LM_Festivalový magazín_3/2016

15 let

ve společnosti hudby

Královský prolog strana 3

Radek Baborák (nejen) o Lípě Musice strana 5

Václav Vonášek: Z neúspěšného klarinetisty fagotistou Berlínské filharmonie

mezinárodní hudební festival 14. září – 10. listopadu 2016

strana 8

Zveme vás do Žitavy strana 11

festivalový magazín

3 / 2016

2016

Soutěžte s námi o 3x2 vstupenky na festival strana 17

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 14. září – 10. listopadu

2016

let

ve společnosti hudby

Festivalový magazín vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.com foto: archiv festivalu, Lukáš Pelech Atelier www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

prázdniny jsou za námi a s příchodem nového školního roku se blíží i zahájení hlavní části festivalu Lípa Musica, který letos slaví své patnácté výročí. Při této příležitosti jsme pro vás připravili další vydání našeho festivalového magazínu, který od příštího čísla nahradí festivalové noviny, které budou k dostání i v tištěné podobě přímo na koncertech. Na stránkách předfestivalového magazínu si můžete přečíst rozhovor s hornistou Radkem Baborákem, který je v podstatě i jakousi uměleckou tváří festivalu a v rámci letošní koncertní řady se představí hned dvakrát. Do Zahrádek Vás pozveme společně s naším předním fagotistou Václavem Vonáškem a nezapomeneme se ohlédnout ani za letošním královským oybinským prologem.

Do dalšího dílu seriálu, ve kterém vám představujeme jednotlivá festivalová místa, jsme zařadili Žitavu. Ano, můžete namítat, že do tohoto města jsme Vás už před časem vzali, ale s ohledem na to, že letos se poprvé společně podíváme do prostor, které ukrývají tu nejcennější památku saské metropole, není od věci si právě o tomto skvostu připomenout více. Pokračovat budeme také v seriálu věnovaném našemu erbovnímu projektu – Česká filharmonie po 45 letech v Liberci a zastavíme se u představení neobyčejného dua sólistek – klavírních sester Katii a Marielle Labèque.

Děkujeme Vám za přízeň a těšíme se již brzy na setkání s vámi na koncertech 15. Lípy Musicy! Za festivalový tým s pozdravem a přáním příjemných zářijových dní Lucie Johanovská

V soutěži pro Vás máme tentokrát 3x2 vstupenky a to na koncerty Radka Baboráka a České Sinfonietty, Tria Arundo a Pavla Steidla!

aktuality Předprodej vstupenek Vstupenek na zářijové koncerty kvapem ubývá, zajistěte si proto svá místa včas. Od září bude festivalová kancelář otevřena každý všední den kromě pátku od 15 do 18 hodin. Vstupenky můžete zakoupit také on-line na www.lipamusica.cz a ve vybraných koncertních místech. Další možností nákupu vstupenek je pak návštěva některého z prodejních míst sítě Colosseum Ticket.

Pavel Steidl v bazilice Rádi bychom vás upozornili na změnu místa konání prostoru recitálu Pavla Steidla, který je naplánován na 23. září do České Lípy. Vzhledem k velkému zájmu bylo vystoupení našeho předního kytaristy přesunuto z Biberovy kaple do baziliky Všech svatých. Vstupenky na tento koncert jsou tedy stále v prodeji. Více informací o koncertu najdete zde.

Festivalový autobus I v letošním roce můžete na řadu koncertů využít výhodné dopravy festivalovým autobusem. Za jednotnou cenu 50,- Kč se s námi můžete vypravit na deset koncertů. Ve všech případech pro vás letos budeme vypravovat padesátimístný dálkový autobus. Podrobnosti a možnost registrace najdete zde.

pokračování

Královský prolog Druhé předznamenání oslav patnáctých festivalových narozenin zavedlo více jak dvě stovky návštěvníků na magické místo v saském pohraničí. Sugestivní prostředí ruin klášterního kostela, který je součástí hradu Oybin, rozezněl i v druhém festivalovém preludiu rezidenční festivalový soubor Schola Gregoriana Pragensis. Po exotickém květnovém setkání s japonskými mnichy a budhistickou hudební kulturou byl osmý červencový večer zasvěcen připomenutí jedné z nejvýraznějších osobností nejen českých dějin - králi a císaři Karlu IV. Ačkoli se nejen nad Oybinem stahovala celý podvečer těžká vodnatá mračna

zpět na obsah

a nebe osvítil nejeden blesk, nadšení návštěvníci se nenechali odradit hrozbami počasí, ani náročností výstupu na oybinský hrad a do posledního místa zaplnili loď unikátního kostela bez střechy, který se od loňského roku stal letní festivalovou scénou. Po úvodních proslovech, které ještě zkrápěl déšť, se naštěstí počasí umoudřilo a finále koncertu již ozdobilo hvězdné nebe. V loňském roce festival v tomto výjimečném prostoru, který je silně spjat s českou historií, připomněl osobnost G. de Machauta, jenž působil u Jana Lucemburského. Letos, kdy nejvýraznějším výročím promítajícím se do českého kulturního

dění jsou oslavy 700. výročí narození Karla IV., byl na program zařazen nový projekt Davida Ebena a jeho Scholy, který je cele věnován představení hudební kultury spjaté právě s druhou lucemburskou kapitolou českých dějin. Karel IV. sám na Oybinu působil a založil zde klášter celestýnů, jehož pozůstatkem jsou právě kostelní ruiny. A ty rozezpívala Schola Gregoriana Pragensis posílená o zpěv a tóny gotických harf v podání Barbory Kabátkové a Hany Blažíkové sakrálními i světskými zpěvy, jež zněly v době Karla IV. Jednohlasé i vícehlasé zpěvy chorální kontrastovaly se staročeskými písněmi a hudební program tak

pokračování

|4 důmyslně provedl posluchače jednotlivými etapami života Otce vlasti, připomněl jeho úspěchy, počínání i některé jeho libosti. David Eben výstižně program představil slovy: „Přáli jsme si, aby naše nahrávka byla jakousi hudební obdobou barevné gotické vitráže z doby Karlovy. Snažili jsme se zachytit onu mnohovrstevnatost dobové hudební kultury 14. století.“ A to se mu bezpochyby a beze zbytku podařilo. Program ve svém jádru spjatý především s pražským prostředím získal navíc ještě další dimenzi díky geniu loci oybinských ruin, z nichž dodnes dýchá duch neobyčejné osobnosti Karla IV. Lípa Musica tak směle a s jednoznačným úspěchem stvrzeným dlouhým potleskem i výkřiky bravo vykročila vstříc svým půlkulatým narozeninovým oslavám, které naplno vypuknou 14. září v České Lípě s Radkem Baborákem, Českou Sinfoniettou a jejich váženými německými hosty.

zpět na obsah

pokračování

Radek Baborák o Lípě Musice: Skvělé publikum, výborná organizace a ojedinělé prostory Oslavy patnáctých narozenin festivalu plně odstartuje na den přesně od prvního koncertu festivalu v roce 2000, tedy 14. září, koncert, na kterém vynikající hornista světového renomé Radek Baborák představí svůj skvělý orchestr Česká Sinfonietta a přátelé z Německa – fagotistu Bence Bogányiho, hobojistku Claru Dent a flétnistu Pirmina Grehla. Radek Baborák přispěje k oslavám festivalového výročí i komorně, kdy spolu s harfistkou Janou Bouškovou vystoupí 1 října na zámku v Doksech. O obou vystoupeních i jeho vztahu k severočeskému regionu jsme si s Radkem Baborákem povídali… Na festivalu Lípa Musica jste se již v minulosti několikrát představil. Jaké na to máte vzpomínky? Na tyto koncerty mám já i moji spoluhráči ze souboru hezké a pozitivní vzpomínky. Skvělé publikum, výborná organizace a ojedinělé prostory kde jsme hráli. V letošním roce se na Vás naši posluchači mohou těšit hned dvakrát. Ujmete se zahájení v roli sólisty i dirigenta svého orchestru a později se představíte ještě na jednom z komorních koncertů. Zůstaňme u zahajovacího koncertu. K němu jste k sobě přizval trio významných německý umělců - Clara Dent, Bence Bogányi a Pirmin Grehl. Co vás přimělo k výběru právě těchto umělců? Tito sólisté jsou zároveň mými dobrými kamarády, hrají pravidelně jako první hráči České Sinfonietty a patří ke špičce ve svém oboru. Jsou to vítězové mezinárodních soutěží, sólisté, ale rozhodující je náš společný pohled nejenom na profesní záležitosti, ale i jejich ochota pomoci mému orchestru. Myslím, že skutečnost, že v Čechách vystupují i pedagogicky na Letní fagotové akademii je velkým obohacením a inspirací pro českou dechovou školu.

