Festivalový magazín MHF Lípa Musica 2020

FESTIVALOVÝ MAGAZÍN

2020

OBSAH

Záštitu nad 19. ročníkem MHF Lípa Musica převzali: J. E. Christoph Israng, velvyslanec Spolkové republiky Německo v Praze, Martin Půta, hejtman Libereckého kraje, Ing. Květa Vinklátová, členka rady kraje, resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu, Oldřich Bubeníček, hejtman Ústeckého kraje, Mons. Mgr. Jan Baxant, biskup litoměřický a Ing. Jitka Volfová, starostka města Česká Lípa.

Vybíráme z obsahu:

MHF Lípa Musica je členem České asociace festivalů.

Martin Prokeš: Bez hudby by život nebyl naplněný

Festival se koná za laskavé podpory:

Kamenický Šenov

Doksy

Prysk

Teplice

Jablonné v Podještědí

Česká Kamenice

Zahrádky

Hana Blažíková & Markéta Cukrová: O Mesiáši, Jurkovičovi i Haydnovi

Josef Špaček: Festival roste správným směrem

Hlavní partneři festivalu:

Oficiální partneři:

5

Exkluzivní partneři Koncertu pro Liberecký kraj:

2

18

10

Podještědské Heřmanice se sv. Antonínem

Magazín Lípa Musica Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa info@lipamusica.cz +420 608 917 973 www.lipamusica.cz

Hlavní mediální partneři:

Iva Bittová: Inspiruje mě naprosté ticho

Lípa Maecenaria:

40

26

Petr Holman: Lípa Musica je velký český festival

Redakce: Ing. Lucie Johanovská Mgr. Kateřina Tichá (s. 2) Mgr. Kristýna Kňákal Brožová (s. 20) Korektor: Mgr. Jana Kočová Grafické zpracování: DÍLNA.org Fotografie:

Jiřina a Lubomír Parohovi

Prof. Dr.–Ing. habil. Heiko Vogler Eva Navrátilová

Eiwa-Invest, s.r.o.

Ing. Miloš Lank

Majj-Kupec, s.r.o.

Vojtěch Huk – Truhlářství Paikea

Jan Roztočil

RNDr. Jan Dudek

Martin Lintimer

Radka Mothejzlíková

Ing. Adriana Opatová, MBA

Ing. Helena Mrázková

archiv umělců a festivalu

Mgr. Věra Klásková

JUDr. Jarmila Holovčáková

Jan Kučera: Filmová hudba není jen kulisou příběhu

46

Vydání: srpen 2020 Změny vyhrazeny. ARBOR © 2020 www.lipamusica.cz

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

1

ROZHOVOR | MARTIN PROKEŠ

ROZHOVOR | MARTIN PROKEŠ

Martin Prokeš:

Bez hudby by život nebyl naplněný Naše letošní magazínové povídání o festivalu Lípa Musica nemůžeme, tak jako každý rok, začít jinak, než rozhovorem s hlavním festivalovým aktérem – zakladatelem, ředitelem i interpretem vybraných koncertů – Martinem Prokešem. Letos se jeho přípravy ujala Kateřina Tichá, naše příležitostná spolupracovnice působící aktuálně v České filharmonii.

2

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

Ráda bych začala naše povídání tam, kde jsi začínal i ty, u zpívání. Když jsem před rokem viděla poprvé v pražském Anežském klášteře Purgatio dua Kchun, byla jsem nadšená. Říká se, že žijeme ve vizuální době, a v populární hudbě se obraz stal téměř neoddělitelnou součástí celkového dojmu. Tato myšlenka začíná postupně pronikat i do světa klasické hudby, objevují se videoklipy a projekce doprovázející koncertní provedení skladeb. Jak vnímáš tenhle trend v klasické hudbě, myslíš, že by to mohla být budoucnost? Co vlastně stálo na počátku vašeho audiovizuálního projektu? Při samotném vzniku našeho dua Kchun dominovala u mě a Marka Šulce (je mým dlouholetým kolegou a přítelem a já jsem jeho kmotrem) společná touha a výzva postavit se na pódium pouze ve dvou a takříkajíc utáhnout celý koncert. Byli jsme si vědomi daru, že můžeme pracovat s výjimečnou dispozicí souznění našich hlasů, a tak jsme naše přání a touhu přenesli na zpěvačku a muzikoložku Barboru Kabátkovou, která nám sestavila dramaturgii Očistce plně inspirovaného Danteho Božskou komedií. Od samotného začátku jsme vnímali, že nám sestavila výjimečnou dramaturgii, která má duchovní hloubku a silný potenciál promlouvat k našim posluchačům. Zpěv navrhla prolnout čtením úryvků z Písma a Alighieriho textů a seřadila ho do pěti částí: Tvůrce, Smrt, Peklo, Očistec a Ráj. První koncerty jsme absolvovali tedy v této podobě a radovali se, že náš společný sen zpívat se začíná naplňovat. Poté přišel benefiční koncert pro Nadační fond Ozvěna, na kterém jsme s Markem zpívali, a náš další kolega, kamarád Rudolf Živec nabídl, že koncert doprovodí projekcí. Chvilku jsme přemýšleli, jaké obrazy a náměty by se daly na oltářní obraz projektovat, až jsme se do tohoto společného experimentu pustili. Na koncertě byl i náš další kamarád akademický malíř Atila Vörös, který nám po koncertě poblahopřál a přátelsky

nalil čistého vína. „Kluci, je to fakt dobrý, ale… dlouhý. Ty projekce takhle nemůžou fungovat, nakreslím vám tematické obrazy. Bude to spíš minimalistická, čistá kresba a Ruda je pak rozpohybuje a vdechne jim život.“ K jeho nápadu jsme se stavěli s jistým odstupem, protože nikdo z nás si to neuměl představit. Výsledek byl ale ohromující, najednou to celé zapadlo, dávalo to smysl a věděli jsme, že toto je cesta, která bude ještě desítky koncertů trvat, než najde svou pravou tvář, ale nadchli jsme se. Když autorka dramaturgie Baruška náš projekt poprvé viděla i s projekcí, která je přímo přenášena na oltářní obrazy a prostor presbytáře v kostele za absolutní tmy, neskrývala dojetí. Myslím, že i ji samotnou překvapilo, jak obrovskou sílu může spojení s moderní technologií mít. Hlas recitátora, kterého pouštíme ze tmy jako „hlas shůry“ výsledný dojem ještě umocnil. Dodnes sklízíme po koncertech ty nejkrásnější a nejvřelejší ohlasy, posluchači často mluví o životním zážitku, který by si rádi zopakovali. Takže ano, myslím si, že propojení klasické hudby a moderních technologií, třeba zrovna takovým způsobem, jakým to děláme my, má obrovský potenciál a sílu. Je ovšem nutné mít kolem sebe lidi, kteří to skutečně umí a přistupují s pokorou k danému prostoru tak, aby nebyla vizuální složka nikdy dominantní, ale aby byla součástí. Sám jsem navštívil některé projekty, které se prezentovaly jako mimořádné audiovizuální projekty a byly mimořádně špatné. Zkrátka je potřeba s moderními technologiemi pracovat vkusně a s citem. Není úplně neobvyklé, že hudebníci zatouží sestoupit z pódia a sami se pustí do organizování koncertů a festivalů. Ty sám se na Lípě Musice pravidelně objevuješ právě i ve své původní muzikantské roli. Vždycky mě zajímalo, jak se vystupuje na vlastním festivalu. Sama jsem zjistila, že od té doby, co pracuji v hudebním zákulisí, nedokážu se už na koncerty dívat stejnýma očima, neustále sleduji, jestli je vše

tak, jak má být. Dá se úplně vytěsnit role organizátorská a stát se na ten jeden večer zase „jenom“ zpěvákem? Tvá otázka je dobře mířená a vyvolává mi na tváři úsměv. Ano, je to skutečně zajímavý moment této dvojí role, a do chvíle, než začne samotný koncert, na kterém případně koncertuji, se nedokážu úplně oprostit od úchylky sledovat, jestli je všechno dokonale připraveno. Ta mě naštěstí opouští v momentu, kdy nastane téměř posvátná chvíle začátku koncertu. Ta mi přináší dar se plně koncentrovat a být pouze tady a teď, pro samotnou hudbu a posluchače. Svou 27letou koncertní zkušenost přenáším i do samotné přípravy festivalu a vím, že k tomu, aby mohl festival navenek působit tak, jak působí, musí stoprocentně fungovat celý organizační tým. Často slyším i od lidí, u kterých bych to nečekal, otázku: „To ti skutečně zabere příprava festivalu celý rok?“ Ano, odpovídám, stává se celoročním chlebem ještě třem kolegyním a v době festivalu se opíráme o pomoc dalších deseti lidí. Povídat si v dnešní době a nenarazit na téma koronavirové pandemie je téměř nemožné. Jak jsi ty sám prožíval nucenou pauzu jakožto ředitel festivalu, jemuž se pod rukama rozpadají výsledky mnohaměsíční práce, a jakožto interpret, který pro svou práci potřebuje interakci s živým publikem? Informace o nouzovém stavu v souvislosti s nemocí covid-19 nás zastihla s rodinou na jarních prázdninách. Míjeli jsme v autě právě Kuks, když nás z rádia informoval Leoš Mareš, že od zítřka se zavírají všechny školy. Asi chápete, že jsme mu nechtěli uvěřit a vnímali to jako jeden z jeho vtípků, ale velmi brzy jsme pochopili, že toto není hra. Následujících čtrnáct dní bylo velmi zvláštních, protože nikdo v této zemi neuměl s touto informací pracovat a z médií se šířil spíše strach a nejistota, než tolik potřebné uklidnění a zmapování situace. V tomto čase jsem si paradoxně

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

3

ROZHOVOR | MARTIN PROKEŠ

nejvíce odpočinul a od začátku jsem vnímal tento čas jako příležitost pro sebe a svou rodinu. Pomalu jsem si začal na danou situaci utvářet názor a čím dál více bylo jasné, že pokud chceme zachovat letošní koncerty, budeme muset improvizovat a pustit se do práce znovu. Vše bylo totiž hotové, grafiky zpracované, koncerty dohodnuté. Pustil jsem se se svými kolegyněmi do práce s nebývalým zápalem, sám jsem se někdy přistihl, že sedím v kanceláři i dvanáct hodin a že mi telefon jaksi přirostl k uchu. Byl jsem ovšem v jakémsi extatickém rozpoložení, nabitý novými možnostmi uvažování. Čím dál víc jsem začal tuto situaci vnímat jako dar a příležitost zamyslet se nad tím, co je a není podstatné, na čem mi opravdu záleží a za čím se ženeme jako společnost vinou neustále vytvářeného tlaku. Najednou jsme do toho byli hozeni všichni stejně a bylo jen na nás, jak se s tím vyrovnáme a třeba se i do budoucna poučíme. Jako interpret jsem v první polovině roku přišel o všechny naplánované koncerty, které se přesunuly do následujících měsíců a let, takže hlas si také náramně odpočinul, a to rozhodně nebylo špatné. Není jisté, co přinesou nadcházející měsíce, a pořadatelé přirozeně raději volí bezpečnou variantu domácích programů bez zahraničních interpretů. Mohlo by se zdát, že festival je tak nucen se zastavit, nebo dokonce udělat krok zpět. Je to ale opravdu tak, nemohou být současná omezení i zdrojem inspirace a upozornit na možnosti, nad nimiž bychom za normálních okolností neuvažovali? Souhlasím s tím, že doba přinesla nové možnosti uvažování. S tím souvisí to, že jeden z mála logických kroků bylo předělat dramaturgii na české prostředí. Když se člověk podrobně podívá na naši dramaturgii, tak zjistí, že je to skutečná přehlídka elitních českých sólistů, komorních hráčů a ansámblů, kteří by za normálních okolností byli s největší pravděpodobností rozjetí

4

ROZHOVOR | HANA BLAŽÍKOVÁ & MARKÉTA CUKROVÁ

po celém světě. Situace s pandemií přinesla totiž zrušení koncertů téměř v celém světě i našim umělcům, a tak zůstávají v domácím prostředí, které má opravdu jedinečnou příležitost slyšet ty nejlepší z nejlepších v jedné festivalové řadě. To se v tomto kontextu nebude pravděpodobně nikdy opakovat. Společně s kolegy Igorem Františákem ze Svatováclavského hudebního festivalu a Davidem Ditrichem z Concentu Moraviae jsme přišli s inovativní myšlenkou, jak si ještě lépe v této nelehké době pomoci. V rámci společného projektu „Spojeni hudbou“ sdílíme jednoduchým principem dramaturgickou náplň asi pěti projektů, které se objeví hned na třech festivalech. Je to z hlediska spolupráce mezi festivaly situace výjimečná a o to cennější, protože výsledným efektem je podpora českého muzikanta a jeho managementu, protože má s jedním nacvičeným projektem možnost koncertně vytěžit víc než za normálních okolností. Uvidíme, je-li takováto platforma udržitelná i do budoucna, přináší nový pohled, jak spolupracovat a ne si jen zdravě konkurovat. Pro Lípu Musicu znamenají omezení i nemilou přestávku ve slibně rozjeté přeshraniční spolupráci. Jak se daří budovat tvář festivalu za hranicemi a co bude ta vynucená pauza znamenat? Pravdou je, že rozvíjení našich společných vztahů trvá již devět let. V určitou dobu jsem musel přijmout rozhodnutí, které předjímalo to, jak to bude vypadat s kulturou na podzim, což bylo skutečně z kategorie věštění. Pro letošní rok tedy festival zůstane pouze v Čechách s tím, že jsme na naše německé přátele nezapomněli. Právě v těchto týdnech chystáme jedno česko-německé festivalové představení, které se dočká světla světa na konci tohoto roku a bude předjímat naše dvacáté narozeniny. Téměř desetiletá společná cesta přinesla mnoho. Po těch letech můžu rekapitulovat, že to nebyla cesta snadná, ale mnohdy i trnitá. Jak už to však bývá, tak za trny se

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

může skrývat spousty poupat růží, a v takovém stavu se, myslím, v rámci spolupráce festival nyní nachází. Našli jsme si mnoho přátel, posluchači z Německa jezdí na české koncerty a na všechny německé koncerty vozíme zase to naše, české publikum. Je to partnerství cenné a jsme za něj rádi. Všichni, kdo mají blízko ke kultuře, se nyní obávají toho, co nás čeká. Mluví se o škrtech a šetření, což nikdy pro kulturu nevěstí nic dobrého. Dá se očekávat, že budeme muset zase o něco zarputileji bojovat, aby se kultura nestala obětí koronaviru, a že budeme muset hudbu obhájit i před lidmi, pro něž představuje něco vzdáleného, cizího a zbytného. Jak klasickou hudbu v této době ubránit a přesvědčit i širokou veřejnost, která tomuto žánru neholduje, že představuje něco, co bychom neměli obětovat? Ano, něco na tom je, ale již uplynulé měsíce bez živé kultury jasně ukázaly, komu kultura chybí a jak důležitou roli v jeho životě hraje. Myslím, že mnoho z nás ocenilo spousty aktivit, kdy hudebníci a ansámbly začali streamovat, ale i když je to sebelepší přenos třeba i ve vysílací kvalitě, nic nenahradí živý kontakt. Jsem přesvědčený o tom, že klasická hudba není pro každého a že k ní musí posluchač dozrát. Často to přichází s věkem, i když i mladí lidé mohou mít skvělé dispozice. Myslím, že posluchač klasické hudby by se dal charakterizovat jako vyzrálý člověk se schopností vnímat hodnotu hudby, jejího prožitku a uvědomění si blahodárného dopadu na jeho život. Je to elixír, který je substancí krásna, duchovna, estetiky a těch nejkrásnějších prožitků, které naše duše tolik potřebuje. Je to přímá žíla ve spojení s Bohem. Právě proto ji musíme aktivně provozovat a nabízet, protože bez hudby by život nebyl naplněný.

Hana Blažíková & Markéta Cukrová

O Mesiáši, Jurkovičovi i Haydnovi Pěveckými hvězdami letošního ročníku budou dvě věrným festivalovým duším důvěrně známé tváře – sopranistka Hana Blažíková a mezzosopranistka Markéta Cukrová. Obě se s úspěchem na festivalu již opakovaně představily a letos se ujmou sólových partů v zahajovacím provedení Händelova Mesiáše a vystoupí i v dalších vlastních premiérových projektech. Hana Blažíková s Jurkovičovými ukolébavkami a Markéta Cukrová s Haydnovým kvartetem Sedm posledních slov Vykupitele na kříži. A to je také důvod, proč jsme obě tyto mimořádné pěvkyně zařadili do našeho magazínu a zvolili formu kvazi dvojrozhovoru… Na festival Lípa Musica se pravidelně vracíte, činíte tak ráda? Jakou atmosférou na Vás festival dýchá? HANA BLAŽÍKOVÁ (HB): Musím upřímně říct, že už si ani nepamatuji, kdy jsem na festival začala jezdit! Opravdu zde vystupuji téměř každý rok, a pokud ne, tak je to nějakou nepřízní osudu. Jezdím moc ráda, několik koncertů mi zůstane v paměti asi navěky, hlavně ty z kostela svaté

Barbory v Zahrádkách! Když se ptáte na atmosféru, hned si vybavím určitou podzimní melancholii severu Čech. A pak také velmi příjemné lidi, kteří festival organizují, v čele s ředitelem Martinem Prokešem, kterého znám i jako vynikajícího hudebníka, takže festival nemůže být v lepších rukou. MARKÉTA CUKROVÁ (MC): Ráda je slabé slovo! Fandím všem

hudebním akcím, které takzvaně „vyrostly zespoda“, vznikly jako nápad jednoho člověka a rozrostly se do takové kvality i velikosti. Sleduji je s nadšením. Také plné sály, oživený region a čilou přeshraniční česko-německou komunikaci… tak má vypadat moderní evropské kulturní dění. Pokud k tomu mohu svou troškou přispět, neskutečně mě to těší. Zážitek si nesu z loňského

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

5

ROZHOVOR | HANA BLAŽÍKOVÁ & MARKÉTA CUKROVÁ

provedení Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka, kdy s námi některé divačky přezpívaly zpaměti celý hlavní cyklus. Pak mi říkaly, že si to pamatují z dětského sboru a prostě si s námi přišly zazpívat. Kde jinde než v Lípě se vám tohle stane?

nezpívala, přece jen u nás se toto dílo neuvádí tak často, jako třeba v Anglii. Ale párkrát už to bylo a ze všech koncertů mi nejvíce zůstaly v paměti právě ty s Václavem, hlavně dva koncerty na festivalu v La Chaise-Dieu, které měly úžasnou atmosféru.

V letošním roce se s Vaším pěveckým uměním bude publikum moci setkat hned na dvou koncertech. V první řadě půjde o zahajovací koncert, kdy společně se svými pěveckými kolegy a Collegiem 1704 provedete Händelova Mesiáše. Jaký vztah máte k tomuto ikonickému dílu? Čím je pro Vás osobně specifické? HB: Přiznávám se, že dřív jsem měla k Mesiáši chladnější vztah, zpívala jsem ho párkrát v takové té klasické majestátní verzi, a to mě moc nebavilo. Pamatuji si turné, kde jsme takového Mesiáše hráli devětkrát po sobě, a po několika dnech bylo hlavní motivací zůstat celou dobu vzhůru… To ale změnil právě pohled Václava Lukse. Když jsem s ním Mesiáše poprvé zpívala, shodou okolností zrovna na vašem festivalu, byla jsem úplně rozjařená! Najednou se z té partitury vyloupla naprosto strhující hudba a i některé těžkopádnější árie mě bavily! Myslím, že tomuto dílu (a nejen jemu) prospívá zbavit ho interpretačních klišé a piety, ve které ho máme zažité.

MC: Vzpomínám na provedení se souborem La Risonanza ve francouzském opatství Saint-Michel en Thiérache pod vedením cembalisty Fabia Bonizzoniho. Představte si budovu obřího prázdného gotického chrámu, kam se sjelo 1 000 lidí ze širokého okolí, kteří seděli zabalení v dekách (bylo asi 12 °C) a bez dechu poslouchali. Nám se naopak kouřilo od úst. Na konci vyskočili a propukli ve frenetický povyk, jaký jsem dlouho nezažila. Tam jsem také pochopila, jak je důležité, aby vysoká kultura přijížděla za lidmi do regionů a mohli si ji vychutnat ve svých site-specific lokacích. V Evropě je to normální a festivaly jako je Lípa Musica tomuto pomáhají u nás.

