Issuu

Štefan Margita: Rád vzpomínám na nádhernou atmosféru festivalu Lípa Musica strana 3

Podporujeme Ozvěnu strana 6

Nadační fond

mezinárodní hudební festival 20. září – 25. října 2014

Berhnard Marx: Varhany jsou jako lidská bytost strana 8

Objevujeme festivalová místa: Jezvé

festivalový zpravodaj

4 / 2014

strana 11

soutěž: Vyhrajte 2 vstupenky na Florea Theatrum! strana 10

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 20. září – 25. října

2014

již tento týden bude slavnostně zahájen 13. ročník festivalu, napjaté očekávání a horečnaté přípravy vystřídají první hudební zážitky a chvíle jiskřivě slavnostní i niterně kontemplativní, chvíle, které vám umožní odpoutat se od každodenních starostí i tlaku událostí domácí i zahraniční politické scény. Menu letošního ročníku festivalu je pestré a jistě dopřeje každému, aby si našel ten svůj hudební lék na neduhy všedního života. Na úvod se již tradičně hudbou rozezní prostory domovské scény festivalu – města České Lípy. Hudební maratón odstartuje v sobotu 20. září tenorista Štefan Margita, se

kterým jsme připravili pro dnešní vydání zpravodaje rozhovor. Následovat bude festivalová premiéra barokního divadla „na kolečkách“, na které se stále ještě můžete vypravit a o 2 vstupenky si navíc s námi tentokrát i zasoutěžit. Českolipský týden bude pokračovat populárnějším vybočením s Jonem McCleerym, se kterým jsme si povídali v minulém čísle, a projektem Otvírání studánek určeným pro menší posluchače. Závěr pak bude patřit varhannímu recitálu renomovaného německého varhaníka Bernharda Marxe, kterého si na stránkách dnešního vydání blíže představíme.

Za místopisným poznáním vás tentokráte vezmeme do tradiční festivalové destinace – obce Jezvé a v rámci představování našich klubových partnerů do Nového Boru. Věříme, že vám první festivalové dny přinesou příjemné chvíle, a že si z programové nabídky vyberete i ve dnech příštích.

KD Crystal se proměnil v barokní divadlo Jako předznamenání velkolepého projektu uvedení mobilní scény barokního divadla jsme ve spolupráci s českolipským KD Crystal, městem Česká Lípa

a společností Jabor připravili instalaci, která svět barokního divadla přenáší již na samotný plášť budovy. Autorem výtvarného návrhu je akademický malíř Atila Vörös.

Za festivalový tým vám za vaši přízeň děkuje a na setkání na koncertech letošního ročníku festivalu se těší Lucie Johanovská

aktuality Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.com foto: archiv festivalu a kniha Českolipsko na dlani www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

Vstupenky na poslední chvíli Na českolipský festivalový týden si vstupenky stále ještě můžete opatřit, možností výběru však rychle ubývá. Na zmíněné koncerty je v prodeji vždy jen několik málo desítek kusů, a proto v případě zájmu nákup nenechávejte na poslední chvíli. Koncerty, které se uskuteční v KD Crystal, jsou v prodeji navíc i v pokladně kulturního domu. V případě neuspokojení vašeho zájmu na stránkách festivalu či ve festivalové kanceláři doporučujeme vždy zkontrolovat i stav v předprodejní síti Ticketportal, kde je ještě část naší prodejní kapacity. Připomínáme také, že od září má festivalová pokladna otevřeno od 15 do 18 hodin každý všední den.

pokračování

Štefan Margita: Rád vzpomínám na nádhernou atmosféru festivalu Lípa Musica Letošní ročník Lípy Musicy zahájí operní galakoncert Štefana Margity. Tento tenorista patří od konce osmdesátých let, kdy zvítězil v soutěži Pražského jara, k nejvýznamnějším českým pěvcům, kteří reprezentují naše pěvecké umění v zahraničí. Jeho výkony zazněly na všech významných světových scénách jako je Metropolitní opera New York, Covent Garden, La Scala a řada dalších, proslulost mu získalo pěvecké umění v dílech Verdiho, Šostakoviče, Berga, Čajkovského, Martinů a zejména Janáčka, který patří k jeho nejvyhledávanějším a proslulým výkonům. Margita spolupracuje s nejprestižnějšími orchestry a dirigenty jako je např. Simon Rattle, Claudio Abbado, Vladimir Ashkenazy, Jiří Bělohlávek, Jesus Lopez Cobos, James Conlon, Sir John Eliot Gardiner, Sir Charles Mackerras nebo Seiji Ozawa. Margitovy výkony zaznívají na řadě televizních a gramofonových nahrávek, snaží se účinně popularizovat klasickou hudbu i oblast opery. V České Lípě se Margita, který nedávno podepsal smlouvu v newyorské MET až do roku 2019, představí po sedmi letech. V programu složeném z operních skvostů světové hudební literatury pěvce doprovodí Filharmonie Hradec Králové za řízení Marka Štilce. Na MHF Lípa Musica nevystupujete poprvé, jak vzpomínáte na svůj festivalový debut před sedmi lety a atmosféru festivalu Lípa Musica? Rád na své vystoupení na festivalu Lípa Musica vzpomínám, moc si vážím vřelého, vzdělaného a chápavého publika, ať je to kdekoliv. v New Yorku, Miláně, Houstonu, Mnichově, nebo na koncertě v České republice a pamatuji si nádhernou atmosféru během mého posledního koncertu na Vašem festivalu. Vaše kariéra je lemovaná celou řadou úspěšných angažmá na předních světových scénách. Jak vnímáte prizmatem svých zahraničních zkušeností úroveň české operní scény? Co jí v porovnání se světem chybí? To je téma na velkou dizertační práci a asi nebude snadné odpovědět. I odborníci se mezi sebou mohou dohadovat a hledat tisíce důvodů, každý z nich by možná odkryl malou část tohoto zpět na obsah

problému. Kdybych to měl vyjádřit jedním slovem, pak by znělo asi „peníze“. Dříve Vašemu repertoáru dominoval Janáček, dnes je to spíše Wagner nebo obecně německý repertoár. Čím je to dáno? Vývojem Vašich hlasových dispozic, zkušenostmi...? Jak přistupujete k výběru svého repertoáru? Je to pravda, postupně dozrávám k rolím, na které jsem ve svých dvaceti letech a na začátku kariéry ani nepomyslel, myslím si, že to je dáno přirozeným vývojem. Důležité je žádnou fázi vlastního vývoje nepřeskočit. Ještě horší je dokonce nerespektovat svůj obor, své možnosti a zralost vlastního hlasu. Máte stále nějakého hlasového mentora či poradce, nebo již necítíte potřebu se dále vzdělávat? Vzdělávat se pěvec musí – pokud chce něčeho dosáhnout – celý svůj život. Takže potřebu cítím stále stejně nalé-

havě, možná stále naléhavěji. Každý pěvec potřebuje jistou míru pohledu zvenčí, takový objektivní odstup a kritiku, protože může dojít k tomu, že se nedokážete naprosto přesně kontrolovat. Ano pracuji s hlasovým poradcem, je to Miluše Fiedlerová. Vystupoval jste snad na všech předních operních scénách po celém světě. Jaká jsou prostředí prvotřídních operních scén? Je svět opery globalizován nebo si jednotlivé operní domy zachovávají svá specifika? Je Vám nějaká ze světových scén obzvláště blízká? I v epoše určité globalizace operního provozu si jednotlivé operní domy zachovávají svoji nezměnitelnou specifiku, jakousi zvláštní vůni. Jak už jsem řekl, zpívám rád všude, kde je dobré a zanícené publikum, ale přesto mám velkou slabost pro dvě scény – Mnichov a MET v New Yorku. pokračování

|4 V nedávné době jste podepsal několikaletý kontrakt s MET? Co to pro Vás znamená a jakých projektů se budete účastnit? Znamená to pro mne velkou výzvu a potřebu stále více pracovat. Má nejbližší opera v MET v New Yorku bude Boris Godunov – role Šujského. O budoucnosti opery se vedou stálé spory, někteří jí vidí jako umdlévající žánr, který má stále méně a méně co říci dnešnímu člověku, jiní ji i s ohledem na větší přístupnost díky moderním technologiím považují za stále vitální, ba dokonce na vzestupu. Jak vnímáte tuto otázku Vy? O krizi opery jako žánru se hovoří možná už sto let a rozhlédněte se kolem sebe. Vidíte nějaký úbytek posluchačů? Ano, mají rádi určitý typ repertoáru, ale nepatří k opeře silné emoce a silné melodie? Myslím si, že lidé budou i v budoucnu operu milovat, máloco

zpět na obsah

se jim dokáže dostat tak pod kůži a oslovit nejširší posluchačskou veřejnost jako dobrá opera. Jak se díváte na generaci dnešních předních světových tenorů? Oslovuje Vás umění některých Vašich kolegů? Máte nějaké své oblíbené hlasy, třeba i z minulosti? Takovým fenoménem, který tu zanechal velkou stopu, byli tři tenoři, jejich umění je nezapomenutelné. Myslím si, že v současnosti je velkým zjevem Jonas Kaufmann. Vedle operního zpěvu zpíváte i koncertně, co je Vám bližší? Niterný civilní prožitek písňový nebo komplexní pěvecký a herecký výraz na jevišti? Možná to bude znít zvláštně, ale mám rád obojí, miluji své operní role, ale se stejnou láskou provádím i písňový repertoár. Jako by se tyto dvě polohy doplňovaly a já se cítím