zpět na obsah

Do České Lípy přijedete se svojí Českou Sinfoniettou. Tento relativně mladý orchestr si dokázal již vydobýt značné renomé. Jak těžké je v dnešní době budovat a rozvíjet orchestrální těleso? Na tuto otázku není snadné krátce odpovědět, protože vhled do této problematiky vyžaduje znalost našeho hudebního světa. Renomé se podařilo vydobýt hlavně díky nasazení všech členů, kteří jsou mimořádně talentovaní a pracovití a na koncertech s Českou Sinfoniettou hrají s plným nasazením, jakoby šlo o jejich muzikantskou čest. Toto je možné díky kombinaci mladých sólistů - koncertních mistrů (Karvay, Mráček, Bačová), zkušených komorních hráčů, za všechny budu jmenovat violistu Karla Untermüllera, českých hudebníků působících v nejlepších orchestrech, jako jsou např. Mnichovská filharmonie, Concertgebouw Amsterdam a mých přátel z ciziny, většinou hráčů na dechové nástroje. V této fázi České Sinfonietty hrajeme na festivalech, nemáme pravidelnou abonentní řadu, protože snaha o její zavedení se ukázala z mnoha důvodů, zvláště ekonomicko-manažerských, jako neuskutečnitelná. Když to řeknu lidově, je tady hodně slimáčků a málo kapustičky, a proti státním, městským orchestrům, které nabízejí tradici, není

lehké konkurovat pouze kvalitou. Hlavní problém jsou nesmyslně drahé pronájmy koncertních sálů, kterých je málo a jsou prakticky stále obsazené. Ale to jen střípek z celé mozaiky, kterou jsem měl možnost po mém návratu poznat. Jaké máte s Českou Sinfoniettou ambice do budoucna? Ambicí a motorem je překračovat standard, na který jsou posluchači navyklí, a vtáhnout je do skladeb, které v ten neopakovatelný časoprostor koncertů slyší a pokud možno při tomto výletu do fantazie s Českou Sinfoniettou něco prožijí. V poslední době velmi často kombinujete hru na lesní roh s dirigováním. Co Vás vůbec přimělo k tomu chopit se dirigentské taktovky? To je souhra mnoha věcí. Je to logické pokračování mojí orchestrální praxe, komorních projektů, pedagogické činnosti. Myslím, že každý instrumentalista by si měl dirigování a vedení orchestru zkusit, aby věděl co je na tom snadné a co je složité. Pro mě je naprosto zásadní, že se mohu intenzívně zaobírat hudbou, kterou miluji a která je smysluplná a dát jí řád, který respektuje to, co tam skladatel napsal. Pro někoho to jsou detaily, ale pro někoho

pokračování

LÍPA JÁSÁ

zahajovací koncert středa 14. září, 19.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bence Bogányi – fagot, Clara Dent – hoboj, Pirmin Grehl – flétna (Německo), Radek Baborák – lesní roh Česká Sinfonietta, Radek Baborák – dirigent Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertantní symfonie Es dur pro flétnu, hoboj, lesní roh, fagot a orchestr, K. 297B Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 2 D dur, op. 36 Vstupenky k zakoupení zde. Podívejte se na videoukázku…

naprosto zásadní otázka života. Vaším druhým vystoupením bude komorní recitál s naší přední harfistkou Janou Bouškovou. Jak se těšíte na tuto spolupráci? Na vystoupení v duu s Janou Bouškovou se těším, je to vždy velký harfový svátek, protože její hra je neopakovatelná. Propojení harfy a horny není až tak obvyklé a běžným posluchačům známé, avšak je velmi podmanivé. Co Vás osobně na něm nejvíce oslovuje? Není obvyklé, protože ani repertoáru není zase tolik. Většinou se jedná o skladby komponujících harfistů nebo hornistů. Hrát s harfou má svoje specifika, je to naprosto jiné než s klavírem a musel jsem si najít jiný zvukový rejstřík tak aby

Radek Baborák Hornista a dirigent Radek Baborák patří mezi nejvýraznější osobnosti klasické hudební scény. Za více než 25 let sólové kariéry oslovil svým mimořádným muzikantským projevem posluchače v nejvýznamnějších kulturních centrech po celém světě. Mezi jeho dirigentské partnery patří osobnosti jako Daniel Barenboim, Seiji Ozawa, Simon Rattle, Naame Jarvi, James Lewin, Vladimír Askhenazy, James de Priest, Marek Janowski. Je hostem prestižních festivalů jako Salzburger Osterfestspiele, Maggiomusicale Fiorentino, Pacific Music Festival, Festival Bílé noci v St. Petersburgu, Suntory Hall Chamber music garden, International music festival Utrecht, Julian Rachlin and Friends Dubrovník,

zpět na obsah

se tyto dva nástroje zvukově doplňovaly. A to je svým způsobem pro mne výzva, a já výzvy rád přijímám. Coby hornista jste dosáhl úžasných úspěchů v sólové i orchestrální oblasti. Máte v tomto směru ještě vůbec nějaká nesplněná přání? Mojí snahou je nalézat pro lesní roh nové obzory, iniciovat třeba i trochu bláznivé projekty. Takže moje přání je, aby se podařilo najít energii, jak je uvést v život. Takže doufám, že budeme pokračovat, hlavně s Baborak ensemblem a spřízněnými skladateli na nových úpravách třeba Gerschwina, ale i Bacha nebo Brucknera. Stojíme na prahu nové sezóny, jaké zajímavé projekty Vás v ní čekají?

LePontes, Jeruzalem chamber music festival, Smetanova Litomyšl, Pražské Jaro. Jeho koncerty jsou přenášeny a vysílány televizními a rozhlasovými stanicemi jako např. Euro Arts, BR, ARD, NHK, ČT, RTVE. Realizoval řadu nahrávek pro vydavatelství EMI, Supraphon, Exton, Arte Nova, Artesmon, Animal music. Sólohornistou Berlínské filharmonie byl v sezónách 2003 - 2010. Jako sólista s nimi vystoupil např. se Simonem Rattlem a Ianem Bostrigem (Britten Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce) v pražském Stavovském divadle s Danielem Barenboimem (Mozart - Koncert D -Dur) v sále berlínské filharmonie (Schumann - koncert pro čtyři lesní rohy), s dirigentem Dmitriem Kitajenkem (Gliere - koncert B - Dur). Dlouholetá spolupráce s maestrem Seiji Ozawou začala koncertem k zahájení olympiády v Naganu. Baborák se stal

Je jich opravdu mnoho, ať už jako dirigent nebo hornista se rozhodně nebudu nudit a budu se těšit, že některé z nich budu moci zahrát i na festivalu Lípa Musica. Na závěr odhlédněme od hudby. Lípa Musica je bytostně spjata se severočeským regionem, jaký k němu máte Vy vztah? Já jsem se do severočeského regionu dostal díky rodině mojí manželky, která má chalupu na Děčínsku, v Srbské Kamenici, takže díky výletům po okolí mám možnost tento zvláštně podmanivý kout české země poznávat více než 20 let. Je to kraj zvláštní, tak odlišný od Pardubicka a Polabí, ze kterého pocházím... ale je nesmírně romantický a mystický.

členem Saito Kinen Orchestra a Mito Chamber Orchestra, se kterými vystupuje na koncertech v Japonsku , USA nebo Evropě. Pod vedením šéfdirigenta maestra Ozawy s nimi nahrál komplet Mozartových hornových koncertů, Koncertantní sinfonii (Sony) a jako sólista/ dirigent dále provedl skladby Haydna, Rossetiho, Hosokawy, Mozarta, Brittena a dalších.Členové Mito Chamber Orchestra iniciovali Baborákův vstup mezi dirigující sólisty, když ho vyzvali k zastoupení indisponovaného Seiji Ozawy na evropském turné orchestru. Radek Baborák vystoupil jako sólista s orchestry Berlínská Filharmonie, Mnichovská Filharmonie, Orchestr Bavorského rozhlasu, DSO Berlin, RSB Berlin, Bamberští symfonikové, Bach akademie Stuttgart, Berlínští barokní sólisté, Radio France Lyon, Suisse Romande Geneva, Philharmonique de Strassbourge, Helsinki Radio Orch., Petrohradská filharmonie, Moskevská filharmonie, Londýnský královský

