Issuu

Čtvrtý týden ve znamení premiér strana 3

Ntjam Rosie: Chci šířit poselství o lásce a víře rozhovor s vycházející jazzovou hvězdou strana 5

Jindřich Ignác František Biber: Skladatel světového významu ze Stráže pod Ralskem

mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října 2013

strana 7

Poznávame festivalová místa: Stráž pod Ralskem strana 13

festivalový zpravodaj

6 / 2013

sou těž

Vyhrajte 2 vstupenky na koncert ansámblu Collegium Marianum ve Stráži pod Ralskem strana 12

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října

2013

v minulém týdnu jsme vám nabídli hned dvě premiéry. Vůbec poprvé jste měli příležitost podívat se s Lípou Musicou do srdce Horní Lužice, města Bautzenu, kde se s úspěchem představila Schola Gregoriana Pragensis. Druhou premiérou byl liberecký debut naší přední mezzosopranistky Dagmar Peckové, která si svým operním galakoncertem podmanila v sobotu 12. října publikum libereckého divadla. Kromě ohlédnutí za těmito dvěma koncerty Vám na stránkách šestého

aktuality

Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.com

Vstupenky na koncerty Na koncerty dnešního týdne jsou ještě k dostání poslední vstupenky, proto neváhejte! Koncerty příštího týdne jsou již prakticky vyprodány, máte tak poslední příležitost se na některý z večerů 12. ročníku vypravit. Vstupenky si můžete zakoupit online nebo ve festivalové kanceláři v Klášterní ulici 464/11 v České Lípě. Otevírací doba je každý den od 15.00 do 18.00 hodin.

čísla našeho festivalového zpravodaje nabídneme rozhovor s jazzovou hvězdou Ntjam Rosie, jež ozdobí pátý festivalový týden, a setkání se skladatelem Jindřichem Ignácem Františkem Biberem a souborem Collegium Marianum ve Stráži pod Ralskem. Toto místo je dalším z premiérových festivalových míst a proto Vám jej představíme trochu blíže. A stále ještě máte možnost vyhrát dvě vstupenky na vystoupení ansámblu

Collegium Marinaum, které se uskuteční v pátek 18. října ve Stráži pod Ralskem. Děkujeme Vám za Vaši přízeň, přejeme příjemné hudební zážitky a těšíme se na setkání na dalších koncertech letošního ročníku festivalu! Lucie Johanovská

festivalový videozpravodaj

video zde

foto: Lukáš Pelech Ateliér, kniha Českolipsko na dlani a archiv festivalu www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

pokračování

Čtvrtý týden ve znamení premiér 12. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica nabídl ve svém čtvrtém týdnu dvě premiéry. První premiérou byl v historii festivalu vůbec první koncert v hornolužickém centru Bautzen a tou druhou pak liberecký debut mezzosopranistky Dagmar Peckové. V Bautzenu se zaskvěla Schola Gregoriana Pragensis, liberecké Šaldovo divadlo okouzlil a nadchl operní galakoncert naší přední pěvkyně a Lípa Musica zažila další ovace vstoje! Bautzenská premiéra se Scholou V pátek 11. října se uzavřela saská kapitola letošního 12. ročníku festivalu koncertem takřka rezidenčního festivalového ansámblu Scholy Gregoriany Pragensis v hornolužickém srdci - Bautzenu, chcete-li Budyšíně. Symbolicky tak na premiérovém místě vystoupil soubor, který stál u samotné kolébky této přehlídky a provází festivalové publikum již po léta. Byl-li ve znaku uplynulého festivalového týdne rozhovor staré a nové hudby, pak vystoupení Scholy toto téma mistrně završilo. Kontrastně vystavěná dramaturgie programu příznačně nazvaného Antica e moderna nabídla setkání s hudbou gregoriánského chorálu i kompozicí 20. století v promyšleném konceptu, jehož ústředním tématem a logickým pojítkem bylo totéž určení či funkce - zpěv při křesťanské bohoslužbě. V první polovině večera provedlo mužské pěvecké septeto pod vedením Davida Ebena posluchače několika církevními svátky a nastínilo také vývoj gregoriánského chorálu od monodie k polyfonii. Zajímavé bylo rovněž zařazení chorálů majících původ v českém prostředí, které byly věnovány českým světcům – Ludmile, Vojtěchovi a Václavovi. Druhá polovina byla zasvěcena dílu zpět na obsah

skladatele Petra Ebena, otce zakladatele ansámblu Schola Gregoriana Pragensis. Zazněla jeho Suita liturgica určená pro sbor s doprovodem varhan, která vychází z Liturgických zpěvů skladatele, jež měli posluchači na letošním ročníku možnost si již dříve vyslechnout v podání dětského sboru Jitro. Spojujícím článkem programu byla podle slov Davida Ebena nejen duchovní tématika, ale také melodika gregoriánského chorálu, která je ve skladbě jeho otce zajímavě převedena do současné hudební řeči. Důležitou úlohu zde měly i náročné varhanní mezihry, které přednesl vynikající interpret Ebenovy hudby Tomáš Thon. Ten rozezněl místní monumentální nástroj pocházející od slavné bautzenské varhanářské firmy, který byl postaven v roce 1985 a jehož dřevěné obložení má připomínat strom jako symbol růstu města. Prosté, meditativní i monumentální zpěvy jsou jako propria určené k různým církevním svátkům, a to navíc v češtině. Po hudební stránce zaujala bohatá moderní melodičnost i rytmika překračující daleko hranice gregoriánského chorálu, kterou umocnilo kultivované podání Scholy. Tu již řadu let charakterizuje vysoká vokální kvalita, soudržnost a jednota témbru, dokonalá dikce i zralá výrazovost a duchovní prožitek, což potvrdila i v Bautzenu. Líbezné, křehké subtilní

zpěvy, brilantní ornamentální pasáže i mohutné vokální plochy vyšperkované působivými varhanními mezihrami okouzlily soustředěné festivalové publikum a nabídly nejen hluboký hudební zážitek, ale i uklidňující chvíle sebezpytování a meditace. Bautzenská premiéra se až na nevlídné počasí vydařila na výbornou. Pecková oslnila Liberec Vyprodané Divadlo F. X. Šaldy bylo v sobotu 12. října svědkem libereckého debutu naší přední mezzosopranistky Dagmar Peckové. V sólovém recitálu, který dal publiku ochutnat operní skvosty různých proveniencí, pěvkyni doprovodila Severočeská filharmonie Teplice řízená Martinem Doubravským. Operní galakoncert za účasti významných hostů byl bezpochyby jedním z vrcholů festivalu. Dagmar Pecková debutovala na festivalu Lípa Musica již v roce 2007 náročným písňovým recitálem. V letošním roce přijala nabídku festivalu na neméně náročný operní program, který byl podle vlastního vyjádření pěvkyně v této fázi uměleckého vývoje velkou výzvou. A podařilo se. S ukázkami z oper Mozarta, Čajkovského, Saint-Saënse a Wagnera se pěvkyně vyrovnala se ctí a nadšené publikum pěvkyni odměnilo dlouhými ovacemi vstoje. pokračování