velmi dobře v obou těchto do značné míry odlišných světech. Vaše kariéra a množství úspěchů je úctyhodné. Co je podle Vás rozhodující pro správný pěvecký vývoj a dosažení dlouhodobosti a kvality vlastní umělecké dráhy? Bohužel, nějaký jednoduchý recept na kariéru neexistuje a možná je to i dobře, je to vždy souhra mnoha a mnoha okolností, jistě je na prvním místě talent, pracovitost, ale i ta trocha příslovečného štěstí. Já to vidím jako výběr správného repertoáru ve správnou chvíli. Život operního pěvce není nikterak jednoduchý, náročná vystoupení střídá nekončící cestování. Jak relaxujete a udržujete se fit? Dokážu rozlišit naprostou pracovní koncentraci a potom i relaxaci. A když odpočívám,

tak opravdu nezpívám, věnuji se různým věcem – i návštěvám koncertů, operních představení nebo i činoherních představení. Nikdy nezpívám dva koncerty dva dny za sebou, vždy mám jeden den pauzu kvůli hlasové hygieně. A v létě opravdu intenzívně odpočívám, nejraději někde na jihu, kde je hodně sluníčka. Jaké jsou Vaše umělecké plány pro novou sezónu? Čeká mne spolupráce s dirigentem, kterého považuji za skutečnou světovou špičku – se Simonem Rattlem. Nejprve Janáčkovu operu Z mrtvého domu a potom Straussova Rosenkavaliera. Po dlouhé době budu vystupovat i v Národním divadle – opět to bude Janáčkova opera Z mrtvého domu.

pokračování

|5 sobota 20. září, 19.00 h. Kulturní dům Crystal, Česká Lípa OPERNÍ GALA ZAHAJOVACÍ KONCERT Carl Maria von Weber (1786-1826): Čarostřelec, předehra César Franck (1822-1890): Panis angelicus Franz Schubert (1797-1828): Ave Maria Gaetano Donizetti (1797-1848): Don Pasquale, předehra Nápoj lásky, árie Nemorina Una furtiva lagrima Georges Bizet (1838-1875): Carmen, intermezzo George Gershwin (1898-1937): Porgy a Bess, árie Sporting life - přestávka Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893): Evžen Oněgin, polonéza Nikolaj Rimskij-Korsakov (1844-1908): Sadko, árie kupce Johann Strauss ml. (1825-1899): Netopýr, předehra Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893): Evžen Oněgin, árie Lenského Kuda kuda Pietro Mascagni (1863-1945): Sedlák kavalír, intermezzo Francesco Cilea (1866-1950): Arlézanka, árie Federica È la solita storia del pastore

Štefan Margita – tenor Filharmonie Hradec Králové Marek Štilec – dirigent Vstupenky na tento koncert k zakoupení zde.

Podívejte se na videoukázky umění Štefana Margity:

zpět na obsah

Štefan Margita Štefan Margita se narodil v Košicích. Zvítězil v několika pěveckých soutěžích a byl záhy pozván do Vídeňské národní opery. V krátkém čase se stal známým na mezinárodní úrovni. Zpíval Kudrjáše v Janáčkově Kátě Kabanové v Ženevě, Dallasu, Paříži a Tel Avivu, Jacquina v Beethovenově Fideliu, Narrabotha ve Straussově Salome, Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky a Alfreda ve Verdiho La Traviatě v Basileji. Představoval Dona Ottavia v Donu Giovannim ve Stuttgartu, Berlíně, Lipsku, Métach a Japonsku, Lenského v Čajkovského Evženu Oněginovi v Budapešti, Terstu, Praze a Montpellier. Vytvořil hlavní roli v Schubertově Fierabrasu ve Florencii, ztvárnil Sinovija v Šostakovičově Lady Macbeth z Mcenského újezdu na Maggio Musicale Fiorentino a v Drážďanech. V Janáčkově opeře Z mrtvého domu vytvořil roli Luky Kuzmiče pro Salcburský festival a pro BBC v Londýně. Vystupoval rovněž v Národní opeře v Paříži, kde hrál svého prvního Tamburmajora v opeře Vojcek, stejně jako svého prvního Anatoma v Prokofjevově Vojně a míru. V Praze vytvořil postavu skladatele Živného v Janáčkově opeře Osud a poté Rechtora v jeho Příhodách lišky Bystroušky v Théatre des Chaps-Elysées v Paříži. Jeho nejvýznamnější současnou rolí je Laca Janáčkovy opery Její pastorkyňa, kterou interpretoval s obrovským úspěchem na Maggi Musicale Fiorentino, v Tel Avivu, Praze, Německé Státní opeře v Ber-

líně, Gentu, Antverpách, stejně jako na festivalu Glyndebourne, v Grand Opera v Houstonu a na japonském festivalu Saito Kinen. Na svých koncertních vystoupeních zpíval Štefan Margita úryvky z Janáčkovy opery Osud, Smetanovy Libuše, z Martinů Eposu o Gilgamešovi. Zpíval také Rechtora v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky na Bregentském festivalu, skladatele Živného v opeře Osud v Madridu, Sinovija v Šostakovičově opeře Lady Macbeth z Mcenského újezdu v londýnské Covent Garden, Tamburmajora Bergova Vojcka v Akademii Santa Cecilia v Římě a spolu se Seiji Ozawou na Festivalu Saito Kinen v Japonsku. Zpíval též Jiřího z Dvořákova Jakobína v Kolíně nad Rýnem, Luku Kuzmiče v Janáčkově opeře Z mrtvého domu s dirigentem Jiřím Bělohlávkem v Ženevě, Wagnerova Tannhäusera, Kudrjáše v Kátě Kabanové v milánské La Scale a Grigorija v Musorgského Borisi Godunovi v Houstonu. Štefan Margita spolupracoval a spolupracuje s předními dirigenty jako Claudio Abbado, Gerd Albrecht, Vladimír Ashkenazy, Jiří Bělohlávek, Garry Bertini, Semyon Bychkov, Jesus Polez Cobos, James Conlon, Sir John Eliot Gardiner, Wolfgang Goennenwein, Jiří Kout, Janos Kulka, Fridmann Layer, Sir Charles Mackerras, Zoltan Pesko, Jeffrey Tate a Seiji Ozawa.

symfonie, Kodályho kantáty Psalmus Hungaricus, Mozartova Requiem, v Berlíně, Hamburku, Frankfurtu, Bernu, Brescii, Bergamu, Milanu, Turíně, Praze, Bratislavě, na festivalech v Edinburghu a Ludwigsburgu, v Paříži, Vídni a na turné v Japonsku. Mnohá z těchto vystoupení byla vysílaná rozhlasem a televizí. Nahrál s Gerdem Albrechtem svou roli skladatele Živného v Janáčkově Osudu, tenorové party v Martinů Eposu o Gilgamešovi a Myslivečkově Belerofonte, a také recitál Mozartových árií. V lednu 2006 vyšel u ArcoDiva kompaktní disk Štefana Margity s tvorbou Bély Bartóka, Sylvie Bodorové a Mikuláše Schneidera-Trnavského, který měl skvělou kritickou odezvu doma i v zahraničí. V květnu 2009 vyšlo poslední CD „Ja Ra Laj“ – projekt z oblasti worldmusic. V roce 2013 se představil v roli Logeho ve Wagnerově opeře Zlato Rýna v brazilském São Paulo. V roce 2014 se ve stejné roli představí v Amsterdamu a v Houstonu a v roce 2016 se vrací do Chicaga na přípravu nové produkce této opery.

