Issuu

Ohlédnutí za posledními koncerty strana 3

Poznejte největší talenty českolipské ZUŠ strana 6

Iva Bittová a Čikori

mezinárodní hudební festival

strana 8

17. září – 21. listopadu 2015 Carl Orff a Carmina Burana strana 10

festivalový zpravodaj

7/ 2015

Soutěžte s námi o vstupenky strana 12

Soutěž

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 17. září – 21. listopadu

2015

Poslední koncert, na který se s námi ještě můžete vypravit resp. zajistit si vstupenky, a to i festivalovým autobusem, pak bude návrat Ivy Bittové, která se tentokrát se svým novým projektem At home a kapelou Čikori představí v jabloneckém divadle. To skutečné finále, které je již řadu měsíců beznadějně vyprodané, přijde na řadu 21. listopadu, kdy se novoborské divadlo rozezní monumentálním mezinárodním provedením proslulé kantáty Carla Orffa Carmina Burana.

festivalové kanceláře. Současně bychom Vás také rádi upozornili na drobnou změnu v obsazení Carminy Burany, která se týká sopránového partu. Závěrem jsme pro Vás připravili poslední soutěž, v níž můžete své znalosti proměnit za 2 vstupenky na koncert Ivy Bittové, který se uskuteční 16. listopadu v již zmíněném Jablonci nad Nisou.

Pokud si chcete zajistit své poslední letošní vstupenky, věnujte, prosím, pozornost změněné otevírací době naší

Za festivalový tým

Změna sólistky

Předprodej vstupenek

Pozvánka do Mimoně

Sólového sopránového partu se v provedení Orffovy kantáty Carmina Burana ujme v sobotu 21. listopadu v Městském divadle v Novém Boru na místo původně avizované Marie Fajtová, sopranistka Jana Sibera. Absolventka Pražské konzervatoře a HAMU je sólistkou Opery Národního divadla v Praze a Státní opery Praha, kde se představil v řadě rolí koloraturního sopránového oboru české i světové operní literatury. Na svém kontě má i řadu úspěšných hostování v zahraničí a pyšní se spoluprací s význačnými dirigenty, jakými jsou M. Armiliato, Sir Ch. Mackerras, J. Bělohlávek, J. Latham-Koenig, G. Tourniaire či E. Dovico.

V současné době jsou stále v prodeji vstupenky na koncert talentů ZUŠ Česká Lípa, který se uskuteční ve čtvrtek 12. 11., a vystoupení Ivy Bittové 16. 11. v Jablonci nad Nisou, kam jede i festivalový autobus. Vstupenky je možné zakoupit on-line či ve festivalové kanceláři v průběhu běžné pracovní doby od 8 do 16 hodin každý všední den, kdy však není možné garantovat přítomnost zaměstnance. Doporučujeme tedy spíše zakoupit vstupenky na místě před konáním vybraného koncertu.

Rádi bychom vás upozornili na výjimečný koncert Scholy Gregoriany Pragensis, který se uskuteční v mimoňském kostele sv. Petra a Pavla v sobotu 14. listopadu 2015 od 16 hodin. Těžištěm programu Maiestas Dei (středověká polyfonie v díle Petra Wilhelmi de Grudencz) je tvorba skladatele polského původu, který působil v prvé polovině 15. století na dvoře Fridricha III. a pobýval pravděpodobně také v Čechách. Vstupné je 140 Kč a vstupenky je možné zakoupit v předprodeji v Městské knihovně Mimoň a v Městském muzeu Mimoň.

ačkoli jsme konání 14. ročníku festivalu oproti letům předchozím prodloužili o více než měsíc, letošní ročník utekl snad ještě rychleji a jsou před námi poslední koncerty. Listopadovou nabídku festivalu otevřelo pokračování řady Lípa Musica dětem určené nejmenším posluchačům, ale ohlédneme se i za posledními projekty říjnovými, které vás zavedly do Prysku, Děčína či Žitavy. Trio finálových koncertů nabídne pokračování mladistvého listopadového úvodu představením nejtalentovanějších žáků českolipské ZUŠ, se kterými bude jako host spolupracovat populární skladatel a klavírista Petr Malásek.

Věříme, že i závěr festivalu Vám přinese neobyčejné umělecké zážitky a těšíme se na setkání s Vámi!

Lucie Johanovská

aktuality Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.org foto: archiv festivalu, Lukáš Pelech Atelier www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

pokračování

Ohlédnutí za posledními koncerty Připravili jsme pro vás tradiční shrnutí reflexí koncertů, které v uplynulých dnech proběhly v Prysku, Děčíně a Žitavě.

Vivat baroko! V sobotu 17. října zavedla 14. Lípa Musica své návštěvníky do obdivuhodným způsobem zrekonstruovaného kostela sv. Petra a Pavla v Prysku, aby v novotou baroka zářícím sakrálním prostoru nechala zaznít vrcholné skvosty hudební, taktéž vzniklé v tomto uměleckém slohu. Ohromující fascinující a cituplná umělecká výpověď, kterou návštěvníci mohli vnímat synchronně takřka všemi smysly, přilákala do Prysku takový počet posluchačů, že kostel takřka praskal ve švech... „Varhanní hudba ve spojení s trubkou navozuje imprese takřka andělské. Dvojnásob to platí u vrcholného barokní repertoáru.“ Těmito slovy předznamenal šestnáctý festivalový večer tištěný program koncertu a nutno dodat, že se nemýlil. Barokní varhany pocházející z roku 1745 rozezněl mladý a úspěšný český varhaník Pavel Svoboda a slavnostní atmosférou dýchající večer otevřel spolu s dalším z německých festivalových hostů, pasovským trumpetistou Oliverem Lakotou intrádou z dílny anglického skladatele Henriho Purcella. Program večera, při němž se posluchači mohli nechat unést i vizuální krásou nadmíru zdařile zrekonstruované interiérové výzdoby tohoto svatostánku, nabídl exkurz do zářící, okázalé a emocemi sr-

zpět na obsah

šící barokní hudby takřka ze všech koutů Evropy. Skladby sólově varhanní střídaly dialogy obou instrumentů prosycené zdobnou zpěvností a vzrušeností výrazu. Středobodem večera se stal Bachův impozantní, avšak vivaldiovskou poetikou stále ještě dýchající Koncert D dur. Ten doplnila řada rozsahově menších, avšak mnohost barokního výrazu přilehavě vykreslujících skladeb. Baroko je mnohdy nazýváno celostním uměním - „Gesamtkunstwerkem“ - a právě tak jej představil i šestnáctý festivalový večer, který soustředěnému a krásou unešenému publiku zprostředkoval výjimečně komplexní zážitek. O jeho uměleckou kvalitu v rovině provedení se mistrovsky postarali oba interpreti. Zářivě jiskřivý tón trubky, intonační jistota a hřejivost výrazu, jež Lakota s lehkostí dosáhl, se jedinečně snoubila s erudicí varhaníka, jenž si se skromnějším barokním nástrojem pocházejícím z roku 1745 doslova pohrál a představil jej s technickou bravurou v barvité paletě jeho rejstříkových možností. Baroko v prapůvodu tohoto slova znamená perlu, a tou jistě další z čtrnáctého bloku festivalových zastavení bylo a ponurý podzimní den rozjasnilo doslova nadpozemskou krásou...