|4 Večer otevřel mozartovský blok. Teplická filharmonie zahájila předehrou k opeře Figarova svatba, Pecková se v kalhotkové árii Cherubína z téže opery Voi che sapete vrátila do svých operních začátků, kdy jí právě tento operní obor byl velmi blízký. Dramaturgicky zajímavým počinem bylo zařazení v rovině operních gala méně (nad)uváděného kusu – árie a recitativu Vitélie z opery La Clemenza di Tito. Průzračná, zářivá a zdánlivě nekomplikovaná Mozartova hudba byla pohlazením na úvod večera a předznamenala jeho velkolepost. Před pauzou jsme se vydali do Ruska a hájemství Čajkovského hudby. A opět nezazněla žádná z populárních melodií jeho slavného operního odkazu, ale představena byla dnes méně uváděná opera Panna orleánská, ve které skladatel poprvé užil neruský motiv a se kterou poprvé uspěl za hranicemi Ruska. Na symfonický úvod zahráli tepličtí filharmoni-

kové temperamentní Cikánské tance, které žijí i samostatným koncertním životem. Pecková pak představila nejslavnější číslo titulní hrdinky Johanky z Arku jímavou árii Da čas nastal. V druhé polovině večera pak zazněla hudba Saint-Saënse a letošního jubilanta Wagnera. Ze Saint Saënsova hudebního odkazu je opera Samson a Dalila reflektující starozákonní příběh jedním z nejvýznamnějších kusů. Efektní bakchanále s orientálním nádechem, jiskřivé a dynamické, vystřídala jedna z nejkrásnějších árií mezzospránového oboru mámivý zpěv Dalily Mon coeur s´ouvre a ta voix. Pecková jej podala jistě, patřičně exaltovaně, s pokorou i grácií a postarala se o jeden z nejzářivějších momentů večera. Festivalový galakoncert posléze završila náročná wagnerovská pasáž. Mohutná hudba tohoto německého velikána rozehrála strunu milostnou i mytickou. Severočeská filharmonie Teplice se předsta-

vila v předehře k Tristanovi a Isoldě, Dagmar Pecková se ujala výstupů z Parsifala a Soumraku bohů. Wagnerova hudba je Peckové velmi blízká, což ukázala i v uvedených číslech. Temný mezzosoprán opřený o dobrou techniku, intonační jistota, osobitý výraz cituplný i vypjatě dramatický, zemitý, avšak bez povrchního sentimentu a afektu, charisma a konec konců i lehce výstřední outfit, to byla a je Dagmar Pecková, svérázná stálice českého operního nebe. A to že neztrácí ani pověstnou šibalskou jiskru a stále okouzluje ženským šarmem a espritem potvrdila tradičním přídavkem – Habanerou z Bizetovy Carmen. V Liberci vystoupila Pecková vůbec poprvé ve své kariéře a z vřelého přijetí a nadšení publika můžeme takřka s jistotou tvrdit, že Liberec si Peckovou doslova zamiloval…

Podívejte se na rozhovor s Dagmar Peckovou, který připravil Marek Šulc.

video zde

zpět na obsah

pokračování

Ntjam Rosie: Chci šířit poselství o lásce a víře V Novém Boru se 19. října představí původem kamerunská zpěvačka žijící v Holandsku – Ntjam Rosie – s originálním propojením soulu, afra a jazzu. Zpěvačka, které vystupuje po celém světě a dobývá žebříčky prestižních světových hitparád, vystoupí v České republice vůbec poprvé. Proto jsme ji oslovili pro rozhovor nejen o cestě z malé kamerunské vesničky na výsluní světové jazzové scény, ale také o vlastní tvorbě, inspiračních zdrojích či relaxaci… Vaše kariérní cesta z malé kamerunské vesničky na přední příčky světových hitparád vypadá jako splněný sen. Jak to vnímáte vy? Co bylo pro vás v cestě na vrchol nejtěžší? Je skvělé plnit si sny a o to lepší pocit z toho mám, když se podívám nazpět – ta cesta byla opravdu velmi dlouhá. Rozvoj sebe sama jako umělce není jednoduchá záležitost a chce to čas. Do své práce jsem dala mnoho ze sebe a ze svého zázemí. Moje africké kořeny jsou pro mě velice důležité. Co bylo asi nejtěžší na mé cestě za splněním snu, bylo udržení důvěry a naděje, že to zvládnu, i když doby byly krušné. Jsem nezávislou umělkyní a to není nic jednoduchého. Ale miluji svoji práci a jeho to ohromné štěstí moci zpívat vlastní písničky a jezdit s nimi po celém světě. Jak byste popsala svůj vlastní hudební styl? Kde čerpáte inspiraci a co jsou podle vás základní prvky vašeho hudebního jazyka? Myslím, že jsem typem crossoverového umělce. Moje kořeny jsou v africké hudbě, gospelech a popu. Později jsem se zamilovala do jazzu a brazilské hudby. Skutečnost, že píšu a zpívám v různých jazykách, to je asi to klíčové pro zvuk mé hudby. Je to všestranné. zpět na obsah

Ale jedna věc je jistá, moje hudba je jazzová a cítím se nejlépe, pokud má obsah, který se dotýká témat víry. Jakou hudbu sama osobně posloucháte, třeba když relaxujete… Máte nějaké vzory či oblíbené muzikanty? Mám ráda mnoho hudebních stylů a kapel. Odjakživa miluji kapelu Sade a Mahalii Jackson. Miluji gospely a zejména ty, které mají jazzové a bluesové ladění. Obdivuji například skvělého crossoverového soudobého skladatele a gospelového zpěváka Israële Houghtona. Mám ráda ale třeba i umělce, jako Miles Davis, Jewel, Floru Purim, George Duka, Stevieho Wondera, Kinga, Siu Fuller, Yolandu Adams, Miriam Makebu, Rocharda Noma, Erykah Badu, Jill Scotta, Lizz Wright, Djavan, Joseho Gonzalese, The Arctic Monkeys, Deniece Williams a mnoho a mnoho dalších! Můžete nám blíže představit Váš program Elle, který přivážíte do Nového Boru? Elle je dobrodružné album, které má ladění pozdních 70. let. Je to o lidech, zejména ženách, které mě inspirovaly a díky nimž jsem tím, kým dnes jsem. Moje matka, přítelkyně, teta, sousedka a další a další. Silné krásné ženy.

V tomto albu také přemýšlím o hledání podobností mezi námi, spíše než poukazování na rozdíly. Všechny chceme být milován na konci našich dní. Je to zkrátka tak trochu filosofické album, co se obsahu týká. Hudebně kombinuji soul, jazz a etnické prvky z Afriky a Brazílie. Máte nějakou zkušenost s českou hudbou, byla jste vůbec někdy v ČR? Ne, bude to moje „poprvé“, takže se moc těším. Vždycky ráda zkouším místní jídlo a pití, když jsem někde v novém prostředí. Už se do Čech i s kapelou moc těšíme! Řekněte nám, jak vypadá váš běžný den. Je plný hudby od rána do noci, nebo se také věnujete jiným aktivitám? A co váš volný čas? V první řadě jsem nahrávající umělec, zpěvačka a písničkářka. Mimo to působím také jako hlasový kouč, takže učím a moc si to užívám! Věřím, že výuka v této oblasti je velmi důležitá a jsem šťastná, že mám příležitost předat své zkušenosti také dalším generacím zpěváků. To je všechno hudba, ale zabývám se také módou, kreativním procesem jejího navrhování a lidmi, kteří se tomu věnují. Miluji umění, dobré jídlo pokračování

sobota 19. října, 19.00 Městské divadlo, Nový Bor Ntjam Rosie: ELLE vstupenky k zakoupení zde >>>

a chvíle, které mohu věnovat svému duševnímu rozvoji. Takže mám pořád co dělat, ale vždy si najdu čas na svoji rodinu, přátele a víru v Boha. To mě udržuje duševně zdravou, šťastnou a na zemi.

