Issuu

THE KING’S SINGERS | str. 4

FESTIVALOVÝ MAGAZÍN 2019

OBSAH

Záštitu nad 18. ročníkem MHF Lípa Musica převzali: J. E. Christoph Israng, velvyslanec Spolkové republiky Německo v Praze, Martin Půta, hejtman Libereckého kraje, Ing. Květa Vinklátová, členka rady kraje, resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu, Oldřich Bubeníček, hejtman Ústeckého kraje, Mons. Mgr. Jan Baxant, biskup litoměřický, Ing. Jitka Volfová, starostka města Česká Lípa a Dagmar Havlová, předsedkyně správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. MHF Lípa Musica je členem České asociace festivalů.

Martin Prokeš: Strach je disciplína, kterou neprovozuji

Festival se koná za laskavé podpory:

Nový Bor

Kamenický Šenov

Doksy

Teplice

Hejnice

Děčín

Prysk

Großschönau

Zittau

Oybin

Hlavní partneři festivalu:

Oﬁciální partneři:

Vybíráme z obsahu:

The King’s Singers: Hudba má úžasnou sílu spojovat

Josef Špaček: Roli uměleckého garanta si užívám

Exkluzivní partneři Koncertu pro Liberecký kraj:

12 Lužická perla v údolí Panny Marie

Julian Steckel: Všechno je potřeba dělat intenzívně

Hlavní mediální partneři:

Lípa Maecenaria:

Jan Roztočil

Simona Šaturová: Moravské dvojzpěvy mě dojímají

Raúl Jungling Varan Kanalizace Drobník

JUDr. Jarmila Holovčáková

Ing. Miloš Lank

Prof. Dr.–Ing. habil. Heiko Vogler

Eiwa-Invest, s.r.o.

RNDr. Jan Dudek

Ing. Adriana Opatová, MBA

Římskokatolická farnost Jestřebí

Eva Navrátilová

Ing. Helena Mrázková

Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa info@lipamusica.cz +420 608 917 973 www.lipamusica.cz Redakce: Ing. Lucie Johanovská (není-li uvedeno jinak, Ing. Marta Knauerová, MgA. Marek Šulc Korektor: Mgr. Jana Kočová Graﬁcké zpracování: DÍLNA.org Fotograﬁe: archiv umělců a festivalu, titulní strana: © Rebecca Reid

RNDr. Lubomír Paroha

Mgr. Věra Klásková

Magazín Lípa Musica

JUSTR s.r.o. Martin Lintimer

Radka Mothejzíková

Janoska Ensemble: Na našich koncertech koluje nadpřirozená energie

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | MARTIN PROKEŠ

je fakt, že se festival a další aktivity nekonají na jednom místě a že nemáme tím pádem svou stálou hudební scénu. Takže si vozíme ten náš hudební svět na kolečkách a vždy si musíme prostor připravit na míru nám potřebnou. Ne vždy je to snadné, ale jinak to zkrátka nejde. Vracím se tedy přímo k tvé otázce. Zvládnout se to dá. Pochopitelně je to vždy o lidech a troufám si říct, že v tomto ohledu mám štěstí, že jsem obklopen lidmi, kteří nemají festival pouze jako práci, a to se potom musí projevit. Jsem na svůj tým pyšný. Ten se v hlavním festivalovém proudu rozšíří asi na desetičlenný, který o vše nezbytné a potřebné skvěle pečuje. A sama víš nejlíp, že toho rozhodně není málo.

Martin Prokeš:

Strach je disciplína, kterou neprovozuji

Vést a připravit úvodní rozhovor k letošnímu 18. ročníku MHF Lípa Musica s jeho ředitelem a zakladatelem, Martinem Prokešem, pro mne bylo více jak dvojnásobnou ctí. Jednak proto, že je pro mne tento festival již mnoho let krásnou a nedílnou součástí mého kulturního českolipského života, a jednak proto, že si Martina vážím jako přítele a člověka s nesmírně obětavou a laskavou duší. A snad i proto jsem chtěla znát jeho odpovědi na otázky spíše osobního rázu než na ty obvyklé, týkající se dramaturgie festivalu či jeho tipů na nejvýznamnější interprety letošního ročníku. Věřím, že vás zavedou do festivalového zákulisí právě tou cestou, po které chodí Martin Prokeš nejčastěji sám a osamocený. Roční příprava tak rozsáhlého a konečně také nejen v České republice velmi uznávaného hudebního festivalu, jakým Lípa Musica bezpochyby je, začíná pro tebe, Martine, většinou dozněním posledního tónu závěrečného koncertu ročníku předešlého. Možná i dřív. Řekni mi, z čeho má ředitel takového velkého a ﬁnančně náročného projektu největší strach a obavy? A má vůbec Martin Prokeš z něčeho strach? Strach je disciplína, kterou neprovozuji. Kdybych ho totiž pouštěl do svých uměleckých představ, plánů a vizí, nevzniklo by nic. Pochopitelně 4

nesu velký díl odpovědnosti, která je nepřenositelná, a tak se čas od času cítím sám, protože to je zkrátka úděl šéfů. Co mi skutečně pomáhá, bez jakékoliv nadsázky, je hudba samotná. Myslím si, že pokud bych nebyl sám muzikant, nemohl by být festival takový, jakým je. Jedno totiž podporuje druhé. V porovnání s ostatními republikovými festivaly je ten náš, co se obsazení pracovního týmu týče, velmi málo početný. Vím, že jsi již nejednou dostal od svých ředitelských kolegů či novinářů otázku, jak se to dá s tak malým

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

počtem lidí zvládnout, a stejnou otázku ti nyní pokládám i já: „Jak se to dá zvládnout?“ Ještě před pár lety tomu tak skutečně bylo. Festival jsme pořádali ve třech lidech a někdy to bylo opravdu na hraně. Vlastně více než jen někdy. :-) Nyní jsme již čtyři, kteří celoročně připravují veškeré aktivity, a již dávno nechystáme pouze Lípu Musicu, ale i Českolipský kruh přátel hudby, pomáháme zprostředkovávat koncerty spřáteleným městům a obcím a v neposlední řadě zajišťujeme koncerty pro náš vlastní hudební projekt dua Kchun. To, co je na tom vlastně nejtěžší

To vím, a proto se mi také hned nabízí další otázka. Jsi báječným tatínkem tří krásných a hudebně velmi nadaných dcer. A to včetně té nejmladší, která i s trvalou ztrátou sluchu hraje na klavír, zpívá, tančí… Vaše obrovská píle a obětavost, s jakou vaše děti ty a tvoje žena Pavlínka vedete nejen k hudbě, ale ke kultuře vůbec, je obdivuhodná. Jak moc změnilo narození tvé dcery se sluchovým handicapem tvůj postoj k hudbě a k životu vůbec? Bereš to jako osobní ztrátu něčeho tak křehkého, jako je šťastný a naplněný život tvých dětí, nebo spíše jako velkou osobní výzvu, zda právě v tomhle životním „projektu“ obstojíš? To, že můžu společně s mou ženou Pavlínkou vychovávat naše tři dcery, vnímám jako dar nejcennější. Všechny tři jsme si moc přáli, a proto bereme jako zcela normální a přirozené, že se snažíme být s nimi co nejvíce, a to bez výhrad. Sleduji kolem sebe trend poslední doby, že rodiče mají děti, ale potom s nimi nejsou…, hlídají je prarodiče, chůvy, nebo jsou doma samotné. U nás doma žijeme společně a každou možnou chvilku, která je nám umožněna, jsme spolu. Společně jezdíme na dovolenou, společně chodíme do divadla, na koncerty, do kina, na výlety, trávíme spolu prázdniny. Uznáváme osobnost každé z dcer a rozhodně nejsme těmi rodiči, kteří si naplňují své ambice a ego

do svých dětí. O to víc s radostí sledujeme, jaké mají nadání a vlohy a rozhodně nejsou jen hudební. Nasloucháme jim a učíme se od nich. Už teď je mi moc líto, že je máme „půjčené“ jen na chvilku, ale hřeje mě, a to nesmírně, že až se ohlédneme, budeme moci říci, že jsme byli s našimi dětmi tolik, kolik to jen šlo a bylo nám spolu moc hezky. Pro mne osobně je to životní naplnění, že se nám daří s manželkou dát dětem to, co potřebují, to, co já jsem doma jako malý kluk neměl. Možná je to právě jeden z důvodů, proč takovým laskavým a obětavým tatínkem dnes jsi. Není to asi vždy lehké, a mně se nabízí ryze pohádkové přirovnání – pan král měl tři dcery. Byl už stár a rád by předal vládu nad svým královstvím do dobrých rukou… Dokážeš si představit, že tvé dcery jednou převezmou pomyslné královské žezlo a budou stát v čele festivalu jako jeho spoluředitelky? Pro mě je to představa krásná a velmi nadějná v tom, že slibuje i dalším generacím pokračování této, tak těžce vybudované hudební tradice, jakou festival Lípa Musica za svých necelých 20 let svého trvání je. Jaké bys jim dával rady a co bys nikdy nepřipustil, aby se s „tvým“ milovaným festivalem v jejich rukou stalo? Částečně jsem již odpověděl u předchozí otázky, pokud ano, bude to jejich svobodná volba bez promítání mých tužeb a ambicí. Samozřejmě je to krásná představa, ale uvidíme, co jim život přivane. S radami bych byl zcela jistě vždycky nablízku, pokud by o to stály. Snažil bych se jim vysvětlit, na jakých základech jsem festival vybudoval a jaké hodnoty je potřeba ctít. Nicméně pokud by to byla některá z mých dcer, tak by si jistě poradila. O tom nepochybuji! Tvoji festivalovou práci mají denně před očima, a tak se ji učí, aniž by si to možná plně uvědomovaly. Vraťme se ale teď ze snění o budoucnosti do ryzí současnosti, a ty mi prosím, Martine, odpověz na mou poslední otázku. Jen vzácně mají

posluchači festivalových koncertů příležitost slyšet tě jako vynikajícího tenorového zpěváka. Napadlo tě někdy, že na něm budeš vystupovat se svým, v České republice naprosto ojedinělým autorským projektem, jakým je Purgatio dua Kchun, které jsi založil spolu se svým dlouholetým kamarádem, a mimochodem také moderátorem festivalu, Markem Šulcem? Festival vznikl díky tomu, že jsem zpěvákem a že jsem měl možnost navštívit bezpočet pódií ve světě. To byl zdroj mé inspirace pro založení hudební přehlídky v České Lípě. Bylo tedy zcela přirozené, že jsem byl i jedním z interpretů řady koncertů. Ctil jsem vždy pravidlo, že méně je více, a tak s tím dodnes zacházím jako se šafránem. Založit svůj vlastní hudební projekt bylo mým snem, který jsem si splnil, a vybral jsem si pro něj svého kolegu Marka. Skvělá volba a opravdu krásný projekt. Jsem ráda, že návštěvníci letošního ročníku budou mít tu příležitost a čest slyšet vás v jednom ze zářijových koncertů, a to v bazilice Všech svatých v České Lípě. Děkuji ti, Martine, za upřímnost tvých odpovědí a přeji si za nás oba, aby byl ten letošní festival alespoň stejně tak krásný, jako byly ty minulé. Marta Knauerová