Létající rabín provedl diváky jidišlandem Mezinárodní hudební festival Lípa Musice se ve čtvrtek 22. října podruhé během letošního ročníku vydal do Děčína. Po violoncellovém recitálu Nicolase Altstaedta dovezl do děčínské synagogy klezmerovou kapelu Létající rabín. Po vrcholných klasických zážitcích tak festival přesáhl svůj obvyklý záběr, a díky svěžímu mladému ensemblu učinila jeho dramaturgie rozhodný krok též do žánru world music. Děčínská židovská obec sama pořádá nemálo kulturních akcí a svou synagogu, zkoušenou historií leč zachráněnou, propůjčila nyní Létajícímu rabínu a jeho publiku, jenž zaplnilo prostory do posledního místa. Těžko říci, kolik lidí vědomě přišlo na klezmer jako na oblíbený styl a kolik prostě věřilo reputaci dramaturgie festivalu a nebálo se vstoupit do neznámých vod. Každopádně obě skupiny brzy spojil dominantní rytmus a uchvátily naříkavé klarinetové variace natolik, že práci pro propagaci klezmeru před festivalovým publikem bylo učiněno za dost. Židé si za staletí perzekuce naučili pečlivě střežit před okolním světem své náboženské tradice a rituály a podobně i židovská kultura zůstala celistvá a věrná své osobitosti a rázu. Klezmer, hudba před sto lety výlučně provozovaná Aške-

pokračování

|4 názskými Židy z východní Evropy, prodělal na konci dvacátého století metamorfózu, kdy se jej pro jeho bohaté, pestré a zároveň čitelné výrazové prostředky, chopila celá řada muzikantů, kteří židovské kořeny neměli. Létající rabín je rovněž produktem onoho období, kdy západní svět objevoval nejen klezmer, ale šířeji i hudbu výhodní Evropy a Balkánu. Na druhou stranu Létající rabín není pouhou skupinkou nadšenců world music. Jedná se naopak o muzikanty, kteří se v klezmerovém muzicírování vypracovali natolik, že jejich pojetí nabízí absolutní dávku autenticity a věrného a erudovaného zprostředkování hudebního odkazu židovských muzikantů z doby před sto a více lety. To platí i o jazyku, neboť zpěvák a houslista Vojtěch Peštuka zpívá takřka výlučně v jidiš, v jazyce, jenž společně s těmi, kdo jej užívali, takřka vymizel z jazykové mapy Evropy, a dnes se jím hovoří sotva v pár městských čtvrtích roztroušených po světě. Létající rabín se tak stal divákům průvodcem židovského kulturního cestopisu po jidišlandu, čili místech kde se provozoval či dnes dosud provozuje klezmer. V rámci jednotlivých písní tak došlo na exkurzy na Ukrajinu, do Polska, Besarábie, ale též do současného New Yorku, odkud Létající rabín rovněž čerpá svou inspiraci a chápe se a adaptuje pro sebe současná díla. Skupina stejně tak vytváří na tradiční melodie nové aktualizované texty, jež překládá z češtiny do jidiš či naopak. Létající rabín velice přesvědčivě předvedl klasické vyprávěcí figury tradicionalistického pojetí klezmeru. V nástrojovém obsazení navíc nechyběl cimbál, jenž celá řada ansámblů věnujících se balkánské a východoevropské muzice zoufale po-

zpět na obsah

strádá ke kompletnímu nástrojovému obrazu. V Létajícím rabínu na něj v některých písních alternovala flétnistka, nicméně akustika sálu, či jeho nazvučení mu nedávalo příliš vyniknout. Též mikrofon pro zpěváka mohl být nazvučen o něco lépe, neboť nezprostředkovával texty příliš srozumitelně. Na místě ale byl, protože odezpívat koncert bez aparátu s rozjetým klezmerovým ansámblem za zády by asi bylo na hranicích zpěvákových sil. Hudební projev Létajícího rabína jinak ale fyzicky náročný je, vyžaduje to ráz klezmeru a zejména jeho nároky na jednotlivé nástroje. Rytmiku obstarává akordeon a kontrabas, ve vyprávěcích pasážích je stěžejní klarinet a jeho dialogy s ostatními nástroji, zde houslemi a příčnou flétnou. Právě o C Klarinetu Vojtěcha Pospíšila je na místě říci, že souboru dává jeho syrovou, akademicky neakademickou tvář. Jeho hra byla správně nakřáplá a naříkavá ve výškách, předvedl krásná tremola i výrazové duté tóny v nízkých polohách. Když byla řeč o ortodoxně neakademickém pojetí hudby, platilo to zejména o houslistovi Vojtěchovi Peštukovi, který užíval docela neklasických a neotřelých smyků. Housle držel podle doby, na kterou hrál, pokaždé jinak, ale vždy by k tomu měli virtuózové klasické školy výhrady. V nadsázce by se dalo zavtipkovat, že musel být v houslích mnoho bit přes prsty za držení nástroje, až nalezl klezmer, který jej osvobodil a udělal šťastným, tak to alespoň působilo. Létající rabín je skupina, jež se díky stylu, který věrně provozuje, řadí k výjimečným úkazům na folkloristické scéně české world music. Své hudební menu doká-

že podat vždy dobře připravené, ať už hraje v hospodě, v klubu nebo pro sedící publikum, jako tomu bylo v děčínské synagoze. Autor: Tomáš Cidlina

Smetanovo trio nadchlo Žitavu Letošní saská festivalová kapitola se s úspěchem uzavřela v sobotu 31. října v Měšťanském sále v Žitavě. Odkaz české hudby od klasicismu po modernu zde představilo Smetanovo trio, které se řadí k nejprestižnějším českým komorním ansámblům. Tuto pověst trio i v pozměněném obsazení beze zbytku naplnilo a svým výkonem přimělo posluchače k dlouhotrvajícím ovacím včetně potlesku vstoje. Lípa Musica si již před čtyřmi lety předsevzala rozvíjet a prohlubovat česko-německé přátelství přeshraniční hudební výměnou. Trojici letošních saských koncertů završila poslední říjnovou sobotu prezentací osvědčeného vývozního artiklu české klasické hudby - její komorní podoby. Do zdobného Měšťanského sálu žitavské radnice pozvala Smetanovo trio, které se se svou úctyhodnou tradicí sahající až do 30. let minulého století řadí do pomyslného zlatého fondu této hudební kategorie. Trio hrající v posledních letech převážně ve složení Čechová - Vodička - Páleníček přijelo do Žitavy s novou posilou v houslovém partu. Nového koncertního mistra České filharmonie Jiřího Vodičku odvolaného na zájezd orchestru do Ja-

pokračování

|5 ponska totiž na poslední chvíli vystřídala jedna z nadějí nejmladší houslové generace Markéta Janoušková a nutno podotknout, že se jednalo o záskok velmi zdařilý. Večer nabídl neotřelou dramaturgii, jejímž jednotícím prvkem byla česká hudba. Program otevřela ukázka z tvorby neprávem upozaďovaného velikána období klasicismu, který přes své nemalé úspěchy v zahraničí a spojení se světovou skladatelskou špičkou se stále v českých luzích a hájích netěší výraznější oblibě. Je sonáta pro klavírní trio však byla posluchačsky zajímavým kusem, který večeru na úvod vtiskl klasicistně vznešený ráz. Druhým číslem programu byly barvité Pastorály Bohuslava Martinů. Pětidílná moderní, avšak přístupná skladba neobyčejně svěžího charakteru sršela v podání Smetanovců živou energií, ale dokázala pohladit i jemnou lyrikou. Efektní a líbivé dílo francouzského ražení bylo příjemným kontrastem k uhlazenému úvodu. Po přestávce se trio ujalo interpretace známého a závažného kusu svého jmenovce Bedřicha Smetany. Proslulé a vysoce ceněné Klavírní trio g moll je mistrovským dílem, v němž svým způsobem skladatel překonává sebe sama a které na interprety klade neobyčejné nároky stran techniky, ale a především výrazu. Hluboká hudební výpověď osudem těžce zkoušeného skladatele je výjimečně silným dílem, které v dobré intepretaci posluchače uchvátí nikoli laciným sentimentem, ale oduševněle ryzím až mrazivým prožitkem reflektujícím sílu osudu. Smetanovo trio je skutečně výjimečným zjevem na české hudební scéně, které již

zpět na obsah

řadu let sbírá úspěchy u posluchačstva i kritiky doma i v zahraničí. Jeho jedinečnost a kvalita pramení z osvědčené praxe a předpokladu kvalitní komorní práce, kterou je bezpodmínečná vysoká úroveň sólistického vybavení jeho jednotlivých členů, o čemž v případě Smetanova tria nemůže být pochyb. Ta je pak pevným základem pro dokonalou souhru, napětí a nenucený, avšak upřímný a hluboký výraz. A právě to ocenilo i festivalové publikum, které si svým nadšeným a dlouhotrvajícím potleskem vstoje vysloužilo hned dva přídavky. Těmi byly dvě Dvořákovy dumky, čímž žitavský večer dokonale uzavřel přehlídku české klavírně triové tvorby. Bravo!

