Issuu

rozhovor s Martinem Prokešem strana 3

Elina Garanča: Carmen je o smyslnosti strana 5

mezinárodní hudební festival

Představujeme letošní program strana 9

20. září – 26. října 2013 Lípa Musica dětem strana 13

festivalový zpravodaj

1 / 2013

Poznávame festivalová místa: Budyšín strana 14

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října

2013

dovolujeme si Vám představit první číslo nového festivalového zpravodaje, který Vám čtvrtletně a v průběhu festivalu každý týden bude přinášet aktuality a zajímavosti nejen o dění na této hudební přehlídce. Pravidelně bychom Vás chtěli seznamovat s významnými interprety, kteří na festivalu vystoupí, zastavíme se u některých perliček z oblasti dramaturgie a připomeneme si i významná hudební výročí. Vzhledem k tomu, že MHF Lípa Musica je spjata s krásným prostředím severních Čech a Saska, obohatíme ryze hudební obsah tohoto periodika toulkami po zajímavých festivalových místech.

V prvním předfestivalovém čísle naleznete rozhovor s ředitelem festivalu Martinem Prokešem, portrét Eliny Garanči – hvězdy záznamu opery Carmen z newyorské Metropolitní opery, provedeme vás dále zevrubně celým programem letošního ročníku, zastavíme se i u nabídky pro nejmenší a na závěr se vypravíme do hornolužického Budyšína. Tolik k představení alespoň některých základních obsahových prvků festivalového zpravodaje. Našim cílem je vytvořit z tohoto zpravodaje hodnotné periodikum kvalitního a poutavého

obsahu i formy respektující Vaše zájmy a přání, a proto budeme velmi rádi, sdělíte-li nám Vaše názory, připomínky a nápady, které nám napomohou k dalšímu kvalitativnímu rozvoji zpravodaje. Příští číslo zpravodaje vyjde v polovině září a těšit se můžete na rozhovor s Ivou Bittovou a pozvánky na první festivalové koncerty. Příjemné poprázdninové chvíle Vám za festivalový tým přeje a na setkání na koncertech letošního ročníku festivalu se těší Lucie Johanovská

aktuality

Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.com

Koncert Ntjam Rosie v Mladé Boleslavi zrušen Vystoupení soulové zpěvačky Ntjam Rosie avizované na neděli 20. října 2013 od 19 hod. v atriu Vysoké školy Škoda Auto v Mladé Boleslavi se bohužel neuskuteční. Srdečně vás však i nadále zveme do Nového Boru, v jehož Městském divadle tato zpěvačka se svou kapelou vystoupí v sobotu 19. října od 19. hodin.

Prodej vstupenek od září každý den Vstupenky na festivalové koncerty jsou k dostání on-line v sekci „program a vstupenky“ s možností tisku vlastní e-vstupenky nebo ve festivalové kanceláři v Klášterní ulici 464/11 v České Lípě. Otevírací doba je do konce prázdnin v pondělí a ve středu od 15.00 do 18.00. V září a říjnu se pro vstupenky můžete zastavit každý den od 15.00 do 18.00 hodin. Další možností je pak online rezervace s následným vyzvednutím vstupenky ve festivalové kanceláři.

Doprava na koncerty Na vybrané koncerty jsou festivalem vypravovány autobusy z České Lípy a v případě, že trasa vede přes Nový Bor, i odtud. Cesta je pro návštěvníky koncertu zdarma, podmínkou je včasná rezervace a vstupenka na vybraný koncert. Více informací na www.lipamusica.cz/ doprava-festivalovym-autobusem

www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

pokračování

Martin Prokeš: Chceme přivážet skutečné hudební skvosty Již za několik málo týdnů bude zahájen 12. ročník festivalu Lípa Musica. Představme si jej proto v rozhovoru s osobou nejpovolanější, s jeho duchovním otcem, zakladatelem a ředitelem – panem Martinem Prokešem. Rok se s rokem sešel a na dveře pomalu klepe další ročník MHF Lípa Musica. Představte nám, prosím, jeho hlavní dramaturgickou myšlenku… Lípa Musica je festivalem, který se již dvanáctým rokem snaží oživit region své působnosti, přivézt kvalitní umělce, nádherná hudební díla do míst, kde v kontextu vysídlení Sudet a následného budování socialismu desítky let kultura spíše skomírala, zvláště co se týče chrámové hudby. Proto hlavní důraz, který klademe na dramaturgickou linku, je přivést do regionu skutečné hudební skvosty a otevřít v mnohdy i malých místech kostely a chrámy, které jsou pro to předurčené. Podívejme se trochu zpátky do historie, co Vás vůbec přimělo pustit se do nelehkých promotérských vod a založit vlastní hudební festival? Na to existuje jednoduché vysvětlení. Celý život je mou láskou hudba a to nejen klasická. To se následně potvrdilo mým studiem na konzervatoři a HAMU. Má láska k hudbě se proměnila v mou profesi a začaly se mi plnit sny. Když jsem se v roce 1994 stal členem souboru Schola Gregoriana Pragensis, který dodnes vede David Eben, získal jsem jako jednadvacetiletý člověk možnost být nablízko lidem, kteří ovlivnili významně můj další život. Otevřela se mi celá hudební Evropa a já měl možnost vnímat a vstřebávat zpět na obsah

atmosféru krásných evropských festivalů z pohledu interpreta a posluchače. Tehdy jsem poprvé pocítil touhu pokusit se založit takový festival v České Lípě a zviditelnit region, který mám tak rád a ve kterém žiji a vychovávám společně s manželkou naše tři děti. Co s odstupem času považujete za nejnáročnější při budování této přehlídky a co naopak za největší úspěch? Jedna z nejnáročnějších věcí při přípravě takového festivalu je zaujmout i podvanácté naše posluchače a nabídnout jim takové hudební menu, na které dostanou chuť. Proto je pro nás bezpodmínečně nutné udržovat kontakt s evropskou hudební scénou a aktivně navštěvovat zahraniční festivaly, které mohou být dobrým zdrojem inspirace. Poslední roky je čím dál těžší podnikat v této republice. Hudební byznys je stále na samotném okraji společnosti, přitom tvoří významnou součást našich životů. Mnohdy je tedy pro mě jako pro umělce těžké se povznést nad neustále kontroly ze stran úřadů, neustále vysvětlování a učení nových úředníků, kteří se spíše učí od Vás, než že by Vám předali nějakou informaci a pomohli Vám. Neustále změny v legislativě vyžadují zaměstnávat další a další lidi, a to vše platíme jen proto, že nemáme jako stát a společnost koncepci. Proto mám pocit,

že to mnohdy není o hudbě, ale spíše o něčem jiném. Jsme vděčni za každý koncert, který naše posluchače potěší a narůstající zájem o festival je pro nás tou největší odměnou, které si vážíme a radujeme se z ní. 12. ročník nabízí pestrý program složený z klasiky, populárních i dramatických žánrů. Jak probíhaly letošní přípravy? Je až neuvěřitelné, že přípravy začaly v listopadu roku 2012 a teprve nyní s nimi finišujeme. Vnímáme, že poskytovaný servis pro naše posluchače, partnery a festivalové výstupy musí nést tu nejvyšší kvalitu, která se alespoň trochu přiblíží hodnotě zprostředkovaného hudebního umění. Každý detail musí být precizně zpracován, připraven, aby dal ve finále dokonalou mozaiku a proměnil se v harmonický celek. To je náš denní chléb, naše práce, naše poslání. Je to těžko přenosné, a pochopí to pouze ten, který měl někdy na starost připravit třeba něco tak v životě přirozeného, jako třeba oslava narozenin, či příprava spojená se svatebním dnem. Je to spousta detailů. Jsme vděčni za ten dar možnosti pracovat pro naše spoluobčany, město, kraj, zemi. Máme tu práci totiž moc rádi.

pokračování

|4 Z jakého koncertu či akce máte největší radost a těšíte se na ni Vy osobně nejvíce? Promiňte za tu otřepanou odpověď, ale mám rád festival jako celek, protože teprve tehdy je pro mě vyvážený. Osobně se moc těším na koncert holandské zpěvačky Ntjam Rosie, či novodobého Farinelliho Roberta Crowa, moc se těším na vrcholové umění houslisty Josefa Špačka a na ten pocit úžasu a zvláštního naplnění po zhlédnutí moderního tance v podání Pražského komorního baletu. Je ovšem těžké zeptat se rodiče, které ze svých dětí má raději.. :-) Lípa Musica stále více posiluje svoji pozici jako mezinárodní festival, který je pořádán i v několika saských městech. Jaké jsou v tomto směru Vaše ambice? Přejeme si, aby si festival našel své stále příznivce i na straně našich sousedů a abychom navázali v přirozený sousedský dialog s lidmi, kteří spoluvytvářeli naše společné kořeny. Není pro nás důležitý počet koncertů, ale

zpět na obsah

spíš skutečný projev propojení, tedy že my budeme cestovat a prožívat hudbu u našich sousedů a oni se naučí jezdit na koncerty do českých měst. Bylo by hloupé uzavírat se možnosti propojení a myslet si, že u nás v Čechách se to dělá nejlíp. Myslím si, že se máme i jako společnost od našich blízkých sousedů co učit, minimálně v kulturnosti společnosti samotné. Na představování příštího ročníku je ještě čas, ale přesto mi dovolte otázku na Vaši vizi festivalu do dalších let… Naše vize je jednoduchá. Vytvořit z festivalu skutečnou hodnotu, která může reprezentovat společenskou a kulturní úroveň našeho regionu a o kterou je potřeba pečovat. Pokud v tomto poslání polevíme, nebude mít v budoucnu co předat našim dětem a budeme stále jen obyvateli žijícími kdesi v severních Čechách. Naším snem je, aby při vyslovení Lípa Musica naskočilo co nejvíce lidem pozitivní spojení s něčím, co rádi pustí do svých životů,

co jim něco přinese, obohatí je, mají to rádi a jsou pyšní, že je to JEJICH festival. A na závěr trochu odlehčeme. Povězte nám, jak tráví léto ředitel hudebního festivalu, jehož zahájení se blíží mílovými kroky? Máte vůbec čas na odpočinek a dovolenou? Jistě, čas pro rodinu a odpočinek je na prvním místě. Vzhledem k tomu, že máme doma roční holčičku, tak naše letní cesty směřovaly do Českého ráje, kde jsme společně strávili krásných 14 dní. Je to krásný kraj, ve kterém žijeme, a je to vše od nás takový kousek. Snažím se nestresovat a rozložit energii a sílu, která bude tak potřebná pro blížící se hudební vichřici Lípu Musicu 2013. Děkuji za rozhovor a brzy nashledanou.