pokračování

orchestr, Tonkünstler Orchestra Vídeń, Mozarte um Salzburg, Komorní orchestr Ferenz Liszt, Mito komorní orchestr, Saito Kinen Memorial Orchestra, NHK Symphony Orchestra, RTVE Orchestra Madrid, Philharmonie Arthura Rubinsteina Lodz. Zcela ojedinělá je Baborákova popularita v Japonsku, kam od roku 1994 pravidelně jezdí na turné, a kde vystoupil s orchestry NHK Symphony Orchestra, Tokyo metropolitan Orchestra, Yomiury Symphony Orchestra, Tokyo Philharmonic Orch., New Japan Phil.Osaka Symph. Orch. a v dalších japonským městech a výjimečných sálech jako Suntory Hall, Bunka Kaikan, Symphony hall, Kitara Hall, Kioi Hall, v Saporu, Nagoyi, Kitakiuschu, Nagasaki. Pro japonskou nahrávací společnost Octavia records (Exton,Cryston) zrealizoval v průběhu deseti let více než 20 cd titulů, mezi nimi nahrávky J. S. Bacha, které si našli desetisíce posluchačů. CD Baborak Ensemble bylo vyznamenáno cenou japonských kritiků. Výjimečného ohlasu se dostalo nahrávkám Českého hornového sboru s varhaníkem Alešem Bártou ve spolupráci a pod vedením Miloše Boka v úpravách skladeb Antona Brucknera (Bruckner in Catedrale I,II). Dalšími tituly jsou např. recitály s klavíristkou Yoko Kikuchi (Beethoven, French Music) s harfistkou Naoko Yoshino (Réve) nebo sólové cd (Baborak playsetude, NewDimension), Mozartovy a Haydnovy sinfonie (Pražská, Hodiny, Poledne, g-moll) a hornové koncerty s orchestrem Česká Sinfonietta, kde se Baborák představil i jako dirigent. Významnou a důležitou součástí hudebního života Radka Baboráka je komorní hudba. Založil a umělecky vede soubory

zpět na obsah

Baborak Ensemble v základním obsazení lesní roh a smyčcové kvarteto, Český hornový sbor pokračující v 300 - leté tradici hornové hry v Čechách, smyčcový soubor Pražští komorní sólisté, u jehož zrodu stál v roce v roce 1960 Václav Neumann. Je členem Afflatus Quintet, se kterým získal první cenu na soutěži ARD v Mnichově. Na recitálech vystupuje v duu s klavíristkou Yoko Kukuchi , vítězkou Mozartovi soutěže v Salcburku, s varhaníkem Alešem Bártou a harfenistkou Janou Bouškovou. Je členem souboru Berlín - Mnichov - Vídeň Oktett, spolupracuje s Berlínskými barokními sólisty. Jako komorní hráč je pravidelně zván ke spolupráci s mimořádnými muzikanty a osobnostmi, mezi něž patří klavíristé Yefim Bronfmann, Andras Schiff, Itamar Golan, Denis Koshukin, Rudolf Buchbinder, Gerhard Opitzhouslisté Julian Rachlin, Janine Jansen, Guy Braunstein, Daishin Kashimoto, Lorenz Nasturica, Boris Brovtsyn, violoncellista Julian Steckel ,flétnista Emmanuel Pahud, hobojisté Albrecht Mayer, Francois Leleux, zpěváci Ian Bostridge, Thomas Quasthoff, Waltraud Mayer.

bé hudby a stal se laureátem Grand Prix Unesco. Od roku 1990 - 1994 pokračoval ve studiích na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Bedřicha Tylšara. Během studií zvítězil na soutěžích v Ženevě - 1993, Markneukirchenu - 1994, ARD v Mnichově - 1994. Obdržel cenu Grammy Classic Award -1 995 a cenu Dawidov. V osmnácti letech mu bylo nabídnuto místo prvního hornisty v České filharmonii, zcela výjimečně bez konkurzu, na kterém setrval dva roky. V letech 1996 - 2000 působil jako sólohornista Mnichovských filharmoniků. V roce 2001 uzavřel exkluzivní smlouvu u Bamberských Sinfoniků. Jeho působení v orchestrech se uzavřelo v Berlínské filharmonii v sezónách 2003 - 2010.

Radek Baborák působil jako docent v Boloni - Fondazione Arturo Toscanini, profesorsky hostuje na TOHO University Tokyo, Escuela superior de Musica Reina Sophia a vyučuje na HAMU v Praze. Hornové kursy vedl v Německu a Švýcarsku. Radek Baborák se narodil v Pardubicích v roce 1976 do muzikantské rodiny . V osmi letech začal studovat na lesní roh u profesora Karla Křenka. Pod jeho vedením se stal absolutním vítězem rozhlasové soutěže Concertino Praga, získal 3. cenu na soutěži Pražského Jara, 1. místo v interpretační soutěži soudo-

pokračování

Václav Vonášek: Z neúspěšného klarinetisty fagotistou Berlínské filharmonie Tradiční a velmi populární koncert při svíčkách nabídne i letošní narozeninové menu a to se speciální lahůdkou, při které se budete chtít „jen rozplynout“. Sugestivní svatostánek uprostřed polí, kde se zastavil čas, a nedorazila ani elektřina, prosytí hudbou kvarteto vynikajících hráčů na dechové nástroje. Program nabídne nejen originální skladby pro fagot, hoboj, klarinet a basetový roh, ale také výjimečnou transkripci proslulých Goldbergových variací. A právě s jejich autorem a uměleckým vedoucím vystupujícího Tria Arundo, které navíc posílí i hráč na basetový roh Karel Dohnal, fagotistou České filharmonie Václavem Vonáškem, jsme si také povídali… Na festivalu Lípa Musica jste se poprvé představil předloni se souborem Philharmonia Octet. Letos přivážíte své Trio Arundo. Představte nám, prosím, tento soubor. Co Vás přimělo k jeho založení a čemu se věnujete? Trio Arundo vzniklo vlastně ad hoc potřeboval jsem doplnit program svého sólového recitálu. To bylo na podzim 2004 a od té doby jsme spolu odehráli desítky koncertů. Třebaže jsme nikterak široký repertoár pro náš soubor záhy obsáhli, nikdy se nepřestáváme těšit na naše další koncerty - hlavně proto, že si skvěle rozumíme jako kolegové. Na Vašem letošním festivalovém koncertu představíte mimojiné svoji transkripci populárních Bachových Goldbergovských variací, tedy skladby věnované původně klavíru. Jak těžká byla úprava pro dechové trio a proč jste se rozhodl zrovna pro tento kus? Goldbergovy variace jsou jednou z těch skladeb, které bych mohl poslouchat až do zemdlení. Bachova genialita je patrná v každém detailu, což činí tuto hudbu velice flexibilní, co se interpretace a nástrojového obsazení týče. Od počátku jsem snil o možnosti si alespoň část Goldbergových variací zahrát. Jelikož se pokusy nacvičit některé pasáže na klavír

zpět na obsah

ukázaly jako bláhové, rozhodl jsem se upravit vybrané variace pro dechové trio. Tato verze byla však od počátku provizorní: Jednak jsou některé variace čtyřhlasé a především je nutno vyplnit rozsahovou mezeru mezi klarinetem a fagotem. Jediným nástrojem, který mohl tuto funkci zastat, se ukázal být basetový roh (nacházející se dnes jinak bohužel na seznamu ohrožených druhů). Barevně i rozsahově mezi ostatní nástroje skvěle zapadá a také díky tomu, že jsem přesvědčil ke spolupráci vynikajícího hráče Karla Dohnala, jsem mohl uskutečnit svůj sen o provedení kompletních Goldbergových variací. Letos budete na festivalu vystupovat ve velmi specifickém prostředí - v kostele, který je uprostřed polí a není elektrifikován. Jak se na toto neobvyklé prostředí těšíte? V digitální době je každý takový „analogový“ zážitek pochopitelně vítaným osvěžením! Vždy, když dojde během mého cvičení k výpadku proudu, si uvědomím, jak je v tomto ohledu náš obor stále nad věcí... Fagot je nástroj většinovému publiku známý spíše z ansámblového obsazení, z nějž vyniká svým specifickým zvukem, avšak přesto je svým způsobem stále

neprávem opomíjený. Čím Vás osobně tento nástroj okouzluje nejvíce a proč jste si jej pro svou kariéru vybral? Fagot - který mi mimichodem „byl vybrán“ jako neúspěšnému klarinetistovi po přijímacích zkouškách na konzervatoř - mne dodnes nepřestává okouzlovat svojí flexibilitou a zvukovou jemností. V solistickém ohledu zůstává sice často outsiderem, ale právě příběhy outsiderů jsem měl vždy nejradši - at už v literatuře, sportu či reálném životě. Přes svůj mladý věk máte na svém kontě ohromné úspěchy korunované přijetím do orchestrů Česká či relativně nově i Berlínské filharmonie. Čeho si ze svých dosavadních úspěchů nejvíce ceníte? Samozřejmě toho posledního, který zastiňuje všechny předchozí. Být jedním z Berlínských filharmoniků je něco, o čem se většině hudebníků (včetně mě) ani nesnilo. Jaké zajímavé projekty a plány jsou na prahu nové koncertní sezóny před Vámi? Především koncertní sezóna Berlínských filharmoniků, která je stále ještě mojí zkušební dobou, a která mne přiměla - též z rodinných důvodů - redukovat všechny ostatní činnosti na minimum.