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | KING’S SINGERS

The King’s Singers:

Hudba má úžasnou sílu spojovat

ROZHOVOR | KING’S SINGERS

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica je letos plnoletý. Své osmnáctiny oslaví bohatou koncertní nabídkou, z níž coby nejvýraznější lákadlo vystupuje standardně zahajovací koncert. I v letošním roce spojený se zvláštní podporou a záštitou domovského Libereckého kraje a i letos představující hvězdu z vokálního světa. Po loňském vystoupení mezzosopranistky Magdaleny Kožené festival, jehož dramaturgii zaštiťuje pro následující dva roky houslista Josef Špaček, zabrousil do britských vod a pozval legendární soubor The King’s Singers. Superlativní vokální sextet, jak hlásají londýnské „Tajmsy“, čerstvě oslavil půl století na scéně a do sbírky svých koncertních štací po celém světě přidá 17. září i klášterní baziliku Navštívení Panny Marie v severočeských Hejnicích. Soubor The King‘s Singers se narodil 1. května v roce 1968. Tehdy jej založila šestice zpěváků z Královské koleje v Cambridge a odtud také pochází název ansámblu. Celých padesát let zpívají ve složení dva kontratenoři, dva barytony, tenor a bas, které na počátku vzniklo vlastně náhodou. Tato náhoda však dala souboru nezaměnitelný zvuk, který navíc dotváří i osobitá hudební diverzita ve výběru repertoáru. Nositelé cen Grammy, Emmy, magazínu Gramophone a mnoha dalších brázdí dnes s neutuchajícím entuziasmem koncertní scény po celém světě a pro svou virtuozitu, živost a neodolatelné kouzlo jsou považováni za to nejlepší mezi vokálními soubory. Při příležitosti jejich vystoupení na festivalu Lípa Musica jsme si se členy ansámblu povídali o jeho fungování, plánech i práci se začínajícími zpěváky, které se budou věnovat i v Hejnicích.

Váš ansámbl je fenoménem na světové vokální scéně již více jak pět dekád. Jak se daří kontinuálně udržovat tuto neobyčejnou tradici špičkové umělecké úrovně? Patrick Dunachie / kontratenor: Skupina byla založena šesti přáteli, kteří studovali a zpívali na Královské koleji na univerzitě v Cambridge. Poté co opustili univerzitu, pokračovali ve společném zpívání v neobvyklém hlasovém složení a poprvé spolu profesionálně vystoupili v roce 1968. A šlo jim to opravdu dobře, neboť na sebe dlouho nenechala čekat turné, nahrávky, televizní vystoupení a zrodil se fenomén, který trvá do dnešních dní. Za padesát jedna let své existence souborem prošlo dvacet osm členů. Tato velmi pomalá proměna členské základny znamená hodně pro dovednosti a tradice ansámblu, které se daří udržovat po dekády a dědit po generace. Na druhou stranu se snažíme rozvíjet tak, abychom byli pořád příjemní i pro dnešní svět a zpívali to, co osloví dnešní publikum přístupnou formou. Ročně vystoupíme na více jak stovce koncertů a tak jsme pořád spolu. A myslím, že to je jedno z tajemství úspěchu našeho ansámblu: zpívat společně, na scéně a velmi často!

Kdo určuje strategii tělesa co do obsazení, dramaturgie a celkového směřování? Máte uměleckého vedoucího v pozadí, nebo se na tom kolektivně podílí celý soubor? Patrick Dunachie: Nemáme v zádech žádného uměleckého vedoucího. Lidé 6

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

tomu často nevěří, ale my skutečně sdílíme umělecké řízení souboru společně mezi sebou. Každý člen má své validní myšlenky a dovednosti, takže když zkoušíme, snažíme se prozkoumat různé přístupy k interpretaci jednotlivých kusů a nakonec vybereme přístup, který funguje nejlépe. Když rozhodujeme o výběru hudby, kterou budeme uvádět, scházíme se na schůzkách a plánujeme programy, navzájem si posíláme nahrávky k poslechu a noty, abychom si je prostudovali. Je to organický proces mezi námi šesti, který někdy trvá velmi dlouho, ale je to důležité pro úspěch celého ansámblu, aby všichni členové podporovali a věřili ve svá umělecká rozhodnutí. Zaznamenala jsem, že máte mezi sebou rozděleny jednotlivé úkoly, nejen co se týká vokální roviny… Edward Button / kontratenor: Ano, tak jako každý přispíváme k hudební práci souboru, máme i aktivní roli v řízení a organizaci skupiny. Být Královským pěvcem je především o tom být hudebníkem, vystupovat na koncertech, dávat mistrovské kurzy, nahrávat, ale vedle toho musíme dělat i spoustu dalších věcí. Zhruba sto dvacet koncertů, které ročně odzpíváme, vyžaduje hodně organizace a ačkoli se o to primárně starají naši agenti, i my k tomu přispíváme. Hlavními úkoly, které jsou na nás, je koordinace našich diářů, edukační přesah, ﬁnanční management, starost o naši velmi rozsáhnou hudební knihovnu,

administrace našich charitativních aktivit (The King‘s Singers Global Foundation), cestovní plány a samozřejmě také programace. Dnes je věkový průměr členů ansámblu poměrně nízký a začátkem tohoto roku se obsazení částečně obměnilo. Jak vybíráte nové členy a jaká kritéria musí splňovat potenciální adept na Královského pěvce? Edward Button: V lednu letošního roku se k nám připojil Nick Ashby a já jako druhý kontratenor a baryton a své úlohy jsme převzali od Tima Wayne-Wrighta a Chrise Gabbitase. Náš věkový průměr je nyní 30 let, což je nejnižší hodnota od založení ansámblu v šedesátých letech. Noví členové jsou zváni ke konkurzu stávajícími členy. Požadujeme přípravu velkého množství skladeb, z nichž některé musí být zazpívány z paměti. Konkurz má formát zkoušky, ansámbl zkouší kusy, které si připravil a uchazeči stojí v rozestavení na místech odcházejících členů. Ansámbl sleduje celou řadu kvalit, které uchazeč musí prokázat, ať už jde o barvu hlasu, rozsah, hlasovou ﬂexibilitu, sebejistotu a řadu dalších. Je možné popsat Váš ansámbl charakteristickým zvukem, který se snažíte po léta udržovat výběrem typově podobných hlasů, nebo se zvuk ansámblu proměňuje v závislosti na aktuálním obsazení? Christopher Bruerton / baryton: Myslím, že navzdory mnoha změnám v obsazení ansámblu za uplynulých

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | KING’S SINGERS

padesát let jsme byli a jsme schopni udržet podobný ethos s ohledem na to, aby ansámbl byl homogenní, a to nejen na scéně, ale i mimo ni. Jde zejména o naši intonaci, splynutí hlasů, rovnováhu, tvoření vokálů, dýchání a řadu dalších věcí, které jsou nezbytné pro to, abychom byli schopni šesti hlasy vytvořit jeden nástroj, což je extrémně náročné. Máte nějaké mentory, se kterými konzultujete své pěvecké umění, nebo i to je záležitost Vašeho vzájemného „sebevedení“ v rámci ansámblu či osobního přístupu každého z Vás? Nick Ashby / baryton: O naše hlasové zdraví vášnivě pečujeme! Stále chodíme na hodiny s našimi soukromými učiteli zpěvu a řada z nás se věnuje písňovému nebo oratornímu repertoáru i mimo aktivity našeho souboru. Je velmi užitečné udržovat si dechovou techniku belcantového zpěvu, když zpíváme společně, protože nám pomáhá zbavit se zbytečného napětí při vokálních akordech. Hlasy se stále mění a je důležité si to uvědomovat a objevovat nové plochy a možnosti vlastního hlasu. Pokud byste měli stručně popsat hlavní ﬁlozoﬁi a vizi ansámblu, jak by zněly? Jonathan Howard / bas: Existují dvě kréda, o která se opírá vše, co děláme. První je, že naše společné muzicírování je vždy na prvním místě. Naše individuální vokální ega musíme zanechat za scénou, abychom na pódiu dokázali společně předvést to nejlepší v jakémkoli kusu. Jakmile začnete v první řadě přemýšlet o svém vlastním hlasu, principy, které si tak vroucně střežíme – o vzájemném souznění, rovnováze, výkonu a intonaci – nevyhnutelně trpí. Naším druhým přesvědčením je, že vždy chceme, aby naše hudba lidi spojovala. Hudba dokáže mít úžasnou sílu spojovat lidi, pokud tuto sílu správně ovládáme. Jako King’s Singers máme ohromné štěstí, že můžeme na globální úrovni tvořit hudbu pro dobro a této výhody následně využívat.

Harmonii a souznění vyhledáváte nejen v uměleckém vyjádření, ale také obecně ve světě. Za tímto účelem jste zřídili i globální nadaci. Co podporujete a jaké máte cíle? Jonathan Howard: Naše globální nadace je zaměřena na užití hudby a naší platformy pro nalezení harmonie ve světě tolika způsoby, kolika jen můžeme. Je úžasné, že naše publikum je tvořené lidmi s diametrálně odlišným přesvědčením, ale dokážou společně s námi na koncertech nebo ve sboru sdílet radost z hudby. Naším cílem je vytvářet právě takovou jednotu, které se nám daří dosahovat na koncertech, i dalšími způsoby, kdy vystupujeme, vyučujeme, nebo tvoříme hudbu pro nejvíce potřebné. Váš repertoár osciluje od staré k soudobé hudbě, od umělých písní po lidovky. V jaké oblasti se cítíte nejlépe? Liší se nějakým způsobem Váš přístup ke zpěvu různých stylů? Julian Gregory / tenor: Za celých jednapadesát let historie si ansámbl vždy užíval zpívání celé palety žánrů. Není žádná oblast, ve které bychom se cítili lépe. Je to právě tato hudební diverzita, kterou milujeme na svých vystoupeních, a je to i různorodost, kterou vnímáme ze strany publika, před kterým vystupujeme po celém světě. Velmi pečlivě přistupujeme ke každému hudebnímu stylu, protože každý je jiný. Snažíme se být citliví a vnímaví nejen ke stylu, ale také ke kontextu, ze kterého daný styl vychází. Koneckonců otevřenost a přístupnost k různé hudbě a k jejímu efektivnímu propojení do jednoho koncertního programu je součástí naší značky a našeho zvuku. Na svém festivalovém vystoupení v hejnické bazilice budete právě takový program prezentovat – hudební cestu Evropou od východu na západ. Na co se můžeme těšit? Patrick Dunachie: Pro nás je to velice výjimečný program. V roce 2019 se zdá, že rozdíly mezi zeměmi, komunitami a kulturami jsou velice silné. Ale od východu na západ, od severu na jih, hudba má sílu spojovat lidi. Každý dokáže ocenit