pokračování

Elina Garanča: Carmen je o smyslnosti Elina Garanča je skutečnou superstar – vzhled filmové hvězdy se jedinečně snoubí s hlubokými uměleckými kvalitami jejího zpěvu. Během několika málo let se stala jednou z nejslavnějších operních pěvkyň světa. A našla též roli, která ji padne jako ulitá… Bizetovu Carmen. Temperamentní žhavou cikánku představila tato subtilní blondýnka s nebývalým úspěchem na řadě světových operních scén, koncertně i na nahrávce pro Deutsche Grammophone. A právě s nejúspěšnějším nastudováním Carmen z newyorské Metropolitní opery se budete moci setkat v unikátním záznamu, který bude na programu letošního ročníku festivalu v neděli 22. září v českolipském kině Crystal. Za sebou máte roky práce v menších operních domech a takřka přes noc jste se stala operní superhvězdou. Nepřipadá vám to jako pohádka? Připadá. Mnoho neuvěřitelných věcí se událo v posledních několika málo letech. Ale na druhou stranu profesionální dráze se věnuji již více než 10 let, začínala jsem od malých rolí, postupovala krok za krokem a postupně pracovala na významnějších a významnějších, tak jako každý normální pěvec. Nálepku „hvězdy“ a celý rozruch kolem, to vše rozpoutala médi, ne já. A ani celkem nevím, proč si to o mě myslí. Každopádně musím přiznat, že ne vždy je to k mému prospěchu. Domov jste opustila ve dvaadvaceti letech a vydala se za zahraničními zkušenostmi do Německa. To asi nebylo lehké? Ne, to opravdu nebylo. Neuměla jsem německy, musela jsem si najít bydlení, registrovat se na úřadech, požádat o pojištění apod. Byla jsem zoufalá, pořád jsem volala domů mamince a brečela, že se raději vrátím… Ale zvládla jste to a brzy se dostavily první úspěchy… zpět na obsah

Ano, zpívala jsem v Kouzelné flétně a pak dostala roli Oktaviána ve Straussově Růžovém kavalírovi. Bylo mi teprve 23 let a nikomu bych to nedoporučila. Ale zvládla jsem to. Když se rozpadl Sovětský svaz, jedli jsme zelí a brambory a když se poštěstilo, čistili jsme cukrovku na farmě mých prarodičů. Jsem silná. A pro svého prvního Růžového kavalíra jsem měla skvělého dirigenta – Kirilla Petrenka, postaral se o mě a pomohl mi. Byla to krásná spolupráce. Další křty ohněm asi následovaly i ve Vídni? To tedy ano, když jsem debutovala jako Lola v Mascagniho Sedláku kavalírovi, nastupovala jsem do inscenace bez jediné orchestrální zkoušky. Třásla jsem se strachy a musela jsem si kontrolovat kolena, aby se se mnou netřásl celý balkónek, na kterém jsem na jevišti stála… Větší klid mi přineslo až kladné přijetí mé Charlotty ve Wetherovi. Dnes jste doslova superstar milovanou po celém světě. Jak změnila popularita váš život? Můžete se nyní v klidu procházet po Mnichově či rodné Rize, aniž by vás lidé nepozná-

vali a neoslovovali? Mohu to bez problému dělat v Lotyšsku, protože zde jsou lidé více stydliví a rezervovaní a na ulici vás jen tak někdo neosloví. Úplně jiné je to ale v Německu nebo Rakousku. Lidé mě oslovují, když nakupuji, nebo si jen zajdu na kafe. Ale není mi to nepříjemné. Zpívám pro lidi a uznání mě těší. Faktem ale je, že tím člověk ztrácí své soukromí a docela ráda bych si někdy zašla s manželem či přáteli na večeří, bez toho aby si o mě lidé u vedlejšího stolu šeptali… K vaší cestě na vrchol jednoznačně přispěl úspěch s Carmen. Je to vaše vysněná role? Lhala bych, pokud bych řekla, že jsem o Carmen nesnila. Sním ale také třeba o Amneris ve Verdiho Aidě, ale na tu si budu muset ještě hlasově pár let počkat. Ale je pravda, že Carmen je výjimečně přitažlivá role a charakter. Proč? Carmen je prototypem a každý z pěvců se snaží ji uchopit jinak bez sklouzávání k tradičním klišé – i když některá jednoduše implikovat musíte po každé, protože jsou obsažena v samotné pokračování

|6 hudbě. Podle toho se také měří pěvecký a herecký výsledek ve srovnání s významnými pěvkyněmi minulosti. Carmen ovšem skýtá i řadu nových výzev: prezentovat její charakter originálním způsobem. Třeba takhle vlnit boky (pozn.: s úsměvem předvádí ladnou smyslnou chůzi…) Takže ženskost včetně jejích fyzických projevů jsou součástmi této role? Samozřejmě, ale je to o smyslnosti, ne sexualitě, to je pro mě u Carmen velmi důležité. Sexualita znamená zcela jiné věci pro zcela jiné lidi. Přirozeně někdo preferuje sadomasochismus, jiný bílé prádlo a svíčky. A nejde soudit, co je dobré a co špatné – každému, co jeho jest. Ale co se týče Carmen, smyslnost a ženskost se ztrácí vždy, zvlášť když se pěvkyně s velkým poprsím a dlaněmi na svých bocích snaží být sex bombami. Jak jste se připravovala na tuto roli? Dostala jste nabídku a co se dělo poté… Moje agentura mě kontaktovala s nabídkou, poté jsem si koupila klavírních výtah a vzala si tři nebo čtyři týdny na rozmyšlenou, zda roli vezmu či nikoli. Během této doby jsem na roli pracovala, celou jsem si ji zazpívala a důkladně prošla všechny obtížné části. Po dvou týdnech jsem si koupila nahrávku, protože doma jsem Carmen doposud neměla, a poslouchala jsem ji současně s partiturou v ruce. Vždy než se definitivně rozhodnu pro určitou novou roli, snažím se na ní pracovat celý jeden rok před premiérou, a to každý den. A potom zhruba šest týdnů před premiérou začnu na svém konceptu pracovat s režisérem a celým realizačním týmem.

zpět na obsah

To je dlouhá doba… Ano, to je. Samozřejmě, že je možné se roli srdcem naučit během dvou týdnů. Trvá ale mnohem déle, než si ji osvojíte hlasem a celým tělem. Je to jako s vínem, které budete v lahvi znovu a znovu obracet, a poté necháte roky uzrát, aby dostalo tu nejlepší chuť. Je vám blízké Španělsko? Španělsko mě fascinuje – jeho kultura, jazyk... Lidé tam vědí, jak si užívat života. Je třeba moc pěkné pozorovat, jak si v sobotu večer vyjdou s rodinami na večeři – děti pobíhají kolem ještě ve dvě ráno. Lidé tam pracují, aby žili, ne naopak. Když lidé poslouchají vaši nahrávku nebo vás v této roli vidí na jevišti, zcela jistě dospějí k dojmu, že jste se s touto temperamentní rolí plně identifikovala. Jste temperamentní osobou nebo vám to není přirozené a je to „pouze“ role, kterou ztvárňujete na jevišti. Myslím, že obojí je tak trochu pravda. Všichni prožíváme bláznivé a méně bláznivé dny. Se středomořským temperamentem se ztotožnit dokážu, na druhou stranu dokážu být ale i melancholická tak, jak bývají seveřané obyčejně charakterizováni. V první řadě jsem ale pěvkyně a musím respektovat svůj hlas. Když jdu ale s přáteli tancovat, neodcházím před zavírací hodinou. Lidé mohou a měli by dělat vše, ale v rozumných mezích. A co se týče vlastního jevištního projevu, jsem spíše analytická, ne divoká. Když jsem na jevišti, můj mozek funguje jako počítač. Mám tam rozdílné programy pro hlas a zpěv, mé tělo, hraní, pro dirigenta, mé kolegy a scénu. A jen otevírám jednotlivé soubory… Podle

mě není profesionální přijít na scénu a vyhořet tam. Mým jediným cílem je prezentovat svůj hlas. K tomu přidávám výraz, charakter, emoce. Ale v první řadě jde o hlas a já jsem pěvkyně. Jinak bych asi byla herečka… A na závěr, vyřkneme-li dvě slova – česká hudba – kdo se vám vybaví? Na jazyk se mi hned hrnou jména Dvořák, Smetana, Janáček, Mahler… Ale taky Magdalena Kožená, kterou jsem poznala osobně, ale zatím jsme spolu nezpívaly. Nebo Leo Slezák. A Karel Gott! zdroj: výběr z rozhovorů Eliny Garanči pro New York Times, Deutsche Welle, Vídeňská státní opera, Týdeník Rozhlas, Harmonie a webové stránky pěvkyně

soutěž Vyhrajte dvě vstupenky na záznam z představení opery Carmen z Metropolitní opery v New Yorku, který se v HD kvalitě uskuteční dne 22. září 2013 od 18:00 hodin v kině Crystal v České Lípě. Soutěžní otázka: Jak se jmenuje kočka pěvkyně Eliny Garanči? A. Micaela B. Escamillo C. Carmencita Své tipy zasílejte na e-mailovou adresu: soutez@lipamusica.cz do neděle 15. září. pokračování