pokračování

Václav Vonášek

(*1980) studoval hru na fagot na konzervatoři v Plzni (Ladislav Šmídl, Matouš Křiváček) a na HAMU v Praze (František Herman, Jiří Seidl). Jako vítěz česko-slovenské soutěže Talent roku 2002 získal roční stipendium na Royal College of Music v Londýně, kde byli jeho pedagogy Andrea de Flammineis a Martin Gatt. Je držitelem mnoha cen z mezinárodních soutěží - ARD Mnichov (2008), Pražské jaro (2002 a 2009), Markneukirchen (2006), Lodž (2005) a IDRS (2004). Komorní hře se věnuje v dechovém triu Arundo (se kterým je laureátem Ceny Českého spolku pro komorní hudby za rok 2011) a PhilHarmonia Octetu. Spolupracoval též se souborem Barocco sempre giovanne, s nímž v roce 2013 natočil sólové CD pro Supraphon. V letech 2006-2016 byl členem České filharmonie. Od března 2016 je kontrafagotistou Berlínských filharmoniků.

Trio Arundo vzniklo na přelomu roku 2003 a 2004 z iniciativy fagotisty Václava Vonáška. Název souboru je odvozen z latinského označení třtiny, z níž se vyrábějí plátky pro dřevěné dechové nástroje. Všichni tři jeho členové působí v předních českých orchestrech - České filharmonii, Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK a PKF - Prague Philharmonia. Zároveň jsou také držiteli ocenění z prestižních mezinárodních soutěží (Pražské jaro, ARD Mnichov, Melbourne, Lodž). Tvorbu pro dechová tria měli v oblibě zejména francouzští skladatelé přelomu 19. a 20. století, repertoár tria Arundo však zahrnuje originální skladby i transkripce děl autorů všech slohových období. Hráči souboru doplňují program také sólovými skladbami. Trio Arundo je častým hostem komorních cyklů po celé České republice.

JEN SE ROZPLYNOUT tradiční koncert při svíčkách pondělí 19. září, 19.00 | Zahrádky, kostel sv. Barbory Trio Arundo a Karel Dohnal – basetový roh, jako host Bach | Mozart | Martinů Vstupenky k zakoupení zde. Podívejte se na videoukázku…

zpět na obsah

pokračování

| 10

[Jazz]vé v Jezvé Tradiční svatováclavský koncert v kostele sv. Vavřince v Jezvé ozdobí svým vystoupením česká a capella skupina SKETY. V rozhovoru se členy tohoto uskupení se dozvíte, jak jednotlivé písně vznikají, čeho chtějí členové SKET ještě dosáhnout či na co se můžete v Jezvé těšit. Kristýna Brožová Můžete vysvětlit název svého uskupení? Pro nezasvěcené název vaší skupiny evokuje jen označení pro ne příliš čestné lidi :) Veronika: Název SKETY vymyslel Michal Strnad, je to slovní hříčka vzniklá z anglického slova scat, což je termín označující vokální improvizaci, hlavně tedy jazzovou. Všichni členové SKET totiž mají k jazzu a scatu velmi blízký a vřelý vztah. Marta: Co se týče toho pejorativního významu, nikdy jsme tuto naši společnou vlastnost nepopírali (vnitřně ani veřejně), naopak si ji v sobě hýčkáme. Platí totiž, že klíčem k úspěšné kapele

je najít lidi podobného ražení a to se nám naštěstí povedlo. Petr: Ovšem nebylo jen tak. Japonští vědci totiž zjistili, že pouze 0,02% světové populace si jsou ochotni přiznat, že jsou skety. Když si pak vezmete, jaká je to náhoda, že se nás sešlo šest na jednom místě, dá se skoro mluvit o zázraku. Může a cappella skupinu založit jakákoli parta zpěváků? Nebo jsou vyžadovány určité speciální vlastnosti? Alice: A cappella zpívání je trochu složitější z hle-

diska identifikace, jakou roli chcete mít. Jste chvíli sólista a chvíli doprovázíte, někdy doprovázíte víc. Je potřeba potlačit své ego, pokud jste - například jako my - původně (a stále) sóloví zpěváci, máme i jiné projekty, ve kterých jsme frontmany. Kromě toho je to mnohdy mravenčí práce, řešíte barvy, intenzitu, velmi detailně intonaci, výraz... Je to vcelku náročný žánr. Michal: Velmi vám usnadní práci, pokud dobře slyšíte, intonujete a máte dobrý rozsah a velké množství výrazových prostředků, umíte svůj hlas zkrátka dobře ovládat. Ale všechno se dá naučit, my se učíme neustále. Štěpán: Zkrátka to musíte mít hodně rádi, bez toho to nejde. A vytrvat. Posbírali jste za dobu svého působení již několik prestižních cen. Je nějaká, kterou ještě nemáte? Veronika: My máme ceny jen tři, takže jich ještě zhruba 21 zbývá. Máte nějakou metu, které byste chtěli na poli a cappella uskupení dosáhnout? Marta: Vyhrát těch 21 zbývajících cen. A nerozpadnout se. Všichni máte kromě SKET spoustu svých dalších projektů. Můžete nám popsat, jak vypadá váš normální pracovní den? Štěpán: Momentálně točíme desku, takže máme velmi podobný režim. Ráno vstaneme, rozezpíváme se, jdeme do zkušebny, zkoušíme, připravujeme materiál do studia a točíme ho, abychom do té doby, než tam půjdeme, na nic nezapomněli. Večer jdeme třeba hrát se svým projektem nebo jdeme na pivo nebo domů za svými milovanými. Michal: Až dotočíme desku, budeme připravovat Prague A Cappella festival a pomalu se budeme chystat na turné na Tchaj-wan, takže taky budeme hlavně spolu.

zpět na obsah

Petr: Teď to máme se SKETAMI takové intenzivní. Ale do budoucna se těšíme, že to bude ještě intenzivnější. Marta: Ale jsou i běžné dny, kdy se netočí vše kolem SKET, to pak jdeme do práce nebo do školy, učíme se nové či předáváme dosavadní vědomosti, komponujeme hudbu nebo zkoušíme se svými kapelami, natáčíme, vystupujeme. Ne všichni všechno, samozřejmě. Ale hudbou se živíme všichni. Můžete nám popsat proces, jak vzniká některá z písní, které zpíváte? Tedy proces od výběru písně až po její finální podobu? Petr: Domluvíme se na tom, co chceme zpívat, pak to já nebo Štěpán napíšeme, přineseme na zkoušku a zpíváme. Nejprve se sezpíváváme, řešíme, aby jednotlivé hlasy ladily a abychom věděli, co přesně v těch notách je a zda není potřeba nějaká drobná úprava. Alice: Pak řešíme barvy, aby to „zařezávalo“, výraz, přesnost, fráze, nádechy... a pak už to zkoušíme tak, aby se to zautomatizovalo. Je krásný slyšet, když to začne fungovat, to mám vždycky husí kůži. V rámci MHF Lípa Musica 2016 zazpíváte v kostele sv. Vavřince v Jezvé. Museli jste svůj repertoár nějak upravovat vzhledem k sakrálnímu prostoru? A jaké písně nakonec na koncertě zazní? Veronika: Trochu jsme ho upravili a nazkoušeli nové věci, například A Quiet Place od Take6. Na to se moc těšíme a myslím, že posluchači se také můžou těšit. Láska ke gospelu a duchovní hudbě obecně je také jedna z věcí, které nás spojují.

UPOZORNĚNÍ: Koncert kapely SKETY se uskuteční 28.9. již v 17:00! Vstupenky jsou k dostání ZDE pokračování

| 11

Objevujeme nová festivalová místa: Žitava a postní plátno V dalším díle našeho seriálu, ve kterém Vám představujeme především nová festivalová místa, se tentokrát zastavíme u Žitavy. Ta sice coby město není novým zastavením Lípy Musicy, nicméně letošní koncert se uskuteční v žitavském kulturním centru, které festival doposud nenavštívil a které stojí za to, abychom si připomněli. V následujících řádcích Vám dáme nahlédnout do vynikající publikace Spojeni křížem, umělecké poklady Městských muzeí v Žitavě a sbírka Wolfganga Sternlinga a s Volkerem Dudeckem, který je znalcem, žitavského pokladu, se zastavíme v kostele sv. Kříže, který 27. září můžete navštívit i s Lípou Musicou.