Dětské dopoledne v Děčíně Dětské dopoledne v Děčíně přichystala Lípa Musica na čtvrtek 5. listopadu a nabídla v rámci pokračování dramaturgické řady Lípa Musica dětem setkání s Dětskou operou Praha. Městské divadlo v Děčíně po dva dopolední termíny naplnily děti ze základních škol Libereckého a Ústeckého kraje a shlédly komponovaný program zahrnující přestavení osobnosti skladatele a hudebníka Karla Hašlera a legendární terezínskou dětskou operu Brundibár Hanse Krásy v podání souboru Dětská opera Praha.

se veřejné premiéry před válkou dílo již nedočkalo. Poté co byl Krása deportován do Terezína, stala se opera nástrojem nacistické propagandy a dočkala se premiéry a řady repríz přímo v táboře. Dílo tak přispělo i ke zmírnění útrap dětí v táboře a současně se stalo i nenápadnou revoltou proti nacistickému zlu promítnutému do postavy flašinetáře Brundibára. Dětsky pojatý příběh opatřený moderní, avšak přístupnou hudbou je tak jedinečným mementem válečných zločinů umožňující první vjem nejmladším generacím. Soubor malých a mladých zpěváků vedený pěvkyní Jiřinou Markovou-Krystlíkovou současně ve scénickém provedení seznamuje děti i se základními rysy operního žánru. Přínos tohoto projektu s ohledem na výše zmíněné je nesporný a dokazuje jej i šestnáct let existence souboru lemované nejedním úspěchem v mezinárodním měřítku a samozřejmě a především nadšené přijetí mladých diváků.

Oba programy rezonují s tématem druhé světové války a nacistickými zvěrstvy a jemnou, přístupnou formou dětem předkládají vlastní podstatu sváru dobra se zlem. Hans Krása coby reprezentant meziválečné hudební avantgardy operu Brundibár zkomponoval ještě před vypuknutím 2. světové války, avšak pro sílící represe židovského obyvatelstva

pokračování

Program večera: Claude Debussy - Arabeska č. 2 Anežka Marková - klavír (Jiřina Jeništová) Roger North - Masquerade Royale Miroslav Hošek - Cvrček Anna Hošková - zobc. flétna (Michaela Mühlhansová) Petr Iljič Čajkovskij - Nocturno Jiří Novotný - klarinet (Pavel Hric) klavír Margarita Moskvinová Václav Trojan - Vlaštovička lítá Wolfgang Amadeus Mozart - Zamlčení Barbora Procházková - zpěv (Michaela Vyhnánková) Georg Philip Telemann - Koncert e moll pro hoboj, smyčcové nástroje a basso continuo III. věta - Largo Jana Slavíková - hoboj (Alena Losová) Přestávka Vojtěch Šeminský - Kvartet Drum Kvarteto bicích nástrojů Bártl Vojtěch Nešpor Pavel Semrád Štěpán Suchý Ondřej Victor Young - When I Falling Love Phil Spector / Jeff Barry - Be My Pěvecké trio - Melmuková Anna Skalková Kateřina, (Čermáková Anna) Michaela Vyhnánková klavír Margarita Moskvinová, Petr Malásek Sólo skladba P. Maláska Don’t Steal me Stuff – Gordon Goodwin Most přes rozbouřené řeky – Simon a Garfunkel Blusette – Toots Thielemans No Moon At All – Redd Evans, Dave Mann The Chicken – James Ellis Straighten Up And Fly Right – Nat King Cole Caravan – Duke Ellington, Irving Mils, Juan Tizol Cold Duck Time – Eddie Harris Jazzová farma, Marek Šulc a Petr Malásek

zpět na obsah

Poznejte největší talenty českolipské ZUŠ Základní umělecká škola v České Lípě je moderní institucí, která se má při pohledu zpět čím chlubit. Kromě klasické naukové a nástrojové výuky škola nabízí celou řadu dalších projektů, které navenek zvyšují její atraktivitu. Uvnitř školy samotné pomáhají četné hudební formace mladé žáky inspirovat a motivovat k další umělecké činnosti mimo běžné výukové hodiny. V nedávné minulosti při ZUŠ Česká Lípa fungoval Orchestr partnerských měst, ve kterém společně pod taktovkou Pavla Hrice spoluúčinkovaly českolipské hudební talenty s dětmi z polského Boleslawiece. Dnes při škole působí Komorní soubor dechových nástrojů, Kytarový soubor, Smyčcový soubor Kubelík či ansámbl bubeníků fungující pod názvem Hluchá parta.

Žáci ZUŠ Anežka Marková (klavír) Anežka začala hrát na klavír v šesti letech a na zobcovou flétnu již ve školce. Úspěšně reprezentuje Základní uměleckou školu Česká Lípa na různých koncertech, soutěžích, a to jak ve hře na klavír, tak ve hře na příčnou flétnu, v komorním orchestru a v dechovém kvintetu. Studuje na Gymnáziu v České Lípě. Je velkou čtenářkou, ráda plave, lyžuje a jezdí na koni.

Jazzová farma vznikla při ZUŠ v České Lípě v roce 2006. Dechový orchestr pracující pod vedením trumpetisty Aleše Jungmana si vzal za cíl hlavně motivovat začínající muzikanty, rozšířit jim hudební obzor a získat co nejvíce praktických zkušeností. Za několik let existence se Jazzová farma stala důležitým tělesem doprovázejícím četné společenské akce na Českolipsku. Jazzová farma pravidelně vystupuje na městských slavnostech, Majálesu nebo na muzejních nocích. Byla taktéž přizvána k programu hudebního festivalu Všudybud a plánováno je i její vystoupení na Sjezdu swingařů v České Lípě. Svou stopu ale mladí muzikanti zanechali i na Mezinárodním jazzovém festivalu v Litvínově a festivalu Jazz pod Kozákovem v Semilech. V kategorii jazzových

Anna Hošková (zobcová flétna) Anna Hošková je žákyně 3. ročníku Základní umělecké školy Česká Lípa, a to ve hře na zobcovou flétnu. V minulém školním roce se účastnila soutěže ZUŠ a probojovala se až do ústředního kola. Soutěžní řetězec uzavřela krásným 2. místem.

Jiří Novotný (klarinet) Jirkovi Novotnému je 14 let. Základní uměleckou školu v České Lípě navštěvuje od svých 5 -ti let. Na úplném začátku si sám vybral zobcovou flétnu.

a tanečních orchestrů se Jazzová farma zúčastnila dvakrát celostátní soutěže. V současnosti Jazzová farma uskutečňuje vlastní projekt nazvaný Večery s Jazzovou farmou. Jedná se o cyklus pravidelných koncertů, na kterém s českolipskými mladistvými jazzmany vystupují jejich hosté ze spřátelených ZUŠ. ZUŠ Česká Lípa tedy opravdu má co nabídnout, což dokáže i na festivalovém koncertu, který se uskuteční ve čtvrtek 12. listopadu v českolipském Jiráskově divadle a který svou přítomností ozdobí i populární klavírista a skladatel Petr Malásek. Vstupenky jsou stále v prodeji.