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

krásné písně a tradice vokální hudby napříč Evropou, které mají tolik společného. Tato hudební pouť z Moskvy do Londýna oslavuje některé skvělé jazyky, hudební styly a historii zemí, které leží mezi Moskvou (kde jsme program uvedli vůbec poprvé) a Londýnem. Prezentujeme hudbu pěti století a deseti zemí, ale velmi zajímavá je posloupnost písní: některé radostné, některé smutné, jiné vtipné a další vážné. Myslím, že každý si v tomto programu najde něco, co ho potěší. V České republice nejste nováčky, jak vzpomínáte na svá předchozí vystoupení a přijetí českým publikem? Christopher Bruerton: Mám velice příjemné a milé vzpomínky na naše vystoupení v České republice. Poprvé jsem s ansámblem vystoupil v Praze v roce 2012. Tehdy jsem začínal jako první baryton po Philipu Lawsonovi. Po Vánocích dostal Pual Phoenix nepříjemnou virovou laryngitidu a přišel o hlas. Byl jsem požádán, abych do Prahy přijel o den dříve a zpíval místo něj. Bylo to pro mě potěšující i lehce stresující zároveň, protože jsem na jeho part nebyl zvyklý. České publikum je nesmírně velkorysé a Česká republika má navždy své výjimečné místo v mém srdci. Velmi jsme si užil i zpívání ve Znojmě a Brně a naposledy jsme spolupracovali s Kühnovým dětským sborem. Jsou báječní! Zmínil jste Kühnův dětský sbor a podobně na svém festivalovém vystoupení budete spolupracovat s dětským sborem Severáček z Liberce. Tyto spolupráce jsou pro začínající mladé zpěváky ohromným přínosem a motivací. Jak je vnímáte Vy? Julian Gregory: Milujeme spolupráci se sbory po celém světě, ale není nic výjimečnějšího než spolupráce s dětskými sbory. Nakonec právě oni budou ambasadory hudby pro příští generace. Jejich nefalšované nadšení a energie jsou opravdu silné. A stejně jako děti beneﬁtují ze spolupráce s námi, podobně přínosné je to i pro nás. Většina z nás vyrůstala

ROZHOVOR | KING’S SINGERS

#rusalka RSHZPRH QPUHR

Marek Šulc: podle anglické sborové tradice, což znamená, že jsme jako malí kluci zpívali tři hodiny denně, sedm dní v týdnu po mnoho let. Sami víme, jak výjimečné je být součástí silné hudební komunity, ostatně stejně tak, jako mít nyní jako dospělí příležitost pracovat s dětskými sbory. Je to opravdu velmi obohacující. Věnujete se nastupující generaci zpěváků i jinou formou? Nick Ashby: Výuka je neuvěřitelně naplňující aktivitou, kterou se věnujeme na svých cestách. Zlatým hřebem každého našeho roku je King‘s Singers Summer School, kdy se zpěváci z celého světa shromáždí, aby se společně jeden týden věnovali ansámblovému zpěvu a inspirovali se námi a dalšími legendami hudebního světa a společně se těšili z lásky k a cappella zpěvu. Během roku často na svých koncertech spolupracujeme se sbory rozličné velikosti, věkového složení na odpoledních workshopech

a stejně tak budeme pracovat i se Severáčkem. Díky nadaci máme nyní možnost edukativně působit i v odlehlých místech, kde nemají dostatek prostředků pro takováto setkání, ale láska a vášeň pro hudbu a zpěv jim rozhodně nechybí. Když pracujeme se školními sbory na kterémkoli kontinentě, je dojemné slyšet, jak se naučili řadu našich aranžmá, která je často uvádí do světa sborového zpěvu vůbec. Být poté svědky vzrušení, které prožívají na koncertech s námi, je třešničkou na dortu! Umělecký soubor je křehkým organismem. Jak funguje Vaše soužití a spolupráce, přesahuje Vaše přátelství i do osobního života a volna, nebo držíte tyto dva světy oddělené? Jak vůbec relaxujete při takovém koncertním vytížení? Jonathan Howard: Jedna z nejlepších věcí na tom být Královským pěvcem je, že člověk dostane příležitost

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

dělat hudbu s pěti lidmi, které skutečně milujete. Jsme jako bratři. Jistě, přijdou i dny, kdy se na sebe naštveme, ale na druhou stranu vím, že kdybych něco potřeboval, udělali by pro mě všechno. Trávíme spolu čas i ve dnech, kdy nepracujeme, ale za devět let spolupráce jsem se naučil, že je zapotřebí určité rovnováhy, aby byl život se souborem šťastný. Takže když jsme doma, věnujeme většinu času svým rodinám a přátelům, a pak se zase rádi vidíme, když jsme spolu. Často využívám relaxační cvičení, ale není nic lepšího než moci se vyspat bez toho, abych si na druhý den musel nastavovat budík…

S Kchunem chceme předávat radost Pěvecké duo Kchun, které je spjaté s dvěma osobnostmi formujícími festival Lípa Musica, se v letošním roce představí i v rámci programové nabídky. Koncert, který okoření premiéra spolupráce s populárním hercem Igorem Orozovičem, nabídne navíc i křest první společné nahrávky Martina Prokeše a Marka Šulce. A právě s druhým jmenovaným jsme si i krátce povídali… Projekt Purgatio se úspěšně etabluje na tuzemské koncertní scéně. Od premiéry v roce 2016 jste vystoupili na řadě míst i významných tuzemských festivalech. Jak se projekt od té doby vyvinul a na co nového se mohou návštěvníci letos těšit? Máme nesmírnou radost z toho, že jsme mohli zpívat už na mnoha místech České republiky i v Německu. Každý koncert nás vždy v něčem posunuje dál, ať už je to otázka interpretace, stavby programu, společného naladění apod. Dospěli jsme tedy k drobným úpravám v programu a rozšířili vizuální stránku našeho projektu, kterou ovládá Rudolf Živec

za podpory malíře Atily Vöröse. Nezanedbatelnou změnou je i naše nová spolupráce se členem Činohry Národního divadla v Praze Igorem Orozovičem, který se k nám připojí na koncertech v České Lípě a v Anežském klášteře v Praze. Prozraďme čtenářům, že chystáte i vydání první desky… Ano, je to tak. V srpnu jsme natočili naše debutové album, které vychází z našeho koncertního programu „Purgatio“ (Očistec). Byla to pro nás velká výzva. I přesto, že jsme Martin i já natočili během posledních let mnoho CD. Tentokrát jsme byli před mikrofony opravdu jen my dva a nikdo jiný. Věříme, že se nám

naše práce na albu podařila, a doufáme v pozitivní reakce posluchačů. Nečekaný rozměr celému albu dodává hlas herce Vladimíra Javorského, shodou okolností také člena Činohry Národního divadla v Praze, který načetl texty doprovázející hudbu. Jeho charisma, pokora a profesionalita jsou pro nás velkou inspirací. Jaké další ambice se svým duem Kchun do budoucna máte? Představit náš koncertní projekt i CD dalším posluchačům. Mít možnost díky hudbě a textům cestovat a setkávat s posluchači. To je náš hlavní cíl. Je to pro nás radost ze společně stráveného času. A tu radost bychom chtěli předat i ostatním.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | ROMAN KRACÍK

Roman Kracík:

Díky festivalu se do regionu dostává

kvalitní hudba Koncert pro Liberecký kraj je již třetím rokem zásadním počinem festivalu Lípa Musica a svojí dramaturgickou náročností vybočuje z hlavní festivalové řady. Věhlasná jména interpretů, která jsou v osvícené spolupráci s Libereckým krajem na tomto koncertu představována, si kromě výjimečné organizační péče žádají i mimořádnou podporu ve finanční rovině nad rámec běžného rozpočtu festivalu. Jsme potěšeni, že jednou ze společností, která vnímá význam pořádání této akce, jež posouvá festival Lípa Musica na evropskou úroveň a přispívá ke zvýšení kulturní atraktivity kraje, je i společnost Kooperativa pojišťovna, a. s. S ředitelem severočeské agentury této největší české pojišťovny, Ing. Romanem Kracíkem, MBA jsme si povídali o festivalu i významu podpory kulturních projektů obecně. Zde bych chtěl ocenit roli a velkou poskytování podpor a grantů, aby zkušenost ředitele festivalu, pana Vaše společnost je významným vložené prostředky podporovaly Martina Prokeše. Následně už děláme podporovatelem kultury kvalitní umění a rozvoj talentů. vše proto, abychom oboustranně v celonárodním měřítku. Již třetím naplnili naše dohody o spolupráci rokem stojíte i u festivalu Lípa Jakou roli hraje klasická hudba Musica v pozici partnera Koncertu a hledáme vhodnou komunikaci a kultura obecně ve Vašem osobním směrem k našim klientům. pro Liberecký kraj. Čím Vás tento životě? Jak v tomto ohledu vnímáte festival nejvíce oslovil? regionální kulturní nabídku? Myslím, že každá významná firma Jak vnímáte situaci financování Sport a kultura jsou hodnoty by se měla podílet na podpoře české kultury v regionálním a koníčky, kterými žiji aktivně já i celá kulturních a společenských projektů měřítku? Domníváte se, že je naše rodina. Mám rád kvalitní muziku. v zemi nebo regionu, kde působí. angažovanost a zájem ze strany Klasickou hudbu velmi vnímám, úplně Kooperativa je největší českou soukromého sektoru dostatečný? nejraději v podání mladých interpretů. pojišťovnou a důležitou součástí Nebo vnímáte, že by zásadní roli Vychutnávám si snoubení kvalitního našeho podnikání jsou i investice v této úloze měly spíše sehrávat hudebního vzdělání a mistrovské do kultury, sportu a neziskových veřejné rozpočty? interpretace. Díky festivalu MHF Lípa Jednoznačně podporuji myšlenku: organizací. Ostatně spolupráce Musica se do regionu dostává kvalitní kdo podniká v republice nebo s významnými kulturními podniky, klasická hudba. regionu, měl by podporovat jako Hudební festival v Českém rozvoj ekologických, kulturních Co Vás kromě podporovaného Krumlově nebo právě Mezinárodní nebo sportovních projektů. To by projektu zaujalo z letošního hudební festival Lípa Musica či Beethovenův hudební festival, je toho mělo patřit ke kultuře podnikání osmnáctého festivalového společensky zodpovědných firem. programu? důkazem. Jsem rád, že i v našem regionu můžeme takto významnou Rozhodně repertoár, velmi zajímaví akci podpořit. Jak se z pohledu finančního sektoru a kvalitní interpreti zasazení díváte na kondici a budoucnost do přenádherných lokalit a interiérů. Podle jakých kritérií a priorit české ekonomiky a tím i na vyhlídky Těším se na úvodní koncert nositelů si vybíráte projekty hodné Vaší v oblasti podpory kultury? Grammy The King´s Singers podpory? Jsme vyspělou evropskou zemí. a Severáček. Na začátku nám jde o vzájemné Ekonomika je v dobré kondici pochopení přínosu naší angažovanosti a stát podporuje významné v každém projektu spolupráce. kulturní projekty. Otázkou je forma

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | JOSEF ŠPAČEK

společně a jak jsi zmiňoval na začátku, myslím si, že to nebude o rivalitě, ale o vzájemném souznění.