Žitavská postní plátna – jedinečná v Německu, významná pro Evropu Volker Dudeck Žitava se stává od devadesátých let 20. století opakovaně zásluhou svých dvou jedinečných postních pláten předmětem debat. Jako zázrakem tyto vzácné textilie přečkaly běh dějin.1 Především velkolepé osudy Velkého žitavského postního plátna budí pozornost. Zvyk zahalovat v kostelech oltářní prostor v době mezi popeleční středou až po velikonoční týden velikým plátnem byl ve středověku velmi rozšířen. Textilie oddělovala věřící od spásonosných obřadů konaných před oltářem. Půst očí tak doplňoval půst tělesný. Původně bílá nebo fialová plátna byla později opatřena obsáhlým biblickým obrazovým programem. Sloužila stejně tak vnitřní meditaci jako i ilustrativní křesťanské věrouce. Po období reformace nebyla již používána ani v evangelických, ani v katolických kostelech, proto jsme mnoho těchto křehkých dokladů lidové zbožnosti pozbyli.2 Na celém světě se dochovalo jen osmnáct exemplářů scénových obrazových postních pláten (tzv. Feldertyp, plátno rozdělené

zpět na obsah

do jednotlivých polí). Existuje jich třináct v Rakousku, dvě ve Švýcarsku, po jednom v Lichtenštejnsku, jižním Tyrolsku a v Německu – v Žitavě. Žitavské plátno patří k nejvýznamnějším monumentálním uměleckým dílům, která evropské malířství sklonku středověku vůbec vytvořilo.3 Velké žitavské postní plátno Když roku 1472 věnoval obchodník s obilím a kořením Jacob Gürtler žitavskému hlavnímu kostelu sv. Jana postní plátno, bylo město Žitava rozrůstajícím se obchodním centrem. Toto století však také Žitavu obdařilo obzvláště pohnutými časy. Mučednická smrt reformátora Jana Husa během kostnického koncilu v roce 1415 vedla ke značnému pnutí na poli politickém i společenském, které se o několik let později završilo v husitských válkách. Jako vedlejší země české Koruny jimi byla postižena i Horní Lužice a obzvláště její hraniční město Žitava. Když pražský arcibiskup Konrád z Vechty přestoupil k husitům, jeho kanovníci jej nenásledovali. Roku 1421 uprchli z hlavního města Čech a našli azyl v žitavském františkánském klášteře. Vedeni svým děkanem Janem z Kralovic se odsud z příkazu papeže ujali na šestnáct

let řízení arcidiecéze. Žitava navíc zůstala až do roku 1476 sídlem křticího biskupa. V této době vzniklo plátno, které bez újmy přečkalo o pět desetiletí později nastoupivší reformaci. Zatímco jinde v Německu řádilo obrazoborectví a Martin Luther se činil, aby vykázal z kostela i postní plátna jakožto „papežské kejkle“, ukazovalo obrovské plátno v Žitavě až do roku 1672, že je doba postu. Později se však zdálo, že je jeho osud zpečetěn. Žitavský raný osvícenec Christian Weise věnoval plátnu báseň, která zní jako poslední rozloučení: „A tak je hladové plátno roztrháno, a čas, který vše žere, i tento len ve dví překousl, že jen děrami zeje a do výše k zavěšení beze zkázy není. Ano, není pochyb, že vše běží svému zániku v ústrety. Nemožno vytvořiti něco tak nezničitelného, aby nakonec nepodlehlo tomuto nutkání… (So ist das Hungertuch zerrissen,/ und hat die Zeit, so alles frisst,/ auch diese Leimt entzwei gebissen,/ dass sie nun voller Löcher ist / und dass man sie so hoch hinan / nicht ohne Schaden hängen kann./ Ja freilich laufen alle Sachen / auf ihren eignen Untergang./ Man kann nichts so beständig machen,/ es fühlt doch endlich diesen Zwang…).“4

pokračování

| 12 Poté upadla textilie uchovávaná v radní knihovně v zapomnění hluboké jako spánek Šípkové Růženky. Ostřelování Žitavy rakouskými vojsky dne 23. července 1757, které proměnilo dvě třetiny města v suť a popel, plátno naštěstí přečkalo bez úhony. Jeho takříkajíc znovunalezení roku 1840 bylo senzací: doba 168 let po rozlučkové básni Christiana Weiseho si vytvořila již zcela nový vztah ke stále vzácnějším němým svědkům středověku. Nebyl to nikdo méně významný než Jan Saský, prezident Saského královského spolku starožitností a pozdější král, kdo si vyžádal tuto obrazovou bibli jako zápůjčku pro spolkové muzeum nacházející se v paláci Velké zahrady v Drážďanech. Po dobu celých třiceti čtyř let zde patřil k nejvýznamnějším pamětihodnostem. Pro dějiny umění následujících desetiletí platila žitavská textilie vůbec za nejtypičtější ukázku postních pláten, proto nemohla chybět ani v žádné relevantní encyklopedii.5 Bude úkolem dalšího bádání přesněji vypátrat, jak se v roce 1876 dospělo k závěru, aby bylo postní plátno navráceno zpět do Žitavy. Vzhledem ke skutečnosti, že zde sice již tehdy existující Historické muzeum nedisponovalo prostorem, kde by mohl být tak rozměrný objekt dlouhodobě vystaven, nemohlo zůstat toto rozhodnutí zcela bez výhrad. Nikdo tehdy nemohl tušit, že by postní plátno bez tohoto transferu pravděpodobně jinak podlehlo zkáze. Dne 13. února 1945 se staly totiž téměř všechny drážďanské muzejní budovy obětí apokalyptického nočního bombového náletu. Nejpozději v tomto okamžiku si začali také pracovníci žitavského muzea dělat starosti o své vzácné fondy, neboť se válečná fronta ocitla nebezpečně blízko. Prozíravě přesunuli svůj nejcennější exponát do sklepení schopného odolat bombovému útoku – na nedaleký hrad Ojvín. Historie, která pak následovala, zaplnila evropské noviny:

zpět na obsah

sovětští vojáci nalezli ono velké plátno, roztrhali je na kusy a použili je jako výstelky proti unikání tepla ve svých provizorních parních lázních, které si zřídili v lese. Tím se dopustili, i když snad nevědomky, nehorázného kulturního barbarství. Přesto však lze mluvit o štěstí v největším neštěstí. Představte si, že by se mezi vojáky nalézal nějaký vzdělaný ruský důstojník. Pak by postní plátno možná zmizelo ve skladu jednoho ze sovětských muzeí. Stačilo by také, aby se bezstarostným a potem zalitým vojákům jejich zbožná obrázková sauna zalíbila a při odchodu si ji vzali s sebou. Takto ji ale nechali prostě ležet v lese. Postní plátno pak našel o něco později jeden starý muž při sbírání dříví. Přinesl je ojvínskému faráři, který v cárech rozpoznal postní plátno a neprodleně je přivezl zpět do Žitavy. Zahanbeni kulturními zločiny poválečných dnů tutlali funkcionáři i veřejní činitelé NDR osudy kdysi slavného žitavského postního plátna. Do zapomnění jej však ani přesto nepřivedli. Poslední akt jeho zázračné historie se započal po převratu v letech 1989/1990. Staří Žitavané, kteří naposledy památku viděli v roce 1933 při výstavě v kostele sv. Kříže, se začali nahlas ptát, kdeže zůstala. Mezitím se proměnilo i vedení muzea. Nový ředitel nechal části látky rozložit podle staré fotografie a zdokumentovat rozsah škod. Tortura z roku 1945 postní plátno nejen roztrhala, ale také vybělila výjevy ve střední části až k jejich úplné nezřetelnosti. Se zápalem se začalo pátrat po možnostech, jak plátno restaurovat. Hledání nakonec vedlo k Nadaci Abegg v Riggisbergu u Bernu, která provozuje vedle muzea pro historické textilie nejlepší dílny pro restaurování textilu na světě. Vzhledem k celoevropskému významu se nadační rada rozhodla zrestaurovat Velké žitavské plátno bez nároku na honorář.6 Po pre-