Jirkovou první učitelkou byla paní Eva Zemanová. Na zobcovou flétnu hrál 5 let a pak hrál ještě jeden rok na altovou flétnu u paní učitelky Jany Christovové. Když Jirka trochu dorostl, splnil si sen. Začal hrát ve třídě pana učitele Pavla Hrice na klarinet. Již několik let hraje v Komorním souboru dechových nástrojů, v Klarinetovém kvartetu a Dechovém kvintetu při ZUŠ Česká Lípa. Kromě klarinetu navštěvuje třetím rokem i hodiny klavíru. Jeho klarinetovým oblíbencem je světoznámý klarinetista pan Acker Bilk. Kromě muziky se Jirka věnuje atletice, rád jezdí na kole, hraje fotbal, zkouší golf a tenis. Doma slepuje papírové

pokračování

modely z Abíčka. Se svými modely se umístil na 2. místě celostátní soutěže „Papírovým světem s Richardem Vyškovským“, jehož modely má nejraději. K Jirkovým největším hudebním úspěchům patří druhé místo v Ústředním kole soutěže žáků Základních uměleckých škol v ČR ve hře na klarinet, které se konalo na jaře letošního roku v ZUŠ Liberec.

Jana Slavíková (hoboj) Hudba Janu okouzlila již v útlém věku, v osmi letech se začala věnovat hře na zobcovou flétnu. Před pěti lety si vybrala pro své další studium v základní umělecké škole v České Lípě hoboj, ke kterému má velmi vřelý vztah. Za svoji hráčskou kariéru ji posluchači mohli slyšet na mnohých koncertech školy, nejen v sólových skladbách, ale také v rámci komorních souborů a orchestru. V loňském školním roce měla příležitost své umění předvést i v zahraničí, v Itálii. Pravidelně se se skvělými výsledky zúčastňuje soutěží a přehlídek, v letošním roce získala 1. místo v celostátním

Petr Malásek Klavírista a skladatel Petr Malásek v roce 1985 absolvoval pražskou konzervatoř. V roce 1990 zakončil Hudební fakultu AMU v Praze, kde se u prof. Pauera a Riedelbaucha věnoval oboru kompozice. Je autorem skladeb Metamorfózy pro symfonický orchestr, koncertu pro flétnu a smyčce a koncertu pro klavír a big band. Kromě toho je autorem hudby k mnoha filmům, inscenacím a divadelním představením. Z nich za zmínku stojí hudba k představením Kráska a zvíře, dětský balet Čertoviny a baletní muzikály Edith, vrabčák

zpět na obsah

kole soutěže základních uměleckých škol vyhlašované Ministerstvem školství, mládeže, tělovýchovy a sportu. 4. listopadu 2015 byla oceněna představiteli Libereckého kraje za vynikající reprezentaci našeho kraje.

Barbora Procházková (zpěv) Barbora je žákyní 7. ročníku a studuje sólový zpěv ve třídě paní učitelky Michaely Vyhnánkové. Během jejího působení na pěveckém oddělení vzorně reprezentuje školu na mnoha soutěžích a dosahuje svými výkony na přední příčky v umístění. Za všechny jmenujme např. Karlovarského Skřivánka, Pražského pěvce nebo Písňovou soutěž Bohuslava Martinů…Vždy se také účastnila Soutěže ZUŠ v sólovém a komorním zpěvu, kterou vyhlašuje MŠMT pro žáky uměleckých škol v tříletých intervalech. Poslední proběhla minulý školní rok. Její zvonivý a lehký soprán zaujal porotce ve všech kolech a Barča se tak prozpívala až do kola ústředního. V silné konkurenci obstála a domů si přivezla diplom za krásné 2. místo.

z předměstí a Čachtická paní. Jako pianista, aranžér nebo jako producent se podílel na vydání několika desítek hudebních nosičů. Na pódiích je Petr Malásek známý jako vynikající doprovodný klavírista. Více jak dvacet let spolupracoval s Hanou Hegerovou, jejíž poslední album Mlýnské kolo v srdci mém produkoval. Úspěšné byla i jeho angažmá pro Lucii Bílou, jíž rovněž produkoval velmi úspěšné album Bílé Vánoce Lucie Bílé. Jako pianista je již 12 let členem jazzové formace František Kop kvartet, složené z předních českých jazzových osobností, na jejíž tvorbě se podílí i autorsky.

Bicí soubor Kvartet Drum Bicí soubor s názvem „Kvartet Drum“ byl vytvořený z žáků ze základní umělecké školy v České Lípě pro reprezentaci školy v soutěži uměleckých základních škol v komorní/souborové hře na bicí nástroje. K vytvoření tohoto bubenického ansámblu vybral učitel Vojtěch Šeminský nejzkušenější a technicky nejvyspělejší žáky ze své početné bicí třídy: Ondřeje Suchého, Štěpána Semráda, Vojtěcha Bártla a Pavla Nešpora. Tito žáci skladbu, kterou napsal jejich učitel tak zvaně na míru, nastudovali a interpretovali tak dobře, že se dostali až do celostátního kola. V celostátním kole pořádané letos na jaře v Praze se tento českolipský bubenický projekt vedeným učitelem Vojtěchem Šeminským umístil na třetím místě. Je důležité zmínit, že za celou dobu existence Základní umělecké školy Česká Lípa v bicím oddělení byl tento úspěch naprosto prvotní záležitostí. Do této doby se bicí soubor do celostátního kola soutěže základních uměleckých škol

nikdy nedostal. Takže pedagogické a skladatelé dovednosti učitele Vojtěcha Šeminského nestojí za nepovšimnutí, ale neznamenal by nic, kdyby nebyli snaživí žáci, jako je Ondřej Suchý, Štěpán Semrád, Vojtěch Bártl a Pavel Nešpor. Zásluha tohoto úspěchu patří rozhodně všem ...

Pěvecké trio ZUŠ Česká Lípa Trio ve složení Anna Melmuková, Kateřina Skalková a Anna Čermáková společně vystupuje na vernisážích, koncertech a soutěžích od roku 2010. Za svou pěveckou kariéru na základní umělecké škole měly dívky možnost dvakrát ukázat, co umí, v Soutěži ZUŠ v komorním zpěvu. Pokaždé se prozpívaly až do kola ústředního. V roce 2012 byly ve své kategorii třetí. V loňském roce své skóre ještě vylepšily a získaly místo druhé. Jsou to nerozlučné kamarádky a studentky místního gymnázia a proto jim to tak pěkně dohromady ladí. Na koncertě 12. listopadu však Aničku Čermákovou nahradí jejich paní učitelka Michaela Vyhnánková.

V posledním desetiletí velmi úzce spolupracuje s Baletem Národního divadla. V týmu s režisérem Josefem Bednárikem a choreografem Liborem Vaculíkem se podílel na vytvoření hudební složky k baletům Malý pan Friedemann, Psycho, Čajkovskij, Coppélia, nebo Isadora Duncan. Též zkomponoval původní hudbu k taneční komedii Někdo to rád…v choreografii Libora Vaculíka a režii Vlastimila Harapese.

pokračování

pondělí 16. listopadu, 19.00 h. Jablonec nad Nisou, Městské divadlo At Home Jan Skácel: Uspávanka Libor Kadlec: Větvička Linda Gregg: At home Li-Young Lee: One Heart Vladimír Václavek: Noc Richard Müller: Andělé Kent Hunt: A Paper Cone of cherries Karel David: Želé Tichý nápěv Iva Bittová – housle, zpěv Čikori Vladimír Václavek - akustická kytara Jaromír Honzák - kontrabas Oskar Török – trubka Vstupenky ZDE Rezervace autobusu ZDE

Iva Bittová a Čikori Jako pozvánku na nový projekt Ivy Bittové s kapelou Čikori, který si budete moci vychutnat 16. listopadu v Městském divadle v Jablonci nad Nisou, zařazujeme rozhovor, který Iva Bittová poskytla slovenskému deníku SME, a to v původním znění ve slovenštině.