Josef Špaček:

Roli uměleckého garanta si užívám Uměleckým garantem 18. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica je špičkový houslista, sólista, komorní hráč a také koncertní mistr České ﬁlharmonie Josef Špaček. O této nové roli a vkladu do letošní festivalové dramaturgie si s Josefem Špačkem povídal Marek Šulc, moderátor a člen spolku ARBOR. Má první otázka je nasnadě, co pro Tebe znamená být uměleckým garantem takovéhoto hudebního festivalu? Pro mě je to novinka, protože jsem nikdy v takové pozici nebyl. Nicméně když za mnou Martin Prokeš, ředitel festivalu, s touto nabídkou přišel, tak jsem neváhal, protože mě velmi lákalo mít možnost podílet se na vytváření takovéhoto špičkového festivalu, jakým je Lípa Musica. Lákalo mě podílet se na dramaturgii, na výběru muzikantů, i na té celkové myšlence, čím se budeme inspirovat, jakým směrem se festival bude ubírat. To pro mě bylo velmi lákavé, a proto si tuto svoji novou roli velmi užívám. Není to tvé první setkání s festivalem Lípa Musica. Festival Tě přivítal už na několika koncertech. Jak vzpomínáš na tuto „předroli“, na koncerty festivalu Lípa Musica coby výkonný umělec? Já na to vzpomínám velmi rád, protože ty koncerty mají opravdu takového svého speciálního ducha, takový genius loci. Vůbec to prostředí pohraničí, blízkost Německa nabízí nádherné kostely, které festival využívá, a působí to až nadpřirozeně hrát v místech, která někdy působí opuštěně, ale když se do nich vrátí kulturní život, úžasně se rozzáří. A myslím, že toto přitahuje i návštěvníky festivalu. Je to úžasná myšlenka.

Co pro Tebe jako pro intepreta znamená sakrální prostor? Většina Tvých koncertů, ať sólových, nebo těch s velkými orchestry, se odehrává v koncertních sálech. V čem je to v kostelích jiné? Je to i takový návrat k základům houslové hry, kdy ani koncertní sály k dispozici moc nebyly a hodně se hrálo v sakrálních prostorách. A když vezmu například hudbu Johanna Sebastiana Bacha, tak vyloženě patří do kostelů, bazilik, katedrál… Akustika je v těchto stavbách vždy výjimečná, každý kostel je jiný a jinak působí i to, když se potom naplní lidmi. A pro nás je vždy výzvou, jak s tím pracovat. Když přijedem do kostela, kde je dlouhý dozvuk, tak se musíme přizpůsobit a začít hrát trochu jinak, dávat si na čas apod. Ale pro mě je to hlavně návrat ke kořenům a to je vždy velmi hezké. Když bychom měli návštěvníkům představit jednotlivé koncerty, na kterých se budeš podílet jako interpret společně s hosty, které jsi přizval k 18. festivalovému ročníku, začněme tím nejmenším obsazením, kde se představíte dva houslisté společně s Noahem Bendix-Balgleyem. Nabízí se otázka, zdali to bude souboj houslistů.. Já jsem se s Noahem potkal na jedné houslové soutěži v americkém Indiannapolisu, kde jsme oba dva

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

postoupili do semifinále. Ale ani jeden z nás se potom nedostal do finálového kola. Jedna z porotkyň této soutěže, Pamela Frank, velmi významná houslistka, nás pozvala na takzvanou „looser party“ a tam jsem se s Noahem poznal trochu blíž. To bylo naše první setkání. O několik let později se Noah zúčastnil Soutěže královny Alžběty, kde postoupil až do finále, takže je také laureátem této soutěže. Současně začal působit jako koncertní mistr v Pittsburghu a já jsem měl podobnou cestu jako on. Také jsem v té době začal hrát v České filharmonii a na Soutěž královny Alžběty jsem jel až čtyři roky po něm a také jsem skončil jako laureát této soutěže. Takže jsem ho vždy měl „na radaru“. A potom během jedné zimy, to bylo o vánočních svátcích, kdy jsme oba dva byli pozváni na festival v americkém Renu, a tam jsme vůbec poprvé spolu hráli v jednom koncertním programu. Myslím si, že jsme si docela padli do noty. Dobře se mi s ním spolupracuje, protože nás spojuje podobná cesta. Oba dva působíme v orchestru, máme ambice sólistické a oba máme rádi komorní hudbu. Noah navíc žije v Berlíně, takže je to kousek, takže jsem neváhal a hned jsem mu volal, když jsme plánovali koncert pro dvoje housle. Budete hrát každý zvlášť, nebo společně? Budeme hrát všechny skladby

Další z koncertů je koncert rodinný. Lidé, kteří sledují hudební svět v České republice, vědí, že jméno Špaček není spojené pouze s houslemi a Tvojí osobou, ale i s mnoha dalšími muzikanty. Na co se tedy můžeme těšit na koncertu s půvabným podtitulem Špačci ve fraku? Špačci ve fraku je název knih, je to již několik souborů, které moje maminka vydala, jsou to knížky o našem dětství, mém a mých sourozenců, a součástí tohoto rodinného koncertu právě bude i čtení z těchto knížek. Budeme hrát skoro v plném obsazení, tj. mí tři sourozenci. Nejstarší sestra má malé miminko, a navíc nerada vystupuje před lidmi, takže ta do Teplic nepřijede, ale návštěvníci nás uslyší v obsazení housle, na které hraji já, potom dvě violoncella – můj otec a mladší bratr Petr, dále mladší sestra Janička, která nyní končí studium medicíny, s námi bude hrát na ﬂétnu, a potom náš nejmladší bratr Jakub, ten zvládá oba dva nástroje, jak housle, tak klavír, ale uslyšíme ho na klavír, který je jeho silnějším nástrojem. Program je poskládaný z menších kousků, abychom mohli obměňovat naše obsazení. Další koncert bude v rámci sextetu na německé straně festivalu ve Waltersdorfu. Je to sextet výrazných osobností, sólistů a zároveň umělců, kteří mají rádi komořinu, který zahraje program s nesmírně zajímavým repertoárem, představ nám jej blíže... Je to koncert, kde návštěvníci uslyší českou hudbu – Dvořákův sextet – a hlavním bodem a zlatým hřebem večera bude Zjasněná noc od Arnolda Schönberga. To je snad jedno z největších komorních děl 20. století. Je to skladba neuvěřitelného charakteru, jímavá, vášnivá, niterní, srdceryvná. A u interpretace se sejdou špičkoví muzikanti. Z České republiky tam bude kromě mě také violoncellista Tomáš Jamník. Ke spolupráci jsme dále přizvali Tobiase Feldmanna, skvělého německého houslistu, takovou vycházející hvězdu v Německu. Na druhé violoncello zahraje Julian Steckel, opět vynikající německý sólista. Violy ob-

starají Sergej Malov, ruský houslista, který hraje i na violu a violoncello da spalla, a dále Máté Szücs, maďarský violista, který donedávna působil jako vedoucí skupiny viol v Berlínské ﬁlharmonii. Takže to obsazení je opravdu nabité. Nabízí se otázka, kdo to povede, když je tam tolik osobností? Já si myslím, že to je na tom to hezké, že je dobře, že je tam tolik výrazných osobností, že je to výhoda. Nepovede to jeden člověk, ale povedeme to vlastně my všichni a navzájem se budeme inspirovat. Prozraď nám jména dalších interpretů, které jsi pro letošní ročník doporučil? Ještě jsem doporučil Janoška Ensemble. S Ondrejem, který v tomto uskupení hraje na housle, jsem se setkal, když mi bylo nějakých sedm let, na Kocianově houslové soutěži. Poté jsem s ním úplně ztratil kontakt až do té doby, než jsem zaznamenal, že ve Vídni působí Janoška Ensemble a že jsou fantastičtí a stojí za to si je poslechnout. A tak jsem na youtube hledal jejich nahrávky, poté jsme zjistil, že natáčejí už i pro Deutsche Grammophone a došlo mi, že to je vlastně ten kluk, se kterým jsem byl na Kocianově soutěži ve stejné kategorii. Spojili jsme se pak přes facebook a po letech jsme opět navázali kontakt a moc se těším, že se s ním opět uvidím. Dále to byl Sergej Malov právě proto, že on je takový multiinstrumentalista, neskutečně nadaný houslista, který je schopen zahrát všech 24 Paganiniho Capriccií na housle a stejně tak dobře hraje i na violu a na zajímavý nástroj violoncello da spalla, v našich končinách prakticky neznámý nástroj a Malov jej na festival přiveze. Dalším zajímavým umělcem, který na festivalu vystoupí, je Alexander Hrustevich. Ten způsobil doslova senzaci na youtube, jelikož je to akordeonista, který je schopný hrát Čajkovského houslový koncert, a to nejen ten houslový part, ale i se sám doprovázet. Takže je to vlastně takový unikát… Marek Šulc

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | MARTIN PŮTA A KVĚTA VINKLÁTOVÁ

Dialog lze vést i beze slov Liberecký kraj pomáhá festivalu Lípa Musica již dlouhodobě a je jeho stálým partnerem. I díky jeho podpoře zavítala za zdejšími fanoušky hudby řada umělců zvučných, celosvětově proslavených jmen. Na co v programu se letos těší a jaký mají vztah k této hudební slavnosti, přesahující hranice místního regionu směrem do sousedního Saska, hejtman Libereckého kraje Martin Půta a krajská radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Květa Vinklátová?

Martin Půta Hejtman Liberecký kraj patří k významným podporovatelům festivalu, přičemž vy sám jste nad ním převzal záštitu. Čím je pro vás zajímavý, unikátní, jedinečný? Unikátní je jednak přeshraničním rozkročením do sousedního Saska, ale také tím, že se jednotlivé koncerty konají na různých místech kraje, někdy i na takových, kam by člověka běžně třeba ani nenapadlo zavítat. Takže vlastně i díky festivalu mohou návštěvníci objevovat vlastní kraj. A nutno dodat, že má co nabídnout: například koncert renomované německé houslistky Julie Schröder a Lautten Compagney Berlin hostí 11. října kostel svatého Petra a Pavla v Prysku, což je obec, která se před třemi lety stala Vesnicí roku Libereckého kraje a v celostátním kole téže soutěže obsadila druhé místo. 16

Je třeba zároveň smeknout před pořadateli Lípy Musiky, kteří prakticky z ničeho postupem času vytvořili akci, která je známá mezi ctiteli dobré muziky po celé republice i mimo ni. Nápad založit před bezmála dvěma desítkami let v České Lípě hudební festival byl smělý, ale myšlenka se ukázala být životaschopná a výsledek je vynikající. Díky Lípě Musice se místnímu publiku představili kupříkladu operní pěvkyně Dagmar Pecková a Eva Urbanová, Česká ﬁlharmonie a umělci z evropských zemí, Ruska a dokonce i z Japonska. Znovu musím vyslovit obdiv nad pořadateli, kteří rok co rok pečlivě sestavují program s neměnným, stále stejně bedlivým důrazem na vyváženost a kvalitu. Podpora kultury je důležitá, přičemž zejména hudbu máme doslova v krvi — ne nadarmo se říká, že co Čech, to muzikant. Jaké koncerty v programu vás v letošním ročníku zaujaly? Letos si pochopitelně nenechám ujít Koncert pro Liberecký kraj, který bude zároveň zahajovacím koncertem letošního, již osmnáctého ročníku festivalu. Uskuteční se 17. září v hejnickém chrámu Navštívení Panny Marie a představí vokální sextet The King’s Singers, jenž je nositelem dvou cen Grammy. Jako host koncertu vystoupí dětský pěvecký sbor Severáček ze Základní umělecké školy v Liberci, který už bezmála šedesát let skvěle reprezentuje náš kraj po celém světě. Rozhodně doporučuji i samostatné vystoupení Severáčku o tři dny později, 20. září

