Issuu

FESTIVALOVÝ MAGAZÍN 2022

Hana Blažíková – umělecká garantka

NA OBĚŽNOU DRÁHU dosáhneme, když naše stožáry postavíme na sebe. Jejich celková výška je přes 550 km. Každý metr pravidelně ošetřujeme. Zajišťujeme spolehlivý provoz, rozvoj a bezpečnost české přenosové soustavy. Jsme společnost ČEPS.

OBSAH

Vybíráme z obsahu:

Martin Prokeš: Letošní Lípa Musica je zrcadlem lidské duše

Hana Blažíková: Lípa Musica zaujímá v mém životě naprosto výjimečné místo

Kateřina Kněžíková: Hudba má krásnou moc přinést kouzlo okamžiku

Hille Perl: Hudba je nejdůležitějším prostředkem komunikace

Magazín Lípa Musica Vydala: Bohemorum, s. r. o. ve spolupráci se spolkem ARBOR Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa info@lipamusica.cz +420 725 843 104 www.lipamusica.cz Redakce: Ing. Lucie Johanovská Mgr. Pavel Ryjáček (str. 5) Mgr. Kristýna Kňákal Brožová (str. 19) Korektor: Mgr. Jana Kočová Graﬁcké zpracování: DÍLNA.org

Adélaïde Ferrière: Marimba mě okouzluje svojí vřelou zpěvností

Philharmonix: Snažíme se tvořit na místě

Fotograﬁe: archiv umělců a festivalu titulní strana © Foppe Schut str. 5, 13, K. Kněžíková © Martin Špelda str. 13, K. Kněžíková © Petr Weigl str. 13, A. Ferrière © Venera Red Photography str. 17, T. Tichý, © Lucie Krejzlová str. 32, © Juliette Swierczewski str. 35, © Ilona Sochorová str. 39, © Dan Materna str. 40, © Max Parovsky str. 44, © Pablo F. Juarez Vydání: červenec 2022 Změny vyhrazeny. Bohemorum, s. r. o. © 2022 www.lipamusica.cz

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

zlaté listy

zlaté květy

kmenové partnerství

partnerství kořenů

Česká Kamenice

Zahrádky

Děčín

Pěnčín

Kamenický Šenov

Großschönau

Kryštofovo Údolí

Teplice

Prysk

platinové listy

diamantové květy

stříbrné květy Jiřina a Lubomír Parohovi

MUDr. Tomáš Kočí – Astmacentrum, s. r. o. Jan Roztočil

hlavní mediální partneři

mediální partneři

MUDr. Alena Sellnerová

V případě, že byste se chtěli stát součástí Lípy Musicy a podpořit naše aktivity, kontaktujte nás na telefonu +420 608 111 973 či e-mailem: martin.prokes@lipamusica.cz, rádi s vámi probereme individuální možnosti spolupráce.

bronzové listy

zelené listy

zelené květy

podporovatelé Květinářství U Podloubíčka

Děkujeme za podporu i těm, kteří si nepřejí být jmenováni.

Oybin

ROZHOVOR | MARTIN PROKEŠ

Martin Prokeš

Letošní Lípa Musica

je zrcadlem lidské duše Mnohé hudební festivaly působí jako všehochuť. Jsou ovšem i takové, u kterých se pestrost nevylučuje s tím, že mají zřetelný rukopis. Lípa Musica je nejspíš tento případ. Koná se v době, kterou ani optimisté neoznačují za lehkou, ale obtíže na ní zatím nejsou znát. Možná je to povahou ředitele Martina Prokeše. Pokud se letošní ročník festivalu něčím liší od předchozích, je to zřetelný podíl lidského hlasu. Bude se zkrátka víc zpívat. Že by se do dramaturgie začala nápadněji otiskovat Tvoje profese? Asi se neubráním jisté profesní deformaci a do festivalu vždycky promítám to, o čem si jako zpěvák myslím, že to stojí za poslech nebo za zhlédnutí. Ale tenhle ročník je speciální díky umělecké garanci Hany Blažíkové. Pěvkyni máme v této úloze poprvé. Když jsme přemýšleli o podtitulu, připomněli jsme si, že se často říká o lidském hlasu, že je zrcadlem lidské duše, a to se nám líbilo. Je to tedy jakýsi leitmotiv. Hana Blažíková je žádaná sopranistka a vystoupí v programu několikrát. Ale chystáte i další pěvecká vystoupení, vlastně docela různorodá. Kromě jiného nabízíme i vrcholnou sborovou tvorbu. Představí se tři pěvecké sbory – dva dětské, jeden dospělý. Co ve vašem případě znamená být uměleckým garantem? Je to speciﬁcké podle toho, kdo tu uměleckou garanci přijímá, každý do toho vstupuje jinak. Někdo nám třeba dá hned celý seznam úžasných a zajímavých jmen, a přitom tak trochu zapomíná na sebe. Jiní dlouze naslouchají tomu, co Lípa Musica vlastně je, a pak do toho citlivě vstupují.

Na začátku ale každému říkáme, že bychom si přáli, aby pojal festival jako svoji domovskou scénu, na které si může splnit i to, o čem doposud jenom snil. Není taková nabídka poněkud riskantní? Zatím to vždycky bylo krásné a zajímavé. Josef Špaček se třeba zmínil, že by ho nesmírně těšilo, kdyby si vyzkoušel dirigování, tak jsme mu ho svěřili. Koneckonců i Radek Baborák tu dirigoval jeden z prvních koncertů. Taková přání nás těší stejně jako zmíněné umělce. A vznikají krásné věci. Jedna, za kterou jsem opravdu vděčný a také je z kategorie snů, bylo nechat si napsat skladbu. Iniciovalo ji v roli uměleckého garanta Haasovo kvarteto. Znamenalo to vzít na sebe i jistou odvahu, ale jsem moc rád, že něco takového vzniklo. Jde o skladbu Domov slovenské skladatelky Ĺubice Čekovské. Je to vlastně jakási „přidaná hodnota“ – něco hmatatelného, co festival za sebou může nechat. Jenomže co nesplnitelné sny? Zatím jsme všechno, co si umělečtí garanti přáli, splnili. Ale brzy může přijít doba, kdy to tak nebude. Samozřejmě si taky nepředstavuji, že umělecký garant řekne: přál bych si hrát sólový koncert s Berlínskou ﬁlharmonií. Jisté mantinely všichni velice dobře vnímají.

Jak umělecké garanty vybíráte? V rámci festivalu pracuje umělecká rada, se kterou to společně probíráme. Zatím jsme se v těch tipech vzácně shodovali. Když se zamyslíš nad umělci, kteří znamenají špičku nejenom u nás, ale i v zahraničí, není to zase tolik lidí. Do budoucna zvažujeme, že uměleckým garantem nemusí být jenom muzikant, může to být třeba taky dramaturg a podobně. Zatím jsme sázeli převážně na dvouletou garanci, zdálo se nám, že je to dobrý čas na to, aby se umělecký garant mohl projevit. Ale teď převládá pocit, že optimální bude jeden rok. Posluchačům chceme nabídnout pestřejší menu. V Česku se často dá pozorovat, že stabilní zájem je o symfonické koncerty, zatímco komorní hudba je navštěvována méně a pěvecká vystoupení ještě méně. Nebojíš se? Historie festivalu tenhle rys zatím nepotvrzuje. Možná je to dáno i tím, s jakými prostorami pracujeme: nemáme velké koncertní sály, zato máme kostely a místa s geniem loci. Symfonická díla sice občas uvádíme, ale pokud si takový luxus dopřejeme, musíme pečlivě zvažovat, kde to bude. Nejbližší koncertní sál je pro nás v Teplicích, jenomže to je přece jenom už jiný region, nemůžeme ho mít jako hlavní cíl. Liberec koncertní sál nemá,

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

to je jistý handicap. Na druhou stranu je lépe mít vyprodaný kostelík se 150 místy než poloprázdný velkokapacitní prostor. A pěvecké koncerty rozhodně nejsou handicap, naši posluchači jsou na ně zvyklí. Jaký vliv na návštěvnost měl covid? Bezprostřední dopady byly zřejmé, ale asi se nedá čekat, že by už všechno pominulo… Zkušenost zatím máme jen u Českolipského komorního cyklu, který se koná v mezidobí. Tam šla návštěvnost skutečně dolů. Myslím ale, že se především změnily návyky posluchačů: byli jsme zvyklí plánovat a kupovat si vstupenky dopředu, zatímco v současnosti se vyčkává na poslední chvíli, lidé nevědí, co bude. Byli jsme nervózní, když jsme měli předem prodaných třeba třicet vstupenek, to by bylo velmi smutné číslo, nicméně pak si mnoho návštěvníků koupilo lístek přímo na místě. Bohužel teď máme ke všemu ten vražedný koktejl s inﬂací a s tím, co se děje ve světě, takže nastává i ekonomický otazník, co si která rodina ještě bude moci dovolit. Co se festivalu týče, s předprodejem jsme začali 1. června, vlastně poměrně pozdě, a zatím se prodává velmi slušně. Otázka je, kdy se to zastaví. Máš nějaké zprávy „od konkurence“? Od kolegů vím, jak jsou na tom jiné festivaly napříč republikou. I takové jako slavná Smetanova Litomyšl, která mívala během pár hodin po spuštění předprodeje většinu koncertů vyprodaných, teď i na významné koncerty má prodanou třeba polovinu kapacity. V zahraničí to není jiné a mnozí pořadatelé koncerty ruší. Říkal mi kamarád, že v Norimberku, kam do sálu chodilo tradičně 450 lidí, jich po covidu mají s bídou 50. Je to asi napříč Evropou. Neplyne z toho, že se budete muset začít trochu podbízet? To ne, rozhodně chceme udržet úroveň festivalu. Ale počet projektů z 20 snížíme asi na 16, což se jeví jako zdravé vzhledem k udržitelnosti. A je otázka, jak program do budoucnosti přizpůsobit. To je totiž velká alchymie, aby zaujal a zároveň nebyl 6

podbízivý. A ještě k tomu by měl mít přijatelné ceny. Všude se velmi zdražuje, ale zatím se snažíme o to, aby na Lípě Musice posluchač tento trend moc nezaznamenal. Ve městech, jako je Česká Lípa, se časem dá vypěstovat publikum, tady se to rozhodně povedlo. Je to ovšem výsledek soustavné práce. Jenomže co v menších místech, kam festival zavítá jednou ročně? Na velikosti místa tolik nezáleží. Máme určité „bašty“, jako Oybin nebo kostel sv. Barbory v Zahrádkách, kam lidé přijdou vždycky. Působí tam genius loci, chodí se nejenom za hudebním zážitkem. Ten samozřejmě musíme nabízet prvotřídní, ovšem nějak to tam prostě funguje. Pak jsou ale místa, která bolí. Co to znamená? Kulturní život se tam opravdu rodí dlouho, nebo se dlouho nepodaří posun ani o krok dál. Když někam přivezeme autobus několika desítek posluchačů, kteří tvoří krásný zdravý základ, ale z místních nedorazí vůbec nikdo, tak je na posouzení, jestli to dává smysl. Naštěstí se to neděje moc často. Hledáte pořád další místa? Jistě, každý rok chceme představit nějaké nové. Některá jsou velmi atraktivní, dá se tam jet na výlet a zároveň slyšet krásnou hudbu. Ale nemůžeme se jenom rozrůstat, takže samozřejmě ne všude zůstaneme. Která místa mají premiéru letos? Obě jsou lákavá: Kryštofovo Údolí, s krásným dřevěným kostelem sv. Kryštofa, kde 17. září vystoupí Severáček. A pak malebná víska na pomezí Jizerských hor a Krkonoš, která se výstižně jmenuje Krásná. Je v ní nově zrekonstruovaný Kittelův dům; doktor Kittel byl legendární lékař a léčitel. Je tam i pěkný kostel, takže 10. září můžete spojit koncert Hany Blažíkové se zajímavou prohlídkou. Nějaká místa jste ovšem taky museli opustit… Jedno z nich je zámek v Doksech. Náš vztah s tím místem vznikl krásně: oslovila nás

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

paní starostka, že od kraje za symbolickou korunu získali zámek a že by rádi ukázali, jaký s ním mají záměr. A tak jsme do neutěšeného sálu v polorozbořené stavbě začali vozit výjimečné koncerty. To místo se proměnilo a dneska je zámek nádherně opravený. Jenomže po covidu už zájem posluchačů není, takže jsme Doksy opustili. Jsme ale vděční, že jsme tam mohli být, a snad jsme ten tehdejší záměr naplnili – přispěli jsme k jistému zviditelnění a dneska už tam můžou vlastními silami pořádat to, na co místní lidé slyší. Představa, že se někde najdou politici, kteří do své obce sami aktivně chtějí přitáhnout vážnou hudbu, to by před nějakou dobou znělo jako z Marsu. Zdá se, že situace se mění. Je to opravdu úžasné. Takhle jsme objevili třeba Prysk – díky zájmu pana starosty. Podobně Hrádek nad Nisou, Jezvé… Když přemýšlím, vlastně jsme se tak dostali do mnoha míst. Festival neměl hned na začátku ambici se rozrůstat, ale právě když jsme viděli ten zájem, změnilo se to. Je potěšující, když poznáte lidi, kteří dovedou ocenit, co kultura umí. Nejenom, že je to skvělá podpora turistického ruchu a že místním zprostředkuje krásný zážitek, ale propojí je s duchem celého kraje. To je vlastně ta nejkrásnější práce. To mě baví.

ROZHOVOR | HANA BLAŽÍKOVÁ

Hana Blažíková

Lípa Musica zaujímá v mém životě naprosto výjimečné místo

MHF Lípa Musica v letošním roce již počtvrté nominoval výraznou uměleckou osobnost do role uměleckého garanta. Pozvání přijala světově uznávaná sopranistka Hana Blažíková, která je na festivalu již řadu let doslova stálicí. Její letošní angažmá ovšem bude unikátní, návštěvníkům se nabízí výjimečná příležitost poznat Hanu Blažíkovou nejen jako vynikající interpretku staré hudby, ale také netypicky například v romantickém písňovém repertoáru. O výzvách, které Haně Blažíkové tato úloha přináší, i tom, jak se za dobu „soužití“ s Lípou Musicou proměnila její umělecká osobnost, jsme si povídali v následujícím rozhovoru. V letošním roce máte možnost být uměleckou garantkou festivalu Lípa Musica. Máte zkušenost z jiných festivalů či souborů z působení v roli dramaturgického kurátora, nebo je to pro Vás role spíše nová? Jak se na ni těšíte? Role je to pro mě naprosto nová. Mám už zkušenost s tím být „tváří festivalu“, nebo tak zvaným „rezidenčním umělcem“, ale nikdy jsem ještě nebyla přizvána k takto tvůrčí spolupráci. Byla jsem potěšena a zároveň mám samozřejmě trochu obavy, abych své roli dostála, zejména co se týče mé vlastní koncertní řady a také kurzu pro děti v českolipské Základní umělecké škole. Velmi bych si přála u mladých muzikantů probudit stejnou vášeň pro hudbu, kterou v sobě nosím už od dětství já. Na festivalu Lípa Musica jste se poprvé objevila už v roce 2005 a od té doby jste zde provedla s úspěchem celou řadu projektů. Vzpomínáte na některé? Má mezi festivaly Lípa Musica pro Vás nějaké speciální místo? Lípa Musica zaujímá v mém životě naprosto výjimečné místo. Už si ani nepamatuji, kdy jsem na tomto festivalu koncertovala poprvé, ale ta krásná místa, zajímavá dramaturgie a přátelské prostředí ve mně vždy zanechávaly hluboký dojem. Vystoupení si dodnes pamatuji celou řadu – svůj první sólový koncert s harfou, koncert s Tiburtinou v noci na zřícenině hradu Oybin, Couperinovy Temné hodinky ve svaté Barboře v Zahrádkách, Jurkovičovy Ukolébavky v Prysku…, ale třeba i Mesiáš v libereckém divadle. Všechny tyto koncerty v sobě měly něco přesahujícího běžný koncertní provoz, na který jsme zvyklí. Líbí se mi, že zde často ve spojení dramaturgie s prostředím (a někdy i s okolní přírodou) vzniká takový nenápadný Gesamtkunstwerk. Jak se vůbec za ta léta třeba i v kontextu Vašich vynikajících zahraničních úspěchů

proměnila Hana Blažíková? Myslím, že na tento paradox narazí snad každá lidská bytost – jsou chvíle, kdy mi připadá, že jsem se nezměnila vůbec, že jsem pořád ten stejný člověk, jako když mi bylo třeba sedmnáct let. Ale pak si uvědomím, že to tak není. Proměnilo se snad úplně všechno, moje hodnoty, názory, způsob myšlení, vkus, vztahy s lidmi… Myslím, že v tom nehraje roli nějaká kariéra, jednoduše jako člověk zraju a nabývám životní zkušenosti. Pokud snad, tak je to moje časté cestování a to, že jsem poznala různé kouty světa, co mi nejspíš zabraňuje vytvářet si nějaké bigotní či nacionalistické úsudky. Ale jsou samozřejmě i lidé, kteří nemusí cestovat k tomu, aby byli tolerantní a soucitní, takže kdo ví… Co se týče úspěchu, ten je relativní. Někdy mi toto slovo v souvislosti s mou osobou přijde až směšné. Mám velké štěstí, že muzicíruji se skvělými hudebníky, to ano, ale snaha být za každých okolností co nejlépe připravená, ta se od mých mladých let nezměnila. Spíš naopak. Úspěch s sebou často přináší také stres a větší míru zodpovědnosti. Je určitě jednodušší být anonymní mladý umělec, který může jen příjemně překvapit! Vzpomeneme-li některé milníky Vaší kariéry, nelze nezmínit turné s Bachovými Matoušovými pašijemi pod taktovkou Philippa Herrewegha, spolupráci s orchestrem Bach Collegium Japan pod vedením Masaaki Suzukiho či orchestrem English Baroque Soloists a sbor Monteverdi Choir pod vedením Sira Johna Eliota Gardinera. Kdybyste měla jmenovat jednu osobnost, která ovlivnila Vaši kariéru a přístup ke zpěvu, kdo by to byl a proč? Vybrat jednoho člověka je pro mě nesmírně těžké! Vybírám mezi mojí babičkou, Pavlem Jurkovičem, mým milým profesorem zpěvu na konzervatoři Jiřím Kotoučem, i dirigenty, které jste jmenovala