Iva Bittová: Život máme na to, aby sme v ňom išli do hĺbky Výnimočnú hudobníčku IVU BITTOVÚ čoraz viac baví hrať, spievať a odkrývať hlboké korene seba aj hudby. Jej hudobný prejav sa nedá zaradiť do žiadnej škatuľky, lebo akákoľvek by pre ňu bola priúzka. „Niektorí odjakživa krútia hlavou a hovoria – čo to tá Bittová robí, veď ona len reve,“ rozpráva so smiechom hudobníčka, ktorá patrí k svetovej elite. IVA BITTOVÁ má v pláne nové albumy aj spolupráce a leto plné koncertov. My sme sa s ňou rozprávali na Pohode, kde hrala spolu s Čikori. Zdalo sa nám to, alebo ste playlist dohovárali priamo na pódiu? „Nie, nezdalo. Robievame to tak vždy. Mám to tak rada, pretože každá pesnička má celkom iný charakter. Až podľa reakcií publika viem rozlíšiť, čo potrebujú dostať. Či sú naladení na zádumčivé a intímnejšie skladby, alebo niečo veselšie. Energia tam však musí byť vždy.“ Tá z vás nielen na pódiu priam žiari. Je pre vás hudba o jej získavaní či dávaní? „Je to oboje. Keď funguje iba jedna strana, tak to nie je dobre. Hrať ma baví čoraz viac a viac, lebo reakcie ľudí sú ohromné. Sú takí natešení! Akoby sa pri koncerte celkom otvorili, prijímajú moju

zpět na obsah

energiu, ale okamžite mi ju dávajú späť. Keď sa vraciam do Ameriky po mesačnom európskom turné, tak sa ma susedia len pýtajú – Iva, ako to dokážeš? A ja im hovorím, že vôbec nie som unavená, lebo ma dobíja energia ľudí. Samozrejme, má to aj únavné súčasti – cestovanie a stravovanie – musím si dávať pozor, aby som to zvládla v zdraví.“ Ani počas veľmi intímnych skladieb nemáte problém sústrediť sa, hoci občas počuť ruchy z iných pódií. „Nie, nemám. Je to aj tým, že keď sa raz rozhodnete nejakú ponuku prijať, musíte s tým rátať. Na Pohode som už hrala a vedela som, do čoho idem. Nie je to jednoduché, ani pre mňa, ani pre kapelu a ani pre publikum. Mám však pocit, že na chvíľu sme si vytvorili akýsi vlastný kontakt, pokoj a prebehlo to, čo malo.“ Prednedávnom ste v rámci festivalu Viva Musica! odohrali Mater, ktorú pre vás zložil Vladimír Godár. Aké to bolo? „Úžasné! Je to vždy také požehnanie. Je totiž veľmi ťažké všetkých nás zorganizovať, predsa len, je to množstvo hudobníkov. Je mi dosť ľúto, ak sa to podarí iba raz za rok. Som preto vďačná za každú príležitosť. Viva Musica! bola v tomto prípade veľmi odvážna. Celý program robia mladí ľudia, ktorí pracujú so žánrom klasiky aj inak než celkom klasicky, ale majú veľkú návštevnosť a ja im držím palce.“ Naživo ste ju však spievali trochu inak, než znie z cédečka.

„To veru áno, ale to je tak vždy. Medzi štúdiovou nahrávkou a živým vystúpením musí byť rozdiel a vždy aj bude. Mňa veľmi baví dostať do vystúpenia kus života, ktorý som medzičasom prežila. A myslím, že aj väčšina ľudí chodí rada na moje koncerty práve preto, lebo vie, že to bude iné než to, čo majú doma na cédečku. Viem, že to platí aj naopak a možno by radi počuli koncert aj doma, ale ja to nie som schopná urobiť. Pri nahrávaní v štúdiu je to vždy akési intímnejšie a skrátka iné než naživo. Baví ma robiť dynamiku, ale mám rada aj tiché veci. Niektorí odjakživa krútia hlavou a hovoria – čo to tá Bittová robí, ona len reve. Je to taká podivná značka, s ktorou si ma mnohí spájajú, ale ja myslím, že o tom to nie je. Verím tomu, že aj silná energia sa dá podať v najnižšej dynamike a vychádza z nej rovnaká sila.“ S Vladimírom Godárom vraj chystáte aj niečo nové. „Áno, aj v spolupráci s Pavlom Maruščákom, ktorý veľmi pomohol pri realizácii CD Mater. Zhodli sme sa, že už je najvyšší čas.“ Po lete by ste mali mať hotovú aj sólovú platňu, je to tak? „Áno, budú tam nové veci, ktoré vznikli počas posledných troch rokov. Teraz práve dokončujeme album pre nemecké vydavateľstvo ECM Records a hneď potom odchádzam na Zelenú horu k Santinimu, kde nahrávam nové skladby, ktoré sa už na album pre ECM nedostali.“

pokračování

Zpěvačka, houslistka a herečka Iva Bittová je jednou z nejnápaditějších osobností české hudební scény. Věnuje se nadšeně mnoha hudebním odvětvím včetně klasické hudby a ve všech exceluje. Expresivitou svého projevu dokáže oživit jakoukoliv scénu. Hudební dráhu začala studiem zpěvu a hry na housle na konzervatoři v Brně. Při studiu spolupracovala s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a od roku 1978 byla členkou Divadla na provázku. Zde se výrazně zapsala rolí Eržiky v Baladě pro banditu. Od osmdesátých let se Iva Bittová věnovala vlastní tvorbě inspirované moravskými lidovými písněmi. Současně se ale v rámci kapely Dunaj a dalších projektů stala osobností na poli jazz-rockových a alternativních žánrů. Za zmínku stojí též její pozdější spolupráce s bubeníkem Pavlem Fajtem. Je až obdivuhodné, nakolik dokáže svou energii opřít naplno různými směry, neboť v záplavě alternativ Iva Bittová neopomíjí klasickou hudbu. V roce 2004 vystupovala v roli Elvíry v opeře Don Giovanni newyorské Carnegie Hall. Přitom si nadále rozšiřuje vzdělání dalším studiem operního zpěvu a hry na housle a v tomto roce absolventským koncertem završila studium na brněnské Akademii staré hudby. Vladimír Václavek je výrazným hudebníkem české alternativní scény. Jeho autorská tvorba je ovlivněna alternativním rockem a world music. Začátek jeho hudební kariéry je spojen s kvasem brněnských alternativ v osmdesátých letech, kdy jako kytarista a baskytarista působil v kapelách Dunaj a E. Později se vydal na sólovou dráhu a věnoval se projektům širšího uměleckého záběru. Kromě vlastních textů zhudebňoval též poezii Bohuslava Reynka, Jana Skácela nebo Antonína Přidala. Ke spojení s Ivou Bittovou došlo v roce 1997 a jeho plodem bylo dvojalbum Bílé inferno. Jazzověji orientovaný projekt Čikori, který následoval, dokázal předchozí meditativní dvojdesce dodat na živelnosti a scéničnosti. V obou hudebních počinech byl Václavkovi a Bittové partnerem také kontrabasista Jaromír Honzák. Kromě hudebních projektů Vladimír Václavek publikoval básnické sbírky a knihu Neviditelný svět, která reflektuje jeho inspiraci šamanismem.