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

v kostele Johanniskirche v saské Žitavě. Zajímavý zážitek bezesporu přinese vystoupení dvojice kytaristů Café del Mundo festivalu 23. listopadu v českolipském Jiráskově divadle, které festival uzavře. Nejenže přinese do chladného podzimu žhavé latinské rytmy, ale výtěžek koncertu bude věnován na podporu sluchově postižených dětí a jejich rodin, které podporuje Nadační fond Ozvěna. Pokud mi to nabitý diář dovolí, vypravím se určitě rád i na další koncertní večery. V čem vidíte přínos tohoto mezinárodního hudebního svátku? Ačkoliv má nadregionální přesah, představuje i umělce s krajem spjaté. Například na výše zmíneném koncertě německé houslistky Julie Schröder v Prysku zazní kompozice Ignaze Franze Bibera, jednoho z největších houslových mistrů 17. století, rodáka ze Stráže pod Ralskem, na něhož se navíc během uplynulých desetiletí málem zapomnělo. Další dobrou stránkou festivalu je zejména fakt, že buduje mosty mezi lidmi. Hudba totiž všechny spojuje bez ohledu na národnost a u Lípy Musiky, jejíž koncerty hostí Čechy i Německo, se to už léta jasně projevuje. Není důležité, jakou řečí lidé mluví. Kvalitní muziku si vychutnají společně všichni. A tu Lípa Musica, jež je z mého pohledu jednou z nejlepších hudebních událostí v zemi, přináší. Za to jsem náramně rád. Dialog lze totiž vést i beze slov.

Květa Vinklátová Krajská radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Mezinárodní hudební festival Lípa Musica se tento rok koná poosmnácté. Vy sama jste dlouholetou účastnicí této přehlídky. Vzpomenete si ještě na své festivalové „poprvé“? Moc ráda bych, ale už si bohužel přes veškerou snahu asi nevzpomenu. Je to už přece jen řada let a od té doby jsem prostřednictvím dalších a dalších ročníků Lípy Musiky navštívila tolik krásných kulturních akcí, že tu první již zcela překryly.

Jaký koncert se Vám vybaví z festivalové historie — který Vás nejvíce upoutal, ohromil, dojal? Musím přiznat, že kromě obou dosud uskutečněných Koncertů pro Liberecký kraj, u jejichž zrodu jsem stála, tedy koncertu operního pěvce, basbarytonisty Adama Plachetky v roce 2017 a pěvkyně Magdaleny Kožené v roce 2018, byla řada dalších, ze kterých jsem odcházela dojatá. Ještě dlouho potom jsem doma cítila chvění po těle, jako by ta hudba byla pořád stále se mnou. Strhujícím zážitkem pro mě bylo předloňské vystoupení Café del Mundo, ﬂamencových kytaristů Jana Pascala a Alexandera Kiliana. Byl to takový nával nádherné hudby ve famózním provedení, že jsem potom nemohla spát. Nádherný byl v uplynulém roce i koncert, který se konal ke sto letům od založení republiky v Novém Boru. Pavel Haas Quartet s Lukášem Vondráčkem na klavír, to byl zážitek. A nesmím zapomenout na řadu dalších; není ani dost místa, abych je všechny vyjmenovala. Na co se těšíte v letošním programu? Doporučila byste nějaké vystoupení čtenářům? Letos se pochopitelně těším na Koncert pro Liberecký kraj, tentokrát v hejnické bazilice, kde vystoupí světoznámí

The King’s Singers. Lístky jsem si ale zakoupila také na celou řadu dalších pozoruhodných koncertů. Těším se třeba na koncert nazvaný Špačci ve fraku, kde vystoupí celá hudební rodina houslového mistra Josefa Špačka. Také na vystoupení Alexandra Hrusteviche, jehož pseudonym Pan orchestr je přesnou výpovědí o hudebníkovi, který tak dokonale zvládá hru na akordeon, že máte pocit hry celého orchestru; bude to jistě velký zážitek. Ale to bych mohla vyjmenovat celý festivalový program. Každý z koncertů bude stát za návštěvu. Letos se mi to dokonce sešlo časově tak, že budu ve třech dnech na třech koncertech. Zkrátka — nešlo odolat. Co byste popřála pořadatelům? A co divákům? Pořadatelům přeji, aby měli všechny koncerty vyprodané. Také jim musím popřát, aby se našlo více osvícených mecenášů, kteří pomohou posouvat festival ještě k vyšším a náročnějších metám. Bez nich bychom v kraji nikdy neměli hudbu světové úrovně. A divákům přeji, aby zažívali stejně krásný pocit po každém koncertu, jako já. Aby hudba vibrovala každou buňkou celého jejich těla.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | NOAH BENDIX-BALGLEY

KRÁSA VODY

Noah Bendix-Balgley:

Hru Josefa Špačka velmi obdivuji Souboj hudebních titánů, tak by se s nadsázkou dal nazvat koncert, v němž k hudebnímu dialogu vyzve Josef Špaček, umělecký garant festivalu a mistr České filharmonie, svého berlínského kolegu. 23. září se v českolipské bazilice Všech svatých představí Noah Bendix-Balgley, americký rodák, který vedle sólové dráhy zakotvil na postu koncertního mistra „nejlepšího orchestru světa“ – Berlínské filharmonie. Jste především koncertním mistrem Berlínské filharmonie. Kudy vedla vaše kariérní cesta ze severokarolínského Asheville do Berlína? Jaké klíčové okamžiky Vám pomohly dostat se na snovou pozici koncertního mistra u „nejlepšího orchestru na světě“? Máte pravdu, mé místo u Berlínské filharmonie jako první koncertní mistr je skutečně splněným snem. Když jsem studoval, vůbec bych si nepomyslel, že bych mohl skončit na této pozici. Ale cítil jsem, že tvrdě pracuji a že mám štěstí na skvělé učitele a pedagogy. Na housle jsem začal hrát ve čtyřech letech v Americe. Rychle jsem si je zamiloval, a to mě motivovalo ke cvičení a zlepšování se už v dětském věku. Konzervatoř jsem studoval jak v Americe (na Indiana University v Bloomingtonu), tak v Evropě na Mnichovské konzervatoři. To mi umožnilo poznat různé styly hry a přístupy k hudební interpretaci. Během svých studentských let jsem prošel mnoha houslovými soutěžemi a měl jsem také příležitost zahrát si spoustu komorní hudby, zejména v kvartetu. Právě soutěže pro mě byly velkou výzvou k neustálému zlepšování se a jako houslistu mě nastartovaly. Komorní hudba mě naučila hudební spolupráci a vedení v hudbě. Konečně pozice koncertního mistra je velice přitažlivá zejména díky příležitosti ovlivňovat ansámbl svojí hrou a rozvíjet hudební leadership. Měl jsem to štěstí, že se mým prvním hudebním působištěm stal Pittsburský sym-

Podporujeme ty, kteří svým uměním vnášejí mezi lidi krásu a umožňují jim zpomalit v dnešním uspěchaném světě.

fonický orchestr, jeden z nejlepších orchestrů v Americe. A když přišla příležitost v podobě konkurzu k Berlínským ﬁlharmonikům, nepředpokládal jsem, že bych opravdu měl šanci uspět! Ale připravil jsem se a snažil jsem se hrát, jak nejlépe umím a užit si tuto příležitost. A když se věci podařily a já tu pozici získal, bylo to pro mě úžasné překvapení!

a když ji hraji, mohu používat zcela jiný styl než při klasické hře na housle. Člověk musí improvizovat, a to je vždy zábavná výzva. V poslední době se věnuji tomu, abych dostal klezmer na klasická koncertní pódia. Klezmeru se věnuji i s Philharmonixem a také jsem v roce 2016 složil klezmerový houslový concert „Fidl-Fantazye“, který už jsem několikrát provedl s různými orchestry.

Jak těžké je kombinovat orchestrální a sólovou kariéru? Máte dost času uskutečňovat své soukromé hudební plány vedle orchestrálních povinností? Mám to štěstí, že jsem celkem ﬂexibilní, neboť Berlínská ﬁlharmonie má celkem tři koncertní mistry. Rozdělujeme si mezi sebou rovnoměrně sezónu tak, aby vždy alespoň jeden z nás byl s orchestrem v Berlíně. Ostatní se pak mohou věnovat jiným záležitostem kdekoli jinde. Takže když nejsem s orchestrem, mám čas na své sólové a komorní projekty. Tento mix mi velmi vyhovuje a je zajímavý.

Na festivalu Lípa Musica vystoupíte společně s koncertním mistrem České ﬁlharmonie, Josefem Špačkem. Kdy začala Vaše spolupráce a co pro Vás znamená? Josefa znám celou řadu let a velmi obdivuji jeho hru na housle. Poprvé jsme se potkali na mezinárodní hudební soutěži. Ani jeden z nás tehdy bohužel nevyhrál, ale záhy na to jsme získali svá první místa jako koncertní mistři – Josef v České ﬁlharmonii, já v Pittsburgu. Josef je skvělý muzikant a houslista a já se zájmem od té doby sleduji jeho kariéru.

Vaší velkou láskou je židovský klezmer, že? Čím to je? Je to dáno Vaším původem, nebo se Vám prostě tento typ hudby líbí? Klezmer miluji. Vyrůstal jsem v této hudbě, protože můj otec byl tanečník a taneční pedagog a vědecky se specializoval na tradiční jidiš tance. Takže tuto hudbu jsem poslouchal už jako malý kluk a vyrůstal jsem ve společnosti židovských muzikantů. Je to tak životem pulsující, vzrušující hudba

Už jste spolu někdy vystoupili společně na koncertním pódiu, nebo bude Vaše vystoupení v České Lípě premiérou? Jak se těšíte? Už jsme spolu hráli na jednom komorním festivalu a velmi jsme si to užili. Už tehdy jsem uvedli Ysaÿe, kterého představíme i na Lípě Musice. Na naši spolupráci s Josefem se opravdu moc těším a stejně tak na to, že představíme zajímavé kusy pro dvoje housle, které nejsou publiku až tak známé…