Elina Garanča se narodila v roce 1976 v muzikantské rodině v lotyšské Rize. Matka je uznávanou lotyšskou pěvkyní, otec je dirigentem a sbormistrem. V roce 1966 vstoupila na Lotyšskou hudební akademii. Jednou z klíčových zkušeností ještě z dob jejích studií, které nasměrovaly Garančinu kariéru, byl záskok v roli Giovanny Seymourové v opeře Anna Boleynová. Tehdy se Elina Garanča zamilovala do belcantového repertoáru. Po studiích přijala angažmá ve Státním divadle v německém Meiningenu,

kde vystoupila například v roli Oktaviána v Růžovém kavalírovi. V roce 1999 se s úspěchem představila jako Maddalena ve Verdiho Rigolettovi na Savonlinnském operním festivalu a zvítězila v pěvecké soutěži Mirjam Helin ve Finsku. V roce 2001 vydala svoje první sólové album. Následovala angažmá ve Frankfurtu a Vídeňské státní opeře. Od té doby vystupuje po celém světě v předních operních domech a koncertních síních a pro svůj krásný hlas, přirozenou muzikalitu a působivé herectví se stala jednou z největších hvězd

současného operního světa. V roce 2006 obdržela Evropskou kulturní cenu na operním gala v drážďanské Semperově opeře. Na svém kontě má řadu úspěšných vystoupení ve Vídeňské státní opeře, v Pařížské opeře, v newyorské Metropolitní, v Londýnské královské opeře, v Tokiju, Drážďanech, Mnichově či na Salcburském festivalu. Za zmínku stojí také řada jejích ceněných nahrávek pro Deutsche Grammophone.

ELINA GARANČA: MOJE CARMEN osobní vyznání pěvkyně

a zná jeho minulost, tedy že kdysi někoho zabil. A je to právě jeho síla, moc a připravenost udělat takový čin, která ji velmi fascinuje. Jako mnoho lidí, kteří žijí na ostří nože, i Carmen pokouší svůj osud a pohrává si se situací, která je pro ni snad obzvláště lechtivá. Carmen dráždí chlad Dona José, který ji napříště projevuje. Myslím, že se nevidí poprvé, že Carmen toho o Donu José ví mnohem více, než on o ní. Oba se pohybují ve společnosti, ve které se klevetí a mnohé již bylo řečeno. Pak jednoho dne vycítí příležitost a dostane chuť uchopit býka za rohy a dostat se Donu José na kobylku. Je-li Carmen Donem Giovannim v sukni? K tomu je nutné napřed definovat, kdo je to vlastně Don Giovannni. Muž, který spí s mnoha ženami jako bohatýr a naproti tomu

žena, která spí se dvěma muži...? Jak volná a jak sebejistá je ve své svobodě, kdy „sedí na dvou židlích“? Pro mě není Carmen prototypem svobodné ženy. Ale není ani jen outsiderem obklopeným společností. Stejně jako mezi cikány se odevzdává i jiným. Její vyžilá, takzvaná svoboda uprostřed společnosti v sobě má současně cosi skličujícího. Všichni známe lidi, kteří mají strach z přehnané otevřenosti a svou sebeprezentaci přehrávají. Myslím, že to je přesně Carmen. Hodně přehrává. Někdy to trvá jen zlomek vteřiny, ale je to spíše nejistota, která z ní na první pohled vyzařuje. Na každý pád nemůže Carmen milovat jen jednoho muže, ale dva nebo tři současně. To platí často za mužský atribut. Don José je ale typem, který miluje jen jednu

Už jen hovořit o Carmen je velmi těžké, jelikož je tato operní hrdinka opředena mnoha klišé a předsudky a každý si myslí, že ví přesně, jak má Carmen správně vypadat. Pro mě je Carmen osobou se všemi charakteristikami ženy. Je trochu fatalistická, pověrčivá, naivní, pyšná, hravá, žárlivá, samičí, vášnivá, naprosto oddaná, někdy zlomená, jindy zase impulzivní, žena, která miluje, někdy pouze jen krátký okamžik. A projeví-li jí náklonnost nějaký muž, je rázem zcela a bláznivě polapena láskou, zapomíná na všechny své zásady a plně muži podléhá. Carmen ví přesně, kdo je Don José,

zpět na obsah

pokračování

Georges Bizet: Carmen

Záznam z představení z Metropolitní opery v New Yorku v HD kvalitě 22. září 2013 18:00 h. kino Crystal Česká Lípa

a touží po tom, aby Carmen milovala jen jeho a měl ji pouze pro sebe, proto to mezi nimi nefunguje. To ale neznamená, že by Carmen Dona Josého nemilovala, miluje ho, ale jinak. Na konci jej Carmen posílá pryč, protože – jak se domnívám – už nemůže dále snést jeho věčné nářky. Kdyby byl hrdý, kdyby na jejich poslední schůzce zůstal silný jako na začátku, postavil se před Carmen s nožem, potom by asi jejich vztah skončil jinak. Slabost a neustálé doprošování jí jednoduše jde na nervy. Carmen nemá čas na bědování a nářky, život jde pořád dál – a je jedno jestli lehce nebo ne – jde stále dál a dál. Jestli by byla žárlivá, kdyby měl Don José ještě jinou milou? Pravděpodobně. Ale myslím si, že by to dokázala snáze přejít. Možná by to v konkurenci mezi oběma

skončilo. Každopádně ve svém srdci nosí touhu po smrti. Celý život je pro ni nebezpečný a Carmen si je sama dobře vědoma, že každý den může být zabita. A to nejen žárlivým milencem. Smrt je ve skutečnosti jejím neustálým průvodcem, ať už ji vnímá, vyzývá nebo jen akceptuje, je stále tu. Po hudební stránce spočívají největší výzvy této role v tom, že jde o dlouhou operu s mnoha akcemi a pohybem. U Carmen nejde se jen postavit a zpívat. Podstatné mi připadá, že Carmen jako taková by sama neobstála, jako Carmen potřebuje člověk partnera: v jeho reakcích a skrze každého aktuálního představitele se postava modeluje a tvoří. Jeden z posledních momentů, který je pro mě jen okamžikem, ve kterém je zabita, je velice důleži-

tý. Jaká Carmen v ten okamžik je, jak jedná? Je užaslá, uleví se jí, je zoufalá nebo vše vzdává? To jak se Carmen v tomto okamžiku zachová, musí vycházet z toho, jaká celý večer je. Ten konec dává jejímu charakteru ještě jednu ryzí, ostrou konturu! zdroj: Vídeňská státní opera

Dirigent: Yannick Nezet-Séguin Režie: Richard Eyre Osoby a obsazení: Barbara Frittoli (Micaëla), Elina Garanča (Carmen), Roberto Alagna (Don José), Ted Tahu-Rhodes (Escamillo). Orchestr a sbor Metropolitan Opera New York. Nastudováno ve francouzském jazyce. V záznamu jsou použity české titulky. Vstupenky k zakoupení zde >>>

zpět na obsah

Ukázka z finální scény inscenace v Metropolitní opery

Renée Fleming zpovídá Elinu Garanču a Roberta Alagnu v pauze představení v MET

Elina Garanča- L‘amour est un oiseau rebelle (Habanera)

odkaz na video zde >>>

pokračování

MHF Lípa Musica 2013: Klasická osa… Pokud jste ještě neměli čas zalistovat letošním programem MHF Lípa Musica, připravili jsme pro vás dvoudílný článek, který vás jím v chronologickém přehledu provede a pomůžeme vám v nelehkém výběru. I dvanáctý ročník festivalu vám vedle tradiční a osvědčené nabídky přináší další novinky a obohacení. V první části se zaměříme na klasickou, nebo chcete-li vážnou, linku, která je v dramaturgii festivalu tou ústřední. Dvanáctý ročník festivalu orámují setkání s virtuózní hrou na housle. Slavnostního zahájení se ujme česká houslová legenda, kdysi zázračné dítě, dnes renomovaný umělec vychovávající nastupující mladou generaci českých houslistů – Václav Hudeček. Jeho sympatické vystupování a zejména styl jeho hry spojující technickou suverenitu s vervně tvořeným a emocionálně bohatým tónem a s radostí, kterou dovede nezaměnitelným způsobem přenášet do publika, okouzluje obecenstvo bez rozdílu věku již neúnavně a stále svěže několik desetiletí. V programu složeném z děl barokních mistrů – Vivaldiho, Bacha a Corelliho – tohoto umělce v pátek 20. září v českolipské bazilice Všech svatých doprovodí úspěšný soubor Barocco sempre giovane s uměleckým vedoucím Josefem Krečmerem. Ansámbl složený ze špičkových mladých profesionálních hudebníků se specializuje na interpretaci skladeb vrcholného baroka, nevyhýbá se však ani jiným slohovým obdobím, a ačkoli byl založen teprve v roce 2004 má na svém kontě již stovky významných koncertů a je zván na domácí i zahraniční hudební feszpět na obsah