(i nejmenovala, třeba u nás Robert Hugo, v jehož ansámblu jsem se v mládí naučila mnohé). Nakonec to ale asi bude basista a pedagog Peter Kooij. Seznámila jsem se s ním po studiích na konzervatoři na jeho kurzech v Praze a on mi nejen jako první podal pomocnou ruku a začlenil mě do svého pěveckého ansámblu, zařídil mi předzpívání u Herrewegha a Suzukiho, ale hlavně mě naučil zpívat jinak. Zpívat rétoricky, jít smysluplně po textu, umět přednést recitativ tak, že zní jako mluvené slovo, umět na správných místech zkrotit vibrato… Měl na mě ohromný vliv v pěvecky-interpretační rovině. Vraťme se k festivalu, v letošním roce je jeho leitmotivem zpěv a oslava krás lidského hlasu. Jak jste koncipovala svoji koncertní řadu, čím bude výjimečná? Mám velké štěstí v tom, že jsem se za svůj hudební život setkala s rozmanitou škálou hudebních stylů a druhů. Spolu s ředitelem festivalu Martinem Prokešem jsme se snažili vybrat projekty, které jsou nejen hudebně různorodé a dramaturgicky zajímavé, ale které jsou pro lidský hlas charakteristické a představují jej v jeho nejčistší podobě – gregoriánský chorál, jednohlasá středověká píseň, romantický písňový recitál a jakési pojítko mezi hudbou vokální a instrumentální – „souboj“ dvou nástrojů – sopránu a cinku. Doufám, že na svých koncertech budu schopná ukázat rozmanitá zákoutí a možnosti hlasu, který má sice v těle jeden člověk, ale který zní pokaždé tak trochu jinak. Podtitulem festivalového programu je tvrzení, že zpěv je zrcadlem lidské duše. Cítíte to tak? Myslím, že zpěv je velmi osobní záležitost. Když zpíváte, není mezi vámi a vaším nástrojem žádný další článek, nemůžete se spolehnout na výrobce nástroje, že vám ho dobře vyrobil a naladil. Co máte v krku, jen velmi těžko změníte. Ano, lze trénovat techniku, některé věci vypíchnout, potlačit,

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

ale třeba barva hlasu a jeho „gró“ se nikdy úplně změnit nedá. Je to, jako byste se snažili změnit něco ze své osobnosti, to, jak mluvíte nebo chodíte… Vždy, když zpívám, dávám všanc něco ze sebe a musím doufat, že ty, kterým přednáším, to osloví. V tom je právě ale také síla zpěvu. Je v něm slyšet každá emoce, kterou se snažíte vyjádřit, dokážete jím hluboce oslovit lidi, kteří vás jinak vůbec neznají, můžete umocnit básníkova slova a vyplnit jinak prázdná místa na stránce. A naopak, slyšet zpěv, který mnou pohne je zajímavý zážitek. Kolikrát ani netuším, proč zrovna tento konkrétní hlas ve mne tolik rezonuje, čím mě dojímá. Je to jako najít odpověď na dlouho nezodpovězenou otázku, jako najednou pochopit řešení příkladu, jakési veliké porozumění naší obecné lidské zkušenosti. Festival Lípa Musica se tradičně snaží podpořit rozvoj mladé generace a umožnit žákům základních uměleckých škol pracovat s profesionálními hudebníky na workshopech i na koncertním pódiu. Letos se coby garantka ujmete i práce se žáky českolipské ZUŠ. Máte vedle mistrovských kurzů pro pokročilé pěvecké talenty běžně v průběhu své kariéry možnost pracovat i s mladými talenty se základy hudebního vzdělání? Jak se na tento projekt těšíte? Musím se přiznat, že tato zkušenost mi chybí. Naposledy jsem s mladými zpěváky pracovala jako studentka konzervatoře, sama mladá zpěvačka! Říkám si ale, že jako žačka Pavla Jurkoviče to snad nemám předem prohrané. Že ve mně Pavel zanechal něco, čím i já, ač v tomto směru amatér, dokážu dětem zprostředkovat kouzlo zpěvu a muzicírování. Setkáváte-li se s mladou generací zpěváků, jak vnímáte potenciál, který v sobě ukrývá? Neklesá u mladé generace zájem o klasický zpěv? V pedagogických kruzích se příliš nepohybuji, takže moje odpověď bude zcela hypotetická. Myslím, že zájem o zpěv asi nepohasne nikdy. Lidé, a děti především, mají v sobě silnou potřebu vyjadřovat 10

se hudbou, zejména pak zpěvem, jehož základy ovládá téměř každý. Je samozřejmě otázkou, jak k hlasové kultivaci mladých přistupovat, zda je už od útlého věku směřovat k určitému repertoáru nebo je nechat, ať pomalu zrají a ze široké nabídky si vyberou pro sebe to „pravé ořechové“. Občas mi připadá smutné, když děti už od malička zpívají árie a připravují se tak o možnosti, které skýtá třeba zpěv ve sboru (který je výborný třeba i pro trénink zpěvu vícehlasu), nebo hudby zcela jiné, neklasické. Ale myslím, že mladých vynikajících zpěváků u nás roste pořád dost a dost a že nějaké vymření klasického zpěvu nám v nejbližší době nehrozí. Pokud bystě měla mladým zpěvákům z vlastní zkušenosti předat jednu jedinou radu, co byste považovala za klíčové? Nenechte se vmanipulovat do role, která vám nesedí. Je i možné, že zpěv milujete, ale nejste připraveni zpívat veřejně, i to se stává, tréma je nevyzpytatelná. Nelámejte nic přes koleno, dělejte opravdu jen to, co je vám příjemné. Protože strávit kus života tím, že se budete trápit, je zbytečné. A pak se samozřejmě nenechte nikým otrávit! Váš koncertní diář je velmi nabitý, jak se Vám daří odpočívat a udržovat se vokálně v kondici? Využíváte stále služeb pedagogů či mentorů? Bohužel pedagoga už delší dobu nemám. Ne že bych nechtěla, ale tak to nějak vyšlo… určitě bych si to přála v budoucnosti změnit. Také toho odpočinku moc není. Udržuji se tedy zatím ve formě sama, naštěstí mě cvičení vždy bavilo. Je důležité cvičit techniku a rozezpívávat se, to mi vždy kladl na srdce Jiří Kotouč. Nikdy nevydržím dlouho mlčet, doma hodně cvičím, jinak by to ani nešlo. Jako koncertní zpěvačka na volné noze nemám k dispozici korepetitora, vše si musím do hlavy a do hlasu „nasázet“ sama a projektů je opravdu hodně. Učím se většinou víc programů najednou, protože mezi koncerty nebývá dost času. Často musím vokální cvičení kombinovat i se cvičením na harfu a takový rozvrh někdy zabere i celý den.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Kola koncertního života se po covidové pauze utěšeně roztáčí, vnímáte, že se kulturní svět touto zkušeností nějak proměnil, nebo se vše navrací do původních kolejí? Já měla během covidového období štěstí a koncertovala jsem téměř bez přestávky. Samozřejmě to mělo určitá speciﬁka, spíš se natáčelo nebo „streamovalo“, ale na rozdíl od mých zahraničních kolegů jsem si neměla na co stěžovat. Tento rok je ale zatím velmi šťastný, nejen že mi připadá, že hudebníci i publikum jsou v jakémsi stavu extatického vytržení z živého vystupování, ale měla jsem i štěstí na krásné projekty. Mohla jsem opět zacestovat do Japonska, odjet na delší evropské turné, vidět se s kamarády muzikanty, se kterými jsem se neviděla příliš dlouho. Před dvěma lety jsem se bála, že ta doba už nikdy nepřijde, tak se ji teď snažím pokorně vnímat a užívat si každou chvilku, co trvá. Co zajímavého Vás v letošní koncertní sezóně dále čeká? Momentálně mám před sebou léto, velmi se těším na natáčení s mladým kanadsko-francouzským ansámblem Les Masques a na festivaly v Brémách a Antverpách. Září bude cele věnované festivalům tuzemským, a to právě Lípě Musice a Svatováclavskému festivalu na Ostravsku. Dále mě čeká nový projekt s Brucem Dickeym, tentokát věnovaný tématu morové rány v Benátkách v letech 1576–7. Nesmírně se ale už teď těším na prosinec, kdy bych měla strávit několik týdnů v Japonsku. Hodlám tam strávit i Vánoce, pokud tedy vše půjde dobře a nepřekvapí nás nějaká další vlna pandemie, která by opět zavřela japonské hranice pro cizince. Doufám, že to už nenastane! O jednotlivých projektech Hany Blažíkové se můžete dozvědět více v našem festivalovém podcastu dostupném na Spotify a v dalších podcastových aplilkacích..

ROZHOVOR | MONS. JAN BAXANT

Mons. Jan Baxant

Mám rád úžasné bohatství

barev lidských hlasů

I letos jsme k rozhovoru s chutí vyzvali 20. biskupa Litoměřické diecéze, Mons. Jana Baxanta, a i letos bylo zvláště v kontextu zjitřené doby o čem si povídat. Je pohlazením i závazkem slyšet, že Lípu Musicu náš nejvyšší duchovní správce vnímá jako jeden z nástrojů dobra a šíření požehnané atmosféry. Snad tomu festival dostojí i letos… Z doby pandemické jsme přešli do doby válečné, do doby, kterou si asi řada z nás ani nedokázala představit, že by mohla v 21. století znovu zažívat. Jak vnímáte Vy osobně tíhu dnešní doby, má být pro nás určitým varovně zdviženým prstem? K čemu by nás měla přivést, co by nás měla naučit? Upřímně řečeno, jako bych už něco tušil. Říká se tomu: „něco bylo ve vzduchu“. Meziosobní vztahy se na všech úrovních, domnívám se, už před současnou válkou na Ukrajině zhoršovaly. Docházelo i mezi blízkými k nedorozuměním. Ve vyšších patrech společenského a politického života se čím dál častěji objevovaly zlé výpady. Až se mi zdálo, že se beztrestně všechno špatné může druhým udělat. I já sám jsem se měl na pozoru, abych nevpadl do víru všech těch nesvorností, napětí a nepřátelství. Válka tomu dala průchod a je jakýmsi bolestným vyústěním. Jenže i na jiných místech světa se válčí, zabíjí, usmrcuje, zraňuje, pustoší a okrádá. Mnohdy i vůči těmto těžce hříšným skutečnostem jsme lhostejnými, žel Bohu. Vámi zmíněný „zdvižený prst“ je pro mne znamením, abych především já sám se pokusil o šíření pokoje, smíření, dobré vůle apod. Naštěstí je Lípa Musica jedním z nástrojů dobra a šíření požehnané atmosféry. Ačkoli se říká, že ve válkách a bojích múzy mlčí, je na místě vděčnost, že nás se situace bezprostředně netýká, aby takový stav musel nastat. A tak je tady letošní 21. Lípa Musica, jejímž leitmotivem je „zpěv jako zrcadlo lidské duše“. Vnímáte, že tomu tak opravdu může být, že se lidská duše dokáže zrcadlit ve vokálním projektu člověka? Jsem přesvědčen o tom, že všechno to, co

člověk ve své duši prožívá, co v ní má, nemůže zastřít navždycky před druhými. Obsah lidského nitra se sice nevystavuje na odiv, ale bezděčně vyhřezne v pravou chvíli. Jeví se mi jako evidentní, že právě umění je prostorem pro naplnění oněch niterných obsahů lidských duší. Jistě, někdy je tato atmosféra otrávena jedy, které si někteří lidé ke svému neštěstí mohou v sobě chovat, ale pevně věřím, že i taková otrava může být přemožena a odstraněna. „Zpěv jako zrcadlo lidské duše“ je výstižný popis právě řečeného. Dovolil bych si k tomu připojit, že „zpěv je melodie lidské duše“. Tento zpěv však může znít i truchlivě, jindy radostně a nadšeně. Jen aby byl autentický! V souvislosti se zpěvem je také důležitý dech a zejména nádech, který se stal jistým symbolem pro letošní festivalový ročník coby začátek nové etapy festivalu na prahu jeho třetí dekády. Mohli bychom dechu a nádechu přisoudit také hlubší význam z křesťanského hlediska? Velice hezky toto téma popisuje ve svém slově pan ředitel a blízký přítel tak mnohých Martin Prokeš. Dech života je tím, co na počátku Tvůrce vložil lidské bytosti, svému tvoru. Bez dechu jako primárního Božího daru by nebylo lidského pokolení a pochopitelně by neexistoval ani nádech, ani výdech. Jsou to prvky života. Bez dechu, nádechu a výdechu by zůstala naše planeta krásnou, avšak byla by bez živých lidí, kteří by tuto krásu obdivovali a Tvůrci všech krás děkovali. Oslavy krás lidského hlasu v letošním roce završíme vystoupením Českého ﬁlharmonického sboru Brno, který v bazilice Všech svatých

v České Lípě provede veskrze duchovní program. Jednou ze skladeb, která na programu zazní, je i Góreckého Totus tuus, jejíž provedení bylo původně plánováno již před dvěma lety k uctění 100. výročí narození sv. Jana Pavla II. Jaké z poselství papeže Jana Pavla II. je podle Vás nejzásadnější a nejinspirativnější? Domnívám se, že je to přesně toto: Totus tuus. Papež sv. Jan Pavel II. netoužil patřit Bohu jen napůl, částí své bytosti. Chtěl se Bohu odevzdat zcela, totálně. To má úžasný duchovní náboj a klidně se můžeme domnívat, že bez takovéto totální odevzdanosti není skutečných a pravých hodnot. Promiňte, ale dovolím si tu zmínit naši polovičatost v životních zásadách, nedodělky v lidské tvorbě (každý člověk něco tvoří, buduje), nespolehlivost a nedůslednost v jednáních, nevěrnost danému slovu apod. Toto kratičké poselství světce Jana Pavla II., a jistě bychom jich našli i více s větším obsahem, nás ujišťuje, že v každém z nás je od Boha skryt bohatý tvůrčí kapitál. Jen jej rozvinout, aby byl užitečný pro druhé. Vždyť kvůli nim jsme byli obdarováni. Z naší letošní programové nabídky jste si Vy osobně vybral právě tento koncert, čím Vás osobně nejvíce oslovil? Zásadně mám rád všechnu vážnou hudbu, řekněme klasiku. Pokud mohu, vždycky dávám přednost vokálním skladbám, ve kterých se mi doslova zjevuje úžasné bohatství barev lidských hlasů. A to mám rád. Když se navíc ke sborovému zpěvu připojí ﬁlharmonie, je to pak pro mne vzedmutá požehnaná vlna, jež zaplaví duši pokojem a štěstím. Říká se tomu: duchovní zážitek.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

LIBERECKÝ KRAJ

Martin Půta hejtman Libereckého kraje Květa Vinklátová náměstkyně hejtmana pro resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu

Partnerství Libereckého kraje a MHF Lípa Musica je zárukou růstu Do třetí dekády své existence vstupuje mezinárodní hudební festival Lípa Musica, který rozezvučí Liberecký kraj a jeho okolí příjemnými tóny. Právě Liberecký kraj podporuje festival Lípa Musica již dlouhodobě a je jeho stálým partnerem. I díky jeho partnerství zavítala za zdejšími fanoušky hudby řada umělců zvučných, celosvětově proslavených jmen. Záštitu nad festivalem převzali, jako již tradičně, hejtman Martin Půta a náměstkyně hejtmana pro resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu Květa Vinklátová. „Zakladatel Martin Prokeš a jeho spolupracovníci dodávají festivalu vysokou úroveň a patřičnou noblesu. Česká Lípa si takové lidi a tuto akci nejen zaslouží, ale myslím si, že je i potřebuje. Musím poděkovat organizátorům za těch dvacet festivalových let. Vykřesat takový počin od nuly, obzvlášť v roli neziskové organizace, představuje úctyhodný kus práce. Liberecký kraj festivalu pomáhá, daří se podporu zvyšovat a v tomto trendu hodláme pokračovat,“ uvedl hejtman Martin Půta.

V plném lesku festival zahájí 23. srpna v libereckém Divadle F. X. Šaldy slavnostní Koncert pro Liberecký kraj; je již šestý v pořadí. Uvede festivalový debut sopranistky Kateřiny Kněžíkové, která spolu s mladým talentem – tenoristou Danielem Matouškem – představí to nejlepší ze světa opery. „Celý program Lípy Musicy je zasvěcen poctě a oslavě krásy lidského hlasu a představení vokálního umění v jeho rozmanitých podobách. Operní galakoncert bude jistě skvělým zahájením této hudební přehlídky,“ řekla Květa Vinklátová, náměstkyně

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

hejtmana pro resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu. „Pokud mi to čas dovolí, jistě si nenechám zahajovací Koncert pro Liberecký kraj ujít.“ Oproti loňským ročníkům přinese ten letošní do krajské metropole víc koncertů. Kromě zahajovacího to budou další dva. 20. září absolvuje v památníku obětem holocaustu nejen festivalový, ale i český debut prvotřídní francouzská hráčka na marimbu Adélaïde Ferrière. „Zajímavou akcí jistě bude 7. října v Oblastní galerii pásmo Cesty ke zbožnosti, v němž zazní

například gregoriánský chorál, muslimské náboženské zpěvy, koránské súry a tradicionály. Přednesou je tenorista a hráč na oud Rebal Alkhodari, basista a loutnista Joel Frederiksen a varhaník Michael Eberth,“ doporučila náměstkyně hejtmana Květa Vinklátová. Festival Lípa Musica svoji programovou nabídku v posledních letech zaštiťuje osobností uměleckého garanta – byli jimi přední český hráč na lesní roh Radek Baborák a Josef Špaček. „Uměleckou garantkou 21. ročníku je mimořádná osobnost na české i mezinárodní scéně v oblasti staré hudby – sopranistka Hana Blažíková. To představuje záruku kvality a jistotu, že vysoká úroveň dramaturgie, kterou se Lípa Musica vždy pyšnila, zůstane zachována,“ řekla náměstkyně Vinklátová. Hana Blažíková se představí ve čtyřech festivalových projektech a současně se ujme i role garanta letošního projektu se Základní uměleckou školou Česká Lípa nazvaného Má to smysl!, kde uvede své mistrovské kurzy. Podle hejtmana Martina Půty je Lípa Musica výjimečná přeshraničním rozkročením do sousedního Saska, ale nejen jím. „Kromě toho spočívá její jedinečnost v tom, že se jednotlivé koncerty konají na různých místech kraje, někdy i na takových, kam by člověka běžně třeba ani nenapadlo zavítat. I díky festivalu tak mohou návštěvníci objevovat vlastní kraj,“ dodal hejtman. Letos hostí festivalová vystoupení například zřícenina gotického chrámu na Oybinu, kostel svatého Josefa na Krásné – místě, kde žil legendární jizerskohorský ranhojič Kittel, klášterní kostel St. Marienthal v Ostritz, evangelicko-luteránský kostel v Grossschönau či kostel svatého Kryštofa v Kryštofově Údolí.

se nespokojí se standardem. Rozhodně se nestane, že by se v jejím programu objevil hudební střední proud,“ dodala Květa Vinklátová. Milým zpestřením tak je v letošním programu například komponovaný večer věnovaný životu a dílu hudebního skladatele a legendárního tvůrce ﬁlmové hudby Zdeňka Lišky u příležitosti jeho nedožitých stých narozenin; koná se 14. října v českolipském kině Crystal. Lípa Musica už dávno není skromnou regionální akcí, jako tomu bylo v jejích počátcích. Přerostla své původní působiště a v průběhu dvou desetiletí se vyvinula v respektovanou a v Česku i cizině uznávanou akci, která již dávno překročila své někdejší hranice a kromě klasické hudby v ryzím slova smyslu představuje i další odstíny pestrého světa muziky. „Festival představuje multižánrový klenot, který je dnes jednoznačně jednou z nejlepších hudebních událostí v rámci celé republiky,“ míní hejtman Půta. „Díky Lípě Musice se místnímu publiku představili kupříkladu operní pěvkyně Dagmar Pecková a Eva Urbanová, Česká ﬁlharmonie a umělci z evropských zemí, Ruska a dokonce i z Japonska – jmenovitě například japonská zpěvačka Yumiko a sbor Gjosan-rjú Tendai šómjó, moskevský patriarchální sbor Drevněrusskij raspěv, ukrajinská zpěvačka a klavíristka Kateryna Kolcová, maďarský varhaník István Mátyás a další,“ upozornila Květa Vinklátová. Za uplynulých dvacet let existence festivalu se díky němu v severočeském regionu uskutečnilo na čtyři stovky koncertů za účasti renomovaných tuzemských i zahraničních interpretů převážně klasické hudby, které navštívilo na sedmdesát tisíc posluchačů.