Ntjam Rosie / Elle „Hudba je všechno, hudba je to, co jsem,“ říká mladá, původem kamerunská zpěvačka. Nechává se inspirovat africkou a zároveň soudobou západní kulturou a vytváří autentický, okouzlující styl propojující soul, afro a jazz. Je nadanou hudebnicí, zpěvačkou, skladatelkou a producentkou. Žije v Rotterdamu, ale narodila se v obci Sonkoe na jihu Kamerunu. Když jí bylo devět let, její matka se vdala a přestěhovala z Kamerunu do nizozemského Maastrichtu. Rosie vyrostla na taneční hudbě a popu, kterým se v mládí věnovala i ve svém volném čase. Nejprve se hlásila na konzervatoř, ale nakonec si to rozmyslela, protože se necítila být dostatečně připravená. Nakonec se však k hudbě stejně vrátila. V 19 letech se Ntjam rozhodla ukončit studium sociologie, našla si práci, kapelu a začala zpívat. V roce 2009 dokončila rotterdamskou konzervatoř Codarts a uvádí, že místním učitelům je vděčná za přípravu na tvrdé prostředí hudebního průmyslu. Ntjam Rosie má vlastní

Ntjam Rosie Morning Glow zpět na obsah

Prozradíte nám, jaké jsou vaše umělecké plány do budoucna? Ráda bych šířila svoji hudbou dál poselství o lásce a víře. Chtěla bych se více angažovat v pomoci potřebným, kteří nemají v životě takové štěstí jako já.

vydavatelskou značku – Gentle Daze Records, které se intenzivně věnuje. Vystupuje po celém světě, byla nominována na cenu Edison. Doufá, že svůj hudební styl představí posluchačům na celém světě. Už její jméno spojuje dvě kultury: Ntjam je jméno africké a Rosie evropské. Program ELLE patří v rámci tvorby Ntjam Rosie mezi jazzově orientované. Zpěvačka hledala inspiraci u George Duka, Stevieho Wondera, Patrice Rushen, Syreety Wright a Miriam Makeby. Jazz spojuje s prvky soulu a brazilských a afrických rytmů. Album dýchá stylem konce sedmdesátých let prostřednictvím chytlavých a jemných refrénů. V autorských textech Ntjam Rosie vypráví příběhy jiných lidí, popisuje svět, jak jej vnímá coby spirituálně založená bytost. S tímto projektem se dostala s úspěchem do mnoha zemí včetně Thajska, Turecka, Estonska nebo Číny a právě za toto album byla nominována na prestižní cenu Edison. Skvělé kritiky jí vynesly na obrazovku holandských televizí i na rádio BBC. S Elle vycestovala na klubové turné

Bůh mi dal talent a já s ním chci dobře nakládat. Není to o mně. Doufám, že sloužím lidem kolem sebe a mohu jim skrze svoji hudbu přinést mír a klid.

a vystoupila i na prestižním North Sea Jazz festivalu. Její svět však není jen o hudbě. „Kdy bych se nevěnovala hudbě, byla bych fotografkou,“ říká Rosie. A její komorní fotografie přírody, které ukazují různé formy a rytmus přírody a zvláště rostlin, jsou velmi osobité. Podobně osobitý je i její styl oblékání. Časopisem Elle byla nominována na cenu Personal Style, ale sama se jako módní diva necítí. „Často jsem byla portrétována jako modelka, ale myslím, že nastal čas spíše ukázat své skutečné barvy. A tyto barvy jsou jasné a živé.“ Ntjam Rosie má styl, skvělý vzhled je nadanou muzikantkou, zpěvačkou, písničkářkou a producentkou a dobývá jednu hitparádu za druhou. Ve svých 29 letech zdůrazňuje: „Jsem umělkyně. Čerpám ze své kultury a vytvářím nové umění.“ Je to „právě tady a právě teď“, co je na jejích kvalitních kompozicích tak přitažlivé. Nelibuje si v retro stylu, ale zde jsou její kořeny. Její písně jsou přitažlivou směsicí textu, stylu a hudby.

video zde

pokračování

Jindřich Ignác František Biber: Skladatel světového významu ze Stráže pod Ralskem Jindřich Ignác František Biber, německy Heinrich Ignaz Franz von Biber, (snad šlechtic – von B.) významně přispěl spolu s Jiřím Muffatem k vrcholům hudebního umění na konci 17. stol. v Salcburku. Jindřich Biber se narodil 12. srpna 1644 ve Stráži pod Ralskem jako syn střelce. Výpis ze strážské matriky zní takto: „Den 12. Baptisatus est Henricus filius Martini et Mariae Biebers Schutzens allhier. Paten sint der Wohlerwürdige und wohlgelehrte Herr Maximilian Fogger parochus allhier in Wartenberg, Herr Henricus Bayer, Herr Johann Carl Suchius Konschreiber, Jungfrau Dorothea Schullerin“. Jména Ignác František se v křestní matrice nevyskytují, jsou však pro dobu protireformace typická a lze z nich usoudit, že byl Biber vychován v jezuitské škole. Základy hudebního vzdělání získal nejspíše u strážského učitele a varhaníka Wieganda Knöffela (nebo Knöstela. V roce 1656 byl už Knöffel kantorem a varhaníkem ve Stráži, kde roku 1675 jako „bývalý kantor“ zemřel. Uvedené letopočty mohou znamenat, že Biber prožil ve Stráži přinejmenším delší dobu svého dětství, bylo mu právě 12 let, když Knöffel přišel do města. O dalším Biberově hudebním vzdělávání je možno uvést jenom domněnky, nabízejí se Liberec, Praha, Drážďany, Vídeň, ve Vídni nejspíš u Antonia Bertaliho a Johanna Heinricha Schmelzera. Je velmi pravděpodobné, že Biber zpět na obsah

studoval u Schmelzera, hovoří pro to jak jeho styl, tak okolnost, že Schmelzer měl úzký vztah k Biberově prvnímu zaměstnavateli, olomouckému arcibiskupovi Karlu Lichtensteinovi. Možné ovšem také je, že Biber sloužil dlouho ve Štýrsku. Svědčil by pro to Schmelzerův dopis knížeti biskupovi Lichtensteinovi z 20. prosince 1670, v němž píše, že Biber spolu s mladým vídeňským hudebníkem Janem Jakubem Prinnerem měl sloužit „u mladších knížat z Eggenbergů ve Štýrsku“. Ve službách olomouckého arcibiskupa Nejpozději v roce 1668 vstoupil Biber jako komorník a muzikant do služeb arcibiskupa olomouckého, jenž byl známým podporovatelem umění, zejména hudebního. Nic přesnějšího však o Biberově nástupu není známo. V Lichtensteinově korespondenci se objevuje poprvé až v roce 1670. V biskupských kaplích v Olomouci a v Kroměříži, v nově vystavěném zámku knížete arcibiskupa hrál Biber na basovou violu a na violu da gamba a také trochu komponoval. Z této doby pocházejí Biberovy první známé skladby. V roce 1670 opustil Biber za zčásti nejasných okolností svého zaměstnavatele. Z jednoho pozdějšího Schmelzerova dopisu arcibiskupovi olomouckému plyne, že měl Biber vyzvednout nástroje u známého houslaře Jakuba Stainera z Absamu v Tyrolích. Lze předpokládat, že se Biber a Stainer znali už