tivaly. Den poté se v „dobrým sejdeme“ (neboť tak zní název programu koncertu) v kostele sv. Kříže v Novém Oldřichově se světově proslulým královéhradeckým dětským sborem Jitro, který přednese díla renesanční a barokní a především představí průřez českou sborovou tvorbou. Od roku 1980 tento sbor uskutečňuje koncertní turné v mnoha evropských státech. Z deseti mezinárodních soutěží, kterých se zúčastnil, se sbor devětkrát vrátil jako vítěz. K největším zahraničním úspěchům patří vítězství v konkurenci 36 sborů z celého světa na prestižní soutěži v Llangollenu nebo 1. cena v konkurenci 19 vynikajících sborů z celé Evropy na 4. ročníku soutěže dětských sborů v Nantes. Tento soubor vystoupí na festivalu o necelé dva týdny později navíc i v Evangelickém kostele v německém Großschönau. Kromě klasiky se letos můžete setkat i s dalšími klasickými dramatickými žánry – operou a baletem. V neděli 22. září si uděláme pomyslný výlet do New Yorku na Bizetovu Carmen do Metropolitní opery. Záznam úspěšného představení v titulní úloze s vynikající mezzosopranistkou Elinou Garančou a řadou dalších světově proslulých pěvců slibuje skvělý zážitek. Další výlet, tentokrát do ruského Petrohradu za pohádkovým příběhem Louskáček, můžete zažít o den později v unikátním historicky prvním 3D přenosu z petrohradského Mariinského divadla. Okázale tradiční představení v podání špičky světového baletu okoření hudební nastudování jednoho z nejlepších dirigentů současnosti

Valerije Gergieva. Kromě tradiční baletní choreografie Čajkovského klasiky vám letos nabídneme i živé setkání s legendárním Pražským komorním baletem, který představí tři vystoupení na hudbu tří velikánů – Leoše Janáčka, Arvo Pärta a Georga Friedricha Händela. První část inspirovaná klavírní sonátou Leoše Janáčka „Z ulice“ na motivy studentské tragédie z roku 1905 je intimní niternou miniaturou pro jednoho muže a tři ženy. V druhé části hudebně podbarvené tóny modernisty Pärta si připomenete knihu Jacka Londona Tulák po hvězdách, ve které hlavní hrdina uvězněný ve svěrací kazajce umrtvuje své tělo, aby oživil svou duši a putoval bez hranic životy lidí, a tím poznával duši lidstva. Na závěr zazní výkřik duše „mono no aware“ v japonské literatuře užívaný pojem pro autentický povzdech bytosti při uvědomění si krásy a pomíjivosti estetického předmětu nebo bytosti. Jejím ztělesněním je v japonské tradici například krátké trvání sakurového květu… Tento program se uskuteční v úterý 24. října v českolipském Jiráskově divadle. Svatováclavský víkend přinese hned několik zajímavostí. V první řadě otevře druhou kapitolu hornolužického přesahu festivalu. V loňském roce se festivalu totiž podařilo získat nový rozměr své mezinárodní orientace a položit základy nové tradici. Vedle stále nových zahraničních umělců, jejichž zařazení se stalo již rovněž tradicí, využívá festival také příhraniční polohu regionu, ve kterém působí, a jeho historické i současné vazby pokračování

| 10 na významná kulturní centra v sousedním Sasku, přesněji v Horní Lužici. Už druhým rokem se tak uskuteční jedny z vrcholů festivalu v Žitavě a Großschönau a nově také v centru Horní Lužice Budyšíně. Německou koncertní triádu zahájíme v pátek 27. září v Žitavě s klavíristou Michalem Maškem a jeho sólovým recitálem složeným z děl českých i světových romantiků – Martinů, Smetany, Chopina, Debussyho a Dvořáka. Mašek patří k nejzajímavějším pianistům dneška a říká se, že každý jeho projekt nese punc osobitosti, jedinečnosti a profesionality. Světovou kritikou je srovnáván s Rudolfem Firkušným a je jedním z mála umělců, který spolupracuje s hudebním vydavatelstvím EMI classics a klavíristou patřícím do „rodiny“ Steinway Artists. K vlastnímu připomenutí svátku svatého Václava je připraven neobvyklý recitál mužského sopranisty. Tento obor, kterému se dnes věnuje jen úzká skupina zpěváků, byl v baroku zcela obvyklou záležitostí. Americký virtuos žijící v Německu Robert Crowe představí repertoár právě z raně barokní doby – mariánská moteta Claudia Monteverdiho, Alessandra Grandiho a Giacoma Carissimiho. Tyto koncerty se uskuteční 28. a 29. září v Jezvé a Filipově u Rumburku. Crowe je jednou z největších hvězd festivalu, kromě vědeckého bádání v hudebním oboru má na svém kontě vystoupení v nejprestižnějších operních domech po celém světě včetně newyorské Metropolitní opery. Crowa doprovodí renomovaný německý varhaník Michael Eberth. Další z tradic, kterou festival bude ctít i zpět na obsah

v letošním roce, jsou koncerty při svíčkách v malebném kostele sv. Barbory v Zahrádkách. Zde se setkáte opět s žánrem vokálního recitálu, který 4. října představí úspěšný barytonista Tomáš Král za doprovodu theorby a barokní kytary, které rozezní Jan Krejča. V programu Dolcissimi sospiri – Nejsladší vzdechy – s nimi zavítáme v písních Cacciniho, Castaldiho a Corbetty do Itálie počátku 17. století. K propojení staré a soudobé hudby dojde v programu koncertu renomovaného německého vokálního ansámblu Stimmwerck. Ten v neděli 6. října v Kravařích zazpívá písně německé renesance i moderny Im Himmel frei. Tento úspěšný řezensko-mnichovský vokální ansámbl je známý hudebně badatelskou činností, jejímž výsledkem je celá řada cenných, znovu objevených skladeb. Kromě staré hudby se však toto vokální kvarteto nevyhýbá ani péči o odkaz hudby nové. A s oběma těmito stránkami se budete moci setkat i na koncertu v Kravařích, kde zazní skladby starých mistrů Leonharda Pamingera, Ludwiga Senfla nebo současníků Arvo Pärta či Maxe Beckschäfera. Za ansámblovým vokálním programem se můžete vypravit i 11. října do Bautzenu, kde vystoupí úspěšná Schola Gregoriana Pragensis Davida Ebena, která zde provede svůj program Antica e moderna. Tento program je spojením dvou hudebních světů, které jsou sice časově značně vzdálené, zároveň však velmi blízké. Mají totiž společné poslání — zpěv při křesťanské bohoslužbě. První část koncertu je věnována gregoriánskému chorálu a rané polyfonii. Ve druhé části zazní Suita liturgica Petra Ebena pro jednohlas a varhany,

která vznikla výběrem několika částí z autorových “Liturgických zpěvů” a jejich doplněním koncertantními mezihrami. Do světa opery se vrátíme v sobotu 12. října v Liberci, kde se v Šaldově divadle v celé škále operních rolí – – od Cherubína z Mozartovy Figarovy svatby, přes Čajkovského Pannu Orleánskou či Saint-Saënsovu Dalilu až po Waltrautu z Wagnerova Soumraku bohů – představí mezzosopranistka Dagmar Pecková. Svoji operní kariéru zahájila tato absolventka Pražské konzervatoře v Německu, kde po dvou letech v operním studiu v Dráždanech byla v roce 1987 angažována jako sólistka drážďanské Semperovy opery. O rok později odchází a stává se sólistkou Státní opery v Berlíně. Dnes je Dagmar Pecková hostem předních evropských operních scén – Stuttgart, Berlín, Drážďany, Basilej, Paříž, Hamburk, Londýn, Lausanne či Praze. Na všech jevištích se představuje ve významných rolích světové operní literatury. Ve své koncertní činnosti se Dagmar Pecková reprezentuje bohatým repertoárem od klasiky až po díla předních současných skladatelů. Stejně jako v případě operního repertoáru se objevuje na koncertních pódiích ve světových metropolích, jakými jsou Londýn, Vídeň, Oslo, Madrid, Frankfurt, Tel Aviv, Mnichov, Liverpool, Curych a řada dalších. Vystupuje na významných mezinárodních festivalech – Salcburk, Brenz, Pražské jaro apod. Naši přední pěvkyni doprovodí Severočeská filharmonie Teplice za zařízení Martina Doubravského. V dalším festivalovém týdnu se ještě jednou vydáme do světa barokní hudby. Se souborem Collegium pokračování