Během desetiletí prošla Lípa Musica určitou programovou obrodou, stále si ale drží svůj styl. Původně šlo ryze o festival duchovní hudby, což už dnes tak zcela neplatí. Základem je pořád klasika, ale mimoto se tu prolínají různé žánry. Jedno je ale naštěstí jisté: Lípa Musica stále zůstává novátorská, objevitelská a nikdy MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

ROZHOVOR | KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ Ročník ve znamení zpěvu představí vedle Hany Blažíkové další z českých pěveckých hvězd. Jednou z nejperspektivnějších osobností české opery je v současně době majitelka zářivého lyricko-koloraturního sopránu Kateřina Kněžíková. S úspěchem září na zahraničních scénách a letos na jaře české publikum potěšila ziskem prestižní ceny BBC Music Magazine Awards, kdy se svým albem Phidylé vyhrála v kategorii „Vocal“. Nejen o to jsme si s protagonistkou dalšího Koncertu pro Liberecký kraj povídali… V letošním roce jste získala prestižní BBC Music Magazine Award, tedy druhou nejvýznamnější hudební britskou cenu v oblasti vážné hudby po „Oscarech klasické hudby“, které udílí měsíčník Gramophone. Bylo to pro Vás překvapení? Pro mě byla překvapením už samotná nominace. Tato kategorie se obvykle týká interpretů, kteří už na poli nahrávání něco dokázali a je to jejich další CD v pořadí. Překvapilo mě, že jsem byla zařazena do vokální kategorie, a ne například do kategorie nováček, objev… Mé nadšení se ještě zněkolikanásobilo, když jsem cenu vyhrála. Je to úžasný pocit a vědomí, že jsem si snad našla cestu, jak se hudebně prezentovat i mimo operní vody.

Kateřina Kněžíková

Hudba má krásnou moc přinést kouzlo okamžiku

Jak vůbec vnímáte ocenění ze soutěží či hudebních akademií, jsou pro Vás motivací, výzvou či závazkem, anebo Vám větší potěšení přináší interpretační úspěchy a přijetí publika? Od každého trochu. Ocenění vnímám jako ohodnocení práce, která je za mnou. To se pak ruku v ruce pojí s obrovskou motivací dokázat něco dalšího, posunout své hranice dál. Je to pro mě také obrovský závazek do budoucna. Nejvíce mě však těší reakce publika v daný moment. Když je něčím překvapím, potěším, představím jim repertoár, který třeba slyšeli poprvé. Hudba má tu krásnou moc přinést kouzlo okamžiku, který právě žijeme, a to se nedá ničím nahradit ani překonat. Náš rozhovor vzniká při příležitosti Vašeho debutu na MHF Lípa Musica, který se uskuteční v rámci zahajovacího koncertu jeho 21. ročníku 23. srpna v Liberci. Festivalový debut ale nebude Vaším prvním vystou-

pením v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Právě na této scéně jste získala svou první větší operní zkušenost, že? Vracíte se ráda do „města pod Ještědem“? Na působení v Liberci mám jen ty nejkrásnější vzpomínky a musím říct, že jsem se na jevišti divadla F. X. Šaldy naučila mnohému. Byla to obrovská profesní škola. Naposledy jsem tam zpívala před šesti lety úžasnou Donizettiho operu Don Pasquale a objevila své další pěvecké i interpretační možnosti. Tamní divadlo ostatně bylo u mých začátků i pak později, kdy jsem hledala své další směřování. A já jsem za to opravdu velice vděčná. Na festivalu se představíte ve společnosti úspěšného mladého tenoristy Daniela Matouška, kterého jste ke spolupráci přizvala. Věnujete se hodně podpoře mladých talentů? Věnuju se velice ráda. Sama si vzpomínám, jak bylo na začátku důležité dostat šanci ukázat, co umím. Bez této podpory a trocha riskování bych jistě nemohla uspět. A je úžasné, že se pořadatelé nebáli, nebo snad jen trochu, a spolu se mnou podpořili umělce, který už teď o sobě velice silně dává vědět. Jeho pracovitost, talent, hudební inteligence a pěvecké předpoklady ho jistě předurčují k tomu se vypracovat mezi špičku ve svém oboru. Co se snažíte vštěpovat svým žákům, co považujete ze své zkušenosti za klíčové, aby dokázali uspět ve světě klasické hudby a opery a vytrvat co nejdéle? Toho je pochopitelně celá řada. Nejde jen o to být na co nejlepší technické úrovni a vybírat vhodný repertoár vzhledem k věku. Hlavně musí pochopit, že talent se musí rozvíjet, a nespoléhat na to, že za vás práci udělá někdo jiný. Kladu jim na zřetel, aby byli poctiví sami k sobě, aby si našli svůj umělecký prostor. Aby jim nestačilo málo. Měli by se snažit vynikat svou originalitou a nesnažit se o kopii někoho jiného. Vyčnívat z řady. Čím Vás umění Daniela Matouška oslovuje? Je stále mladým umělcem, který chápe, že musí ještě mnoho nového nasát, a troufám si říct, že ho to baví. A tím pádem mě společné hledání baví také. Je abnormálně cílevědomý a nestačí mu být dobrý. Jeho velkou přednos-

tí je umění komunikace s posluchačem. S tím se musíte narodit.

uspokojivější pocit. Toto si pochvalují hlavně dirigenti. :)

Váš operní galakoncert láká ukázkami z oper Mozarta, Donizettiho, ale i Gounoda či Bizeta. Podle jakého klíče jste repertoár vybírala? Vybírali jsme díla, která budou průsečíkem společného repertoáru tak, aby nevznikl jen kompilát nějakých operních výstupů, které zrovna ten či druhý umí. Snažili jsme se najít vždy v nějakém konkrétním díle nebo období to, co může fungovat jako uzavřený celek.

Na festivalovém zahajovacím koncertu budete vystupovat za doprovodu PKF-Prague Philharmonia, kterou bude řídit Robert Jindra – dirigent, s nímž jste vytvořila i ceněnou nahrávku Phidylé. Jak se Vám s panem Jindrou spolupracuje a co obecně považujete na spolupráci pěvce a dirigenta z hlediska úspěchu za klíčové? Ten úspěch spočívá především v tom, že dirigent ví, jak zpěvák funguje, respektive jak funguje jeho nástroj. Mnohdy jsou všichni z pěvců lehce nervózní, protože nikdo ten nástroj nevidí a pracuje se s abstraktnem. U Roberta tato nervozita odpadá, ba ani vůbec nevzniká, protože ten se zpěvákem dýchá a toto vnímání je pro něj velice přirozené. Je to danost, která je zcela nezbytná, ale velmi výjimečná. Taky proto je pan dirigent vyhledávaným partnerem právě pro pěvce. Na druhou stranu musím říct, že tak, jak by se dirigent měl naučit více vnímat jinakost pěvců, tak by se pěvci měli naučit vnímat svůj nástroj více instrumentálně. Předešlo by se tak mnohému.

V jaké vokální oblasti se cítíte nejlépe? V operách či spíše koncertním repertoáru, ať už větších vokálních dílech nebo písních? Je to vždy ta oblast, která svou silou ve mně rezonuje. Písňová tvorba je však pro mě královnou umělecké tvorby. Na malém prostoru je člověku dána možnost vytvořit něco obrovského a překrásného. Písně jsou mnohdy svou zdánlivou jednoduchostí složitější než velké árie. Miluju na nich jejich intimitu a dokonalé propojení textu a hudby. Operního repertoáru jsem už měla možnost zpívat opravdu mnoho a proto si spíše plním sny na poli koncertním. A je jedno, jestli to jsou rozsáhlejší vokálně-instrumentální díla nebo písňová literatura. To však neznamená, že bych operní tvorbu méně zbožňovala. Jaké je prezentovat velké operní role „pouze“ koncertně bez divadelní, herecké složky? Přistupujete k interpretaci jinak? Je to svým způsobem obtížnější, nebo to naopak dává možnost hlubší koncentrace ve vokálním výkonu? Pro mě zpravidla nebývá rozdíl mezi přípravou na operní produkci nebo na koncertní provedení. Je ale pravda, že jsou to zcela jiné přístupy. Hlavně co se týče koncentrace na hudební složku. Je samozřejmě ideální, když se na jevišti dojde do ideálního propojení hereckého a hudebního projevu. Ale to v souvislosti s režijní koncepcí, kostýmy, kulisami a dalším nástrahami nemusí být tak snadné a řekněme dokonalé. Během představení hrozí, že se může stát cokoli nepředvídaného z mnoha stran. V koncertním provedení oper zase schází větší herecké akce a daný prostor, ale mnohdy máte z hudební stránky

Letošním festivalovým tématem je oslava krásy lidského hlasu a mottem „Zpěv je zrcadlem lidské duše“. Vnímáte to také tak? Nenazvala bych to lépe. Skrz oči můžeme nahlédnout do lidské duše, ve které se zrcadlí všechny naše pocity, nálady, trápení, radosti… A není krásnějšího nástroje, než zpěv, kterým se můžeme s druhými o všechno podělit. Umění ovládnutí slova, textu ve spojení a propojení s hudbou je pro mě jako interpreta, ale i jako pro posluchače, tím největším darem. Festivalovým koncertem bude zahájena i další koncertní a operní sezóna, co zajímavého Vás v ní čeká? Na začátku nové sezóny mě čekají koncerty v Liverpoolu a Katovicích s mým milovaným Mahlerem, znovu se budu těšit na Glagolskou mši, tentokrát s Bamberskými symfoniky. Čeká mě spousta představení v Praze, budu debutovat v roli Mimi v Pucciniho opeře La Bohème. Čeká mě spousta písňových recitálů. Myslím, že se mám nač těšit.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Tři otázky pro naše partnery

Hana Klímová

Roman Kracík

Josef Kubeš

ANKETA

Tomáš Tichý

Letošní povídání se zástupci předních partnerů festivalu jsme pojali jako anketu o třech otázkách. Zástupci nejvýznamnějších sponzorů a donátorů nám prozradili nejen to, jaké emoce v nich Lípa Musica vzbuzuje, ale také na co se nejvíce těší z letošní programové nabídky. V abecedním pořadí odpovídali Mgr. Hana Klímová (HK), vedoucí odboru Komunikace a tisková mluvčí, ČEPS, a. s., Ing. Roman Kracík, MBA (RK), ředitel agentury Severní Čechy, Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Josef Kubeš (JK), ředitel a jednatel společnosti Ještědská stavební společnost, spol. s r. o. a RNDr. Tomáš Tichý (TT), zástupce donátorské rodiny Tichých. Jaké emoce, dojmy či vzpomínky se Vám vybaví, když se řekne „Lípa Musica“? HK: Lípu Musicu vnímám jako hudební svátek, který si žádný rok nenechám ujít. Pestrost nabídky i široké spektrum hudebních žánrů mi vždy zaručuje neopakovatelný hudební zážitek. Velmi oceňuji, že se na festivalu vedle koncertů klasické hudby představují i alternativní hudební žánry. Klasickou hudbu a hudbu obecně vnímám jako důležitou součást svého života. RK: Kooperativa je posledních několik let velmi nakloněna podpoře Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica s panem ředitelem Martinem Prokešem, kterého si velmi vážím za to, že festival posouvá každým rokem výše v kvalitě a obsazení. Je to náročná práce, proto se mi vybaví emoce jako hrdost na výbornou kulturní a hudební slavnost v našem regionu, dále vděčnost všem partnerům za podporu a pokora a víra v to, že existence takového hudebního svátku posílí všechny lidi kolem nás, co mají tento druh hudby rádi. JK: Lípa Musica je pro mě jednoznačně spojena s mým otcem. Dotýkal se festivalu od samého začátku, pečlivě studoval místa jednotlivých vystoupení, ansámbly a považoval za čest festival ﬁnančně podporovat. TT: Babí léto, malebná místa v pohraničí, krásná hudba, slavnostní nálada, setkání s přáteli, vítané zastavení v každodenním shonu.

Jak vnímáte důležitost podpory kultury v kontextu peripetií dnešní doby? HK: ČEPS v rámci své společenské odpovědnosti podporuje řadu projektů, a to zejména v regionech, kde působí. Jedním ze základním stavebních kamenů našeho Dárcovského programu je právě i podpora kultury. Vnímáme to jako nedílnou a významnou součást naší pomoci, protože kulturu, nositelku společenských hodnot, je potřeba chránit, rozvíjet a předávat. Naše podpora festivalu Lípa Musica letos oslaví páté výročí. Možnost podporovat tak významný a dávno již ne pouze regionální kulturní počin nás velmi těší. RK: I když je doba náročná, všichni úspěšní podnikatelé a velké společnosti by měli přispět i třeba menší částkou na rozvoj tak významné festivalu, jako je MHF Lípa Musica. Jsou to skvěle vynaložené peníze a důkaz, že jsme silní a odhodlaní i v horších dobách podporovat regionální umění. JK: Festival umožňuje návštěvníkům přenést se díky výborně vybranému repertoáru do jiné doby, hudební i smyslové dimenze, a pomoci tak s duševní očistou. Nabízí vstup do unikátních míst a prostor pro setkání s přáteli. TT: Kultura potřebuje podporu i v klidných časech, nyní o to víc. Věřím, že Lípa Musica patří mezi dobře zavedené a dnes už nepostradatelné projekty, které přežijí i horší časy.

Na jaký z koncertů letošní festivalové nabídky se nejvíce těšíte a doporučili byste ho čtenářům k návštěvě? HK: Určitě si nenechám ujít zahajovací koncert sopranistky Kateřiny Kněžíkové, který rozezní 23. srpna liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Myslím si, že lepší vstup do další dekády pořádání Lípy Musicy se organizátorům nemohl povést. Velmi se těším i na Český chlapecký sbor Boni pueri, který se představí v barokním kostele sv. Bartoloměje v Hrádku nad Nisou. RK: Moc se těším na Koncert pro Liberecký kraj, kde je Kooperativa partnerem koncertu, a na operní sólistku Kateřinu Kněžíkovou. Druhým tahákem pro mne bude populární hudební uskupení Philharmonix, které nám ukáže, jak se ﬁlharmonici umí hudebně odvázat. JK: V letošním roce jsem si jako rodinný koncert vybral vystoupení Philharmonix: The Vienna Berlin Music Club. Těším se na svěží vystoupení v duchu jejich motta „Hlava musí být veselá, srdce šťastné a noha sebou musí cukat…“. TT: Celá letošní nabídka je lákavá, plánujeme navštívit většinu koncertů. Obzvlášť se těším na několik setkání s uměleckou garantkou festivalu Hanou Blažíkovou. Čtenářům doporučuji také výjimečnou skladbu Stabat Mater, kterou současný italský skladatel Marco Rosano upravil pro pěvecké duo Kchun a violoncello, světovou premiéru uvidíme v Prysku. A jako každý rok, už kvůli atmosféře, koncert při svíčkách v kostelíku sv. Barbory v Zahrádkách.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

POZVÁNKA | NOC NA VLNÁCH

Noc na vlnách s Lípou Musicou

Prožijte jiskřivou festivalovou noc na vlnách rozmanitých hudebních proudů ve společnosti folklórního Ensemble Flair, zpívajícího klarinetisty Vojty Nýdla, tajemného kytaristy a zpěváka Vladimíra Václavka nebo držitelky ceny Anděl Beaty Hlavenkové a její Kapely snů. Je tu nový formát festivalového prologu ušitého na míru městu Česká Lípa, který rozehraje impozantní prostory vodního hradu Lipý. Festival v rámci festivalu, to je Noc na vlnách s Lípou Musicou, která vám představí hned čtyři zajímavé hudební projekty.

Od pramenů k moři… Ensemble Flair je kapela v čele se zkušeným cimbalistou a skladatelem Janem Rokytou ml. Výraznou postavou souboru je však také zpěvačka Klára Obručová (roz. Blažková), jedna z nejlepších interpretek moravské lidové hudby. Právě ve spojení virtuózního kapelníka a nepřeslechnutelného ženského hlasu tkví síla souboru Flair, jakkoli důležití jsou pochopitelně i další instrumentalisté. Nástrojově Flair vychází z cimbálových muzik (třebaže má ve svém středu pouze jednoho houslistu), ale repertoárem a přístupem k němu moravský region a jeho hudební tradice přesahuje. Album příznačně nazvané Od pramenů k moři… pomyslně sleduje „proudy moravských řek“ (vezměme si jako příklad valašskou Bečvu, vlévající se do Moravy) až na pobřeží Černého moře. Vedle inspirace moravské a slezské album skutečně obsahuje více či méně evidentní názvuky balkánské hudební tradice a konkrétně Rumunska, území údajně geneticky spjatého s moravskými Valachy. Ačkoli tok hudební řeky není přímočarý, 18

směřování od Bezručovy beskydské Kaliny na začátku alba po vyvrcholení v podobě známé romské melodie v závěru je evidentní. Vedle „geograﬁcké“ variability však Flair nabízí pestrost jiného druhu. Jan Rokyta čerpal nejen ze sbírek lidových písní včetně Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních, ale také ze sbírek poezie (především z Petra Bezruče), a k takto pečlivě vybranému materiálu přidal mnoho ze své vlastní invence a dovednosti. Proto se také variace na známou moravskou píseň skrývá pod krycím názvem Flair Exercise Vocal, protože balkánské rytmy a „funky fanfárky“ jsou v této nové skladbě stejně důležité jako lidový text. Flair Ensemble není folklorní nebo folkloristická kapela. Jde o soubor world music, sice pevně zakotvený v moravské tradici, ale v kombinování motivů z různých částí střední a jihovýchodní Evropy a v přístupu k nástrojům dostatečně svébytný a navíc čerpá spoustu inspirace i z klasické hudby…

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Z recenze Milana Tesaře pro Radio Proglas.

Dítě z větru Klarinetista, zpěvák, textař a skladatel Vojta Nýdl vydal své první sólové album. Písňové album Dítě z větru, k jehož realizaci přizval hudební producentku Beatu Hlavenkovou, věnoval s odkazem na vlastní rodinný příběh předčasně narozeným dětem. „Narození naší druhorozené dcery Johanky, která při svém dramatickém příchodu na svět vážila pouhých 510 gramů, je hlavní inspirací a tématem tohoto alba. Doslova nám ji přivál vítr a byla tak lehká a křehká, že jsme se dlouho báli, že si ji zase odnese. Téma zrození a odcházení, balancování na tenké hranici mezi životem a smrtí prochází jako leitmotiv celou deskou. Ale zároveň bych si přál, aby při poslechu z písní vyzařovala určitá naděje, že i zdánlivě beznadějné příběhy mohou mít šťastné konce,“ říká o albu Vojta Nýdl. Část výtěžku z prodejů CD půjde na podporu neziskové organizace Nedoklubko, která se komplexně věnuje problematice předčasně narozených dětí. Pokračování na straně 20.