dříve. Na jednom inventárním soupise z té doby uloženém v Olomouci se nalézá čtvero houslí od Stainera a jedny od Amatiho a je pravděpodobné, že Stainer poznal Bibera, jehož tehdy předcházela pověst virtuosa, na jedné ze svých četných cest. Jisté je, že Biber požíval u svého pána velké vážnosti. Lze se tedy domnívat, že by arcibiskup Bibera dobrovolně nepropustil, takže chtěl-li odejít, byl nucen se potichu vytratit. Nato Lichtenstein uložil tyrolskému šlechtici Khuen von Auers aby Bibera, až se u Stainera v Absamu objeví, zadržel. Zatykač však zůstal nevyřízen. Von Auers se v dopise z 3. ledna 1671 Lichtesteinovu osobnímu komorníkovi Tomáši Sartoriusovi zmiňuje, že existují náznaky Biberova pobytu toho času v Salzburku. Rozčílení oklamaného arcibiskupa ale asi dlouho netrvalo, neboť brzy potom si Biber a Lichtenstein opět dopisují. Za svého pobytu v Olomouci Biber tajně vyjednával se salcburským arcibiskupem Maxem Gandolphem hrabětem Kueburgem. Poté Biber odjel do Salcburku a zde vstoupil do arcibiskupových služeb jako hudebník a komorník. Léta salcburská V Salcburku Biber nalezl vynikající předpoklady ke své činnosti. V Maxu Gandolphovi nalezl Biber mimořádně dobře smýšlejícího příznivce, neboť všechna Biberova díla vydaná do Gandolphovy smrti jsou mu věnována. 30. května 1672 se Biber v zámecké kapli pokračování

|8 oženil s Marií Weissovou, dcerou zámožného salcburského obchodníka. Tři z jedenácti dětí, jež z tohoto manželství vzešlo, se staly významnými hudebníky, přičemž Karel Jindřich Biber, nejdříve zástupce kapelníka a od roku 1743 kapelník na salcburském dvoře je pravděpodobně nejvýznamnější. Rodina bydlela zprvu v Židovské ul. 13, později v „kapelním domě“ od roku 1690 v tzv. „mýtním domě“, v dnešní ul. Sigmunda Haffnera 2. V této časné Biberově salcburské době vzniklo několik skladeb, z nichž nejznámější jsou „Battaglia“, „Serenáda á 5“, „Sonáta á 6“ zvaná „Pauernkirchfahrt“ a z církevních děl „Vesperae á 32“ a „Missa Cristi Resurgentis“. V roce 1677 Max Gandolph Bibera pověřil vyučováním zpěvu a nakonec, 12. prosince 1678, ho jmenoval zástupcem kapelníka. V té době komponoval Biber dál pro arcibiskupský dvůr stolní a komorní hudbu, církevní sonáty a jako „vrcholné dílo houslové literatury 17. století“ sonátu pro sólové housle (Sonatae Violino Solo). Na jedné ze svých cest ji zahrál císaři Leopoldovi, což mu vyneslo zlatý řetěz. V roce 1682 Biber složil mši pro 53 hlasů „Missa Saliburginensis“ a hymnus „Pandite Tympana“. 1684 po úmrtí kapelníka Andrease Hofera obdržel Biber jeho úřad a inspektorát nad kapelním domem. Už předtím požádal Biber o svolení, aby si směl postavit „v zahradě..... nedaleko kláštera dřevěný domek ..... bez ohniště, ke studiu hudby bez rušivých vlivů. Zde se Biber mohl v klidu věnovat svým hudebně dramatickým dílům, z nichž se však dochovala jen partitura opera „Ci la dura la vince“ z roku 1687. Lze však mít zato, že zde Biber napsal dvě opery, tříaktovou kantátu a třináct školních dramat a vedle toho ještě kozpět na obsah

morní skladbu „Balleti á 6“. Biber jako vysoce ceněný houslový virtuos podnikal též koncertní cesty. Biber hrál u několika šlechtických dvorů. Znali ho v Mnichově, kde ho vyznamenali medailemi a zlatými řetězy. Skladatelem a šlechticem Po smrti arcibiskupa Maxe Gandolpha v roce 1687 se Biber od života na salcburském dvoře poněkud odpoutal a věnoval se více komponování. I jeho nový pán, Johann Ernst hrabě Thun, si Bibera považoval. Vznikly skladby „Requiem á 15“, „Requiem ex F con terza minore“, „Missa S. Henrici“, „Missa in contrapuncto“ a „ Missa Bruxellensis“. S ročním příjmem přes 850 zl. Stál Biber kolem roku 1700 na vrcholu svých úspěchů a císař Leopold ho 7. června 1690 povýšil do šlechtického stavu. O toto povýšení Biber už delší čas usiloval. Biber podal žádost o propůjčení šlechtického titulu už v roce 1681. V roce 1690 následoval druhý pokus, tentokrát úspěšný. O pozdějších letech Biberova života není mnoho známo. V roce 1702 podepsal smlouvu na pořízení varhan pro dóm. 3. května 1704 Biber zemřel a následující den byl pochován na hřbitově sv. Petra v Salcburku. Biberova manželka přežila svého muže o 21 let a když roku 1725 zemřela, rovněž byla pohřbena u sv. Petra. Z manželství s Marií Weissovou zůstaly nejméně tři děti, ostatní zemřely během prvních měsíců. O Antonínovi se neví nic, Marie Anna Magdalena vstoupila v Salcburku do kláštera benediktinek, syn Karel Jindřich Biber následoval otce a stal se hudebníkem. Na okraj budiž poznamenáno, že se Biberovo jméno vyskytuje i v dopisech Amadea

Mozarta. Píše mezi jiným, že když pobýval s manželkou v Salcburku“... na procházce potkali Bibera, jindy Biberovic Toníčka.“ Biberovo skladatelské dílo Biberovo dílo je primárně spojováno s houslovou hudbou vrcholného baroka v česko-moravském a jihoněmeckém prostoru. Biber žil v době, kdy obliba houslí dosáhla prvního vrcholu, Biber byl za svého života jako houslový virtuos tak známý, že je řazen k „ novějším a proslulejším skladatelům a hudebníkům tohoto století“. Vedle toho je ovšem také významným skladatelem církevní hudby. Jeho skladby jsou produktem typického barokního skladatele, jehož díla jsou orientována na potřeby dvora, jemuž sloužil. V duchovní hudbě Biber prokazuje znalost jak antického stylu, tak i novějšího koncertantního stylu svých vídeňských kolegů. Mše Sancti Henrici je nejspíš nejdelší mší v koncertantním stylu té doby. V instrumentálních skladbách Biber ukazuje lehký závazný styl podobný Schmelzerovu. Zdá se, že po roce 1681 už nepsal žádné houslové sonáty, což nejspíš souvisí se změnou jeho skladatelských úkolů. Mezi léty 1679 a 1699 napsal Biber tři opery a nejméně patnáct školních dramat, která však co do objemu mohou být přirovnána k operám. Zachovala se bohužel jenom libreta. Z oper se dochovala jenom „Chi la dura vince“. Lehce konzervativní styl této opery je možno vysvětlit tím, že Biber žil po většinu života na relativně malém dvoře, oddělen od nových vývojových tendencí své doby. Biberovu pověst houslového virtuosa zakládají následující skladby:15 sonát pokračování

pátek 18. října kostel sv. Zikmunda, Stráž pod Ralskem Collegium Marianum Jana Semerádová – flauto traverso, umělecká vedoucí Lenka Torgersen – violino Vojtěch Semerád – violino, viola Hana Fleková – violoncello Sebastian Knebel – cembalo „Budiž požehnáno rodiště mé“ – koncert věnovaný strážskému rodákovi J. I. F. Biberovi vstupenky k zakoupení zde >>>