MC: Mesiáš je výborná volba na oslavu ukončení nynější podivné krize, kdy se nám všem otřásly základní hodnoty. Je to dílo posluchačsky vstřícné a interpretačně šťavnaté. Lehce uvolňuje onu výměnu energií, která činí živé hraní nezastupitelným. A pro mě osobně to znamená rozběhat koloraturu v hrudním rejstříku, protože händelovští altoví sólisté ji musí mít. V pozdějším mezzosopránovém repertoáru se k hrudní koloratuře často nedostanu, tak jsem ráda za návraty do baroka, které mě donutí ji oživit. Na koncertních prknech jste jej už interpretovala bezpočetkrát. Utkvělo Vám některé nastudování obzvláště v paměti? HB: Popravdě jsem jej zas tolikrát 6

Letošní koncertní (a nejen koncertní) sezónu poznamenala pandemie covid-19. Co Vám osobně dal a vzal koronavirus? HB: Jsem trochu alergická na pozitivní fráze typu „aspoň jsme se zklidnili a pochopili, co je pro nás důležité.“ Bohužel hodně lidí tou krizí neprojde hladce, ať ze zdravotního nebo ekonomického hlediska. Sama mám dost přátel ve světě, v zemích, které byly pandemií silně zasaženy, a velmi to s nimi prožívám. Co mi tato situace dala je asi pochopení, že to, co mám a dělám, není samozřejmost. Tak jako ostatní jsem si zvykla na pocit, že všechny krize, konflikty a epidemie se odehrály buď hluboko v minulosti, nebo jsou od nás vždy příliš daleko. Hodně si teď vážím každé příležitosti pracovat, naučila jsem se určitě víc improvizovat a trochu se odpoutat od svého diáře. Také jsem strávila několik měsíců doma, což se mi nestalo snad posledních 15 let! Co mi koronavirus vzal – životní stabilitu. Vím, že zpěv není nic, na čem by stál svět, na druhou stranu ten můj na něm stojí. A najednou není

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

ROZHOVOR | HANA BLAŽÍKOVÁ & MARKÉTA CUKROVÁ

jisté, jestli se mi podaří si tuto profesi udržet nebo jestli se v následujících letech budu muset obrátit jiným směrem. MC: Přestože jsem rozený optimista, i mě na jaře přechodně dobrá nálada opustila… Ale samotný fakt, že píšeme rozhovor k živým koncertům už zase věští dobré zítřky, ne? Krize je pryč s minimálními ztrátami a my se můžeme vrhnout do akce. Všechno zlé je pro něco dobré. Třeba se my umělci individualisté dáme dohromady a dohodneme si se státem podmínky, jaké mají jiné profese a jaké fungují jinde v Evropě. Co zajímavého Vás čeká v příští koncertní sezóně? HB: Ráda bych vám odpověděla, ale nevím. Momentálně doufám, že proběhnou všechny letní a podzimní koncerty, dál zatím nehledím, abych nebyla zklamaná. Na podzim se těším na „trojfestivalí“ Lípa Musica, Svatováclavský hudební festival a přesunutý Concentus Moraviae. Bohužel co se týká zahraničních projektů, pořád mi chodí další a další špatné zprávy. Občas mě sice někdo i ujistí, že s koncertem pořád počítá, já tomu ale uvěřím, až budu sedět v letadle nebo ve vlaku. V příštím roce mě čeká Japonsko, USA, Kanada… tam jsem bohužel hodně skeptická. Moc bych si přála, aby tento virus zase zmizel tak náhle, jak se objevil, a my mohli zase žít životy tak, jak jsme je žili. MC: Raduji se ze všech titulů, které budu moci nastudovat a uvést, ať je to Mesiáš, Haydnových Sedm slov, Beethovenova Devátá s dirigentem Tomášem Netopilem, raně barokní recitál s harfou a theorbou, Scarlattiho Stabat Mater s Collegiem Marianem, Beethovenova Missa Solemnis s PKF a Václavem Luksem nebo operní gala Mozart – Rossini pod taktovkou Tomáše Braunera. A nesmím zapomenout na srpnovou premiéru Monteverdiho opery Korunovace Poppey v DJKT v Plzni či Figarovu svatbu v bratislavském SND.

Kromě úvodního Mesiáše si Vaše umění bude festivalové publikum moci vychutnat ještě v projektu Jurkovičových Ukolébavek. Jste jednou z klíčových osobností, která za tímto projektem stojí. Jak vůbec vznikla tato myšlenka? Asi si neumím představit dva kontrastnější programy, než právě Mesiáše a Ukolébavky Pavla Jurkoviče! Myšlenka nahrát některé z ukolébavek se zrodila ještě za Pavlova života, a že k tomu doopravdy došlo, na tom má největší zásluhu Martin Rudovský, můj spolužák ze základky a předseda Společnosti Pavla Jurkoviče. Oba nás Pavel ovlivnil, ale jeho přece jen trochu víc, po dlouhou dobu

Kromě úvodního Mesiáše si Vaše umění bude festivalové publikum moci vychutnat ještě ve festivalovém nastudování Haydnova kvartetu Sedm posledních slov Vykupitele na kříži. Už jste se s tímto dílem měla možnost interpretačně setkat? Jak na Vás působí a jak se na jeho provedení – premiérově se

s Pavlem úzce spolupracoval. Abych přiblížila, o co vlastně jde – Pavel měl ve zvyku napsat vždy pro nově narozené děti svých přátel, kolegů a známých ukolébavku. Za ta léta se jich nashromáždilo ohromné množství! Na nahrávku jsem vybírali tedy ty nejzajímavější a pokud možno kontrastní. K natáčení jsme přizvali Tomáše Krále, který nazpíval ukolébavky pro kluky, já pak pro holky. Na nahrávce uslyšíte nejen profesionální hudebníky, ale často také rodiče oněch dětí, kterým jsou jednotlivé ukolébavky věnovány, hrají třeba Eva Dittrichová, Jan Hádek, Jana Semerádová a další. Malá Beátka Romanovská svoji ukolébavku dokonce sama nazpívala. Na tuto nahrávku jsem obzvlášť pyšná, mám totiž pocit, že se podařilo vytvořit něco výjmečně intimního a dojemného. Čím Vás osobně Pavel Jurkovič nejvíce inspiroval? Samozřejmě to byla jeho posedlost hudbou. Vyrůstala jsem v hudebním prostředí od svého raného dětství, ale od Pavla jsem se naučila nenásilnou a zábavnou formou velmi mnoho. Navíc si myslím, že právě od něj jsem převzala lásku k hudbě středověku,

Zemlinsky Quartetem – těšíte? Tak tady jsem na sebe upřímně zvědavá. Verzi kvartetu se sólovým hlasem jsem neznala. Ale Haydnova vokální díla znám dobře, takže jsem předpokládala, že se to nebude moc lišit. Opak byl pravdou. Mezzosopránový part má rozsah přes 2 oktávy… pohodlně by ho mohly zpívat 2 zpěvačky. Takže mám noty na klavíru a už měsíc ty šílené výšky a hloubky cvičím. Do října by to mohlo být hotovo :-). Jinak kombinace smyčcového kvarteta a zpěvního hlasu je barevně nádherná, sama bych si takový program ráda poslechla. Toto dílo jsme původně plánovali provést v kostele s jedním z největších dochovaných postních pláten v Evropě, v německé Žitavě. S ohledem na aktuální situaci se však uskuteční v jednom z nejvýstavnějších kostelů

často jsme v hodinách hráli středověké a renesanční skladby a já pak odcházela domů úplně omámená tou krásou. Inspiroval mě také svou činorodostí, pracoval na několika projektech až téměř do konce života, jeho láska k hudbě, divadlu a učení byla nesmírná. Lípa Musica iniciovala první koncertní provedení tohoto projektu, v jaké podobě se na něj můžeme na zámku v Doksech těšit? Popravdě ještě úplně netuším. Bohužel nemůžeme nabídnout stejnou verzi, která zní na nahrávce, už z praktických důvodů, měli jsme opravdu hodně hostů a ani by se nám je všechny nepodařilo dostat ve stejný čas na jednou místo. A bohužel nemůže ani Tomáš Král, takže se sama zhostím celého programu, i některých „klučičích“ písní. Ale věřím, že i tak to bude velmi pěkné! Rozhodli jsme se pro větší pestrost na program zařadit také několik instrumentálek a dvě ukolébavky z jiného času – od Adama Michny a Girolama Kapspergera. Jen bych chtěla posluchače upozornit, aby na koncert nechodili v očekávání klasického pěveckého recitálu, bude to velmi intimní, tak jako opravdová ukolébavka.

Litoměřické diecéze – v obci Prysk. Je pro Vás z hlediska interpretace důležité, v jakém prostoru zpíváte to které dílo? Tedy například duchovní dílo v sakrálním prostoru lépe než v koncertní síni? I v dnešní době, kdy běžně hrajeme duchovní skladby určené pro mši v hudebních sálech jako koncertní kusy, je dobré nad výběrem míst přemýšlet. Divákův (i můj) zážitek dotváří i atmosféra konkrétního místa, akustika, jistý komfort při poslechu i pohledu. Na Prysk jsem strašně zvědavá… jednak vím, že byl vesnicí roku, a jednak jsem o tomto kostele slyšela vyprávět. Duchovní prostor, i prázdný, který zdánlivě nemá jinou (praktickou) funkci než inspirovat člověka ke kontemplaci, určitě pomůže i k zamyšlení nad posledními slovy umírajícího Ježíše, ve kterých se mísí strach, pochyby, ale i odevzdání a přijetí.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

7

ROZHOVOR | ROMAN KRACÍK

Roman Kracík:

Je nutné zachovat aktivitu,

dobrou náladu a rozvahu

V loňském roce jsme si v rozhovoru s Ing. Romanem Kracíkem MBA, ředitelem Agentury severní Čechy společnosti Kooperativa Pojišťovna, povídali o společenské odpovědnosti firem, v níž je společnost Kooperativa následováníhodným příkladem „dobré praxe“. Uplynul rok a ekonomická situace se v důsledku pandemie významně zhoršila. Jsme velmi vděčni, že Vaše společnost zůstává podporovatelem festivalu i v dobách méně příznivých. Letos jsem si povídali o výzvách aktuální doby i vyhlídkách do budoucna. Zůstane podle Vás společenská odpovědnost firem u nás v přiměřené podobě stále platným tématem, nebo vlivem určité neukotvenosti v českém prostředí bude spíše zbytnou položkou, jež vezme za své v důsledku nutných úspor a leckdy i boje o přežití? Na podnikání je krásné a někdy i náročné to, že každý den je jiný, různý v barevnosti, intenzitě a tempu. Současná ekonomická situace i nálada ve společnosti je unikátní v tom, že procházíme obrovskou změnou, přemýšlíme a odhadujeme, co je správné udělat, aby nás, rodiny, firmy a společnost, zasáhly dopady virové infekce co nejméně. Svět se změnil během půl roku, žijeme v obranném proticovidovém módu, musíme reagovat na výpadek produkce ve druhém čtvrtletí a zpomalení ekonomiky. Lidé cítí nejistotu, výpadek příjmů, nechtějí moc cestovat a investovat. Společnosti a firmy jsou zasaženy snížením poptávky a veřejným financím chybí příjmy z daní, roste dluh. Ekonomika míří z období vrcholné prosperity do útlumu, do recese. Na druhou stranu je vidět, že mnoho společností se změně rychle přizpůsobuje v oblasti inovací a přístupu k zákazníkovi, firmy mění výrobní programy a strategii. V období hledání úspor a škrtů je nutné zachovat

aktivitu, dobrou náladu a rozvahu. Za Kooperativu mohu říci, že v rámci naší strategie nadále zůstává místo pro podporu kultury a regionálních projektů, čehož si moc vážím. Kde by podle Vás v situacích, které letos zažíváme, měla ležet zdravá hranice vnímání kultury coby na jedné straně důležitého nositele základních společenských hodnot v duchu iniciativy „Přežije-li kultura, přežije národ“ a na druhé straně mnohými vnímané zbytné nadstavby? Já k tomuto rozhraní přistupuji velmi pragmaticky a jednoduše. V moderní a vyspělé zemi jako je naše republika, jež sdílí hodnoty v rámci širšího regionu Evropy a vyspělého světa, je kultura součástí našeho žití, vytváří protiváhu světu práce a povinností. V rámci každé výrobní i nevýrobní společnosti by měla být vyčleněna část fondů na její rozvoj, jakási daň za využití regionálních zdrojů, hlavně těch lidských. V době restrikcí a škrtání v rozpočtech je i věcí odvahy manažerů tyto prostředky po vedení firem, které jsou často zahraniční, požadovat. Uspořádáním kulturní akce, hudebního festivalu nebo třeba výtvarné výstavy, ta odpovědnost nekončí. Důležité je akce i propagovat a šířit o nich povědomí lidem, kteří na ně normálně nechodí. Mám

na mysli výchovu mladé i střední generace ke konzumaci umění. Jakým způsobem se pandemická situace promítla do Vašeho oboru pojišťovnictví a fungování společnosti? Pojišťovny jsou společnosti, které pomáhají lidem řešit složité situace, když nastane nějaká nepříjemnost. Aby ta nepříjemnost měla co nejmenší dopady, musí prokázat, že za naakumulované pojistné poskytnou odškodnění a nabídnou i něco navíc, například řešení prevence pro příště, aby se událost neopakovala nebo zprostředkování asistence. Pojištění je součást ochrany hodnot a majetků a přispívá k rychlému vrácení do normálu před danou událostí. V rámci pandemie jsme rychle reagovali tím, že jsme dodali našim obchodníkům všechny prodejní a smluvní nástroje v elektronické podobě. Klient tedy obdržel návrh smlouvy elektronicky, dále se s klienty snažíme být v kontaktu a řešit jejich situace. Kooperativa i v této těžké době v našem regionu uspořádala výstavu výtvarného umění, české krajinomalby, nazvané Má vlast.

Pokračování na straně 11.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

9

ROZHOVOR | JOSEF ŠPAČEK

ROZHOVOR | JOSEF ŠPAČEK

Josef Špaček:

Festival roste správným směrem

Druhým rokem se Lípa Musica těší umělecké garanci jedné z nejvýraznějších osobností současné houslové generace, a to bezpochyby nejen v měřítku českých luhů a hájů. Josef Špaček za sebou už v loňském roce nechal výraznou stopu nejen jako svrchovaný interpret, ale také jako vynalézavý dramaturg schopný připravit atraktivní a umělecky hodnotné projekty utvářející osobitou tvář festivalu. Letos jsme si mimo jiné povídali o tom, co přichystal pro 19. ročník a jak ho práce dramaturga baví… V loňském roce jste se stal uměleckým garantem festivalu Lípa Musica a připravil jste několik zajímavých projektů a tipů na zahraniční umělce. Ty se staly vrcholy loňského ročníku a setkaly se s nadšeným posluchačským přijetím. Jaké pocity jste si z prvního roku svého působení u festivalu odnesl Vy? Musím říci, že Lípa Musica pro mě byla prvním festivalem, kde jsem měl tu čest mít funkci uměleckého garanta a podílet se na vytvoření programu a dramaturgie a současně i mít na starosti pozvání některých umělců. Byl to pro mě hezký pocit, že jsem mohl pozvat kohokoli a vybral jsem své přátele, ke kterým chovám jako k umělcům, ale i kamarádům z lidského hlediska velký respekt. Byla to pro mě ohromná radost s nimi společně vystoupit a myslím, že i publikum cítilo nadšení a radost, kterou jsme všichni sdíleli na podiu. V letošním roce se na festivalu představíte jako sólista, komorní hráč i dirigent. Tím plníme jedno z Vašich přání. Ujmete se taktovky České studentské filharmonie. Jaké jsou Vaše dirigentské ambice do budoucna a proč jste si pro svůj debut zvolil právě mládežnický orchestr České filharmonie? Já bych to možná úplně nenazýval dirigentskými ambicemi, protože jsem především houslista, nicméně již během svých studií na Curtisově Institutu ve Philadelphii jsem měl povinné dirigování, na které jsem chodil půl roku, a myslím, že každého muzikanta, který kdy hrál v orchestru, určitě někdy napadla myšlenka, co kdybych já stál před orchestrem a připravoval program sám. Samozřejmě že i mě tato myšlenka neminula a za ty roky, které jsem 10

strávil ve filharmonii, jsem měl trochu nutkání si to aspoň jednou vyzkoušet. Takže nechci nyní mluvit o nějaké ambici do budoucna, nicméně říkal jsem si, že by můj hudební život nebyl úplně naplněný, kdybych alespoň jednou nepřipravil program z dirigentského stupínku, takže takové bylo zatím moje myšlení. A schválně jsem naplánoval program se studentským orchestrem, protože vím, jaké to pro dirigenta je stoupnout si před profesionální orchestr. Hráči nebývají vždy úplně milosrdní, a proto jsem chtěl pracovat se studentským orchestrem. Navíc jsem na program zařadil i Mendelssohnův Houslový koncert, který bude v první půlce, a kde můžu předvést také něco ze své houslové kuchyně a zároveň orchestr připravovat z vedoucí role nikoli dirigenta, ale sólisty. Myslím, že to bude velmi zajímavý projekt, na který se já osobně hrozně těším. A teprve potom se mě zeptejte, jaké jsou moje dirigentské ambice… :-) Loni se jedním z vrcholů, a to nejen ročníku, ale v širší historii festivalu, stal koncert sexteta, které jste si sám sestavil z Vašich kolegů a přátel převážně ze zahraničí. Letos jste sáhl do českých vod a vybral šest vašich kolegů a přátel k sestavení českého festivalového septeta. Jak jste své kolegy vybíral a jaké plány máte s tímto tělesem? Ten výběr byl poměrně snadný, protože jsem oslovil většinu mých kolegů z České filharmonie, kteří hrají na předních pozicích, a to zejména proto, že jsem měl v plánu využít hodně dechových nástrojů. Chtěl jsem rovněž angažovat a zahrát si opět po boku Radka Baboráka, s kterým jsme již párkrát spolupracovali, a právě Beethovenův Septet a stejně

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

tak i Straussova Enšpíglova šibalství v úpravě, kterou budeme hrát pro kvintet, má velmi významný hornový part. A proto jsem volil nejpovolanějšího mezi hornisty, a navíc jsem chtěl, aby Radek, který byl přede mnou garantem festivalu, zůstal v kontaktu s festivalem a opět zde vystoupil. Dále s námi bude hrát Pavel Nikl, se kterým jsem se potkal teprve nedávno, nicméně je to fenomenální violista, se kterým nesmírně rád hraji, takže mimo filharmonii jsem pozval ještě jej a zbytek už jsou samozřejmě moji kolegové z České filharmonie. Věřím, že tato spolupráce bude pokračovat i mimo festival. Vyvrcholením Vašeho koncertního působení v rámci umělecké garance bude Váš sólový recitál v sále Oblastní galerie Liberec. Na jaký program se mohou jeho návštěvníci těšit? Program jsem vybíral v podstatě jako velmi standardní sólistický, což znamená, že samozřejmě nesmí chybět Bach a kdo jiný na podporu Bacha než Eugène Ysaÿe, který stejně jako Bach napsal šest sonát pro sólové housle. Takže v programu, kterým jsem sestavil, se bude střídat Bach s Ysaÿem a vzájemně se doplňovat a kontrastovat. Posluchači se mají nač těšit. Libereckým vystoupením však Vaše kapitola na Lípě Musica nekončí, po loňském úspěchu budete opět pracovat s žáky Základní umělecké školy Česká Lípě, a to tentokrát spolu s Miroslavem Sekerou. Jak vzpomínáte na loňskou zkušenost? Má Česká Lípa nadějné talenty? Já jsem byl opravdu ohromen úrovní místních žákům i způsobem, jakým

hudební škola v České Lípě funguje. Zapálení studentů bylo ohromné a myslím si, že jsme se vzájemně inspirovali, já jejich mladickým entuziasmem a doufám, že jsem žákům předal i nějaké své zkušenosti. Spolupráce fungovala velmi hezky a musím říci, že se opravdu těším na tento druhý počin, který nás čeká. Letošní koncertní sezónu výrazně poznamenala nečekaná pandemie, co Vám osobně dal a vzal koronavirus? Myslím si, že jako všechny muzikanty nás nejvíce postihlo to, že se nesmělo cestovat, že nám zavřeli hranice, což vlastně představuje převážnou část našeho bytí a žití. Nicméně musíme být vděční za to, že se v České republice drastická opatření ze začátku projevila jako celkem účinná a rozvolnění přišlo vlastně docela brzo. Takže pár měsíců nebyl žádný koncert, ale naštěstí pro mě byla Česká filharmonie schopná pořádat koncerty online a prostřednictvím televizních obrazovek. Zůstal jsem tedy aktivní, cvičil jsem nový repertoár, a dokonce jsem natočil CD, které teprve vyjde, a tímto se mi podařilo udržovat se v kontaktu s hudbou. Co mně ještě situace dala, byl hlavně čas s rodinou, protože toho nebylo nikdy dost, a musím říci, že pár měsíců takového pracovního klidu bylo velmi prospěšných a myslím, že takhle to bylo i pro většinu lidí. Před nedávnem jste opustil řady České filharmonie, zůstáváte nicméně jejím uměleckým partnerem, a vydal se naplno na sólovou dráhu. Nechybí Vám zázemí a každodenní kontakt s naším prvním tělesem, se kterým jste strávil řadu let?