zentaci na přechodných výstavách v Riggisbergu, Kolíně nad Rýnem a Žitavě, jež v Evropě nezůstaly bez ohlasu, je možno od roku 1999 vidět plátno v Muzeu v kostele sv. Kříže – Museum Kirche zum Heiligen Kreuz. Finanční podpora potřebná k sanaci a adaptaci kostela byla poskytnuta dotacemi Kulturní nadace zemí – Kulturstiftung der Länder a Německé nadace pro památkovou ochranu – Deutsche Stiftung Denkmalschutz, spolkovou zemí Sasko a mnoha soukromými dárci. V tomto jedinečném gotickém kostele z konce 14. století, sklenutém na střední pilíř, který nechává tušit vlivy dómské hutě Petra Parléře, nalezlo postní plátno svůj důstojný domov. Postní plátno široké 6,8 m a vysoké 8,2 m zobrazuje v devadesáti polích napětím nabitý příběh Boha a lidí – od Stvoření světa až po Poslední soud.7 Je orámováno bordurou o šířce 50 cm, která je zdobena rostlinnou a zvířecí ornamentikou. V jejích rozích se nacházejí symboly čtyř evangelistů a nahoře medailon se zobrazením Mojžíše. Spodní část bordury nese vlevo český a vpravo žitavský znak, uprostřed mezi nimi nalezneme těžko čitelný letopočet 1472. Více vlevo je za stolem se sáčky s kořením zobrazen sám donátor s váhou v ruce. Deset řad rozdělených vždy do devíti polí o rozměrech 65 x 65 cm a opatřených raně novohornoněmeckým veršem vypráví především biblické příběhy. První řada sahá od stvoření až k prvotnímu hříchu. Druhá řada zpravuje o vyhnání z ráje, líčí příběh bratrů Kaina a Ábela a potopu. Ve třetí řadě se vypráví o opilém Noemovi na vinici, o stavbě babylónské věže, Božím soudu nad Sodomou a Gomorou a o činech i smrti Abrahama. Řada číslo čtyři podává zprávu o Izákovi a jeho synech Ezauovi a Jákobovi. Čtyři obrazová pole jsou věnována osudům Jákobova nejmladšího syna Josefa, jehož prodali jeho bratři do Egypta

pokračování

| 13 do otroctví a jenž se zde pro své výklady faraónových snů těšil nejvyšší vážnosti. Pátá řada uzavírá Starý zákon zobrazením činů a divů Mojžíšových spolu s příběhem o Jozuovi a Kálebovi, kteří na svých ramenou nesou obrovský vinný hrozen jako důkaz plodnosti zaslíbené země. V šesté řadě následuje vyprávění o Anně a Jáchymovi, rodičích Marie, pocházející z apokryfních evangelií, dále pak Zvěstování a Narození Krista. Zde udělal umělec chybu. Prohodil totiž pořadí sedmého a osmého obrazu, což směle opravil tak, že před veršík k poli sedm předsadil písmeno „b“ a před text k osmému jednoduše „a“. Sedmá řada vypráví o dětství a mládí Ježíše Krista. Po dvou dalších příhodách ze života Spasitele jsou v osmé a deváté řadě líčeny jeho pašije. Desátá řada ukazuje kromě Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení Krista také Seslání Ducha svatého. Závěrečné obrazové pole je věnováno Poslednímu soudu. Malé žitavské postní plátno Roku 1573 bylo pro kostel sv. Jana vytvořeno ještě jedno postní plátno, pro něž se v dějinách umění vžil název Malé žitavské plátno.8 Patří k řídkému typu pláten Arma Christi (s nástroji Kristova umučení), který se na celém světe dochoval jen v sedmi exemplářích: čtyři ve Švýcarsku a po jednom vždy v Rakousku, Itálii a Německu. Jako „malé“ může být se svými 15 m² označováno jen ve srovnání s monumentálním Velkým žitavským postním plátnem o rozloze 56 m². Ve svém kulturně historickém významu za svým protějškem ovšem nijak nezaostává. Jedná se o jediné postní plátno, jehož zadavatelem a uživatelem byla evangelická církevní obec. Monumentálně je znázorněno Ukřižování Krista. Marie, Jan a pod křížem klečící Magdalena upírají hořekujíce své pohledy vzhůru k umírajícímu. Jeden anděl se vznáší kolem Krista a zachycuje do kalicha svatou krev prýštící

zpět na obsah

z jeho rány v boku. Rozzářená postava Boha si razí cestu nebezpečně temným nebem. Doprovázen třemi putti se na oblaku blíží k ukřižovanému. Ruce obou postav jsou namířeny proti sobě, a připomínají tak Michelangelovu slavnou kompozici Stvoření Adama v Sixtinské kapli v Římě. Lebka a hnáty v levém spodním rohu symbolizují prvního člověka, se kterým přišel na svět hřích. Nová ratolest rašící z pahýlu stromu vzadu vpravo za křížem zvěstuje naději. Nápisové tabulky umístěné nahoře i dole hlásají prostřednictvím dvou veršů z Janova evangelia pravděpodobně nejdůležitější poselství Nového zákona: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“ (J 1, 29). – „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3, 16). Děj rámuje asi třicet symbolů pašijí (Arma Christi). Na levé straně najdeme směrem shora dolů Veroničinu roušku, konvici a misku z mytí rukou Piláta Pontského, lampu a meč, které zde zastupují noc na hoře Olivetské a zajetí Krista, kříž, žebřík, hřeby a kleště, hlavu Jidáše v oprátce spolu s třiceti stříbrnými. Nahoře za nápisovou tabulkou je vidět kopí, jímž byl proboden Kristův bok, a yzop s naraženou houbou namočenou v octu. Vpravo nahoře jsou zobrazeny trnová koruna a dvě tyče, kterými vráželi pacholci Kristovi trny hlouběji do hlavy, pod nimi je Kristův plášť a sloup s biči a metlami. Dále zde nalezneme pohárek a dvě kostky. Upomínají na to, že vojáci pod křížem hráli o Kristův plášť v kostky. Vpravo od těchto předmětů rozpoznáme kohouta. Připamatovává na slova, které pronesl Ježíš k Petrovi: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ (Mt 26, 34). Pod kohoutem jsou vyobrazeny roh, palice, šavle a také Spasitelův kříž. Spodní část rámce symbolizuje Krista v předpeklí. Dílo vysoké 4,3 m a široké 3,4 m bylo roku 1573

vytvořeno neznámým umělcem technikou malby na plátno temperou. Jako obrazová předloha malíři sloužila kompozice lutyšského mistra Lamberta Lombarda (1505–1566).9 Nelze přehlédnout ovlivnění mědiryty podle děl takových velikánů renesance jako Albrecht Dürer, Hans Baldung Grien, Matthias Grünewald a Michelangelo Buonarroti. O historii tohoto plátna víme jen málo. Po dobu devadesáti devíti let je užívala spolu s velkým plátnem obec žitavského hlavního kostela sv. Jana. Bylo vytvořeno, aby zakrylo vyřezávaný oltář zhotovený roku 1572 mistrem Jakobem Feltschem. Poukaz na zadavatele, jak tomu je u Velkého postního plátna, chybí. Stejně jako velké plátno bylo i malé uchováváno v radní knihovně, poté přešlo do majetku městského muzea. Až do roku 1968 bylo vystaveno dlouhodobě, později bylo prezentováno z konzervátorských důvodů jen při zvláštních příležitostech. Paralelně s restaurováním velkého plátna bylo silně znečistěné malé plátno v letech 1994/1995 vyčištěno v dílnách pro restaurování textilu Nadace Abegg. V roce 1995 představila výstava Mistrovská díla textilního umění (Meisterwerke der Textilkunst) v Riggisbergu poprvé obě žitavská postní plátna evropské veřejnosti. Od roku 2005 je plátno vystaveno jako stálý exponát v Kulturněhistorickém muzeu ve františkánském klášteře – Kulturhistorisches Museum Franziskanerkloster. Obě postní plátna tvoří od roku 2006 výchozí bod evropské kulturní cesty Via sacra, která propojuje šestnáct jedinečných míst sakrálního umění a duchovní tradice v Horní Lužici, severních Čechách a dolním Slezsku.10

pokračování

| 14 1 Volker Dudeck, Das Wunder von Zittau. Die Rettung des großen Zittauer Fastentuches, in: Volker Dudeck et al., Die Zittauer Fastentücher (Zittauer Geschichtsblätter 38), Zittau – Görlitz 2009, s. 2–12/ S. 2–12. 2 Rainer Sörries, Die alpenländischen Fastentücher. Vergessene Zeugnisse volkstümlicher Frömmigkeit, Klagenfurt 1988; Týž/Ders., Der Stand der Fastentuchforschung 1998. Bisher Erreichtes und Aufgaben für die Zukunft. Gesamtkatalog, in: Dietmar Damzog (ed.), 526 Jahre Großes Zittauer Fastentuch… und wie weiter? Internationales wissenschaftliches Symposium Althörnitz 3.–4. Mai 1997 (Mitteilungen des Zittauers Geschichts- und Museumsvereins 27), Zittau – Görlitz 2000, s. 36–69/S. 36–69. 3 Velké žitavské plátno zatím nebylo v žádném případě dějinami umění zhodnoceno ve své úplnosti, srov./ Kunstgeschichtlich ist das große Zittauer Fastentuch noch keineswegs umfassend untersucht, vgl. Michael Wolfson, Das Zittauer Fastentuch von 1472, in: Volker Dudeck et al., Tüchleinmalereien in Zittau und Riggisberg (Riggisberger Berichte 4), Riggisberg 1996, s. 38–69/S. 38–69. 4 Dochováno v/Überliefert in: Johann Benedict Carpzov, Analecta fastorum Zittaviensium, Zittau 1716, s. 65/S. 65. 5 Nejdůležitější publikace s dokumentací tehdejšího stavu/Wichtigste Publikation mit Abbildungen des damaligen Zustandes: Cornelius