ROZHOVOR | JITKA VOLFOVÁ

Jitka Volfová, starostka České Lípy

Nenechte si ujít Noc na vlnách na vodním hradě Lipý O financování festivalu, o významu kultury obecně, spolupráci s městem a chystaných koncertech pro letošní ročník jsme si povídali se starostkou města Česká Lípa Ing. Jitkou Volfovou. Po dvou letech pandemie se situace uklidnila a všechny kulturní akce mohou jet naplno. Ne vždy jsou ale plně obsazené. Čím myslíte, že to je? A co znamená kultura pro vás? Všichni za sebou máme nelehké období covidové pandemie. A když se zdálo, že tuto krizi máme za sebou, dostali jsme se hned do další a možná ještě vážnější situace. Všechny tyto vlivy se odrážejí na chování našich občanů. Pečlivě si rozmýšlejí, za co utratit peníze a čemu věnovat svůj čas. A bohužel, často se nyní stává, že by lidé na kulturu chtěli, ale nemají na ni. Nebo si v pandemii zvykli nikam nechodit a tento stav jim vyhovuje. Myslím, že je to velká škoda. Kultura obecně nás obohacuje, rozvíjí náš rozhled i vnímání krásy, dává nám možnost odpočinout si, setkat se s přáteli a přijít na jiné myšlenky. Moc bych si přála, aby se situace na kulturních akcích brzy změnila. I v letošním roce město přispělo festivalu částkou 800 tis. Kč. Jak důležitá je podle vás finanční podpora kultury? Pořádání kulturních akcí je segment lidské činnosti, který si na sebe mnohdy nevydělá, navíc v rámci přerozdělování peněz v rámci státu je kultura často Popelkou, na kterou se zapomíná. Pořadatelé akcí si tedy nutně potřebují zajistit vícezdrojové financování. Jsem hrdá na to, že město Česká Lípa bylo, je a vě-

řím, že i bude jedním z největších podporovatelů festivalu Lípa Musica, protože festival je v České Lípě doma. Děkuji kolegům zastupitelům, že i v době pandemie byli ochotni ﬁnanční prostředky Lípě Musice přidělit. Chápu, že kultura není chodník, po kterém se projdeme, nebo škola, do které chodí naše děti, ale je nedílnou součástí našich životů, a je nutné ﬁnanční podporu směřovat i do této oblasti. V letošním roce vám končí čtyřleté volební období ve funkci starostky města Česká Lípa. Jak vnímáte propojení festivalu s městem a příspěvek festivalu ke kulturnímu životu v České Lípě? V České Lípě se každý rok koná mnoho krásných kulturních akcí, které pořádá buď město, jeho příspěvková organizace nebo ostatní spolky ve městě. Troufnu si říci, že ale žádná z těchto akcí nemá tak velký dosah, jako má Lípa Musica. I proto ze strany města dostává festival nejvíce peněz. Vše to vyplývá z toho, že Lípa Musica po celou dobu zůstala věrná České Lípě, pořádá ve městě krásné koncerty, provozuje Českolipský komorní cyklus, věnuje se výchově nových, mladých talentů a celkově přispívá k vysoké úrovni českolipského kulturního života. Vnímám, že spolupráce Lípy Musicy a města je těsnější, než byla dříve, a to mě těší.

Tradičně se musíme zeptat, na jaký koncert se těšíte v rámci letošního ročníku nejvíc? Podzim bez koncertů Lípy Musicy si neumím představit, určitě tedy na některý z koncertů zavítám. Šla bych klidně na všechny, proti je však většinou můj diář. :-) Letošní program nabídne 20 koncertů, a to včetně vždy skvělého závěrečného koncertu ve spolupráci s naší základní uměleckou školou, vybírání tedy bude těžké. Co si však určitě nenechám ujít je nový projekt, který Lípa Musica zasadila do kulis vodního hradu Lipý, a tím je srpnový koncert s podtitulem Noc na vlnách. Koncert nabídne hned několik interpretů a odlehčený styl hudby, který se dokonale hodí k horké letní noci v kulisách hradu ze 13. století. Kde vidíte Lípu Musicu v příštích letech? Vidím ji stále objevovat nová místa, nové interprety a styly s tím, že její srdce stále bude patřit domovskému městu Česká Lípa. Vidím ji lákat nové posluchače, kteří budou unešení krásou nachystaných koncertů. A na co se speciálně těším, to je zahajovací koncert Lípy Musicy v roce 2023 v českolipském Jiráskově divadle. Pan ředitel mi koncert slíbil, tak věřím, že to dopadne! :-)

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

POZVÁNKA | NOC NA VLNÁCH Album obsahuje Nýdlovy autorské písně a texty, dvěma skladbami na album přispěla Beata Hlavenková a několika texty také Jana Ivanovič Infeldová a Tamara Borovková. Jedna z písní je zhudebněním básně Bohuslava Reynka Opuštění. Vedle Vojty Nýdla a Beaty Hlavenkové účinkují na projektu kontrabasista Rastislav Uhrík (Vertigo, Lanugo) a bubeník Daniel Šoltis (Vertigo, -123 minut), na albu najdeme i klavíristku Evu Hutyrovou a soubory Clarinet Factory a Epoque Quartet. Album vyšlo na Mezinárodní den dětí, 1. června 2021. Beata Hlavenková o spolupráci s Vojtou Nýdlem říká: „Známe se od projektu Eternal Seekers, kde jsme vycítili blízkost našich hudebních světů. Po letech mého, někdy asi až otravného, naléhání, že musí vydat sólovou desku, jsme prožili krásné měsíce příprav, čímž se roky hudebního i lidského souznění s Vojtou proměnily v něco hmatatelného. Děkuji, že mohu být toho součástí. Jeho hlas, jeho naléhavost, jeho talent vás přenesou do lepších světů. Můžete mi věřit.“

FLY... Tak leť! Vladimír Václavek je jedna z nejpozoruhodnějších osobností české hudby, které obecně říkáme alternativní. Pro připomenutí: spoluzakladatel a jeden z mozků kapely Dunaj, rovnocenný partner Ivy Bittové na legendárním albu Bílé inferno a v kapele Čikori, protagonista několika dnes už neexistujících kapel jako E, Rale či VRRM. Neméně zajímavé je také jeho bezmála třicetileté působení sólové, počínaje prvním albem Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj (1992). A právě na něj navazuje, přesněji řečeno původně mělo navázat nové album FLY… Tak leť!. První záměr se totiž rozvinul v úzkou spolupráci s několika dalšími osobnostmi v čele s multiinstrumentalistou Pavlem Šmídem, který se v hudebních kruzích proslavil značným podílem ve world music projektu King’N’Doom (2019), pro který se podařilo získat řadu velmi zajímavých muzikantů z celého světa v čele s jednou z největších afrických hvězd, Senegalcem Cheikhem Lô. Album je nakonec, dá se říct, vlastně debutem nové kapely, neboť Václavek se Šmídem se rozhodli ve spolupráci pokračovat i koncertně. A není možná vyloučeno, že se v budoucí kapele FLY objeví i někteří další hudebníci, 20

kteří se nahrávání zúčastnili, byť asi bude těžké kvůli jejich vytížení najít společné termíny. Osobnosti jako bubeník Daniel Šoltis, baskytarista Tomáš Liška, trumpetista Oskar Török nebo vokalistka Vladivojna La Chia patří k domácí špičce a mají řadu vlastních projektů včetně autorských. Část skladeb alba je jakýmsi volným pokračováním Václavkovy tvorby, jak ji známe z minulých sólových alb, stojících v základu na ostinátních kytarových figurách, které rozvíjejí jiné nástroje. To je případ třeba hned úvodní skladby Spásonoši. Co je ale zrovna zde neobvyklé, je text: místo obvyklého václavkovského niterného lyrismu přinášející vlastně skoro až protestní společenský postoj. Hned několik písní je pro sólového Václavka netypicky vysloveně rockových. Třeba hutný titulní song Tak leť, který přináší na podkladu riffů zkreslených kytar mimořádně naléhavý vokál, parlandem kladoucí řadu filozofických otázek („A kam tak spěcháme/toužíme snad už zemřít?“). Třetí typ skladeb je postaven na různobarevných hudebních plochách, v nichž vlivem instrumentace nacházíme etnické prvky, v případě brilantní Törökovy trubky v Písně otisk jazzu. Z recenze Ondřeje Bezra pro Lidové noviny.

Žijutě „Žijutě“ je v mnoha aspektech žánrově mnohem otevřenější nahrávkou, než na jaké jsme doposud u Beaty Hlavenkové byli navyknutí. Více pracuje se zvukovým designem a do popředí se dostala převážná většina autorských textů. Výsledek je krásným, komorním pohledem na svět okolo nás, a to v radosti i melancholii. Projekty Eternal Seekers a Baromantika (oba s Lenkou Dusilovou) v podstatě odrážejí žánrové cesty, kterými si Beata Hlavenková prošla a na kterých nabrala zkušenosti nejen s improvizací. Důležitým milníkem se pak stalo její minulé album „Sně“, na němž se prvně představila jako sólová zpěvačka a nastínila, kam by se její následné kroky mohly vydat. Vsuvkou před letošní nahrávkou „Žijutě“ se stala práce na soundtracku k ﬁlmu „Zátopek“. První skladba z nové řadovky „Pořád je to tak“ posléze poodhalila, jaká překvapení na desce můžeme očekávat.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Základem se stal zvukový design, na kterém Beata primárně spolupracovala s Patrickem Karpentskim, ve zmíněném pilotním singlu pak s Lukášem Duchovičem. Změna přístupu napomohla tomu, že pokud „Sně“ v tomto ohledu hovořily jen v náznacích, na „Žijutě“ je příklon k jiným žánrům mnohem patrnější. Zároveň se nedá tvrdit, že by novinka byla ryze popovou deskou, která opouští jazzové podhoubí. To bylo vždy základem tvůrčího universa Hlavenkové a zůstává jím nadále, jen na první poslech jsou písně mnohem přístupnější, byť je nelze jednoznačně stylově zaškatulkovat. Tato multižánrovost hlavní aktérce sluší, podporují ji navíc komorní texty. To vše dohromady vytváří pestrou krajinomalbu nálad a emocí. Tmelicím elementem hudby je (jako vždy) nepřehlédnutelná hra na trubku Oskara Töröka. Vplouvá do melodií jako precizně zamířená střela, jež kompozici ozvláštní a projasní svou hravostí a důmyslností. Přibylo využití klávesových instrumentů či programmingu, a ačkoliv je „Žijutě“ z většiny spíše poslechové dílo, nabízí i nějaké ty hybné prvky. Třeba rozechvěle roztančená „Bosá“ (zpívaná ve slovenštině) se pohybuje v decentních odstínech latinských vlivů, snová „Zahrada“ je zase vystavěná na výraznější kytarové hře a bubenickém umu Tomáše Neuwertha. Protipólem je krásný, částečně a cappella kus „Pořád je to tak“, v němž se i lidský hlas stává nástrojem, jenž je prohnán efekty a stává se stavební jednotkou melodických ornamentů. Ve většině případů jsou tedy texty nové, autorské, mnohdy psané Hlavenkové přímo na tělo. Je radost sledovat, kam se Beata Hlavenková ve své tvorbě posouvá. Jak s lehkostí nahlíží nejenom na hudební svět, vstřebává nové poznatky, zkušenosti, které posléze zapracovává s pečlivostí zacílenou na zvukový detail. „Žijutě“ je nejpřístupnějším počinem z její diskograﬁe, zároveň si přesto uchovává charakteristickou multižánrovost, kterou posluchač musí postupně nasát a nechat prožít. Nechte se lapit… Z recenze Dana Hájka pro musicserver.cz.

ROZHOVOR | HILLE PERL Na tradičním koncertě při svíčkách v unikátním kostele sv. Barbory v Zahrádkách u České Lípy se letos představí legendární německá hráčka na violu da gamba Hille Perl. Mnohonásobná držitelka prestižní ceny ECHO / Opus Klassik, které je nejbližší poklidný život na farmě, do Čech tentokrát přiveze svůj projekt Elemente / Živly, na němž spolupracuje se svojí dcerou Marthe, také úspěšnou gambistkou. Jaká byla Vaše cesta k hudbě? Pro violu da gambu jste se údajně rozhodla už v pěti letech, čím Vás tehdy tento nástroj tolik okouzlil? Jako dítě varhaníka bylo mé dětství prosyceno hudbou, všichni moji sourozenci hráli na různé nástroje a každý den se zpívalo. Když mi bylo pět let, vůbec nešlo o to, jestli se budu učit na nějaký nástroj, nebylo jen rozhodnuto, na jaký konkrétně. Do zvuku violy da gamba jsem se doslova zamilovala, když jsem ji slyšela na koncertě Wielanda Kuijkena. Pak jsem dostala malou diskantovou violu da gamba a začala se učit. Ve Vašem životopisu se dočteme, jak je hudba pro vás životně důležitá: „Je nejdůležitějším prostředkem komunikace mezi lidmi, je srozumitelnější a přesnější než jazyk a má větší emocionální význam než jakýkoli jiný zážitek, snad kromě lásky.“ Jak či za přispění koho se formovaly Vaše názory na hudbu? To je zkušenost, kterou každý hudebník prožívá: jak je šťastný, když může tuto jednoznačnost v hudební komunikaci sdílet s ostatními. Nejde ani tak o názor na hudbu, jako o krásný zážitek z toho, jakou výsadou je moci hudbu tvořit. Jde o komunikaci mezi sebou, tedy s kolegy, ale také o komunikaci s publikem: zažít, jak se lidé ztiší nebo rozveselí díky společnému zážitku z hudby.

Hille Perl

Hudba je nejdůležitějším prostředkem komunikace

Spolupracujete s řadou významných interpretů, jako Michala Petri (zobcová ﬂétna), Mahan Esfahani (cembalo) nebo Avi Avital (mandolína), současně však vystupujete také společně se svou dcerou, což bude i případ vašeho vystoupení na MHF Lípa Musica, či se svým manželem. Vnímáte souznění s nejbližšími jako bonus

či další přínos pro hudební interpretaci, nebo může naopak blízkost vztahů být v jistých ohledech spíše zátěží? Samozřejmě je snadné hrát s lidmi, se kterými to děláte už desítky let, jako se mnou a dcerou Marthe nebo s mým mužem Lee Santanou. Existuje určitý druh slepé důvěry, kdy můžete spontánně měnit hudební věci a víte, že tito lidé budou okamžitě reagovat. Ale stejně tak je možné zažít takové kouzlo při hraní s jinými hudebníky, které znáte méně. Velmi důležité je, že hudbu vždy tvoříte v jiných kontextech a pak vnášíte nové zkušenosti do starých konstelací: tak zůstává tvorba hudby vždy známá a zároveň nová. Na festivalu Lípa Musica zazní právě Váš projekt s dcerou Marthe. Ta začínala jako houslistka, ale později si našla cestu ke gambě i k Vám jako pedagožce. Těší Vás, že se vydala ve Vašich šlépějích? Je samozřejmě velkým komplimentem, když jako matka neodradíte své dítě, a to chce dokonce hrát na stejný nástroj a pak se vydá i na profesionální dráhu hudebníka. Mám z toho velkou radost, že sdílí prožitek štěstí z hudby. Nedávno jsem ji slyšela s jedním z jejích souborů na velmi kreativním koncertu věnovaném tangu a byla jsem její hrou naprosto okouzlena, to mě velmi potěšilo. Je hezké vidět, že jde velmi vlastní a sebevědomou cestou a že se její životopis vyvíjí na jedné straně podobně, ale na druhé straně zcela nezávisle na mně. Společně představíte svůj zajímavý projekt Elemente. Co Vás přimělo k volbě právě tohoto tématu? Jaké poselství tímto projektem chcete sdělit? Živly jsou „elementární“ – vše, každou emoci a každý aspekt života, lze přiřadit k jednomu nebo k více živlům. Spojuje je láska nebo hudba a my jako matky jsme se zaměřily na otázku, které aspekty přiřadíme ke kterému živlu a jaké pro ně najdeme hudební vyjádření. Tak například oheň znamená vášeň a lásku, ale také hledání tepla a bezpečí; voda znamená slzy a utrpení, ale také proudění života. Vzduch znamená vítr nebo bouři a pohyblivost, ale také nestabilitu; a konečně země je náš kořen, ale také náš hrob, stabilita a jednotnost, tvrdost a nakonec půda, z níž se může vše vyvíjet. Každý živel

musí být chráněn, voda a vzduch musí být čisté a průzračné, oheň musí být střežen a země nesmí být znečištěna. Každý živel nás může také ohrozit, povodně a požáry jsou na mnoha místech realitou, zemětřesení a hurikány způsobují utrpení a škody. Náš program vás vyzývá, abyste tyto prvky brali vážně a přemýšleli o nich. Věříte, že hudba může být lékem pro lidskou duši i tělo? Může takto působit i na celospolečenské úrovni? Může dělat lidi skutečně lepšími? Hudba má tu velkou výhodu, že je to velmi udržitelné umění, tedy ekologicky smysluplné. ;-) Po koncertě si nemusíte brát nic domů, na co se pak práší nebo co zabírá místo. Hudba nám dává možnost sdílet zážitek a dělat nám radost, aniž bychom museli konzumovat něco jiného, co by bylo spojeno s většími škodami pro svět. Hudba má tedy smysl, aniž by byla destruktivní. Má smysl jen pro ten malý okamžik, kdy se dostaneme do přítomnosti a jen posloucháme zvuky, a ty nás mohou i léčit a dělat lepšími… Repertoárově jste doma především v hudbě 17. a 18. století, ale občas vyrážíte i směrem více moderním. Není bez zajímavosti, že se věnujete i rocku a spolu s rodinou a přáteli máte svůj band. Vzpomeneme-li vaši nahrávku „Born to be mild“, zde jste se chopila i tzv. E-Gamby. Čím jsou pro vás tyto „exkurze“ obohacující a jaké možnosti přináší elektrická gamba ve srovnání s tradiční verzí? Elektrická gamba má tu prostou výhodu, že ji lze snáze zesílit než „normální“ gambu. Navíc jsou tu samozřejmě zajímavé možnosti experimentovat s různými efekty – není to lepší, jen jiné a pro mě určitě zábavné obohacení mých hudebních aktivit, prostřednictvím kterých mohu překračovat hranice. Je celkem snadné přiblížit se i jinému repertoáru než jen klasickému gambovému. Touha experimentovat je vlastní všem hudebníkům a mě vede právě tímto směrem. Před lety jste v jednom z rozhovorů vyslovila přání, že by se celý svět měl na chvíli zastavit, odpočinout si a dát vydechnout i planetě. A přišla pandemie… tedy pro Vás příležitost věnovat se Vaší

farmě, přírodě, józe… Co je pro Vás největším naplněním volného času? Ve skutečnosti se mi kromě všech strašlivých aspektů pandemie líbilo zejména to, že to najednou zafungovalo. Přišla pauza, bylo to jednoduše možné. Bylo možné, že na obloze nejsou žádná letadla a že celkově lze bezbřehý pohyb omezit na naprosté minimum. Ráda bych, abychom si do postpandemické doby odnesli mnoho zkušeností. Domácí vaření, čas, který si na sebe uděláme, úcta a přátelskost, s jakou se setkáváme s ostatními lidmi, a otázka, zda opravdu musíme neustále závodit po celém světě, nebo zda je také v pořádku jen tak jezdit na kole a o dovolené prozkoumat sousedovu louku. Nejvíce mě naplňoval čas strávený na pastvině, kde jsem několik měsíců klidně několik hodin denně vykopávala bodláky a kopřivy: velký a důležitý úkol, kterému jsem se mohla věnovat s péčí a šťastným srdcem. Žijeme v bezprecedentní době, která se v posledních letech stává až nadmíru turbulentní a nepředvídatelnou. Jak vnímáte její dopady na hudební sektor i chování publika a s jakými nadějemi či obavami hledíte do budoucna? Na svých studentech vidím, jak velký tvůrčí potenciál v sobě mají, a vidím, že jejich životy jsou možná jiné než naše, protože koncertní život, dokonce i svět hudební produkce, se zcela změnil. Zapojují se do všeho možného, vymýšlejí performativní formáty, improvizují, hrají světu na všech možných kanálech, propojují se, píší hudbu pro počítačové hry, překrývají různé hudební styly, přidávají brazilské rytmické prvky do Telemannových fantazií… V Německu se během pandemie uvolnilo mnoho peněz na ﬁnancování projektů hudebníků, vzniklo tak mnoho nových iniciativ, které by bez pandemie nebyly nikdy myslitelné. Skladby, nahrávky, výzkumné projekty, experimenty s vícerozměrnými zvukovými procházkami. Je to nádherná i děsivá doba zároveň, ale hudební svět je stále živý a vzrušující. Kompletní znění rozhovoru najdete v letním čísle časopisu Harmonie.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

BONI PUERI

Každý krásný koncert s Boni pueri je splněný sen

Těmito slovy hodnotí svou spolupráci s prestižním českým chlapeckým sborem Boni pueri dirigent Marek Štilec, s nímž a společně i s ředitelem sboru Pavlem Horákem jsme si povídali o sboru, jeho narozeninách, úspěších, speciﬁkách i plánech do budoucna. V září se chlapci opět objeví i na Lípě Musice, a to v Hrádku nad Nisou. Vůbec poprvé se na festivalových prknech představili na historicky prvním koncertu tehdy ještě Festivalu duchovní hudby Česká Lípa… Váš úspěšný sbor vznikl před čtyřiceti lety. Oslavujete Vaše narozeniny letos nějakými speciálními projekty? Marek Štilec (MŠ): Jsem velmi rád, že se náš sbor mohl po velmi náročné době ihned vrátit ke koncertování a zájezdům. Kromě řady koncertů v ČR jsme již absolvovali turné v Chorvatsku, plánujeme vyrazit opět do Jižní Koreje a čeká nás i nádherný zájezd do Ománu. Plánujeme i koncerty s orchestry v Německu. Snad mohu prozradit, že sbor se rovněž objeví ve spojení s Lucií Bílou, se kterou absolvoval na 400 koncertů.