Byl to takový křest ohněm odcházet z České filharmonie právě za této situace, nicméně ve skutečnosti jsem zůstal jakoby jednou nohou v tělese. Jsem uměleckým partnerem České filharmonie, a to znamená, že posluchači a diváci mě ještě samozřejmě uvidí v řadách filharmonie na koncertech, ale samozřejmě toho bude mnohem méně než dříve. Čekají mě různé projekty během sezóny, na kterých se domluvíme s managementem, a to včetně Komorního orchestru České filharmonie.

letos procházet druhým ročníkem, se bude nadále vyvíjet. Myslím si, že jsme si s festivalem velmi porozuměli, že jsem si dobře sedli a že koncerty, které proběhly, byly velmi úspěšné. Festival roste tím správným směrem, který jsme si vytyčili v úzkém týmu vedení festivalu a doufám, že spolupráce, která tyto dvě sezóny probíhá, bude pokračovat a zůstaneme ve vřelém kontaktu i nadále. Za sebe rád přijedu a rád festival podpořím svojí přítomností, doporučením dalších muzikantů či jakoukoli jinou „službou“.

Buďme tedy konkrétnější, jaké zajímavé umělecké plány máte pro nadcházející sezónu? Začátek sezóny se bude spíše odehrávat v našich českých zemí, protože nikdo stále přesně nevíme, jak to bude s cestováním. Většina pořadatelů si raději nechává zadní vrátka, to znamená, že nás stále někteří tak trochu udržují v nejistotě. Mám v plánu nějaké cesty na podzim, ale zatím nevím, zda se uskuteční, a na jaře doufejme, že už hranice budou fungovat tak, jak mají, a nebudou omezení. Tehdy mě čekají docela zajímavé projekty, konkrétně například ve Švýcarsku v Tonhalle s Jakubem Hrůšou bych měl debutovat s Dvořákovým Houslovým koncertem, pak by tam měl být například výlet do turecké Ankary se Šostakovičovým Houslovým koncertem a řada dalších. Uvidíme, jak nám bude koronavirus přát nebo nepřát, ale snad už nás brzy opustí…

A co zkušenost s uměleckou garancí, plánováním koncertů, vymýšlení dramaturgie a volby interpretů? Líbila se Vám, bavila Vás? Je to oblast, které byste se do budoucna chtěl třeba i více věnovat, nebo dáváte přednost vlastní interpretaci? Musím říci, že role vymýšlení dramaturgie mi přijde strašně zajímavá. V podstatě i my muzikanti, kteří připravujeme svoje vlastní recitály, jsme také v té pozici dramaturga, který musí vymyslet program, který lidi zaujme a dovede je přilákat do sálů, a který k nim nějakým způsobem promlouvá, a to nejen třeba výběrem repertoáru, ale schopností uvést skladby, které jsou třeba neznámé, nebo jsou to premiéry. Tato oblast je velmi lákavá a doufám, že se v ní budu moci dále rozvíjet. Samozřejmě je zde i část managementu koncertů, kdy člověk musí obvolat svoje kolegy, to bývá velmi náročné. Nezvládl bych to, pokud bych neměl za sebou pomoc managementu festivalu. Ale co se týká dramaturgie, ta mě nesmírně baví a určitě budu rád, pokud bude ještě nějaká další příležitost a rád se plánování koncertů zúčastním…

Vaše festivalová kapitola v pozici garanta se letos uzavírá. Vepsal se Vám náš region a jeho publikum do srdce? Budete se rád vracet? Já doufám, že náš vztah, který bude

Pokračování rozhovoru s Romanem Kracíkem ze strany 9.

Tato výstava obrazů ze sbírek Kooperativy je otevřena v kostele sv. Anny a Domě Scheybalových v Jablonci nad Nisou do 8. 11. 2020 a je už dnes hodně navštěvována. Vřele doporučuji.

půjček pro překlenutí prvního šoku ze zastavené ekonomiky. Věřím, že dnes každý přemýšlí nad tím, jak bude v příštím období fungovat v novém prostředí.

Co je podle Vás na naší regionální úrovni klíčové pro co nejrychlejší obnovu a návrat k prosperitě? Klíčové určitě bude, jak se bude vyvíjet situace v automobilovém průmyslu, který zaměstnává mnoho obyvatel regionu. Pro firmy i regiony bude klíčové zvládnutí období splácení odložených

Vraťme se k hudebním tématům. Letošní Lípa Musica se uskuteční v obměněné podobě „jen“ s českými umělci. Změnu doznal i Vámi podporovaný zahajovací koncert a Koncert pro Liberecký kraj, kde zazní ikonický Mesiáš v podání Collegia 1704. Jak se na tento koncert těšíte?

Bude to hudební svátek, na nějž se velmi těším. Již dnes jej poslouchám, abych si při koncertě vše opravdu vychutnal. Mám radost, že pan ředitel festivalu Martin Prokeš vždy vybere poutavá a zajímavá hudební díla. Vybral a doporučil byste čtenářům i některý z dalších projektů letošního ročníku Lípy Musicy? Já mám velmi rád klavír a varhany a proto doporučuji recitál klavíristy Jana Bartoše.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

11

ROZHOVOR | MARTIN PŮTA A KVĚTA VINKLÁTOVÁ

ROZHOVOR | MARTIN PŮTA A KVĚTA VINKLÁTOVÁ

Nejbáječnější hudební zážitky

program upravit, takže na rozdíl od předchozích ročníků festival tento rok nezavítá do sousedního Saska a na rozdíl od minulých let se nepředstaví žádní hosté z ciziny. I přesto však pořadatelé laťku nesnížili a letošní Lípa Musica tak opět nabídne přehlídku hudebních vystoupení mimořádných kvalit. Zajímavých koncertů je celá řada, těžko však dopředu říci, který navštívím. Pokud mi ale čas dovolí, jistě si nenechám ujít zahajovací Koncert pro Liberecký kraj, který se uskuteční 12. září v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Provedení Händelova oratoria Mesiáš v podání

Collegia 1704 a kvarteta předních českých pěvců bude bezesporu zárukou skvělého hudebního zážitku. Doporučit lze ale i celou řadu dalších vystoupení, ať už houslistky a zpěvačky Ivy Bittové v České Lípě, souboru Cappella Mariana v České Kamenici či novoborský koncert Komorní filharmonie Pardubice, který přinese osobité úpravy melodií z českých i zahraničních filmů. Co byste festivalu do budoucna popřál? V první řadě bych mu popřál, aby se mohl už v příštím ročníku dramaturgicky vrátit v plné síle

zpět k původnímu mezinárodnímu rozsahu tak, jako jsme jej znali doposud. Všem hudebním fanouškům, návštěvníkům i účinkujícím muzikantům pak přeji jen ty nejbáječnější hudební zážitky a pořadatelům dostatek energie a nadšení při vymýšlení nápadů a akcí pro další Lípu Musicu a v souvislosti s těžkými časy, jimiž jsme si na jaře prošli a jejichž důsledkem je letošní pouze tuzemská festivalová dramaturgie, především hodně zdraví.

Radní Květa Vinklátová:

Tradiční svátek hudby, který je v pestrosti nabídky a širokém spektru hudebních žánrů v našem regionu výjimečný a svým věhlasem přesahuje hranice kraje i cizích zemí. To je mezinárodní hudební festival Lípa Musica, jenž se koná za podpory Libereckého kraje. Koncerty rozličných žánrů s pestrým výběrem interpretů si nenechají ujít ani hejtman Libereckého kraje Martin Půta a krajská radní pro resort kultury, cestovního ruchu a památkové péče Květa Vinklátová.

Hejtman Martin Půta: Co pro vás znamená Lípa Musica? Významnou hudební akci, která již dávno překročila rámec kraje i celé republiky. Libereckému kraji, s nímž je neodmyslitelně spojena, dělá výborné jméno a týmu organizátorů v čele s ředitelem Martinem Prokešem nelze než poděkovat za skvělou práci,

12

kterou odvádí. Když před dvaceti lety tým nadšenců festival v České Lípě zakládal, mohlo to působit jako bláhová myšlenka, nicméně ukázalo se, že jejich snaha má smysl a díky jejich píli a neúnavné snaze můžeme každý rok zhlédnout koncerty absolutních špiček klasické hudby.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

Považuji za velikou poctu, že mohu nad tímto tradičním svátkem hudby převzít záštitu. Na jaká vystoupení se letos těšíte? Je třeba zmínit, že vlivem jarní koronavirové krize bohužel museli pořadatelé původně plánovaný

Festival se může pochlubit dlouhou a pestrou historií a vy jste jeho stálým hostem. Vybavíte si, kdy jste navštívila Lípu Musicu poprvé? Myslím, že to bylo asi tak před dvanácti nebo třinácti lety. Není snadné si to vybavit přesně, Lípy Musicy jsem se zúčastnila od té doby už mnohokrát a odnesla jsem si vždy tolik krásných dojmů, že na konkrétní rok si úplně přesně nevzpomenu. Vím jen, že zpočátku jsem navštívila na festivalu jeden nebo dva koncerty. Postupně jich přibývalo a dneska si kupuji vstupenky třeba na tři čtvrtiny akcí. Je to vždycky zážitek. Jsem toho názoru, že Lípa Musica už dávno přerostla své působiště. Zakladatel Martin Prokeš a jeho spolupracovníci dodávají festivalu vysokou úroveň a patřičnou noblesu. Česká Lípa si takové lidi a tuto akci nejen zaslouží, ale myslím si, že je i potřebuje. Ostatně, musím poděkovat organizátorům za těch devatenáct festivalových let. Vykřesat takový počin od nuly, obzvlášť jako nezisková organizace, představuje úctyhodný kus práce. Liberecký kraj festivalu pomáhá, daří se podporu zvyšovat a v tomto trendu hodláme pokračovat. Díky podpoře kultury je totiž možné udržovat a pěstovat dědictví od předcházejících generací.

Vy sama jste s pořadateli v kontaktu a pomáháte jim. Jak se s nimi spolupracuje? Skvěle. A bylo by výborné, kdyby se do budoucna podařilo tým ještě posílit a koncertní náplň festivalu dále rozvinout tak, aby se programová nabídka rozšířila i do dalších, vzdálenějších oblastí regionu, kupříkladu na Jablonecko nebo Turnovsko. Loni jsem byla například nadšená z Koncertu pro Liberecký kraj. V bazilice Navštívení Panny Marie v Hejnicích vystoupil vokální sextet The King’s Singers, jenž je nositelem dvou cen Grammy, s libereckým dětským pěveckým sborem Severáček. Hejnický chrám je pro taková vystoupení naprosto úžasným místem. Dávala jsem Martinu Prokešovi také tip třeba na továrnu Mastných v Lomnici nad Popelkou, pozoruhodný objekt, jehož industriální prostor by pro uspořádání žánrově specifických koncertů také mohl být zajímavý, nebo třeba i na synagogu v Liberci, kde mě inspirovalo vystoupení Severáčku. Mimořádný zážitek v komorním prostoru.

si ale stále drží svůj styl a úroveň. Původně to byl festival duchovní hudby, což už dnes tak zcela neplatí. Promítají se tu různé žánry, přičemž základem je pořád klasická hudba. Letos se potkáme s Ivou Bittovou, ta je příslibem výjimečné hudební lahůdky, stejně jako Originální synkopický orchestr. Obojí se duchu, který festival v počátcích míval, zlehka vymyká, ale vůbec to není na škodu. Naopak, je tím bohatší. Jaké koncerty si nenecháte ujít? Mám velikou radost z toho, že odborným garantem tohoto ročníku je houslový virtuos Josef Špaček. Koncerty s ním jsou vždycky zážitek. Těší mě, že Lípa Musica jich přinese hned několik a představí jej jako dirigenta i interpreta. Užijeme si ho hodně. Moc se na něj těším. Samozřejmě si nenechám ujít úvodní vystoupení Collegia 1704 v libereckém Divadle F. X. Šaldy a také již zmíněný Originální pražský synkopický orchestr. S ním si připomenu mladá léta, kdy jsem chodila na jejich stylové plesy do libereckých Lidových sadů. Třešničkou na dortu pak bude Iva Bittová. Její koncert — to je vzácnost.

Čím vám festival přijde zajímavý, pozoruhodný, originální? Svou programovou obrodou, přičemž MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

13

ROZHOVOR | MONS. JAN BAXANT

Mons. Jan Baxant:

Raduji se

z každého kroku v šíření krásy Povídání s 20. biskupem litoměřickým, Mons. Mgr. Janem Baxantem je vždy pohlazením pro duši, které přináší inspiraci i naději. I v letošním roce je Biskupství litoměřické významným reprezentantem dárcovské sekce zvané Lípa Maecenaria a přináší životodárnou sílu celému festivalu. Letos jsme se nemohli vyhnout aktuálnímu společenskému tématu, ale ani opomenout výročí patronky Litoměřické diecéze i Libereckého kraje. Letošní rok přinesl zásadní změny a nové nečekané zkušenosti do života nejen naší společnosti, ale prakticky celého lidstva. Jaké poselství a ponaučení by nám podle Vás měla dnešní doba přinést? Upřímně řečeno, každá doba s sebou nese poselství a poskytuje poučení každému, kdo není zahleděn jen do sebe. Letošní, karanténní zkušenost byla mimořádná v tom smyslu, že nás všechny překvapila. Překvapení jako zkušenost shledávám v tom, že je třeba mít cit a vnímavost i pro neočekávané události, dotýkající se života člověka a lidské společnosti jako celku. Neexistuje žádný vševěd a všelékař, který by si okamžitě dokázal poradit a přesně odhadnout cokoliv z dění na tomto světě. Nabízí se ověření si zkušenosti ze života víry člověka v Boha. My lidé, ve svých schopnostech omezeni, nevíme všechno, ale Bůh ano. Svěřit se Bohu nemusíme, ale můžeme. V uplynulých měsících letošního roku jsem si to vyzkoušel a druhým jsem tak radil. S jakou vizí a nadějí bychom otřeseni pandemickou krizí a jejími důsledky měli hledět do příštích dní? Přesvědčili jsme se, že všechny, i nádherné a uskutečnitelné, vize berou za své, když přijde krize, v tomto případě krize pandemická. Naděje však „umírá“ jako poslední. Naší nadějí je potvrzení životní moudrosti, že lze spoléhat na pomoc druhých a pomoc Boží, i když se to někdy může jevit jako naivita.

Rok 2020 však nemůžeme spojovat jen s pandemií, letošní rok je pro Litoměřickou diecézi významný 800. výročím narozením jeho patronky sv. Zdislavy z Lemberka. Čím by její osobnost coby patronky rodin, manželství, ochránkyně chudých a nemocných pro nás měla být zejména inspirativní? Děkuji, že vzpomínáte naši hlavní patronku diecéze sv. Zdislavu. Často jsem právě na ni letos myslel. Pro mne je vskutku osobností, zajišťující bezpečí nejen své rodiny, ale i všech svých bližních. Upozorňuje nás na hodnotu rodiny. Máme-li své rodinné blízké, nejsme opuštěni. Pokud se manžel může opřít o svou manželku, životní břemena zabezpečující rodinu pak nese mnohem statečněji. Chudí a nemocní, kterých je vždy dost a dost, v čase pandemie až příliš, mají stále ještě svou životní perspektivu otevřenou, když vědí, že je někdo ochoten jim pomoci. Sv. Zdislava takovou pomocnicí byla. V letošním roce Lípa Musica naplní hudbou dvě nová místa v Litoměřické diecézi, a to Českou Kamenici a její kostel sv. Jakuba staršího a filiální kostel baziliky v Jablonném v Podještědí – kostel sv. Antonína Paduánského v blízkých Heřmanicích. Čím jsou tato místa z hlediska diecéze výjimečná? Raduji se z každého kroku v šíření krásy a kultury, duchovní obnovy naší litoměřické diecéze. Proto mě těší,

že se Lípa musica rozrůstá do dalších míst, stejně cenných, jako jsou ta dosavadní, která už navštívila. Navíc sv. Jakub, patron a ochránce kostela a města Česká Kamenice, je přece jedním důležitým bodem na cestě do svatojakubské Compostelly. A sv. Antonín Paduánský, jako patron kostela v Heřmanicích, je ochráncem nás všech, zapomnětlivých lidí. Pomáhá nám nacházet ztracené věci, i lidi! Výjimečným se stává každé místo, pokud se jej dotkne tvůrčí, nikoliv ničící, lidská ruka. Závěrem se Vás nemohu nezeptat, zda Vás osobně oslovil některý z koncertů letošního ročníku a zda jej poctíte i svojí osobní návštěvou? Oslovilo mě hned koncertů několik, ale pro nedostatek termínů se letos, zdá se, nikam nedostanu. Všechny termíny obvyklých pastoračních návštěv plánovaných v čase karantény jsem musel přesunout na nynější, tedy prázdninovou a posléze podzimní dobu. Diář mám plný, a leccos nutně musím vynechat. Žel Bohu, „odnese“ to i moje milovaná Lípa Musica. Není však všem dnům a festivalovým ročníkům konec!

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

15

ZDRAVICE HEJTMANA ÚSTECKÉHO KRAJE

ROZHOVOR | JAN BARTOŠ

Jan Bartoš:

Chci ukázat diverzitu

Beethovena Vážení přátelé, rok se s rokem sešel a je tu další ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, který se jako jedna z nejvýznamnějších akcí nejen regionálního, ale i nadregionálního významu pyšní titulem Rodinné stříbro Ústeckého kraje. Tato významná akce s mezinárodním přesahem se letos koná již po devatenácté. I letos nám festival nabídne velmi pestrý program, který však s ohledem na aktuální situaci ve společnosti bude mít naprosto mimořádný charakter. Pandemie koronaviru, která zasáhla celý svět, ovlivnila společenské i kulturní dění nejen na území Ústeckého kraje, ale i celé České republiky. Až do doby, než přišel tento tichý a plíživý nepřítel, si nikdo z nás neuměl představit, jak za účelem zachování zdraví může být omezena lidská svoboda. Nikdo si na začátku pandemie nedokázal představit, jaké bude mít dopady nejen na naše zdraví, ale i na českou ekonomiku, zaměstnanost, na rozvoj kultury a společnost jako takovou. Jsem neskonale rád, že se nám společnými silami již podařilo

16

zažehnat nejhorší koronavirové období a že se díky tomu rozvolnila vládní opatření natolik, abychom zase mohli začít žít normálně. Možná si v tomto nelehkém období alespoň někteří z nás uvědomili, jak křehký může být lidský život a svoboda zase pomíjivá, a začnou si věcí kolem sebe, ale i sami sebe více vážit. Věřím, že si budeme mnohem více užívat i společenské a kulturní akce, které pro nás jejich organizátoři připravují s obrovským nasazením. Nyní už totiž opět víme, že zajít si do kina, do divadla či na koncert a zúčastnit se svatby nebo křtin nemusí být samozřejmostí. Ačkoliv je snad již nejhorší období za námi, musíme i nadále být opatrní a chovat se ohleduplně vůči svému okolí tak, abychom se opět nedostali do stejné situace, v níž jsme byli například v dubnu. V souvislosti s výskytem onemocnění covid-19 proto mnoho letošních akcí oblékne netradiční kabát. Řada změn nastala i v organizaci MHF Lípa Musica. Ty rozrušují mezinárodní ráz festivalu. Nemohou zde vystupovat zahraniční umělci a na německé straně v Sasku zase nelze uspořádat koncerty v rámci

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

festivalu. Klasické pojetí této akce je letos bohužel zcela narušeno. Na druhou stranu si pořadatelé dokázali s nečekanými komplikacemi poradit a zaměřili se na skvělé české interprety. Všichni, kteří milují hudební umění, se tak mohou těšit na tóny klasické, filmové i taneční hudby, jazzu, blues či lidových písní v podání špičkových českých muzikantů. Děkuji pořadatelům MHF Lípa Musica, kterým se i přes nesnáze, které s sebou přinesla pandemie koronaviru, podařilo připravit velmi originální a pestrý kulturní program. Přeji všem návštěvníkům i příznivcům festivalu, aby si jej užili a získali mnoho nových zážitků. Závěrem bych chtěl ještě poděkovat všem obyvatelům Ústeckého kraje, kteří nám svým přičiněním pomohli stabilizovat situaci v kraji. Oldřich Bubeníček hejtman Ústeckého kraje