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

FESTIVALOVÁ MÍSTA

Lužická perla v údolí Panny Marie

Premiérovým zastavením 18. ročníku bude malebné místo na půl cesty mezi Žitavou a Zhořelcem. Do údolí řeky Nisy vsazený cisterciácký klášter St. Marienthal, jehož zakladatelkou byla v roce 1234 česká královna Kunhuta. Prostory kostela v tomto klášterním komplexu rozezní v sobotu 21. září hudba Hildegardy z Bingenu v podání ženského ansámblu Tiburtina. Klášter patří k nejstarším ženským klášterům cisterciáckého řádu v Německu, od roku svého založení funguje nepřetržitě. Podnětem pro jeho založení měl být jakýsi mord úctyhodného křesťana a také slib, že za českou královnu a její rodinu se budou zdejší řeholnice navěky modlit. Byl postaven přesně podle pravidel sv. Benedikta, který hlásal, že mniši nemusí chodit venku, což by jejich duším stejně neprospívalo. Klášter přežil husitské boje, reformace, kdy celý region přešel na evangelickou víru a z kláštera se měl stát dámský světský penzionát, velký požár v roce 1683, přepadení Švédy v roce 1707, povodeň, která zničila veškeré klášterní vybavení v roce 1897, 2. světovou válku, kdy měl být klášter na příkaz 20

velení SS zbořen. A tak se z boží vůle dnes může pochlubit 785 lety nepřetržitého provozu. Nejkrásnější pohled na celý komplex kláštera je z Křížové hory na jihozápadě údolí niského údolí, na kterou vede křížová cesta s pískovcovými sochami. Je zde i nejvýchodnější německá vinice. Do areálu kláštera se vstupuje vnější branou. Cesta nás zavede přes další bránu na klášterní dvůr. Mineme budovu opatství, která je bydlištěm představené kláštera – abatyše. Opatství bylo pravděpodobně první klášterní stavbou ve 13. století. Další důležitá budova je proboštství, bydliště probošta, tedy kněze cisterciáckého řádu, který zastupuje představenou kláštera při světských úlohách. Dnes

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

slouží proboštství jako ubytovna pro hosty, ale i klášterním kněžím. V areálu stojí domky zaměstnanců kláštera, na jižní straně pak budova starého zdejšího pivovaru. Tam se dnes bohužel už pivo nevaří, ale klášterní pivo nezmizelo a je sortimentem v prodejně kláštera i v nedalekém klášterním šenku. Za pivovarem, přímo u jezu, se nachází bývalá vodní elektrárna, která zásobovala klášter elektřinou od roku 1910 až do roku 1967. To hlavní, co přitahuje zájem turistů, je samozřejmě klášterní kostel z roku 1244, vymalovaný v červenobílém nazaretském slohu. Uprostřed prostranství před ním se pak tyčí kašna s pramenem Sv. Trojice. Klášter ve své současné podobě reprezentuje řadu

stavebních období, tou nejdůležitější je tvář českého baroka, kterou získal po požáru v roce 1683. Vnitřek kostela svou jednoduchostí však spíše připomíná románské stavby. Pestrobarevná okna s řadou církevních výjevů jsou úchvatná, stejně jako obří pískovcové sochy sv. Benedikta a jeho sestry Scholastiky či řada oltářů po obou stranách. Součástí kláštera je i barokní kaple sv. Kříže a sv. Michala, která byla vysvěcena v roce 1756. Její dominantou je velký oltářní kruciﬁx z roku 1515, jedna z nejstarších památek kláštera, která přečkala všechny katastrofy. V kapli je pohřbena zpěvačka Henrietta Sontagová, přítelkyně Ludwiga van Beethovena a Johanna Wolfganga Goetha, která byla v první polovině 19. století hvězdou evropských i amerických scén. Současná abatyše Elisabeth Vaterodtová, vysvěcená v loňském roce, je již

56. v historii kláštera. První abatyší byla Adelheid von Dohna, vysvěcená v roce 1235, brzy po založení kláštera českou královnou Kunhutou Štaufskou, manželkou Václava I. Mezi abatyšemi se vyskytuje i Marie Theresia Hein z Mikulášovic, která zde žila v devatenáctém století. Ženský cisterciácký klášter přežil za pomoci českých věřících i nejhorší období. Po sjednocení jeptišky z části, kde bylo za dob NDR zemědělské družstvo (německé LBG), vytvořily místo prasečince nádhernou biblickou zahradu, do níž je vstupné dobrovolné. Abatyše má dnes se svým malým osazenstvem na starosti rozsáhlé hospodářství. Klášter obhospodařuje pekařství, pivovar, pilu, vinohrad, zahradnictví i prodej duchovních předmětů. Klášter má ještě jednu budovu v nedalekém Schleglu, kde pečuje téměř o stovku tělesně postižených občanů. V mezinárodním centru jsou

pořádány konference a klášter nabízí jak ubytování, tak i restaurační služby a občerstvení v útulné kavárně. O nejvýznamnějších křesťanských svátcích láká klášter Marienthal nedělní jízdou velikonočních jezdců, a i když obec Ostritz, kam klášter patří, není typicky lužickosrbskou, přesto se zde každoročně jízdy konají. O dalších zajímavostech, které toto neobyčejné místo ukrývá, se můžete více dozvědět, pokud přijmete naše pozvání nejen na koncert v klášterním kostele, ale také na prohlídku, která bude koncertu předcházet a na níž se můžete přihlásit s využitím rezervačního formuláře umístěného na našich stránkách – v sekci program, koncert Hudba středověkých klášterů.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | JITKA VOLFOVÁ

ROZHOVOR | ALEXANDER HRUSTEVICH

Jitka Volfová:

Lípa Musica

si zaslouží dlouhodobou

podporu

Lípa Musica je celých osmnáct let doma ve městě Česká Lípa a po letech, která přinášela spíše rozpaky ve vzájemném vztahu a citelný pokles podpory, se díky osvícenosti nového vedení města v čele se starostkou Ing. Jitkou Volfovou kurs obrací k lepším zítřkům… Bez stability domovského přístavu se Lípa Musica nemůže vydat směle vstříc novým výzvám. S vědomím pochopení a uznání však může více než překvapit… MHF Lípa Musica zažívá pod Vaším vedením města Česká Lípa jistou rehabilitaci podpory v porovnání s minulými lety. Jak se Vy osobně díváte na hodnotu, přínos tohoto projektu a jeho význam v městském, potažmo i krajském měřítku? Mezinárodní hudební festival Lípa Musica je zařazen mezi nejvýznamnější akce hned dvou krajů – Libereckého a Ústeckého – jeho vliv sahá až za hranice naší republiky. Myslím, že toto postavení již samo o sobě vyjadřuje, jak velkou hodnotu Lípa Musica má. Jako město, kde Lípa Musica vznikla, kde se dodnes nachází srdce festivalu a koná se největší počet koncertů, se proto nemůžeme k takto významné akci stavět zády. Lípa Musica je trvale zakořeněna v kulturní oblasti České Lípy a jejího okolí, nabízí ojedinělé projekty, udržuje si velmi vysokou uměleckou úroveň, obohacuje kulturní nabídku pro široké spektrum posluchačů, výborně reprezentuje Českou Lípu mimo region. Pro mě je tedy naprosto přirozené, že město tento projekt významně podporuje. Pokud se podíváme na kulturní strategii či plán pro město Česká Lípa, který má radnice pod Vaším vedením do budoucna, jaké postavení v kontextu městské kultury by Lípa Musica v příštích letech měla mít? 22

Mým přáním je, aby si Lípa Musica i nadále udržela významné postavení, které má nyní. Přeji proto organizátorům ze spolku Arbor, aby se jim i nadále dařilo udržet vysokou úroveň celého festivalu a pestrost žánrové nabídky, ze které si každý vybere to svoje. I díky tomu totiž můžeme festival takto významně podporovat. Umím si po zbytek současného volebního období představit i mimořádnou podporu formou smlouvy, která zajistí festivalu na příští tři roky ﬁnanční prostředky. Myslím, že by si Lípa Musica tento přístup města zasloužila. Jaká jsou v tomto ohledu Vaše očekávání od festivalu (z hlediska jeho nabídky apod.)? Lípa Musica mě za ty roky, po které koncerty festivalu navštěvuji, nikdy nezklamala. Očekávám tedy, že festivalový tým dodrží četnost koncertů konaných v České Lípě, udrží rozmanitost koncertů, které nabízejí jak koncerty orchestrů, významných sólistů, zpěváků, odlehčenější alternativní projekty nebo projekt z úplně jiného soudku, kterým je výrazový tanec. Moc bych si přála, aby se podařilo udržet tradici spolupráce s českolipskou základní uměleckou školou, ať už v pořádání pěvecké soutěže Lípa Cantantes nebo pořádání mistrovských kurzů a závěrečného koncertu společně se žáky této školy,

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

protože takovéto projekty opravdu „mají smysl“! Jste častou návštěvnicí festivalu i koncertů v rámci Českolipského kruhu přátel hudby. Vzpomínáte na některý z předchozích koncertů obzvláště ráda? Na koncerty Českolipského kruhu přátel hudby chodím moc ráda, jsou příjemným zpestřením a oživením kulturní nabídky, zároveň se i díky nim více těším na samotný festival. Z letošní nabídky mě nejvíce zaujal hned lednový koncert, kde byl na programu zpěv v podání Cappelly Mariana. Pokud se vrátím k loňskému ročníku festivalu, absolutní bombou pro mě byl koncert s thereminem a klavírem v bazilice Všech svatých. Na závěr mi dovolte obligátní otázku, co Vás nejvíce zaujalo z letošní nabídky a na co se Vy osobně nejvíce těšíte? Musím se přiznat, že můj osobní vrchol letošní Lípy Musiky nastane velmi pravděpodobně už na jeho začátku, protože se nejvíc těším na koncert do Oybina. Nicméně plánuji jít i na další koncerty, které mohou překvapit a Oybin v mém pomyslném žebříčku překonat.

Alexander Hrustevich:

Bajan je unikátní nástroj mnoha možností Ukrajinský rodák Alexander Hrustevich je jedním z nejlepších hráčů na knoflíkový akordeon (bajan) na světě a vystupuje v zemích celého kontinentu. Jeho hra je bez nadsázky dechberoucí, dokáže totiž zahrát nejsložitější kompozice určené původně pro housle či klavír s orchestrem, například Čajkovského koncert pro housle a orchestr nebo Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho v transkripci pro bajan, takovým způsobem, že zvukový výsledek dokonale imituje nejen sólový nástroj, ale i celý orchestr. Pro tyto mimořádně virtuózní schopnosti Hrusteviche jeho obdivovatelé i kritici nazývají „pan orchestr“… Při příležitosti jeho české premiéry jsme Alexandra Hrusteviche oslovili pro rozhovor. Jste nazýván jedním z nejlepších bajanistů světa. Jak jste se dostal ke klasické hudbě a zejména ke hře právě na tento unikátní nástroj? Mým první učitelem byl můj otec. Miloval hru na akordeon, ale byl to samouk. Nikdy nechodil do žádné hudební školy. O mé hudební vzdělání se staral od dětství, poté jsem navštěvoval základní hudební školu, hudební školu ve městě Chmelnyckyj a konečně jsme se dostal do Kyjeva na Ukrajinskou národní hudební akademii, kde jsem studoval u prof. V. Besfamilnyje. Byl mým mentorem a inspiroval mě k tomu stát se profesionálním hudebníkem a nahrát první nahrávky. Můžete nám baján trochu přiblížit? Čím je specifický ve srovnání s akordeonem a co umožňuje, že jeho zvuk dokáže imitovat celý orchestr? Knoflíkový akordeon má mnoho témbrů a velmi jasnou paletu zvuků. To je důvod, proč na něj může umělec hrát hudbu původně určenou pro orchestr, klavír, housle či varhany.