J. I. F. Biber: Salcburská mše video zde

J. I. F. Biber: Mysteriensonaten video zde

zpět na obsah

„Mysteriensonaten“, 8 sonát „Sonatae violino solo“ a sbírka sonát „Sammlung von Trisonaten Harmonia artificiosa – ariosa“. Mysteriensonaten překvapují nejen vysokými nároky na techniku, ale především stále novými kombinacemi skordatur (jiného ladění nástroje než je obvyklé). Biber požaduje v 15 sonátách celkem 16 přeladění, tak intenzívní užívání skordatury není známo u žádného jiného skladatele. Největší nároky na interpreta klade Biber v“Passacaglia“ pro sólové housle, nepřekonané ani v sólových sonátách. Nikde jinde než v „Mysteriensonaten“ nejsou totiž tříhlasé a čtyřhlasé akordy tak často ulehčovány použitím skordatury jako zde.

Pocta Biberovi v podání Collegia Marianum Pocty H. I. F. Biberovi se ujme pražský soubor Collegium Marianum, který program koncertu doplnil o díla Biberových českých nebo v Čechách působících současníků a následovníků – morzinovských hudebníků Fasche a Reichenauera, malostranského skladatele Brentnera a českých rodáků Vodičky a Tůmy, kteří uplatnili své umění v Mnichově a ve Vídni. Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 věnuje provádění hudby 17. a 18. století se zaměřením na české a ve střední Evropě působící autory. Jako jeden z mála takto profi lovaných profesionálních souborů v České republice má na repertoáru nejenom koncertní díla, ale pravidelně se také věnuje scénickým projektům. Badatelská či čnnost umělecké vedoucí souboru

Skordatura Biber byl už v mládí velmi úspěšný v tvoření tónů na smyčcových nástrojích. Není divu, že se intenzívně zabýval technikou systematického přelaďování strun, skordaturou. Skordatura byla technika jíž se standardní ladění houslí měnilo tak, aby umožňovalo nové dvojhmaty a trojhmaty. V dnešním jazyce se nazývá „open tuning“ a používá se v různých oblastech populární hudby zejména u kytar. V klasické hudbě a u novějších smyčcových nástrojů se však skordatura neprosadila. Pro houslovou hudbu měla tu přednost, že umožňovala především polyfonně orientovaným skladatelům předepisovat hraní určitých akordů

Jany Semerádové, stejně jako její studium barokní gestiky, deklamace a tance umožnily rozšířit umělecký profi l souboru od čistě hudebního zaměření k propojení s barokním tancem a divadlem a jsou také předpokladem nevšedních dramaturgií souboru s řadou novodobých premiér děl hudební historie. Collegium

a jejich hraní podstatně ulehčovala. Někdy také usnadňovala hraní rychlých pasáží, neboť dovolovala (zjednodušeně řečeno) vypustit časté užívání třetího a čtvrtého prstu a místo nich upřednostnit silnější a rychlejší první a druhý prst. Skordatura dodává zvuku zvláštní zabarvení. Struna zní o to jasněji, oč je víc napnuta a opačně. Přelaďováním tedy Biber mohl dosáhnout rozmanitých odstínění tónů. Biber osvědčil při používání skordatury experimentálního ducha, ale „někdy bohužel ke škodě hudební tvořivosti“. zdroj: Biberova hudební společnost

Marianum je rezidenčním souborem Mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. V lednu 2010 se Collegium Marianum stalo nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby udělovaného českou sekcí Mezinárodní hudební rady UNESCO.

pokračování

| 10

Pozvánka na nejbližší koncerty pátek, 18. října 2013 – 19:00 kostel sv. Zikmunda, Stráž pod Ralskem

Stráž pod Ralskem má významného hudebního rodáka

Collegium Marianum

jako pocta tomuto slavnému rodákvi.

světového věhlasu. Heinrich Ignaz Franz Biber (1644–1704), později kapelník salcburského arcibiskupa, se proslavil jakou houslový virtuos a skladatel. Program je sestaven

vstupenky k zakoupení zde >>>

sobota, 19. října 2013 – 19:00 Nový Bor, Městské divadlo

„Hudba je všechno, hudba je to, co jsem,“ říká mladá, půvo-

Ntjam Rosie (Holandsko)

autentický, okouzlující styl propojující soul, afro a jazz.

dem kamerunská zpěvačka zpěvačka. Nechává se inspirovat africkou a zároveň soudobou západní kulturou a vytváří

vstupenky k zakoupení zde >>>

úterý, 22. října 2013 – 19:00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal

Ondřej Havelka a jeho swingový a jazzový orchestr Melody

Ondřej Havelka a Melody Makers

kusy střídají nesmrtelné sladké melodie.

Makers „házejí perly swingu“. Nabídnou ty nejkrásnější perly, které swing 30. a 40. lter zanechal. Zběsilé virtuózní

Á N O zde >>> vstupenky k zakoupení ROD VYP

zpět na obsah

pokračování

| 11

Pozvánka na nejbližší koncerty

Lípa

Cantantes 2013

pátek, 25. října 2013 – 17:00 Česká Lípa, Biberova kaple

Koncertem vítězů vyvrcholí první ročník dvoudenní pěvecké

Slavnostní koncert vítězů celokrajné pěvecké soutěže ZUŠ Lípa Cantantes

pěveckých výkonů bude i předání všech ocenění.

sobota, 26. října 2013 – 19:00 Děčín, Knihovní sál zámku

Závěr festivalu nabízí kombinaci slavných orchestrálních

Slavnostní závěrečný koncert festivalu

vystřídá jediný houslový koncert Antonína Dvořáka v podání

Josef Špaček – housle Severočeská filharmonie Teplice Ondřej Kukal – dirigent

zpět na obsah

soutěže Lípa Cantantes pro žáky ZUŠ vyhlášené festivalem Lípa Musica. Součástí slavnostní přehlídky nejlepších

vstup zdarma

skladeb. Jednu z vrcholných Mozartových symfonií napsanou pro Prahu a originální předehra k opeře Kouzelná flétna koncertního mistra České filharmonie.

Á N O zde >>> vstupenky k zakoupení ROD VYP

pokračování

| 12

so ut ěž zpět na obsah

Vyhrajte dvě vstupenky na vystoupení ansámblu Collegium Marianum, které se uskuteční dne 18. října 2013 od 19:00 hodin ve Stráži pod Ralskem. Soutěžní otázka: Jaký hudební „vynález“ v oblasti techniky hry na strunné nástroje je připosován Biberovi? Své tipy zasílejte na e-mailovou adresu: soutez@lipamusica.cz do čtvrtku 17. října.

pokračování

| 13

Poznáváme festivalová místa: Stráž pod Ralskem Dalším z míst, kam vás v letošním roce vezmeme vůbec poprvé, je město Stráž pod Ralskem. Místo, jehož hudební tradici založil slavný rodák, skladatel Jindřich Ignác František Biber, poznamenala negativně ve 20. století těžba uranu. Pojďme se však podívat více do jeho bohaté historie a představit si i vlastní koncertní prostor, kterým bude kostel sv. Zikmunda, jemuž prý sám Karel IV. věnoval vzácnou relikvii. Uvidíte, že Stráž pod Ralskem stojí za návštěvu!