V beethovenovském výročním roce je zařazení klavírního recitálu věnovaného odkazu tohoto ikonického skladatele takřka nutností. Lípa Musica s tímto úkolem oslovila výjimečnou klavírní osobnost, pro niž je Beethoven v ohnisku celé umělecké činnosti. Nejen o něm, ale i dalších aktivitách včetně těch festivalových, jsme si podle vyjádření slavného Alfreda Brendla povídali s „jedním z nejpůsobivějších a nejzajímavějších klavíristů, v němž se virtuozita snoubí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím“ – Janem Bartošem. Váš festivalový debut se programově ponese ve znamení oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena. Co pro Vás osobně znamená tvorba tohoto velikána, jaké místo zaujímá ve Vašem repertoáru i ve Vašem srdci? Vždy mě fascinovalo výrazové bohatství jeho hudby, najdete v ní vše – nejen drama a heroismus, které se obvykle zmiňují nejvíce, ale například i humor, něžnost, eleganci či vznešenost. S příchodem Beethovena se vše proměnilo – další vývoj hudby je bez něj nepředstavitelný. Všichni mí oblíbení autoři: Schumann, Brahms, Wagner, Mahler, Schönberg na něj navazují či se s jeho odkazem vypořádávají. Beethoven je těžištěm mého repertoáru a nejraději jeho skladby kombinuji s hudbou 20. století – Janáčkem, Schönbergem či Cagem. Jaké poselství o osobnosti tohoto hudebního génia nese program, který jste připravil pro Lípu Musicu? V první půli koncertu vedle sebe záměrně stavím Sonátu C dur z jeho prvního klavírního opusu a Bagately op. 126, což je jeho poslední dílo

pro klavír. Posluchači tak budou mít šanci bezprostředně porovnat proměnu, kterou jeho hudba za ta desetiletí prošla. Zatímco Sonáta C dur je plná mladické energie, humoru a elegance, Bagately jsou úplně jiný svět podobný jeho posledním smyčcovým kvartetům. Je to vroucí a niterná hudba, některé části jsou ale naopak až brutálně humorné (čtvrtá bagatela). Druhá bagatela svými prudkými střihy, dramatickými odmlkami a barokními stylizacemi zase předjímá kolážovité postupy postmoderny. Když srovnáme hlavní téma druhé věty ze Sonáty C dur s tématem poslední bagately, najednou nám dochází, že mají něco příbuzného a že u géniů skutečně existuje něco jako jednota celého díla. V druhé půli koncertu zahraji slavnou Appassionatu, která stojí přesně uprostřed mezi Sonátou C dur a Bagatelami. Op. 57 je dílo plné konfliktů a turbulencí. Hymnické téma druhé věty a následné variace ukazují cestu od temnoty ke světlu. Svým programem chci ukázat diverzitu Beethovenova díla, a také lehce vyvrátit zažitá klišé – ne vždy Beethoven „vítězí nad osudem“,

viz Appassionata a její tragické finále. Nebo jeho rafinovaný smysl pro humor, který nekoresponduje s obrazem věčně zachmuřeného tvůrce, viz Sonáta C dur a Bagately. Máte za sebou studia na prestižních školách doma i v zahraničí, Vašimi současnými mentory jsou klavírní ikony – Alfred Brendel a Leon Fleischer. Čím a v jaké oblasti Vás kontakt s těmito osobnostmi nejvíce obohacuje? Nechci, aby to znělo jako fráze, ale myslím to upřímně. V životě jsem měl velké štěstí na všechny profesory, a nikdy za to nepřestanu být vděčný. Co se týče dvou zmíněných osobností, inspiruje mě jejich komplexní přístup k hudbě a to, jak hlubokými nuancemi se zabývají. Jejich radost z objevování nových věcí, neuvěřitelný rozhled, vnímání věcí v souvislostech či debaty o nových výstavách, knihách a filmech jsou pro můj život stejně podstatné jako bádání nad konkrétními hudebními otázkami. Pokračování rozhovoru najdete ve druhém vydání Festivalových novin.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

17

©Thomas Glaubitz

NOVÁ FESTIVALOVÁ MÍSTA | HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ

Heřmanice

Podještědské se sv. Antonínem

Plánovaný návrat do baziliky minor sv. Vavřince a Zdislavy, která vévodí Jablonnému v Podještědí, nám překazila plánovaná rekonstrukce, a tak se na festivalové mapě objevuje lokalita nová, která náleží rovněž do téže římskokatolické farnosti – filiální kostel sv. Antonína Paduánského v Heřmanicích v Podještědí. Ten, ač sám královský nástroj postrádá, na dovezené varhany 17. října rozezní umělkyně, která si říká Katta. Pojďme si tuto malebnou lužickohorskou ves s novotou zářícím kostelíkem představit trochu blíže…

#dobijimsevluzihorach

NOVÁ FESTIVALOVÁ MÍSTA | HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ

Podještědské Heřmanice jsou jistě starou osadou. Procházela tudy totiž jedna z tras kupecké stezky od Prahy do Žitavy. Že zde byl čilý ruch dokazuje roku 1885 učiněný nález velkého množství peněz z 1. poloviny 13. století. Stezka byla někdy kolem roku 1330 přeložena za Jana Lucemburského do údolí přes obec Petrovice. Tím ves určitě ztratila na důležitosti, ovšem mnoho o tom z těchto dob nevíme. Heřmanice se totiž poprvé připomínají až v roce 1391 při oddělení třech nejstarších synů Jindřicha Berky z Dubé. Ještě před husitskými válkami se ves dostala do majetku Albrechta z Donína, a tím k panství Grabštejn. Na počátku 16. století se opět vrátila Berkům a ti ji připojili k Jablonnému. Ves ležela na německém pomezí, přesto se zde vyskytují roku 1565 česká jména, například Jiří, Hanuš a Jakub Vlk, Valentin Žák aj. Připomíná se tu také tohoto roku výsadní krčma, prkenný i moučný mlýn, rybník při vsi, pstruhový potok. Písařem byl tehdy Jakub. Za třicetileté války byla ves několikrát, zejména v letech 1642 až 1646, vypleněna vojskem. Navíc v té době probíhala násilná rekatolizace. Po válce zde bylo 29 hospodářů, část statků byla pustá, přesto se dál obec vyvíjela. Za 100 let zde již bylo 87 hospodářů. Je to s podivem, protože zdejší půda nebyla k zemědělství vhodná, všude jsou kolem jen samé stráně a hluboké lesy. Pěstovaly se tu nenáročné plodiny, rozvíjel se chov dobytka, ale také vzkvétalo domácí přadláctví. Na počátku 19. století zde již byly 2 pily a bělidlo a přibyl další mlýn, ves však ve vývoji ustrnula. Heřmanice měly vlastní školu. Stará byla jednotřídní, dřevěná a doškem krytá do roku 1806. Od roku 1860 byl povolen pro velký počet žáků podučitel, ale nebyly prostředky na novou školní budovu. Teprve roku 1867 se postavila nová patrová dřevěná škola. Roku 1870 se zde dokonce ustavila místní školní rada. V roce 1873 přibylo další podučitelské místo a budova byla roku 1878 rozšířena na 4 třídy. Po roce 1918 nastal úbytek dětí, počet tříd v roce

18

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

1922 poklesl na tři, roku 1925 na dvě a dokonce již spojené v jednu. Roku 1932 byla opět otevřena druhá třída, zatím provizorně, ale od roku 1934 definitivně. Po válce se ve staré školní budově otevřela škola česká. Budova později patřila státním statkům. V 19. století ve vsi existovaly spolky, jako například hasičský, spořitelní a podpůrný či odvodňovací společenstvo. Na přelomu 19. a 20. století se v obci založil turistický spolek, který zejména prováděl značení v okolí. S postupem času stoupal jeho význam a vážnost. Na počátku 20. století zde bylo ustaveno i zemědělské kasino. Vedle rozvíjejícího se zemědělství ustrnula řemesla. Byla zde jen v rámci obecních požadavků, jako kovář, truhlář, pekař, tkadlec apod., ale byly tu i lázně. Na počátku 20. století tu nalezneme i automechanika, opraváře bicyklů, mandl a devět různých obchodů. Do 1. sv. války narukovalo 234 mužů, z nich se 32 nevrátilo. V letech 1922 až 1925 se Heřmanice elektrifikovaly, v roce 1932 bylo dokončeno odvodnění a postaven vodojem pro Lückendorf v Německu. Jako samotná však obec vodovod neměla. Ještě za 2. sv. války se vrtaly hluboké vrty na Hvozdu pro Heřmanice, ale vodovod nebyl zřízen. Za 1. republiky zde bylo 11 hospod. Po válce se tu hrálo divadlo, vystupovaly zde i různé soubory. Vzniklo zde i JZD, ale postupem času přešlo pod státní statky. Do roku 1959 se u obce vybudovalo koupaliště s chatkami a zázemím. Z památek jsou v obci nejvýznamnější některé lidové usedlosti či chalupy, tak například vedle kostela statek v přízemí roubený, v patře hrázděný, či jsou uváděny v seznamech čp. 123 a 73 (276). Z mlýnů existuje jeden proti hospodě, ale dnes slouží jako obytný dům. Ze zajímavých archiválií se zachovaly například knihy nemovitostí a sirotčí.

se ve středu obce, jihozápadně od hlavní komunikace. Vstupnímu jihozápadnímu průčelí dominuje předsazená hranolová věž zakončená jehlancovou střechou s lucernou a makovicí. Jedná se o hodnotnou, stylově výraznou sakrální stavbu, dochovanou v původní podobě bez rušivých novodobých zásahů. V kapli se zachoval i soudobý mobiliář, který je hodnotným příkladem tvorby regionálních umělců a významnou součástí historického vybavení venkovské kaple. Kostel prošel v posledních letech kompletní rekonstrukcí a je od roku 2005 památkově chráněn. V exteriéru se výrazně uplatňují architektonické články gotického tvarosloví. Nad stylizovaným lomeným portálem s dvoukřídlými prosklenými dveřmi rámové konstrukce je umístěna rozeta, pod korunní římsou ornamentální pás lomeného obloukového vlysu. Vnitřní prostor prosvětlují vysoká okna zakončená lomenými oblouky. V horní části oken motivy jeptišky, kružby vyplněny barevnými vitrážemi. Interiér kaple je plochostropý, presbytář sklenut konchou. Uvnitř nad vchodem je kruchta s dřevěnou balustrádou, podepřená dvěma sloupy, v lodi jsou původní lavice, dva malé boční oltáře, obrazy křížové cesty a v presbytáři stojí oltářní stůl. Ve věži se dochoval zvon z roku 1928 od českobudějovického zvonaře Rudolfa Pernera. V letech 2010 až 2017 byl zchátralý kostelík opraven a příležitostně se v něm dnes konají různé církevní a kulturní akce. zdroj: Encyklopedie okresu Česká Lípa

Kostel sv. Antonína Paduánského Objekt novogotického kostela byl postaven roku 1896. Nachází MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

19

ROZHOVOR | JITKA VOLFOVÁ:

BEATA HLAVENKOVÁ

Andělské Sně Jitka Volfová:

Kultura sděluje

mezikulturní poselství

a

kultivuje lidstvo

Mezi tradiční podporovatele festivalu patří i město Česká Lípa. Starostka Jitka Volfová je pak častou návštěvnicí koncertů Lípy Musicy, a to nejen v rodné České Lípě. V rozhovoru jsme si povídali nejen o tom, na co se z letošní nabídky nejvíc těší, ale i o kultuře jako takové. Rok 2020 je pro kulturu vskutku nelehkým rokem. Organizátoři akcí jsou proto rádi za každou finanční podporu, kterou se jim podaří získat. Tradičním podporovatelem festivalu zůstalo i město Česká Lípa. Bylo těžké finanční podporu festivalu prosadit? Měli jsme jasno v tom, že Mezinárodní hudební festival Lípa Musica chceme podpořit i v letošním roce. Diskuse pak samozřejmě započala nad částkou, kterou bychom měli festival podpořit. Zastupitelé nakonec schválili částku 550 tis. Kč. Jedná se o sumu nižší než v loňském roce, ale věřím, že festival toto snížení ustojí. Mnoho lidí přišlo na jaře o své oblíbené kulturní akce, protože byly zrušeny. Jak důležitou roli hraje kultura ve vašem životě? Koronakrize pomohla mnoha lidem uvědomit si spoustu důležitých věcí, proto věřím, že lidé si toto uvědomění ponesou i do dalších let. Já jsem si kromě jiného uvědomila, jak moc je můj život o kulturní zážitky ochuzen a jak moc mi kultura chybí. Kultura opravdu pomáhá formovat člověka, vštěpuje lidem důležité hodnoty, sděluje mezikulturní poselství a kultivuje lidstvo jako takové. Jsem ráda, že se kultura do našich životů pomalu a jistě vrací.

20

Jaké místo má podle Vás Lípa Musica v kulturním životě České Lípy, potažmo celého regionu? Česká Lípa je kulturním městem, a to nejen divadelním, ale i hudebním. Pokud člověk jen trošku chce, to své si najde. Kromě velkých koncertů a divadelních představení, které pro naše občany pořádá Kultura Česká Lípa, je několik projektů, které v kulturní nabídce vyčnívají. Mluvím o Českolipském divadelním podzimu, festivalu Všudybud a samozřejmě o MHF Lípa Musica. O jeho významu bylo řečeno už mnoho, jeho přínos pro město i region je nezpochybnitelný. Já osobně si nejvíce vážím tradice, kterou Lípa Musica nese. Vážím si výdrže, trpělivosti a věrnosti Martina Prokeše, jeho týmu a dalších lidí, kteří festivalu nezištně pomáhají. Festival po celou dobu svého konání zvyšuje svou kvalitu a nabízí posluchačům nové hudební zážitky, ale i tradiční místa, která mají lidé za ta léta fungování festivalu rádi. V letošním roce je program Lípy Musicy složen z výhradně českých umělců, festival také nevyjede za hranice. Jak tento krok vnímáte? Vážím si především toho, že Lípa Musica letos vůbec proběhne. Na tom, že je festival složen z českých umělců, nevidím nic špatného, ba naopak.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

Není od věci se čas od času zastavit a vrátit se k tomu nejlepšímu, co nabízí naše země. Vrátit se takzvaně domů, k tradici, vyzvednout její kvality a tím je podpořit. Festival samozřejmě bude jiný, ale jak znám tým Lípy Musicy, rozhodně nebude o nic méně kvalitní, překvapivý a obohacující, než jiné ročníky. Rozhodně se už nyní moc těším! Na závěr mám tradiční otázku. Na jaký z koncertů se letos nejvíc těšíte? Já mám vždycky nejraději koncerty v České Lípě, odkud festival pochází a kde je takzvaně doma. Zvláštní význam pro mě má i koncert ve spolupráci se ZUŠ Česká Lípa. Představuje pro mě přesah v podobě formování budoucí generace hudebníků a za tuto spolupráci jsem nesmírně ráda.

Beaty Hlavenkové Cenu Anděl za nejvydařenější album roku 2019 v kategorii Sólová interpretka získala letos klavíristka, skladatelka, producentka a pedagožka Beata Hlavenková za svůj projekt Sně, s nímž bude letos debutovat i na Lípě Musice. Na klavír hraje od šesti let, od dvanácti píše vlastní písničky. Talent, pomysleli si rodiče, a ve čtrnácti ji místo na gymnázium poslali na ostravskou Janáčkovu konzervatoř, kde studovala kompozici. Magisterské studium absolvovala spolu se svým mužem, kytaristou Patrickem Karpentskim na University of Massachusetts. Jejich americké zkušenosti před deseti lety stály i za vznikem zbrusu nové katedry Jazzové interpretace na brněnské JAMU. Typická představitelka crossoverů, zpívající klavíristka o sobě nedávno na vlnách partnerské stanice Vltava Českého rozhlasu prozradila, že směřuje k tomu, aby lidé šli na Beatu Hlavenkovou a neřešili, co je to za styl. „Všechny imprinty a styly, co jsem studovala, jsou v mé muzice slyšet a je to dobře, od klasiky, skladby 21. století, přes jazz až po moji zálibu v písničkářství. Nedávno jsem vymyslela z legrace novou škatulku: „šanson indie jazz“…“ Od dětství působí v různých kapelách. Začínala s křesťanskou Ankorou, později vydala desky například s Eternal Seekers nebo Baromantikou Lenky Dusilové. Její sólová alba Theodoros, Scintilla a Bethlehem byla oceněná žánrovou cenou Anděl nebo na ni byla nominována. Andělský úspěch si vysloužilo i poslední album Sně. „O albu mluvím jako o svém pěveckém debutu. Není na něm žádná čistě instrumentální skladba,“ vysvětluje interpretka. Název Sně vznikl z posledních tří písmen slov básně a písně, což jsou základní stavební kameny alba.

„Sně mi vytanuly na mysli, když jsem zhudebňovala básně a psala písně, a člověk si tam může dosadit řadu dalších věcí, jako snění, sníh… Jde o sedm básní Reynka a Borkovce, dva mé texty a jeden dialog polsko-slovenský. Album jsem nahrála s Oskarem Törökem, který je fenomenální muzikant, virtuózní trumpetista, výborný bubeník i zpěvák, který používá elektroniku. Do čtyř věcí jsem přemluvila svého muže Patricka Karpentskiho, který je kytarista a album se mnou produkoval.“ „Hlavenková zde předvádí hned několik pěveckých rejstříků a zároveň

pracuje s vývojem a gradací jak jednotlivých skladeb, tak celého zpívaného alba. I když se deska jmenuje Sně, jedná se ve skutečnosti spíše o skladby než o písničky. Jestliže Beata Hlavenková i v případě svých instrumentálních alb zdůrazňovala, že zdaleka nejde (jen) o jazz, i v tomto případě je dobré zmínit, že minimálně po formální stránce (práce s dynamikou, gradací, kontrasty) mají její kompozice blízko i k vážné hudbě, a to i tehdy, když se zvukově pohybují na pomezí jazzu, popu a něčeho, co lze pro nedostatek jiných termínů nazvat alternativní hudbou. Album Sně je jiné než předchozí instrumentální nahrávky Beaty Hlavenkové. O tom, že jde o jednu z nejpozoruhodnějších domácích desek roku 2019, však není pochyb,“ uvádí ve své kritice pro rádio Proglas Milan Tesař a dokládá to i letošní zisk prestižní ceny Anděl. V den nedožitých třiaosmdesátin Václava Havla zveřejnila Hlavenková na svém Facebooku – stejně jako mnoho dalších Čechů – jeho slavný citát o tom, že naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že to má smysl. „Někdy se pokládám za nevděčného člověka. Tenhle citát mi proto visí v pracovně, mám s ním naději, že budu v životě vděčnější. A taky mi připomíná, že když se něco děje, je to proto, že se to dít má,“ uzavírá Hlavenková. Úspěšný zasněný projekt Beaty Hlavenkové, který provede se svou Kapelou snů, si festivaloví návštěvníci budou moci vychutnat v českolipském Centru textilního tisku v předvečer svátku svatého Václava.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

21

ROZHOVOR | TOMÁŠ TICHÝ

Tomáš Tichý:

Živé umění je nezastupitelné

Výjimečnou osobností na českém mecenášském poli, a nejen v našem regionálním měřítku, je RNDr. Tomáš Tichý se svojí rodinou, který podporuje celou řadu kulturních i sociálně zaměřených projektů. Po dlouhá léta je výraznou oporou dárcovské sekce partnerů festivalu Lípa Musica, a proto jsme si i po roce rádi popovídali nejen o festivalu, ale i výzvách a obtížích současné doby… V loňském roce jsme se společně na tomto místě bavili o fenoménu mecenášství a jeho vzestupu. Uplynulo pár měsíců a svět a současná generace se vyrovnává se zcela bezprecedentní situací, která urychlila propad do ekonomické recese. Domníváte se, že české mecenášství, které se teprve opatrně obrozuje po letech úpadku, přežije a neutrpí, anebo ve společnosti zvítězí čistě ziskový imperativ na úkor bohulibé podpory potřebných oblastí? Sám jsem zvědavý, jak koronavirus ovlivní rozběhnuté mecenášské programy. Bude záležet na dopadu na jednotlivé podporovatele. Je pochopitelné, že kdo bojuje o přežití firmy, seškrtá výdaje i dary. Naději vidím v tom, že některé obory budou zasažené méně, jiným dokonce nynější změny pomohou vyrůst. Odtud mohou přijít noví mecenáši – z mladých perspektivních firem, které se umějí prosadit i v nejisté době. Loni jste zmínil, že dárcovství patří k dobrému vychování. Domníváte se, že je to podobné jako s poslechem klasické hudby, tedy že k dárcovství musí člověk určitým způsobem dozrát, nebo by v tomto ohledu měla u nás fungovat větší osvěta podpořená i vzdělávacím systémem dětí a mladistvých?