| 11 Marianum si 18. října ve Stráži pod Ralskem připomeneme místního rodáka H. I. F. Bibera. Tento česko-rakouský barokní hudební skladatel německé národnosti působil nejprve na Moravě a poté v Salcburku. Byl prvním houslistou zámecké kapely v Kroměříži a od roku 1684 kapelníkem salcburského dvorního orchestru. Jeho rozsáhlé dílo a obliba specifických harmonických postupů do jisté míry předznamenaly pozdější směry v barokní hudbě, které poté došly plného uplatnění v dílech Johanna Pachelbela či Johanna Sebastiana Bacha. Byl znám též jako houslový virtuóz, což se projevilo i v jeho skladbách pro tento nástroj, v nichž často používá nekonvenční ladění strun. Z jeho bohaté tvorby Collegium Marianum připomene napří-

klad Arii a Ciaconu „Noční hlídač“ ze Serenády C dur. Se Severočeskou filharmonií Teplice se znovu potkáme na závěrečném koncertu festivalu na děčínském zámku, kde pod taktovkou Ondřeje Kukala doprovodí mimořádně úspěšného mladého houslistu Josefa Špačka v dílech Mozarta a Dvořáka. Špaček absolvoval Pražskou konzervatoř, prestižní Curtis Institute of Music ve Filadelfii a svá studia zakončil ve třídě Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. V červnu 2009 vyhrál na Novém Zélandu Mezinárodní houslovou soutěž Michaela Hilla, rok předtím získal na Mezinárodní soutěži Carla Nielsena třetí cenu a také cenu poroty mladých. Od sezony 2011/2012

působí jako koncertní mistr České filharmonie a vedle této prestižní role úspěšně pokračuje v sólové kariéře. Jako sólista, Špaček vystupoval s Philadelphia Orchestra, Českou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Auckland Philharmonia Orchestra, Kansas City Symphony, Queensland Symphony Orchestra, Pražským komorním orchestrem, Brněnskou filharmonií, Filharmonií Bohuslava Martinů a s Ruskou komorní filharmonií. Spolupracoval s dirigenty jako jsou Christoph Eschenbach, Manfred Honeck, Jiří Bělohlávek, Roy Goodman, Jakub Hrůša, Asher Fisch, Aleksandar Marković a Rossen Milanov. V Děčíně se letošní ročník festivalu uzavře Špačkovým virtuózním podáním Dvořákova houslového koncertu a moll.

… alternativní i populární perličky Klasickou osu festivalového programu zpestří několik zajímavých perliček ze světa swingu, soulu, jazzu, afra či alternativní hudby. V pondělí 23. září přijede do baziliky Všech Svatých v České Lípě herečka, zpěvačka a houslistka Iva Bittová se svým novým a v zahraničí velmi oceňovaným autorským programem Fragments. „Housle jsou zrcadlem mých snů a představ,“ říká Iva Bittová v souvislosti s tímto programem. Skladby, skromně pojmenované „Fragmenty I-XII“ odolávají definicím. Svérázný folk, moderní kompozice, improvizace – to vše se proměňuje a navzájem prolíná každým okamžikem. Hudba Bittové je živá, měnící se věc, jejíž styl nelze spoutat do žádného zpět na obsah

již existujícího žánrového označení, prostě alternativa… Útržky melodií, rytmů a nálad se vzájemně proplétají, a přitom dohromady tvoří jeden zážitek, předávaný i přijímaný. Další neotřelý program si své místo najde v sobotu 5. října v prostorách kostela sv. Jakuba v Železném Brodě. Připravili jsme pro vás netradiční spojení, které je příslibem nevšedního zážitku. S programem „Apokalypsa – Zjevení sv. Jana“ vystoupí u Svatého Jakuba společně ženský vokální soubor Tiburtina Ensemble, který se specializuje na interpretaci gregoriánského chorálu a středověkého vícehlasu, a jazzové trio Davida Dorůžky. Inspirativním a hlavním zdrojem programu jsou skladby z Codexu Las Huelgas, rukopis-

ného hudebního pramene z 12. a 13. století, který vznikl pro ženský cisterciácký klášter Las Huelgas ve španělském Burgos. Témata konduktů a motet v interpretaci ženského ansámblu se stanou inspirací pro improvizaci hledající paralely mezi skladebnými druhy středověku a jazzovou skladbou 21. století. Soubory Tiburtina a Dorůžkovo jazzové trio sbírají v posledních době s touto osobitou fúzí středověké hudby s jazzem úspěchy po celé republice i v zahraničí. Nepropásněte proto nabídku mimořádného uměleckého zážitku, jež umocní sugestivní prostředí železnobrodského sakrálního komplexu. Poté festival zaměří svou pozornost na pokračování

| 12 populární žánry swingu a soulu. V Novém Boru se 19. října představí původem kamerunská zpěvačka žijící v Holandsku Ntjam Rosie s originálním propojením soulu, afra a jazzu a bude to její česká premiéra. V novoborském divadle zazní její program Elle, který je více jazzově orientovaný a Rosie zde čerpá inspiraci od George Duka, Stevieho Wondera, Patrice Rushen, Syreety nebo Miriam Makeby. Najdeme zde však i prvky soulu a brazilské a africké rytmy. Je to osobní zpověď zpěvačky, které nechybí duše, energie, vybraný styl a skvělý silný hlas. Rosie své posluchače bere na emočně nabitou hudební cestu životem ženy a vybízí k zamyšlení a k následování. Tato mladá absolventka rotterdamské Codarts Conservatory sklízí úspěchy nejen ve svém rezidenčním Nizozemí, ale svůj osobitý hudební jazyk prezen-

zpět na obsah

tuje po celém světě za doprovodu své nujazzové kapely. Do zcela jiných hudebních vod vás v úterý 22. října vezme Ondřej Havelka a jeho swingový a jazzový orchestr Melody Makers, kteří budou „házet perly swingu“ a nabídnou ty nejkrásnější songy, které nám swing 30. a 40. let zanechal. Těšit se můžete na autentickou interpretaci populární hudby období raného a vrcholného swingu od počátku let třicátých až k raným letům čtyřicátým v širokém žánrovém spektru, sweet and hot, od hollywoodských muzikálů až po vrcholná čísla swingových big-bandů. Zběsilé, virtuózní kusy vystřídají nesmrtelné sladké melodie. Stylizace koncertního show plné rytmu a humoru sleduje ve všech detailech typické dobové způsoby, počínaje kostýmy a účesy

interpretů a celkovou režií představení konče. Strhující show korunovaná brilantními výkony famózního evropského hot-trumpetisty Juraje Bartoše vám dozajista rozžehne plaménky ve vašich očích… Jak vidno, 12. ročník MHF Lípa Musica slibuje 5 týdnů plných pestrých hudebních a divadelních zážitků v krásných prostorách nejen malebného města Česká Lípa, ale i na dalších zajímavých místech severních Čech a Saska, kam vás festival rád zdarma zaveze svým autobusem z České Lípy. Vstupenky na festival jsou v k dostání buď online na webu festivalu, nebo v českolipské festivalové kanceláři. Více informací najdete na www.lipamusica.cz.

pokračování

| 13

Lípa Musica dětem Festival nezapomíná ani na děti – pro ně je připraveno setkání s pohádkovým příběhem Louskáček v 3D přenosu z petrohradského Mariinského divadla (23. září) nebo divadelní adaptace slavné dětské knížky Josefa Koláře, která vypráví o Kocouru Modroočkovi, v podání Divadla Krapet (25. září). Pro ty odrostlejší a hudebně založené festival navíc pořádá krajskou pěveckou soutěž ZUŠ Lipa Cantantes a její vítězové budou mít možnost vystoupit na slavnostním koncertu festivalu v českolipské Biberově kapli v pátek 25. října. Balet Louskáček 3D v provedení Mariinského divadla je vůbec prvním 3D zpracováním tohoto slavného díla. Toto okázale tradiční představení otevírá štědrovečerní scéna; dívenka Klára dostává od svého strýce Drosselmeyera loutku – Louskáčka. Když později usne, zdá se jí, že se ocitla uprostřed bitvy. Louskáček bojuje proti Myšímu králi a jeho armádě. Klára přispěchá své milované hračce na pomoc – Louskáček se mění v prince a společně s dívkou se vydává na cestu do úžasného Království sladkostí, kde Vánoční víla

přichystá na jejich počest oslavu. Nesmrtelná a populární hudba P. I. Čajkovského, velkolepá scéna, ohromující kostýmy a prvotřídní interpretace špičkovými zástupci ruského baletu či hudební nastudování jedním z předních dirigentů současnoti – Valerijem Gergijevem jsou zárukou, že představení Mariinského divadla bude skutečnou ozdobou letošního programu. Pro menší děti je připraveno divadelní představení Kocour Modroočko – příhody kočičího kluka a jiných chlupa-

tých čtvernožců v muzikálové pohádce pro celou rodinu. Vezměte své ratolesti a pojďte s kocourkem Modroočkem poznávat svět! Jako všechna mláďata, také i on je zvědavý a má spoustu otázek. Při svém dospívání poznává spoustu věcí, potkává různá zvířátka, ale i přátele i nepřátele. Leccos se od nich dovídá a děti s ním. Roztomilá adaptace příběhu Josefa Koláře doprovázená milými a rytmickými písničkami Marka Ebena potěší malé i velké v Jiráskově divadle v České Lípě ve středu 25. září.