Pavel Horák (PH): My spíše slavíme 770 let od první zmínky v kapitule sv. Víta v Praze o Boni pueri! Těch pokusů o obnovení chlapeckého zpěvu u nás bylo více, vzpomeňme Křížkovského fundatisty Modráčci s L. Janáčkem v Brně, M. Venhodu s chlapeckým sborem Schola Cantorum, V. Dvořáka v Hradci Králové atd. Důvod k oslavě pochopitelně máme, přečkali jsme navíc bez úhony a v plné síle období dvou let, kdy jsme sice na výjimku mohli zkoušet naplno, ale nemohli koncertovat. Kluci nám naštěstí zůstali do jednoho, vrátili se do formy a již na jaře loňského

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

roku jako jedno z prvních hudebních těles koncertovali, dokonce ve slavném Karlskirche ve Vídni. Letos v květnu jsme převzali v budově Evropského parlamentu prestižní titul „Kulturní ambasadoři sborové federace při Evropské unii“, pro letošní i příští rok máme projekty krásně rozjeté. Bude to hezká oslava skutečnosti, že chlapecký zpěv se v Čechách nevytratil. Dosáhli jste bezpočtu úspěchů, získali mnohá ocenění a sjezdili doslova celý svět, jakých úspěchů si nejvíce považujete?

PH: Úspěchy jsou pomíjející, důležitý je pro nás každý koncert. K přelomovým projektům patří jistě na padesát provedení Bachových Matoušových pašijí v Holandsku, následně v Rudolﬁnu, spolupráce se Supraphonem na mnoha muzikologických nahrávkách, inspirativní byla spolupráce s D. Ebenem a Scholou Gregoriana Pragensis na CD. Velmi nás obohatily i exkluzivní koncerty s Bobby McFerrinem, ale i dlouholetá spolupráce s L. Bílou. Nádherná je úzká dlouhodobá spolupráce s ﬁrmou ArcoDiva Prague nebo světovou nahrávací společností Naxos, kdy společně pracujeme na projektech „Češi ve Vídni“, proto i to naše nastudování objevného díla Leopolda Hofmanna, kterému mimochodem sekundoval W. A. Mozart a byl jím výrazně ovlivněn. Otvíráme klukům pomyslné dveře do všech oblastí hudby. Kdo hodně zná a ví, umí si pak lépe vybrat umělecký směr, který ho bude v budoucnu provázet, dělat mu radost, či kterému se bude intenzivněji věnovat. Jak se Vám daří udržovat vysokou pěveckou úroveň sboru? Na co kladete důraz? Vnímáte, že se léty zvuk sboru nějak proměňuje? MŠ: Jako v každém oboru jsou dobré výsledky vždy plodem poctivé a tvrdé práce. A to nejen ve zkouškách koncertního sboru, ale i v přípravných odděleních či v hodinách hlasové výchovy. Osobně se snažím klást důraz na stylovost interpretace. Pokud zpíváme hudbu 18. století, usilujeme o historicky poučenou interpretaci, stejně jako když zpíváme třeba Gershwina. PH: Ten zvuk se kupodivu po léta nemění, máme naprosto unikání „českou“ školu, která důmyslně a citlivě řeší přechod přes mutaci u chlapců. Zvuk je také ovlivněn naším jazykem, ty špičkové chlapecké sbory na nahrávkách poznáte, mají svoji barvu, která se „dědí“ přes dovednosti chlapců, proto poměřovat chlapecké sbory mezi sebou zvukově je jen, troufám si říct, neznalostí oboru. Jaký je v tomto ohledu Váš ideál? MŠ: Je to právě stylovost interpretace. Náš

sbor má velmi široký repertoár, dokáže každé skladbě vtisknout přesně to, co daný žánr potřebuje. Naši zpěváci jsou naštěstí velmi ﬂexibilní a profesionální, nepodceňujeme ani teoretickou přípravu. Je stále mezi hochy velký zájem o sbor? PH: Musíte klukům a novým zájemcům dát takové podněty, aby to pro ně bylo zajímavé. Nejsme cestovka, i když zrovna u nás cestujeme hodně, víc než některé profesionální orchestry. Pro někoho je cestování prvotním zájmem, ale pak zjistí, že to je především o krásné a kvalitní muzice, dobré partě kluků a hlavně také o slušnosti – proto Boni pueri, v překladu Dobří chlapci. Zájem je o nás stále velký, v poměru k ročníkům populace téměř neměnný, ale musíte si uvědomit, že oproti dívkám, kluk, který zpívá, je opravdu raritou. Navíc přichází mutace, často po 12. roce se mu již mění hlas na mužský. Proti dívkám je to nepoměr, u nás v hlavním sboru zpívají kluci vrcholově kolem dvanácti let, zatímco v dětských sborech by byli teprve v přípravce. Kluky v dětských sborech lituji, hlas se jim přechyluje k dívčímu a nemají tam pokračování. U nás třeba začnou ve čtyřech letech a odcházejí jako dospělí ve dvaceti, prožijí u nás v dobré partě a s krásnou muzikou celé dětství a mládí, poznávají život v různých zemích, získávají dobré pracovní návyky, které bezesporu zúročí. Víme, že kamarádství jim často vydrží po celý život.

jedno unikátní, nejlépe neznámé dílo této epochy. Když jsem se seznámil s partiturou Requiem Leopolda Hoﬀmanna, věděl jsem, že toto dílo musíme nastudovat. Leopold Hoﬀmann patřil k nejvýznamnějším skladatelům chrámové hudby ve Vídni 2. pol. 18. století. Vždyť jeho asistentem byl sám W. A. Mozart. Dílo jsme nastudovali vlastně v novodobé premiéře, posluchače tak čeká, myslím, mimořádný zážitek. Jaké vize, plány, sny máte s Boni pueri do budoucna? PH: Jednou jsem potkal sbormistra z chlapeckého sboru z Lipska a ten mi říkal, že je 16. po Bachovi. Bych byl rád, kdyby ta tradice tady byla také. Chceme nadále vychovávat skvělé muzikanty, zpěváky, kantory, skladatele či jen milovníky hudby pro celé Čechy. Já sám působím u Boni pueri profesionálně jako sbormistr od roku 1990 a v pozici ředitele již 27 let, jsem tedy nejstarším „chlapcem“ v Boni pueri. Budu rád, když i další moji nástupci budou zažívat tak krásné muzikantské i lidské časy, jako mám čest již tolik let zažívat já. MŠ: Jsem velmi rád, že mohu spolupracovat s tělesem světového renomé, se sborem, který je vítán v hudebních centrech jako je Vídeň, Brusel a další, který je vítaným hostem v USA, Koreji, Japonsku, Číně i Evropě. Neméně mě těší i pozvání od festivalů a pořadatelů v naší drahé vlasti. Každý krásný koncert s Boni pueri je splněný sen.

Na Lípu Musicu přijíždíte po jednadvaceti letech, tehdy jste vystupovali na vůbec první koncertu tohoto festivalu… Letos nabídnete bonbonek v podobě provedení Hofmannova Requiem. Co Vás na tomto titulu zaujalo a na co se mohou návštěvníci Vašeho vystoupení těšit? MŠ: Právě hledání zajímavých titulů hudby 2. poloviny 18. století stálo za mým angažmá u Boni pueri. Ještě jako host jsem se sborem nastudoval např. mši J. V. Stamice nebo kantátu Leopolda Koželuha „Josef, požehnání lidu“, kterou jsme mimo jiné uvedli ve Vídni. S panem ředitelem Pavlem Horákem jsme se pak dohodli, že každou sezónu představíme MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

ROZHOVOR | KATTA

Nezařaditelný živel, který dokáže bořit všechny překážky, ale i duchovně založená umělkyně, která svou sugestivní výpovědí okouzluje posluchače nejen v Čechách. To je éterická Katta, která se po dvou letech vrací na Lípu Musicu, aby se tentokrát představila jako varhanní obojživelnice hrající jak na svůj unikátní mobilní nástroj, tak i barokní varhany českolipské baziliky Všech svatých, a to na podporu Nadačního fondu Ozvěna pro sluchově handicapované… Jaké jsou vaše první vzpomínky na varhany? Velmi intenzívní. Odmala jsem věděla, že chci dělat jen hudbu, nic jiného mě nezajímalo. Já byla jako dítě dost introvertní. Hudba byla takový můj svět, do kterého jsem utíkala a schovávala se. Pořád jsem opakovala, že chci jít na tu konzervatoř. To slovo jsem znala od mámy. Často mi vyprávěla, že klavíristi tam dřou i osm hodin denně. A taky říkala: Pokud nebudeš cvičit tolik hodin, tak nemá smysl, abys to dělala. Ani to mě neodradilo. Dnes vděčím mámě za to, že mě v hudbě vždycky podporovala a koupila mi můj první klavír. Když mi bylo asi šest, začala mě brát s sebou na Mezinárodní varhanní festival, který probíhá každoročně v Olomouci v chrámu svatého Mořice. Mají tam obrovské pětimanuálové varhany. Už tehdy probíhal dole v kostele přenos na obrazovky, aby lidé mohli vidět práci rukou i nohou varhaníka. Varhany mě svým monumentálním zvukem naprosto uchvátily.

Katta

Největší úspěch je, © Tomáš Nosil

pokud lidé odcházejí

z koncertu šťastní

A v paměti mi také utkvělo jedno vystoupení anglické varhanice. Na varhanních koncertech většinou hráli muži. V tu chvíli jsem si začala představovat, že bych na varhany mohla přece hrát taky! To se stane, když vyšlete myšlenku do vesmíru. Zřejmě to byl osud. Od té doby mě varhany nikdy nepřestaly fascinovat. Mají neuvěřitelnou škálu zvukových barev. Pokračování rozhovoru najdete na straně 28.

Nadační fond Nadační fond Ozvěna vznikl před osmi lety se záměrem vytvořit platformu pro všestrannou podporu dětí a mladistvých se sluchovým postižením. Myšlenka, která byla při vzniku nadačního fondu důležitým momentem. Od té doby se snažíme naplňovat, co jsme si předsevzali. Za dobu naší působnosti v Libereckém kraji, ale i v celé České republice, jsme tak mohli být součástí mnoha příběhů, rodin, kterým do života jejich dětí vstoupí sluchová nedokonalost v různých obdobích věku dítěte. Velmi nás těší, že se naše pomyslná „ozvěnová“ rodina každým rokem rozrůstá. Z naší zkušenosti vnímáme, jak nedokonalost sluchu či ztráta sluchu odděluje od lidí. Pracujeme celoročně na změně pohledu naší společnosti na děti a dospívající s poruchami sluchu. Nadační fond Ozvěna nabízí pomoc přímé podpory s pořízením kvalitních sluchadel konkrétnímu dítěti, velmi aktivně funguje jako poradenské a informační místo pro rodiče na začátku jejich cesty za zvuky, řečí a komunikací se svým dítětem. Naše vlastní zkušenosti nám ukazují, že děti se sluchovou vadou chtějí zažívat pocity srdečného a nefalšovaného přijetí nejen od svých rodičů a sourozenců,

ale od všech, kteří je v životě nějakým způsobem zásadně ovlivňují. Každé dítě potřebuje zažít úspěch, zároveň musí mít zachovanou lidskou hrdost a důstojnost. Postižení není nedostatek. Je to výzva! Pro celou naši společnost. Naším přáním je zmírnění nejistot a obav rodičů tím, že se staneme malou součástí lepší budoucnosti jejich dítěte… Naše práce by nemohla mít takových výsledků bez našich dárců a podporovatelů, kterých si velmi vážíme. Poslední dva roky, spojené s covidem, pro nás byly velmi náročné. Shánět ﬁnanční prostředky na podporu fondu bylo dvojnásobně těžké, o to víc mě těší, že naši dárci a podporovatelé vytrvali i v těchto nelehkých časech a zachovali nám svoji přízeň. Dovolte mi, abych touto cestou poděkovala každému dárci, jemuž naše práce a poslání dává smysl, vnímá její důležitost, stává se tak součástí naší společné pomoci, nesmazatelné stopy v osudech mnoha dětí a jejich rodin. Velmi vám děkuji. S úctou Pavla Prokešová

Číslo účtu nadačního fondu 2100597827/2010 ozvena.org

Nadační fond Ozvěna

Na brněnské JAMU jste vystudovala rovnou dva obory. Varhany a cembalo… Dnes vlastně nevím, proč jsem byla tím studiem tak posedlá. Pamatuju si, že na konzervatoři jsem ze začátku bojovala s tím, abych vůbec vydržela soustředěně sedět a hrát na svůj nástroj. Tenkrát by některé profesory ani nenapadlo, že se ještě během studia obrátím do druhého extrému a stane se ze mě fanatik, který je schopný trénovat na varhany až devět hodin. To by nenapadlo tehdy asi ani mě. Pak mě přijali na JAMU. Toužila jsem ale zároveň studovat někde jinde než u nás a otevřít si tak zase další obzory. Proto jsem se už na konci prvního ročníku na JAMU přihlásila na vysokou uměleckou školu v Holandsku, kde jsem paralelně vystudovala obor varhany. Pak jsem pokračovala ve studiu hry na cembalo a přihlásila se na Scholu Cantorum ve švýcarské Basileji, což je velmi uznávaná škola pro studium barokní hudby. Někteří známí mi už začali říkat, že bych měla jít na odvykačku, že jsem na studiu asi závislá. Následoval krátký pobyt v Paříži, kde jsem spolupracovala s Univerzitou Paris 8 na multimediálním projektu. Poté jsem poznala svého nynějšího manžela, přestala konečně studovat a usadila se v Praze. Nechala jste si vyrobit nástroj na míru. Je bílý a má barevné klávesy. Je výhoda mít vlastní nástroj? Je, a veliká. Varhaník je limitován tím, že varhany se převážně vyskytují pouze v sakrálním prostředí kostela. Jen výjimečně jsou v koncertním sále, jako v Rudolﬁnu nebo v Obecním domě. Pro mě jsou klasické chrámové varhany svým zvukem nenahraditelné, a navíc zní opravdu nejlíp v kostele. Ale je spousta krásných míst, kde bych chtěla předvést ať už klasickou, nebo svoji tvorbu, a kdybych neměla vlastní mobilní nástroj, nešlo by to. Dokonce i v kostele na něj občas hraju. Tamní varhany někdy neodpovídají parametrům, které potřebuju ke svým skladbám. A tak to kombinuju, střídám nástroj kostelní a svůj vlastní.

Je mou ambicí být takovou ambasadorkou varhanní hudby i na místech, kde varhany běžně nemají. Díky tomu jsem hrála třeba v Jakartě v Indonésii. Bylo to v moderním divadle, kde se konají velice zajímavé projekty. Ředitel divadla miluje varhany, a tak mě pozval. Hrála jsem pro lidi, kteří by se jinak k takové hudbě nedostali. Čím je váš nástroj výjimečný? Byl pro mě vytvořen na objednávku. Mobilní bílé elektronické varhany mi postavila ﬁrma Shan. Mají úplně stejné parametry jako varhany kostelní, ale na rozdíl od nich jejich velmi lehká konstrukce umožňuje snadný transport. Klávesy a pedál se rozloží a vše se vejde pouze do dvou větších boxů. Co se týče zvuku, tak tým ﬁrmy Sonus Paradisi, která dokumentuje a nahrává originální a vzácné nástroje po celém světě, pro mě sestavil speciální kombinaci rejstříků ze tří světových nástrojů, které jsem si sama vybrala. Jsou to varhany renesanční v Izole, barokní ve Velesově, a romantické v Caenu. Sestavila jsem si tak unikátní paletu varhanních zvuků odpovídající mému zvukovému ideálu. Je vhodná jak k interpretaci klasických skladeb, tak i vlastních kompozic. Energie z vás doslova tryská, kde ji čerpáte? I když jsem unavená, jakmile začnu mluvit o muzice, dostanu se do emoce, která mě nabíjí. Jako bych se napojila na universum. Mám to už od dětství. Někdy mám při hraní na varhany pocit, jako by skrz ten nástroj a tu muziku proudila očistná duchovní síla. Byť klasiku nechci přestat dělat, je nádherná a baví mě, mé vlastní skladby mě skutečně nabíjejí. Tam vyjádřím všechny své pocity a emoce. Ráda také zhudebňuji a zpívám staré duchovní texty v latině nebo staroslověnštině. Zejména ve staroslověnštině cítím své kořeny a je to pro mě vždy velmi silné. Co považujete za největší úspěch? Hezká otázka, na kterou jsem vždy odpovídala výčtem těch krásných a zajímavých míst, kde jsem hrála,

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

nebo slavných orchestrů, s nimiž jsem vystoupila. Ale zjišťuju, že největší úspěch je, když se vám podaří prosadit svůj sen. Jít za ním i mimo svou komfortní zónu. Když jsem začala dělat vlastní hudbu, byl to krok trochu do neznáma. Pro pořadatele klasických koncertů to bylo něco nového, svérázného a nevěděli, co si o tom přesně myslet. Člověk nesmí přestat bojovat za to, co by chtěl, i za cenu, že je to náročné a vypadá to někdy beznadějně. Mně se podařilo hrát na klasických festivalech svoji hudbu a získat postupně ocenění i u mezinárodní kritiky. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať. Ale budu pokračovat dál, protože je to pro mě největší vyjádření sebe sama. Pokud moje hudba zasáhne posluchače, rozproudí v nich emoce a oni pak odcházejí z koncertu šťastní, je to ten největší úspěch.