Jako koncertní pěvec interpretoval tenorový part Beethovenovy Deváté symfonie, Mahlerovy kantáty Píseň žalobná, Lisztovy Faustovské

pokračování

Lípa Musica podporuje Ozvěnu V letošním roce přichází festival s novinkou, a to zapojením do charitativní činnosti a vyjádřením podpory pro aktivity Nadačního fondu Ozvěna, který vznikl, aby pomáhal sluchově handicapovaným dětem a jejich rodinám vyrovnat se co nejlépe s tímto typem postižení. Festival fond podpoří realizací benefičního koncertu, který se uskuteční v neděli 12. října v saském Schirgiswalde za účasti Ensemble Inégal, který přednese Dvořákovu Lužanskou mši. Všechny festivalové koncerty bude navíc provázet veřejná sbírka. Představme si aktivity fondu trochu blíže s jeho zakladatelkou Pavlou Prokešovou. Proč Nadační fond Ozvěna vlastně vznikl? Nejslavnější římský básník Augustovy doby, Publius Vergilius Maro, kdysi řekl: „Neštěstí mne naučilo poskytnout pomoc nešťastným.“ I my jsme se „dotkli“ vlastního příběhu, který nás, kdo jsme se rozhodli založit tento nadační fond, postupně mění snad v moudřejší, ale především v pokornější k tomu, co se zdá tak samozřejmé, a to je zdraví našich milovaných dětí. V mnoha věcech si už víme rady a v mnoha věcech budeme ještě stokrát bezradní. Sami hledáme pomoc, ale sami se už také o ni dokážeme a chceme podělit. Název „Ozvěna“, latinsky ECHO, je pro nás příznačný nejen díky logickému propojení se sluchem jako takovým, ale především díky vlastní „definici“ ozvěny, kterou jsme si zvolili jako motto našeho nadačního fondu: „OZVĚNA vzniká pouze tam, kde existuje překážka a velký prostor…“ Překážek pro děti s poruchami sluchu existuje mnoho, a prostor pro pomoc při jejich zdolávání je obrovský – ozvěna té naší pomoci tedy může vzniknout…, a to i díky Vám. zpět na obsah

Nadační fond Ozvěna vznikl za účelem podpory dětí a mladistvých s trvalou ztrátou sluchu. Naším posláním je umožnit těmto dětem integraci do společnosti, vzdělávání, rovnocennou šanci se účastnit společenských, sportovních i volnočasových aktivit a především podpořit jejich samostatnost v budoucím životě. Naším cílem je získávání prostředků prostřednictvím grantových projektů, darů od partnerů, sponzorů či pořádáním benefičních akcí zaměřených na pomoc konkrétním dětem. V současné době se Nadační fond Ozvěna soustředí právě na přípravu a realizaci takových projektů, které mu pomohou co nejdříve začít plnit účel a cíl, pro který byl založen. Věříme, že „ozvěnou“ naší práce bude smysluplná a především konkrétní pomoc dětem, které si překážky ve svém životě nevystavěly samy. V současné době intenzivně pracujeme na získávání finančních prostředků z mnoha zdrojů (partneři, grantové projekty, atd.). Věříme, že již brzy otevřeme možnost čerpání příspěvků, určených na konkrétní pomoc dětem s poruchami sluchu a jejich rodinám,

které ji nezbytně potřebují. Kde Ozvěna pomáhá? Cílem Nadačního fondu Ozvěna je kromě prvotní přímé podpory nákupu sluchadel, baterií a úhrady ročního pojištění sluchadel dětem s trvalou ztrátou sluchu, také finanční podpora dětských oddělení nemocnic, a to nejen finanční podporou, ale také osvětou k celoplošnému vyšetřování sluchu novorozenců metodou OAE, neboť včasné rozpoznání sluchové vady je zásadním faktorem pro další rozvoj dítěte. Nadační fond Ozvěna si stanovil jako jeden ze svých cílů také podporu výzkumu vrozených genetických vad sluchu. V případě nashromáždění finančních prostředků v dostatečné výši, bude správní radou nadačního fondu stanovena procentuální část, která bude poskytnuta právě na podporu rozvoje klinického aplikovaného výzkumu genetických vad sluchu, neboť tento výzkum je základním zdrojem nových klinických postupů nejen při diagnostice, ale především při následné léčbě a prevenci poruch sluchu.

pokračování

Naším posláním

je podpora dětí a mladistvých s trvalou ztrátou sluchu, a to ve všech obdobích a sférách jejich života. Pomoci těmto dětem znamená pomoci především jejich rodičům a rodinám, neboť vyrovnat se s informací o sluchovém postižení dítěte a následnou péčí o něj, je nesmírně náročné a těžké. Vlastní zkušenost nás však již opravňuje k tomu, abychom Vás ujistili v tom nejdůležitějším: „Nebojte se života s dítětem, které má vadu sluchu. Je sice plný překážek a nečekaných nástrah, ale jejich společné překonávání rodinu stmeluje, posiluje a věřte, že i často rozesmívá. Vezměte to jako osobní výzvu a k té přijměte námi nabízenou pomoc.“

Naším cílem

je pomoci rodinám v jejich snaze dosáhnout u jejich dítěte takové úrovně rozumového, sociálního a komunikačního vývoje, jaké by dosáhlo i s normálním sluchem. Pomoci dětem s vadou sluchu k snazšímu zařazení mezi jeho vrstevníky, podporovat jeho zájmy a usnadnit tak celé jeho rodině běžný a plnohodnotný život.

Nadační fond Ozvěna vstoupí velmi rád do oboustranně smysluplné spolupráce a podpory činnosti stávajících pracovišť rané péče v celé České republice, a to nejen předáváním potřebných informací či tvorbou informačních materiálů věnovaných problematice sluchového postižení dětí, ale také například finanční podporou pobytů rodin dětí se sluchovým postižením, které pořádají právě tato centra. Nadační fond Ozvěna má ve svém programu také podporu volnočasových aktivit dětí se trvalou ztrátou sluchu. Připravujeme proto projektové výzvy tohoto typu, kdy bude možné na zákla-

dě podané žádosti a jejím následném projednání a schválení správní radou nadačního fondu, poskytnuta finanční podpora například na uhrazení ročního školného v ZUŠ, na úhradu příspěvků sportovních či dalších volnočasových aktivit těchto dětí. Nadační fond Ozvěna v současné době připravuje zahájení provozu „Půjčovny Ozvěna“, která Vám ráda bezplatně zapůjčí: • Výukové pomůcky pro rodiče a děti, zaměřené na rozvoj sluchového vnímání - výuková a motivační CD, DVD - raná komunikace, znakování, kurzy

znakové řeči apod. • Odborné publikace - slovníky znakové řeči, metodické příručky pro rozvoj sluchově postižených dětí, publikace psychologické, logopedické… • Didaktické pomůcky, výukové hry, hračky – vše pro rozvoj sluchového vnímání, řeči, stimulaci sluchu a sluchové diferenciace • Populárně-naučné knihy, CD, DVD pro neslyšící děti - pohádky ve znakové řeči na DVD, knihy cvičení a her, pohádková CD s přiloženými texty … Aktuální informace o aktivitách fondu a problematice nedoslýchavosti dětí najdete na www.ozvena.org.

Aktuálně: Zveme vás na tenisový turnaj, který se uskuteční 20. 9. v České Lípě za účasti osobností Českolipska a známých osobností showbyznysu. Výtěžek akce bude věnován na rozvoj aktivit Nadačního fondu Ozvěna.

Naší možností

je pomoc finanční, informační a poradenská. V první řadě chceme nabídnout příspěvky na pořízení kvalitních sluchadel, které jsou tím nejdůležitějším pro vývoj sluchu a řeči již v raném věku příspěvky na nákup baterií do sluchadel

podpora sluchově handicapovaných dětí

příspěvky na pojištění sluchadel úhradu ročního školného v ZUŠ

Nadační fond

úhradu příspěvků na sportovní a zájmové aktivity možnost využít vybavení bezplatné půjčovny výukových pomůcek a odborné literatury

Klášterní 460/3, 470 01 Česká Lípa pavla.prokesova@ozvena.org

Naším přáním

je zmírnění nejistot a obav rodičů tím, že se staneme součástí lepší budoucnosti jejich dítěte. Věříme, že „ozvěnou“ naší práce bude smysluplná a především konkrétní pomoc dětem, které si překážky ve svém životě nevystavěly samy. zpět na obsah

tel.: +420 777 343 869

i vy nám můžete pomoci slyšet

Za jakoukoli finanční pomoc Vám velice děkujeme! číslo účtu 2100597827 / 2010

pokračování

Bernhard Marx: Varhany jsou jako lidská bytost Českolipský festivalový týden uzavře recitál proslulého německého varhaníka Bernharda Marxe. Marx svá studia absolvoval v Saarbrückenu, Freiburgu, Paříži, Haarlemu a Bologni. V roce 1973 získal prestižní ocenění na Bachově soutěži v Bruggách a o šest let později v Saarbrückenu. Od roku 1972 působil jako varhaník u sv. Jana ve Freiburgu, kde se podílel i na stavbě slavných Metzlerových varhan. Od roku 2011 působí současně i jako varhaník v St. Blasien, kde založil a umělecky vede rovněž mezinárodní varhanní soutěž a festival. Varhany v st. Blasien jsou třetí největší na světě. Kromě výkonné umělecké činnosti se věnuje i pedagogické činnosti a působí jako arcidiecézní inspektor varhan ve Freiburgu. Bernhard Marx s úspěchem koncertuje po celé Evropě, ale i v zámoří. Na svém kontě má řadu ceněných nahrávek. Vyniká nejen interpretační umem opřeným o intenzivní muzikologické bádání, ale současně i výjimečnou virtuozitou hry a citem pro expresivní rejstříkování věrné originálním skladbám.současně minulost, přítomnost i budoucnost. A o tom se budou moci přesvědčit i návštěvníci jeho festivalového vystoupení, které se uskuteční v pátek 26. září v bazilice Všech svatých v České Lípě. V září vystoupíte na varhanním recitálu v České Lípě v rámci MHF Lípa Musica. Bude to Váš český debut nebo jste již někdy v České republice vystupoval? Již jsem měl to potěšení v Čechách několikrát koncertovat, vzpomínám si na svá vystoupení v Brně, Jihlavě, Opavě a České Třebové. Nabídnete exkurz do varhanní hudby od renesance po 19. století. Představte nám blíže svůj program? Program zahájí renesanční tance z různých evropských zemí, tedy hudba, která je snadná na poslech a je jakýmsi „aperitivem“ celého menu. Následovat bude mnohem závažnější Buxtehude. Jedná se o melancholický typ hudby příznačný pro okolí Baltského moře. Finální Ciacona byla pravděpodobně zpět na obsah