Je přirozené dospět k dárcovství přes vztah k samotné hudbě. Od hraní v hudebce, poslouchání hudby doma až k pravidelným návštěvám koncertů a festivalů s rodinou a přáteli. Osvěta i edukační pořady tomu jistě mohou přispět. Jste s rodinou velkým milovníkem hudby. Jezdíte i na koncerty či festivaly do zahraničí? Jak vnímáte mecenášskou podporu a její vyspělost v zahraničí v porovnání s námi? Nerad cestuji daleko, pro velké zážitky nemusíme jezdit do ciziny, máme je na dosah ruky. Díky festivalu Lípa Musica se setkáváme se špičkovým uměním v komorním prostředí našeho kraje. I když loni aktivnější část rodiny navštívila Elbphilharmonii v Hamburku a byla nadšená. Ohledně mecenášů v zahraničí asi máme co dohánět, ale snad se to postupně daří. Kde by podle Vás v situaci, kterou letos zažíváme, měla ležet zdravá hranice vnímání kultury coby na jedné straně důležitého nositele základních společenských hodnot v duchu iniciativy „Přežije-li kultura, přežije národ“ a na druhé straně mnohými vnímané zbytné nadstavby? Každý má tu hranici jinde, lidé si kulturu představují různě, ve společnosti soupeří odlišné zájmy a potřeby. Je

správné ty naše občas připomenout, jak to učinila liberecká výzva. Klasická hudba ale je a bude menšinový žánr. Nám přináší radost, mnohým nic neříká, vnímám to s pochopením. Letošní pandemická situace nastartovala masivní „onlinizaci“ kultury, vnímáte ji jako cestu budoucího vývoje a možné náhrady živého umění? Určitě ne. Vítám, že si můžeme vybrat z nepřeberné nabídky a pustit si hudbu doma, ale živé umění je nezastupitelné. První koncerty Českolipského komorního cyklu po měsících nucené přestávky byly nezapomenutelné. Až tam jsem si uvědomil, jak moc nám hudba naživo chyběla. Čím Vás oslovila dramaturgie 19. ročníku Lípy Musicy a na jaké koncerty se nejvíce těšíte? Pro letošek musíme oželet muzikanty ze zahraničí, ale i doma máme z čeho vybírat. Lípa Musica přichystala plnohodnotný program, na podzim se na známých místech potkáme s milými lidmi. Těším se na Händelova Mesiáše, večer při svíčkách v Zahrádkách, projekty houslisty Josefa Špačka, zpěvačky Hanu Blažíkovou a Markétu Cukrovou, děti ze ZUŠky a mnoho dalších.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

23

ROZHOVOR | ÄŒESKO-NÄšMECKĂ? FOND BUDOUCNOSTI

Petra ErnstbergerovĂĄ & TomĂĄĹĄ JelĂ­nek:

Mosty mezi ÄŒechy a NÄ›mci ÄŒesko-nÄ›meckĂ˝ fond budoucnosti pomĂĄhĂĄ stavÄ›t mosty mezi ÄŒechy a NÄ›mci. CĂ­lenÄ› podporuje projekty, kterĂŠ svĂĄdÄ›jĂ­ dohromady lidi obou zemĂ­, kterĂŠ umoĹžĹˆujĂ­ a prohlubujĂ­ pohledy do jejich svÄ›tĹŻ, do spoleÄ?nĂŠ kultury a dÄ›jin. Od roku 1998 poskytl Fond budoucnosti dohromady pĹ™es 60 milionĹŻ EUR na zhruba 11 000 projektĹŻ. JednĂ­m z nich je i festival LĂ­pa Musica. V souÄ?asnĂŠ dobÄ›, kterou poznamenĂĄvĂĄ pandemie covid-19 a jejĂ­ nĂĄsledky, se ÄŒesko-nÄ›meckĂ˝ fond budoucnosti stal jednou z nejvnĂ­mavÄ›jĹĄĂ­ch institucĂ­, kterĂĄ aktĂŠrĹŻm pĹ™eshraniÄ?nĂ­ho dialogu podĂĄvĂĄ velkoryse pomocnou ruku‌ nejen o tom jsme si povĂ­dali s Ĺ™editeli fondu – Petrou Ernstbergerovou (PE) a TomĂĄĹĄem JelĂ­nkem (TJ).

OCHUTNEJTE POCTIVOU ÄŽ'/'5.017 24Â?%+ < .7m+%-š%* *14 2KXQ W P½U UV½NG MXCUĂ&#x2030; PC QVGXÄŻGPĂ&#x2026; URKNEG C \TCLG X RĹ&#x192;XQFPĂ&#x2030;O MCOGPPĂ&#x2026;O NGz½EMĂ&#x2026;O UMNGRø 2TQ XĂ&#x2122;TQDW RKXC UG RQWzĂ&#x2030;X½ XQFC \ .WzKEMĂ&#x2122;EJ JQT \ XNCUVPĂ&#x2030;JQ XTVW mCVGEMĂ&#x2122; RQNQTCPĂ&#x2122; ĂŞGTXGĢ½M C UNCF \G <½DÄŻGJW

www.pivovarcvikov.cz

V souvislosti s koronavirovou pandemiĂ­ Ä&#x152;esko-nÄ&#x203A;meckĂ˝ fond budoucnosti promptnÄ&#x203A; uvolnil vĂ˝znamnĂŠ prostĹ&#x2122;edky, aby pomohl snĂ­Ĺžit dopady krize na Ä?eskou a nÄ&#x203A;meckou spoleÄ?nost a takĂŠ na vzĂĄjemnĂŠ vztahy, coĹž je v kontextu pomoci z veĹ&#x2122;ejnĂŠho sektoru, pomineme-li aktivity Ministerstva kultury, krok ojedinÄ&#x203A;lĂ˝ a velmi sympatickĂ˝. Co VĂĄs pĹ&#x2122;imÄ&#x203A;lo k tĂŠto rychlĂŠ a vstĹ&#x2122;Ă­cnĂŠ reakci na bezprecedentnĂ­ situaci, kterĂĄ zasĂĄhla mnoho oblastĂ­? PE: Posilovat Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂŠ vztahy, dĂĄle je rozvĂ­jet a podporovat Ä?esko-nÄ&#x203A;meckou vĂ˝mÄ&#x203A;nu, patĹ&#x2122;Ă­ k poslĂĄnĂ­m Ä&#x152;esko-nÄ&#x203A;meckĂŠho fondu budoucnosti, a to nejen v pĹ&#x2122;Ă­znivĂ˝ch, ale prĂĄvÄ&#x203A; i v mĂŠnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;Ă­znivĂ˝ch dobĂĄch. Koronavirovou krizi, kterĂĄ zasĂĄhla obÄ&#x203A; zemÄ&#x203A;, jsme od zaÄ?ĂĄtku vnĂ­mali jako obrovskou vĂ˝zvu. UvÄ&#x203A;domovali jsme si, Ĺže uzavĹ&#x2122;enĂŠ hranice pĹ&#x2122;edstavujĂ­ pro Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂŠ aktĂŠry sloĹžitou situaci, kterĂĄ musĂ­ vĂŠst k omezenĂ­ vĂ˝mÄ&#x203A;ny na obou stranĂĄch hranice. VidÄ&#x203A;li jsme jako naĹĄi povinnost tÄ&#x203A;mto lidem pomoci, aĹĽ uĹž naĹĄĂ­ ďŹ&#x201A;exibilitou, co se tĂ˝Ä?e zmÄ&#x203A;ny formĂĄtĹŻ a eventuĂĄlnĂ­ho posunutĂ­ projektĹŻ, Ä?i okamĹžitou, nebyrokratickou ďŹ nanÄ?nĂ­ pomocĂ­. TJ: V podstatÄ&#x203A; hned na zaÄ?ĂĄtku karantĂŠny jsme si poloĹžili otĂĄzku, kdo naĹĄi pomoc potĹ&#x2122;ebuje nejvĂ­ce a jak ji mĹŻĹžeme rychle a zĂĄroveĹ&#x2C6;

efektivnÄ&#x203A; zprostĹ&#x2122;edkovat. Vznikly tak tĹ&#x2122;i mimoĹ&#x2122;ĂĄdnĂŠ programy, kterĂŠ pomohly poskytovatelĹŻm sociĂĄlnĂ­ch a zdravotnĂ­ch sluĹžeb v pohraniÄ?Ă­, organizacĂ­m peÄ?ujĂ­cĂ­m o obÄ&#x203A;ti nacismu a takĂŠ institucĂ­m a jednotlivcĹŻm, kterĂŠ se dlouhodobÄ&#x203A; angaĹžujĂ­ ve zlepĹĄovĂĄnĂ­ Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂ˝ch vztahĹŻ. ChtÄ&#x203A;li jsme, aby se ti, na nichĹž dobrĂŠ Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂŠ sousedstvĂ­ stojĂ­, necĂ­tili bĂ˝t nechĂĄni ve ĹĄtychu a snaĹžili se reagovat na jejich potĹ&#x2122;eby. To, myslĂ­m, bylo vnĂ­mĂĄno vĹĄeobecnÄ&#x203A; velmi pozitivnÄ&#x203A;. S jakou reakcĂ­ a potĹ&#x2122;ebami jste se setkali u podporovanĂ˝ch projektĹŻ? PE: OrganizĂĄtoĹ&#x2122;i podpoĹ&#x2122;enĂ˝ch aktivit potĹ&#x2122;ebovali pĹ&#x2122;edevĹĄĂ­m jedno â&#x20AC;&#x201C; pochopenĂ­ a vstĹ&#x2122;Ă­cnost. Spousta z nich byla vzhledem ke koronavirovĂ˝m opatĹ&#x2122;enĂ­m nucena svĹŻj projektovĂ˝ zĂĄmÄ&#x203A;r pĹ&#x2122;esunout Ä?i pĹ&#x2122;etavit na jinĂ˝ formĂĄt. DĂ­ky oboustrannĂŠ ďŹ&#x201A;exibilitÄ&#x203A; a nĂĄpaditosti nositelĹŻ projektĹŻ mohly tak i bÄ&#x203A;hem krize vzniknout krĂĄsnĂŠ Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂŠ projekty, kterĂŠ se odehrĂĄvaly ve virtuĂĄlnĂ­m prostĹ&#x2122;edĂ­. AĹĽ uĹž ĹĄlo o online pĹ&#x2122;enosy koncertĹŻ Ä?i diskusĂ­ nebo dokonce online vĂ˝mÄ&#x203A;ny mezi Ä?eskĂ˝mi a nÄ&#x203A;meckĂ˝mi Şåky, organizĂĄtoĹ&#x2122;i ukĂĄzali, Ĺže si za svĂ˝mi nĂĄpady stojĂ­ a svĂŠho projektovĂŠho zĂĄmÄ&#x203A;ru se nevzdajĂ­. Jsme rĂĄdi, Ĺže vyuĹžili krizi k reďŹ&#x201A;exi a inovaci a dali

tak Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂŠ vĂ˝mÄ&#x203A;nÄ&#x203A; novĂ˝ rozmÄ&#x203A;r. TJ: TĂ­mto ale naĹĄe pomoc nekonÄ?Ă­. KromÄ&#x203A; otĂĄzky, jak pomoci bÄ&#x203A;hem krize, jsme se soustĹ&#x2122;edili na to, jak Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂ˝m projektĹŻm pomoci ve chvĂ­li, kdy se znovu otevĹ&#x2122;ou hranice, aby bylo moĹžnĂŠ co nejrychleji navĂĄzat tam, kde byla prĂĄce pĹ&#x2122;eruĹĄena. Z tohoto dĹŻvodu jsme v Ä?ervenci vyhlĂĄsili novĂ˝ program RE-START. Program vychĂĄzĂ­ vstĹ&#x2122;Ă­c aktuĂĄlnĂ­m potĹ&#x2122;ebĂĄm tÄ&#x203A;ch, kteĹ&#x2122;Ă­ se neodhodlali podat Şådost o ďŹ nanÄ?nĂ­ pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vek vÄ?as, ale projekt by nynĂ­ pĹ&#x2122;esto chtÄ&#x203A;li zrealizovat. Nejde sice o vysokĂŠ sumy, ale o rychlou nebyrokratickou pomoc ve výťi aĹž 70 % vĹĄech projektovĂ˝ch nĂĄkladĹŻ, kterĂĄ nenĂ­ vĂĄzĂĄna na standardnĂ­ lhĹŻty. Je tedy nynĂ­ moĹžnĂŠ spontĂĄnnÄ&#x203A; uskuteÄ?nit s naĹĄĂ­ podporou projekt i v druhĂŠm pololetĂ­ letoĹĄnĂ­ho roku, i pĹ&#x2122;esto, Ĺže bylo plĂĄnovĂĄnĂ­ projektĹŻ na nÄ&#x203A;jakou dobu utlumeno. Do jakĂŠ mĂ­ry se podle VĂĄs koronavirovĂĄ krize promĂ­tla do vzĂĄjemnĂ˝ch Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂ˝ch vztahĹŻ? JakĂ˝m vĂ˝zvĂĄm, globĂĄlnÄ&#x203A; vzato, Ä?elĂ­ budovĂĄnĂ­ Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂ˝ch vztahĹŻ do budoucna? TJ: Za 30 let Ä?esko-nÄ&#x203A;meckĂŠ spoluprĂĄce se nĂĄm spoleÄ?nĂ˝mi silami podaĹ&#x2122;ilo vytvoĹ&#x2122;it vzĂĄjemnou dĹŻvÄ&#x203A;ru a posĂ­lit spoluprĂĄci na obou

MHF LĂ­pa Musica | FestivalovĂ˝ magazĂ­n 2020

25

IVA BITTOVÁ

stranách hranice, na lokálních, ale i na nadregionálních úrovních. Byli jsme již zvyklí na otevřené hranice a bezproblémová přeshraniční setkávání. S krizí jsme si ale všichni uvědomili, jak některé věci, které jsme dlouhá léta brali jako samozřejmost, vlastně samozřejmé vůbec nejsou a jaký důležitý význam pro nás představují. Jako příklad můžeme uvést sousedskou solidaritu českých a německých občanů, kteří se i během epidemie na dálku „setkávali“ na hraničních přechodech. Naším úkolem je nyní dohlédnout na to, abychom to, čeho jsme za ta léta společné spolupráce dosáhli, nedali jednoduše všanc. PE: Pandemie nám ukázala, jaké nebezpečí může jedna globální krize pro vzájemné vztahy představovat. Další krize jsou však už nyní přítomné a my se musíme naučit jim společně čelit. Příkladem může být krize environmentální, na kterou se

IVA BITTOVÁ

snažíme reagovat pomocí našeho letošního Tématu roku. V krizových záležitostech je přeshraniční spolupráce nezbytná, a právě ochrana životního prostředí může dobře fungovat pouze tehdy, pokud se jí chopíme společně. Nesmíme podlehnout některým tendencím ve společnosti jednat na vlastní pěst. Globální výzvy jsou moc velké na to, abychom jim čelili každý zvlášť. Jedním z dlouhodobě podporovaných projektů je i Mezinárodní hudební festival Lípa Musica, který se letos výjimečně uskuteční pouze na české straně, nicméně pořadatelé plánují i realizaci doplňkových projektů s tématikou mezikulturního dialogu. Jaké místo Lípa Musica z Vašeho pohledu na mapě česko-německé spolupráce zaujímá? TJ: Festival patří k našim pravidelně podpořeným projektům. Původní

Festival duchovní hudby Česká Lípa byl založen v roce 2000 a má tak již 20letou tradici. Nyní je to jeden z největších hudebních festivalů v severních Čechách, který má vysokou hudební úroveň a je dobře zakotven v daném regionu. Toto spojení regionálního působení a nadregionálního přesahu je u takových projektů výjimečné. Navíc je česko-německá komponenta pořád silnější a silnější. PE: I přes to, že letos kvůli pandemii nebylo možné, aby na festivalu vystoupili němečtí umělci, vyvíjí se záměr festivalu tímto směrem. Hodnotíme velice pozitivně, že Lípa Musica je příklad právě takových nositelů projektů, kteří se krize nezalekli, ale naopak na ni rychle reagovali. Věříme, že tento regionální přesah bude nadále pozitivně ovlivňovat vzájemná česko-německá setkávání a přejeme pořadatelům hodně zdaru.

Iva Bittová:

Inspiruje mě naprosté ticho

Nezabudka Když jsem dostala zakázku od philadelphské společnosti pro komorní hudbu na novou kompozici, dojalo mě to a okamžitě inspirovalo k začlenění prvků evropské lidové hudby. Pro mě – dceru moravské matky (učitelky a zpěvačky) a slovenského otce (který hrál na různé nástroje) bylo přirozené rozhodnutí použít melodie, které moji rodiče milovali. Tato nabídka mi dala šanci poslat jim „vděčný dárek“ za to, že mi dali tak úžasné dětství. Během totalitní éry v Československu byla čeština a slovenština běžně používána v médiích a mluvili jsme tak i doma. Někteří starší lidé také mluvili německy. Oficiálním cizím jazykem vyučovaným ve škole byla ruština. Naši příbuzní byli rozptýleni po celé zemi a mými nejoblíbenějšími se každé léto staly návštěvy rodiny ze strany mého otce. Bydleli v malé vesnici poblíž maďarských hranic, kde si mnoho lidí zpestřovalo svůj život hraním hudby. Tato léta, prožitá převážně s tradiční moravskou, slovenskou a maďarskou lidovou hudbou, se odráží v mé skladbě. Po rozdělení České a Slovenské republiky v roce 1993 zahynulo mnoho kulturních svazků a mladší generace již nemohly mluvit oběma jazyky.

Pokaždé, když jdu na turné po Slovensku, cítím se jako doma a publikum mě vřele přijímá. Obzvláště mě inspirovala moravská lidová poezie v písních (Leoš Janáček) a slovenské písně (Béla Bartók), hudební klenoty, které jsou na mém repertoáru. Když mi bylo dvacet, byla mému otci Kolomanu Bittovi diagnostikována Parkinsonova choroba. Už nemohl dále existovat bez hudby, hrál na kontrabas, cimbalom, trumpetu a další nástroje. O tři roky později zemřel a já se rozhodla jít svou hudební cestou. Je to nejlepší způsob, jak se vyjádřit, komunikovat, porozumět sobě i ostatním. Je to léčivý proces, jen pracujte s hlasem a houslemi a cvičte každý den. Tento hudební jazyk někdy znamená více než náš svět, dokáže otevřít „nebe“.

Nezabudka, což znamená Nezapomeň na mě, se vztahuje k této minulosti, k mému vzrušujícímu dětství, nezapomenutelným okamžikům, kdy pro mě hodiny cvičení na housle byly tak obtížné, až na můj nástroj stékaly slzy. Při dospívání jsem si uvědomila, že smutek není jen smutná emoce, ale také hluboce magická a krásná. Tento kruh osmózy je jako lidské a umělecké kolo, které se nikdy nezastaví. Tuto skladbu jsem napsala v tichu na nádherném místě uprostřed lesů, za zpěvu s ptáky, větrem a stromy, které mi byly velkou inspirací. Skladba nám připomíná, abychom zůstali ve spojení s naším dětstvím, rodiči, tradicemi, vášněmi a emocemi; naučit se, jak stimulovat a sublimovat naše temné momenty v našich životech a přeměňovat každou malou chvilku inspirací v umění. Některé momenty tvořivosti jsou také obtížné a také ty jsem musela s tímto kusem překonat, hodně mi pomohli moji přátelé, když jsem požádala o podporu. Talentovaný mladý český skladatel Vojtěch Dlask a můj mladší syn Antonín mi pomohli v situacích, kdy jsem nedůvěřovala. Naše já má každý den jinou moc a bez přátelství není někdy snadné dobrat se k cíli. Nové hlasy musí vyjít a rezonovat všemi z nás. Je nesmírně důležité přijmout všechna sdělení jako jedno: hájemství přírody je veliký zdroj inspirace nejen pro skladatele…

Výjimečná umělecká osobnost Iva Bittová se vrací na festival Lípa Musica, aby zde představila svoji novou skladbu i další zpěvy svého rezonujícího nitra a navíc i hrstce vyvolených účastníků workshopu odtajnila magickou sílu hudby a přírody. Přijměte osobní pozvánku Ivy Bittové… Po mnoho let jsem pracovala v celé řadě různých hudebních stylů včetně jazzu, rocku, folku, klasické hudby a opery. To, co mě opravdu inspiruje, je naprosté ticho a absolutně pozitivní atmosféra. Styl mé hudby není nikterak usazený a jednoduše zařaditelný, ovlivňuje mě každodenní život, příroda a ticho, to jsou nejdůležitější podmínky a prostředí, ve kterém se rodí mé myšlenky a mají významný dopad na mou hudbu. Jsem součástí hudební kultury, nejen jako hudebník, ale také jako posluchač, a to vyživuje můj smysl pro sladění se Zemí. Každý okamžik

26

je nová vibrace, nová rezonance, směrování nových myšlenek a nových sdělení z vesmíru. Navzdory všem mým zkušenostem a vzdělání je to živý, mezilidský, kreativní hudební proces, který přináší planetě sílu. Je nesmírně důležité, aby se objevovaly a rezonovaly nové hlasy; bezpečná příroda je pro nás všechny tak velkým zdrojem inspirace. Moje pěvecké a houslové výkony jsou většinou improvizací, je to osvobozená vibrace mé bytosti v přítomný okamžik. Mé hudební myšlenky jsou založeny na vnímání a naslouchání vnitřního hlasu a komunikaci s přírodou.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

K tomu je zapotřebí ticho, odpočatá mysl a pozitivní atmosféra. To vše pak lze přenést do hudební volné formy. Přes posluchače chci vyslat vibrace, nové rezonance a myšlenky dále do vesmíru. Zosobnění přítomnosti na koncertě je důležitá hodnota společného prožitku. Mé přání je předat pozitivní energii každému jednotlivci v publiku, inspirovat a umět se také aspoň na chvíli vrátit do dětství, připomenout si naši bezprostřední hravost a smysl pro humor. Hudba nám přináší radost a pocit štěstí! To je to, co opravdu potřebujeme!