zpět na obsah

Gurlitt, Beschreibende Darstellung der älteren Bau- und Kunstdenkmäler des Königreichs Sachsen, 30. Zittau (Stadt), Dresden 1906, s. 20–22/S. 20–22. 6 Volker Dudeck et al., Tüchleinmalereien in Zittau und Riggisberg (Riggisberger Berichte 4), Riggisberg 1996, zde viz informace k restaurování a obzvláště příspěvky/darin zur Restaurierung insbesondere die Aufsätze von: Ulrich Schießl a/und Stefan Wülfert; Mechthild Flury-Lemberg, Zur Wiederbelebung der Zittauer Fastentücher in der Abegg-Stiftung, in: Volker Dudeck et al., (pozn. 1), s. 15–17/(wie Anm. 1), S. 15–17. 7 Friedhelm Mennekes (ed.), Die Zittauer Bibel. Bilder und Texte zum Großen Zittauer Fastentuch von 1472, Stuttgart 1998. 8 Volker Dudeck – Marius Winzeler, Das Kleine Zittauer Fastentuch von 1573, in: Volker Dudeck et al., (pozn. 1), s. 18–23/(wie Anm. 1), S. 18–23. 9 Isabelle Lecocq, Lambert Lombard et le voile de Carême de Zittau de 1573, Revue belge d’archéologie et d’histoire de l’art 68, 1999, s. 171–175/S. 171–175. 10 Steffen Gärtner (ed.), Via sacra. Oberlausitz, Schlesien, Böhmen. Festschrift für Dr. habil. Volker Dudeck zum 60. Geburtstag (Mitteilungen des Zittauer Geschichts- und Museumsvereins 30), Zittau – Görlitz 2007.

Srdečně vás zveme

na prohlídku kostela sv. Kříže v Žitavě, která se uskuteční před koncertem 27. 9. od 17:30 hodin. K dispozici bude audioprůvodce v češtině, prohlídka je zdarma. Doprava festivalovým autobusem zajištěna.

pokračování

| 15

Česká filharmonie po 45 letech zpátky pod Ještědem: Katia & Marielle Labèque A závěrem se opět věnujme více našemu narozeninovému bonbonku, kterým vyvrcholí 15. ročník festivalu. Po 45 letech se do Liberce vrátí náš nejlepší symfonický orchestr, který se řadí mezi deset nejlepších orchestrů světa – Česká filharmonie. Těleso do Liberce zavítá společně s ruským dirigentem světového formátu Semjonem Byčkovem a fenomenálním klavírním duem – sestrami Katia & Marielle Labèque. Na programu zazní Dvojkoncert pro klavír do Francise Poulenca a symfonie Manfred Petra Iljiče Čajkovského. V našem seriálu o interpretech se dnes zastavíme u neobyčejného dua interpretek.

Sourozenecké klavírní duo Katia a Marielle Labèque si svůj kritický ohlas získalo zejména díky jedinečné synchronii a energii, kterou je jeho hra prosycena. Již od útlého dětství ani jedna ze sester neuvažovala o jiné kariéře nežli hře na klavír, které se začaly věnovat již pod vedením své matky Ady Cecchi, žačky Marguerite Long. Za podstatný moment rozvoje jejich mezinárodní kariéry lze považovat soudobé provedení Gershwinovy Rapsodie v modrém, jejíž nahrávka se stala jednou z prvních zlatých ve světě klasické hudby vůbec. A právě tento úspěch sestry Labèqueovy katapultoval na slavné koncertní scény po celém světě. Od té doby Katia a Marielle pravidelně vystupují s nejprestižnějšími tělesy Evropy i zámoří a jejich životopis je ověnčen nekonečnými výčty jmen dirigentských a skladatelských hvězd, festivalů a koncertních síní, s nimiž doposud klavíristky spolupracovaly a na kterých vystupovaly. Charismatické duo brunetek je zajímavým úkazem světové klasickohudební scény nejen pro řemeslnou poctivost a vysokou úroveň klavírní hry, ale také

zpět na obsah

pro efektní a leckdy i trochu extravagantní pódiovou prezentaci dotvářenou originálními outfity z dílen předních módních návrhářů. A ne zcela konzervativní je i jejich přístup k repertoáru. Ten dnes již klasický – od Mozarta k Bartókovi – umně kombinují s hudbou soudobou a netradičními projekty dalekými laciných crossoverů, propojujícími různé umělecké druhy. K takzvaným highlights jejich současného snažení tak patří například premiéra nového koncertu Phillipa Glasse dedikovaného Labèqueovým za doprovodu Los Angeleské filharmonie řízené Gustavem Dudamelem nebo projekt „Love Stories“ s novou skladbou Star-Cross‘d Lovers Davida Chalmina na motivy Shakespearových Romea a Julie. Ten v instrumentální rovině kombinuje dva klavíry s elektrickou kytarou a perkusemi a k hudebnímu předivu přidává choreografii pro sedm tanečníků, jejímž autorem je populární break-dancer Yaman Okur známý ze spoluprací se Cirque du Soleil nebo Madonnou. V květnu jsme měli možnost zaznamenat úspěch sester Labèqueových na tradiční schönbrunnské show Vídeň-

ských filharmoniků pod širým nebem, kde pod taktovkou Semjona Byčkova zazněl hořkosladký Poulencův klavírní dvojkoncert, se kterým se sestry představí i v Liberci. Se sestrami Labèqueovými jsme připravili exkluzivní rozhovor, který již zanedlouho vyjde v časopisu Harmonie. Již nyní však pro Vás máme malou ochutnávku… Co považujete za klíč k úspěchu Vaší dlouhodobé a bohaté spolupráce vedle toho a možná i navzdory tomu, že jste sestry? Cítíme se privilegované, je to prostě zázrak a těžko se pro to dá najít nějaké vysvětlení. Nicméně je to asi směs toho, že se neustále dokážeme navzájem inspirovat, zahrnovat se novými podněty, ale současně je klíčová i vzájemná znalost, důvěra, předvídavost. Strávíte-li tolik let s někým, koho milujete, který s vámi cestuje, hraje na scéně, prožívá hudbu, myslím, že to vytváří silná pouta, silnější než to že jsme sestry. Není možné to ale považovat za zaručené, je to zázrak a může se stát, že jednoho dne to již ne-

pokračování

| 16 půjde a přestaneme spolu hrát. Kdo ví… Je to trochu jako manželství, nikdy nevíte, zda je to na půl roku, rok nebo celý život. Snažíme se jít od projektu k projektu, jsou jako naše děti. Celý zázrak má asi na svědomí hudba. Říká se, že vlastníte na sedmnáct klavírů… Ano, máme jich hodně. Je to těžké, protože máme tendenci si klavír ponechat, i když je již starý, nemůžeme se s ním rozloučit. Máme dokonce i starý nástroj, na který hrála ještě naše matka. Už také není funkční, ale stále si jej ponecháváme. V Římě máme dvě krásná fortepiana a dva Steinwaye modely D. Dvě déčka máme i v Paříži, kde žije Marielle se Semjonem. Dvě křídla, jedno déčko a koncertní křídlo Yamaha máme i v našem domě na baskickém pobřeží. Žijeme v Římě, jsme přes dvacet let občankami Itálie, ale je pro nás těžké jet na dovolenou a nemít přístup ke klavíru a současně, ne vždy rády cvičíme na křídla… Takže více či méně je jich asi sedmnáct.

Závěrečný koncert festivalu čtvrtek 10. listopadu, 19.00 | Liberec, Společenský sál kulturního domu Česká Filharmonie Semjon Byčkov – dirigent /Rusko/ Katia & Marielle Labèque – klavírní duo /Francie/ F. Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll P. I. Čajkovskij: Symfonie Manfred

A na úplný závěr, co dělají sestry Labèqueovy, když právě nehrají na klavír? Milujeme filmy, knihy a rádi se věnujeme našemu domu a studiu v Římě. Více již brzy v časopisu Harmonie. Struhující interpretace Poulencova koncertu v podání sester Labèqueových nás zaujala natolik, že jsme úryvek použili i jako podkres ve spotu, který v září uslyšíte v Českém rozhlase. A jako dárek Vám ukázku z provedení tohoto koncertu letos v létě s Vídeňskou filharmonií v Schönbrunnu nabízíme k poslechu právě teď.