určena pro Carillonskou zvonkohru mariánského kostela v Lübecku, který byl vybombardován v roce 1944. Poté zahraji slavnostní francouzskou ouverturu – Bachovo Preludium Es dur, fanfáru pro příchod Spasitele, která užívá mnoho znaků reprezentujících Svatou trojici (čísla 3, 9 a 27) – tři drobnější Kyrie, kde jsou témata převzata z gregoriánského chorálu na tři témata – Bůh otec, Bůh syn a Duch svatý. Je zde patrný také numerický symbolismus: 45 taktů (4+5 = 9), 36 taktů (3+6=9) atd. Bachův syn Carl Phillip Emanuel narozený 1714 je autorem elegantní, citlivé varhaní hudby raně klasické éry. Sonáty byly napsány pro princeznu Amalii Pruskou, sestru Bedřicha Velikého. Petraliho hudba je vlastně takovou operou pro liturgii. V Itálii byly varhany „orchestrem pro

chudý lid“, který si nemohl dovolit kupovat si drahé vstupenky do operních domů. Takže v podstatě můžeme tuto hudbu označit svým způsobem za zábavnou, takový sakrální pop 19. století. Hudba Forrerové a Wintelerové je specialitou. Ve Švýcarsku bylo v 19. století hodně sněhu, a tak se místní farmáři jen těžko dostávali do kostela každou neděli. Z toho důvodu si řada z nich instalovala doma malé domácí varhany, což bylo typické zejména pro oblast Toggenburger Land. A když už lidé měli doma varhany, nepoužívali je jen pro hraní chrámové hudby a hymnů, ale také folklórních tanců, jako jsou pochody a polky. Jaká hudba je Vám osobně nejbližší? Miluji všechnu dobrou hudbu původně napsanou pro varhany, zejména Johanpokračování

|9 VARHANNÍ HUDBA V PROMĚNÁCH STALETÍ pátek 26. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých

Bernhard Marx – varhany Anonymi: Tänze der Renaissance

Diederik Buxtehude (ca. 1637–1707): Praeludium, zwei Fugen, Ciacona g-moll, BuxWV 148 Johann Sebastian Bach (1685–1750): Praeludium Es – Dur, BWV 552/1 Kyrie, Gott Vater in Ewigkeit, BWV 672 Christe, aller Welt Trost, BWV 673 Kyrie, Gott heiliger Geist, BWV 674 Fuge Es – Dur, BWV 552/2

na Sebastiana Bacha a francouzkou varhanní hudbu. Slavíme letos rok české hudby, měl jste již možnost se s českou hudbou jako varhaník setkat? Ano, hrál jsem několikrát velmi zajímavou a závažnou hudbu Petra Ebena, například Mutationes pro dvoje varhany, a také hudbu Jana Křtitele Kuchaře a dalších. Varhany jsou velmi zajímavým a složitým nástrojem. Za svou kariéru jste měl možnost hrát nabezpočet různých exemplářů a současně se i mnohdy podílet na jejich výrobě či rekonstrukci. Máte nějaké svoje oblíbené? Nástroje po celém světě hovoří různými jazyky, skoro i dialekty podobně jako lidé v různých zemích a krajích.

Varhany jsou jako lidská bytost, mají svůj určitý charakter a hráč jej musí ukázat v celé jeho bohatosti a nejlepších aspektech. Je to fascinující nechat znít hudbu v různých rejstříkách, najít pokaždé nové barvy pro varhanní skladby, které hraji již přes 40 let. Je to pro mě vždy ohromné potěšení a dobrodružství poznávat akustiku toho kterého kostela, který ještě neznám, a snažit se posluchačům demonstrovat ty nejjemnější zvuky jejich farního nástroje. Často pak od lidí slýchávám, že si mysleli, že nástroj své farnosti znají celkem dobře, ale že se mnou objevili jeho naprosto nové zvukové možnosti a barvy, které doposud nikdy z nástroje neslyšeli. Oblíbený nástroj… těžko říci, protože existuje tolik (zejména historických) varhan v každé kultuře a každé jsou

ideální pro jiný druh hudby. Ale zmínil bych rád nástroj v Ebermünsteru nedaleko Strassbourghu, který byl postaven v roce 1728 Andreasem Silbermanem a který má takřka dokonalou interakci se starým opatským kostelem, s jeho architekturou a akustikou. Vedle vlastní interpretační praxe se věnujete i organizování varhanního festivalu a soutěží… Ano, na Mezinárodní koncerty v St. Blasien (www.domkonzerte-stblasien.de) zveme skvělé varhaníky z celého světa a stejně tak i slavné sbory od Mexika po Moskvu a od Finska po Zair. Stává se, že návštěvnost našich koncertů je až 1300 lidí. Každý z vystupujících umělců přináší a představuje své kulturní zázemí a historii své země. Poznávání bohatosti cizích kultur a zemí je nekonečné.

Carl Philipp Emanuel Bach (1714–1788 ): Sonate III F-Dur, Wq 70,3 Adagio per il Organo d-moll Vincenzo Petrali (1832–1889): Pastorale per l’Elevazione Versetto per il Gloria Elsbeth Forrer (1815–1857): Marsch in Es – Dur (1855) Anna Katharina Winteler (1810–1855): Alpenrosen-Bolka am Büh Vstupenky k zakoupení zde.

Podívejte se na umění Bernharda Marxe

zpět na obsah

pokračování

| 10 pondělí 22. září, 20.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Giuseppe Scarlatti (1723-1777): Armida, opera Komorní opera ze zámeckého archívu Českého Krumlova

Florea Theatrum Armida – Alice Martini Rinaldo – Lucie Rozsnyó Utaldo – Jaroslav Březina barokní orchestr Musica Florea balet – Hartig Ensemble Helena Kazárová – choreografie, umělecká vedoucí dirigent – Marek Štryncl Vstupenky k zakoupení zde.

Soutěž

Soutěžte s námi a vyhrajte 2 vstupenky na představení Florea Theatrum. Soutěžní otázka: Se jménem Scarlatti se v hudebních dějinách setkáme poměrně často. V době barokní se do dějin zapsali hned tři zástupci, kteří to vedle Giuseppe Domenica byli a jaký příbuzenský vztah k sobě měli? Správné odpovědi zasílejte na e-mail soutez@lipamusica.cz do 19. 9. 2014.

zpět na obsah

Zveme Vás do divadla na kolečkách Libreto Marca Coltelliniho pro operu Armida bylo poměrně známým dílem, jehož zhudebnění se chopilo několik autorů, mimo jiné také Antonio Salieri. Úplně poprvé ale námět zpracoval v roce 1766 Giuseppe Scarlatti. Tak jako mnozí jeho krajané našel Scarlatti uplatnění na sever od Alp. Scarlattiho jeho dráha dovedla do Vídně, kde v té době Italové udávali rytmus a přesvědčovali svět o italské nadvládě na poli operní tvorby. Sám Scarlatti byl autorem více jak třiceti operních děl. Scarlattiho mecenášem byla knížecí rodina Schwarzenbergů, u kterých byl domácím učitelem hudby. Právě knížeti Josefu Adamovi Schwarzenbergovi a jeho dceři Marii Terezii byla opera o krásné kouzelnici Armidě a křesťanském rytíři Rinaldovi dedikována. Archivní výzkum v Českém Krumlově implikuje, že opera byla pravděpodobně prováděna v soukromí na českokrumlovském zámku. V Evropě byly kdysi stovky malých zámeckých divadel, která sloužila k pobavení jejich majitelů a reprezentaci jejich sídla. V drobných domácích operách šlechtici často i vystupovali. Na zámcích v Litomyšli a zejména na schwarzenberské rezidenci v Českém Krumlově se dodnes uchovalo nejen dokonalé technické vybavení zámeckého divadla z druhé poloviny 18. století, ale též bohatý archivní materiál, který vydává svědectví o provozování domácích scén a nechává nahlédnout i do hraného repertoáru. Dodnes dochovaná díla ale tvoří jen nepatrný zlomek tehdejší produkce.