Wartenberkové Stráž pod Ralskem je městečko, které vzniklo z podhradí a převzalo jméno svého mateřského hradu z druhé poloviny 13. století nazývané dříve Wartenberg (Warte auf Berge=stráž na vrchu). Hrad dal jméno mocnému panskému rodu, jehož pánové se psali s přídomkem „z Wartenberka“. První zmínka o hradu Stráži je z roku 1281. Dalším z dokladů, potvrzujícím již existenci starobylého sídliště Stráže, je listina krále Václava II. z 28.srpna 1283. Strategický význam Stráže potvrzují události za husitských válek, kdy r. 1426 sirotci obsadili strážský hrad Wartenberg z obavy před císařem Zikmundem. V 16. století byli Wartenberkové vystřídáni Hyršpergáry a hrad byl přestavěn na zámek. Nastává výrazné podporování městských řemesel a obchodu. Prvorepublikové letovisko Koncem 19 a začátek 20 století byl ve znamení přeměny obce v letovisko. Tohoto charakteru dosáhla Stráž především v období 1. republiky. Z rybníka Horky bylo vytvořeno koupaliště. V pozadí lázeňské idyly a turistického ruchu se na Strážsku odehrávaly politické zápasy. Útlak české a slovenské zpět na obsah

národnosti německou, která ovládala obecní zastupitelstva, vtlačování říšského kapitálu do pohraničí. Přes celosvětovou krizi a štvaní proti demokratickým zásadám republiky se Stráž hlásila k pokrokovým tradicím. Poválečná obnova Po druhé světové válce bylo grozhodnuto o odsunu zde žijících němců. Do uvolněných domků a usedlostí přicházeli noví usedlíci z vnitrozemí. V procesu poválečné obnovy navázala Stráž na předválečnou tradici letoviska. Nepodařilo se však úplně obnovit charakter střediskové obce. Došlo ke snížení počtu obyvatel. Velmi dobře byla ve městě zajištěna oblast obchodu a služeb obyvatelstvu. Po únoru 1948 se Stráž ubírala cestou, ve které se setkávaly dva různé směry. Venkovská zemědělská výroba s rekreačním a turistickým ruchem. Uranové město Novou kapitolu města můžeme počítat od roku 1963. Klid zemědělské rekreační oblasti začal rušit hluk vrtných věží geologického průzkumu. Bylo zde zjištěno uranové zrudnění a bylo přistoupeno k rozsáhlé investiční

činnosti. Rekreace postupně ustupuje průmyslu. V roce 1966 vedly výsledky geologického průzkumu ke zřízení účelové organizace Uranové doly Hamr. Rozvoj uranových dolů byl ovlivněn i intenzivní sociální politikou. Bylo třeba přikročit k výstavbě ubytovacích kapacit a zařízení zdravotnických, výstavbě jeslí, školek a školy. Ve Stráži pod Ralskem jako hornickém městě byla vyšší životní úroveň než byl celorepublikový průměr. Kostel sv. Zikmunda Svým zasvěcením v Čechách vzácně vyskytující se kostel v současné podobě pochází z let 1772-1779. Původně renesanční, byl přestavěn dle projektu Jana Josefa Kunze. Kostel byl celá desetiletí, v čase komunistické moci, neudržován, sloužil jako skladiště a chátral. Původně bohaté zařízení interiéru bylo částečně uschováno do depozitáře, částečně do jiného kostela (pravděpodobně kostel sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí). Je možné, že místní lidé mohli také některé vzácné kusy zařízení zachránit před zkázou. Určité součásti výzdoby zmizely asi navždy, jako například oltářní obraz adorace svatého Zikmunda od mistra Pamnicha z 18. pokračování

| 14 století. Malba rozměrného plátna vysokého přes čtyři metry byla vyříznutá z rámu a odcizena. Právě probíhající rekonstrukce obrazu vychází z černobílé málo kvalitní fotografie s nejasnými detaily malby, ale upřesňující kompozici díla. Zachovalé okraje originálu i s hlavičkami dvou putti ve vrcholu obrazu udávají původní barevnost. Na svou opravu čeká nádherný, bohatě zdobený rám obrazu v pozdně barokním provedení. Stěny i klenby jsou poničeny vlhkostí kdysi pronikající děravou střechou. Na mnoha místech se rozsáhlé části omítky odlupují od cihlového zdiva. Malba ornamentů z přelomu 19. a 20. století je provedena šablonovou technikou a složité krásné květinové motivy jsou ve stínování ukončeny volnou rukou. Malba je téměř z poloviny zdevastována vlhkostí a plísní.

Vytváří puchýře, loupe se a odpadává. V srpnu roku 2001 díky iniciativě pátera Václava Horniaka a pochopení představitelů města v čele s panem starostou Rychtaříkem začaly restaurátorské práce na interiéru kostela. Uvolněnou malbu je třeba ošetřit zpevňováním a fixáží. Potom je prováděná barevná retuš. Úplně zničená malba je doplňována rekonstrukcí pomocí šablon. Počátkem jara v roce 2002 bylo ukončeno restaurování kněžiště a kruchty a provedena rekonstrukce oltářního obrazu „Adorace sv. Zikmunda“. Je na místě zdůraznit, že tento motiv malby je v Čechách unikátní. Sv. Zikmund je dnes téměř zapomenutý patron české země. Císař římský, Karel IV., obohatil svatovítský poklad ostatky tohoto svého oblíbeného

světce, kterému svěřil v ochranu České království i svého druhého syna Zikmunda. Příběh burgundského krále Zikmunda, který žil na přelomu pátého a šestého století, je tragický. Král pečoval o církev a založil klášter sv. Mořice (1.germánský klášter), zde zabezpečil službu mnichů tak, aby zde nikdy nezanikla modlitba. Burgundské království žilo v míru a bezpečí. Po smrti královny nová manželka krále Fredegarda poštvala manžela proti svému synu Sigerichovi z prvního manželství. Prince nechal zardousit, ihned svého činu litoval, opustil palác a kál se v klášteře, který dříve založil. Nepřátelé využili situaci a napadli království bez silného krále. Děti z druhého manželství i Fredegarda byly před zraky krále zabity a všichni byli vhozeni do studny. Královna před smrtí nesla toto příkoří a vraždu svých dětí jako spravedlivý trest, s pokorou, kajícností jejich smrt vzala na sebe. Když ji vhodili za dětmi a králem do studny, voda proměnila se v plamen a nepřestávala hořet.