NOVÁ FESTIVALOVÁ MÍSTA

Betlémářské

Kryštofovo Údolí

Jako každý rok festival Lípa Musica připravil pro své návštěvníky možnost navštívit nová koncertní místa. Vedle takřka mytické obce Krásná, jejíž koncertní návštěvu si posluchači budou moci zpestřit prohlídkou místního Kittelova muzea a dozví se i o unikátu, který ukrývá místní kostel, se na premiérový festivalový výlet můžete vypravit i do malebné obce Kryštofovo Údolí. Tato obec se je zasazena do hlubokého údolí říčky Rokytka pod svahy Ještědského hřbetu. V minulosti bývala starou uhlířskou a pašeráckou osadou, která byla údajně založena již v 16. století. Na různých místech obce jsou dodnes patrné stopy po hornické činnosti. Po vyčerpání zásob železných rud začali zdejší obyvatelé pracovat jako dřevaři a uhlíři a také v místních lomech na vápenec a břidlici. Pro svou polohu sloužila obec jako úkryt v době středověkých válek obyvatelům Chrastavy. Dříve se Kryštofovo Údolí nazývalo Údolí sv. Kryštofa nebo Clamovo Švýcarsko. Kromě krásné okolní přírody láká obec i svými historickými památkami. Většina obce je tvořena roubenými a hrázděnými domy, proto byla prohlášena za vesnickou památkovou rezervaci. 30

Nejcennější historickou památkou je ranně barokní dřevěný kostel sv. Kryštofa z konce 17. století. Je to jediná zachovalá roubená stavba zakrytá břidlicí ve zdejším kraji. Stěny i strop tohoto kostela jsou vyzdobeny patnácti malbami ze života Krista. Vedle kostela je márnice a zvonice s šindelovou střechou ve tvaru makovice. Místní technickou památkou je novinský železniční viadukt, který je jeden z nejromantičtějších a největších viaduktů v Česku. Viadukt nevede rovně, ale do oblouku, má čtrnáct podpěrných sloupů na 198 m délky. Jeho výška dosahuje 30 m. Takzvaný „Malý viadukt“ stojí poblíž myslivny nad autobusovou zastávkou Novina. Jeho délka je 127 m, má deset opěrných sloupů a výšku 17 m.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Kryštofovo Údolí je proslavené jako betlémářská obec. V restauraci „U Kryštofa“ je Muzeum betlémů s celoroční expozicí více než dvaceti betlémů nebo jejich částí. Jírův venkovní betlém je volně přístupný na svahu Kostelního vrchu. Naproti muzeu stojí ještě další zajímavost – orloj, který je umístěn ve věžové budově bývalé trafostanice. Průčelí vévodí dvě okénka, v nichž každou hodinu deﬁluje dvanáct apoštolů po vzoru pražského staroměstského orloje. Okouzlí však i kuriózní socha čůrajícího pejska… Nenechte si návštěvu malebné podještědské vísky ujít, zvlášť když zde vystoupí skvělý liberecký sbor Severáček, a to poprvé ve své více jak šedesátileté historii (!).

ROZHOVOR | DAVID PASTVA

David Pastva

Příběh Křišťálového údolí je plný nadějí a plánů Křišťálové údolí je skleněným srdcem planety a jeho tep začíná být slyšet stále zřetelněji, říká David Pastva, ředitel projektu Křišťálové údolí, se kterým jsme si povídali o tomto fenoménu Libereckého kraje i připravovaném letním festivalu skla. Co si máme představit pod pojmem Křišťálové údolí? Křišťálové údolí je území v Libereckém kraji, kde je soustředěno nejvíce sklářských, šperkařských a bižuterních ﬁrem na světě. Malebný region mezi Kamenickým Šenovem a Harrachovem, skleněný kraj, kde se trojí pohoří – Lužické hory, Jizerské hory a Krkonoše – snoubí se skalními městy Českého ráje. Příběh Křišťálového údolí se začal psát v daleké minulosti a je plný nadějí a plánů, které sem ve středověku vedly sklářské rodiny a rody. Přivábil je dostatek kvalitního tvrdého dřeva, vody a písku. Zbudovali hutě a začali tavit a foukat sklo. Pak hledali a nacházeli jeho barvy a zdobili ho rytinami, výbrusy i malbami. Turnovsko bylo již v dobách Karla IV. proslulé šperkařstvím a zpracováním drahých kamenů. Není tedy náhodou, že právě odtud se od poloviny 18. století šířilo využití skleněné kompozice pro výrobu šperků. Tu dnes obdivujeme zejména na Jablonecku. Turnov se „vrátil“ k drahým kamenům a vyniká šperky z českého granátu. Nevelké území, vzdušnou čarou nějakých sedmdesát kilometrů, se postupně specializovalo a v každém jeho koutě se vyvinul trochu jiný druh výrobků, které desetiletí od desetiletí schopnější obchodníci prodávali – a dodnes prodávají – doslova do celého světa.

Křišťálové údolí ale píše i příběh zcela nový. Nabízí desítky nevšedních a jinde neopatřitelných zážitků, expozic, interaktivních prožitků, otevřených dílen, stovky možností zkusit si na vlastní kůži něco nového, křehkého, krásného. Křišťálové údolí je skleněným srdcem planety a jeho tep začíná být slyšet stále zřetelněji. Jaké akce chystáte pro návštěvníky Křišťálového údolí? U příležitosti mezinárodního roku skla chystáme novinku v podobě velkého letního festivalu Crystal Valley Week v Liberci, který bude zahájen 23. srpna a potrvá do 28. srpna 2022. Představíme zde Křišťálové údolí z mnoha nových úhlů nejen místním, naším cílem je pozvat k nám návštěvníky z celé republiky i ze zahraničí. Těšit se tak budeme moci nejen na ukázky výroby, hotové produkty, ale především na skleněné instalace, výstavy na mnoha místech v centru Liberce, i v ulicích.

Kromě akcí bychom Vás rádi také pozvali do Křišťálové věže v budově Severočeského muzea v Liberci s interaktivní expozicí o vývoji a současnosti Křišťálového údolí. Jde o unikátní propojení světelné projekce a skleněných objektů, těšit se můžete také na originální skleněný žebřík a krásný výhled na město Liberec a okolí. Návštěvu věže si naplánujte na poslední srpnový týden, kdy bude slavnostně otevřena během akce Crystal Valley Week. Novinkou je také expozice Světlo na kolejích v Kamenickém Šenově, jde o představení historického a moderního designu svítidel, lustrů, jejichž výroba má v tomto městě téměř 300letou tradici.

Dále se uskuteční oblíbený Víkend Křišťálového údolí v termínu 12.–13. listopadu 2022, návštěvníci budou moci opět navštívit i běžně nepřístupné provozy v padesáti podnicích, ateliérech, školách i muzeích. Vánoce u nás v Křišťálovém údolí začínají již 10.–11. prosince 2022, kdy můžete vybrat dárky z řady krásných řemeslných výrobků.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

ROZHOVOR | ADÉLAÏDE FERRIÈRE

Adélaïde Ferrière

Marimba mě okouzluje svojí vřelou zpěvností 21. Lípa Musica nebude jen o zpěvu. Jedním z velkých lákadel programu je i představení éterické francouzské hvězdy Adélaïde Ferrière, která okouzluje svět coby vynikající perkusionistka a především hráčka na marimbu. 20. září v Liberci se představí vůbec poprvé v České republice, a to společně s unikátní pětioktávovou marimbou zapůjčenou z Vídně. Vystupovala jste už někdy v České republice? Ve Vašem životopisu se mluví o masterclass v Čechách… Ne, nevystupovala. Můj životopis se týkal mých nadcházejících koncertů, proto je Česká republika zmíněna, protože hraji právě na Lípě Musica a moc se do České republiky těším… Jak jste se vůbec dostala ke hře na marimbu? Nezaujala mě jen marimba, ale v podstatě všechny bicí nástroje. Široká škála těchto nástrojů je nesmírně přitažlivá a umožňuje prozkoumat tolik zvukovosti, že je výzvou pro každého interpreta. Čím Vás marimba nejvíce okouzluje a přitahuje? Marimba mě fascinuje svou neuvěřitelně vřelou zpěvností a tím, že je to klávesový nástroj s harmonickými i melodickými aspekty. I jako klavíristka považuji marimbu za nejvýraznější bicí nástroj. Jak je to s repertoárem pro marimbu, existuje dostatek původních skladeb, nebo jste více odkázaná na úpravy 32

a na nové kompozice? Obojí. Mám ráda pluralitu obou repertoárů. Na jedné straně veškerý současný původní repertoár, který je již konzistentní a který se přirozeně rozrůstá o nové skladby, a na druhé straně mám ráda i transkripce, které obohacují práci s bicími nástroji. Transkripce pro marimbu si připravujete sama? Má v tomto směru marimba určitá speciﬁka či úskalí? Většinu transkripcí, které hraji, si připravuji sama. Marimba má velmi blízko k pianistickému přístupu, ale je třeba přejít od deseti prstů ke čtyřem paličkám. Harmonická redukce je velmi náročná, stejně jako virtuózní samostatnost obou rukou. Marimba je zajímavým typem bicích nástrojů, co určuje její kvalitu? Lze i u marimb hovořit o legendárních stavitelích a cenných historických nástrojích, jako například u houslí, nebo je to nástroj spíše moderní? Marimba se do své moderní podoby vyvinula ve dvacátém století. Jednou z věcí, která určuje hodnotu nástroje, je kvalita dřeva určeného pro klaviaturu.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Koncertujete po celém světě, ale s marimbou nemůžete jednoduše cestovat. Jsou k dispozici v koncertních centrech kvalitní nástroje? Jak funguje vůbec ladění u marimby? Po celém světě je stále více kvalitních nástrojů v koncertních centrech, půjčovnách a podobně. Ladění se musí provádět v továrně, takže je to dlouhý proces a nelze ho provést příliš jednoduše. Vystupujete sólově, v komorních souborech i za doprovodu orchestrů, co preferujete? Mám ráda kombinaci těchto tří činností. Srdcem preferuji sólovou hru, protože je to velmi výsadní vztah k jevišti a publiku, člověk je schopen vytvořit opravdu jedinečný hudební moment. Co zajímavého Vás v letošní sezóně čeká a jaké máte plány do budoucna? V nadcházející sezóně mě čekají dvě koncertní premiéry, několik klasických a současných repertoárů, další projekty ke stému výročí Xenakisova narození a také zajímavé nahrávací projekty.

KRÁSA VODY Podporujeme ty, kteří svým uměním vnášejí mezi lidi krásu a umožňují jim zpomalit v tak uspěchaném světě. S pomocí kultury totiž lidé dokážou zapomenout na své každodenní problémy a získávají nové zážitky. Důležitost kultury si plně uvědomujeme, a proto prostřednictvím podpory kulturních aktivit pomáháme lidem, kteří to potřebují.

ROZHOVOR | OLGA ŠPAČKOVÁ JELÍNKOVÁ

Olga Špačková Jelínková

Belcanto

je moje srdeční záležitost Trojlístek velkých sopránových jmen v roce, kdy je Lípa Musica zasvěcena krásám lidského hlasu, uzavírá jméno Olgy Špačkové Jelínkové. Ta je dalším z výrazných talentů současné generace pěvkyň, kterým se podařilo uspět na zahraničních scénách, a šíří tak dobré jméno české pěvecké školy ve světě. Olga Jelínková má navíc své kořeny i v našem regionu… Na festival Lípa Musica se vracíte po několika letech. Vzpomenete si ještě na provedení Carminy Burany v roce 2015 na závěr festivalu v divadle v Novém Boru? Na Carminu si vzpomínám velice dobře a velmi mě tehdy potěšilo, že si svou oblíbenou skladbu můžu zazpívat zrovna v Novém Boru, kde jsem od svých 11 let žila a dodnes tam jezdíme k rodičům na návštěvu. V letošním roce, kdy celý ročník věnujeme krásám lidského hlasu a oslavě zpěvu, vystoupíte v Teplicích s programem věnovaným belcantu. Jaký osobní vztah máte k této epoše pěvecké hudební literatury a k tomuto druhu pěvecké techniky? Belcanto je moje srdeční záležitost, hlasové se v něm cítím jako ryba ve vodě, vedle Mozarta je to pro mě úžasná hlasová hygiena a zároveň neocenitelný emocionální ventil. V Teplicích nabídnete posluchačům ukázky z oper Donizettiho a Verdiho. Představíte se v rolích Adiny, Lucie z Lammermooru či Violetty, nikoli však v inscenačním nastudování s doprovodem orchestru, ale pouze s klavírem. Jak vnímáte tento komorní způsob provedení v porovnání s divadelním výstupem? Je náročnější ve své „nahotě“, nebo naopak dává větší příležitost pro koncentrované ztvárnění? Koncert je vždy mnohem víc „nahý“ , chybí divadelní odstup, tma v sále, orchestřiště, kulisy a kostýmy, toto vše, co vás odděluje od diváka

a dovoluje vám vnímat jeho přítomnost, ne však bezprostřední blízkost, díky níž pak některé věci mohou působit rozpačitě. Bude záležet na mě a mých kolezích, jak si budeme schopni diváky získat a nakolik oni budou ochotni přistoupit na naši „hru na divadlo“. :-) V sezoně 2020/21 jste se stala členkou ansámblu skvělé Lipské opery, kde aktuálně zpíváte role Lucie i Violetty. Čím Vás angažmá v Lipské opeře obecně obohacuje? Jaké jsou místní inscenace Traviaty a Lucie z Lammermooru, pozvěte na ně naše publikum… Lipská opera je velký operní dům s dlouhou tradici. Je to tzv. A scéna, člověk se tu tedy má možnost potkat s mnoha skvělými kolegy, leckdy velkými operními hvězdami a zblízka jim nahlížet do jejich pěvecké kuchyně. To je velká škola pro každého vnímavého zpěváka. Ovšem nejen skvělí jevištní kolegové, také celá řada úžasných dirigentů a slavný Gewandhausorchester v orchestřišti. Skutečně krásná práce. Vedle Lipska máte zkušenosti i z dalších německých operních scén. Vnímáte zde v rovině přístupu k repertoáru, organizace apod. nějaké zásadnější rozdíly v porovnání s českým prostředím? Práce v německých operních domech je skutečně odlišná, ale není se čemu divit. Už jen to, že jich je téměř 10krát tolik než u nás, a dělí se do několika kategorií, zcela mění celý systém práce se všemi uměleckými složkami. Jedna

věc mě opravdu překvapila, a to ne zrovna pozitivně: sólista, na rozdíl od sboristy nebo orchestrálního hráče, nemá za sebou silné odbory, tudíž jeho existence a gáže neustále lavíruje na hraně boje o přežití v drsné konkurenci. Leckdy hráč v orchestru má mnohem vyšší gáži než sólista na jevišti, což je v Čechách situace vyloženě v rovině sci-ﬁ… Vraťme se k Vašemu festivalovému koncertu. Vaším pěveckým partnerem bude tenorista Ondřej Koplík, jaký profesionální vztah Vás s ním pojí a kde jste společně vystupovali? Ondra Koplík je můj bývalý kolega z Olomouce, kde jsme společně odzpívali spoustu krásných rolí a spřátelili jsme se spolu. Ondra si mě získal svou muzikálností, profesionalitou a zaníceným přístupem ke každé roli a zároveň svým speciﬁckým vtipem, nevázaností v rámci pravidel, která z něj dělá příjemného profesního partnera. Pokračování rozhovoru najdete ve Festivalových novinách. Další zajímavé informace o Olze Špačkové Jelínkové se dozvíte i ve festivalovém podcastu.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

ROZHOVOR | JAN SCHILLER

Jan Schiller hejtman Ústeckého kraje

Lípa Musica je významná akce, nejen pro náš kraj Ústecký kraj je druhým domovem MHF Lípa Musica, který zde za podpory kraje a pod záštitou jeho hejtmana Ing. Jana Schillera v rámci své hudební řady pořádá každoročně několik koncertů a řadu let patřil i do programu Rodinného stříbra kraje. A tak jsme v letošním roce k festivalovému mikrofonu pozvali přímo pana hejtmana… Jak vnímáte postavení festivalu na kulturní mapě kraje, čím je pro Vás zajímavý? Mezinárodní hudební festival Lípa Musica má odjakživa své místo v kulturním kalendáři Ústeckého kraje. Je to akce významná, a to nejen pro náš kraj. Festival totiž spojuje lidi napříč generacemi, kraji, a dokonce i zeměmi. Vystupují zde přední čeští, ale i zahraniční interpreti, kteří se prezentují jak v Čechách, tak i v sousedním Německu. Nikoho ani nepřekvapí, že má festival široký okruh fanoušků, který také splňuje rys mezinárodnosti. Navíc se jedná o velkolepou oslavu klasické hudby. Navštěvujete Vy osobně rád koncerty klasické hudby? Vybral byste si z letošní festivalové nabídky? Hudbu mám obecně moc rád. Lidé se u ní uvolní a mohou při ní dělat prakticky cokoliv. Vždyť hudba člověka doprovází od nepaměti. Již v nejstarších dobách byla jakákoliv lidská činnost spojená s písněmi i hudbou, svědčí o tom ústní lidová

slovesnost. Klasická hudba má pak svoji tradici již od 11. století. Na koncert klasické, ale i jiné hudby si zajdu rád, mé pracovní vytížení mi však bohužel nedovoluje chodit na ně tak často, jak bych chtěl. Vzhledem k tomu, že je program MHF Lípa Musica opět velmi pestrý, určitě bych si mezi koncerty vybral. Například koncerty Mozart pod hvězdami či Édith a Frank vypadají velmi sympaticky. Co byste festivalu na prahu třetí dekády popřál? Festivalu bych chtěl popřát hodně dlouhý a úspěšný život. Ať dál vzkvétá, ať se mu daří a je tu s námi minimálně dalších dvacet let. Dále mu přeji, aby měl hodně spokojených fanoušků z řad laiků i umělců. Před vyprodaným hledištěm se umělcům hraje a zpívá báječně, proto je důležité, aby měl festival i nadále co největší návštěvnost. Festivalovým návštěvníkům přeji, aby si z festivalu odnesli mnoho jedinečných zážitků.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Ústecký kraj skýtá celou řadu zajímavých kulturních center. Lípa Musica se vrací nejen na tradiční místa, ale ráda objevuje pro své návštěvníky i nové lokality. Existuje z Vašeho pohledu nějaké místo v Ústeckém kraji, které byste organizátorům doporučil pro zařazení na festivalovou mapu? Ústecký kraj je velmi rozmanitý a opravdu nádherný. Nachází se zde spousta krásných míst a kulturních památek vhodných pro koncerty takového formátu. Je proto hrozně těžké si mezi nimi vybrat. Na festivalové mapě by v budoucnu však určitě neměly chybět například bohatou historií protknuté Litoměřice, dále pak královské město Kadaň, Roudnice nad Labem, v níž se nachází barokní zámek či augustiniánský klášter, či Ústí nad Labem se svým kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Jako mostecký patriot bych také určitě doporučil právě Most, kde se nachází monumentální hrad Hněvín nebo také kostel Nanebevzetí Panny Marie.