Lípa

Cantantes 2013

Novinkou letošního ročníku festivalu je soutěž pro malé i velké zpěváky Lípa Cantantes. Tato pěvecká soutěž v klasickém a komorním zpěvu bude probíhat 24. a 25. října 2013 na Základní umělecké škole v České Lípě. Soutěž je určena pro žáky ZUŠ libereckého kraje ve věku od 7 do 25 let. Smyslem soutěže je podpořit zájem o interpretaci písní českých i světových autorů, vytvázpět na obsah

ření příležitostí pro talentované žáky a rozvíjení zájmu o zpěv. V porotě zasedne renomovaná pěvkyně Magdalena Hajóssyová z Hudební fakulta AMU Praha, Martin Prokeš, ředitel festivalu Lípa Musica, Alena Losová, radní pro školství a zaměstnanost Libereckého kraje, Hana Moudrá, starostka města Česká Lípa a Marek Kučera, ředitel ZUŠ Česká Lípa. Soutěž vyvrcholí koncer-

tem vítězů v pátek 25. října v českolipské Biberově kapli, součástí slavnostní přehlídky nejlepších pěveckých výkonů bude i předávání všech ocenění. Více informací včetně možnosti zúčastnit se této soutěže najdete na http://lipamusica.cz/cs/lipa-cantantes-2013

pokračování

| 14

Poznáváme festivalová místa: Věžatý Budyšín Lípa Musica přináší nejen hudební zážitky, ale vybízí i k poznávání krás severočeského regionu a nedaleké Horní Lužice. Na koncerty festivalu se můžete vypravit do 14 zajímavých míst, která si postupně představíme v seriálu našeho zpravodaje. Festival již podruhé využije nový rozměr své mezinárodní orientace – příhraniční polohu regionu, ve kterém působí, a jeho historické i současné vazby na významná kulturní centra v sousedním Sasku, přesněji v Horní Lužici. Druhým rokem se tak jedny z vrcholů festivalu uskuteční v Žitavě a Großschönau, nově dvanáctý ročník rozšiřuje přeshraniční spolupráci o centrum Horní Lužice Budyšín. A právě proto zahájíme naše festivalové putování v tomto tisíce let starém městě.

Budyšín, německy Bautzen leží na horním toku řeky Sprévy, na rozmezí Hornolužické vrchoviny, která přiléhá z jihu, a rovinatější krajiny, která se táhne severním směrem. V turistických průvodcích se obvykle Budyšín nazývá městem věží a zdůrazňuje se dvojjazyčné německo-lužickosrbské označení ulic a úřadů. Budyšín byl odedávna přirozeným středem západní části Horní Lužice a hlavním správním střediskem celého markrabství. Jeho výjimečné postavení odrazily i nedávné správní reformy, kdy se od července roku 2008 stal znovu hlavním správním centrem západní Horní Lužice (Kreis Bautzen, k němuž byl připojen Kreis Kamenz). Budyšín má statut Grosse Kreisstadt/ Wulke wokrjesne město. Ačkoli v tomto čtyřicetitisícovém městě samotném žije jen malá část Lužických Srbů (různé odhady jich uvádějí 5-10 %), město je politickým a kulturním centrum Lužických Srbů. Mezi věřícími ve městě převažují protestanti, ale zdejší Lužičtí Srbové jsou většinou katolického vyznání. Až do roku 1868 se město německy nazývalo slovanskou variantou jména Budissin, až poté byla přijata germazpět na obsah

nizovaná podoba Bautzen. Ve znaku má Budyšín zlatou hradbu na modrém poli, budyšínská pečeť kromě zdi ve středověku obsahovala ještě dvě věže, bránu s padací mříží a českého lva. Milčanské osídlení Okolí Budyšína patří k nejdéle osídleným oblastem Horní Lužice, v jeho těsném okolí v údolí Sprévy (Bórk) jsou doložena lidská sídla již v období mladšího paleolitu (cca 12 000-10 000 př. Kr.). Ve 3. století po Kr. v krajině pobývaly germánské kmeny. Někdy v 8. či 9. století vzniklo na žulovém ostrohu hluboko nad roklí řeky Sprévy opevněné středisko Milčanů. Tento slovanský kmen zhruba od 7 . století osídlil okolní úrodnou krajinu Na tomto místě byl později vybudován hrad Ortenburg/ Hród (obvykle se uvádí, že byl založen míšenšskými markrabími, avšak toto nelze s jistotou doložit). V prostoru předpokládaného předhradí se vyvinulo středověké město. Naproti přes řeku, na menší ostrožně v místě, kterému Lužičtí Srbové dodnes říkají Hrodźiško

(německy Proitzschenberg), byly zjištěny stopy osídlení z 11.-12. století. Na místě Budyšína se protínaly různé obchodní cesty, především Via regia, která tu překračovala Sprévu. Raně středověké osídlení se rozvíjelo dosti čile a město se stalo střediskem Milčanska (Gau Milsca), nazývaného později Budyšínskem. Civitas Budusin O strategickém významu Budyšína svědčí dobytí města (nikoli hradu) polským králem Boleslavem Chrabrým roku 1002, které podnítilo kronikáře Dětmara Merseburského k vůbec první písemné zmínce o civitas Budusin. Označení města se někdy odvozuje od výroku Bude-li syn, bude i město, který měla pronést těhotná žena českého purkrabího projíždějící kolem staveniště Budyšína. Jistě slovanský základ názvu města je možno odvodit i z vlastního jména jeho držitele (Budislav, Budycha). Roku 1018 byl právě v Budyšíně uzavřen mír mezi Svatou říší římskou a polským králem Boleslavem Chrabrým, který předtím krátkou dobu vládl i v Čechách. Již na počátku pokračování

| 15 11. století v Budyšíně také patrně existoval jeden z nejstarších křesťanských kostelů v Horní Lužici. Důležitá pro Budyšín byla osobnost dcery českého knížete Vratislava Judity († 1108), která dostala od otce Horní Lužici věnem při sňatku s Wiprechtem z Groitsche; spolu s ním pak přímo v Budyšíně často pobývala. Jako jedni z mála se tito vládci Horní Lužice v zemi skutečně usadili. Listina o písemném udělení městských práv Budyšínu se nezachovala, kronikářsky je však spojována s rokem 1213 a králem Přemyslem I. Od počátku 13. století bylo město budováno německými kolonisty. Ve městě už tehdy sídlili zástupci české královské správy, fojti; působil tu soud, scházely se sněmy, panovník tu přijímal při svých cestách holdy hornolužické šlechty a měst. Budyšín, stejně jako další hornolužická města, si vybudoval i vlastní pozemkovou držbu. Zejména na prahu raného novověku ale Budyšín byl hospodářským významem předstižen Zhořelcem. Královské město Roku 1222 v Budyšíně vznikla kolegiátní kapitula, která měla v Horní Lužici představovat oporu míšeňského biskupství, pod jehož jurisdikci obě Lužice náležely. V souvislosti s tím byl přestavěn původní farní kostel, zasvěcený sv. Petru. Někdy v 1. polovině 13. století byl založen ve městě také františkánský klášter (snad roku 1240). Roku 1346 se stal Budyšín členem Šestiměstí. Karel IV. ve svém Majestas Carolina Budyšín zařadil mezi nezcizitelná města české Koruny. Hlavní město Horní Lužice častokrát navštívili čeští králové, např. Jan Luzpět na obsah

cemburský nebo Karel IV. Ze 2. poloviny 14. století máme mj. doklady o usidlování Židů ve městě (1383). Na počátku roku 1405 v Budyšíně vypuklo povstání řemeslníků, kteří pronikli násilím na radnici a zvolili si novou městskou radu. Vzbouření bylo tvrdě potrestáno (13 či 14 popravených) za osobní přítomnosti Václava IV. a jeho choti Žofie. Husité obléhali Budyšín dvakrát, ale neúspěšně (1429, 1431). S prvním obléháním je spojena příhoda o městském písaři Pětru z Přišec (snad Lužický Srb), který navzdory výzvám fojta a městské rady tehdy podle pověsti polil střelný prach vodou, aby jej znehodnotil, a chtěl vpustit husity do města. Jeho úskok byl ale odhalen a Pětr z Přišec byl popraven. Pro celé město včetně předměstí se uvažuje pro období počátku 15. století zhruba 5 500 obyvatel, Lužických Srbů byla zhruba třetina a žili převážně na předměstí. Lužickosrbským obyvatelům města Budyšína byl určen též první dochovaný souvislý hornolužickosrbský text, tzv. budyšínská přísaha z počátku 16. století. Obyvatelé Budyšína, kteří žádali o přijetí do měšťanského stavu, přísahali věrnost městu Budyšín a zároveň českému králi (Budyšín byl královské město). Po husitských válkách bylo zesíleno městské opevnění druhým pásem hradeb, do něhož byly začleněny i dva nové kostely: sv. Mikuláše a sv. Michala. Ve 2. polovině 15. století byl přestavován i kolegiátní kostel sv. Petra. Církevní stavby svědčí o rostoucím hospodářském rozmachu města, opírajícím se – jako jinde v Lužici – především o plátenictví a soukenictví, později i punčochářství.