Detailní rekonstrukce a obnovená premiéra takřka dvěstěpadesátileté opery se snaží udržet přesnou podobu něčeho, co už tu dávno není. Snad právě v tom ční největší přínos projektu Florea Theatrum. Puristické provedení opery vrcholného baroka sleduje všechny možné aspekty, aby výsledek byl originální předloze co nejbližší. Proto je důležitou součástí opery také balet v podání Hartig Ensemblu. Největší unikum projektu ale tkví především ve vytvoření převozné dřevěné divadelní scény, která byla vyrobena právě pro uvedení Armidy, ačkoliv umožňuje i uvádění širokého spektra hudebních i činoherních představení. Kulisy užívají barokní konstrukční technologie a hloubkovou perspektivu. Poetiku a autentičnost jevištní architektury završuje nasvícení scény, ke kterému je užito svíček a systému zrcadel. To vše dohromady vytváří poetiku jevištní architektury historických divadel.

pokračování

| 11 fotografie z knihy Českolipsko na dlani

Poznáváme nová festivalová místa:

Kostel sv. Vavřince v Jezvé

V seriálu, ve kterém vás blíže seznamujeme s novými i tradičními festivalovými místy, se tentokrát vypravíme do obce Jezvé nedaleko České Lípy. Historie obce Jezvé Jezvé (kdysi Gesowi, německy Neustadtl) je jedna z nejstarších obcí v okrese Česká Lípa, dnes je začleněna do obce Stružnice. Dotýká se jiné obce, Horní Police, od města Česká Lípa leží směrem na západ. První písemná zmínka o existenci vsi pochází z roku 1197, kdy byla označena jako majetek, dar rytíře Hroznaty Tepelského. Byla tedy jedním z nejstarších doložených sídel z českolipského okresu. Další dochovalý záznam je z roku 1352, označuje Jezvé latinsky jako Nova civitas a dosvědčuje existenci středověkého kostela. Obec se dostala v 14. století mezi majetek cisteriáků z Mnichova Hradiště. Ti sem přivedli kolonisty a podnítili rozvoj řemesel. V roce 1420 byla obec poničena husity. Po husitských válkách obec získali Berkové z Dubé, po nich zde byli Vartenberkové a v 16. století Salhausenové. Již zchátralý kostel byl zbourán roku 1746 a téhož roku byla zahájena stavba kostela nového. Náklady nesl z větší části hrabě Kounic z výnosů svého panství. Hlavní stavební práce byly ukončeny po pěti letech roku 1751. V roce 1798 vypukl v Jezvé velký požár, který zničil školu, špitál, pivovar, mlýn, 40 domů a 36 chalup. Poškozen byl i kostel, byl však opraven a dočkal zpět na obsah

se i dalších venkovních úprav. Jezvé bylo od roku 1964 začleněno do obce Stružnice. Původ jména Jezvé převzato z knihy Kapitola o původu jména Jezvé z knihy Marie a Břetislava Vojtíškových „Jezvé 800 let – Obrazy ze starých dějů městečka“. Jak se neradovat z nevšedního a ojedinělého názvu městečka, jenž nám poskytuje celou kytici půvabností, ale i se záhadnými vůněmi dávných časů. Neboť typy místních jmen lidských sídel, nazvaných po tamních příznačných po rostlinách a zvířatech, patří k těm nejstarším, jež byly od našich slovanských předků vymyšleny. Právě tak jako Dubí, Lipí, Jedlí a podobná známe z těch šerých staletí i Nedvězí, Jestřebí, Kobylí a řadu dalších – stejně tak jako Jezví. Přijímajíce i jeho novější formu „Jezvé“ jako samozřejmé pojmenování od nepaměti, zaváháme však při zamyšlení. Bylo již více těch, kdo zapochybovali, naznavše všechny souvislosti. Setkáváme se s rozmanitými úvahami o tomto názvu a tak je musíme vysvětlit. Předem můžeme klidně odvrhnout souvislost s pojmem jezu na vodě, ve starých časech budovaného jako pletení přes řeku k zadržení ryb, či hráz k zadržení vody. U našeho Jezvého získává

pro takový nápad přítomnost řeky v městečku. Avšak u těch několika obcí, které jsou odvozeny od stejného základu JEZV, JEZEV ten předpoklad často chybí, jako u Jezové, Jezvin a Jezinek a naopak místa, kde šlo vskutku o vztažnost k jezu coby vodní hrázi se nazývala Jezný nebo Jeznice. Ostatně víme, že řeka Ploučnice se i ve svém běhu Jezvím rozlévala nespoutaně, a to dlouho do dob nám nedalekých. Většinou si tedy spojíme ono zvíře, po jehož hojném výskytu vznikl název místa Jezvé, s představou jezevců. Slované je lovili už ve své pravlasti a jejich pojmenování si roznesli po svém rozestěhování do svých dnešních vlastí. Praslovansky to znělo ovšem JAZV a proto Poláci říkají jaźwiec a jaźwica, Rusové jazvik, Lužičtí Srbové jazw, Slováci jezvec atd. V češtině se slabika JA vývojem změkčila na JE, ale ve starých středověkých textech je potkáváme pod tvarem GYEZWECZ – jězvec, jězev, jězv v přepisu do dnešního pravopisu. Toto roztomilé zvíře našich lesů, dnes už pomalu vzácné, nazývala ještě i Božena Němcová dle soudobého zvyku JEZVEC. Když bylo v době našeho národního obrození potřebí připomenout Čechům mnohasetletý bohatý poklad jejich jazyka, napsal proslulý znalec staročeských památek od úsvitu našich pokračování

| 12 dějin Josef Jungman r. 1835 ve svém slovníku: „GEZWEC“ (dnešním pravopisem jezvec, též jezevec a jezovec) „je divoké savé zvíře z řádu šelem medvědovitých (staří Češi říkali nedvěd, viz na našem okrese Nedvědí hora, obec i rybník) s dlouhým končitým rypákem, krátkými silnými nohami, dlouhou tvrdou srstí a krátkým tlustým, kusým ocasem. Jeho jméno jest od jeskyní. Jezevci jsou ospalí.“ Z různých ukázek staročeských textů je patrno, že našči předkové jezevce s oblibou lovili pro kůži i maso. Ale tu před námi vyvstává ještě jedna otázka: jaký je původ zvláštního jména jezevcova? Jazykový znalec profesor Josef Jungman nám odpovídá a jeho sdělení nám rozsvěcí náhlé pochopení: „Jméno jezevec souvisí s představou skrýše v jeskyni. Jeskyní byla nazývána každá nezvána, to jest jizva zemská, štěrbina, nora, doupě zvířecí a brloh. Dokonce jsou dodnes jezvinami nazývány rokle.“ Byl tedy k názvu JEZVÍ podnětem jezevec nebo jiný tvor, bydlící v jizvách zemských- jezvinách? Snad liška, medvěd nebo dokonce netvor, drak? Jungman nalezl ve starých našich literárních památkách slovo jezev (vezeš) ve významu monstrum, cocodrilianus – drak. Tato poslední představa se dá spojit spíše se vzhledem skalnatých horských útvarů, které by připomínaly dračí, ještěří hřbet. Zdá se, že tyto spojitosti patří spíše do světa germánských představ. Kdybychom jim dali za pravdu, mohli bychom ovšem očekávat německý protějšek k českému Jezvé v nějakém překladu, který by měl význam draka, saně nebo ještěra, ale tomu tak není. Naopak máme v naší končině ještě další místo, které se kdysi také jmenovalo Jezvé (Gyeswe), ale jazykovým vývojem se ustálil jeho název Jezová. Ani tam nejsou předpoklady jezů nebo dračích skal, místí lesy mohly však skýtat žádoucí kožešinovou zvěř. Zůstáváme tedy při názoru, že v Jezvém už v době před první písemnou zmínkou, která je obsažena v latinském textu z roku 1197, zpět na obsah

sídlilo české obyvatelstvo a že dalo ve smyslu uvedeného výkladu název své vsi přinejmenším ve dvanáctém století, ačli ne dříve. Kostel svatého Vavřince Kostel svatého Vavřince v Jezvé je pozoruhodná stavba a významná památka tvořící dominantu Jezvé. Existence obce Jezvé je známa z roku 1197, kdy patřila Hroznatovi Tepelskému. Existence středověkého kostela je prokázána dokladem z roku 1352, jsou však nepřímé doklady jeho existence dávno předtím. V červenci 1746 byl starý kostel zbourán a vzápětí byla zahájena stavba nového. Stavebníkem a patronem byl Jan Adolf hrabě Kounic, majitel novozámeckého fideikomisního panství. Na stavbu přispěli i panští úředníci a měšťané. Náklady přesáhly částku 11 600 zlatých. Dnešní kostel svatého Vavřince byl postaven v letech 1746 až 1756 věhlasným pražským stavitelem baroka italského původu Anselmo Martono Luragem, který zemřel roku 1765. Na stavbě krovu kostela se podílel českolipský tesař Martin Watzel. V roce 1798 velká část celé obce shořela a oheň poničil i kostel. Rok poté byl opraven strop i věž s makovicí a křížem. Fasáda byla ještě upravena v roce 1800 a stejně tak i požárem poničené schodiště. V roce 1937 byla vězni provedena velká oprava věže kostela a menší u střechy a na zdech. Po roce 1946, kdy byl s Němci odsunut místní farář, začal kostel pustnout. Zachránil jej až administrátor farnosti Horní Police, Mons. Josef Stejskal, který dostal jezveckou farnost na starosti ve 2. polovině 50. let 20. století. Kostel byl opraven a začal opět sloužit bohoslužebným účelům. Pak se zde na čas přestaly bohoslužby konat, kostel byl sice opraven, ale nepoužíval se. Toho zneužili zloději a kostel byl dvakrát vykraden. Zhruba od roku 1999 se v kostele opět začaly sloužit bohoslužby a tak je tomu dodnes.