Vstupenky k zakoupení zde

zpět na obsah

pokračování

| 17

SOUTĚŽ Soutěžte s námi o 3x2 vstupenky, a to na koncerty Radka Baboráka a České Sinfonietty, Tria Arundo a Pavla Steidla! První správná trojice odpovědí na níže uvedené soutěžní otázky vyhrává! 1. Kolik postních pláten se na světě dochovalo? 2. Jaké rozměry má velké žitavské postní plátno a kdy bylo vytvořeno? 3. Je zapsáno v Guinessově knize rekordů? Tipy na správné odpovědi zasílejte na e-mail soutez@lipamusica.cz do 9. 9. 2016 Přejeme Vám hodně štěstí!

zpět na obsah

pokračování

| 18 BLÍZKÉ HLASY Z DÁLI 20. 5., 19.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Gjosan-rjú Tendai šómjó (Japonsko) Schola Gregoriana Pragensis, David Eben – umělecký vedoucí KAREL, KRÁL A CÍSAŘ 8. 7., 21.00 | Oybin, zřícenina gotického kostela Hana Blažíková – gotická harfa, zpěv Schola Gregoriana Pragensis, David Eben – umělecký vedoucí Carolus, rex et imperator LÍPA JÁSÁ 14. 9., 19.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bence Bogányi – fagot, Clara Dent – hoboj, Pirmin Grehl – flétna (Německo), Česká Sinfonietta, Radek Baborák – lesní roh, dirigent Mozart MEDITACE A MONUMENTALITA 18. 9., 17.00 | Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Władysław Szymański (Polsko) – varhany Buxtehude | Sweelinck | Stanley Mendelssohn | Żeleński | Bach JEN SE ROZPLYNOUT | tradiční koncert při svíčkách 19. 9., 19.00 | Zahrádky, kostel sv. Barbory Trio Arundo a Karel Dohnal jako host Bach | Mozart | Martinů

KCHUN | premiéra 27. 9., 19.00 | Zittau, kostel sv. Kříže KCHUN: Martin Prokeš – tenor, Marek Šulc – baryton Purgatio: středověká a renesanční inspirace Dantovou Božskou komedií [JAZZ]VÉ | svatováclavský koncert 28. 9., 17.00 | Jezvé, kostel sv. Vavřince SKETY – a cappella jazz sextet spirituály a jazzové inspirace AMARCORD 29. 9., 19.00 | Děčín, Zámek – Knihovní sál Amarcord (Německo) Evropský romantismus a lidové písně z celého světa DIALOG KRÁLOVSKÉHO PÁRU 1. 10., 19.00 | Doksy, zámek Jana Boušková – harfa, Radek Baborák – lesní roh Dauprat | Koechlin | Andrés Debussy | Chopin | Koetsier LOUTNA ČESKÁ 2. října, 17.00 | Mimoň, kostel sv. Petra a Pavla Ensemble Inégal, Adam Viktora – varhany, umělecký vedoucí A. V. Michna: Loutna česká

MILOSTNÁ HRA 3. 10., 19.00 | Großschönau, evangelicko-luteránský kostel Markéta Cukrová – mezzosoprán, Barbara M. Willi – klad. klavír Berlioz | Haydn | Tomášek | Beethoven

ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST 24. 9., 20.00 | Litoměřice,kostel Všech svatých VocaMe (Německo) Inspirace Hildegardou von Bingen – písně a vize

TANEC DUŠE 8. 10., 19.00 | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo NANOHACH / Michal Záhora – tanec Diptych

CEREMONY OF TRUMPETS 25. 9., 17.00 | Filipov u Rumburku, bazilika Panny Marie Pražští barokní trumpetisté, Daniela Valtová Kosinová – varhany Telemann | Vejvanovský | Biber | Vivaldi

zpět na obsah

BIBER OŽÍVÁ | NOVODOBÁ PREMIÉRA 16. 10., 17.00 | Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Societas Incognitorum H. I. F. Biber: Missa in contrapuncto, premiéra ZAPOMENUTÉ PERLY... 22. 10., 19.00 | Úštěk, synagoga Pro Arte Bohemica: Michaela Ambrosi – historické flétny, Petra Žďárská – cembalo Vaňhal | Štěpán | Čart | Wagner | Benda VÁŠEŇ NA ČTVRTOU 23. 10., 17.00 | Česká Lípa, Centrum textilního tisku Pavel Haas Quartet Martinů | Dvořák | Beethoven POMOZTE NÁM SLYŠET 30. 10., 17.00 | Schirgiswalde,Mariä Himmelfahrt Kirche Vilém Veverka – hoboj & Ensemble 18+ Vivaldi | Marcello | Bach | Telemann benefiční koncert pro Nadační fond Ozvěna MARTA: POSLEDNÍ RECITÁL doprovodný projekt 3. 11., 19:00 | Nový Bor, městské divadlo Marta Kubišová a skupina Petra Maláska MÁ TO SMYSL! 8. 11., 19.00 | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Společně na pódiu aneb přehlídka žáků ZUŠ Česká Lípa Dan Bárta jako host ČESKÁ FILHARMONIE PO 45 LETECH V LIBERCI 10. 11., 19.00 | Liberec, Dům kultury Katia & Marielle Labèque – klavírní duo (Francie) Česká filharmonie, Semjon Byčkov – dirigent (Rusko) Poulenc | Čajkovskij

pokračování

| 19

zpět na obsah

CVIKOV_inz_Lipa_Musica_148x297.indd 1

5/25/15 4:03 PM

pokračování

| 20 BMW řady 2 Active Tourer

www.bmwliberec.cz

Radost z jízdy

BMW ŘADY 2 ACTIVE TOURER. OD 7 199 KČ BEZ DPH MĚSÍČNĚ.*

CarTec Liberec, s.r.o. Obchodní 622 460 01 Liberec Tel.: +420 734 418 584 www.bmwliberec.cz

* Nabídka operativního leasingu je kalkulovaná na vůz BMW 218i Active Tourer s paketem JOY v hodnotě 78 500 Kč bez DPH za podmínek 0% akontace, 48 měsíců, 15 000 km/rok, obsahuje povinné ručení, havarijní pojištění, GAP, pojištění skel a balíček servisních služeb BMW Service Inclusive obsahující servisní prohlídky po dobu 5 let nebo do najetí 100 000 km. Splátka s DPH činí 8 711 Kč. Nabídka je určená pro plátce DPH. Kalkulace pro neplátce bude připravena na požádání. Nabídka platí do odvolání. Služby BMW Financial Services v České republice jsou nabízeny prostřednictvím UniCredit Leasing CZ, a.s., a UniCredit Fleet Management, s.r.o.

Kombinovaná spotřeba paliva a emise CO2 nového BMW řady 2 Active Tourer: 2,0–6,4 l/100 km, 46–148 g/km.

zpět na obsah

CPP160219 Inzerce Lipa Musica 148x297_v04.indd 1

20.06.16 14:11

pokračování

Mediální partneři:

Finanční partneři:

Festival se koná za laskavé podpory:

100 95 75

25 5

Děčín

Litoměřice

Zittau

Großschönau

C.Bau spol. s r.o.

Schirgiswalde

Podporovatelé festivalu:

Oybin

Hlavní partneři festivalu:

Donátoři:

Mons. Mgr. Jan Baxant, biskup litoměřický Římskokatolická farnost Jestřebí

Arbor

spolek pro duchovní kulturu

ce tum dotaci.eu

ce tum dotac .eu

ce tum otac .eu

Oficiální partneři:

CarTec Liberec

Klášterní 464/11 470 01 Česká Lípa

ce tum

prof gran .cz

www.reditelstvijr.cz

Biberova ce trum společnost

Kanalizace Liberec dotaci.eu Tomáš Drobník

centrumdotaci.eu

Arbor

Jarmila a Lubomír Parohovi

JUDr. Jarmila Holovčáková

profigrant.cz

Radka Mothejzíková

spolek pro duchovní kulturu

um d

Mgr. Martin Kolář Klášterní 464/11

470 01 Česká Lípa IČ: 70820503

Hlavní mediální partneři:

zpět na obsah

Prysk

Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa IČ: 70820503

Předprodej vstupenek:

Majj - Kupec, s. r. o.

Kamenický Šenov

Arbor spolek pro duchovní kulturu

IČ: 70820503

dotaci.eu

A B C D

MHF Lípa Musica je členem České asociace festivalů.

Pořadatel:

Stráž pod Ralskem

Stružnice

Doksy

Nový Bor

Arbor spolek pro duchovní kulturu Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa IČ: 70820503