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

27

KATTA

Syrově oduševnělá

Katta a její bílé varhany Katta otevírá svou hudbou nové světy; ať už v kostele na tradičních chrámových varhanách, tak i mimo něj, na unikátním bílém nástroji, vytvořeném jí na míru. Její bílé varhany jsou elegantní a minimalistické, přičemž Katta je nepřehlédnutelná: bosonohá varhanice, andělsky éterická i zemitě živelná. Její autorské skladby, sólové či orchestrální, stejně jako její sytý, vroucí hlas, přitahují pozornost. Svou interpretací si Katta získává posluchače mimo rámec tradiční klasické hudby. Její koncerty jsou nabité energií a vzrušením a nejinak tomu bude i v rámci letošní Lípy Musicy v Heřmanicích v Podještědí. Před publikum předstoupí umělkyně, která je svá až do morku kostí. „Varhany patří do kostela. Miluji, když hraji v chrámových prostorách, kde zní varhany nejlépe. Zároveň chci mít ale svobodu a možnost se dostat tam, kde varhany běžně zaznít nemohou. To mne vedlo k myšlence sestavení vlastního mobilního nástroje,“ říká Katta ke své hudební filozofii a dodává: „Můj nástroj na míru postavila česká firma Shan Eduarda Tomana, který pro mě vytvořil nástroj splňující všechny mé technické požadavky a s parametry pro hru od klasického repertoáru až po mé experimentální projekty. Výsledkem jsou nádherné bílé varhany s lehkou konstrukcí, umožňující snadný transport.“ Když na jaře 2016 vyšlo její průlomové album Organ Works „Veni Sancte Spiritus“, jako by se před námi otevřely dveře do hudby v srdci této umělkyně. Spolu se skladbami Bacha, Pärta či Messiaena nabízí toto album poprvé i její vlastní skladby, znějící jako by ani nebyly z tohoto světa. V roce 2018 Katta získala cenu klasické hudby „Classic Prague Awards“ za svůj autorský projekt Vox Organi. „Software Hauptwerk umožňuje, že jsou v mém nástroji nahrány (nasamplovány) zvuky nejkrásnějších varhan

různých zemí a historických období. Díky spolupráci s majitelem projektu Sonus Paradisi Jiřím Žůrkem, který spolu se svým týmem nahrává a dokumentuje originální a vzácné nástroje po celém světě, mám k dispozici svou vlastní a unikátní paletu varhanních zvuků, která odpovídá mému zvukovému ideálu,“ doplňuje Katta. Jako klasická varhanice a cembalistka na sebe v mezinárodním měřítku upozornila při koncertech s orchestry jako Anima Eterna (s dirigentem Josem van Immerseelem), Zurich Chamber Orchestra (pod taktovkou Sira Rogera Norringtona) anebo s Royal Flemish Philharmonic, Symfonickým orchestrem hl. města Praha FOK či Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Vystoupila ovšem také na evropských multižánrových festivalech, například v rámci festivalu Struny podzimu (s americkým varhaníkem Cameronem Carpenterem).

publikum. Zve v něm posluchače na duchovní hudební pouť, která vede od Bacha, Pärta či Messiaena až k jejím vlastním, originálním skladbám. Ty čerpají z hluboké studnice duchovní hudby, ale přitom zní naprosto současně. K varhanám přidává Katta svůj zpěv i zvonivé perkuse. Svojí hudbou a interpretací přenáší posluchače mimo čas a žánrové škatulky, daleko za horizont vžitých představ o tom, co pojem varhanní koncert – jak repertoárem, tak pojetím – běžně představuje. Projekt příležitostně umocňuje osvětlení. Dodává mu prostor, násobí atmosféru, působí tajemně, posvátně i zemitě zároveň. Úspěch „Veni Sancte Spiritus“ přitom vyrůstá z dokonalé techniky hry a hudebnosti na nejvyšší úrovni. Také stejnojmenná nahrávka se setkala s všeobecně příznivým přijetím. Časopis Gramophone si povšiml „překrásně řízné artikulace“, a vyzdvihl „syrově oduševnělou intenzitu“ jejího hraní.

Ať už Katta rozezní svůj elegantní, na míru vytvořený bílý nástroj nebo usedne za milované varhany v kostele, dokáže svým duchovním koncertním programem „Veni Sancte Spiritus“ uhranout

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

29

LUDWIG VAN BEETHOVEN

#beethoven250 Erbovním hudebním výročím letošního roku, které rezonuje celým hudebním světem, je čtvrt tisíciletí, jež v prosinci letošního roku uplyne od narození jedné z nejvýraznějších osobností hudebních dějin. Odkaz bonnského rodáka Ludwiga van Beethovena tudíž nemůže chybět ani v programové nabídce letošního ročníku festivalu. Tuto osobnost si připomeneme celovečerním klavírním recitálem i provedením jeho raného septetu.

Ludwig van Beethoven revolucionizoval doslova všechny formy a žánry hudby, které skládal. Jeho ikonická symfonie Eroica transformovala symfonii; jeho 32 klavírních sonát katalyzovalo vývoj klavírní hudby od geniálních děl konce 18. století po kolosální mistrovská díla Liszta a Schumanna; jeho opera Fidelio ztělesňovala ctnosti svobody a rovnosti, které během jeho života proměňovaly Evropu. Nejen svojí vlastní tvorbou a osobitostí hudebního vyjadřování, ale především silným důrazem na myšlenkový, etický ideál hudebního díla představoval Beethoven ve své době nové pojetí umělce, hudebníka, skladatele coby

Beethovenův hudební jazyk vytříbily nelehké životní zkušenosti od raného dětství pramenící z tíživé rodinné situace, přes těžké existenční probíjení se muzikantským životem, milostné nezdary až po útrapy spojené s chatrným zdravotním stavem a osaměním. Všem nepřízním osudu však dokázal čelit díky své nezdolné vůli a víře ve vyšší poslání a smysl umění. A právě tyto znaky se zrcadlí v jeho originálním hudebním rukopisu – energicky i citově, vždy okázale, intenzívně a novátorsky. Beethoven stojí na rozhraní dvou hudebních epoch. Na straně jedné navazuje na Haydna a Mozarta

vyjadřování romantiků – Schumanna, Berlioze, Wagnera i Strausse, kteří se k beethovenovskému odkazu, ostatně podobně jako představitelé klasické tradice národních škol včetně Dvořáka, hrdě hlásí. Festivalová vzpomínka na tohoto génia ukáže alespoň v náznaku mnohovrstevnatost jeho díla a vyjadřovacích prostředků od mladické radostné energie, přes bouřlivá období až k smířlivým tónům závěru jeho života. Vynikající český klavírista Jan Bartoš osobnost Beethovena představí v jeho sonátách a bagatelách 20. září v České Lípě, houslista Josef Špaček společně se

„Povzbuzeni náladami, které básníci proměňují ve slova, proměňuji své myšlenky v tóny, které zaznívají, hřmí a zuří, až konečně stojí přede mnou v podobě not.“

Ludwig van Beethoven

svobodného, nezávislého tvůrce, který se prosazuje zcela samostatně. Beethoven na rozdíl od svých předchůdců neusiloval o umělecká uplatnění ve službách aristokracie, byť se od ní společensky nedistancoval a řada významných šlechticů patřila mezi jeho přátele.

a završuje epochu vrcholného vídeňského klasicismu v dokonalé formální propracovanosti orchestrálních a komorních skladeb – symfonie, kvartet, sonáta. Na druhé straně svým osobním, silně citovým přístupem k tvorbě, které vtiskává program, předjímá hudební

šesti svými kolegy rozkryjí paletu jeho hudební brilance v jeho septetu Es dur op. 20, a to 3. října na děčínském zámku.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

31

ČESKÝ FILHARMONICKÝ SBOR BRNO

Český filharmonický sbor Brno a Petr Fiala Český filharmonický sbor Brno představuje nejen v českém, ale i světovém kontextu absolutní špičku v oboru sborového umění. Dirigenti, orchestry a sólisté, s nimiž sbor doposud spolupracoval, se o něm vyjadřují v superlativech. Odborná kritika oceňuje zejména jeho kompaktní zvuk a širokou škálu výrazových prostředků. Od svého založení v roce 1990 vystoupil sbor na všech evropských prestižních festivalech a vždy dokázal posluchače uchvátit vysokou profesionalitou a mimořádným hudebním cítěním. Nejinak tomu jistě bude i na „sólovém“ debutu sboru v České Lípě. Za úspěchy tělesa stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala (1943). Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU (klavír, kompozice, dirigování), je autorem sto osmdesáti skladeb. Sbormistrovské a dirigentské činnosti se věnuje více než padesát let. „Český filharmonický sbor Brno začal jako profesionální sbor umělecky pracovat a denně zkoušet v průběhu roku 1990. V té době byl složen z nejlepších členů dívčího sboru Amicitia a brněnského mužského sboru Foerster. Postupně jsme na základě konkurzů rozšiřovali počet členů až na současných sedmdesát pět. Založení Českého filharmonického sboru Brno v roce 1990 bylo způsobeno jednak mojí „porevoluční“ euforií a jednak pocitem, když mohou mít Čechy a Slovensko profesionální koncertní sbor, zaslouží si ho i Morava, kde za minulého režimu působila řada výborných amatérských sborů. Jak obtížné je vybudovat „na zelené louce“ velký profesionální sbor, jsem si uvědomil až později,“ vzpomíná Petr Fiala. Sbor se zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Díky své kvalitě absolvuje ročně přes devadesát koncertů doma i v zahraničí. „Při naší již téměř třicetileté umělecké činnosti jsme si splnili mnoho uměleckých snů a předsevzetí. Spolupracujeme nejen se všemi českými orchestry, ale i s mnoha významnými zahraničními. U některých špičkových orchestrů 32

se objevujeme pravidelně, například u Budapešťského festivalového orchestru, Stuttgartské filharmonie, u Beethovenova orchestru v Bonnu, u Bamberských symfoniků a mnoha dalších. Jsme zváni na významné mezinárodní festivaly, zpíváme v nejprestižnějších koncertních sálech Evropy, ke kterým patří například Gasteig v Mnichově, Pleyelův sál v Paříži, Royal Albert Hall v Londýně, sál Accademia Santa Cecilia v Římě, koncertní sál v Katovicích s úžasnou akustikou, Philharmonie a Konzerthaus v Berlíně, Musikverein ve Vídni, Bartókův sál v Budapešti a tak dále… Kromě koncertů s orchestry zpíváme každý rok u nás i v zahraničí také řadu sborových koncertů, což je velmi důležitá pěvecká „očista“, navíc zde mohu vytvářet programy podle svých představ… Velmi bohatá je i naše nahrávací činnost, za třicet let jsme natočili pětasedmdesát CD pro naše, ale především pro zahraniční společnosti. Jsme nositeli dvou prestižních cen Echo Klassik za kompletní nahrávku motet A. Brucknera a oratoria Christus od Franze Liszta,“ dodává Fiala. Doplňme, že Český filharmonický sbor Brno je rovněž držitelem prestižního ocenění Classic Prague Awards v kategorii Vokální výkon za rok 2019. I přes nespornou uměleckou kvalitu však sbor není ekonomicky odpovídajícím způsobem zajištěn.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

„Působíme jako obecně prospěšná společnost, nemáme tedy zřizovatele a naše činnost je závislá na příspěvcích a grantech Jihomoravského kraje, města Brna a Ministerstva kultury ČR. Společně s orchestrem PKF – Prague Philharmonia držíme asi „světový rekord“ v soběstačnosti, to znamená, že třiapadesát až pětapadesát procent prostředků na svůj provoz musíme vydělat vlastní koncertní činností, což představuje sto koncertů ročně a zhruba osmnáct až dvacet zahraničních turné v roce. Mám-li vyjádřit lapidárně naši současnou činnost, musím konstatovat, že buď zkoušíme, nebo jsme na koncertních cestách. Ale i tak máme radost z každého kvalitně odvedeného koncertu, těší nás spolupracovat se skvělými orchestry, sólisty a dirigenty. Vést organizačně, ale hlavně umělecky dnes filharmonický sbor s mezinárodním renomé je činnost na „dva úvazky“. Je to práce náročná a mnohdy velmi vyčerpávající. Je přirozené, že jsou chvíle, kdy člověk cítí, že si vzal na bedra až „nadlidský“ úkol, ale jsou momenty – a těch je díky Bohu víc – kdy cítí radost a uspokojení z kvalitně vykonané práce,“ dodává Petr Fiala.

Pozn.: V článku byly použity citace Petra Fialy z rozhovoru, který poskytl portálu Klasikaplus.cz.

OPSO

Poslouchejte každý den hudební pořady Českého rozhlasu Vltava! přímé přenosy / záznamy /rozhovory / události vltava.rozhlas.cz / #umenislyset VLT_inz_190x115_KlasickaHudba_cerven_press.indd 1

Originální pražský synkopický orchestr:

Ve znamení nejčistší autenticity

Omlazený ansámbl slibuje pro mnohé překvapivě autentické podání taneční hudby 20. let, jazzu a blues, hudby, která původně znamenala něco jiného než dnes. Specialitou orchestru je k dokonalosti dovedený přístup muzikantů, kteří hrají na dobové nástroje a věnovali stovky hodin každému hudebnímu detailu naivně optimistické atmosféry „řvoucích dvacátých let“. Zarputilá nekompromisnost a několik let příprav před obnoveným vstupem na scénu odlišují Originální pražský synkopický orchestr, krátce OPSO, od ostatních. A na originální koktejl jazzu, blues a taneční hudby se můžete těšit 2. října v kamenickošenovském kině Hvězda.

15.06.20 10:46

„Dostal jsem od Pavla Klikara kufr plný not Originálního pražského synkopického orchestru. Fascinuje mě jeho přístup, s jakou citlivostí a odvahou dokázal vstoupit do písně a vykouzlit z ní neobyčejný skvost,“ říká saxofonista OPSO Jan Pospíšil a blíže objasňuje: „Poslech původních nahrávek, které vznikly ve 20. letech, je zážitek. Ten zvuk, poetika a energie některých tehdejších kapel vyvolávají až pocity extáze. Naladit se po interpretační stránce na tu dobu a akceptovat jistá hudební pravidla dnes není úplně jednoduché. Celá hudební estetika i základní disciplíny jako práce s tónem a pojetí fráze jsou diametrálně odlišné od ostatních druhů muziky. Bereme to jako poslání, předat tuhle zapomenutou hudbu dnešnímu posluchači živým a autentickým způsobem.“ OPSO se zrodil nejprve v hlavě svého zakladatele, kapelníka, trumpetisty, pianisty, aranžéra a muzikologa Pavla Klikara. Světlo světa spatřil pak na podzim roku 1974. Kvintet se třemi dechovými nástroji a typickou, pouze

dvoučlennou rytmickou sekcí, tvořenou pianem a banjem, zněl od začátku až neuvěřitelně autenticky a záhy vyvolal mimořádný zájem posluchačů i hudebních kritiků. Základem jeho práce bylo zejména důkladné studium a analýza přímých zvukových pramenů a trpělivá snaha o rekonstrukci dobového hudebního myšlení a estetiky, spojená se znovuoživením zapomenutých herních technik a improvizačních dovedností. To vše s pro soubor typickou důsledností, dotaženou do posledních detailů včetně použití původních historických hudebních nástrojů. V roce 1976 byl kvintet posílen o druhý saxofon a housle. Přibyl rovněž zpěvák – crooner Ondřej Havelka, který v orchestru působil dalších 19 let. Éra tohoto osmičlenného obsazení vyvrcholila triumfálním úspěchem na festivalu Starého jazzu v holandské Bredě v květnu 1978. Na podzim téhož roku byl orchestr dále rozšířen na dvanáctičlenné obsazení, typické pro většinu amerických tanečních orchestrů 20. let, a vydal se na plně

profesionální dráhu. Originální pražský synkopický orchestr má za sebou přes tři tisíce vystoupení v České republice i většině evropských zemí, účast na řadě významných festivalů i množství samostatných pořadů pro televizní stanice v Německu, Francii, Švýcarsku a Velké Británii. Ve své vlasti se díky televizním, rozhlasovým a gramofonovým prezentacím stal jedním z nejpopulárnějších souborů. Lídr a zakladatel orchestru, muzikolog, znalec klasického jazzu Pavel Klikar, už jako hudebník veřejně nevystupuje a aktuálně pověřil uměleckým vedením zmíněné mladé muzikanty saxofonistu Jana Pospíšila s trumpetistou Michaelem Chomiszakem za podpory pianisty a spoluzakladatele Jiřího Gilíka a OPSO tak nadále hraje v komorním obsazení. Dnes je tento orchestr známý po celém světě a dalo by se říct, že je to stylově nejčistší a umělecky nejpřesvědčivější band na světě. Hraje přes 260 melodií z let 20.–30. přesně tak, jak bychom je mohli slyšet na původních nahrávkách…

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

35

ROZHOVOR | ANNA HLAVENKOVÁ

Anna Hlavenková:

Lidová píseň je očista hlasu a duše

Anna Hlavenková je jednou z nejvšestrannějších českých interpretek komorní a oratorní hudby. Pozornému posluchači je známá jak ze světa opery, tak koncertních projektů, je jednou z velkých opor Musicy Bohemicy Jaroslava Krčka a už pár let zasedá i v porotě pěvecké soutěže Lípa Cantantes. Letos se na festivalu představí právě s Krčkovým úspěšným souborem a dočká se i křtu nové nahrávky… Jste jednou z nejvšestrannějších českých interpretek komorní a oratorní hudby, vedle její klasické podoby se již řadu let věnujete také lidové tvorbě, a to ve spolupráci s Musicou Bohemicou Jaroslava Krčka, s níž se představíte i na letošním ročníku Lípy Musicy. Spolupracovat s renesanční osobností Jaroslava Krčka je jistě obohacující a inspirativní, co přináší Vám? Ve svém uměleckém životě jsem měla štěstí na výrazné a velké osobnosti. Jednou z nich je Jaroslav Krček. Vždy, když se mě na něj někdo ptá, odpovídám stejně, že jsem šťastná za možnost stát vedle něj na jevišti a být při tom, když hraje, zpívá, diriguje, moderuje a skládá. Inspirativnějšího umělce neznám. V uměleckém životě mě mnoho naučil, ale to hlavní, co neustále opakuje a čím se řídím, je jeho rada „buď k hudbě pokorná“ a všechno půjde samo. A ono jde. Vedle své aktivní interpretační činnosti působíte rovněž pedagogicky na Konzervatoři v Teplicích. Je kombinace různých repertoárů včetně lidové hudby pěvecky náročná, či naopak působí lidová hudba na hlas očistně a udržuje jej snáz v technické kondici? Dnešní doba vyžaduje od umělců specializaci v oboru, ale zároveň

je nutí ukázat se ideálně ve všech žánrech. To je obtížná disciplína, pokud chcete být dobře a poctivě připraveni a být schopni se udržet technicky i umělecky na co nejlepší úrovni. Když jsem po revoluci začínala zpívat v souboru Musica Antiqua Praha, který vedl Pavel Klikar, neuměla jsem si představit, že bych jen tak odběhla k hudbě romantické, klasicistní, současné nebo lidové. Byla to doba, kdy nastoupil požadavek specializace tzv. poučené interpretace, pokud jste chtěli interpretovat barokní hudbu. Pavel Klikar byl prvním z těch, kteří u nás tento požadavek začali velmi důsledně praktikovat a ještě dnes si myslím, že nahrávky MAP jsou jedny z nejlepších v této oblasti na našem trhu. K Jaroslavu Krčkovi a souboru Musica Bohemica jsem se dostala na doporučení Pavla Klikara, původně jako záskok na zájezd do Jeruzaléma, ovšem jen jako zpěvačka barokních árií. No a pak už byl jen krůček k požadavku souboru na „alespoň jednu lidovku do programu“ a od té doby už jsem zůstala jako člen (letos neuvěřitelných 26 let). Zjistila jsem postupem času, že lidová píseň je pro hlas i duši zpěváka prospěšná. Přestože je její hudební linka většinou prostá a čistá, je i pro hlas a interpretaci z mého pohledu očistná. Ne lehká! Naopak oproti jiným žánrům musí být v každém

tónu lehkost a technická jistota, protože v té čistotě je každá chyba dvakrát tolik slyšet. Není možné se schovat za „dramatiku“ nebo „výraz“. Proto jsem si k známému pěveckému mottu „Mozart je pro zpěváka hygiena hlasu“ přidala „lidová píseň je pro zpěváka očista hlasu a duše“. A tak to i učím své mladé studenty zpěvu. Jsme-li u pedagogické roviny Vaší práce, nemůžeme nezmínit, že působíte současně i jako členka poroty naší pěvecké soutěže Lípa Cantantes. Jaká je z Vašeho pohledu úroveň severočeského pěveckého mládí a současně i obliba klasického zpěvu? Vzhledem k tomu, že jezdím do porot pěveckých soutěží dost často, jsem vždy mile překvapena, kolik mladých zpěváků se věnuje klasické hudbě. Samozřejmě poslouchají a zkoušejí i jiné žánry, ale přesto… zůstávají i u lidové písně a klasického repertoáru. A jsou v mnoha případech báječně vedeni svými pedagogy. Soutěž Lípa Cantantes je mou srdeční záležitostí a vždycky se ráda vracím mezi báječné kolegy v porotě a poslechnu si nové mladé talenty z „našeho severu“. Pokračování rozhovoru najdete v pátém vydání Festivalových novin.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