Kostel stojí na náměstí v Jezvé, naproti zdevastované budově bývalé fary. Je to jednolodní stavba orientovaná přibližně k severu, má elipsovitě uzavřený presbytář a po jeho stranách dvojici sakristií, na západě a na východě. Přibližně v roce 1937 proběhla oprava věže a makovice kostela. Zvon z kostela sv. Vavřince z roku 1825 odlitý českolipským zvonařem Karlem W. Paulem. Průměr 76 cm, výška 58 cm. Zavěšen na dřevěné hlavě pomocí koruny se šesti hranatými uchy, jejichž čelní plochy jsou hladké, bez výzdoby. Ploché kované srdce je upevněno prostřednictvím koženého řemene s přezkou. Kolem horního okraje obíhá hladký pásek ohraničený plastickými linkami. Pod spodní linkou reliéfní pás s opakujícím se motivem svazků růžiček. Uprostřed pláště reliéf sv. Kryštofa. Prostor nad věncem obepíná trojice linek. Hrana zesílena lehce vystupujícím lemem. Pod světcem jednořádkový německý nápis: GEGOSSEN DURCH MILDE BEITRÄGE IM IAHRE 1825 VOM KARL W.PAUL IN B.LEIPPA Dějiny obce Stružnice Údolí Ploučnice a ostatních vodních toků bylo prvním územím, které byly osídleny ve zdejším neprostupném pralese. Ovšem na katastru obce zatím žádné archeologické důkazy o pravěkém osídlení nebyly nalezeny, tak musíme vzít za vděk první písemnou zmínkou o obci Stružnice. Ta je datována rokem 1281 Lze důvodně předpokládat, že zde lidé žili již dříve, ale dokázat se to zatím nepodařilo. První zmínkou je tedy zmiňovaný dokument z období pro české země velice těžkého. Jedná se o léta po smrti krále železného a zlatého, tedy Přemysla Otakara II., který byl zabit v bitvě na Moravském poli ležícím v dnešním Rakousku a neměl dospělého nástupce trůnu. Mladý kralevic Václav, pozdější král Václav II., byl ve věku tří let a podle otcovy vůle

se stal jeho poručníkem Ota Braniborský. Ten nechal Václava a královnu vdovu Kunhutu uvěznit na nově dostavěném hradě Bezdězu a Čechy byly vydány na pospas drancování braniborským vojskům. Toto období je proto známo jako Braniboři v Čechách. A z této zlovůle vznikla i listina , kterou vydal sám Ota Braniborský listopadu roku 1281 v Řepíně u Mělníka. V tomto dokumentu se zavazuje Záviš ze Stružnice, že odčiní křivdy, které spáchal na řádu Německých rytířů. V dokumentu je tvar jména zapsán takto: “Zavissium de Struzeniz” a listina je psána latinsky, jak bylo tehdy zvykem. V další známé listině, týkající se upřesnění majetku, je psáno již dobovou češtinou: “vajpis mezi Lidmilú z Těchlovic a Ješkem z Stružnice”. Je datována k roku 1525. Potomci zmiňovaného Záviše ze Stružnice postavili zhruba na počátku 14. století své sídlo na Vinném vrchu u Horní Libchavy, pojmenovali jej Klinštejn a nadále se zvali páni z Klinštejna. Tento rod je jednou z větví rodu Ronovců, kteří měli ve znaku zkřížené ostrve. Obec Stružnice pochopitelně patřila mezi jejich državy, než byla ves prodána Berkům z Dubé, kteří byli mimo jiné i majiteli hradu Lipý. V roce 1403 prodal Jindřich Berka z Dubé díl vsi s tvrzí, umístěné u dnešního čp. 102, a dvorem Hynkovi z Valkeřic. Jiný díl vlastnil v roce 1423 Petr z Těchlovic. Na tomto díle byla postavena další tvrz. Třetí díl patřil jako šosovní statek městu Česká Lípa. Vznikly tak tři statky, nazývané po směru toku Ploučnice Horní, Prostřední a Dolní. Pozemky Horního a Prostředního dvora ležely na pravém břehu řeky. Dolní statek patřil k původní vodní tvrzi postavené snad již za pánů z Klinštejna a ležela na levém břehu Ploučnice, u již zmiňovaného domu 102. Od počátku 16. století došlo k majetkovým změnám, střídali se zde majitelé rodů z Pencinku, Knoblochové z Varnsdorfu, Kölblové z Geisingu. Nakonec obě tvrze získal Baltazar pokračování

| 13 Knobloch. Pobělohorské události přinesly dramatické změny v majetkových poměrech a promítlo se to pochopitelně i zde. Řada statků byla konfiskována účastníkům stavovského povstání, jiní byli nuceni pro víru opustit zemi a vše prodat. Tak v roce 1629 koupil celou Stružnici Vilém Vratislav z Mitrovic (+ 1637), český velkopřevor Řádu rytířů sv. Jana Jeruzalémského na Maltě, také zvaní Maltézští rytíři, a připojil ji k Horní Libchavě, kterou spolu s Volfarticemi koupil již v roce 1623. Panství Horní Libchava v držení řádu Maltézských rytířů v Praze byla až do roku 1848, tedy tím pádem i obec Stružnice. Po roce 1848 proběhla v mocnářství Rakousko – Uherském správní reforma, jejímž následkem se z obcí staly samosprávné celky. Stružnice se tak stala samostatnou obcí v soudním okresu a okresním hejtmanství Česká Lípa. Obecní samospráva tak nadále kopírovala model samosprávy ve státě, se všemi změnami. První velká změna v rozsahu katastru obce přišla s usnesením ONV Česká Lípa z 2. listopadu 1957. Tímto usnesením byla zrušena samostatná obec Stráž u České Lípy a toto místo jako osada byla přičleněna ke Stružnici. Změna vstoupila v platnost 30. června 1958 a osada Bořetín, která patřila k obci Stráž, byla přičleněna k Dubici. Největší změna přišla k 1. lednu 1964, kdy byly sloučeny obce Jezvé a Stružnice v jednu administrativní obec, pro kterou byl stanoven název Stružnice. Za nedlouho, usnesení ONV z 30. září 1965, byl s účinností k 1. lednu 1966 vyčleněn z České Lípy Bořetín a připojen k obci Stružnice. Tím bylo dosaženo dnešního administrativního stavu, kdy k obci Stružnice náležejí tři další osady. Označení osada je terminus technikus používaný v administrativě a neodráží to historický vývoj jednotlivých míst, nýbrž dnešní stav. Stružnice s největší pravděpodobností nebývala v historii vždy ani největší a ani není nejstarší doloženou obcí, ale až třetí, mladší je jen Bořetín.

zpět na obsah

Při prvním sčítání obyvatel a domů v roce 1869 bylo ve Stružnici napočítáno 875 obyvatel ve 169 domech. Během dalších sčítání bylo napočítáno 938 osob a 187 domů v roce 1880, dále 847 osob a 178 domů v roce 1890, 848 osob a 189 domů v roce 1900, 868 osob a 170 domů v roce 1910, 892 osob a 167 domů k roku 1921. U toho sčítání mám k dispozici ještě národnostní rozdělení obyvatelstva, kdy bylo zaznamenáno 880 osob národnosti německé a 12 osob národnosti české. V té době nebyla národnost chápána zcela tak, jako dnes a mnohdy se toto určovalo podle jazyka, kterým se v dané domácnosti hovořilo. Také je možné, že v obci mohli být i obyvatelé, které bychom dnes označili za Židy, ale v té době tato národnost úředně neexistovala a proto se s totuto skupinou v úředních spisech nesetkáme. Při dalším sčítání, posledním předválečném, v roce 1930 je napočítáno vůbec nejvíce obyvatel vůbec, a to 939 osob žijících ve 179 domech. V prvním poválečném sčítání z roku 1951 žije v obci již jen 552 lidí a je zaznamenáno 144 domů. Je zde zřetelně patrný propad počtu obyvatel, který je vzhledem k předválečnému národnostnímu rozvrstvení i logický. Vzhledem k počtu předválečných obyvatel české národnosti lze předpokládat, že osob žijících ve Stružnici před druhou světovou válkou i po ní opravdu nebylo mnoho a zřejmě by se dali počítat na jednotlivce. V dalších letech počet obyvatel více či méně stagnoval v následujících počtech: rok 1961 je zde 571 osob a 131 domů, v roce 1970 je to 585 osob a 120 domů, v roce 1980 je to 488 osob a 108 domů, v roce 1991 zde žilo 520 osob ve 106 domech a při posledním sčítání v roce 2001 bylo ve Stružnici trvale hlášeno 533 obyvatel ve 141 domech. Počty domů vždy neodrážejí přesný počet všech stojících obydlí. Sčítací metodika se v průběhu let měnila a tak se například sčítaly jen trvale obydlená stavení a domy, kde nikdo nebyl trvale hlášen, se do statistik nezanášely. U posledního sčítání