zpět na obsah

Aké to budú pesničky? Skúšali ste už rôzne žánre vrátane folku. „Ten mám už asi za sebou. Tie ľudové motívy, ktoré boli najsrdcovejšie, som už spracovala. Doma mám však ešte štyri hrubé slovníky slovenských ľudových piesní, ktoré mi darovala mama, a občas do nich nahliadnem. Pre akúsi vlastnú potrebu si napríklad teraz robíme s jednou kamarátkou huslistkou chuť na Györgyho Kurtága. Je to blázinec, nedá sa tam dopočítať dôb. Beriem to ako výzvu, že sa naučím hudbu nejakého iného skladateľa, ako to bolo v minulosti s Janáčkom či Bartókom. Robím to pre seba, a keď to dopadne dobre, tak to vyventilujem aj von. Teraz sa však čoraz viac snažím vytvoriť čisto vlastnú hudbu.“ Máme pocit, že keď hráte s Čikori, myslíte trochu aj na otca. „Čítate to veľmi dobre, tatínek je so mnou stále. A predsa len, Čikori majú nástroje, ktorým rozumiem, ktoré sú srdcové. Všetci hráči sú skvelí a otca mi veľmi pripomínajú. Je to tak, že každý z nás má akúsi krvnú skupinu a svet sa točí v kruhu, vraciate sa v ňom späť, ale zároveň idete stále niekam ďalej.“ A ako sa darí synom? Ešte spolu s mladším hrávate? „Starší Matúš práve skončil štúdium práva, prišiel so mnou aj sem. Ten mladší, Tonda, to je už skladateľ a performer. Študuje a vystupuje v Amerike. Je veľmi talentovaný, ja to už môžem zabaliť. (smiech) Už so mnou veľmi nechodí, je rozumný a nechce byť nejaký synáčik pani Bittovej. Ale občas si spolu zahráme. Pozvala som si ho na prídavok pred pár týždňami, keď som hrala v Toronte a Ottave. Ľudia boli nadšení. On je sladký, má krásny prejav a nebojí sa. Kedysi som ho so sebou brávala často. Vedela som, že neskôr to už tak nemusí byť a chcela som si ho ešte trochu užiť. Asi to bolo dobré aj preňho, lebo mal šancu utvrdiť sa

v tom, že chce byť hudobníkom. A dostal do seba aj čosi podobné mne – dokáže skákať zo žánru do žánru, hrať džez aj klasiku, je ešte bohatší o to, že rozumie aj elektronike. Veľmi ma to teší.“ Po presťahovaní do Štátov sa vám otvorili nové možnosti a spolupráce. Vraj to dokonca funguje tak, že vy si vyberáte. Je to tak? „Mám veľké šťastie, že je to tak - ponuky prichádzajú samy. Ja si podľa toho, na čo sa cítim a čo ma zaujíma, môžem vybrať. Hovorí sa tomu ideál. Som vlastne veľmi spokojná a vždy sa nechám prekvapiť. Ešte nikdy som nešla do niečoho, čo by absolútne nefungovalo. Viem, veľmi skritizovali našu spoluprácu s DJ Javasom. Je pravda, že som tomu asi mala venovať viac, ale keď som napokon videla, že to doma počúvajú deti a že im to niečo dáva, tak som si povedala, že to splnilo aspoň nejaký účel. Bola to skúška a zároveň jedna z mála vecí, ktoré neboli najlepšie. Myslím však, že aj zlé skúsenosti nás vždy nejakým spôsobom posúvajú.“

zodpovednosť a možno aj uvedomelosť. To, že viete, že ste na správnom mieste a že robíte a sprostredkúvate to, o čom ste presvedčení, že je správne. Potom je prirodzené, že celý život bojujete s tým, aby ste si to nespochybnili a aby vám to ani nikto iný nespochybnil. Človek si musí veriť. Viem, pre nikoho z nás to nie je ľahké, ale keď napríklad vidím za sebou výsledky a reakcie ľudí, ktoré sú také úžasné, tak to z mojej strany nie je iba akési sprostredkovanie, odovzdanie. Je to dialóg a akýsi vzájomný liečebný proces, keď sa skrátka máme radi a keď má zmysel žiť. A to je veľmi dôležité.“ zdroj: http://kultura.sme.sk

Video Iva Bittová a Čikori: Větvička

Čo je to, čo má hudba sprostredkovať? „Myslím, že je to obrovské odovzdanie pozitívnych vibrácií a ja tam cítim akúsi pravdu podstaty a bytia. Myslím si, že život máme na to, aby sme išli čo najviac do hĺbky a ja sa snažím cítiť svoje korene čo najhlbšie. Teraz som sa rozhodla, že budem na staré kolená študovať starú hudbu, už ma aj prijali na filozofickú. Chcem o hudbe a jej teórii vedieť čoraz viac. Som taká spiatočníčka. Uvedomujem si, že nie som priekopníčka úplne nových jazykov v hudbe, nie som super moderný človek, ktorý ide s dobou. Skrátka, chcem obsiahnuť svoju podstatu so všetkým, čo k tomu patrí. A cítim, že som zakorenená hlboko do zeme.“ Čo je pri robení hudby dôležité? „Je to niečo, čo platí pre akúkoľvek prácu, ktorú robíte, a to je maximálna

pokračování

| 10

Carl Orff a Carmina Burana Carl Orff pocházel z hudbymilovné mnichovské rodiny. Od útlého dětství se učil hře na klavír a později i na varhany a violoncello. Absolvoval gymnázium a v roce 1914 zahájil studia na mnichovské Akademii der Tonkunst. V roce 1924 založil v Mnichově společně s Dorotheou Güntherovou školu tance, gymnastiky a hudby, kde si experimentálně ověřoval nové možnosti hudební výchovy dětí. Tak vznikl Orffem prosazený pojem Schulwerk jakožto systematická metoda, v níž jsou žáci pomocí soustavy cvičení podle melodických a rytmických modelů vedeni k vlastní improvizaci. Carl Orff, velký humanista, pedagog a skladatel, ojedinělá osobnost dvacátého století, celý život hledal to, co „probouzí a rozvíjí duchovní síly, co tvoří humus duše“ (Orff). V oblasti pedagogiky to byla pro Orffa elementární hudba, spojení slova, hudby a pohybu.

DĚTSTVÍ A MLÁDÍ Matka Carla Orffa byla povoláním klavíristka a vyučovala svého syna od jeho pěti let klavírní hře. Orff vzpomíná na svou ranou touhu po tvorbě, kterou jeho matka podporovala, takto: „Nejprve namalovala na břidlicovou tabulku pět linek a potom se přešlo k notám. V Gdur, hned s jedním křížkem. Tak jsem si vyhledal na klavíru ukolébavku s vlastním textem. Moje maminka napsala k melodii několik doprovodných not a už tu byla hotová skladba. Tím se mi otevřel svět. S velkou trpělivostí mi má matka pomáhala stále znovu při zápisu, ale brzo jsem byl schopný letu a mohl jsem s experimenty pokračovat sám.“ Ještě za gymnaziálních studií se Orff sám dále autodidakticky vzdělával v kompozici a r. 1912 vyšlo tiskem jeho první dílo, cyklus písní Eliland. Krom kompozice byly jeho oblíbenými předměty staré jazyky: „Číst Homéra byla pro mne hudba“.