37

ROZHOVOR | JAROSLAV KRČEK

ROZHOVOR | VÁCLAV KUBEŠ

Jaroslav Krček:

Lidová kultura je zrcadlem bytí

Musica Bohemica se v letošním roce na koncertních prknech pod hlavičkou spolku ARBOR objeví hned dvakrát, poprvé v rámci Lípy Musicy, podruhé v rámci Českolipského komorního cyklu. Poprvé s programem věnovaným lidové hudbě a jejím ozvukům v hudbě klasické viděným prizmatem Jaroslava Krčka a podruhé s programem věnovaným období adventu a vánočních svátků. Při této dvojité příležitosti tedy není možné opomenout osobnost znalce folklóru, výkonného umělce, skladatele, aranžéra, ale i výrobce hudebních nástrojů či hudebního režiséra, vpravdě renesanční muzikantské osobnosti – Jaroslava Krčka, který v loňském roce oslavil osmdesátku. Kdy jste si poprvé uvědomil, že hudba je to, co vás bude životem provázet? To vím úplně přesně. Bylo mi čtrnáct let a otec mi koupil malou harmoniku. Popadl jsem ji, začal na ni hrát, starší bratr mě naučil noty a já už za měsíc složil první skladbu. V té době jsem pochopil, že nic jiného už v životě dělat nechci. A také to tak bylo. Měl jsem tenkrát dětskou lásku, spolužačku Věru. Ta skladba se jmenovala Tango pro Věru. Posléze už jsem se ale jako autor věnoval vážné hudbě a hudbě lidové. Hrál v tom, že jste získal vřelý vztah k lidové hudbě, roli fakt, že jste se narodil v jižních Čechách? Trochu ano. První muzikantská škola, kterou jsem studoval, bylo Pedagogické oddělení Hudební školy B. Jeremiáše v Českých Budějovicích. Ve městě existoval, a dodnes existuje, soubor Úsvit, a já se stal jeho členem. V něm jsem se do lidových písní zamiloval a v sedmnácti letech jsem s jedním starším kamarádem, později přítelem na celý život, začal chodit do terénu lidové písně sbírat. Skládal jste i vlastní, jež jimi byly ovlivněné. Jaký klíč jste k tomu používal? Jsou dva základní postupy. Buď si 38

vezmete lidový text a složíte k němu vlastní melodii, anebo píšete vlastní píseň, která je tvořena v duchu lidového odkazu. Oba postupy jsem praktikoval. Později jste se stal znalcem světového folklóru. Co vás k tomu táhlo? Kdysi bývala v Bratislavě celoevropská akce Prix de musique folklorique de Radio Bratislava. Byla to současně soutěž, která každý rok probíhala ve třech kategoriích. Dokud existovala, zúčastňoval jsem se jí, a dokonce jsem zvítězil. Líbilo se mi, co na ni hudebníci přinášeli. Jedna kategorie se zabývala takzvaným autentickým folklórem, což znamená, že do původní hudby nemohl zasahovat skladatel ani upravovatel. Co prezentovali muzikanti z Ruska, Bulharska nebo Makedonie, bylo úžasné. Odtud vedla krátká cesta k touze poznávat folklór i z jiných zemí. V čem je česká lidová hudba osobitá? Je hodně ovlivněna západní kulturou a vážnou hudbou, třeba chrámovou. Například v jihočeských písních je celá řada takových, které v sobě adekvátně vliv kostelní hudby mají. Existovala reprezentativní Zlatokorunská sbírka, kterou sepsal houslista Ondřej Hůlka. Bohužel se ztratila, ale o její existenci víme i proto, že ji měl

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

v ruce Karel Jaromír Erben. Zanechal o tom zprávu a vypsal z ní dvacet písní, které vydal jako sešit. Později vypracoval a v roce 1864 vydal svou slavnou sbírku Prostonárodní písně a říkadla, ve které možná uvedl všechny ze Zlatokorunské sbírky. Původní sbírka se nicméně dodnes nenašla. Když jsme chodili sbírat lidové písně, toužili jsme ji objevit. Jednou jsme si dokonce udělali legraci z naší kamarádky. Po cestě k ní jsme si vymysleli pár lidových písní a řekli jsme jí, že jsme našli Zlatokorunskou sbírku, ale bohužel jsme ji zapomněli v hospodě. Hnala nás pro ni zpět a my šli. Teprve po letech jsem se jí přiznal, že jsme si z ní tenkrát udělali legraci. Ve kterých zemích vám bylo později skutečnou ctí prezentovat české lidové písně? Léta jsme se souborem Musica Bohemica jezdili do Španělska. Vozili jsme tam program o českých vánočních písních. Když jsme tam jeli poprvé, měli jsme trochu obavy. Byli jsme ale překvapeni. Od té doby od nás nechtěli nic jiného. Velice úspěšné byly vánoční písně také v Německu. Říkali nám tam, že mají také krásné sváteční písně, ale smutné. Obdivovali, že Češi je mají veselé, temperamentní, a ještě je dovedou radostně podat. Takové jsme měli kritiky.

Je to charakteristický znak českých a moravských lidových písní? V lidové kultuře najdete absolutně všechno, je to zrcadlo bytí. Jsou v ní radosti, bolesti, příběhy, vše, co souvisí s plynutím života.

tomu před časem s bratrem na ministerstvo kultury a tam nám úředníci řekli, že do toho zasahovat nesmí, ať se obrátíme na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. To jsme udělali, ale rovněž bezvýsledně.

Má dnešní mladá generace vztah k lidovým písním? Jak kdo. Ale kdybyste spočítal, kolik je u nás lidových souborů, asi byste se divil. Je jich mnoho. Kupodivu ale v době, kdy je u nás i mnoho dětských souborů a všude se zpívají lidové písně, neuslyšíte v rozhlase prakticky ani jednu lidovou notu. Všechny takové pořady zrušili. Šli jsme kvůli

Vaší vášní je i klasická hudba. Nemáte pocit, že je soudobá vážná hudby ve stínu klasických děl? Máte pravdu. Můj soukromý názor je, že za tím je moderní technika a svět, který je stále více materialisticky založený. Zavedlo to soudobou vážnou hudbu na scestí. Mnozí lidé přestali hledat krásu a ušlechtilost, naopak hledají šok za každou cenu.

Hudba se velmi zašpinila. Současně ale registruju spoustu případů ze světa i od nás, kdy si autoři soudobé vážné hudby řekli, že se vrátí k takzvaným čistým vodám. Hudba totiž stojí na přírodních zákonech. Durový akord je v přírodě, mollový také. Krása je daná přírodními zákony. Lze ji přiblížit slovem? Hudba se má poslouchat, ne o ní mluvit. Vypůjčím si ale citát z Labyrintu světa a ráje srdce od Jana Amose Komenského, který v sobě definici má: V umění ne abys viděn byl hledej, ale aby ses tudy k bohu blížil, přitom čím prostší, tím dokonalejší budeš.

Václav Kubeš:

Kultura je žitou skutečností Nejen o hudbě, ale i současné situaci jsme si povídali i s reprezentantem hlavního partnera festivalu, kterým je dlouhodobě Ještědská stavební společnost, spol. s r. o. v čele s Václavem Kubešem, velkým obdivovatelem hudebního umění i příkladným filantropem, jehož společnost vnímá význam společenské odpovědnosti. Vaše společnost je jedním ze zářných příkladů regionálních firem, pro které není společenská odpovědnost prázdným pojmem. Jak vnímáte obecně tento fenomén v kontextu aktuálního pandemického dění a jeho důsledků. Máme se obávat o jeho budoucnost? O budoucnost festivalu není třeba mít žádné obavy. Lípa Musica si svou kvalitní dramaturgií a milou jedinečností získala dostatek přátel festivalu, schopných v nesnázi pomoci. Kde by podle Vás v situaci, kterou letos zažíváme, měla ležet zdravá hranice vnímání kultury coby na jedné straně důležitého nositele základních společenských hodnot v duchu iniciativy „Přežije-li

kultura, přežije národ“ a na druhé straně mnohými vnímané zbytné nadstavby zejména v ekonomicky hubenějším období? Podle mého názoru neexistuje žádná hranice určující polohu kultury ve společnosti. Kultura je žitou skutečností, nezbytnou potřebou pro plnohodnotný život lidí. Jak na Váš sektor stavebnictví působí aktuální situace a jaké budou její širší dopady? V současné době situace v našem oboru je stabilizovaná. Stále chybí větší vliv kvalitní architektury do realizovaných staveb.

koncertů, čeho ž si velmi považujeme. Zavzpomínejme na loňský ročník, jaký koncert Vás osobně nejvíce oslovil? Největším zážitkem byl koncert ve Waltersdorfu Lípa Musica Sextet. A jaké plány ohledně festivalové návštěvy máte letos? Na jaký z koncertů se nejvíce těšíte? Z mnoha koncertů, které navštívím, se nejvíce těším na zahajovací koncert v Liberci s Collegium 1704 a Lípu Musicu Septet v Děčíně.

Pojďme od ekonomiky k hudbě. Vy, Vaše rodina i kolegové a přátelé jste jedněmi ze skalních příznivců a návštěvníků festivalových MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

39

ROZHOVOR | ZEMLINSKÉHO KVARTETO

Lípa Musica je velký český festival

Zemlinského kvarteto není festivalovému publiku neznámým pojmem a je hřejivě potěšující slyšet, že i Lípa Musica se těší vysokému kreditu u tohoto bezpochyby výjimečného reprezentanta soudobé kvartetní školy nejen v českém měřítku. V letošním roce se toto kvarteto navíc představí v neotřelé, ba premiérové dramaturgii a uvede Haydnův kvartet Sedm posledních slov Vykupitele na kříži ve verzi pro kvarteto a ženský hlas. Nejen o tom jsme si povídali s violistou kvarteta Petrem Holmanem. Jste hrdými nositeli bohaté tradice české kvartetní školy, kterou výrazným způsobem reprezentujete v zahraničí. Letošní rok se do historie zapíše ve znamení celosvětové koronavirové krize, na kterou jsme v 21. století nebyli zcela připraveni. Co Vám (a Vašemu kvartetu) „dal a vzal“ koronavirus? Jsme na tom asi podobně jako mnohá jiná kvarteta – koronavirus nám vzal koncerty na půl roku… Nejde bohužel jen o dobu té „aktivní krize“ mezi březnem a červnem, ale velká většina evropských pořadatelů, žijící stejně jako všichni z nás v nejistotě, nakonec preventivně zrušila či přesunula i většinu letních festivalů. V kalendáři jsme měli plný skoro celý srpen – a zbyly nám z toho dva koncerty… Ne každý člověk z běžného života si uvědomuje, že někteří umělci budou 40

mít potíže s touto krizí mnohem déle, než by to mohlo na první pohled vypadat, obzvláště to pak je těžké pro takové hudebníky jako náš sekundista, který kromě kvarteta nemá žádný jiný příjem. My jsme navíc ještě měli smůlu, že náš violoncellista prožil celou tuto těžkou dobu ve Švýcarsku, takže jsme se nemohli scházet ani k pracovním setkáním či zkouškám a nemohli jsme ani streamovat domácí koncerty tak, jak to dělali mnozí jiní hudebníci. Takže za naše kvarteto bych toto období klidně přeskočil… :-) Už třetím rokem, aktuálně na půdě pražské Městské knihovny, organizujete sérii komorních koncertů 4plus. Co vás vedlo k tomu doplnit svoji interpretační dráhu i o rozměr organizátorský

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

a co Vám 4plus přináší? O takovéto sérii jsme již uvažovali poměrně dlouho. Hlavní důvody byly tři: především to byl fakt, že jsme hráli celkem málo v Praze. Na prestižních pódiích a festivalech se tu český soubor přeci jen nemůže objevovat každý rok, pořadatelé musejí interprety obměňovat, a my jsme již dlouho čelili otázkám našich příznivců „Kdy budete zase hrát v Praze?“, a tak jsme si říkali, že pro naše domácí publikum bychom měli v tomto smyslu něco udělat. Druhý důvod je nasnadě – volba repertoáru a hostů je zcela na nás, a jelikož jsme již během naší kariéry potkali velké množství skvělých muzikantů, můžeme je teď pozvat k nám, aby se přijeli podívat do Prahy a aby představili své umění našim věrným posluchačům. Třetí důvod dojde svého

naplnění v příštím roce. Zemlinského kvarteto je (pokud se nemýlím) teprve čtvrtým souborem v historii, který natočil kompletní dílo pro smyčcové kvarteto Antonína Dvořáka. A jelikož v roce 2021 budeme slavit 180. výročí narození tohoto nejvýznamnějšího českého skladatele, klíčila v nás již delší dobu myšlenka oslavit toto výročí provedením jeho kompletního kvartetního díla v Praze. Toto se nám díky naší sérii podaří – příští rok bude zasvěcen šesti koncertům plným Dvořákových kvartetů, ale v rámci cyklu vás čeká i několik milých oživení – kromě kompletního kvartetního díla uslyšíte také violový kvintet a smyčcový sextet a můžete se také těšit na Pražský komorní balet nebo na nedávnou vytvořenou verzi Dvořákových Cypřišů pro soprán a smyčcové kvarteto v excelentní úpravě Jiřího Gemrota. Náš rozhovor vzniká při příležitosti Vašeho letošního vystoupení na festivalu Lípa Musica. Nebude první, jakou atmosférou na Vás festival v minulosti, vzpomeneme-li třeba Vaše vystoupení v německém Waltersdorfu, dýchl? Lípa Musica je nepochybně jedním z prvních jmen, která mi vytanou na mysli, když se řekne velký český festival. Již po mnoho let vnímáme tento milý a velmi příjemný festival jako jeden z těch, který u nás v Čechách patří ke špičce, a vždy jsme velmi poctěni, když jsme pozváni, abychom na něm účinkovali. Musím jednak vyzdvihnout organizátorskou kvalitu, kterou tento festival disponuje, ale především samotné koncerty, které jsou povětšinou plné; navíc publikum společně s pořadateli dokáže vždy vytvořit velmi pozitivní, až bych řekl rodinnou atmosféru, která je často ještě umocněna speciálními lokalitami, které jsou pro koncerty vybírány. Pro letošní rok Vás festival Lípa Musica vybídl ke spolupráci na nastudování Haydnova kvartetu Sedm posledních slov Vykupitele na kříži v úpravě pro kvartet a ženský hlas. Toto dílo na Vašem repertoáru je, nicméně nastudování této úpravy z dílny F. Perise bude premiérou, že?

Ano, bude to pro nás premiéra. Po technické stránce sice není tato úprava o tolik odlišná, spodní hlasy jsou dokonce v leckterých pasážích totožné, ale úplně jiný rozměr skladby, myslím, spočívá právě v přítomnosti zpěvu. Tato Haydnova skladba je svým způsobem programní – každá věta pojednává o jednom významném Kristově výroku, přesně tak, jak si dílo objednalo španělské město Cádiz pro svůj zvláštní náboženský obřad. Autorovi se podle mého názoru dílo velmi vydařilo – je to silná skladba, která i při provedení „jenom“ v kvartetu velmi působí nejen na posluchače, ale i na interprety, a když se k tomu přidá ještě působivá koncertní prostora, jako třeba když jsme ji hráli v klášteře ve francouzském Boulaur, kde stále aktivně působí řád jeptišek a kde na každém kroku cítíte onu speciální a intenzivní sakrální atmosféru, je provedení tohoto Haydnova díla takřka mystické. A teď si představme, že se k tomu přidá ještě nádherný ženský soprán… Musím říci, že se na tento koncert osobně velmi těším. Na nastudování budete spolupracovat s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou. Jak se na ni těšíte, už jste se někdy na společném pódiu v minulosti setkali? Ještě ne, bude to poprvé, a těšíme se moc! Co zajímavého Vás v nadcházející sezóně kromě Lípy Musicy a koncertů v rámci 4plus čeká? A s jakými pocity k ní s ohledem na aktuální situaci vzhlížíte? Na začátku sezóny budeme (doufejme!) hodně koncertovat v Čechách – mnozí domácí pořadatelé přesunuli koncerty z jara právě na podzim, takže v září se takřka nezastavíme… Od října či listopadu se snad už vrátíme k normálnímu provozu, snad tedy zase začneme cestovat po světě a budeme se těšit na alsaská vína ve Francii, na krásné zimní Švédsko, na čokoládovou velmoc Belgii nebo naše oblíbené jarní Monaco…

4+4dny v pohybu Blues Alive Colours of Ostrava Concentus Moraviae

MHF Lípa Musica Folkové prázdniny Hudební festival Znojmo JazzFestBrno Letní Letná Moravský podzim Respect Struny podzimu Svatováclavský hudební festival Festival MHF Lípa Musica je hrdým členem České asociace festivalů.

Petr Holman:

Tanec Praha United Islands of Prague

Přinášíme Vám svět umění czaf.cz

Pozn.: Rozhovor byl připraven pro časopis Harmonie, v zářijovém vydání si můžete přečíst jeho kompletní verzi.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

41

ROZHOVOR | IVY BITTOVÉ A PAVLY PROKEŠOVÉ

Ozvěny

letos již po páté

Ivy Bittové a Pavly Prokešové

Lípa Maecenaria

Podobu letošní festivalové benefice pro Nadační fond Ozvěna určila koronavirová pandemie. Původní dubnový termín vzal bohužel za své, ale pověstné štěstí v neštěstí připravilo výjimečnou příležitost pro Lípu Musicu v podobě zařazení výjimečného projektu Ivy Bittové. O něm jsme si povídali již dříve, nyní se věnujme Nadačnímu fondu Ozvěna, o němž spolu hovořily jeho ředitelka Pavla Prokešová a jeho patronka Iva Bittová. kormidlem, které mi určuje a řídí všechny impulsy a poznatky o sobě a o světě, proto vím, jak je životně důležité o náš sluch pečovat. Co bych nejvíce podtrhla v této záležitosti, tak je tristní nastavení všeobecného hluku okolo nás. Veškerá technologie ale i přístroje by měly mít ošetřenou hladinu hlučnosti při použití. Kdo by vynalezl patent na snížení hladiny hluku u všech přístrojů, včetně letadel a zahradních sekaček, tak tomu bych dala Nobelovu cenu!

Pavla Prokešová (PP): Ivo, co by Tě napadlo, pokud bychom se strojem času mohli vrátit zpět a Ty ses stala maminkou dítka, které je nedoslýchavé a musí nosit sluchadla? Iva Bittová (IB): To je naprosto nečekaná událost, kterou bych určitě okamžitě řešila dle své intuice, instinktu a možností. Musela bych se zajímat o všechny způsoby pomoci, které by existovaly, a rozhodla se pomoci svému dítěti při kompenzaci ztráty sluchu. V každém případě si myslím, že by mne to navedlo na zcela nové hudební vyjadřovaní, které bych s dítětem sdílela… PP: Před šesti lety jsi přijala moji nabídku stát se patronkou Nadačního fondu Ozvěna, co rozhodlo, že jsi s nabídkou souhlasila? IB: Sluch je pro mne životním

PP: Měla jsi možnost za svůj pestrý život hudební setkat se s někým, kdo nemá dokonale zdravý sluch, a přesto dokáže hrát na hudební nástroj nebo zpívá? Pokud ano, jaké bylo takové setkání? IB: Určitě v publiku vícekrát naslouchali nedoslýchaví a vím, že mají silnější emotivní vjemy z koncertu, stejně jako nevidomí, či ochrnutí. Mám ke všem postiženým lidem obrovský respekt a obdiv. Vím, že hudba, i když neslyší dokonale, je pro ně důležitá a léčí.

Snažili jsme se pomalu získávat potřebné informace k péči o dítě, které je nedoslýchavé, co vše nás čeká a kde vlastně začít. Zažili jsme pár návštěv u odborníků, kteří bohužel často neumějí předat informace citlivým způsobem a navíc, nejspíše z nedostatku času, jsou skoupí na slovo. Zmapovat si problematiku absence sluchu, orientovat se v péči foniatrů, rané péči, logopedů stálo velké úsilí. V těchto časech vznikla myšlenka založit Ozvěnu, pomáhat rodičům, kteří se ocitnou v podobné situaci, aby nemuseli zažívat stejné momenty jako my. Často jsem říkávala, že pomoc i jedné rodině za rok by dávala smysl. Musím říct, že máme velkou radost, že se nám daří plnit naše přání každý rok lépe. A to je hnací motor pro práci v Nadačním fondu Ozvěna. Pokračování rozhovoru najdete ve třetím vydání Festivalových novin.

Nadační fond Ozvěna

„Ozvěna vzniká tam, kde je překážka a velký prostor…“

s Ozvěnou pátek 11. 12. 14–19 h sobota 12. 12. 10–19 h Centrum textilního tisku v České Lípě zpívání vánočních koled svařené víno a domácí nealko punč cukroví vánoční trh s ručně vyráběnými dárky pro vaše blízké tradiční tvořivé dílničky pro děti ručně vyráběná bylinná mýdla z farní mýdlárny Koukol ve Volfarticích obchůdek U Květu lipového Vstupné zdarma. Výtěžek bude použitý na pomoc dětem s trvalou ztrátou sluchu.