je u obce Stružnice uveden celkový počet obyvatel 839, ale jsou do tohoto počtu započítáni i obyvatelé dalších tří přidružených osad. Poslední celkový údaj ze 3. července 2006 udává 896 obyvatel. Historicky používala svůj znak pouze obec Jezvé. Ta však dnes již není samostatnou obcí a proto nemůže být znak úředně povolen. Stružnice svůj historický znak nemá, ale v devadesátých letech ve snaze posílit identifikaci obce vyvinulo zastupitelstvo obce iniciativu, jež vyústila v úředním přijetí obecních symbolů. Návrh Stanislava Kasíka schválilo na svém zasedání Obecní zastupitelstvo 24. dubna 1999. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 27.10.1999. Symboly byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny ČR 6.12.1999 na základě jeho rozhodnutí z 26.11.1999. Znak, uveden v záhlaví stránek, tvoří ve zlatém štítě modré vlnité břevno provázené nahoře dvěma a dole jedněmi zkříženými ostrvemi. Ve výkladu znaku, tak zvané ikonografii se praví: ” Modré vlnité břevno je mluvícím znamením a ukazuje na jméno obce, které je vykládáno jako strouha, potok a zároveň symbolizuje řeku Ploučnici obcí protékající a tvořící její pomyslnou osu. Trojnásobné vyobrazení černých zkřížených ostrví se vztahuje k prvním známým a pozdějším majitelům obce – k Záviši ze Stružnice a jeho potomkům pánům z Klinštejna, k Berkům z Dubé a Lipé, kteří v rodovém erbu užívaly zkřížených ostrví a nakonec i k městu Česká Lípa, kde berkovské zkřížené ostrve jsou součástí městského znaku. Ve druhé rovině jsou ostrvemi symbolizovány tři historické části obce. Rozmístění těchto heraldických figur ve znaku se shoduje i se skutečnou polohou dvou částí obce na pravém, severním břehu a jedné na levém, jižním břehu řeky Ploučnice. Zlatá tinktura štítu je ve shodě se zlatými štíty rodových znaků pánů z Klinštejna a Berků z Dubé a Lipé.” Prapor opakuje podobu znaku, pou-

ze je obdélníkového tvaru s poměrem výšky k šířce 2:3. Na vysvětlenou ještě poznamenávám, že ostrve, nebo ostrev, je německy ronn, proto se rodu říká Ronovci. Ostrve je kmen stromu s ponechanými pahýly odsekaných větví, jehož se užívalo za útoku místo žebříků k zlézání hradeb. Část týkající se názvu obce, lze doplnit etymologickým výkladem, který říká, že jméno Stružnice vzniklo substantivisující příponou -ice z adjektiva stružná, tedy ves, ležící podle strouhy neboli potoka. V průběhu staletí se lze setkat s mnoha tvary, uvedenými v písemnostech. Těžko dnes říci, zda se i v běžné mluvě používalo všech uvedených tvarů, nebo jde o chyby písařů, či nepřesnost v ručních zápisech. Každopádně můžeme nalést tvary de Ztruzeniz (1281), in Struzniczy, de Struznicze (1403), in Stuzenecz (1418), de Struznicz (1437), czu Strawznicz (1440), in Struzniczi (1455), na Stružnici (1524), z Stružnice (1525), w Struzniczy, ve vsi Struzniczy (1546), nad Straužniczy, ze vsi Strauznice (1579), tvrz Straužniczy, půl vsi Straužnicze, k vsi Strauzniczy (1600), Strauznicze (1654), Strausnitz (1787), Straußnitz (1833), Stružnice, Stroužnice, německy Straussnitz. zdroj: http://web.struznice-jezve.cz/

pokračování

| 14

fotografie z knihy Českolipsko na dlani

Představujeme partnery Klubu přátel festivalu

Sklářské muzeum v Novém Boru

Novinkou letošního roku je zavedení Klubu přátel pro věrné příznivce festivalu. Klubové členství nabízí nejen možnost získat zvýhodněné vstupné na festivalové koncerty, ale také příležitost vypravit se na další zajímavé místo na Českolipsku. Tím dnešním tipem pro vás je novoborské Sklářské muzeum, které je nejstarším sklářským muzeem ve střední Evropě. Vznik muzea a vývoj sbírky Vstup do budovy sklářského muzea rámuje zdobný pískovcový portál, v jehož štítu je umístěna kotva. Tento symbol zámořského obchodu vyvolává představy o dobrodružných cestách křehkého skla ze severních Čech na vzdálené trhy v zemích starého kontinentu, exotického Orientu nebo do zámoří. Ostatně, většina muzejních exponátů vznikala v rukách sklářských řemeslníků právě ve snaze vyhovět odlišnému vkusu a neobvyklým požadavkům zahraničních kupců. O vznik novoborského muzea se zasloužil Odborný svaz sklářského dělnictva. Za podpory radních, kteří uvolnili pro expozici potřebné prostory v budově místní radnice, bylo muzeum otevřeno v květnu roku 1893. Ačkoliv město postupně uvolňovalo pro prezentaci narůstající sbírky další místnosti radnice, k uspokojivému prostorovému řešení došlo až v roce 1952. Tehdy bylo muzeum přemístěno do domu čp. 105, kde sídlí dodnes. Hlavní podíl na vzniku a tvorbě muzejního sbírkového fondu v 90. letech 19. století měli dobrovolní pracovníci. Základ sbírky byl vytvořen z nezištných darů místních sklářů a obchodníků, kteří nejlépe rozuměli sklářskému řemeslu a dokázali ocenit technickou názpět na obsah

ročnost i vyjímečnost uměleckořemeslného zpracování skleněných výrobků domácí i zahraniční provenience. Sbírka se rozrůstala a nabývala na kvalitě díky zájmu výrobních a exportních domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím muzeem pořádaných sklářských soutěží. Po doplnění o početné převody předválečné komerční produkce bývalých sklářských firem se kolem roku 1960 začala v Novém Boru formovat ojedinělá kolekce skla podávajícího pravdivý obraz o výrobě skla v oblasti Lužických hor na přelomu 19. století a v první polovině století dvacátého. V duchu odkazu zakladatelů muzea sleduje i současný sbírkotvorný program vývoj sklářské průmyslové výroby na Novoborsku, neopomíjí dokumentovat činnost ateliérů místní sklářské školy a věnuje pozornost individuální tvorbě sklářských výtvarníků. V roce 1994 byly obnoveny sklářské soutěže a nejúspěšnější práce účastníků jsou zařazovány do sbírek muzea k prezentaci a trvalému uchování. Historie a současnost budovy muzea Patrový dům s vysokou mansardovou střechou a honosným pozdně barokním vstupním portálem je typický pro

původní zástavbu Nového Boru. Byl postaven roku 1804 Johannem Christophrem Socherem, obchodníkem se sklem, který předtím třináct let úspěšně prodával české sklo v Mexiku. Řešení suterénu budovy dokládá, že jde již o druhou stavbu na svém místě. Původní celodřevěný dům postavil truhlářský mistr Josef Schneider před rokem 1759. Ve 20. letech 19. století Socher dům odprodal Stephanu Rautenstrauchovi. V majetku této rodiny, členů nejvýznamnější exportní společnosti v Novém Boru, byl dům až do r. 1939. V roce 1952 se borští radní rozhodli přihlédnout k jeho historii a umístit zde své sklářské muzeum. Objekt prošel v letech 1998-1999 náročnou stavební rekonstrukcí. V roce 2011 se stalo Město Nový Bor vedoucím partnerem projektu „Oživení česko-polské sklářské tradice“ a navázalo spolupráci s Krkonošským muzeem v Jelení Hoře. V Novém Boru z finančních prostředků tohoto projektu vzniká nová dvojpodlažní budova s využitým podkrovím, která spojí historickou budovu muzea s objektem č.p. 106 v Kalinové ulici. Kromě nového zázemí pro sbírkové předměty – depozitáře, bude v této budově také nový prostor pro krátkodobé výstavy. pokračování

| 15

VÝSTAVA 20 LET AJETO LINDAVA Retrospektivní výstava mapuje dvacetiletou činnost společnosti AJETO LINDAVA. Unikátnost výstavy spočívá především v rozmanitosti děl, která byla doposud ukryta ve vzorkovně sklárny. Návštěvník se rovněž seznámí s řadou umělců, designérů, architektů a sklářů, kteří byli a jsou svou prací s lindavskou hutí spjati.

a upozornila na tradiční řemeslné tradice, připravila společnou, dvojjazyčnou panelovou putovní výstavu v česko-saském regionu s názvem „Tradiční řemesla“ , která umožní krátké seznámení s jedinečnými uměleckými řemesly naší společné historie a současnosti. Großschönau Vás zve k návštěvě své „Jedinečné textilní historie“ a Nový Bor představuje různé zušlechťovací techniky výstavou „Sklo- víc než jen řemeslo“.

CESTY TRADIČNÍCH ŘEMESEL Textilní obec Großschönau (Německo) a novoborské sklářské muzeum spolupracují v rámci přeshraničního projektu Cíl3/Ziel 3- „Cesty tradičních řemesel“. Aby vzbudila zvědavost

Projekt „Cesty tradičních řemesel“ byl realizován v letech 2013-2014. Na tomto projektu Město Nový Bor spolupracuje s obcí Großschönau i s Německým muzeem froté a damašku (Deutsches Damast und Frotiiermuzeum).

Aktuálně:

Sklářské muzeum Nový Bor nám. Míru 105, 473 01 Nový Bor www.glassmuzeum.eu Otevírací doba: denně kromě pondělí 9 – 17 h

V rámci tohoto projektu byly na české straně rekonstruovány hrobky německých sklářských rodů Ladischů a Hantychů, byl pořízen mobiliář do depozitáře Sklářského muzea v Novém Boru, byla vybudována naučná skleněná stezka o 17-ti zastaveních v Novém Boru, proběhla instalace putovní výstavy o sklářském řemeslu v Čechách a textilním řemeslu v Sasku a vzájemná výměna této přeshraniční výstavy. Na německé straně bylo vybudováno bezbariérové sociální zázemí pro návštěvníky Německého muzea froté a damašku, rovněž i na saské straně byla vytvořena naučná stezka o textilním řemesle a instalována putovní výstava a historii textilnictví v regionu Großschönau.

• parkování pro osobní vozy a autobusy zdarma na náměstí před muzeem • možnost uzamčení větší skupiny jízdních kol ve dvoře muzea Vstupné: • 40,- Kč – dospělí • 20,- Kč – školní děti, studenti, důchodci, ZTP • 100,- Kč – rodina (2 dospělí + 2 děti) • zdarma – děti do 6 let, ZTP/P, členové AMG, sklářské školy, MŠ a ZŠ Nový Bor • 20,- Kč – poplatek za fotografování • 10,- Kč – jiné programy muzea • individuální prohlídky s tištěným průvodcem (ČJ, AJ, NJ, RJ, ŠJ, FJ, PL, NL) • komentované prohlídky stálé expozice v ČJ • prohlídky s pracovními listy pro dětské kolektivy v doprovodu lektora Pro členy Klubu přátel MHF Lípa Musica: • pro členy kategorie Allegro a Largo: snížené vstupené 20,- Kč • pro členy kategorie Maestoso: vstup zdarma

zpět na obsah

pokračování

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT DOBRÁ MEDITACE sobota 27. září, 19.00 Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Clarinet Factory cena vstupenky: 150 Kč

| 16

mezinárodní hudební festival

20. září – 25. října 2014 ZAHAJOVACÍ KONCERT: OPERNÍ GALA sobota 20. září, 19.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Štefan Margita – tenor Filharmonie Hradec Králové, Marek Štilec – dirigent F. Schubert / G. Donizetti / G. Bizet / G. Gershwin P. I. Čajkovskij / P. Mascagni / F. Cilea / J. Offenbach J. Strauss ad. ceny vstupenek: 690 | 590 | 490 Kč ARMIDA: PREMIÉRA MOBILNÍHO BAROKNÍHO DIVADLA pondělí 22. září, 20.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Florea Theatrum Musica Florea a Hartig Ensemble Marek Štryncl – dirigent G. Scarlatti komorní opera ze zámeckého archivu Českého Krumlova pro sóla, balet a orchestr ceny vstupenek: 590 | 490 | 390 Kč LÍPA MUSICA DĚTEM: OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK úterý 23. září, 9.00 a 10.30 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Severáček – liberecký dětský sbor ZUŠ Jiří Kubík – baryton, Pavel Soukup – vypravěč B. Martinů / P. Eben / M. Uherek cena vstupenky: 100 Kč THERE IS: OSOBITÝ LONDÝNSKÝ FOLK středa 24. září, 19.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku Jono McCleery – zpěv, kytara cena vstupenky: 250 Kč VARHANNÍ HUDBA V PROMĚNÁCH STALETÍ pátek 26. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bernhard Marx – varhany J. S. Bach / D. Buxtehude / C. P. E. Bach / V. Petrali E. Forrer / A. K. Winteler cena vstupenky: 150 Kč

zpět na obsah

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT IN FEMINEA FORMA: HUDEBNÍ PRAXE ŽENSKÝCH KLÁŠTERŮ neděle 28. září, 17.00 Jezvé, kostel sv. Vavřince Ensemble Musaicum, Karolina Brachman – umělecká vedoucí Markéta Cukrová – alt, jako host H. von Bingen / G. Baptista / C. Assandra / L. O. Vizzana C. M. Cozzolani / B. Strozzi / A. Bembo / F. C. Romana E. J. de la Guerre / C. Sessa cena vstupenky: 190 Kč ROZJÍMÁNÍ O LÁSCE, ŽIVOTĚ A SMRTI úterý 30. září, 19.00 Cvikov, hotel Sever středa 1. října, 19.00 Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Hradišťan, Jiří Pavlica – umělecký vedoucí cena vstupenky: 250 Kč SLOVANSKÉ TANCE čtvrtek 2. října, 19.00 Šluknov, zámek – Koncertní sál Ivan a Lukáš Klánských – klavír A. Dvořák cena vstupenky: 190 Kč Z MÉHO ŽIVOTA pátek 3. října, 19.00 Großschönau, evangelicko-luteránský kostel Waltersdorf Zemlinského kvarteto L. Janáček / B. Smetana / A. Dvořák cena vstupenky: 200 Kč TRADIČNÍ KONCERT PŘI SVÍČKÁCH IL VIOLINO BOEMO sobota 4. října, 19.00 Zahrádky, kostel sv. Barbory Lenka Torgersen – housle, Václav Luks – cembalo F. Benda / F. Jiránek / G. H. Stölzel cena vstupenky: 220 Kč KOUZLO HARFY neděle 5. října, 17.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie Jana Boušková – harfa B. Smetana / A. Dvořák / J. Suk / F. A. Rosseti ad. cena vstupenky: 190 Kč SLAVNÉ BAROKNÍ KANTÁTY A MOTETA čtvrtek 9. října, 19.00 Děčín, zámek – Knihovní sál Collegium 1704, Collegium Vocale 1704, Václav Luks – dirigent J. S. Bach / H. Schütz / Ch. Bernhard ceny vstupenek: 390 | 290 Kč

LUŽANSKÁ MŠE sobota 11. října, 19.00 Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium A. Dvořák / J. I. F. Biber cena vstupenky: 190 Kč LUŽANSKÁ MŠE neděle 12. října, 17.00 Schirgiswalde, kostel Mariä Himmelfahrt Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium A. Dvořák vstupné dobrovolné PÍSNĚ NĚMECKÉHO ROMANTISMU A SECESE sobota 18. října, 19.30 Zittau, Radnice – Burgersaal Martinů Voices, Lukáš Vasilek – umělecký vedoucí J. Brahms / R. Wagner / G. Mahler cena vstupenky: 250 Kč FANDANGO: PODMANIVÝ SVĚT TRADIČNÍHO ŠPANĚLSKÉHO TANCE pondělí 20. října, 19.00 Doksy, zámek Ludovica Mosca – tanec a kastaněty Lucie Guerra Žáková, Petra Žďárská – cembalo J. H. d‘Anglebert / A. Soler / A. Scarlatti / L. Boccherini cena vstupenky: 190 Kč SVĚTOVÝ VELIKÁN KLAVÍRU čtvrtek 23. října, 19.00 Teplice, Dům kultury Gerhard Oppitz – klavír F. Schubert / J. Brahms ceny vstupenek: 250 Kč (150 Kč pro abonenty Severočeské filharmonie Teplice) LÍPA CANTANTES: PĚVECKÁ SOUTĚŽ pátek 24. října, 17.00 Česká Lípa, foyer ZUŠ v České Lípě Slavnostní koncert vítězů krajské pěvecké soutěže žáků ZUŠ vyhlášené festivalem vstup zdarma ZÁVĚREČNÝ KONCERT Z NOVÉHO SVĚTA sobota 25. října, 19.00 Nový Bor, Městské divadlo Gerhard Oppitz – klavír PKF – Prague Philharmonia, Tomáš Brauner – dirigent L. van Beethoven: Klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 „Císařský“ A. Dvořák: Symfonie č. 9 e moll op. 95, B178 „Z Nového světa“ cena vstupenky: 250 Kč

pokračování

| 17

zpět na obsah

pokračování

Spolupořadatel festivalu:

Finanční partneři:

za podpory Mgr. Martin Kolář

Exkluzivní partner festivalu:

CarTec Liberec

Oficiální partneři:

Donátoři: www.reditelstvijr.cz

Mediální partneři:

CMY

www.kdykde.cz

Festival se koná díky laskavé podpoře: Partneři Klubu přátel festivalu:

100 95 75

25 5 0

ceskolipskonadlani.cz

Sanamus musica

MUDr. Věra Pokorná | MUDr. Alena Sellnerová | MUDr. Dagmar Schneebergerová

Léčíme hudbou:

obec Schirgiswalde

Hlavní mediální partneři:

Podporovatelé festivalu: MLADÁ FRONTA

LZE POUŽÍT SAMOSTAN BEZ TEXTU, DOPORU ENO VŠAK "P EDPRODEJ VSTUPENEK" LIBOVOLNÉ VELIKOSTI A FONTU

Prodej vstupenek:

zpět na obsah