Proto bylo dovoleno mnichům kláštera sv. Mořice těla královské rodiny pohřbít. Na události těchto kajícníků bylo vidět poselství i pro naši dobu. A třeba i vztahy mezi Čechy a Němci. Sv. Zikmund je příkladem toho, kdy upřímná lítost vede k odpuštění a obnovení důvěry. Toto jistě platí jak mezi jednotlivci, tak i mezi národy. V zájmu církve i věřících je, aby práce v interiéru kostela byly co nejdříve dokončeny. Po odstranění lešení bude možno sloužit mše svaté. Pro obyvatele města i okolí se znovu- otevření chrámu stane důležitou událostí, která může pomoci duchovnímu rozvoji celé oblasti. Boční kaple kostela, která vznikla zbudováním příčky s malbou, ironickým pohledem na společnost v socialismu od malíře Vokolka, je přístupná jen v neděli a jistě nesplňuje touhu věřících po denně otevřeném svatostánku, po místě uklidnění, ztišení, které není rušeno karikaturou vhodnou do satirického časopisu, ale ne do chrámu. Kostel má být místem krásy, čistoty, modlitby. Vysvěceným místem k pozvednutí ducha Slovem ke Světlu. Přesto, že ke světlé čistotě má kostel zatím daleko, v nedávné době zde měli posluchači možnost již počtvrté navštívit benefiční koncerty duchovní hudby. Koncerty tohoto druhu, v chrámové lodi s dobrou akustikou, mohou mít v budoucnu tradici třeba i s mezinárodní účastí. Stráž pod Ralskem si může každoročně koncerty připomínat výročí zdejšího rodáka, skladatele Jindřicha Ignáce Bibera, jednoho z nejslavnějších hudebních tvůrců doby barokní. Městská pokladna přispěla na tyto práce cca 400 tisíci Kč. Na restaurování výmalby a rám stěžejního obrazu je nutno zajistit ještě částku 300 tisíc Kč. Ukončení těchto prací umožní odstranění staveniště z kostela, nové vysvěcení a otevření chrámu.

fotografie z knihy Českolipsko na dlani zpět na obsah

pokračování

| 15

Těžba uranu na Ralsku Stráž pod Ralskem patří s několika dalšími obcemi ( Hamr na Jezeře, Osečná - Kotel, Hvězdov, Holičky, Mimoň atd. ) patří mezi největší ložiskovou oblast v Čechách se zásobami uranu. Je to zatím jediná oblast, kde se radioaktivita neprojevila na povrchu. Téměř celá trasa od Mimoně přes Stráž pod Ralskem do rašelinových Lázní Kunratic vede nad ložisky uranové rudy, která se zde nachází v téměř několika vodorovných rudních plochách o průměru asi 200 m pod povrchem. Uranové a uranonosné minerály se nachází převážně v křídových pískovcích. Rozhodující události, které přispěly k objevení severočeského uranového ložiska v okolí Hamru na Jezeře a Stráže pod Ralskem, se odehrály počátkem 60.tých let. Rozhodnutí o zahájení vrtného průmyslu bylo podpořeno nálezy významných uranových anomálií ve vrtech u Hamru n. J. První pozitivní výsledky dokládající přítomnost uranu v hamerské oblasti byly získány v závěru roku 1963. Zatímco do roku 1960 bylo na tomto území odvrtáno pouze 29 hlubokých vrtů do podloží křídových sedimentů, v letech 1970 -71 to již bylo 578 vrtů. Výsledky vrtných prací jednoznačně prokázaly, že bylo objeveno významné ložisko uranu - největší v republice. V návaznosti na úspěšný vrtný průzkumy bylo po roce 1965 vyhloubeno devět šachet. Odborníci si od vyhloubení slibovali, že budou mít možnost přímého získání uranové rudy, zjistí přesně její uložení

zpět na obsah

a budou mít možnost odběru dostatečného množství rudy k technologickým a upravárenským zkouškám. Hloubení však přinášelo od počátku značné technické potíže. Hlubináři s potížemi překonávali dvě silně zvodnělé vrstvy křídových pískovců - svrchní tzv. turonský a spodní tzv. cenomanský obzor. Vody v cenomanském obzoru byly pod vysokým tlakem ( artéské vody ) a navíc byly radioaktivní. Během let 1967 -1977 bylo z hloubených šachet vyčerpáno přes 95 mil.m3 podzemních vod. Tyto částečně radioaktivní vody musely být před vypouštěním do povrchových toků jímány do nádrží a teprve po usazení jemných horninových částic a dekontaminaci od radioaktivních látek mohly být vypuštěny do blízké říčky Ploučnice. Na hamerské šachtě bylo podloží křídových sedimentů dosaženo v roce 1966. Na bázi sedimentů bylo odkryto několik rudních poloh, ve kterých po dokončení hloubení začaly horizontální rozrážky přímo v uranové rudě. Těžená ruda vypadala zcela neatraktivně a připomínala spíše rozmáčený šedivý písek do betonu než rudní materiál. Mikroskopickým studiem nebyly viditelné žádné uranové minerály a technologické testy naznačovaly, že část severočeských uranových rud je těžce loužitelná. Mezitím rychle pokračovala výstavba nové chemické úpravny uranových rud ve Stráži pod Ralskem. Nedostatek objektivních informací o složení uranových rud však komplikoval volbu efektivního technologického vybavení úpravny. Koncem 60. tých

let mohl být odbytovým produktem pouze uranový koncentrát, nikoliv původní vytěžená uranová ruda. Závěr 60.tých let byl bouřlivý nejen z politického hlediska, ale také událostmi v hamerské oblasti. Jedním z osudových a z dnešního hlediska jednoznačně negativních rozhodnutí bylo v roce 1967 zahájení experimentu s podzemním loužením uranu pomocí vrtů z povrchu., tzv. hydrochemické těžby uranu. Její princip spočívá ve vtlačování silně kyselých roztoků do zapažených vrtů, přičemž pažnice (duté umělohmotné roury zpevňující stěny vrtů ) jsou přerušeny pouze v místě uranových rudních poloh. Silně kyselé roztoky se tak dostávají do přímého kontaktu s uranovou rudou, ve které cirkulují, rozpouštějí uran a ten je dalšími vrty ve formě kyselých výluhů čerpán na povrch. Z výluhů je uran vysrážen a připraven k dalšímu zpracování. Tento moderní způsob těžby byl sice ojediněle provozován v zahraničí, ale za úplně jiných podmínek, než v hamerské oblasti. Jeho propagátoři předpokládali, že vyhodnocení experimentálního loužení bude možno provést během 3 - 4 let. Skutečnost však byla jiná. Čerpané výluhy již po krátké době obsahovaly upravitelné množství rozpuštěného uranu. Náklady na experimentální těžbu se jevily příznivější v porovnání s klasickou hornickou těžbou, takže mnozí ekonomové prosazovaly její urychlené rozšiřování. Bohužel si v té době neuvědomili její dopady na životní prostředí a nevzali dostatečně v úvahu náklady na její konečnou likvidaci. Mezitím přišly srpnové události roku

pokračování

| 16

1968 a řada vedoucích pracovníků uranového průmyslu emigrovala. Na odborné koncepční problémy nezbýval čas. V 70. tých letech nastalo známé normalizační období. Pro hamerskou oblast to v podstatě znamenalo učinit vše pro extenzivní rozvoj těžby a úpravy uranu. Obrovské státní dotace byly cíleny nejen na výstavbu nových dolů, ale také souběžně probíhaly velké investice do bytové výstavby a občanské vybavenosti sídlišť ve Stráži pod Ralskem, České Lípě a Liberci. Bouřlivý rozvoj nové hornické oblasti však současně znamenal zánik dřívější rekreace v okolí Stráže a Hamru na Jezeře. Z bývalých rekreačních objektů se staly většinou kanceláře pro pracovníky uranového průmyslu, soukromé chaty překážející uranové

těžbě byly vykupovány státem. Strážský zámek, který byl ještě počátkem 60. tých let využíván k ubytování rekreantů byl zcela devastován - nejdříve sovětskými vojáky, později českými žháři. S těžbou se v okolí Stráže pod Ralskem začaly hromadit nejrůznější technické a ekologické obtíže související s exploatací (vytěžení). Čerpání důlních vod ohrožovalo hydrodynamický režim podzemních vod na sousední hydrochemické těžbě, zatímco do důlních chodeb na hamerských šachtách začaly pronikat kyselé roztoky z hydrochemické těžby. V té době se objevily první kontaminace podzemních vod v okolí Stráže pod Ralskem. Nedařilo se dokonaleji čistit čerpané důlní vody před jejich vypou-