IB: Pavlo, před šesti lety jsi založila společně se svým manželem Nadační fond Ozvěna, jak se vám daří práce pro nadační fond? PP: Před šesti lety jsem založila společně s manželem Nadační fond Ozvěna, ten pomáhá dětem se sluchovým postižením. Nám do života vstoupila nedokonalost slyšet prostřednictvím naší třetí nejmladší dcery, která se nám narodila před osmi lety. Tehdy začala ona pomyslná zkouška, kterou jsme se snažili zvládnout. Byla to velká spousta nových informací a hlavně prostředí, které pro nás nebylo vůbec známé.

Nadační fond

MECENÁŠSKÝ KLUB MHF LÍPA MUSICA

Těšíme se na setkání s vámi v předvánočním čase. Nadační fond

ozvena.org Nadační fond Ozvěna

Skupina dárců je pro podporu aktivit spolku ARBOR a MHF Lípa Musica naprosto klíčová, má velký potenciál a zaslouží si zvláštní péči. Proto naše dárce sdružujeme v rámci klubu mecenášů, který byl pro své názvosloví inspirován významnými osobnostmi hudebních mecenášek historie a jehož cílem je vytvořit společenství příznivců podporujících MHF Lípa Musica a další aktivity spolku ARBOR, kteří se aktivně podílejí na jejich rozvoji a současně mají možnost získat za svoji podporu i nadstandardní benefity. Brány Klubu mecenášů jsou otevřeny všem, kterým není lhostejný vývoj hudební kultury v severočeském regionu, a to bez ohledu na výši příspěvku.

Dary členů pomáhají v zajištění mimořádné programové a interpretační kvality pořádaných koncertů, v podpoře nastupující generace mladých talentů a rozvoji edukačních aktivit pro děti a mládež, v propagaci české hudby v rámci česko-německého kulturního dialogu, ale i oživování kulturních center regionu. Klub mecenášů nabízí čtyři kategorie členství odstupňované podle výše podpory a poskytovaných výhod. Součástí klubu je i platforma Sanamus Musica sdružující dárce z řad lékařů a zdravotníků.

Máte-li také zájem podpořit MHF Lípa Musica a stát se členem našeho mecenášského klubu, budeme rádi, pokud nás kontaktujete na tel. čísle: +420 608 111 973 nebo e-mailu: martin.prokes@lipamusica.cz.

Záchrana kostela Mistra Jana Husa v České Lípě! Připojte se s námi k záchraně kostela Mistra Jana Husa v České Lípě a přispějte na jeho nutnou kompletní opravu včetně cenného varhanního nástroje. Společnými silami tak pomůžeme k záchraně této kulturní památky

Za laskavé podpory:

a k zachování místa pro naše koncertní setkávání.

ozvena.org

Účet sbírky: 1 1 5 – 7 3 9 9 2 6 0 2 2 7 / 0 1 0 0 Za příspěvky děkuje Náboženská obec Církve československé husitské v České Lípě v čele s Mgr. Marií Truncovou. www.ccshhk.cz

NOVÁ FESTIVALOVÁ MÍSTA | ČESKÁ KAMENICE

#dobijimsevluzihorach

Kostel, kde se na varhany učil

Antonín Dvořák

Vaše oči do světa klasické hudby

Další festivalovou místopisnou premiérou bude zastávka v České Kamenici s goticko-renesančním trojlodním kostelem z přelomu 16. a 17. století, který si i přes pozdější zásahy zachoval výjimečnou stylově čistou podobu. Na místě předchůdce ze 14.–15. století byl postaven jako farní kostel poddanského města spojený krytou chodbou se sousedním zámkem. A jeho renesanční duch oživí svým vystoupením Cappella Mariana, která vás vezme na hudební výlet do tudorovské Anglie. Dříve než však v Kamenici zazní hudba, nahlédněme do zajímavé historie tohoto svatostánku… Ozdobou městského centra České Kamenice je bezesporu děkanský kostel zasvěcený sv. Jakubu Staršímu (případně většímu), jednomu z apoštolů. První zmínka o stavbě je z roku 1352, kostel tu ale zřejmě stál již ve 13. století. Jeho původní zasvěcení není jisté. Stavba byla výrazně menší, o jejím uspořádání není mnoho známo. Roku 1423 sem utekli obyvatelé města před jedním z husitských obléhání. Definitivně byl starý kostel zničen při válkách mezi Lužičany a Vartenberky v polovině 15. století. Poté byl postaven znovu, s tím snad souviselo i nové patrocinium, doložené roku 1457. Nejstarším udávaným stavebním prvkem je západní portál, dnes ukrytý pod věží. Velká přestavba v pozdně gotickém duchu proběhla v 16. století. Kostelní věž se stavěla v letech 1552 až 1556. Významným zásahem byla i úprava v letech 1604–5 provedená pod vedením Petera Patzenhauera a za finančního přispění Vartenberků, jakožto majitelů panství, kteří si v jeho sklepení zřídili rodinnou hrobku. Svatý Jakub se tak stal jednou z posledních goticko-renesančních sakrálních staveb v Čechách. Nutno podotknout, že uváděnou dataci 44

poněkud problematizují výsledky dendrochronologického průzkumu: dřevo krovu nad západní částí trojlodí bylo sice smýceno v zimě 1552/53, nad východní ale až 1599/1600. Dřevo na krovy se užívalo prakticky výhradně čerstvé, takže východní část kostela je zřejmě mírně starší. Další úpravy zejména ve výbavě interiérů proběhly v 18. století (varhany, nové oltáře).

má klasicistní a rokokový charakter. V podzemí kostela se nachází krypta s osmi rakvemi Vartenberků, náhrobky šlechty jsou umístěné v interiéru. V presbytáři kostela jsou cenné malby z r. 1605, chrám zdobí i četné kamenické prvky. Za pozornost stojí malovaná okna. Roku 1833 zanikla zeď bývalého hřbitova kolem kostela, prostranství bylo srovnáno, vydlážděno a zřízeno k němu schodiště od severu.

Od roku 1628 byl kostel katolický, což se po skončení třicetileté války projevilo doplňováním a obměnou vnitřního zařízení. Po polovině 18. století byly přistavěny obě sakristie a rozšiřovány empory a tribuny pro dosažení větší kapacity. Oltářní obraz Stětí sv. Jakuba je od Dominika Kindermanna z r. 1797. Další postranní oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a Panně Marii Pomocné. Vnitřní prostor chrámu je členěn osmibokými sloupy do tří podélných lodí. Strop je vyveden v mřížové valené klenbě. V předních částech bočních lodí jsou vyvedeny dvě tribuny. Další balkóny jsou nad vstupem. Přístup do kruchty je i ze spojovací chodby od místního zámku, honorace tedy v době nepohody měla přímý přístup do kostela. Vnitřní výzdoba

Poslední velkou opravou prošel kostel po roce 1990. Po jejím skončení byla zpřístupněna 46 metrů vysoká věž, která byla postavena v letech 1552–1555 stavitelem Veitem Seifertem a dříve sloužila i jako městská strážní věž.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

Bez zajímavostí není ani fakt, že na varhany v kostele hrával patnáctiletý Antonín Dvořák. Jeho učitelem hudby byl svatojakubský ředitel kůru a varhaník Franz Hanke. Do České Kamenice A. Dvořák přijel ve školním roce 1856/1857 po svém vyučení, aby se zdokonalil v němčině. Bydlel v Ohmeho mlýně v Horní Kamenici a navštěvoval městskou školu. Po návratu „z handlu“ nastoupil v Praze na varhanickou školu…

www.casopisharmonie.cz Harmonie 190x115.indd 1

12.6.2020 11:51:54

ROZHOVOR | JAN KUČERA

ROZHOVOR | JAROMÍR DVOŘÁK

Jan Kučera:

Jaromír Dvořák:

Filmová hudba

Lípu Musicu vítám

není jen kulisou příběhu

Závěrečný koncert devatenácté Lípy Musicy bude pro mnohé návštěvníky splněným snem. Festival po letech vyšel vstříc volání po populárním fenoménu dnešní doby, kterým je filmová hudba. Večer složený z populárních melodií především českých snímků jsme svěřili výjimečné hudební osobnosti – dirigentu, klavíristovi a skladateli Janu Kučerovi, který je skutečným znalcem „hudby stříbrného plátna“… Jste dirigentem, skladatelem a klavíristou, tedy výjimečně všestranným umělcem. Jaká z těchto oblastí Vám přináší největší potěšení a je Vám nejbližší? Chtěl byste se do budoucna určitým způsobem profilovat, nebo zůstanete věrný své trojprofesi? Všechny tyto obory se navzájem krásně doplňují a ovlivňují, takže nechci nic měnit. Pravdou je, že dirigentské profesi se posledních asi 18 let věnuji nejvíc a vyžaduje asi nejvíce času. Vždy jsem však tíhnul k tomu nebýt jen interpretem, ale projevit se i autorsky, aranžérsky či dramaturgicky. Odmalička mě bavila klavírní improvizace a od té už je jen krůček ke komponování, v něm mám absolutní svobodu a je to můj velmi intimní svět. Na festivalu budete dirigentsky debutovat ve spolupráci s Komorní filharmonií Pardubice. Nebude to však premiéra ve spolupráci s tímto tělesem, jaký k němu máte vztah? S tímto skvělým a sympatickým orchestrem máme již za sebou několik desítek koncertů. Mnohokrát jsme spolu například dělali moje úpravy melodií z českých filmů, které diriguji od klavíru a které zazní i zde. Vždy to byla vynikající a milá spolupráce. Mimochodem, s tímto orchestrem jsme v Pardubicích provedli premiéru mé skladby Pivní 46

oratorium, jakousi moji hudební poctu českému národnímu nápoji. V současné době jste jedním z největších českých specialistů věnujících se filmové hudbě. Co Vás k této hudební oblasti přivedlo? Mám rád filmy a speciálně ty české. Ve většině z nich zní skvělá hudba, kterou někdy vnímáme možná trochu nespravedlivě jen jako kulisu k příběhu. Mnohokrát ovšem nejsou k dispozici notové materiály, buď se noty ztratily, nebo se po natočení ve studiu hned někam vyhodily. Naštěstí ta hudba ve filmech stále zní a dá se velice dobře rekonstruovat či nově zaranžovat. Proto jsem udělal již několik takových symfonických filmových suit, ve kterých se snažím tyto klenoty představit publiku koncertně. Lidé ty melodie důvěrně znají, ale často třeba nevědí, kdo je napsal. Proto chci ta velká skladatelská jména české filmové hudby, jako jsou Zdeněk Liška, Luboš Fišer či Petr Hapka, stále připomínat. Symfonické suity z melodií ze starých českých filmů, které jste zkomponoval na objednávku České filharmonie už v roce 2003, se s úspěchem etablovaly na českých pódiích. Podle čeho jste vybíral filmové melodie pro své aranže? Tehdy jsem vybral ty největší prvorepublikové filmové hity jako

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

písně Jen pro ten dnešní den, Slunečnice, Přednosta stanice a podobně. Stejně tak například v případě písní Jaroslava Ježka. U filmových melodií Petra Hapky jsem měl to štěstí, že jsem to ještě stihnul s Petrem osobně důkladně probrat, měl radost, že taková symfonická suita vnikne a sám mi dával tipy na výběr. Premiéry se SOČR už se bohužel nedožil. Jaké filmové melodie a jejich autory máte Vy osobně nejraději a jaký výběr jste připravil pro závěrečný koncert festivalu Lípa Musica? Králem české filmové hudby je Zdeněk Liška, to je asi neoddiskutovatelné. V jeho případě je ale bohužel problém s provozovacím materiálem a právy. Rovněž je někdy trochu oříšek jeho hudbu technicky rozklíčovat pro případnou novou aranž, ve studiu pracoval s různými smyčkami, ruchy, umělými zvuky, v tomto byl skutečně novátorský. Na závěrečném koncertě to bude takový výběr z výše zmíněného, věřím, že si každý přijde na své. Úplné znění rozhovoru najdete v sedmém vydání Festivalových novin.

s otevřenou náručí Milé a vstřícné přijetí a podpora festivalu, krásné a udržované divadlo a skvělá spolupráce ve všech oblastech, to jsou devízy, které Nový Bor pasují na jednu z klíčových festivalových lokalit, která je bezpochyby pilířem, jenž festival podržel i v dobách méně příznivých. Povídali jsme si s dlouholetým starostou této sklářské metropole, Mgr. Jaromírem Dvořákem. V loňském roce Lípa Musica dospěla do věku pomyslné dospělosti a jsme velmi vděční za to, že se na jejím rozvoji nemalou měrou zasloužila i podpora ze strany města Nový Bor. Jak vnímáte postavení festivalu v rámci kulturního kalendáře města, a to i z pohledu zájmu občanů města? Vždy to je jeden z vrcholů kulturního dění v Novém Boru. Koncerty již mají dlouholetou tradici a organizátoři dobře vědí, že v Novém Boru je vyspělé publikum. Připravují pro nás koncerty, které jsou skutečně jedinečné, na vysoké umělecké úrovni. Koncerty jsou proto vždy vyprodány a často právě na ně přijíždějí autobusové zájezdy z blízkého okolí i poměrně vzdálených regionů, dokonce i z příhraničních saských obcí. A také vím, že v obyvatelích města tyto večery několik dní „doznívají“. Ještě několik dní po akci místo pozdravu slýchávám například: „To bylo pohlazení po duši, ten koncert Lípy Musicy.“ Myslím si, že vy, organizátoři festivalu, tu výjimečnou novoborskou atmosféru musíte cítit, i když třeba slova chvály neslyšíte. Děkujeme! V loňském roce jsme i díky Vaší podpoře mohli na závěrečném koncertu přivítat světově proslulý ansámbl Janoska, který patří ke skutečně hvězdným

souborům v mezinárodním měřítku a vystupuje na těch nejprestižnějších světových scénách. Jak na tento večer vzpomínáte? Úžasné a fascinující! Naše téměř stoleté divadlo se při ovacích chvělo v základech. Poprvé jsem na koncertu „vážné“ hudby viděl slzy štěstí v očích lidí. V tu chvíli nebyl rozdíl mezi třeba milánskou La Scalou a naší novoborskou scénou. Umožnili jste nám nahlédnout do světa velkých operních domů. Tématem letošního roku, které neočekávaně zarezonovalo celým světem, je pandemie covid-19. Ta se promítla a stále promítá do všech oblastí včetně našeho kulturního světa. Jak prožíváte situace Vy? Jakým způsobem zasáhla život města a jaké následky bude mít do budoucna? Tak jako většina měst a obcí v České republice – dezinfekce, roušky do firem, institucím, občanům… Musíme se naučit s tím žít a zůstat odpovědní nejen vůči sobě a nejbližším, pomoci ohroženým skupinám obyvatel, zejména seniorům. Nejdůležitější je udržet běžný chod města, opravu a údržbu majetku města. Investovat do jeho budoucnosti, to jsou školy a školská zařízení, tedy především žáci a studenti v nich. Chceme si udržet i jakýsi statut kulturního města. Proto

jsem rád, že městská společnost Kultura s. r. o. přichází se stále novými nápady a akcemi. Možností pro obyvatele vnímáme i rozvoj cestovního ruchu, proto jsme členy Destinace Lužické hory a Křišťálového údolí. Město na příští rok chystá opět v uměleckém světě jedinečné Mezinárodní sklářské sympozium. Jsem optimista a parafrázoval bych Palackého výrok: „Nový Bor byl před covidem, bude i po něm!“ V letošním roce se uskuteční v Novém Boru opět slavnostní závěrečný koncert s programem tentokráte věnovaným slavným filmovým melodiím. Pro řadu našich posluchačů jde o splněný sen, jak vnímáte tento titul Vy? Přiznám se, že jsem si na váš letošní koncert vzpomněl, když jsem slyšel zprávu o úmrtí Ennia Morriconeho. Desátého listopadu by se dožil 92 let. Jeho melodie k filmům Tenkrát na Západě nebo Hodný, zlý a ošklivý jsou famózní věci. Moc se na závěrečný koncert těším. Budete v Novém Boru opět přijati s otevřenou náručí.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2020

47

Finanční partneři:

Sanamus musica: MUDr. Hana Dečiová | MUDr. Gruntorádová s.r.o. | MUDr. Tomáš Jirkovský | MUDr. Jiřina Johanidesová | MUDr. Tomáš Kočí MUDr. Vlasta Konopková | MUDr. Jana Kostolná | MARI - dent, s.r.o. | MUDr. Anna Nováková | MUDr. Martina Pokorná | MUDr. Věra Pokorná MUDr. Štepánka Rohlíčková | MUDr. Zina Ropková | MUDr. Alena Sellnerová | MUDr. Daniel Schneeberger | MUDr. Jana Šepsová MUDr. Lenka Šepsová | MUDr. Blanka Turčanová | MUDr. Břetislav Ulrich

Medální partneři:

MHF Lípa Musica doporučuje:

Podporovatelé festivalu Květinářství U Podloubíčka

Mezinárodní festivaț animovaných fițmł

Otto Žítek – ELOS

www.anifilm.cz

Pořadatel:

Vstupenky na koncerty festivalu jsou k dostání ve festivalové kanceláři, ve vybraných koncertních místech, síti Colosseum Ticket nebo na www.lipamusica.cz

www.lipamusica.cz 6. – 11. Ĭíjna 2020

lipamusica

PROGRAM 19. ROČNÍKU MEZINÁRODNÍHO HUDEBNÍHO FESTIVALU LÍPA MUSICA

12/9–28/10/2020 MESIÁŠ zahajovací koncert, Koncert pro Liberecký kraj so/12/9/19h | Liberec, Divadlo F. X. Šaldy Hana Blažíková, Markéta Cukrová, Jaroslav Březina, Roman Hoza – zpěv Collegium 1704, Collegium Vocale Václav Luks – dirigent SLADKÁ KRÁSNÁ DÁMA koncert při svíčkách pá/18/9/19h | Zahrádky, kostel sv. Barbory iFlautisti Ensemble ŠPAČEK HRAJE A DIRIGUJE so/19/9/19h | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Česká studentská filharmonie Josef Špaček – housle, dirigent, Petr Kadlec – průvodní slovo #beethoven250 ne/20/9/17h | Česká Lípa, Biberova kaple Jan Bartoš – klavír NEZAPOMEŇ… benefiční koncert pro Nadační fond Ozvěna st/23/9/19h | Česká Lípa, kostel Mistra Jana Husa Iva Bittová – housle, zpěv, Martin Prokeš – zpěv, David Mašek – klavír SNĚ ne/27/9/17h | Česká Lípa, Centrum textilního tisku Beata Hlavenková – klavír, zpěv, Oskar Török – trubka, Patrick Karpentski – kytara, Miloš Peter Klápště – basová kytara

Změna programu vyhrazena.

Ó SVĚTLO ZROZENÉ svatováclavský koncert po/28/9/19h | Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba st. Cappella Mariana, Vojtěch Semerád – umělecký vedoucí LÍPA MUSICA SEPTET so/3/10/19h | Děčín, zámek Josef Špaček – housle, Pavel Nikl – viola, Václav Petr – violoncello, Adam Honzírek – kontrabas, Radek Baborák – lesní roh, Ondřej Roskovec – fagot, Tomáš Kopáček – klarinet

www.lipamusica.cz

SEDM POSLEDNÍCH SLOV… ne/4/10/17h | Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Markéta Cukrová – mezzosoprán, Zemlinsky Quartet MUSICA BOHEMICA: POEZIE LIDOVÉ PÍSNĚ út/6/10/19h | Teplice, Bartholomeus Gallery Café Anna Hlavenková – soprán, Martin Prokeš – tenor Musica Bohemica, Jaroslav Krček – um. vedoucí CHVALME PÁNA ne/11/10/17h | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Český filharmonický sbor Brno a sólisté, Petr Fiala – dirigent SÓLO PRO JOSEFA ŠPAČKA pá/16/10/19h | Liberec, Oblastní galerie Josef Špaček – housle VENI SANCTE SPIRITUS so/17/10/19h | Heřmanice v Podještědí, kostel sv. Antonína Paduánského Katta – varhany a zpěv JURKOVIČOVY UKOLÉBAVKY po/19/10/19h | Doksy, zámek Hana Blažíková – soprán, Jana Semerádová – flétny ad. HUDBA STŘÍBRNÉHO PLÁTNA závěrečný koncert st/28/10/19h | Nový Bor, Městské divadlo Komorní filharmonie Pardubice Jan Kučera – klavír, dirigent

Doprovodný program festivalu: WORKSHOP S IVOU BITTOVOU út/22/9/17h | Česká Lípa, kostel Mistra Jana Husa MISTROVSKÉ KURZY S JOSEFEM ŠPAČKEM čt/15/10/celodenní | Liberec, ZUŠ MÁ TO SMYSL? SE SEKEROU NA ŠPAČKA! st/4/11/celodenní | Česká Lípa, ZUŠ Česká Lípa čt/5/11/19h | Česká Lípa, Kulturní dům Crystal žáci ZUŠ Česká Lípa Josef Špaček – housle, Miroslav Sekera – klavír