizátory. V roce 1346 je pak Schirgiswalde poprvé zmiňováno písemně. Roku 1635 se Horní Lužice (Oberlausitz) odpojila od Čech a přešla pod Sasko (Sachsen), Schirgiswalde však zůstalo českou enklávou. Tento stav českého „ostrova“ uprostřed saského území přetrvával až do roku 1809. Kuriózní situace pokračuje v následují-

zpět na obsah

cích letech vyhlášením tzv. „svobodné republiky“. Po celých 36 let nepatřilo město ani k Čechám/Rakousku ani k Sasku. Toto období tvoří nejpozoruhodnější úsek v historii Schirgiswalde. V této době založili Schirgiswaldští městskou republiku, ta byla nazývána „saským Monakem“ a byla rájem hazardních hráčů, dezertérů a pašeráků.

protireformace byla většina obyvatel rekatolizována. V letech 1739-41 byl postaven dnes katolický kostel ve stylu českého baroka a s barokním vybavením interiéru. Obě kostelní věže byly dokončeny teprve v letech 1866-68. Varhany vyrobila v roce 1975 firma Eule z Budyšína (Bautzen) v neobarokním stylu.

Od roku 1845 patří Schirgiswalde opět k Sasku. V roce 1665 dosáhl tehdejší majitel u císaře Leopolda I. povýšení Schirgiswalde na město. V období

V roce 2012 bylo město sloučeno s obcemi Kirschau a Crostau a nese oficiální název: Schirgiswalde-Kirschau.

pokračování

| 14 Betlémářské centrum Schirgiswalde se dodnes pyšní bohatou tradicí výroby betlémů. Zachovala se i přes válečná a politicky nepříznivá období a v roce 1991 byl založen Krippenverein e.v. – betlemářský spolek, který pořádá v předvánočním období pravidelné výstavy jesliček. Většinou jsou to domácky vyrobené a zapůjčené od obyvatel městečka. Typické kompozice jsou s mechem a pilinami, většinou miniaturní, aby se vešly do pokoje. O pořádání výstav pečuje již od počátku betlemářského spolku Stefan Wollmann, učitel, který mluví slušně Česky. I letos připravují v městečku tradiční výstavu betlémů. V Alžbětině sále v blízkosti náměstí a farního

zpět na obsah

Další zajímavosti: Hrad Körse – zbytky zříceniny ochranného hradu Šestiměstí ze 14. století

Heimatmuseum Schirgiswalde – muzeum Carla Swobody: muzeum založené v roce 1924 a pojmenované po svém zakladateli a dlouholetém řediteli nabízí bohatou expozici z dějin Horní Lužice – nábytek, domácí nářadí, lidové umění. Dále návštěvníkům nabízí expozici k tradičnímu tkalcovství s funkčním stavem, ale i vánoční betlém s orientálními scenériemi a pohled do historie města na dobových fotografiích a v exponátech.

Burgmuseum Kirschau – muzeum s expozicí k historii hradu Körse, ukázky archeologických nálezů z místa hradního komplexu a model hradu, expozice tradičního tkalcovství

Kromě kostela Nanebevstoupení Panny Marie, ve kterém proběhne festivalový koncert, stojí za prohlídku i ostatní sakrální prostory v blízkém Kirschau a Crostau.

katolického kostela ji každý lichý rok pořádá Betlemářský spolek. Více než 100 vystavených betlémů půjčují rodiny z Schirgiswalde a okolí. K vidění je před Vánocemi i několik velkých českých betlémů, dále betlémy z různorodých materiálů a několika světadílů. www.stadt-schirgiswalde-kirschau.de/

pokračování

| 15

Představujeme partnery Klubu přátel festivalu

kniha Českolipsko na dlani Unikátní kniha leteckých fotografií Českolipska nabízí fascinující pohledy do krajiny očima letícího dravce. Ukázky z knihy Tomáše Červenky provází i náš zpravodaj v toulkách po nových i tradičních festivalových místech. Pro členy festivalového Klubu je v prodeji ve festivalové kanceláři se slevou 35 %. Vydejte se s námi na úžasný výlet krajinou Českolipska. Dnes vám v rámci našeho klubového seriálu představujeme unikátní knihu, která odhaluje krásy krajiny Českolipska pohledem letícího ptáka. Na mnohdy unikátních záběrech ukazuje důmyslné geometrické řazení staveb a zajímavé včlenění obcí do okolní přírody, historické památky i zdánlivě obyčejná místa a nabízí tak nevšední pohled na místa, která zdola dobře známe. Pohledy shora ovšem přináší mnohá překvapení a zcela nový prožitek.

V knize najdeme více než stovku leteckých fotografií více než 70 míst na 216 stranách velkého formátu. Je vázána v tvrdých deskách s barevným přebalem. Díky tomuto unikátnímu projektu máte možnost získat krásnou památku s trvalou hodnotou a zároveň potěšit sebe či své blízké nevšedním dárkem. Kniha vyšla v omezeném nákladu v listopadu 2013 a obsahuje fascinující záběry, které ještě nebyly jinde zveřejněny, nabízí vám tak nový pohled na kraj plný zeleně, kopců a zajímavých míst, a ukáže vám jeho krásu z ptačí per-

Seznam míst, které jsou v knize vyobrazeny: Arnultovice, Bezděz, Blíževedly, Božíkov, Brenná, Brniště, Cvikov, Česká Kamenice, Česká Lípa (na 13 fotografiích), Český Dub, Doksy, Dolanský rybník, Dubá, Helfenburk (hrad), Heřmanice v Podještědí, Heřmaničky, Holany, Horní a Dolní rybník u Mařeniček, Horní Police, Houska, Hradčany, Hvozd, Jablonné v Podještědí, Jestřebí, Jezvé, Kamenický Šenov, Klíč, Kokořín, (hrad), Kravaře, Lemberk (zámek), Lindava,

zpět na obsah

spektivy. Prožijte s námi pocit hrdosti na to, v jaké krajině žijeme a objevte s námi kouzlo, kterému podlehli v dávných dobách i naši předkové, když se rozhodli tato místa osídlit. Kniha je trvalou hodnotou. Je to památka na současnou podobu krajiny, ve které žijeme. Proto si jistě najde cestu do všech rodinných knihoven. Dobře poslouží i jako krásný a hodnotný dárek nejen lidem, kteří zde žijí nebo žili, ale i těm ostatním, kteří mají ke krajině Českolipska nějaký vztah.

Lysá skála, Lipý (vodní hrad), Máchovo jezero, Markvartice, Mařenice, Mimoň, Naděje (vodní nádrž), Novozámecký rybník, Nový Berštejn (zámek), Nový Bor, Nový Oldřichov, Ortel, Osečná, Ostré (poutní areál), Oybin, Ploučnice, Polevsko, Prácheň, Provodín, Ralsko, Ronov (hrad), Skalice u České Lípy, Sloup v Čechách, Sosnová (autodrom), Staré Splavy, Stráž pod Ralskem, Stvolínky, Svor, Špičák, Tlustec, Úštěk, Velký Valtinov, Veselé, Vrchovany, Zahrádky, Zákupy, Žandov, Žízníkov…

pokračování

| 16

Předmluvu ke knize napsal pan Martin Prokeš, ředitel mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica: Milí čtenáři, přátelé Českolipska, téměř každému z nás se v životě zdál takzvaný létající sen. V tom snu se nám naplnila odvěká touha člověka létat. Já sám jsem tyto sny prožíval naprosto živě a barvitě. Stál jsem na louce a věděl jsem jak vzlétnout. Stačilo se rozeběhnout a přitom rychle mávat rukama. Chvíli se toto úsilí zdálo marné, ale potom se to prolomilo a já jsem vzlétl. Otevřel se přede mnou nevšední pohled na známou krajinu. Nádherný pocit volnosti a svobody… Kniha, kterou právě držíte v ruce nám nabízí možnost vidět náš domov a krajinu ptačí optikou. Fotografie jsou tak působivé a nevšední pohledy tak okouzlující. Připoměly mi ty nádherné dětské sny o létání a proměnily je ve skutečnost. Zároveň ve mně ještě posílily hrdost na můj domov. Pochopil jsem, že ač na Českolipsku žiji již téměř čtyři desítky let, mám zde stále co poznávat a objevovat. U míst, která už dobře znám, mě naopak kniha inspiruje k návratům, protože ten pohled z výšky je prostě fascinující a já na mnoha záběrech zjišťuji, jak se svět kolem mě neustále mění. O to víc mě těší, že se najdou lidé, kteří neváhají investovat svůj čas a peníze do projektu, jakým je tato kniha a přinést tím do našeho kraje další kousek radosti ze života.

Kniha Českolipsko na dlani je v prodeji ve většině knihkupectví v regionu, v některých infocentrech, na některých obecních úřadech a dalších místech. Objednat ji můžete také on-lina na www.ceskolipskonadlani.cz. Klubovou slevu však můžete uplatnit pouze při nákupu v sídle festivalu v České Lípě. zpět na obsah

Mahátma Gándhí řekl: „Vy sami buďte tou změnou, po které nejvíce toužíte v okolním světě… a jakmile to dokážete,Váš život se změní“. Autor této knihy je důkazem, že to platí. Věřím, že každému majiteli bude tato kniha celoživotním přítelem. pokračování

| 17

SOUTĚŽ Soutěžte s námi a vyhrajte 2 vstupenky na klavírní recitál Gerharda Oppitze v Teplicích. Soutěžní otázka: Jaká výročí strážského rodáka H. I. F. Bibera, s jehož hudebním odkazem se setkáme na koncertu 11. října v tamním kostele sv. Zikmunda, si ve výročním roce české hudby připomínáme?

Své tipy zasílejte na e-mailovou adresu: soutez@lipamusica.cz do 15. října.

zpět na obsah

pokračování

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT DOBRÁ MEDITACE sobota 27. září, 19.00 Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Clarinet Factory cena vstupenky: 150 Kč

| 18

mezinárodní hudební festival

20. září – 25. října 2014 ZAHAJOVACÍ KONCERT: OPERNÍ GALA sobota 20. září, 19.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Štefan Margita – tenor Filharmonie Hradec Králové, Marek Štilec – dirigent F. Schubert / G. Donizetti / G. Bizet / G. Gershwin P. I. Čajkovskij / P. Mascagni / F. Cilea / J. Offenbach J. Strauss ad. ceny vstupenek: 690 | 590 | 490 Kč ARMIDA: PREMIÉRA MOBILNÍHO BAROKNÍHO DIVADLA pondělí 22. září, 20.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Florea Theatrum Musica Florea a Hartig Ensemble Marek Štryncl – dirigent G. Scarlatti komorní opera ze zámeckého archivu Českého Krumlova pro sóla, balet a orchestr ceny vstupenek: 590 | 490 | 390 Kč LÍPA MUSICA DĚTEM: OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK úterý 23. září, 9.00 a 10.30 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Severáček – liberecký dětský sbor ZUŠ Jiří Kubík – baryton, Pavel Soukup – vypravěč B. Martinů / P. Eben / M. Uherek cena vstupenky: 100 Kč THERE IS: OSOBITÝ LONDÝNSKÝ FOLK středa 24. září, 19.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku Jono McCleery – zpěv, kytara cena vstupenky: 250 Kč VARHANNÍ HUDBA V PROMĚNÁCH STALETÍ pátek 26. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bernhard Marx – varhany J. S. Bach / D. Buxtehude / C. P. E. Bach / V. Petrali E. Forrer / A. K. Winteler cena vstupenky: 150 Kč

zpět na obsah

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT IN FEMINEA FORMA: HUDEBNÍ PRAXE ŽENSKÝCH KLÁŠTERŮ neděle 28. září, 17.00 Jezvé, kostel sv. Vavřince Ensemble Musaicum, Karolina Brachman – umělecká vedoucí Markéta Cukrová – alt, jako host H. von Bingen / G. Baptista / C. Assandra / L. O. Vizzana C. M. Cozzolani / B. Strozzi / A. Bembo / F. C. Romana E. J. de la Guerre / C. Sessa cena vstupenky: 190 Kč ROZJÍMÁNÍ O LÁSCE, ŽIVOTĚ A SMRTI úterý 30. září, 19.00 Cvikov, hotel Sever středa 1. října, 19.00 Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Hradišťan, Jiří Pavlica – umělecký vedoucí cena vstupenky: 250 Kč SLOVANSKÉ TANCE čtvrtek 2. října, 19.00 Šluknov, zámek – Koncertní sál Ivan a Lukáš Klánských – klavír A. Dvořák cena vstupenky: 190 Kč Z MÉHO ŽIVOTA pátek 3. října, 19.00 Großschönau, evangelicko-luteránský kostel Waltersdorf Zemlinského kvarteto L. Janáček / B. Smetana / A. Dvořák cena vstupenky: 200 Kč TRADIČNÍ KONCERT PŘI SVÍČKÁCH IL VIOLINO BOEMO sobota 4. října, 19.00 Zahrádky, kostel sv. Barbory Lenka Torgersen – housle, Václav Luks – cembalo F. Benda / F. Jiránek / G. H. Stölzel cena vstupenky: 220 Kč KOUZLO HARFY neděle 5. října, 17.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie Jana Boušková – harfa B. Smetana / A. Dvořák / J. Suk / F. A. Rosseti ad. cena vstupenky: 190 Kč SLAVNÉ BAROKNÍ KANTÁTY A MOTETA čtvrtek 9. října, 19.00 Děčín, zámek – Knihovní sál Collegium 1704, Collegium Vocale 1704, Václav Luks – dirigent J. S. Bach / H. Schütz / Ch. Bernhard ceny vstupenek: 390 | 290 Kč