Útočiště luteránů Od 20. let 16. století Budyšínští, navzdory přítomnosti kapituly, zákazům hornolužického fojta i výnosům českého krále, začali přijímat luteránské učení. Po dlouhých sporech se ustavilo - nikoli bezkonfliktní - soužití budyšínské kolegiátní kapituly, která zůstala katolická, s farníky, kteří byli převážně protestantští. Obě náboženské skupiny se domluvily i na souběžném užívání budyšínského dómu, které se používá dodnes. Hlavní město Horní Lužice se stalo centrem rušného dění za stavovského povstání: v srpnu 1619 budyšínská chudina vyhnala katolické kanovníky z kapitulního kostela. Na začátku října 1620 Budyšín obléhal a dobyl kurfiřt Jan Jiří Saský. Na začátku května 1634 jednotky císařského plukovníka Goltze, ustupující z Budyšína před saským kurfiřtem, založily před svým odchodem na řadě míst ve městě oheň. Požár úplně zničil středověkou zástavbu ve městě a vyžádal si i mnoho lidských obětí. Během třicetileté války se v Budyšíně usazovali nekatoličtí exulanti z Čech (malíř Matyáš Crocinus, hudebník Jan Jiří Schröer). Pozvolnou obnovu města po třicetileté válce (obnova radnice a vztyčení radniční věže) zmařil částečně veliký požár roku 1709. 17. a 18. století je obdobím jisté hospodářského ustrnutí Budyšína. Stopy ve „velkých“ dějinách Do „velkých“ dějin znovu vstoupil Budyšín v květnu roku 1813, kdy francouzská armáda v jeho okolí porazila prusko-ruské spojence. Bitva, na Vítězném oblouku v Paříži označená jako pokračování

| 16 bitva u Worcyn/ Wurschenu, měla na 30 000 obětí a zpustošila kraj kolem Budyšína; jedná se o jedno z posledních Napoleonových vítězství. V době přelomu 18. a 19. století v Budyšíně působily některé osobnosti ovlivněné osvícenskými myšlenkami, které měly vliv i na rozvoj Lužických Srbů (poměry ve školství zabýval budyšínský děkan, Lužický Srb, Franc Jurij Lock). V 19. století se Budyšín rozvíjel v důležité středisko Lužických Srbů, procházejících národním obrozením. Byla založena Matice srbská, začaly vycházet lužickosrbské tiskoviny. V letech 1897-1904 byl z dobrovolných sbírek vybudován Srbský dům, kde od roku 1912 sídlila Domowina, zastřešující organizace Lužických Srbů. S jistým zpožděním, ve srovnání především s Žitavou a Zhořelcem, se v Budyšíně rozvíjel průmysl. Na přelomu století se v Budyšíně ustavila židovská náboženská obec (židovský hřbitov byl založen na Mužakowske dróze). Ve městě za výmarské republiky i za Hitlerova režimu sídlilo Wendenabteilung, určené k státnímu dozoru nad lužickosrbskou menšinou. Za národního socialismu bylo ve městě uvězněno mnoho politických odpůrců režimu. Ve vězení Bautzen II mimo jiné vězněn Julius Fučík. Ve 40. letech byla na jihu města zřízena ještě pobočka koncentračního tábora Gros-Rosen. Zajatci, převážně židovské národnosti, pracovali v budyšínské vagónce a továrně na zbraně. 19. dubna 1945 byli zajatci hnáni pochodem smrti přes Neukirch do severočeských Mikulášovic. Město dosti utrpělo boji na konci 2. světové války, zejména v dubnu (zničeny byly Lawska wěža, věž kostela sv. Michaela). 26. dubna v okolí Budyšína proběhl poslední velký pancéřový útok 2. světové válzpět na obsah

ky. Němci potom město ještě jednou dobyli a udrželi je až do kapitulace Hitlerova režimu. Nechvalně proslulou budyšínskou káznici po nacistech převzal lidový komisariát pro vnitřní záležitosti sovětské okupační moci (NKWD) a zřídil tu zvláštní tábor pro odsouzené. Celkem tu bylo mezi lety 1945-1950 vězněno 27 300 lidí a nejméně 3 000 lidí přišlo o život (někdy se dokonce uvádí, že zemřel každý třetí zajatec, zejména v důsledku přeplnění věznice a příšerných podmínek, které tu panovaly). Později byla káznice využívána pro politické odpůrce režimu (např. Walter Kempowski, Erich Loest). Až roku 1992 bylo vězení Bautzen II uzavřeno a někdejší Stasi-Knast (lidové označení pro vězení Stasi) slouží jako velmi působivé pamětní místo. Lužickosrbské centrum Budyšín se v poválečné době stal centrem vědy a průmyslu. Vznikla tu vyšší odborná škola strojírenská, učitelský institut a pobočka Akademie věd NDR (Serbski institut). V 70. letech byla přistavěna sídliště, po roce 1990 bylo k Budyšínu připojeno mnoho sousedních vsí (Židow/ Seidau, Bórk/ Burk, Hornja Kina/ Oberkaina, Delnja Kina/ Niederkaina a další). Roku 1974 byla severně od města vybudována přehrada na místě dvou lužickosrbských vesnic Małsecy/ Malsitz a Hněwsecy/ Nimschütz. V Budyšíně se rozvinula celá řada dalších lužickosrbských institucí: roku 1948 sem přesídlilo Srbské gymnázium (po působení ve Varnsdorfu a České Lípě), roku 1952 tu vznikl Serbski ludowy ansambl, později Serbski rozhłós a další. Na novém místě na Poštovním náměstí byl vybudován Srbský dům (původní budova vyhořela na konci

2. světové války a byla stržena, zachovaly se ale sbírky tam uchovávané), kde sídlí Domowina - svaz Lužických Srbů a další lužickosrbské instituce. V 90. letech 20. století byla obnovena velká část městského jádra, za socialistického režimu dosti zpustlého. Budyšín si i nyní zachovává význam jako průmyslové město. Proslulost Budyšín získal výrobou budyšínské hořčice. V Budyšíně se každoročně koná řada kulturních podniků, z nichž mnohé souvisí s lužickosrbskou kulturou (např. velikonoční jízdy do Radworu/ Radiboru). 1. září 2002 Budyšín slavnostním průvodem oslavil tisícileté výročí první písemné zmínky o městu. Podnebí v Budyšíně ovlivňují silné jižní větry, vanoucí z Čech a sílící v úzkém údolí Sprévy. Ve středověku byl proto Budyšín pokládán za město se zdravým povětřím a dodnes se říká: když vítr neví, kudy kam, fouká přes Budyšín. Budyšínské zajímavosti Městské jádro Budyšína si dosud uchovalo středověký půdorys se zbytky opevnění a věží, okrášluje jej řada půvabných barokních fasád. Budyšín mohl těžit z blízkosti Drážďan. Řada tamních umělců a architektů pracovala i v Budyšíně, přitom na rozdíl od Drážďan, zničených v únoru 1945, se historický střed Budyšína zachoval. Na nejvýše položeném místě ve výšce 219 m. n. m. byla vybudována hlavní dominanta a nejstarší památka města, gotický halový chrám sv. Petra. Stavba byla zahájena na počátku 13. století. Nejstarší dochovanou částí je částí západní průčelí z konce 13. století, zdobené románsko-gotickým ústupkovým portálem. Ze dvou plánovaných věží byla postavena pouze jižní. Tato mohutná čtverhranná věž byla dokončena pokračování

| 17

Lužičtí Srbové V Budyšíně nežijí pouze Němci, ale jak jsme již zmínili, i lužičtí Srbové, příslušníci nejmenšího slovanského lidu. Před více než 1000 lety osídlili slovanské kmeny velké části středního a severního Německa. Dnes je v Lužici přibližně 60 000 lužických Srbů, kteří nemají žádnou jinou „mateřskou“ zemi než Německo. Lužickosrbská řeč náleží k západoslovanským řečem. Přičemž má kolem Budyšína mluvená „hornosrbština“ silnou podobnost s češtinou a ta, kolem Cottbusu mluvená, „dolnolužičtina“ má sklon spíše k polštině. Jako rok založení Budissins nebo Budyšína platí rok 1002, když byl hlavní hrad slovanských Milzenerů poprvé průkazně zmíněn v dokumentech. Což znamená, že již tisíc let zde žijí lužičtí Srbové a Němci společně. Budyšín byl a je politickým a duchovně- kulturním centrem lužických Srbů. Zde najdete, nejdůležitější kulturní a politická zařízení lužických Srbů, zde se nacházejí školy a jedna mateřská škola, kde je možné se učit a mluvit lužickosrbsky. Přibližně 5 – 10 % obyvatel města jsou ještě dnes lužickosrbské národnosti. Město se hlásí ke své německosrbské kultuře a historii a ukazuje to především dvojjazyčnými označeními všech ulic a náměstí, stejně jako veřejných zařízení. Základní stanovy města hodnotí vzájemné soužití lužických Srbů a Němců jako obohacení. Rada města z tohoto důvodu schválila zvláštní ustanovení pro podporu lužickosrbské řeči a kultury a zvolila pracovní skupinu, která se zabývá lužickosrbskými záležitostmi.