štěním do Ploučnice, nebyly známy příčiny zdlouhavého loužení uranu na vyluhovacích polích, nebyla dořešena technologie účinné úpravy uranových rud ve Strážské úpravně a mnoho dalších problémů. Těžba uranu v oblasti se neustále prodražovala. Vzhledem k uvedeným obtížím byl v r. 1971 vypsán štědře dotovaný výzkumný úkol. Většina problémů byla v rámci úkolu vyřešena nebo objasněna, ale největším škodám již zabránit nešlo. V polovině osmdesátých let bylo možno konstatovat, že po technické stránce byly nejobtížnější problémy těžby a úpravy uranových rud zvládnuty s výjimkou hydrochemické těžby. Ve druhé polovině let osmdesátých se však stala řada událostí,

které zcela zvrátily optimistické výhledy hornického rozvoje hamerské oblasti. První spočívala ve změněné mezinárodní situaci - v srpnu 1985 zastavuje Michail Gorbačov jaderné pokusy v Rusku. Sovětský svaz přestává mít zájem na dalším hromadění uranu - . Vzhledem k rostoucím ekonomickým potížím se muselo začít přihlížet k rentabilitě těžby a zpracování uranu v hamerské oblasti. Všechny uvedené skutečnosti včetně politického zvratu v listopadu 1989 a přechod k tržnímu hospodářství vedly k tomu, že v hamerské oblasti nastal prudký útlum a posléze konec průzkumných a těžebních prací. zdroj: Stráž pod Ralskem www.strazpr.cz

fotografie z knihy Českolipsko na dlani

zpět na obsah

pokračování

| 17

Zahajovací koncert pátek 20. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Václav Hudeček – housle Barocco sempre giovane Houslové koncerty slavných mistrů baroka

mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října

2013

sobota 21. září, 19.00 Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Královéhradecký dětský sbor Jitro Jiří Skopal – sbormistr Michal Chrobák – klavír V dobrým sme se sešli neděle 22. září 18.00 Česká Lípa, kino Crystal Georges Bizet: Carmen Záznam přenosu z Metropolitní opery v New Yorku pondělí 23. září, 8.30 a 11.00 Česká Lípa, kino Crystal Louskáček 3D Záznam z Mariinského divadla v Petrohradu pondělí 23. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Iva Bittová Fragments úterý 24. září, 19.00 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Pražský komorní balet Nevyřčené ticho, Hádej kolik je hvězd, Mono No Aware středa 25. září, 8.30 a 10.30 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Divadlo Krapet Kocour Modroočko pátek 27. září, 19.30 Zittau, radnice – Bürgersaal Michal Mašek – klavír B. Martinů, B. Smetana, F. Chopin, C. Debussy, A. Dvořák

zpět na obsah

Svatováclavský koncert sobota 28. září, 19.00 Jezvé, kostel sv. Vavřince neděle 29. září, 17.00 Filipov u Rumburka, bazilika Panny Marie Robert Crowe (USA) – mužský soprán Michael Eberth (Německo) – varhany C. Monteverdi, A. Grandi, G. Carissimi – sólová mariánská moteta pro virtuózní soprán s doprovodem continua čtvrtek 3. října, 19.00 Großschönau, Evangelische Kirche Královéhradecký dětský sbor Jitro Jiří Skopal – sbormistr Michal Chrobák – klavír Proč bychom se netěšili Tradiční koncert při svíčkách pátek 4. října, 20.00 Zahrádky, kostel sv. Barbory Tomáš Král – baryton Jan Krejča – theorba Dolcissimi sospiri sobota 5. října, 19.00 Železný Brod, kostel sv. Jakuba Tiburtina ensemble Jazzové trio Davida Dorůžky Apokalypsa – Zjevení sv. Jana neděle 6. října, 17.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie Stimmwerck (Německo) Im Himmel frei – písně německé renesance a moderny pátek 11. října, 19.30 Bautzen, Maria und Martha Kirche Schola Gregoriana Pragensis David Eben – umělecký vedoucí Tomáš Thon – varhany Antica e moderna – Gregoriánský chorál a Suita liturgica Petra Ebena

sobota 12. října, 19.00 Liberec, divadlo F. X. Šaldy Severočeská filharmonie Teplice Dagmar Pecková – soprán Martin Doubravský – dirigent „Operní gala“ – W. A. Mozart, P. I. Čajkovskij, C. Saint-Saëns, R. Wagner pátek 18. října, 19.00 Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Capella Collegium Marianum „Budiž požehnáno rodiště mé“ – koncert věnovaný strážskému rodákovi F. I. Biberovi sobota 19. října, 19.00 Nový Bor, Městské divadlo Ntjam Rosie (Holandsko) Úspěšná, původem kamerunská, soulová zpěvačka s kapelou úterý 22. října, 19.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Swingový a jazzový orchestr Melody Makers s Ondřejem Havelkou ...Hází perly swingu... pátek 25. října, 17.00 Česká Lípa, Biberova kaple Slavnostní koncert vítězů celokrajské pěvecké soutěže ZUŠ vyhlášené festivalem Lípa Cantantes Závěrečný koncert festivalu sobota 26. října, 19.00 Děčín, Zámek – Knihovní sál Severočeská filharmonie Teplice Josef Špaček ml. – housle Ondřej Kukal – dirigent W. A. Mozart – Kouzelná flétna (předehra) W. A. Mozart – Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ A. Dvořák – Houslový koncert a moll

pokračování

Generální partner

Za poskytnuté dary děkujeme

Festival se koná díky laskavé podpoře

zástupci Radim a Rostislav Hoffmanovi

JUDr. Jarmila Holovčáková

Hlavní partner

Liberec Nový Bor

Děčín

Zittau

Bautzen

Großschönau

Zahrádky

Stružnice

Kravaře

Nový Oldřichov

Stráž pod Ralskem

Mediální partneři

Základní partneři

Oficiální partneři

www.kdykde.cz

Festival podpořili

100 95 75

25 5 0

Hlavní mediální partner

Spolupořadatel

Město Česká Lípa za podpory

zpět na obsah

Sanamus musica MUDr. Věra Pokorná, MUDr. Anna Nováková, MUDr. Alena Sellnerová, MUDr. Tomáš Kočí, MUDr. Pavla Vránová, MUDr. Gruntorádová s.r.o., GP Špičák s.r.o., MUDr. Jana Kostolná, MUDr. Dagmar Schneebergerová, MUDr. Břetislav Ulrich, MUDr. Zina Ropková, MUDr. Lenka Šepsová, MUDr. Zina Synáková - Gynekologie - s.r.o., MUDr. Martina Křivánková, MUDr. Hana Čerbáková