LUŽANSKÁ MŠE sobota 11. října, 19.00 Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium A. Dvořák / J. I. F. Biber cena vstupenky: 190 Kč LUŽANSKÁ MŠE neděle 12. října, 17.00 Schirgiswalde, kostel Mariä Himmelfahrt Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium A. Dvořák vstupné dobrovolné PÍSNĚ NĚMECKÉHO ROMANTISMU A SECESE sobota 18. října, 19.30 Zittau, Radnice – Burgersaal Martinů Voices, Lukáš Vasilek – umělecký vedoucí J. Brahms / R. Wagner / G. Mahler cena vstupenky: 250 Kč FANDANGO: PODMANIVÝ SVĚT TRADIČNÍHO ŠPANĚLSKÉHO TANCE pondělí 20. října, 19.00 Doksy, zámek Ludovica Mosca – tanec a kastaněty Lucie Guerra Žáková, Petra Žďárská – cembalo J. H. d‘Anglebert / A. Soler / A. Scarlatti / L. Boccherini cena vstupenky: 190 Kč SVĚTOVÝ VELIKÁN KLAVÍRU čtvrtek 23. října, 19.00 Teplice, Dům kultury Gerhard Oppitz – klavír F. Schubert / J. Brahms ceny vstupenek: 250 Kč (150 Kč pro abonenty Severočeské filharmonie Teplice) LÍPA CANTANTES: PĚVECKÁ SOUTĚŽ pátek 24. října, 17.00 Česká Lípa, foyer ZUŠ v České Lípě Slavnostní koncert vítězů krajské pěvecké soutěže žáků ZUŠ vyhlášené festivalem vstup zdarma ZÁVĚREČNÝ KONCERT Z NOVÉHO SVĚTA sobota 25. října, 19.00 Nový Bor, Městské divadlo Gerhard Oppitz – klavír PKF – Prague Philharmonia, Tomáš Brauner – dirigent L. van Beethoven: Klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 „Císařský“ A. Dvořák: Symfonie č. 9 e moll op. 95, B178 „Z Nového světa“ cena vstupenky: 250 Kč

pokračování

| 19

Pivovar Cvikov – Pivo Lužických hor Jak chutná pivo ze Cvikova? Po desítkách let, kdy cvikovský pivovar pouze chátral, opět máme odpověď. V Pivovaru Cvikov se za použití tradičního výrobního postupu a pouze českých surovin mění pramenitá voda z Lužických kopců v dobré české pivo. Příslušnost k místnímu kraji odráží i ve svých názvech, které připomínají zdejší nejznámější vrchy – desítka nese jméno Luž a dvanáctka Klíč. Trojici doplňuje osmička Sklář, která svlaží nejen hrdla vyprahlá z horkých sklářských provozů…

Ochutnejte pivo ze Cvikova.

zpět na obsah

pokračování

Spolupořadatel festivalu:

Finanční partneři:

za podpory Mgr. Martin Kolář

Exkluzivní partner festivalu:

CarTec Liberec

Oficiální partneři:

Donátoři: www.reditelstvijr.cz

Mediální partneři:

CMY

www.kdykde.cz

Festival se koná díky laskavé podpoře: Partneři Klubu přátel festivalu:

100 95 75

25 5 0

ceskolipskonadlani.cz

Sanamus musica

MUDr. Věra Pokorná | MUDr. Alena Sellnerová | MUDr. Dagmar Schneebergerová

Léčíme hudbou:

obec Schirgiswalde

Hlavní mediální partneři:

Podporovatelé festivalu: MLADÁ FRONTA

LZE POUŽÍT SAMOSTAN BEZ TEXTU, DOPORU ENO VŠAK "P EDPRODEJ VSTUPENEK" LIBOVOLNÉ VELIKOSTI A FONTU

Prodej vstupenek:

zpět na obsah