ROZHOVOR | RADKA FIŠAROVÁ

Radka Fišarová

Edith mi dala nálepku, ale jsem za ni vděčná

Jen málokomu z muzikálových umělců se na tomto uměleckém poli podařilo natolik sžít se svou jevištní postavou, že získal nejen všeobecně uznávanou přezdívku, ale byl tím nasměrován i k další umělecké činnosti. Tou, k níž už neodmyslitelně patří označení „česká Édith Piaf“, není nikdo jiný než oblíbená šansoniérka Radka Fišarová, která vystoupí na letošním populárním večeru v Kamenickém Šenově. Ostatně s Édith má společný i den narození… Jednou ze zásadních rolí Vaší kariéry je jistě Kleopatra ve stejnojmenném muzikálu. V roce jejího prvního uvedení jste však dostala nabídku na roli, která významným způsobem ovlivnila vaši další uměleckou kariéru – roli Édith Piaf v tanečním muzikálu „Edith, vrabčák z předměstí“, jehož premiéra byla v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Tato role ve zpracování Libora Vaculíka, Petra Maláska a Václava Kopty se vám stala doslova osudovou… Édith jsem začala hrát ještě měsíc před derniérou muzikálu Evita. Teprve potom, ač celkem záhy, přišel konkurz na Kleopatru. A možná i právě proto jsem s Édith vůbec neváhala. Zavolal mi pan profesor Klezla a říká mi: „Radko, bude vám volat Libor Vaculík, dá vám nabídku do Plzně, vemte to.“ To bylo vše. Za deset minut mi volal Libor a řekl mi, že dělají s Petrem Maláskem představení o Édith a jestli by mě to zajímalo. Já potvrdila, že ano, a teprve potom jsme se sešli v kavárně Slavia. Tam mi dal Petr nahrávky a domluvili jsme se. Já dělala, že je mi 38

vše jasné, ač jsem do té doby Piaf vůbec neregistrovala… :-) Doma jsem si poslechla nahrávky a zhrozila jsem se, jak se mi to nelíbilo! Tak divně to té paní bzučelo a vůbec ty písničky nebyly romantické árie a vše bylo takové zvláštní… Navíc jsem neuměla slovo francouzsky a texty mi byly na nic, protože to není fonetický jazyk. Tak jsem si říkala, že se mi to sice nelíbí, ale už jsem to jednou všem slíbila, takže to musím dát. Začala jsem si vypisovat u nahrávky všechny skladby foneticky, a pak se je nějakým vlastním jazykem učila. Na zkouškách nám hrálo CD originál Piaf a vlastně až do generálek na jevišti mě nikdo neslyšel Piaf zpívat. Takže už tam panovalo i určité napětí. Já si mezitím pročítala životopis a zjistila, že jsme narozeny ve stejný den 19. 12., a to mě zaujalo. Změnilo to můj pohled, přišlo mi, že to najednou ke mně zapadá. A tak jsem si doma zkoušela a zkoušela, až to nějak šlo. Přišly generálky, a to už jsem se na představení vážně moc těšila. A pak i ostatní. Jsem za to vděčná…

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Co Vám role Edith Piaf dala, případně i vzala? Dala mi krásnou hudbu, přátele, změnila směr mých koncertů, příležitosti poznávat jak lidi, tak místa. Dala mi nálepku, což někdo vidí i jako moje minus, ale já za ni vděčím. Nevím, jak bych pojmenovala, jestli mi něco vzala. Všechno samozřejmě něco stojí. Ale já pokorně přijímám, co mi s Édith přišlo do života, a víc neřeším. Ano, vysloužila jste si přezdívku „česká Édith Piaf“ a začala jste zpívat šansony Piaf i na samostatných koncertech, kde jste začala prezentovat i další francouzské zpěváky. Dá se tedy říci, že francouzský šanson se stal vaší velkou a možná životní láskou? Asi ano. Nevím, jestli přímo životní láskou, ale pod kůží ho mám. Dnes je pro mě asi hlavní to, že nasměroval i mou vlastní tvorbu. Každopádně ani na škole ani v dětství mě nenapadlo, že bych se věnovala zrovna tomuto žánru…

ROZHOVOR | ADAM VIKTORA

Adam Viktora

Chandos Anthems, to je úchvatná hudba plná geniálních myšlenek

Po několika letech se na festival vrací i Ensemble Inégal spjatý s osobností varhaníka a uměleckého vedoucího Adama Viktory. Ten si pro letošní rok předsevzal realizovat ambiciózní projekt a představit českému publiku opomíjené, avšak velmi zajímavé dílo Georga Friedricha Händela Chandos Anthems. Společně s kvartetem vynikajících pěvců je soubor představí na tradičním koncertu na počet znovusjednocení Německa 3. října ve Waltersdorfu. Pane Viktoro, jste častým hostem na řadě festivalů včetně MHF Lípa Musica. Vracíte se na náš festival rád? Je pro Vás v porovnání s jinými festivaly, ať už doma nebo v zahraničí, něčím speciﬁcký? Lípa Musica je jedním z prvních českých festivalů, kde jsme s naším kdysi nově založeným souborem Ensemble Inégal vystoupili. Festival i náš soubor vznikly ve stejném roce a myslím, že i z podobných pohnutek, a tak má naše stárnutí a zrání leccos společného. Lípa Musica má po svém pracovitém, nadaném a oduševnělém zakladateli ty nejlepší festivalové geny a působí na mne tak sympaticky, že se k ní vracím velmi rád. V letošním roce přivážíte unikátní projekt Händelových Chandos Anthems, tedy žalmů pro barona Chandose. Čím Vás toto méně známé dílo Georga Friedricha Händela oslovilo a proč jste se rozhodl jej nastudovat? Je to naprosto úchvatná hudba plná geniálních myšlenek, kde Händel uvádí v život kompletní paletu svých skladatelských schopností, a připadá mi neakceptovatelné tvářit se, že ta hudba neexistuje. Také je mi nepříjemná představa členství ve velkém zástupu interpretů parazitujících neustálým omíláním na řekněme 10 jeho nejpopulárnějších

dílech. Händel napsal Chandos Anthems ve svém vrcholném období pro bohoslužby v nově budované skvostné rezidenci Cannons významného britského aristokrata Jamese Brydgese, barona, později vévodu Chandose. Jedná se o díla s pozoruhodným a nezvyklým obsazením, jež můžeme z části najít v jiné podobě v Händelových pozdějších skladbách, a paradoxně vznikla ještě před dostavbou zmíněného paláce. Na rozdíl od něho, jenž byl po pouhých 17 letech zbořen, se z nich můžeme těšit dodnes. Abych to ale uvedl úplně na pravou míru, musím přiznat, že mě oslovila všechna Händelova méně známá díla. Stejně jako méně známá díla Bachova, Vivaldiho, Zelenkova atd. V méně známé a také úplně neznámé hudbě těchto a dalších stovek skladatelů je ukryt poklad, jehož velikost si ani neumíme představit. A pořadatel s posluchačem, kteří si vzájemně notují při uvádění několika stále se opakujících kasaštyků zůstávají o podíl na tomto pokladu ochuzeni a okradeni. Vážím si proto Martina Prokeše a festivalu Lípa Musica, že pořádání koncertů se pro ně stalo posláním k obohacení návštěvníků a posluchačů a nikoliv jen, jak by řekl Don Quijote de la Mancha, „pro zalíbení davu“.

mimořádný „mezifestivalový projekt“. Jaké další akce se do kompletního provedení zapojí a jaké místo mezi nimi zaujímá se svojí částí Lípa Musica? Z původně plánovaného jednoletého projektu se postupem času stává akce na více let. V Händelově sbírce žalmů pro barona Chandose je 11 titulů, během jednoho koncertu lze stihnout provést tři. V letošním roce zazněla nebo zazní tato nádherná a v Čechách úplně neznámá Händelova hudba na festivalech Pardubické hudební jaro, Podzimní festival duchovní hudby Olomouc, v rámci Abonentního cyklu Ensemble Inégal a v koncertní řadě Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Jaké další ambice s uvedením tohoto titulu máte? Myslím, že se tato skvělá hudba stane součástí našeho repertoáru a budeme se k ní rádi vracet nejen pro potěšení, ale i kvůli poučení, že mnoho podstatného bývá skryto. Další zajímavé informace se dozvíte i ve festivalovém podcastu s Adamem Viktorou, který si můžete poslechnout v běžných podcastových aplikací.

Jejich uvedení není možné v rámci jednoho večera, rozhodl jste se tedy pro MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

PHILHARMONIX

Philharmonix:

Snažíme se tvořit na místě Pro ty, kdo pracují v oblasti umění, neexistuje nic jako vedlejší projekt, existuje pouze mnoho různých aspektů tvůrčího já, které se projevují různými způsoby a vytvářejí neustále se vyvíjející předivo vyjádření a zkušeností. A právě to bezezbytku platí pro soubor Philharmonix, kolektiv složený ze členů Berlínské ﬁlharmonie (houslista Noah Bendix-Balgley a violoncellista Stephan Koncz), Vídeňské ﬁlharmonie (basista Ödön Rácz, klarinetista Daniel Ottensamer, violista Thilo Fechner), klavíristy Christopha Traxlera (který vystupoval s Vídeňským komorním orchestrem a Staatskapelle Halle) a houslisty a vokalisty Sebastiana

Gürtlera (v letech 1997–2008 první koncertní mistr Vídeňské lidové opery). Jejich úsilí by se dalo snadno označit za jakousi vstupní bránu do klasické hudby, tedy pokud připustíme, že ji klasická hudba vůbec potřebuje… Nelze však popřít, že směs klasické hudby se špetkou zábavy, kreativity a jiskřivé chemie snáze rozkvétá do přitažlivé podoby, a právě v tom Philharmonix vynikají. Jejich tvorba, kterou zachycují úspěšná alba vydaná u Deutsche Grammophon, je eklektickou směsicí středoevropských a východoevropských melodií a s radostí hledí do minulosti, zatímco pevně tančí do budoucnosti,

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

a vybízí posluchače k témuž. Je to zkrátka noblesní a důmyslná hudební fúze střídavě hravá, chytrá a překypující zvědavostí, která pohltí každého posluchače… 4. října se o tom budete moci přesvědčit sami v Městském divadle v Novém Boru. Philharmonix je výjimečný tím, že poskytuje cenný pohled na to, co každý z jeho členů dělá ve svém každodenním zaměstnání, a současně i velmi inovativní způsob, jak poslouchat hudbu minulosti i současnosti. Okouzluje intimitou, lehkostí, brilantní souhrou, zarputilou snahou o autentičnost i vynalézavostí ve volbě repertoáru…

„Vždycky hledáme nějakou hudební jiskru, která nás nadchne pro společné hraní, a to je na tom to hezké: můžeme rozhodovat o tom, co budeme hrát a jak to budeme hrát, protože jsou to naše vlastní aranže. Chceme si vyzkoušet spoustu různých stylů, i když toho o nich moc nevíme. Snažíme se do nich proniknout a udělat je co nejautentičtější. Pokud hrajeme skladbu ve stylu swingu nebo něco, co má spíš popový háv, a podobně, chceme najít podstatu toho, co dělá tuhle hudbu takovou, a jak to můžeme předat publiku. To je to, co nás baví a co děláme, když se sejdeme,“ říká Noah Bendix Balgley, koncertní mistr Berlínské ﬁlharmonie, který se na Lípě Musice již představil v duu s Josefem Špačkem.

A jak na inovativní přístupy reagují jejich domovské ﬁlharmonie? Dá se vůbec skloubit dvojí umělecký život v nejprestižnějších orchestrech světa s vlastním projektem?

Speciﬁkem Philharmonixu je i nakažlivá chuť experimentovat a improvizovat… „Když pracujeme na novém programu, Stefan a Sebastian přijdou na zkoušku s novou skladbou či její kostrou a začneme zkoušet, abychom viděli, co se stane. Lidé přihazují nápady nebo odkazy na jiné skladby, takže je to součást procesu, jak se rodí konečná podoba, ale nikdy to není úplně „konečný produkt“, protože na koncertě se stále chceme navzájem

„Často program vymýšlíme až na jevišti podle toho, jak publikum reaguje. Uvidíme, že publikum potřebuje určité melodie nebo skladbu na probuzení nebo cokoli jiného, tak se podle toho přizpůsobíme. Program není vytesaný do kamene. Samozřejmě vzhledem k tomu, že jsme školení muzikanti, tak přesto očekáváme určitou úroveň, ale je to uvolněná věc, těžko se to popisuje. Hrát na koncertě Philharmonix je mnohem víc vyčerpávající než s ﬁlharmonií, ale nikdy se na pódiu necítím uvolněněji než s těmito kluky… Současně mi to hodně dává i pro práci ve ﬁlharmonii,“ dodává Stephan Koncz.

„Možná trochu žárlí, nevím! :-) Jedna z příjemných věcí na působení v Berlínské ﬁlharmonii, kromě toho, že je to neuvěřitelný orchestr a má opravdu naléhavý a energický přístup, je, že máme čas věnovat se dalším projektům, Stephan a já máme spoustu koncertů s Philharmonixem a také dalších projektů, ale naši kolegové se věnují i jiným věcem, například hraní barokní hudby, tanga, jazzu nebo dirigování a komponování, takže je tu velmi otevřený přístup k tomu, aby se lidé sami individuálně věnovali tvůrčím činnostem s tím, že: „Dobře, ty jedeš na dva týdny na turné se svým barokním projektem; až se vrátíš do orchestru, bude to pro tebe povzbuzující, osvěží tě to a inspiruje.“ To, co budete v orchestru dělat potom, bude touto činností pozitivně a příjemně ovlivněno. To je velmi dobré a osvícené a díky tomu je hudba nakonec lepší…,“ shodují se závěrem oba umělci.

czaf.cz

překvapovat a přihazovat různé věci. Nejlepší je, jak na to reaguje publikum, protože když někdo zkusí něco zajímavého, tak si to užijeme a ta radost se přenese i na diváky. Je to opravdu spontánní a děje se to v daném okamžiku,“ říká Noah Bendix Balgley.

4+4dny v pohybu Blues Alive Colours of Ostrava Concentus Moraviae Folkové prázdniny

MHF Lípa Musica Hudební festival Znojmo JazzFestBrno Letní Letná Moravský podzim Respect Struny podzimu Svatováclavský hudební festival Tanec Praha United Islands of Prague

Přinášíme Vám svět umění

MHF Lípa Musica je hrdým členem České asociace festivalů.

„Je nás sedm – dva poloviční Maďaři, já a Daniel Ottensamer, klarinetista, a basista Ödön Rácz, ten je plonokrevný Maďar. Takže je to takový automatismus – chceme hrát maďarskou lidovou a cikánskou hudbu. To byl vlastně náš první velký vliv na začátku. Dali jsme se dohromady, abychom mohli hrát hudbu, kterou obvykle nemůžeme hrát v prestižních koncertních sálech s našimi orchestry,“ říká violoncellista Stephan Koncz a dodává: „Trávíme čas s fantastickými díly velkých skladatelů, ale ti skladatelé se samozřejmě inspirovali všemi možnými lidovými zvuky a dalšími soudobými díly, která je tehdy obklopovala. Stejně jako my teď žijeme v době, kdy jsme obklopeni hudbou; nikdy v historii nebyl takový přístup k hudbě! Pokud tedy vznikají a hrají se díla, která nás inspirují, nemůžeme jen tak sedět a hrát jen náš symfonický repertoár, komorní nebo sólové skladby. Pole zvuků je velké a my musíme zkoumat všude…“

ROZHOVOR | JAROMÍR DVOŘÁK

Jaromír Dvořák starosta Nového Boru

Co znamená pro Francouze oslava dobytí Bastily, to je pro nás Lípa Musica Sklářské město Nový Bor je jedním z kmenových míst Lípy Musicy i opor, které festival dlouhodobě podporují, a proto je nasnadě i pravidelnost povídání s jeho starostou Mgr. Jaromírem Dvořákem. Letos jsme se zastavili u hudebních kořenů města i u významu festivalu pro jeho kulturní kalendář a titulní přirovnání opravdu pohladilo… MHF Lípa Musica se po léta těší podpoře ze strany Města Nový Bor, čehož si velmi vážíme. Je těžké získávat podporu napříč zastupitelstvem, či je postoj víceméně shodný? Nový Bor je město, kde hudba měla vždy mnoho příznivců. V minulosti tu bývaly kostelní sbory a vlastně jakákoliv významnější akce se bez hudebního provedení neobešla. Vzhledem k osvícené péči sklářských obchodníků o vzdělávání obyvatel, školství má ve městě více než 250letou tradici díky bratrům piaristům, kteří vyučovali i hudbu. I v novodobých dějinách města hudba byla důležitou součástí života občanů. Už 15. 1. 1946 zakládá J. J. Houštecký Městskou lidovou školu, která měla 60 žáků a školné činilo 125 Kč. Vzniká např. Borské komorní sdružení, následně Borská ﬁlharmonie. Žáci zušky, která v loňském roce oslavila krásných 75 let, studují na konzervatořích, jsou i absolventi AMU v Praze, vznikají zde vynikající sbory (1993 legendární Camella v čele s J. Štroblem), koncertují zde světoznámí umělci, např. Valentina Kameníková, Václav Hudeček…, významná tělesa, třeba Pražská ﬁlharmonie, a zcela logickým krokem bylo, že téměř od prvních ročníků je součástí hudební sezony v Novém Boru MHF Lípa Musica. Možná občas vznikly menší diskuse o výši příspěvku, ale s podpo42

rou jako takovou jsem v zastupitelstvu nikdy obtíže neměl. Kromě tradice zásadní roli hrála i vysoká kvalita koncertů, která byla městu vámi nabídnuta či spolupráce třeba při Mezinárodním sklářském sympoziu. Bude z Vašeho pohledu v kontextu post epidemické a válečné situace těžší podporovat do budoucna kulturní projekty? Nemluvme v budoucím čase, to už je problém současnosti. Důvody netřeba vyjmenovávat. Ale i v nejtěžších dobách lidé umění tvořili, provozovali a konzumovali. Díky němu aspoň na chvíli zapomínají na krize, které prožívají. Proto každý rozumný stát, kraj, město, obec si ponechá část rozpočtu na tyto věci. Přece nepřetrhneme něco, co trvá řadu let a odlišuje člověka od jiných tvorů. Vždy budu stát na straně těch, kteří to budou podporovat. Jde o to, aby peníze byly využity efektivně a ve prospěch kvality. Co znamená Lípa Musica pro Vás osobně? Upřímně. První, co mě napadne je, jak ten čas letí. Prostě nevěřím, že už je polovina, respektive druhá polovina roku. I když nás organizátoři v posledních ročnících svými promoakcemi připravují na hlavní menu již od jara. A pak se prostě těším! Některý

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

ročník zvládneme s manželkou více koncertů, některý méně. Samozřejmě nejvíce nás táhne ten novoborský. Je to jedna z nejslavnostnějších akcí ve městě, často spojená se svátkem vzniku republiky. To, co je pro Francouze oslava dobytí Bastily, je pro nás v Novém Boru většinou závěrečný koncert MHF Lípa Musica. Jste hrdý na svou zemi, kraj a město, kde žijete, na lidi kolem vás. Díky! V letošním roce si Lípa Musica pro Nový Bor připravila lahůdku v podobě vystoupení skvělého souboru Philharmonix složeného z hráčů předních světových těles, který s lehkostí interpretuje klasické kusy, ale i jazz, pop či world music. Jak se na tento večer těšíte? Jsme v posledních letech téměř pravidelnými návštěvníky Smetanovy Litomyšle a tam byla překvapením závěrečného koncertu francouzská šansoniérka Zaz. Obrovský úspěch a zároveň doklad toho, že prostě na tyto akce patří jakákoliv muzika. Důležitá je kvalita provedení a ta je právě u Philharmonix zaručena. Možná nám v té době už bude zima bez plynu od ruského agresora, ale ta hudba nás zahřeje a dodá sílu. Už dnes se těším na plné novoborské divadlo!