ORFF SKLADATEL Od roku 1912 pak navštěvoval Akademii muzických umění v Mnichově, aby zde mohl pokračovat ve studiu skladby

zpět na obsah

a kombinovat své samostudium s tradičními cestami a postupy, které se vyučovaly ve škole. Na jedné straně našly Orffovy experimentátorské snahy v oblasti kompozice uplatnění i v jeho budoucí pedagogické práci, na druhé straně činnost pedagogická potom zpětně ovlivňovala též jeho činnost uměleckou: Orff často říkal a psal, že „Schulwerk je jeho kamenný lom, ve kterém vybírá stavební materiál pro svá velká díla.“ Orff se učil se také u starých mistrů, jejichž díla studoval a upravoval (např. nové aranžmá Monteverdiho Orfea). Světovou proslulost si získává jako dvaačtyřicetiletý skladatel svou scénickou kantátou Carmina Burana (1937), která i pro něho samotného měla velkou důležitost mezi ostatními díly, jestliže o ní pronesl: „Moje sebrané spisy začínají od Carminy Burany“. Přitom k jejímu vzniku jej dovedla náhoda, objevení starého rukopisu s milostnými a pijáckými písněmi. Orff o této příhodě píše ve svých vzpomínkách: „Dobře to se mnou mínila Fortuna, když mi přihrála k rukám Würzburský antikvariátní katalog, ve kterém jsem narazil na titul, přitahující mne magickou silou: Carmina Burana.“ O několik let později skládá Orff Catulli Carmina

(1943) a Trionfo di Afrodite (1951), jež tvoří spolu s Carminou Buranou trilogii Trionfi). Dalším Orffovým významným inspiračním zdrojem byl vedle středověkých textů pohádkový mýtus. Pohádky bratří Grimmů se mu staly inspirací pro opery Měsíc (1938) a Chytračka (1942), pro kterou vedle pohádkového motivu krále a chytré ženy použil také řadu suše drastických výroků ze sbírky přísloví z roku 1846. Důležitým základem je řeč také v bavorských hrách Die Bernauerin a komedii Astutuli. V bavorském dialektu jsou napsány také dvě hry s náboženskou tématikou Comoedia de Christi Resurrectione (1955) a vánoční hra Ludus de Nato Infante Mirificus (1960). Antické motivy zpracovává ve hrách Antigona (1949), Oedipus Tyrannos (1959) a Prometheus (1968).

ORFFŮV INSTITUT V roce 1961 založil Orff v rámci salzburské univerzity Mozarteum institut (od roku 1963 nese název Orffův institut), který měl být centrálou pro šíření myšlenek Orffova Schulwerku. Nejde

pokračování

| 11

ZÁVĚREČNÝ KONCERT FESTIVALU sobota 21. listopadu, 19.00 Nový Bor, městské divadlo

Carl Orff: Carmina Burana Jana Sibera, Tomáš Kořínek, Ivan Kusnjer – zpěv spojené sbory Marktkirche Wiesbaden a Rastislav Blansko Filharmonie Hradec Králové

Thomas J. Frank – dirigent

Podívejte se na ukázku z provedení Carminy Burany

zpět na obsah

přitom pouze o dnes už obecně známý Orffův Instrumentář (rytmické a melodické bicí nástroje), ale především o pedagogické myšlenky, jenž zůstávají dodnes mnohde nedosaženým ideálem (postup od činnosti k teorii; vokální a instrumentální improvizace; hra na tělo jako příprava na hru na nástroje Orffova instrumentáře; integrace hudby, řeči a pohybu atd.)

ORFFŮV SCHULWERK - HUDBA PRO DĚTI První sešity vznikly na základě činnosti na škole Dorothee Günther, ve snaze sjednotit prvky hudby a pohybu. Od roku 1930 vychází pod názvem „Orff-Schulwerk“ (Orffův Schulwerk) v nakladatelství Schott Mainz. Jejich obsah pocházel zejména z materiálů připravených Orffem a jeho spolupracovníky pro každodenní vyučování se studenty. První sešit, určený pro děti, vyšel v roce 1932. Měl název „Orffův Schulwerk, hudba pro děti, hudba od dětí, lidové písně,“ jeho rozšíření do škol však neumožnil režim nastupujícího národního socialismu. Po válce se věnoval Orff především kompozici svých skladeb a až roku 1948, uprostřed práce na svém díle „Antigona“, je požádán spolupracovníkem bavorského rozhlasu, aby zpracoval podklady pro vícedílný cyklus rozhlasových pořadů

„Hudba pro děti“, ve kterém by mohly děti samy hrát. Gunild Keetman se stává jeho spolupracovnicí na tomto experimentu, ve kterém přetvářejí materiál, určený pro hudební a pohybovou výuku studentů, do rozhlasových pořadů pro děti. Ze čtrnácti původně zamýšlených dílů se stala řada, která pokračovala následujících pět let. Tak vznikl základ dnes známých pěti centrálních svazků Orffova Schulwerku (vyšly v letech 19501954), ve kterých autoři spojují řeč, píseň, rytmicko-melodická cvičení a skladbičky pro nástroje. CARMINA BURANA Vlastní obsah kompozice Carminy burany, jež byla poprvé provedena v roce 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem pod taktovkou Berta Wetzelsbergera, tvoří zhudebněné texty středověkých potulných básníků a hudebníků, ve své době spíše podloudných živlů, jež byly objeveny v bavorském klášteře Beurum nedaleko Oberammergau v roce 1803. (Tzv. Beurenská umělecká škola, založená Peterem Lenzem, nachází pevný řád v antickém a egyptském umění, a spojuje tak staré umění s moderní, secesním slohem počínající tvorbou). Burana je pak neologismem pro Bavorsko. Původní texty užívají několika jazyků (mj. staroněmčinu, latinu, starofrancouzštinu a italštinu). For-

málním členěním představuje Carmina burana kantátu, rozdělenou do několika tematických celků podle obsahu: písně pijácké, milostné, písně o jaru, o štěstí, ale také vládě či církvi aj. V partituře předepisuje skladatel neobvykle velké množství bicích a dechových nástrojů a mocně pracuje s vokální linkou. V drtivé většině případů je dílo uváděno na koncertním pódiu, objevuje se však i v provedení, při němž je hudba spojena s tanečním projevem (jednu z filmových kreací tohoto typu vytvořil režisér Jean-Pierre Ponelle). Carmina Burana obsahuje 26 částí převážně v durových tóninách. Dvojhlasý chorálový prolog – Fortuna imperatrix mundi (Štěstěna, císařovna světa) je o stále se otáčejícím soukolí štěstěny, které člověka pozvedne, jen aby jej opět uvrhlo dolů. Dalších 22 částí je rozděleno do třech nestejných částí. Úvod patří dovádivě taneční části Na jaře, střední část posluchače zavádí do živelné pijácké taverny oslavující obžerství, kde se setkáváme s postavou potulného zamilovaného studenta, labutí na rožni oplakávající svou smrt i podnapilým opatem a rvačkou ovíněných chóristů. Závěrečná třetí část „Cour d‘amours“ obsahuje deset stručnějších částí, kdy vcelku cudná hudba doprovází texty plné milostného vzplanutí, sváru a sexuality. Dílo korunuje repetice triumfálního úvodu.

pokračování

| 12

SOUTĚŽ Soutěžte s námi o 2 vstupenky na koncert Ivy Bittové a kapely Čikori, který se uskuteční 16. listopadu v Jablonci nad Nisou. Soutěžní otázka: Víte, jaký je původ slova Čikori, který si nese kapela Vladimíra Václavka ve svému názvu?

Tipy na správné odpovědi zasílejte na e-mail soutez@lipamusica.cz do 13. 11. 2015. Přejeme Vám hodně štěstí!

zpět na obsah

pokračování

| 13 pátek 25. září a sobota 26. září, 10.00-13.00 a 15.00-17.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku Housle v irské lidové hudbě, Old-Time housle – workshop Pete Cooper – lektor, housle Richard Bolton – doprovodná kytara, violoncello

mezinárodní hudební festival

17. září – 21. listopadu 2015 PROLOG FESTIVALU pátek 21. srpna, 20.30 | Oybin, zřícenina kostela G. de Machaut: Messe de Nostre Dame Tiburtina ensemble Barbora Kabátková – um. vedoucí Jan Mikušek – kontratenor, jako host

ZAHAJOVACÍ KONCERT čtvrtek 17. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Hummel | Dvořák Marek Zvolánek – trubka Filharmonie Hradec Králové Andreas Sebastian Weiser – dirigent

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT pondělí 28. září, 17.00 | Jezvé, kostel sv. Vavřince Beethoven | Mozart PhilHarmonia Octet a hosté

pátek 18. září, 20.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Utrpení Panny Orleánské němý film z roku 1928 s živou hudbou B. Kutavičiuse Orchestr Berg Peter Vrábel – dirigent sobota 19. září, 19.00 | Filipov u Rumburku, bazilika minor Panny Marie Pomocnice křesťanů Bach | Ysaÿe | Prokofjev | Milstein Josef Špaček – housle

Změna programu vyhrazena.

sobota 26. září, 20.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku Angel‘s Waltz Pete Cooper – housle Richard Bolton – doprovodná kytara, violoncello

zpět na obsah

středa 30. září, 19.00 | Doksy, zámek C. Monteverdi: madrigaly Cappella Mariana Vojtěch Semerád – um. vedoucí TRADIČNÍ KONCERT PŘI SVÍČKÁCH pátek 2. října, 19.00 | Zahrádky, kostel sv. Barbory Bach | Couperin | Vodička | Umstatt Jana Semerádová – barokní flétny Barbara Maria Willi – cemballo sobota 3. října, 19.00 | Großschönau, Evangelicko-luteránský kostel Bach | Reger | Guilmant | Brahms Dvořák | Weinberger | Bonnet Irena Chřibková – varhany Roman Janál – baryton neděle 4. října, 17.00 | Nový Bor, Městské divadlo Čas holin Bratři Ebenové slavnostní koncert festivalu k ukončení Mezinárodního sklářského sympozia (IGS) 2015 čtvrtek 8. října, 19.00 | Zámek Děčín – Knihovní sál Bach | Britten | Dutilleux Nicolas Altstaedt – violoncello sobota 10. října, 19.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie

Pärt | Hindemith | Mozart ad. Belfiato Quintet sobota 17. října, 19.00 | Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Purcell | Händel | Bach | Buxtehude Muffat | Charpentier | Pachelbel Oliver Lakota – trubka Pavel Svoboda – varhany neděle 18. října, 17.00 | Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Händel | Poglietti | Gasparini | Pasquini | Bononcini Alena Hellerová – soprán Vojtěch Spurný – varhany čtvrtek 22. října, 19.00 | Děčín, Synagoga tradiční židovská hudba Létající rabín sobota 31. října, 17.00 | Zittau, radnice Rejcha | Martinů | Smetana Smetanovo trio LÍPA MUSICA DĚTEM čtvrtek 5. listopadu, 9.00 a 11.00 | Děčín, Městské divadlo H. Krása: Brundibár K. Hašler: Zpívejte, lidičky, ty české písničky Dětská opera Praha čtvrtek 12. listopadu, 19.00 | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Lípa Musica představuje mladé talenty Jazzová farma a další žáci ZUŠ Česká Lípa Petr Malásek – klavír, jako host pondělí 16. listopadu, 19.00 Jablonec nad Nisou, Městské divadlo At Home Iva Bittová & Čikori ZÁVĚREČNÝ KONCERT FESTIVALU sobota 21. listopadu, 19.00 | Nový Bor, Městské divadlo Carl Orff: Carmina Burana Marie Fajtová, Tomáš Kořínek, Ivan Kusnjer – zpěv spojené sbory Marktkirche Wiesbaden a Rastislav Blansko Filharmonie Hradec Králové Thomas J. Frank – dirigent

pokračování

BMW řady 5 Touring BMW řady 5 Touring

www.bmwliberec.cz www.bmwliberec.cz

Radost z jízdy

VÝJIMEČNÉ VE VÝJIMEČNÉ VE VŠECH SMĚRECH. VŠECH SMĚRECH. BMW, OFICIÁLNÍ VŮZ MHF LÍPA MUSICA.

BMW, OFICIÁLNÍ VŮZ MHF LÍPA MUSICA.

BMW řady 5 Touring je plné inovací, jako je například asistent pro jízdu v dopravní zácpě, bezkontaktní otevírání/zavírání víka zavazadlového prostoru,

BMW řady 5 Touring je plné inovací, jako je například asistent pro jízdu dotykový ovladač iDrive touch, adaptivní LED světlomety nebo kompletní vslužby dopravní zácpě, bezkontaktní zavazadlového a asistenční systémy BMWotevírání/zavírání ConnectedDrive.víka S vozem je nově taképrostoru, dotykový ovladač iDrive touch, adaptivní LED světlomety nebo kompletní možné komunikovat v češtině. Díky prostornému interiéru a zavazadlovému služby a asistenční BMW vozem je nově také prostoru se nemusítesystémy obávat, že VámConnectedDrive. nezbude dostatekSmísta na cokoli, možné komunikovat češtině. Díky prostornému interiéru a zavazadlovému co budete chtít naložit.vInteligentní pohon všech kol BMW xDrive je kromě prostoru se nemusíte že iVám nezbude dalších motorizací nyní obávat, k dispozici pro BMW 520ddostatek Touring. místa Víme, na že cokoli, co budete chtít naložit. Inteligentní všech koltuBMW je kromě radost z jízdy je pro každého naprostopohon unikátní. Zažijte svou xDrive za volantem BMW řady 5 Touring. Více informací Vám podají naši prodejci. dalších motorizací nyní k dispozici i pro BMW 520d Touring. Víme, že radost z jízdy je pro každého naprosto unikátní. Zažijte tu svou za volantem BMW řady 5 Touring. Více informací Vám podají naši prodejci. CarTec Liberec, s.r.o. Obchodní zóna Sever ObchodníLiberec, 622 CarTec s.r.o. 460 01 Liberec Obchodní zóna11 Sever Tel.: +420 734 418 584 Obchodní 622 www.bmwliberec.cz

460 01 Liberec 11 Tel.: +420 734 418 584 www.bmwliberec.cz

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 BMW řady 5 Touring: 4,5–9,6 l/100 km; 119–224 g/km.

CVIKOV_inz_Lipa_Musica_148x297.indd 1

zpět na obsah

5/25/15 4:03 PM

pokračování

Festival se koná za laskavé podpory:

Finanční partneři:

Mediální partneři:

Město Nový Bor

CMY

Doksy

Děčín

Stráž pod Ralskem

Großschönau

Zittau

Oybin

Podporovatelé festivalu: 100 95 75

25 5 0

Hlavní partneři festivalu: Donátoři:

Městské divadlo v Jablonci nad Nisou

Partneři Klubu přátel festivalu: C.Bau spol. s r.o.

Oficiální partneři: www.reditelstvijr.cz

CarTec Liberec TEPLÁRNA XII.

českolipsko na dlani.cz

MEZINÁRODNÍ

SKLÁŘSKÉ SYMPOSIUM Nový Bor | 1. – 4. 10. 2015

Hlavní mediální partneři:

Radka Mothejzíková

Mgr. Martin Kolář

RNDr. Lubomír Paroha

JUDr. Jarmila Holovčáková

Kamenický Šenov

Stružnice

Nový Oldřichov

Kravaře

Prysk

MLADÁ FRONTA

Děkujeme! zpět na obsah