zpět na obsah

až v 17. století, vysoká je 84 m. Je veřejnosti přístupná a nabízí se odsud široký rozhled na město i okolí. Vlastní halový kostel je pozdně gotickým dílem z 15. století (síťová klenba), kostel má čtyři lodi a nepravidelný, zakřivený půdorys. Katolickou a protestantskou část odděluje přepážka (dnes 1 metr vysoká). V protestantské části kostela se dochoval např. dřevěný renesanční oltář, knížecí lóže (1673) a secesní varhany (1909). Někdy se v kostele pořádají koncerty na dvojí varhany, v katolické i evangelické části kostela. V katolické části kostela stojí za pozornost velký barokní krucifix Balthasara Permosera (1713) a hlavní oltář (1722, s obrazem Petra přijímajícího klíče). Kostel fungoval po obnovení drážďansko-míšeňského biskupství roku 1921 jako katedrála tohoto biskupství (až do roku 1979, kdy biskupství přesídlilo do Drážďan). Původní radnice byla postavena v roce 1213. Na konci 15. století byla doplněna věž, která byla v roce 1582 zvýšena, bylo přidáno další poschodí s kamenným ochozem. Na počátku 18. století byla věž přestavěna v barokním slohu. Dnešní barokní podobu radnice získala v letech 1729 - 1732. Stavitelem byl Johann Christoph Neumann, od něhož pochází také dvojité barokní schody na severní straně. Na radnic je umístěna trojice věžních hodin, jedny jsou sluneční. Hlavní náměstí, do kterého ústí sedm ulic, vroubí řada barokních domů. V ploše náměstí je vyznačen kámen s maltézským křížem, vyznačující místo, kde byli roku 1406 popraveni vzbouřivší se řemeslníci. Za pozornost stojí i renesanční kašna od Kryštofa Walthera II. se sochou rytíře. V novorenesančním Gewandhausu (dům, kde bylo skladováno textilní zboží)

se zachoval radní sklípek z roku 1472. Městská lékárna funguje na náměstí již od roku 1524. Naproti Gewandhausu se nachází rozsáhlý barokní Hartmannský dům z roku 1720. Chrám sv. Mikuláše v severní části města jako součást opevnění byl vypálen za třicetileté války (1634). Zůstalo však zachováno obvodové zdivo, uvnitř kterého a v okolí je dnes hřbitov, lužickosrbský Slavín, na kterém jsou pohřbeny významné lužickosrbské osobnosti, například: Franc Lock, biskup, spolužák a přítel Josefa Dobrovského, Jurij Łušćanski, poslední lužickosrbský biskup, Michał Hórnik, Nerudův spolužák a jeden z nejvýznamnějších lužickosrbských buditelů, Filip Rězak, autor německo-lužickosrbského slovníku. Sedmnáct věží Sedmnáct věží a bašt kdysi střežilo Budyšín. Dodnes se dochovala velká část hradeb i řada středověkých věží, které dotvářejí půvabnou siluetu města. Nejmalebnější je Bohata wěža z 15. století, vysoká 55 m, která je vychýlená o 1,44 m k severovýchodu. Věž byla totiž roku 1718 opatřena mohutnou barokní lucernou, která stavbu přetížila a způsobila její vychýlení. Na věži se nachází renesanční reliéf Rudolfa II, krále českého, uherského a císaře římského. Lawska wěža stojí poblíž Mostu měra z přelomu 14. a 15. století, na jižní straně je umístěn reliéf saského krále Alberta I. (1913). Dále se dochovaly Serbska wěža z 15. století, Šulerska wěža z 15. století a Mikławška wěža z počátku 16. století, nad průjezdem brány je reliéf hlavy Pětra z Přišec, který byl za podporu husitů popraven.

Pragensis se uskuteční v místním kostele Marie a Marty – největším protestanském kostele v Budyšíně. Ten byl postaven v letech 1888–1891 jako vojenský kostel v neogotickém stylu podle plánů drážďanského architekta Christiana Schramma. Kostel zasvěcený Marii a Martě však v Budyšíně stál již v roce 1359 při stejnojmenném špitálu, několikrát však vyhořel. V roce 1971 proběhla přestavba oltářního prostoru a o čtyři roky následkem silné bouřky byla poškozena jeho 68 metrů vysoká věž. Varhany byly postaveny v roce 1985 budyšínskou varhanářskou firmou s dlouholetou tradicí, jedná se o dvojmanuálový nástroj s 34 rejstříky. Dřevěné obložení varhan připomíná strom jako symbol růstu města. zdroj: http://poznavani.luzice.cz, http://www.bautzen.de

Lípa Musica u Marie a Marty Festivalový koncert Scholy Gregoriany pokračování

| 18

Zahajovací koncert pátek 20. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Václav Hudeček – housle Barocco sempre giovane Houslové koncerty slavných mistrů baroka

mezinárodní hudební festival 20. září – 26. října

2013

sobota 21. září, 19.00 Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Královéhradecký dětský sbor Jitro Jiří Skopal – sbormistr Michal Chrobák – klavír V dobrým sme se sešli neděle 22. září 18.00 Česká Lípa, kino Crystal Georges Bizet: Carmen Záznam přenosu z Metropolitní opery v New Yorku pondělí 23. září, 8.30 a 11.00 Česká Lípa, kino Crystal Louskáček 3D Záznam z Mariinského divadla v Petrohradu pondělí 23. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Iva Bittová Fragments úterý 24. září, 19.00 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Pražský komorní balet Nevyřčené ticho, Hádej kolik je hvězd, Mono No Aware středa 25. září, 8.30 a 10.30 Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Divadlo Krapet Kocour Modroočko pátek 27. září, 19.30 Zittau, radnice – Bürgersaal Michal Mašek – klavír B. Martinů, B. Smetana, F. Chopin, C. Debussy, A. Dvořák

zpět na obsah

Svatováclavský koncert sobota 28. září, 19.00 Jezvé, kostel sv. Vavřince neděle 29. září, 17.00 Filipov u Rumburka, bazilika Panny Marie Robert Crowe (USA) – mužský soprán Michael Eberth (Německo) – varhany C. Monteverdi, A. Grandi, G. Carissimi – sólová mariánská moteta pro virtuózní soprán s doprovodem continua čtvrtek 3. října, 19.00 Großschönau, Evangelische Kirche Královéhradecký dětský sbor Jitro Jiří Skopal – sbormistr Michal Chrobák – klavír Proč bychom se netěšili Tradiční koncert při svíčkách pátek 4. října, 20.00 Zahrádky, kostel sv. Barbory Tomáš Král – baryton Jan Krejča – theorba Dolcissimi sospiri sobota 5. října, 19.00 Železný Brod, kostel sv. Jakuba Tiburtina ensemble Jazzové trio Davida Dorůžky Apokalypsa – Zjevení sv. Jana neděle 6. října, 17.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie Stimmwerck (Německo) Im Himmel frei – písně německé renesance a moderny pátek 11. října, 19.30 Bautzen, Maria und Martha Kirche Schola Gregoriana Pragensis David Eben – umělecký vedoucí Tomáš Thon – varhany Antica e moderna – Gregoriánský chorál a Suita liturgica Petra Ebena

sobota 12. října, 19.00 Liberec, divadlo F. X. Šaldy Severočeská filharmonie Teplice Dagmar Pecková – soprán Martin Doubravský – dirigent „Operní gala“ – W. A. Mozart, P. I. Čajkovskij, C. Saint-Saëns, R. Wagner pátek 18. října, 19.00 Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Capella Collegium Marianum „Budiž požehnáno rodiště mé“ – koncert věnovaný strážskému rodákovi F. I. Biberovi sobota 19. října, 19.00 Nový Bor, Městské divadlo Ntjam Rosie (Holandsko) Úspěšná, původem kamerunská, soulová zpěvačka s kapelou úterý 22. října, 19.00 Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Swingový a jazzový orchestr Melody Makers s Ondřejem Havelkou ...Hází perly swingu... pátek 25. října, 17.00 Česká Lípa, Biberova kaple Slavnostní koncert vítězů celokrajské pěvecké soutěže ZUŠ vyhlášené festivalem Lípa Cantantes Závěrečný koncert festivalu sobota 26. října, 19.00 Děčín, Zámek – Knihovní sál Severočeská filharmonie Teplice Josef Špaček ml. – housle Ondřej Kukal – dirigent W. A. Mozart – Kouzelná flétna (předehra) W. A. Mozart – Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ A. Dvořák – Houslový koncert a moll

pokračování

Generální partner

Za poskytnuté dary děkujeme

Festival se koná díky laskavé podpoře

zástupci Radim a Rostislav Hoffmanovi

JUDr. Jarmila Holovčáková

Hlavní partner

Liberec Nový Bor

Děčín

Zittau

Bautzen

Großschönau

Zahrádky

Stružnice

Kravaře

Nový Oldřichov

Stráž pod Ralskem

Mediální partneři

Základní partneři

Oficiální partneři

www.kdykde.cz

Festival podpořili

100 95 75

25 5 0

Hlavní mediální partner

Spolupořadatel

Město Česká Lípa za podpory

zpět na obsah

Sanamus musica MUDr. Věra Pokorná, MUDr. Anna Nováková, MUDr. Alena Sellnerová, MUDr. Tomáš Kočí, MUDr. Pavla Vránová, MUDr. Gruntorádová s.r.o., GP Špičák s.r.o., MUDr. Jana Kostolná, MUDr. Dagmar Schneebergerová, MUDr. Břetislav Ulrich, MUDr. Zina Ropková, MUDr. Lenka Šepsová, MUDr. Zina Synáková - Gynekologie - s.r.o., MUDr. Martina Křivánková, MUDr. Hana Čerbáková