Máte chuť a možnost podpořit MHF Lípa Musica? Staňte se i vy partnery festivalu zakoupením sponzorské vstupenky. Ta vás nepřivede na žádný konkrétní koncert, ale částkou 500, 1.000, nebo 2.000 Kč podpoříte konání naší hudební přehlídky. Jméno podporovatele bude posléze s jeho souhlasem uveřejněno mezi partnery festivalu. Vstupenku je možné zakoupit online na www.lipamusica.cz nebo ve festivalové pokladně. Děkujeme vám za vstřícnost a podporu v nelehkých časech! Vaše Lípa Musica

/ĩŜ 0 1. 1 / 1 ā» ā1 !

ROZHOVOR | JOEL FREDERIKSEN

Joel Frederiksen

Stavíme

most porozumění Zcela mimořádným projektem, který nabývá v kontextu aktuální světové situace ještě více na svém významu, bude třetí festivalový návrat úspěšného basisty a loutnisty Joela Frederiksena. Unikátní dialog křesťanského a muslimského světa má podle Frederiksenových slov za cíl postavit most porozumění… Na Cestách ke zbožnosti nás Frederiksen zavede do Oblastní galerie v Liberci, která shodou okolností hostí duchovně zaměřenou výstavu Krajiny zázraků. Přijměte pozvání na výjimečný Gesamtkunstwerk v kulisách císařských lázní. Na festival Lípa Musica se vracíte již potřetí. Vzpomínáte rád na svá předchozí vystoupení v Děčíně nebo v České Lípě s projektem Requiem za růžový měsíc? Samozřejmě! Vzpomínám na vystoupení se sólovým programem se svými loutnami a také na pozvání vystoupit s Requiem za růžový měsíc jako zahajovací koncert festivalu. Dodnes mám doma krásnou skleněnou vázu, kterou jsme po vystoupení dostali jako dárek. Vystoupení Requiem za růžový měsíc pro festival se konalo ve velkém kostele a bylo velmi nezapomenutelné a dojemné. Publikum na hudbu hluboce reagovalo a skutečně pochopilo, o co jsem se programem snažil. Letos představíte mimořádně zajímavý projekt, který je dialogem mezi křesťanskou a muslimskou tradicí. Co vás přimělo k jeho vytvoření? Především hluboce věřím v dialog, který je nezbytný pro porozumění. Když něčemu rozumíme, můžeme mít empatii a nebudeme snadno upadat do dogmatismu a destruktivních, výlučných vzorců víry. Je toho více, co nás spojuje, než co nás rozděluje. Hudba má moc překračovat hranice a pohnout lidmi, a tím i národy, na duši. Vidím tolik konﬂiktů mezi náboženstvími a považuji je za odporné 44

a falešné. Když jsme tento program začali připravovat, byl Rebal v Německu kvůli válce v Sýrii a na Ukrajině nebyla válka ani korona. V současné době je o Sýrii slyšet mnohem méně. Občas se dozvíme o nějakém strašlivém bombardování nebo tragických úmrtích ve Svaté zemi, kde židé, křesťané a muslimové žijí velmi blízko sebe. Musíme spolu mluvit a hudba nám v tom může pomoci. Musíme také důrazně vystupovat proti netoleranci a násilí ve jménu vyšší moci. S Rebalem jsme hledali společná témata a hrajeme a zpíváme společně, každý ve svém jazyce a někdy společně i v jazyce toho druhého. Máme dokonce jednu skladbu, kterou s Rebalem rád hraji: Modlitba Páně v syrštině, což je jazyk křesťanské církve v Sýrii a příbuzný aramejštině, jazyku Ježíše. Jak jste se se syrským umělcem Rebalem Alkhodarim poznal a čím Vás jeho osobnost inspiruje? S Rebalem Alkhodarim jsem se seznámil při zpívání s s jiným souborem, Sarband Ensemble, který se specializuje na podobné projekty spojující východní a západní hudbu. Se Sarbandem jsme vystupovali se světským programem. S Rebalem

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

jsme viděli možnost říci něco opravdu důležitého v duchovním programu. Můžete nám přiblížit, na co se posluchači mohou těšit a co by si z něj měli odnést, jinými slovy, jaké poselství váš projekt přináší? Myslím, že stavíme most porozumění. Spojujeme témata z Bible a Koránu dohromady. Překračujeme oceán do Ameriky, kde jsem vyrůstal jako křesťan, a zpíváme tamní hudbu o Marii, na což Rebal odpovídá sútrou z Koránu o Marii. Na samém začátku koncertu, který někdy lidi dojme k slzám, Rebal zpívá azán neboli výzvu k modlitbě, která se v muslimských zemích zpívá z minaretů pětkrát denně, a já odpovídám verzí gregoriánského chorálu „Kyrie eleison, Christe eleison, Kyrie eleison“ (Pane, smiluj se, Kriste, smiluj se, Pane, smiluj se). Tyto starobylé melodie plynou společně, vycházejí z nejstaršího nástroje, lidského hlasu! Jaké další plány máte s tímto projektem? Tento projekt jsme představili v Německu a v kapli v Santiagu de Compostela, velkém poutním místě světového významu. Doufáme, že se nám podaří natočit CD a že s tímto projektem vyrazíme do celé Evropy a dokonce i na Blízký východ.

ZDENĚK LIŠKA

Génius Zdeněk Liška „Žil jednou v Berlíně jeden muž jménem Albinus. Byl bohatý, vážený, šťastný; jednoho dne opustil kvůli mladičké milence ženu; miloval; milován nebyl; a jeho život skončil tragicky.“ Takhle stručně shrnul hned v první větě děj svého románu Smích ve tmě Vladimir Nabokov. Podobně stručná věta, byť pochopitelně s optimističtějším obsahem, nám postačí ke shrnutí životního příběhu hudebního skladatele Zdeňka Lišky: „Ve Smečně u Kladna narodil se v roce 1922 talentovaný chlapec; žil postupně ve Zlíně, v Praze a v Hlásné Třebáni; od roku 1946 až do své smrti v roce 1983 se věnoval takřka výhradně tvorbě filmové hudby; složil hudbu ke zhruba šesti stovkám filmů a dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších světových filmových skladatelů.“ Tak se k osobnosti jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů 21. století vyjadřuje soudobý komponista Petr Ostrouchov (Kulturní magazín Uni). Jakýkoli pokus o popis životního příběhu Zdeňka Lišky (16. 3. 1922 – 13. 7. 1983), jehož sté výročí narození jsme si letos v březnu připomněli, končí nezbytně u pouhých několika vět. Liška si své soukromí střežil, nenáviděl publicitu, málo se o něm ví, za celý život poskytl jediný rozhovor, a tak je veškerá pozornost spravedlivě věnována jeho ohromujícímu dílu a vzpomínkám těch, kteří měli možnost s ním pracovat. A právě proto vznikl festivalový pořad k poctě tohoto velikána, který připravil populární klavírista

a skladatel Petr Malásek se svými hosty a který v inspiraci rozhlasovým pořadem Zděňka Lišku představí v hudebních a filmových ukázkách i vzpomínkách. Než však filmová pocta na festivalu zazní, představme si tuto výjimečnou osobnost v trefné zkratce Petra Ostrouchova: „Liška projevoval zájem o hudbu již od dětství, jeho otec i dědeček působili v místní hornické kapele. Dechovky, valčíky a žesťové nástroje, s nimiž později ve filmech často a velmi dobře pracoval, měl proto na očích od útlého věku. Během války vystudoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, současně pracoval v ČKD Slaný. Ke konci války řídil amatérský orchestr ve Slaném, v roce 1946 se však přestěhoval do Zlína, kde se brzy ukázal jeho nesmírný talent pro filmovou hudbu a kde žil a pracoval řadu let. Jen během prvních pěti let zde složil hudbu k více než šedesáti krátkým a animovaným filmům a seznámil se s některými důležitými tvůrci své generace a budoucími spolupracovníky (Vláčil, Kachyňa). Častým dojížděním (při dlouhých cestách vlakem napsal nemálo hudby) a pozdějším přesunem do Prahy začíná vrcholné období Liškovy kariéry, kdy zejména v průběhu 60. let nalezneme jeho jméno v titulcích těch nejvýznamnějších filmových děl, považovaných dodnes za vrchol československé kinematografie. Filmové hudbě se Liška věnoval celý svůj dospělý život, jeho skladby určené pro divadlo se dají spočítat na prstech dvou rukou a čistě koncertní hudbě se nevěnoval vůbec. Pracoval v podstatě neustále, jeden

film střídal druhý, často pracoval na více projektech zároveň. Jeho druhá žena Dana (zemřela roku 2021) byla členkou Kühnova smíšeného sboru a seznámili se při natáčení filmové hudby k Marketě Lazarové. Měli spolu dvě dcery, které dnes spravují Liškovu pozůstalost. V době jeho smrti byly dcery ještě velmi malé, a jejich pohled na otce je proto zamlžen optikou dětských vzpomínek. Vzpomínají, že stále jen pracoval a do pracovny za ním směla chodit jen maminka, která – na rozdíl od nich – uměla přijít s hrnkem kávy v rytmu skladby, na které Liška právě pracoval, aby ho nerušila. Nebo se v jejich vzpomínkách vynořuje rafinovaná tatínkova výmluva, že na rozdíl od nich nemusí jíst krupicovou kaši, protože ho po ní „svědí nohy“. Ke konci života Lišku sužovaly nemoci, zejména cukrovka, zemřel v pouhých 61 letech.“ Zdeněk Liška byl jednoduše génius. Napsal tolik hudby, že by třem vystačila na celý život. Tak krásné, že bere dech; tak různé, že bere důvěru v to, zda je možné, aby byla dílem jediného člověka. Divoké chorály z Markety Lazarové, břeskné popěvky Ferdy Mravence, taky Dejte mu zahrát, pane inšpektóre z Hříšných lidí města pražského i ten magický rytmus pod kroky budoucího majora Zemana kráčejícího alejí za svou první umístěnkou. Na hudbu Zdeňka Lišky zkrátka nezapomenete. Přijďte si ji připomenout v pátek 14. října do českolipského kina Crystal…

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

Vyrazte na skvostný výlet za klasikou classicpraha.cz 98,7 FM

Vaše oči do světa klasické hudby Jiný pohled na klasickou hudbu a jazz rozhovory a seriály / komentáře / kritiky analýzy / recenze nahrávek www.casopisharmonie.cz

ROZHOVOR | PETR FIALA

Petr Fiala

Jsem hrdý na každý

kvalitně odzpívaný koncert V roce 2020 nám pandemie covidu znemožnila představit po letech na festivalu jedno z nejlepších sborových těles v evropském měřítku. O to větším potěšením je návrat Českého filharmonického sboru na Lípu Musicu v roce věnovaném zpěvu. Vystoupení tohoto prestižního tělesa pod taktovkou jeho zakladatele Petra Fialy bude vyvrcholením letošního ročníku. Nejen o programu slavnostního večera jsme si proto s Petrem Fialou povídali… Český filharmonický sbor Brno je klenotem nejen na české sborové scéně. Jste jeho zakladatelem a s úspěchem společně vystupujete na prestižních koncertních pódiích po celém světě více jak tři desetiletí. Letos Vás koncertní cesty zavedou i do České Lípy, kde provedete závěrečný koncert festivalu Lípa Musica. Festivalový debut to ovšem nebude… Na festivalu Lípa Musica jsme zpívali v roce 2008 v Jablonci nad Nisou v Městském divadle. Společně s Musicou Floreou jsme tehdy provedli Händelova Mesiáše. Ale v České Lípě budeme zpívat poprvé… Když zavzpomínáte na rok 1990, kdy jste sbor zakládal, naplnily se Vaše představy, plány a cíle, věřil jste tehdy, že se rodí takto úspěšný a vitální projekt? Když jsem v roce v roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, bylo to v jakési „porevoluční euforii“, kdy jsem si říkal, když může mít profesionální koncertní sbor Praha a tehdy i Bratislava, tak proč ne „zpěvná“ Morava. Začátky byly velmi náročné, ale každodenní prací jsme se brzy dostali do povědomí hudbymilovné veřejnosti, začali jsme spolupracovat se všemi českými orchestry a začínali jsme získávat i zajímavá zahraniční angažmá.

Jak se podle Vás za třicet let Český ﬁlharmonický sbor Brno rozvinul a na co jste z jeho úspěchů nejvíce hrdý? Dnes po 30leté umělecké činnosti má Český ﬁlharmonický sbor Brno velmi dobré mezinárodní renomé, odzpíváme ročně 90–100 koncertů, polovinu u nás, polovinu v zahraničí. Jsme zváni ke spolupráci významnými evropskými orchestry a dirigenty, účinkujeme na mnoha mezinárodních festivalech, natočili jsme 80 CD pro naše i zahraniční vydavatele a získali celou řadu významných ocenění. Nemohu vypočítávat všechny úspěšné projekty, ale jsem hrdý na každý kvalitně odzpívaný koncert, ať je to v nějaké evropské metropoli nebo v malém městě v České republice. Pěvecké sbory byly v důsledku „zákazu zpěvu“ v období pandemie jedněmi z nejpostiženějších kulturních subjektů. Daří se Vám z této neblahé epizody vzpamatovat, nebo vnímáte, že si sbor i do budoucna ponese určité následky? V období pandemie při nelogickém zákazu zpěvu jsme dva měsíce nezkoušeli, zpěváci měli domácí přípravu, ale po dvou měsících mlčení směly profesionální sbory v určitém zvláštním režimu zpívat, takže nás tato nepříjemná epizoda nijak zvlášť nepoznamenala.

Jste nejen výjimečným sbormistrem, dirigentem, organizátorem, ale také uznávaným a úspěšným skladatelem. O tom se naše publikum bude moci přesvědčit i na festivalu Lípa Musica, kde bude provedeno Vaše oratorium Křest sv. Ludmily. Mohl byste nám tuto skladbu více přiblížit? Moje oratorium „Křest svaté Ludmily“ na nádherný text Zuzany Renčové-Novákové patří do okruhu mých skladeb věnovaných českým světcům, které jsem vytvořil v letech 1989–2000 v rámci tak zvaného „Desetiletí duchovní obrody českého národa“, které po sametové revoluci vyhlásil kardinál Tomášek. „Křest svaté Ludmily“ pro recitátora, soprán, smíšený sbor, ﬂétnu a varhany (existuje i orchestrální verze) pochází z roku 1992. Myšlenkovým jádrem je okamžik, kdy mladá kněžna Ludmila přijímá křesťanství. V hudebním zpracování se prolínají dvě základní výrazové linie: lyricko-meditativní (křesťanství) a dramatická (pohanství). Hudba dotváří verše básnířky plné pokory a jasného vidění světa. Skladba ústí do jásavé kódy Aleluja. Pokračování rozhovoru najdete ve Festivalových novinách.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2022

t n e v Ad

s Ozvěnou

pátek 9. prosince, 14–19 h a sobota 10. prosince, 10–19 h Centrum textilního tisku v České Lípě zpívání vánočních koled

cukroví

svařené víno

vánoční trh a mnoho dalšího

Vstupné zdarma. Výtěžek bude použitý na pomoc dětem s trvalou ztrátou sluchu. Těšíme se na setkání s vámi v předvánočním čase.

Nadační fond

ozvena.org

Nadační fond Ozvěna

OCHUTNEJTE POCTIVOU ŘEMESLNOU PRÁCI Z LUŽICKÝCH HOR Pivo u nás stále kvasí na otevřené spilce a zraje v původním kamenném ležáckém sklepě. Pro výrobu piva se používá voda z Lužických hor z vlastního vrtu, Žatecký poloraný červeňák a slad ze Zábřehu.

www.pivovarcvikov.cz

NOC NA VLNÁCH S LÍPOU MUSICOU prolog so 20/8/17:30 h Česká Lípa Ensemble Flair, Vojtěch Nýdl, Beata Hlavenková, Vladimír Václavek, Pavel Šmíd ad. KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ OPERNÍ GALA zahajovací koncert Koncert pro Liberecký kraj út 23/8/19 h Liberec Kateřina Kněžíková, Daniel Matoušek, PKF – Prague Philharmonia, Robert Jindra MOZART POD HVĚZDAMI so 27/8/20 h Oybin Harmoniemusik SESTO ŽIVLY so 3/9/19 h Zahrádky Hille & Marthe Perl NA DECHU ANDĚLŮ koncertní řada umělecké garantky ne 4/9/17 h Děčín Hana Blažíková, Bruce Dickey, The Breathtaking Collective BONI PUERI: REQUIEM pá 9/9/19 h Hrádek nad Nisou Český chlapecký sbor Boni pueri, Marek Štilec JEN TEN, KDO TOUHU ZNÁ… koncertní řada umělecké garantky so 10/9/19 h Krásná Hana Blažíková, Andreas Staier

VOX ORGANI beneﬁční koncert pro NF Ozvěna pá 16/9/19 h Česká Lípa Katta

PHILHARMONIX: THE VIENNA BERLIN MUSIC CLUB út 4/10/19 h Nový Bor Philharmonix

SANCTISSIMA so 17/9/19 h Kryštofovo Údolí Josef Kovačič, Severáček – dětský sbor ZUŠ Liberec, Silvie Langrová

CESTY KE ZBOŽNOSTI pá 7/10/19 h Liberec Rebal Alkhodari, Joel Frederiksen, Michael Eberth

MODLITBA PRO MARIMBU út 20/9/19 h Liberec Adélaïde Ferrière

ÉDITH A FRANK so 8/10/19 h Kamenický Šenov Radka Fišarová & Tomáš Savka s kapelou, Unique Quartet & Aliaksandr Yasinski

STABAT MATER so 24/9/19 h Prysk Kchun: Martin Prokeš, Marek Šulc, Eduard Šístek Jistebnický kancionál koncertní řada umělecké garantky st 28/9/19 h Česká Kamenice Tiburtina Ensemble, Barbora Kabátková CANTIGAS DE SANTA MARIA koncertní řada umělecké garantky pá 30/9/19 h St. Marienthal Hana Blažíková, Barbora Kabátková, Margit Übellacker, Martin Novák ŽALMY Z CHANDOSU po 3/10/19 h Waltersdorf Gabriela Eibenová, Lenka Cafourková, Tobias Hunger, Jiří Miroslav Procházka, Ensemble Inégal, Adam Viktora

BELCANTO čt 13/10/19 h Teplice Olga Špačková Jelínková, Ondřej Koplík, Marcel Javorček 100 LET ZDEŇKA LIŠKY pá 14/10/20 h Česká Lípa Petr Malásek, Jiří Zobač, Michal Pekárek ČESKÝ FILHARMONICKÝ SBOR BRNO závěrečný koncert so 15/10/19 h Česká Lípa Český ﬁlharmonický sbor Brno, Petr Fiala MÁ TO SMYSL! čt 3/11/19 h Česká Lípa Hana Blažíková, žáci ZUŠ Česká Lípa Vstupenky si můžete zajistit zde: