První festivalové dny s Hudečkem, Bittovou či sborem Jitro strana 3
O kastrátech, peripetiích operního světa i Johnnym Cashovi s Robertem Crowem rozhovor trana 6
Michal Mašek: Lípa Musica je hybatelem kulturního dění na Českolipsku
mezinárodní hudební festival
rozhovor trana 10
20. září – 26. října 2013
Poznávame festivalová místa: Žitava strana 15
festivalový zpravodaj
3 / 2013
sou těž
Vyhrajte 2 vstupenky na koncert sboru Jitro v Großschönau strana 14
|2
Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října
2013
minulý pátek byl slavnostně zahájen 12. ročník našeho festivalu vystoupením houslisty Václava Hudečka za doprovodu souboru Barocco sempre giovane a rozběhl se tak šestitýdenní hudební maraton po čtrnácti místech severních Čech a přilehlého Saska. Věříme, že Vám naše první koncerty a představení přinesly příjemné umělecké zážitky a rádi bychom Vás na stránkách třetího čísla našeho zpravodaje upozornili na zajímavé akce druhého festivalového týdne. V pátek 27. září se s námi můžete vypravit do německé Žitavy, kde na
sólovém recitálu vystoupí výrazná osobnost současné mladé klavírní generace Michal Mašek. Svatováclavský víkend bude patřit jedné z největších hvězd letošního ročníku, kterým je původem americký, dnes v Německu žijící mužský sopranista Robert Crowe. Na jeho koncert se můžete vypravit do Jezvé či Filipova u Rumburku. A abychom vás správně naladili, připravili jsme pro vás rozhovory s oběma těmito umělci. Na dalších stránkách si představíme další místo z Horní Lužice, kam se s námi můžete tento týden vypravit,
a pokud si s námi chcete zasoutěžit a nebyli jste na sobotní vystoupení souboru Jitro, máte možnost vyhrát dvě vstupenky na jejich druhý festivalový koncert, který se uskuteční ve čtvrtek 3. října v Großschönau. Děkujeme Vám za Vaši přízeň, přejeme příjemné hudební zážitky a těšíme se na setkání na dalších koncertech letošního ročníku festivalu!
Lucie Johanovská
aktuality
Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973
Roberta Crowa natočí Český Rozhlas Koncert renomovaného mužského sopranisty Roberta Crowa, který se uskuteční v neděli 29. září od 17 hodin ve Filipově u Rumburku bude zaznamenávat Český Rozhlas 3 stanice Vltava. Na koncert zbývá již jen pár posledních vstupenek, neváhejte!
Vstupenky na koncerty Aktuálně zbývá v prodeji na letošní koncerty festivalu posledních pár desítek kusů vstupenek. Vstupenky na koncerty si můžete zakoupit online (www.lipamusica.cz/cs/program-vstupenky) nebo ve festivalové kanceláři v Klášterní ulici 464/11 v České Lípě. Otevírací doba je každý den od 15.00 do 18.00 hodin.
Doprava zdarma Do Žitavy a na dalších 5 koncertů letošního ročníku je festivalem vypravován autobus z České Lípy a v případě, že trasa vede přes Nový Bor, i odtud. Cesta je pro návštěvníky koncertu zdarma, podmínkou je včasná rezervace a vstupenka na vybraný koncert. Více informací na www.lipamusica.cz/ doprava-festivalovym-autobusem
grafické zpracování: DÍLNA.com www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica
zpět na obsah
pokračování
|3
Slavnostní zahájení s Václavem Hudečkem a významnými hosty V pátek 20. září byla za účasti hejtmana Libereckého kraje Martina Půty, J. E. Detlefa Lingemanna, velvyslance Spolkové republiky Německo v Praze, starostky České Lípy Hany Moudré, předsedy správní rady Nadačního fondu Bohemia Heritage Fund JUDr. Pavla Smutného a řady dalších významných hostů zahájen 12. ročník MHF Lípa Musica. Slavnostním předznamenáním večera bylo společenské setkání na radnici České Lípy k zahájení festivalu, jehož se zúčastnili výše zmínění hosté. Oficiální část pak pokračovala i na zahájení koncertu zdravicemi slavnostních hostů. Hejtman Libereckého kraje Martin Půta upozornil, že konání festivalu ani podvanácté není samozřejmostí a poděkoval organizačnímu týmu v čele s ředitelem festivalu Martinem Prokešem za jeho úsilí. Starostka České Lípy vyzdvihla ojedinělost tohoto projektu na Českolipsku a popřála mu mnoho štěstí do dalších let. Významným momentem pro letošní ročník je udělení záštity německého velvyslance J. E. Detlefa Lingemanna, který svůj zájem o festival s nadregionálním významem stvrdil přijetím pozvání na tento koncert. Ve své zdravici velvyslanec zdůraznil význam kulturního setkávání Čechů a Němců a vyjádřil potěšení nad konání této akce pečující nejen o hudební odkaz, ale přispívající i k rozvoji přátelských vztahů mezi sousedními národy. Oficiální část uzavřela slova předsedy správní rady Nadačního fondu Bohemia Heritage Fund JUDr. Pavla Smutného, který ocenil existenci tohoto kulturního svátku v severočeském regionu v kontextu historických souvislostí a popřál nejen festivalu vše nejlepší do budoucna. zpět na obsah
Letošní ročník posléze již hudebně otevřely houslové koncerty slavných barokních mistrů v podání houslisty Václava Hudečka za doprovodu souboru Barocco sempre giovane. Kompaktní dramaturgie akcentující období přerodu formy concerta grossa do sólového koncertu pro jeden nástroj, v našem případě housle, a orchestr byla ve svém slavnostním, radostném a italsky jiskřivém duchu vynikající volbou pro nevšední moment zahájení festivalu. Úvodní Vivaldiho Sinfonia C dur nabídla prostor pro představení mladého souboru Barocco sempre giovane. Tento pardubický ansámbl, mladý nejen věkem svých hráčů, je již stálicí českých koncertních síní a úspěchy zaslouženě sbírá i v zahraničí. Technická jistota, dokonalá souhra a mladistvý výraz, které soubor prokázal nejen v sólových vystoupeních, ale i jako citlivý a vstřícný doprovazeč mistra Hudečka, jej po právu pasují mezi tuzemskou špičku souborů věnujících se baroknímu repertoáru. Václav Hudeček je již takřka žijící legendou české houslové školy a jeho sympatické, vřelé vystupování a umění bezprostředního kontaktu s publikem se stále těší oblibě mnoha a mnoha posluchačů. Bachovy a Vivaldiho houslové koncerty se staly doménou zralé etapy bohaté kariéry tohoto, kdysi zázračného dítěte,
jež objevil legendární David Oistrach, a jejich interpretace v hudebním dialogu s mladým souborem je pro Hudečka příznačná. Zakladatel luhačovické Akademie, ze které vzešla řada úspěšných mladých houslistů, jež dnes dobývají koncertní pódia nejen v tuzemsku (a s jedním z nich – Josefem Špačkem – se symbolicky setkáme i na závěr festivalu v Děčíně), se tak setkává se svými žáky i v roli interpreta, neboť rovněž soubor Barocco sempre giovane je tvořen z několika úspěšných absolventů proslavených Hudečkových kurzů. A právě onen mezigenerační dialog a sdílení radosti a potěšení z hudby je tím hlavním poselstvím těchto koncertů, které stále okouzlují obecenstvo bez rozdílu věku. Václav Hudeček, jak sám poznamenal, měl již poněkolikáté příležitost představit se českolipskému publiku, neboť již v předfestivalových dobách býval častým hostem místního klubu přátel hudby. A vřelé přijetí publikem, jež mistra odměnilo dlouhým potleskem, potvrdilo, že tento hudební návrat byl vítaným bonbonkem pro zahájení letošního ročníku této hudební přehlídky. Svěží Jitro v Novém Oldřichově V sobotu 21. září pokračoval 12. ročníku MHF Lípa Musica hudebním setkáním s renomovaným královéhradecpokračování
|4 kým sborem Jitro. Poslední letní den připomínající v prostorách barokního kostela Povýšení sv. Kříže v Novém Oldřichově spíše již chladný podzim rozproudil mladistvý svěží duch a radostné nadšení mladých jitřních zpěváčků. Pod vedením profesora Jiřího Skopala, jednoho z našich předních odborníků v oblasti dětského sborového zpěvu a mimo jiné i zakladatele populárních Boni pueri, a za klavírního doprovodu Michala Chrobáka představily děti z Hradce Králové průřez světovou a českou sborovou tvorbou. Kontrastně vystavěná dramaturgie nabídla v první polovině večera rozjímavé zpěvy na latinské texty dvou pozdně renesančních skladatelů, jásavou Vivaldiho Glorii či populární Panis Angelicus Césara Francka. Zajímavým počinem bylo zařazení liturgických skladeb 20. století, zejména výběru z působivých latinských proprií Petra Ebena. Ve druhé polovině pak zazněly skladby české hudební literatury čerpající z bohatého českého a moravského folkloru. Sbor z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany, Dvořákovy Moravské dvojzpěvy a úpravy národních písní z pera Otakara Jeremiáše byly vítaným zpestřením a oživením večera. Duchovní kontemplaci vystřídala světská radost ze života, lidové veselí, zemitost
zpět na obsah
i hašteření a především mladistvé potěšení z hudby. Drobné scénické prvky provedení jednotlivých písní a vřelá slova sbormistra Jiřího Skopala přispěly ke svěží atmosféře koncertu, která obohatila všechny přítomné a nadšeně aplaudující hosty. Sbor Jitro je hrdým nositelem a pokračovatelem tradice úspěšných českých dětských sborů. Pod citlivým vedením profesora Skopala funguje již více než tři desítky let jako dokonalý organismus, jež kultivuje více jak 350 dětí v šesti přípravných odděleních. Na pódiu v Novém Oldřichově se návštěvníci potkali s třicítkou nejlepších z nich. Čisté krásné hlasy, precizní harmonie, dokonalé zvládnutí temp i dynamiky a upřímné zaujetí pro zpěv činí z tohoto hudebního tělesa klenot české hudební scény. A 29 absolutních vítězství v prestižních mezinárodních soutěžích sborového zpěvu a ovace posluchačů v předních koncertních sálech v Praze, Barceloně, Berlíně, Štrasburku, Washingtonu, New Yorku, Bostonu, Chicagu, Tokiu, Osace, Hongkongu, Bernu, Bruselu, Lucemburku, Basileji, Avignonu aj. jsou toho jasným dokladem. Bezprostřední dětský zápal pro zpěv, umělecká kvalita provedení všech skladeb a připomenutí krás odkazu národních písní umocněné
příjemným prostředím novooldřichovského kostela Povýšení sv. Kříže bylo povznášejícím zážitkem a pohlazením pro všechny festivalové hosty. Se sborem Jitro se v rámci letošního ročníku ještě neloučíme, neboť kromě jeho včerejší festivalové premiéry je připraveno ještě jedno vystoupení, a to ve čtvrtek 3. října v německém Großschönau. Carmen a Louskáček v kině První festivalovou neděli měli návštěvníci možnost zpříjemnit si večer setkáním s vůbec prvním filmovým záznamem operního představení z newyorské Metropolitní opery, který byl vysílán v českolipském kině Crystal. Žhavá Carmen George Bizeta nezklamala. Hvězdné obsazení, a to nejen v případě titulní úlohy, realistická scéna i kostýmy a prvotřídní hudební nastudování pod vedením dirigenta Yannicka Nezet-Séguina, to vše přispělo k neobyčejnému zážitku publika, které tak mělo možnost se alespoň na chvilku přenést do proslulého operního domu, který je jedním z nejlepších na světě. V pondělí pak převážně dětské diváky potěšilo setkání s proslulým baletem Louskáček Petra Iljiče Čajkovského v brilantním podání petrohradského Mariinského divadla.
pokračování
|5
Iva Bittová odhalila čistou esenci hudby V pondělí 23. září se na festivalu Lípa Musica již po několikáté představila nonkonformní zpěvačka a houslistka Iva Bittová. Do zaplněné baziliky Všech svatých v České Lípě tentokráte přijela představit program ze svého úspěšného autorského alba Fragments, které letos vydala u prestižního švýcarského vydavatelství ECM. Kritiky opěvovaný počin je návratem k ryzímu sólovému výrazu, jež tvoří jen osobitá hra na housle, kalimbu a bohatý hlas. Svůj festivalový koncert Bittová navíc okořenila množstvím improvizací… Hudební materiál, se kterým Bittová pracuje, je neobyčejně pestrý, příslovečně fragmentární. Pracuje s útržky moravské lidové, romské, židovské muziky, poznáváme ozvuky soudobé klasické, především minimalistické
zpět na obsah
hudby, orientální prvky či hrdelní zpěvy sibiřských národů. Hudební proud se mysticky vznáší jakoby z nebes, pluje v časoprostoru odnikud nikam, reflektuje neuchopitelné stavy duše, pulsuje inspirován výrazem rozličných etnik. A odhaluje čistou esenci hudby. Nabízí se parafráze slov Antoina de Saint Exupéryho: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Při poslechu Bittové si posluchač najednou uvědomí, že co je v jejím hudebním poselství důležité, to je slovy nepopsatelné a žádnými definicemi a škatulkami nespoutatelné. Hudební jazyk Bittové není nekomplikovaný, používá časté modulace, složité harmonické struktury, inspiruje se ori-
entálními módy, je tonálně labilní, ale přesto promlouvá zcela zřejmě a přímo k duši a srdci posluchače. Její hudba je ve své nejednoznačnosti životadárná, osvěžující, očišťující a přesto mihotavá a efemérní. Živelnost a energičnost Bittové střídá zklidnění, éterická tanečnost pohybů, sounáležitost s publikem a na povrch vyplouvá tajemný vnitřní hlas, který nutí k meditaci a zamyšlení. Duchovní obsah umocněný sakrálním prostředím baziliky dává zapomenout na všednosti života a povznáší posluchače do jiných sfér. Chvilka usebrání zastavující příboj rušivé a unavující každodennosti světa…
pokračování
|6
O kastrátech, peripetiích operního světa i Johnnym Cashovi s Robertem Crowem K připomenutí svátku svatého Václava je připraven neobvyklý recitál mužského sopranisty. Tento obor, kterému se dnes věnuje jen úzká skupina zpěváků, byl v baroku zcela obvyklou záležitostí. Americký virtuos žijící v Německu Robert Crowe představí repertoár právě z raně barokní doby – mariánská moteta Claudia Monteverdiho, Alessandra Grandiho a Giacoma Carissimiho. Tyto koncerty se uskuteční 28. a 29. září v Jezvé a Filipově u Rumburku. Crowe je jednou z největších hvězd festivalu, kromě vědeckého bádání v hudebním oboru má na svém kontě vystoupení v nejprestižnějších operních domech po celém světě včetně newyorské Metropolitní opery. Crowa doprovodí renomovaný německý varhaník Michael Eberth. Při příležitosti těchto koncertů jsme sopranistu Crowa požádali o rozhovor. Řekněte nám, jak se stane, že muž může „zpívat jako žena“? Jak a kdy jste si to uvědomil, že Vaším hlasovým oborem nebude tenor, ale kontratenor nebo spíše mužský soprán? Přirozená dispozice ke zpěvu v mužské hlavové poloze (někdy označovaná jako falsetto, tento termín však nerad používám) není podle mého názoru nijak zvlášť výjimečná. Je to spíše společenský tlak vyhýbat se této hlasové poloze nebo tyto zpěváky odsunout mezi podřadné tenory či barytony či jim vůbec nedoporučit dále zpívat. Nemyslím si, že jde tak docela o „zpěv jako žena“. Od dob raného křesťanství díky výtce svatého Pavla k tomu, že by ženy měly udržovat v kostele posvátné mlčení (mulier taceat in ecclesiam), mužské soprány a alty doplňovaly nebo často zcela nahradily chlapce v duchovní hudbě. Hlasy mužských sopránů a altů jen vzácně znějí jako ženské hlasy, když se více zaposloucháte, zjistíte, že i samotné fungování hlasu je jiné. Rozsah je samozřejmě shodný, neřkuli identický. Ženy i muži mohou většinou zpívat zpět na obsah
totéž, ale zpívají to každý jinak. Kdyby tomu tak nebylo, jaký by byl účel mužských sopránů v dnešní společnosti, kde je ženám dovoleno, kromě několika málo výjimek, zpívat ve stejných prostorách jako mužům…? Osobně jsem si uvědomil, že můj hlas je polohou spíše hlavový, když mi bylo asi 18 nebo 19 let a poslouchal jsem nahrávku Alfreda Dellera (prvního moderního kontratenora, který byl aktivní ve 40. až 60. letech minulého století) a hned jsem pochopil, že takto bych mohl zpívat také, a zpíval bych mnohem lépe než jako druhořadý tenor, kterým jsem se tehdy pokoušel být. Jaká je pozice mužských sopránů v dnešním operním světě. Panuje zde také tak ostrá konkurence jako v medializovaném světě hvězdných „sexy“ sopranistek a tenorů, kteří snad dnes „musí“ vypadat jak filmové hvězdy? Mužský soprán je bohužel v operním světě předmětem mnoha podobných tlaků, které ovlivňují rozhodování o ob-
sazení zvláště u sopranistek a tenorů oproti ostatním hlasovým oborům. Asi nejde jen o to vypadat jako filmová hvězda, ale být snadno prodejný. To má hodně co dočinění s věkem a osobností. Ani mnoho filmových hvězd není samo osobě přitažlivých, ale pomáhají jim nejrůznější filmové efekty, make-up a také přitažlivý marketing. Problém tohoto přístupu v operním světě je ten, že hlas, náležitě školený a udržovaný, nedosáhne svého vrcholu dříve než na přelomu třicátých a čtyřicátých let věku nebo dokonce později. Ani u hlasů, které dozrávají dříve, např. u subret, není hlas v zenitu dříve než v pětatřiceti letech. Navíc i schopnost porozumět hlubším psychologickým tenzím uvnitř i mezi postavami stejně jako hudební a umělecké schopnosti se rozvíjejí s věkem, ne naopak. Hlad po větší pravdě podobnosti v obsazování operních rolí je ale také často falešnou stopou. Hodně rolí pro mužské soprány je věkově velmi mladých, ovšem ztvárňovali je už dříve kastráti pokračování
|7 jako Marchesi, Caffarelli, Pacchierotti a Crescentini, když jim bylo čtyřicet nebo padesát let. U rolí jako Giulio Cesare, který byl historicky padesátiletý (mimochodem už velmi starý muž v roce 44 před Kristem) pak není ani historické ani dramaturgické ospravedlnění pro výběr mladého obsazení. Je to líný výběr manažerů, kteří chtějí prodávat nové a mladé tváře, nebo žalostný výběr režisérů a dirigentů, kteří požadují hezké, přitažlivé a svěží zpěváky a nevěnují tolik pozornost požadavkům vlastní role. Tento povrchní, narcistický přístup – často reflektující ztracené mládí rozhodující osoby – je následek „regietheater“, proti kterému nedávno vystoupila i Edita Gruberová. Dalším z argumentů, proč jsou preferováni mladší nezralí zpěváci, je také to, že se lidé, kteří rozhodují o obsazení, domnívají, že tento typ hlasu dlouho nevydrží. To byla možná pravda před dvaceti lety, kdy nebyly pěvecké techniky ještě zcela prozkoumány a pochopeny a řada mužských sopránů či vysokých kontratenorů ztrácela hlas v poměrně mladém věku, ale to se již dnes tolik neděje. Toto je samozřejmě moje osobní stanovisko a není možné to objektivně dokázat či za to opodstatněně bojovat bez toho, aby nebyly patřičně vychovávány mladé generace pěvců. Bude váš festivalový debut také prvním vystoupení v Česku nebo už jste zde měl příležitost u nás koncertovat? Co vám osobně říká česká hudba? V České republice jsem debutoval už v roli Sesta v Händlově opeře Giulio Cesare v Liberci v roce 2009. Mimo to jsem v České republice provedl již několik koncertů a vždy jsem byl z těchto akci velmi nadšený. Zamiloval zpět na obsah
jsem se zvláště do Prahy, kterou jsem navštívil již jako student v zimě roku 1992. Co se týče české hudby, mně evokuje dospívání, kdy jsem poslouchal stále dokola Dvořákovu Novosvětskou symfonii, a také Mozartovu operu La Clemenza di Tito, která měla premiéru v Praze v roce 1791 a která obsahuje moji nejoblíbenější roli Sesta. Nemohu zapomenout také na operu Rusalka, kterou jsem v roce 1992 viděl v pražském Národním divadle, a dodnes zůstává jedním z mých nejsilnějších operních zážitků. Můžete nám blíže představit program Vašich zářijových festivalových koncertů v Jezvé a Filipově u Rumburku? Tento program obsahuje mnoho motet, která jsme s varhaníkem Michaelem Eberthem společně natočili. Některá, jako například „O Quam tu pulchra es“ od Alessandra Grandiho jsou extatické hymny k Panně Marii, které jsou skutečnými hity z období raného baroka, a zpívá a natočila je celá řada pěvců. Monumentální „Oleum Effusum Est“ Giacoma Carissimiho je na druhou stranu velmi málo uváděnou skladbou. Je to masivní, dramatické, takřka operní dílo, které se dochovalo pouze v jednom rukopisu a vyplní téměř polovinu koncertu. Z dalších skladeb uvedu Monteverdiho „Pianto della Madonna“, rozjímání Panny Marie nad ukřižováním, které je v podstatě přepracováním slavného Ariannina Lamenta z Monteverdiho ztracené opery Arianna z roku 1608. Grandiho „Cantabo Domino“ a Monteverdiho „Exulta Filia“ jsou lehčí, štěstím naplněné kusy, kterými program koncertu uzavřeme. Tyto skladby promícháme s varhanními sóly profesora Ebertha, která představí velmi úzkou vazbu
italské hudby Grandiho, Monteverdiho, Carissimoho a dalších na oblast severní Evropy. Hassler a Kerll byli Němci, velmi ovlivnění italskou hudbou, a Gabrielli byl prvním učitelem drážďanského barokního mistra Heinricha Schütze. Frescobaldi byl dlouholetým kolegou Carissimiho v Římě a znal pravděpodobně i Alessandra Grandiho coby ještě malého chlapce. Jaká je Vaše nejoblíbenější hudba – pěvecky i posluchačsky? Bylo by pro mě těžké zúžit výběr hudby na to, kterou rád zpívám a poslouchám, protože moje kritéria pro zpěv jsou, že hudba musí být dobrá a vyhovovat mému hlasu (není legrace zpívat hudbu, která nesedí vašemu hlasu) a pro poslech, že výkon je dobrý a poctivý. Zpívám a užívám si hudbu (což je rozdíl) od renesance po současné skladatele a jelikož se specializuji na hudbu baroka, zvláště italského a anglického, jsem potěšen, mohu-li zpívat i Mozarta, Schuberta, Schumanna, Brahmse, Bernsteina, Gounoda, Faurého, Cherubiniho, Brittena, Vaughna Williamse, Ives, Bacha a mnoho dalších autorů posledních 500 let západní hudby včetně hudby lidové, zvláště z mého rodného amerického jihu. Hudba, kterou poslouchám je podobná. Mám ale rád i americkou country 50. až 70 let, zvláště Dolly Partonovou a Johnnyho Cashe. Můžete nám přiblížit Vaše aktuální pěvecké aktivity? V poslední době dělím svoji pozornost mezi zpěv a akademickou činnost, protože jsem se vrátil na univerzitu, abych zde dokončil doktorát. Můj pěvecký diář je stále zaplněn, vystupuji však spíše koncertně a s dalšími operními angažmá počkám dva roky, až pokračování
|8 dokončím svá studia, tak jak je v USA při studiích PhD požadováno. Měl jsem tu příležitost zpívat letos v létě v Německu koncert Dowlandových písní s renesanční loutnou jako připomenutí pravděpodobného 450. výročí narození tohoto skladatele. Tento koncert budu reprízovat v říjnu v Bostonu a Providence v USA. Byl jsem rovněž poctěn možností vystoupit na světové premiéře reorchestrovaných písní z Requiem kanadské skladatelky Ruth Lomon pro soprán a barokní orchestr. V červnu jsem prezentoval příspěvek o poslední operním kastrátovi Giambattistovi Vellutim na bienální konferenci o hudbě 19. století ve waleském Cardiffu, kde jsem rovněž zpíval jednu z jeho vysoce zdobných verzí árie napsané přímo pro Vellutiho v roce 1822. Byla to pro mě skvělá příležitost začít kombinovat historický výzkum s konkrétními koncertními vystoupeními. Něco podobného jsem mohl udělat i s hudbou Napoleonova kastráta Cresscentiniho na vystoupeních ve Frankfurtu a v Bostonu. V březnu jsem zpíval Alexandra Velikého v pasticcio produkci barokních árií nazvaných Alexandr Veliký v Indii v Teen Murti House v Novém Dillí a v pevnosti Neemrana nedaleko tohoto města a myslím si, že jsem se tak stal historicky prvním mužským sopránem, který kdy vystoupil v Indii. Je možná trochu neobvyklé je, že jsem našel vlastní operní domov ve Frankfurtu v avantgardní Kammeroper Frankfurt, kde jsem zpíval jako soprán Remendada v Carmen a Druhou dámu v Kouzelné flétně (která má neuvěřitelných 13 kostýmních převleků!) a podobně i v jiných inscenacích v širokém žánrovém rozpětí, takže jsem mohl být s potěšením součástí i produkcí na experimentálním ostří moderního operního divadla. zpět na obsah
Zastavme se u Vašeho studia. Na co se specializujete? Rozhodl jsem se vrátit do školy po dvaceti letech, kdy jsem se plně koncertoval na zpěv, a věnovat se muzikologii. To neznamená, že bych chtěl ukončit pěveckou kariéru, jak už jsem se zmínil. Stále dělám kolem 40 koncertů ročně, což je mnohem méně než dřív, ale hlavní rozdíl je, že se nyní nevěnuji tolik opeře, protože zkouškové plány se dají ve většině případů jen těžko skloubit se studijním rozvrhem. Studia bych měl ukončit v květnu roku 2014 a zamýšlím vrátit se spolu s koncertní činností k opeře, jak jen to půjde a šlo v době, než jsem začal psát svoji disertaci. Ve své badatelské práci se zaměřuji zcela pochopitelně na kastráty a doufám, že se mi přitom podaří i vyučovat zpěv. Protože jsem opravdu chtěl být původně běžným učitelem zpěvu, ale nikdy neměl konvenční hlas, jsou pro mě studia na univerzitě logickou volbou. Plánuji rozvíjet dále mé teorie o kastrátských vokálních technikách, které jsem se sám naučil s využitím vokálních pojednání z 18. století od svých třiadvaceti let, a rozvíjet je společně s porozuměním hudbě, kterou kastráti zpívali, a postavení, které v tehdejší společnosti měli. Zaměřuji se na celkové porozumění tomuto umění, ne jen poznání „co a jak“ o hlasu a hudbě, ale snažím se také hlouběji pochopit, proč se toto umění v tehdejší společnosti objevilo a šířilo se dále. Doufám, že se mi pak podaří stát se nekonvenčním učitelem zpěvu. Jsem starší než obvyklí studenti doktorandského studia, ale Bostonská univerzita mi poskytla obrovskou podporu a jsem moc rád, že zvláště oddělení, ve kterém působím, nesdílí obecnou ideu, že nový profesor musí být hotový do svých třicátých narozenin!
Jaké jsou vaše umělecké cíle a plány do budoucna? Mnohé jsem již naznačil výše, ale pokusím se rozvinout to, co jsem pouze načrtl. Od té doby co jsem ukončil svá studia a začal zpívat na plný úvazek, zhruba když mi bylo čtyřiadvacet let, cítil jsem, že zde něco chybí, určité aspekty porozumění zvláště ve staré hudbě, ale také v hudbě jakéhokoli věku, která není přímo naše. My jako hudebníci máme tendenci zaměřovat se na získání techniky, dovedností a repertoáru s výjimkou širšího porozumění historického a společenského kontextu doby, kdy hudba vznikala – ačkoli jistě existuje i celá řada světlých výjimek mezi muzikanty. Já chci hlouběji porozumět společnosti, v níž působili kastráti (ačkoli většinou stáli mimo společnost), abych lépe porozuměl hudbě, kterou zpívali, způsobu, jakým zpívali a způsobu, jakým je přijímalo tehdejší publikum. Zajímá mě také, jaké bylo ono publikum, jak skladatelé tvořili pro tyto umělce. A skrze toto poznání věřím, že se stanu i lepším zpěvákem a budu schopen být učitelem a vychovávat lepší zpěváky a muzikanty všech druhů. Prakticky to znamená, že chci udržovat a zlepšovat mé pěvecké schopnosti, abych mohl lépe sloužit této hudbě a uvádět ji znovu a znovu v život, bádat a objevovat nové kusy, které doposud nikdo neslyšel – často stovky let – a obohatit tak obecný hudební život. Chci začít předávat tyto informace mladým muzikantům a milovníkům hudby a díky živým koncertním vystoupením a nahrávkám umožnit, aby tato krásná hudba žila dál…
pokračování
|9
SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT sobota 28. září, 19.00 Jezvé, kostel sv. Vavřince neděle 29. září, 17.00 Filipov u Rumburka, bazilika Panny Marie Robert Crowe (USA) – mužský soprán Michael Eberth (Německo) – varhany C. Monteverdi, A. Grandi, G. Carissimi – sólová mariánská moteta pro virtuózní soprán s doprovodem kontinua
vstupenky k zakoupení zde >>> rezervace autobusu zde >>>
Robert Crowe po získání titulu master of music na Boston School University zakončil své hudební vzdělání na Manhattan School of Music. V roce 1995 byl teprve druhým kontratenoristou, který zvítězil v národním soutěži Metropolitní opery – na základě toho získal profesionální debut jako „Cherubino“ v Des Moines Metro Opera v létě tohoto roku. Robert Crowe zpíval na mnoha operních pódiích v USA a v Evropě: „Goffredo“ (Händel – Rinaldo) v Bayerische Staatsoper, „Acomate“ (Hasse – Solimano) na Staatsoper Unter den Linden v Berlíně či hlavní roli ve Scarlattiho Massimo Puppieno s Theatro Massimo v Palermu. Během své kariéry se představil v hlavních rolích na Händelově festivalu v Halle, Göttingenu a Karlsruhe, Nationaltheater Mannheim, Darmstadt Staatstheater, Festivalu
Robert Crowe v Händlově Rodrigovi (Halle, 2001)
video zde
zpět na obsah
staré hudby v Utrechtu, Mozart Festival ve Varšavě, Festival staré hudby v Connecticutu, Stadtstheater Basel, Landestheater Eisenach, Virginia Opera, Lake George Opera Festival, Millenial Arts Productions v New Yorku aj. Spolupracoval s takovými dirigenty, jakými jsou René Jacobs, Ivor Bolton, Fabio Biondi, Andreas Spering, Michael Hoffsteter, Julius Rudel, Rheinhard Goebel, Marcus Creed a režiséry Nicholas Broadhurst, David Alden, Peer Boysen, Axel Köhler a mnoho dalších. V květnu 2008 Robert Crowe vydal své první sólové CD “Virtuózní sopránová moteta” Giacoma Carissimiho, které získalo uznání mezinárodní kritiky. Vzhledem k úspěchu tohoto debutového CD se Bavorský rozhlas a vydavatelství Hänssler Editions dohodli na vydání další nahrávky “Mariánská moteta” Claudia Monteverdiho, Alessandra Grandiho, Giacoma Cari-
Tirsi G. Händela (Stockholm, 2009)
video zde
ssimiho a dalších autorů počátku 17. století (vydáno 2010). Robert Crowe je koncertní pěvec, který prováděl Händlova Mesiáše (altový i sopránový part), Bachovu h moll mši (oba sólové sopránové party) stejně jako mnoho dalších oratorií z období baroka až po současnost. Debutoval v Avery Fischer Hall a Kennedy Center jako sólista – kontratenor v Bernsteinově “Chichester Psalms”. V září 2009 zakončil úspěšné turné po Spojených státech, kde zpíval Mozartovy a Haydnovy písně. Realizoval také své první mistrovské kurzy u jeho “alma mater”, Millsaps College, v Jacksonu (Mississippi). Na podzim roku 2009 Robert Crowe debutoval v sále Berlínské filharmonie s Berlin Classic Players (koncert k 350 letům od narození Henryho Purcella) a zároveň jeho první provedení 9 Deutsche Arien G. F. Händela v Darmstadtu v Německu.
Kastráti – zpěv na ostří nože (Halle, 2009)
video zde
pokračování
| 10
Michal Mašek: Lípa Musica je hybatelem kulturního dění na Českolipsku Německou koncertní triádu zahájí v pátek 27. září v Žitavě s klavíristou Michalem Maškem a jeho sólovým recitálem složeným z děl českých i světových romantiků – Martinů, Smetany, Chopina, Debussyho a Dvořáka. Mašek patří k nejzajímavějším pianistům dneška a říká se, že každý jeho projekt nese punc osobitosti, jedinečnosti a profesionality. Světovou kritikou je srovnáván s Rudolfem Firkušným a je jedním z mála umělců, který spolupracuje s hudebním vydavatelstvím EMI classics a klavíristou patřícím do „rodiny“ Steinway Artists. Při příležitosti jeho festivalového debutu jsme Michala Maška požádali o krátký rozhovor: Na MHF Lípa Musica vystoupíte v letošním roce poprvé, jak tento festival s ohledem na Vaše promotérské zkušenosti a působení v tomto regionu vnímáte? Festival mám již několik let v povědomí jako hlavního hybatele kulturního života v České Lípě a okolí. Na festival přivážíte průřezový program české i světové klavírní literatury. Jaký repertoár je Vám osobně blízký? Je to velice jednoduché, skladba se mi musí líbit, musím k ní mít vztah, proto věnuji výběru repertoáru čím dál větší pozornost. Je tedy celkem jedno z jakého je období a kým byla napsána. Nicméně odedávna je pro mě číslo jedna Beethoven, jeho myšlenkové pochody jsou mi víc než blízké a dalo by se říci, že u žádného jiného autora toto nenacházím. Jsem také velký obdivovatel Brhamse i Chopina. Po Vaší interpretační pauze jste se vrátil velmi zajímavým projektem Mašek / Martinů pro EMI, kdy jste zpět na obsah
zjednodušeně řečeno kombinoval hudbu a výtvarné umění resp. hudební nahrávku s knihou. Jak tento projekt s odstupem času hodnotíte a chystáte v tomto směru něco nového i do budoucna? Myšlenka projektu vznikla před 4 lety, projekt samotný byl realizovaný v roce 2011. Ke knížce s CD neustále realizuji koncerty s výstavkou i povídáním, kterých bylo doposud cca 40 a stále je o ně zájem. Projekt je tedy stále živý, neustále se vyvíjí, jsou verze i pro školy atd. Vydání knížky byl jen startovací bod, jsme teprve na začátku jeho životního cyklu. Každý další nový projekt pak musí být o krok dále než ten předchozí a tak i nyní mám již hotové plány co udělat, řekněme do dvou let. O co se bude jednat trochu napoví odpověď na poslední otázku. Jiným Vaším zajímavým projektem, který stojí za připomenutí je i KOPT tedy Kultura a umění od první třídy pro děti základních škol. Můžete nám jej představit? KOPT byla překrásná práce, které
jsme věnovali 2 roky života. Základní myšlenka KOPTu, a proto i vznikl, byla: seznámit děti prvního stupně ZŠ s pojmem kultura. Aby věděli co to kultura je, proč ji máme, co zde po sobě zanecháváme a jaký má odkaz do budoucna. Setkání s tisíci dětmi, kteří si zahráli divadlo, vyzkoušeli kostýmy, rekvizity, dobovou hudbu, byla nezapomenutelná. Jaké jsou Vaše umělecké plány pro nadcházející koncertní sezónu? V říjnu představím zcela nový program, komponovaný pořad, který obsahuje velice kontrastní repertoár, např. Ragtimy S. Joplina, Chopinova Preludia nebo Beethovenovu Měsíční sonátu. Program je doplněný doposud neznámými vzpomínkami na Jaroslava Ježka, F. Chopina a A. Dvořáka. S tímto programem pak budu, vedle projektu s Martinů, všude možně koncertovat.
pokračování
| 11
pátek 27. září, 19.30 Zittau, radnice – Burgersaal Michal Mašek – klavír B. Martinů, B. Smetana, F. Chopin, C. Debussy, A. Dvořák
Michal Mašek Michal Mašek natočil v šestnácti letech jako první Čech slavné Goldbergovy variace od Johanna Sebastiana Bacha. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze a během studií se pravidelně účastnil mistrovských
kurzů, například v Rakousku u profesora Avo Kouyoumdjiana. Dlouhodobě spolupracoval s legendárním houslistou Josefem Sukem. Nahrává u vydavatelství EMI Classics a patří do „rodiny“ Steinway Artist. Jako sólista se Michal Mašek opakovaně představil ve Dvořákově síni Rudolfi-
na, Obecním domě v Praze a dalších významných evropských sálech. Intenzivně se věnuje péči o „muzikantské tělo“ a jeho rehabilitaci – v roce 2004 absolvoval akreditovaný trenérský kurz. O Michalu Maškovi bylo natočeno několik dokumentů.
vstupenky k zakoupení zde >>> rezervace autobusu zde >>>
Michal Mašek hraje Beethovena
video zde
zpět na obsah
Goldbergovy variace v podání Michala Maška
video zde
pokračování
| 12
Pozvánka na nejbližší koncerty pátek, 27. září 2013 – 19:30 Zittau, radnice – Bürgersaal
Debussyho Dívka s vlasy jako len, Dvořákova Humoreska,
Michal Mašek
českého pianisty s mezinárodním renomé.
Michal Mašek – klavír
vstupenky k zakoupení zde >>>
sobota, 27. září 2013 – 19:00 Jezvé, kostel sv. Vavřince
Mužský soprán. Dnes obor, kterému se věnuje úzká skupina
neděle, 28. září 2013 – 17:00 Filipov u Rumburku, bazilika Panny Marie
riánská moteta Claudia Monteverdiho, Alessandra Grandiho
Robert Crowe
Smetanův Furiant, Chopinova Mazurka či Motýli v květinách Bohuslava Martinů lákají v programu recitálu mladého
zpěváků, v baroku ovšem zcela obvyklá záležitost. Americký virtuos představí repertoár právě z raně barokní doby – maa Giacomo Carissimiho. vstupenky na 27. 9. k zakoupení zde >>> vstupenky na 28. 9. k zakoupení zde >>>
Robert Crowe (USA) – mužský soprán Michael Eberth (SRN) – varhany
čtvrtek, 3. října 2013 – 19:00 Großschönau, Evangelische Kirche
Slavný sbor ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta zazní
Jitro
a Césara Francka. Jitro podruhé na festivalu Lípa Musica.
ve společnosti Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka, Liturgických zpěvů Petra Ebena či skaldeb Otakara Jeremiáš
vstupenky k zakoupení zde >>>
zpět na obsah
pokračování
| 13
Pozvánka na nejbližší koncerty pátek, 4. října 2013 – 20:00 Zahrádky, kostel sv. Barobory
Díky programu Dolcissimi sospiri – Nejsladší vzdechy –
Dolcissimi sospiri
a jemných detailů – baroko.
Tomáš Král – baryton
vstupenky k zakoupení zde >>>
zavítáme do Itálie počátku 17. století. Do prostředí, ve kterém vznikl nový styl plný emocí, technických fines
Jan Krejča – theorba
sobota, 5. října 2013 – 19:00 Železný Brod, kostel sv. Jakuba Většího
Duchovní hudba středověkého rukopisu španělského klášte-
Tiburtina Ensemble & Jazzové trio Davida Dorůžky
ru – a rozdíl epoch zde nehraje žádnou roli.
neděle, 6. října 2013 – 17:00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie
Znáte Leonharda Pamingera, Maxe Beckschäfera,
Stimmwerck
německý vokální ansámbl.
ra Las Huelgas pocházejícího z počátku 14. století je v tomto pořadu inspirací pro jazzovou improvizaci 21. století. Ženský vokální soubor s mužským jazzovým triem v jednom prosto-
vstupenky k zakoupení zde >>>
Conrada Rupsche nebo Caspara Othmayara? Někteří z nich žili v 16. století, jiní žijí dnes. Tvorbu neznámých skladatelů vám časově zařadí a především skvěle představí přední
vstupenky k zakoupení zde >>>
zpět na obsah
pokračování
| 14
so ut ěž zpět na obsah
Vyhrajte dvě vstupenky na druhé festivalové vystoupení sboru Jitro, které se uskuteční dne 3. října 2013 od 19:00 hodin v Großschönau. Soutěžní otázka: Který jiný populární dětský sbor založil profesor Jiří Skopal vedle královéhradeckého Jitra? A. Bambini di Praga B. Boni Pueri C. Severáček Své tipy zasílejte na e-mailovou adresu: soutez@lipamusica.cz do neděle 29. září.
pokračování
| 15
Poznáváme festivalová místa: Královské město Žitava Prvním saským městem, kam zavítáme v rámci 12. ročníku, avšak poprvé jsme vám hudební výlet do tohoto hornolužického centra zprostředkovali již v loňském roce, je Zittau neboli Žitava. V pátek 27. září vám na místní radnici, v honosném novorenesančním Bürgersaalu, nabídneme klavírní recitál Michala Maška. Město Žitava leží na řece Mandavě a tvoří přirozené středisko oblasti, jež ve středověku patřilo přímo k Českému království a plnilo úlohu spojnice mezi Čechami a Horní Lužicí. Vedla tudy obchodní stezka z Prahy do Horní Lužice, na české straně zvaná Žitavská cesta. Území mělo původně vlastní správu v čele s fojtem, církevně patřilo k pražské diecézi (formálně až do roku 1783). I dnes coby Große Kreisstadt (velké krajské město) nabízí nabízí mnohé historické zajímavosti a pamětihodnosti, pojďte se s námi do tohoto města vypravit a připomenout si jeho spletitou historii. Město z vůle Přemysla Otakara II. Na území Žitavy existovalo původně slovanské osídlení, k němuž na počátku 13. století přibyla lánová ves německých kolonistů. První písemná zmínka o Žitavě pochází z roku 1238, kdy se hovoří o pánech „de Sittavia“, kteří patřili ke známému rozrodu Ronovců. Název města se odvozuje od slovanského označení pro „žito“. Přemysl Otakar II. někdy po polovině 13. století (nejčastěji se uvádí rok 1255) povýšil Žitavu na město, nechal ji opevnit a zřídil zde dokonce mincovnu. Žitava se tak stala nejseverněji položeným královským městem Čech. Již na konci 13. století byl ve městě založen řádový dům (komenda) johanitů a někdy v té době také minoritský konvent. Šestiměstí Během 14. století se v Žitavě velmi rozvíjela řemesla a obchod (výroba sukna a piva, obchod s borytem). Roku 1346 se Žitava připojila k hornolužickému Šestiměstí, což přispělo k jejímu zpět na obsah
postupnému sblížení s Horní Lužicí (s konečnou platností za husitských válek); v rámci Šestiměstí byla Žitava označována přídomkem „bohatá“. Žitavští, stejně jako celá Horní Lužice, se nepřipojili na stranu husitů a naopak sehráli významnou úlohu v obraně země proti husitským vojskům. Do Žitavy se tehdy uchýlili kanovníci svatovítské kapituly z Prahy i se svým pokladem včetně cenných, dodnes dochovaných rukopisů. Druhá polovina 15. a zejména 16. století jsou obdobím dalšího hospodářského rozkvětu města. Jako ostatní lužická města i Žitava získala rozsáhlý pozemkový majetek (vůbec největší z hornolužických měst). Žitavští bohatli nadále zejména z výroby sukna a stále více také z plátenictví, do něhož byla zapojena i celá řada vsí širokého okolí Žitavy, a to na německé i na české straně dnešní hranice. Žitavští velmi záhy, od počátku 20. let
16. století, začali přijímat luteránskou reformaci. V jejím důsledku byl zesvětštěn zdejší minoritský klášter i johanitská komenda. V budovách kláštera se usadilo později velmi proslulé žitavské gymnázium, kde studovala i řada měšťanů a šlechticů původem z Čech. O jeho založení se zasloužil především Mikuláš Dornspach, žitavský purkmistr pocházející z rodu usazeného původně v Moravské Třebové. Útočiště českých exulantů Za třicetileté války město opakovaně utrpělo pustošením a ubytováním císařských i švédských vojsk. Přesto Žitava nadále kulturně rozkvétala, jak dokládá třeba i přítomnost významného varhaníka a hudebního skladatele Andrease Hammerschmiedta († 1675). Už od 20. let 17. století se v pohraniční Žitavě usazovali čeští exulanti, kteří zde vytvořili silnou českou obec, jež se přes všechny obtíže udržela do 20. století (české kázání tu bylo naposledy proneseno roku 1846, poslední česky pokračování
| 16 mluvící obyvatelstvo odsud odešlo po druhé světové válce). Z exulantů zmiňme alespoň významného pedagoga a literáta Kristiána Weiseho (16421708) či Václava Klejcha, zakladatele tiskárny, v níž pak vyšla řada českých evangelických náboženských knih (zejména Kancionál Evangelický, 1717). Roku 1757 město v důsledku bombardování rakouského vojska během sedmileté války vyhořelo. Požár přinesl veliké ztráty na životech a zničil nenávratně starší podobu města. Jinak bylo ale 18. století dobou pokračujícího rozkvětu zejména textilního průmyslu, k němuž nemalou měrou přispěli i čeští exulanti. Zvláště po požáru vyrůstaly přepychové barokní domy, dodnes charakteristické pro vzhled jádra města. Průmyslové centrum Saska Počet obyvatel Žitavy a její blahobyt dále rostly v 19. století (38 000 obyvatel před 1. světovou válkou). Město zůstávalo hlavním centrem průmyslového saského plátenictví, vznikla zde řada tkalcoven, barvíren, ale také elektrárna, plynárna a rozmanité další, zejmé-
zpět na obsah
na strojírenské podniky. V 19. století ve městě působil jako městský porodník F. W. L. Hirt († 1827), který roku 1801 zavedl očkování proti neštovicím, hudební skladatel H. Marschner († 1861), z architektů klasicismu a počínajícího historismu K. F. Schinkel a C. A. Schramm. Roku 1802 tu bylo otevřeno divadlo, roku 1884 byla zřízena městská nemocnice. Právník M. A. Thiemer († 1913) se zasloužil o vybudování úzkokolejné železnice z Žitavy do Ojvína, která je dodnes v provozu. Na konci 2. světové války byly v okolí Žitavy zřízeny pobočky koncentračních táborů Groß-Rosen a Osvětim, jejichž vězňové byli nasazeni na práci do žitavských továren (tábor v Klein Schönau). Za časů národního socialismu byla pronásledována i česká menšina ve městě a okolí a likvidována zdejší silná židovská komunita. Pohraniční letargie Po roce 1945 zažila pohraniční Žitava velký příliv německých utečenců z českých i slezských pohraničních oblastí.
Procházka Žitavou
je sídlem městského muzea (Städtische Museen Zittau).
Zavítáte-li do Žitavy, můžete navštívit hned několik zajímavých církevních i světských zajímavostí. Jedná se například o Františkánský konvent s kostelem sv. Petra a Pavla vysvěcený v roce 1293, který byl přestavěn po skončení husitských válek, chrámová loď je až z roku 1480. Věž je vysoká 70 m. Jeho přístavba, Heffterbau, sloužila jako modlitebna českých exulantů; barokní sál se stal sídlem první městské knihovny. Dnes
Farní kostel sv. Jana Křtitele je klasicistická stavba z roku 1837 podle návrhů Karla Fridricha Schinkela. Pozoruhodný je kazetový strop v kostele. Gotická plastika sv. Václava, dříve umístěná na západní fasádě, se dnes nachází v městském muzeu. Původně na tomto místě stála románská bazilika z roku 1230, která byla zbudována pro maltézský řád, později došlo k rozšíření kostela
Zároveň zaznívaly i úvahy o připojení Žitavska k Československu, mj. na základě přítomnosti potomků českých exulantů v kraji. Vedení nové hranice mezi Polskem a Německem potom odtrhlo Žitavu od jejího přirozeného zázemí, přerušilo spojení směrem na východ a vedlo k jejímu poklesu na okrajové pohraniční město. Roku 1950 dosáhl počet obyvatel Žitavy 47 tisíc, svého historického vrcholu. Ustrnutí města zesílilo po roce 1990, kdy zanikl v podstatě všechen tradiční průmysl ve městě, z něhož odešla takřka polovina obyvatel za lepšími pracovními a životními příležitostmi na německý západ. V současnosti pokračují pokusy město revitalizovat, například založením Vyšší školy Žitava-Zhořelec (Hochschule Zittau-Görlitz) nebo zřízením nových průmyslových zón. Na počátku května 2004 se právě v Žitavě konaly společné německé, české a polské oslavy rozšíření Evropské unie.
v gotickém slohu. V roce 1757, během sedmileté války, byl kostel téměř zcela zničen. Od základů obnoven byl v letech 1766 - 1837. Kostel má 60 m vysokou věž, která je přístupná. Z věže je nádherný pohled na město, Lužické a Jizerské hory, Hornolužickou vrchovinu (Kotmar). Kostel sv. Kříže z počátku 15. století byl postavený patrně pod vlivem pražské parléřovské huti. Nezvyklý půdorys je tvořen téměř čtvercem o stranách zhruba 16 m. Uvnitř se
pokračování
| 17 zvedá klenba ve tvaru hvězdy, která spočívá na jediném dvanáctimetrovém středovém pilíři. V roce 1651, poté co byl kostel poškozen požárem, započal celková obnova, na kterou přispěli žitavští měšťané. Stěny a empory pokrývají epitafy (náhrobní nápisy) žitavských rodin, zlaté a černé tabulky s nápisy, jejichž okázalost svědčí o hospodářském rozkvětu města. Lavice z roku 1654 byly bohatě vyzdobeny řezbou. Ve druhé polovině 20. století začal kostel chátrat, před zničením jej zachránila skupina obětavých lidí.
V roce 1990 kostel převzalo město Žitava a v roce 1995 se stal výstavním prostorem pro Velké žitavské postní plátno. Toto plátno neboli Fastentuch o rozměrech 6,8 x 8,2 m obsahuje 90 biblických výjevů. Začínají stvořením světa a končí posledním soudem. Starému zákonu je věnováno 45 obrazů, Nového zákonu také 45 obrazů. Ve středověku se stalo zvykem po dobu čtyřicetidenního půstu zahalovat plátnem oltáře kostelů. Věřícím byl odepřen pohled na svátost oltářní, aby k tělesnému půstu přibyl i půst
duchovní. V celé Evropě se dochovalo jen několik podobných pláten, v Čechách se nezachovalo žádné. Plátno kostelu věnoval v roce 1472 žitavský obchodník s kořením Jakob Gürtler. Sloužilo až do roku 1672, kdy bylo zapomenuto. Zachování do dnešní doby bylo umožněno až neuvěřitelnou souhrou šťastných okolností. Kostel sv. Kříže postihlo několik požárů, které by nepochybně zničily i plátno. Avšak v roce 1840 bylo plátno náhodou objeveno za policí knihovny žitavské radnice. Poté bylo vystavováno v Drážďanech. Před poškozením při bombardování Drážďan jej zachránil převoz zpět do Žitavy. Po uložení ve sklepení hradu Ojvín na konci druhé světové války bylo nalezeno ruskými vojáky, kteří jej roztrhali na více kusů a použili pro zbudování sauny v lese. Krátce poté bylo náhodným chodcem nalezeno a uloženo v Žitavě v muzejním depozitáři. Zde zůstalo téměř až do konce 20. století.
V letech 1994-1997 bylo v restaurátorské dílně nadace Abbeg-Stiftung ve Švýcarsku obnoveno, ze 16 dílů byl vytvořen opět jeden celek. Vystaveno bylo v kostele sv. Kříže. V městském muzeu je vystaveno ještě Malé žitavské postní plátno (Fastentuch) (1573). Hlavním žitavským náměstím je Marktplatz, který obklopuje řada měšťanských domů zbudovaných v duchu českého baroka (Fürstenherberge č. 13, bývalý hostinec Zur Sonne č. 9). Renesanční Dornspachův dům na okraji náměstí (1553), kdysi obydlí purkmistra Dornspacha, má půvabné arkádové nádvoří. S festivalem se dostanete do prostor radnice, která byla postavena v 19. století podle Schinkelových plánů v duchu italských paláců. Stavbu ve stylu florentské novorenesance postavil městský stavitel Schramm na místě staré radnice uprostřed náměstí, které bylo nouzově opravené po bombardování města roku 1757. Bohatá vnější i vnitřní výzdoba prezentovala opětovný růst bohatství a významu města, spojený s rozvojem především textilního průmyslu. Žitavským symbolem je sedmipodlažní Solný dům z roku 1511, později maštale (Marstall). Vedle ní stojí stará městská kovárna. Dnes je uvnitř umístěna mj. knihovna Christian-Weise Bibliothek, která uchovává cenné sbírky rukopisů a starých tisků a pořádá zajímavé výstavy. Ve městě se zachovalo i několik historických kašen. Rolandova kašna (1585), kašna Samaritánek (1679), Herkulova kašna (1708) a Labutí kašna (1710). zdroj: www.zittau.de poznavani.luzice.cz
zpět na obsah
pokračování
| 18
Zahajovací koncert pátek 20. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Václav Hudeček – housle Barocco sempre giovane Houslové koncerty slavných mistrů baroka
mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října
2013
sobota 21. září, 19.00 Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Královéhradecký dětský sbor Jitro Jiří Skopal – sbormistr Michal Chrobák – klavír V dobrým sme se sešli neděle 22. září 18.00 Česká Lípa, kino Crystal Georges Bizet: Carmen Záznam přenosu z Metropolitní opery v New Yorku pondělí 23. září, 8.30 a 11.00 Česká Lípa, kino Crystal Louskáček 3D Záznam z Mariinského divadla v Petrohradu pondělí 23. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Iva Bittová Fragments úterý 24. září, 19.00 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Pražský komorní balet Nevyřčené ticho, Hádej kolik je hvězd, Mono No Aware středa 25. září, 8.30 a 10.30 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Divadlo Krapet Kocour Modroočko pátek 27. září, 19.30 Zittau, radnice – Bürgersaal Michal Mašek – klavír B. Martinů, B. Smetana, F. Chopin, C. Debussy, A. Dvořák
zpět na obsah
Svatováclavský koncert sobota 28. září, 19.00 Jezvé, kostel sv. Vavřince neděle 29. září, 17.00 Filipov u Rumburka, bazilika Panny Marie Robert Crowe (USA) – mužský soprán Michael Eberth (Německo) – varhany C. Monteverdi, A. Grandi, G. Carissimi – sólová mariánská moteta pro virtuózní soprán s doprovodem continua čtvrtek 3. října, 19.00 Großschönau, Evangelische Kirche Královéhradecký dětský sbor Jitro Jiří Skopal – sbormistr Michal Chrobák – klavír Proč bychom se netěšili Tradiční koncert při svíčkách pátek 4. října, 20.00 Zahrádky, kostel sv. Barbory Tomáš Král – baryton Jan Krejča – theorba Dolcissimi sospiri sobota 5. října, 19.00 Železný Brod, kostel sv. Jakuba Tiburtina ensemble Jazzové trio Davida Dorůžky Apokalypsa – Zjevení sv. Jana neděle 6. října, 17.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie Stimmwerck (Německo) Im Himmel frei – písně německé renesance a moderny pátek 11. října, 19.30 Bautzen, Maria und Martha Kirche Schola Gregoriana Pragensis David Eben – umělecký vedoucí Tomáš Thon – varhany Antica e moderna – Gregoriánský chorál a Suita liturgica Petra Ebena
sobota 12. října, 19.00 Liberec, divadlo F. X. Šaldy Severočeská filharmonie Teplice Dagmar Pecková – soprán Martin Doubravský – dirigent „Operní gala“ – W. A. Mozart, P. I. Čajkovskij, C. Saint-Saëns, R. Wagner pátek 18. října, 19.00 Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Capella Collegium Marianum „Budiž požehnáno rodiště mé“ – koncert věnovaný strážskému rodákovi F. I. Biberovi sobota 19. října, 19.00 Nový Bor, Městské divadlo Ntjam Rosie (Holandsko) Úspěšná, původem kamerunská, soulová zpěvačka s kapelou úterý 22. října, 19.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Swingový a jazzový orchestr Melody Makers s Ondřejem Havelkou ...Hází perly swingu... pátek 25. října, 17.00 Česká Lípa, Biberova kaple Slavnostní koncert vítězů celokrajské pěvecké soutěže ZUŠ vyhlášené festivalem Lípa Cantantes Závěrečný koncert festivalu sobota 26. října, 19.00 Děčín, Zámek – Knihovní sál Severočeská filharmonie Teplice Josef Špaček ml. – housle Ondřej Kukal – dirigent W. A. Mozart – Kouzelná flétna (předehra) W. A. Mozart – Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ A. Dvořák – Houslový koncert a moll
pokračování
Generální partner
Za poskytnuté dary děkujeme
Festival se koná díky laskavé podpoře
zástupci Radim a Rostislav Hoffmanovi
JUDr. Jarmila Holovčáková
Hlavní partner
Liberec Nový Bor
Děčín
Zittau
Bautzen
Großschönau
Zahrádky
Stružnice
Kravaře
Nový Oldřichov
Stráž pod Ralskem
Mediální partneři
Základní partneři
Oficiální partneři
www.kdykde.cz
Festival podpořili
100 95 75
25 5 0
®
Hlavní mediální partner
Spolupořadatel
Město Česká Lípa za podpory
zpět na obsah
Sanamus musica MUDr. Věra Pokorná, MUDr. Anna Nováková, MUDr. Alena Sellnerová, MUDr. Tomáš Kočí, MUDr. Pavla Vránová, MUDr. Gruntorádová s.r.o., GP Špičák s.r.o., MUDr. Jana Kostolná, MUDr. Dagmar Schneebergerová, MUDr. Břetislav Ulrich, MUDr. Zina Ropková, MUDr. Lenka Šepsová, MUDr. Zina Synáková - Gynekologie - s.r.o., MUDr. Martina Křivánková, MUDr. Hana Čerbáková