Jste proslaven jako „pan orchestr“, neboť interpretujete velké symfonické skladby a koncerty, například od Čajkovského či Vivaldiho. Jak je to s repertoárem pro bajan? Je jistě založen zejména na transkripcích, připravujete si je sám, nebo spolupracujete s jinými skladateli? Sám si dělám transkripce z hudby pro klavír nebo varhany. Skladby Vivaldiho nebo Čajkovského existují v úpravách od jiných hudebníků, většinou významných ukrajinských hráčů na akordeon. Finále Čajkovského houslového koncertu je upraveno například Vladmirem Shishkinem, Vivladiho Léto Pavlem Fenjukem. Populární Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského jsem si také upravil sám. Jaká hudba je Vám nejbližší a nejraději ji provozujete? Rád se věnuji rozličným hudebním žánrům: klasicismu, romantismu, tradiční národní hudbě, soudobé hudbě i hudbě určené k tanci. Je těžké se rozhodnout, neboť s knoﬂíkovým akordeonem se dá hrát velmi rozsáhlý

repertoár od baroka až po soudobou hudbu. Je to opravdu velmi unikátní nástroj s mnoha možnostmi. Vedle Vaší sólové kariéry jste rovněž členem ukrajinského orchestru. Na jaký nástroj zde hrajete, předpokládám, že akordeon asi není standardním nástrojem v symfonickém orchestru? Působím v Ukrajinském národním tanečním orchestru jako stálý člen a hraji na akordeon, protože naše těleso je symfonickým orchestrem, ve kterém jsou zastupeny tradiční nástroje. Co děláte rád, když nehrajete na baján? Jak relaxujete? Nejraději trávím volným čas se svou rodinou v přírodě. Už jste někdy vystupoval v České republice? Vystoupení na MHF Lípa Musica v České Lípě pro mě bude českou premiérou a nesmírně se na to těším. Vím, že Vaše země a zejména hlavní město Praha je velmi krásná…

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | TOMÁŠ TICHÝ

Tomáš Tichý:

Mecenášství je na vzestupu Fenomén mecenášství byl neblahým historickým vývojem v posledním století velmi potlačen. Vy jste jedním z mála těch, kteří se dnes záslužně snaží o jeho obnovu. Co Vás přimělo k odhodlání se k tomuto kroku? Vpluli jsme do toho přirozeně. Nová doba přinesla nové šance a možnost podle našich preferencí podporovat, co pokládáme za užitečné – kulturu, sport nebo třeba pomoc potřebným. S radostí pozoruji kolem sebe, že tento trend je na vzestupu. Dárcovství není nějaký výstřelek, patří k dobrému vychování a pro část společnosti se už stává samozřejmostí. Mezi šťastné projekty, které náleží do vašeho portfolia, nepatří jen MHF Lípa Musica. Představíte nám blíže, jaké další akce podporujete a podle jakého klíče je vybíráte? Z občasných posluchačů jsme se postupně stali pravidelnými návštěvníky koncertů, ve světě klasické hudby se prostě cítíme dobře. Proto podporujeme i další oblíbené hudební festivaly – Smetanovu Litomyšl a MFKH Kutná Hora. Nezapomínáme na ty, co měli méně štěstí, a pomáháme i v sociální oblasti – zejména prostřednictvím Člověka v tísni, který svou práci dělá dlouho a dobře. Přispíváme také nadaci Dobrý anděl na pomoc rodinám s těžce nemocnými dětmi a SOS dětským vesničkám. Část prostředků směrujeme do neziskovek z našeho okolí: Rodině v centru z Nového Boru a nadačnímu fondu Ozvěna. Víme, že smysl má pravidelná podpora, proto do projektů vstupujeme se záměrem dlouhodobé udržitelnosti spolupráce.

Jak vnímáte a ze svého pohledu hodnotíte stav financování české kultury zejména v rovině hudební a regionální? Co byste případně doporučoval změnit? Jako fanoušek hudby samozřejmě volám: více peněz do kultury! Ale zároveň vnímám, že lidé jsou různí, mají i jiné zájmy a politici poslouchají „hlas lidu“. Lípa Musica se nachází v příznivém období, kdy jsou jí nakloněni představitelé kraje i místních samospráv – potkáváme je na koncertech i jindy než před volbami. Přál bych si, aby i ostatní poznali, že investice do kultury se společnosti bohatě vyplatí. Vraťme se k Lípě Musice, čím je pro Vás tento festival specifický a přitažlivý, a proč jste se jej rozhodl podporovat? Lípa Musica získala v průběhu let své stálé publikum, obohacuje kulturní nabídku v regionu, zviditelňuje krásná místa v našem kraji, přispívá k přeshraničním kontaktům. Máme zájem, aby se tu festival natrvalo usadil, přinášel radost a kultivoval prostředí, kde žijeme. Jaká by podle Vás Lípa Musica měla být za deset, patnáct let? Je něco, co byste na festivalu změnil či navrhl profilovat jiným způsobem? Týmu kolem Martina Prokeše asi není třeba příliš radit, ale rád bych viděl omlazené publikum, nejen na pravidelném koncertu „Má to smysl!“ pro ZUŠ. Přitáhnout další generaci posluchačů, jak to vidíme třeba v edukativních programech

České ﬁlharmonie, je důležité pro budoucnost festivalu. No a za patnáct let už možná bude čas promýšlet nástupnictví, kontinuitu, jak otcové zakladatelé předají štafetu dál. Letošní Lípa Musica se při příležitosti 30. výročí sametové revoluce dotýká témat a ideálů spjatých s tímto dějinným momentem. Jak toto propojení vnímáte? Měla by kultura v podobě jednotlivých akcí být apelem k obraně a obnově základních společenských a demokratických hodnot, nebo by měla sloužit spíše aspektům estetickým? Bez listopadu 1989 by (mimo jiné) nebyla ani Lípa Musica, však se také festival k letošnímu výročí nenápadně, ale sympaticky hlásí graﬁckým motivem s klíči. Samotné koncerty bych ale už politikou nezatěžoval. Také proto, že se tam vídáme s lidmi podobně naladěnými, ty nemusíme přesvědčovat. O udržení demokratických hodnot se rozhoduje na jiných frontách. Jaké projekty z letošní nabídky Vás osobně nejvíce oslovily a doporučil byste je k návštěvě i ostatním zájemcům? Mnohdy se nečekaný zážitek, zjevení, vyloupne i tam, kde by to člověk předem nečekal. Takže se necháme opět příjemně překvapit. Podle všeho budou letos výjimečné projekty uměleckého garanta festivalu houslisty Josefa Špačka, ty asi jinde neuvidíme.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

NOVÁ ŠKODA SCALA

SERGEJ MALOV

Dostane vás. Dál.

Zvědavý

a nebojácný

Sergej Malov již od

Petrohradský rodák Sergej Malov je považován za jednoho z nejvšestrannějších instrumentalistů, protože virtuózně hraje na housle, violu, barokní housle a violoncello da spalla – nástroj, na kterém sám Johann Sebastian Bach hrál své violoncellové suity. Jeho repertoár sahá od rané barokní hudby, přes Johanna Sebastiana Bacha, klasické a romantické houslové koncerty až po světové premiéry současné hudby. Pro své interpretace se intenzivně zabývá otázkami stylu a technikami hry příslušné epochy. Na festival Lípa Musica přijíždí na doporučení uměleckého garanta Josefa Špačka a představí se jak v rámci mezinárodního sextetu ve Waltersdorfu, tak sólově v Zahrádkách.

394 900 Kč

NOVÝ INFOTAINMENT AMUNDSEN 9,2“

VIRTUÁLNÍ KOKPIT 10,25“

BLUETOOTH S BEZDRÁTOVÝM NABÍJENÍM

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 vozů ŠKODA SCALA: 4,1-5,0 l/100 km, 108-113 g/km

Vychutnejte si nejmodernější technologie v modelu ŠKODA SCALA Zbrusu nová ŠKODA SCALA nabízí všechny výhody moderních technologií. Vyznačuje se progresivním designem, nejnovějšími pohonnými jednotkami a pokročilými asistenčními systémy, které jsou samozřejmostí u modelů vyšších tříd.

Váš autorizovaný prodejce vozů ŠKODA: AUTO HOREJSEK Sluneční 3115 470 01 Česká Lípa www.auto-horejsek.cz

novascala.cz

V houslovém oboru získal Sergej Malov ceny na soutěži Paganini v Janově, na Mozartově soutěži v Salzburgu, Heifetzově soutěži ve Vilniusu nebo na soutěži v Aucklandu. S violou se stal výhercem v soutěži ARD v Mnichově a na soutěži Tokyo Viola. Jako sólista na housle a violu vystoupil s orchestry jako je orchestr londýnského BBC, Londýnský filharmonický orchestr, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Filharmonický orchestr Enesca, Aucklandská filharmonie nebo Tokijský filharmonický orchestr. Na lipské Bachově soutěži získal ocenění za hru na barokní housle. Jumpstart Junior Foundation Amsterdam mu poskytl barokní housle Gioffreda Cappy. Jako sólista vystoupil s Akademií staré hudby v Berlíně, s Benátským barokním orchestrem, s barokním orchestrem Sevilla, Musica Viva v Moskvě, s Cameratou Salzburg nebo v barokním orchestrem Halle. Ačkoli je Malovova mnohostrannost fenomenální, sám o sobě hovoří skromně jako o umělci, který dokáže

hrát jen na pár strunných nástrojů na svém rameni. Jeho přáním a motivací je být ještě více všestranný. Zdánlivou obtížnost ve střídání jednotlivých nástrojů vyvrací slovy, že se nástroje navzájem doplňují a než aby se musel složitě přeorientovávat z jednoho na druhý, hraje zkrátka na jednom to, co mu nedovoluje druhý. Videa s Malovem hrajícím na violoncello da spalla byla zhlédnuta na internetu přes miliónkrát. Kromě Bachových šesti violoncellových suit hraje Malov na tomto nástroji široký sólový i komorní repertoár. Jeho sólová vystoupení často kombinují prvky komponované hudby a improvizace. Ve vícestopých nahrávkách také hraje na několik nástrojů současně. Originální využití elektroniky mu umožňuje vytvářet osobitý hudební kontext. V září 2017 byl Malov jmenován profesorem na Hudební univerzitě v Curychu. Nahrávky Sergeje Malova vydaly DECCA, EASonus, Hänssler Proﬁl, Alba a Pan Classics. Album

„Hommage á Ysaÿe“ vyšlo v září 2017 na SoloMusica. Na jaře 2019 vydal své album ‚Paganini‘, na kterém nahrál svých 24 capriccií, které doplnil o pár improvizací na elektrické housle. To byl pro Malova velký sen, který se mu splnil. A na řadě jsou další. Bachovy violoncellové sonáty na violoncello da spalla plánuje nahrát do roku 2020. Kromě hry na vícero nástrojů ovládá Malov i řadu světových jazyků. Vedle ruštiny, němčiny, angličtiny a maďarštiny hovoří také francouzsky a španělsky. Sám přiznává, že jeho hudební talent mu ve studiu jazyků pomáhá. Hlavní však podle Malova je zvědavost a nebojácnost. A tak vedle hry na strunné nástroje koketuje i s dirigováním, neboť jeho hlavním cílem je nezanechat po sobě jen bezesmyslný rámus… A když se zrovna nebaví hudbou, je Malov vášnivým plavcem a fotbalistou. Jeho největším potěšením je však aktuálně jeho několikaměsíční dcera. Je to zdaleka největší radost, kterou člověk může zažít, dodává.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | JULIA SCHRÖDER

Julia Schröder:

Hudba je základní potřebou lidstva Dalším z koncertů, který festivalové publikum přivede do zářivého prostoru kostela sv. Petra a Pavla v Prysku, bude vystoupení výrazné osobnosti německé houslové školy Julie Schröder ve spolupráci s berlínským ansámblem Lautten Compagney. Umělci společně představí unikátní, improvizačně laděné propojení barokní hudby s argentinským tangem, jehož společným jmenovatelem je mystérium lidstva, víry a lásky… Nejen o tom jsme si povídali se sympatickou houslistkou, uměleckou vedoucí basilejského orchestru a freiburskou profesorkou hry na housle Julií Schröder. Mystérium – Biber se setkává s Piazzollou – to je velmi originální spojení, které jste představili a nahráli spolu s ansámblem Lautten Compagney Berlin. Můžete nám blíže představit tento projekt? Jaká je jeho idea? Svoboda improvizace nás přivedla ke spojení těchto dvou hudebních stylů časově sobě tak vzdálených. V srdci jsou si však Biber a Piazzolla velmi podobní – oba zhudebňují nepopsatelno a mysteriózno a oba komponují svou hudbu velmi intimně a smyslově, že se až hranice ztrácí a posluchač si až se zpožděním uvědomuje, co právě slyšel. Prostřednictvím našich improvizací se navíc hranice rozpouštějí ještě více. Toto spojení zdánlivě vzdálených stylů nás znovu a znovu inspiruje. Příběh o Ježíši se jako červená niť vine skrze náš večer. Od raně barokních emocionálních příběhů zhudebněných v Růžencových sonátách, kdy zažíváme, jak anděl přináší dobrou zprávu Marii, jak duch svatý sestoupil na Marii a jak Marie přijímá Ježíše, přes drastické hudební ztvárnění Ježíšova ukřižování a ponižování. A do toho vyprávíme příběh z jiné perspektivy, Piazzollovu Morte del Angel, tedy Smrt anděla. Co Vás přimělo k výběru právě osobnosti českého skladatele, 28

rodáka z nedaleké Stráže pod Ralskem – Jindřicha Ignáze Františka Bibera? Biber je jedním z nejzajímavějších houslových skladatelů své doby. V mnoha oblastech předešel svou dobu. Hrál na vysoké úrovni na housle a pro nás houslisty rozvinul řadu technik a způsobů hry. Díky jeho působení se svět houslí stal mnohem bohatším. Současně to byl velmi spirituálně založený člověk a jeho díla vynikají dodnes obrovskou výrazovou silou. Pro houslisty jsou jeho díla velkou výzvou, a to mě s radostí přitahuje. Hrajete na barokní nástroje. Jak to jde dohromady s tangem a hudebním stylem 20. století? Vzhledem k tomu, že v obou stylech dochází k narušení volnou improvizací nad varhanním doprovodem, a také k volnému pohybu v rámci rytmu, lze se vyrovnat s oběma styly velmi podobně, bez toho, že by jakkoli utrpěly. Hraní tanga s historickými nástroji bylo pro nás všechny výzvou. Pro mě to byl objev hrát na střevových strunách a experimentovat se smyslným cembalovým zvukem. Na tomto projektu spolupracujete společně s Lautten Compagney Berlin, jedním z velmi renomovaných a kreativních

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

německých barokních ansámblů. Jaký vztah Vás k tomuto tělesu pojí? Lautten Compagney s Wolfgangem Katschnerem mi velmi přirostli k srdci. Jednak proto, že je to opravdu otevřený ansámbl, který nezná žádné hranice. Hrají vždy s maximální energií, radostí a na vysoké úrovni a všechno funguje bez komplikací. Jsou to velmi srdeční lidé a stali jsme se přáteli. Děkuji, milá Lautten Compagney! :-) Co Vás nejvíce těší a uklidňuje? Nejvíce mě těší, když na konci dne vše funguje bez stresu a zbyde mi ještě alespoň půlhodina volného času pro sebe. Jsem moc vděčná, že mám skvělou rodinu a těší mě, že mohu pracovat s tak skvělými studenty a hudebními kolegy a hrát pro skvělé publikum. A na závěr jedna trochu ﬁlozoﬁčtější otázka. Jaké poselství by hudba podle Vašeho názoru měla přinášet dnešnímu posluchači? Hudba je základní potřebou lidstva. Hudba by vždy měla posluchače potěšit, pozvednout je, vytrhnout je z každodenního života a přivést je k hlubším pocitům a emocím. Doufáme, že to zažijí i posluchači na našem festivalovém koncertu v Prysku.

ROZHOVOR | JULIAN STECKEL

Julian Steckel:

před ním, na jevišti musí fungovat přesvědčení.

Všechno je potřeba dělat intenzivně

Jak jste se dostal ke studiím k houslistce Antje Weithaas? Předtím jsem měl velmi silné učitelské osobnosti, jako byl Boris Pergamenschikow nebo Heinrich Schiﬀ, a po několika letech ve Vídni jsem se chtěl vrátit do Berlína a v neposlední řadě mě všeobecný pohled na hudbu začal zajímat víc než názor na violoncello. Když jsem poprvé přišel na festival v Heimbachu a seděl jsem v orchestru s takovými veličinami jako Christian Tetzlaﬀ, Isabelle Faust, Lars Vogt, pomyslel jsem si: Je nesmysl, co jsem se naučil, tohle je to pravé. Přes komorní hudbu jsem Antje Weithaas znal a začala u ní studovat moje mladší sestra, tak jsem se jí prostě zeptal, jestli bych se u ní nemohl také vzdělávat.

Klasická hudba má ohromný potenciál energie a je na interpretovi, aby ji dokázal uvolnit a publikum pocítilo magický příval emocí. Violoncellista Julian Steckel důvěřuje svému vnitřnímu životu a nechává publikum do něj nahlédnout. Je to jistý druh zranitelnosti, která jej posiluje. Noří se hluboko do partitury, aby vdechl život veškerým jejím souvislostem, a publiku tak svýma kouzelnýma rukama a odhaleným nitrem vypráví silné příběhy. Jeho vztah k hudbě zahrnuje analytickou inteligenci i věrnou oddanost, jeho intepretace stojí na pevném základě a přístupnosti. Steckel oplývá zkrátka vším: technickou dovedností, citlivostí, charismatem i intuicí… je svrchovanou autoritou ve svém oboru a široce přijímán jako jeden z předních violoncellistů naší doby.

Když jste vyhrál soutěž ARD, byl jste již profesorem v Rostocku, měl jste zaplněný koncertní kalendář a mohl jste opustit své tehdejší orchestrální místo. Platí tedy stále, že velké světové soutěže startují umělcům kariéru? Očividně. Ale ne všechno souvisí jen se soutěžemi. Je pravda, že jsem hrál na velkých soutěžích mezi 21. a 25. rokem věku. A vyhrával jsem tehdy jen samé druhé ceny. Byl jsem z toho už unavený a měl jsem toho dost. Podařilo se mi už před soutěžními úspěchy nahrát první CD s Mendelssohnem. Ale jsem nezdolný člověk. A nějak mě to mrzelo: vždycky zůstat kousek pod vrcholem a být takovým tajným tipem, který tolik pozvání na koncerty nezískává. Už předtím jsem dostal práci u Rozhlasových symfoniků v Berlíně, ale doufal jsem, že ještě něco musí přijít. A tak jsem se opět zúčastnil soutěže. O profesuru jsem se ucházel už měsíce dopředu, protože jsem už také učinil dost proto, abych mohl být rozumně prospěšný pro orchestr. Byla to dobrá zkušenost, kterou jsem si nechtěl nechat ujít, dělat profesora vás činí ﬂexibilnějším a dlouhodobě mám zájem o výuku. Jednalo se o dvě soutěžní 30

Jak výuka probíhala, vy jste hrál na violoncello, Antje na housle? Ano, nebo jsme seděli bez nástrojů a mluvili o hudbě a vůbec o nejrůznějších věcech. Vyvíjelo se to od hraní k mluvení. Není to tak, že by učitel překládal to, co slyšel, nebo zažil ve svém vesmíru, a pak radil druhým, jaký použít prstoklad. Raději jsem se ptal, zda jsou určité věci organické, muzikální. To není speciﬁcké pro určitý nástroj. Dobrý učitel je jako zrcadlo. A často je to o dýchání, frázování, to není nic jiného než mluvení.

kola s předehrávkami a dlouhými rozhovory. Byrokratické mlýny pomalu mlely a když přišlo zavolání, uběhlo už půl roku a můj kalendář byl naplněný. Od té doby jsem stále na cestách a když mám čas a nekoncertuji, věnuji se studentům. Hudba je zvláštní branže, nemyslíte? Rozhodně, stejně jako všude. Samozřejmě musíte něco přinést, musíte přeskočit vysoké překážky. Ale rychlý úspěch není jen o kvalitě. Důležité je dobré načasování a podpora ostatních lidí. Ať už se někdo jako Miklos Perenyi nebo Boris Pergamenschikow zajímá o hudbu a intenzivně pracuje, to je zajímavé pouze pro zasvěcené, pro nás hudebníky a lidi, kteří hudbu opravdu milují. Trh to zajímá jen málo, i když jsem přesvědčen, že výjimečná kvalita se vždy dokáže nějak prosadit. K Vašim pedagogům patřily velké hudební osobnosti ve violoncellovém oboru. Co bylo to nejdůležitější, co jste se od svých pedagogů naučil?

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

To nejdůležitější v mnoha situacích – učení, odmítnutí, porážka, úspěch – je to, že důvěřujete sami sobě. Je to o znovunalezení instinktů. Musíte být přesvědčeni o tom, co děláte, a pak být přesvědčiví. Jako hudebník se nikdy nepřestáváte učit. Zjistil jsem, že je to tak vzrušující, že na sebe naskládáte tolik vrstev. To vidíte i v notových partiturách. Je tam tolik vepsáno, co učil jeden z učitelů, opět vymazané, doplněné a tak dále. Je naprosto nezbytné, aby vždy existovaly pochybnosti. Pokud se neptáme, všechno se opotřebovává. Jde o to, být stále ostražitý. Každý koncert je nový, odlišný. Pochybnost má své místo

Proč jste se vůbec kdy ucházel o místo v orchestru, když jste od počátku tíhnul k sólové dráze? Z několika důvodů. Pokud se zaměříte na určitý cíl a uvědomíte si, že k němu nemůžete dojít přímo, musíte přijít s něčím jiným. A tak jsem polkl svou sólistickou pýchu a řekl jsem si: proč ne? Rozhlasový orchestr Berlín je skvělý orchestr, jeden rok jsem tam působil jako sólista a byl jsem také sólovým violoncellistou ve Spolkovém mládežnickém orchestru. Hrát v orchestru a sedět před velkými dirigenty mě vždy bavilo. Kromě toho upřímně nezastírám, že mě přitahoval i jistý výdělek. Mohl jsem zaplatit nájem, ale o mnoho víc mi nezbylo. Dlouho jsem nad tím váhal, ale dnes mohu upřímně říci: orchestrální post poškozuje sólovou dráhu.

Trpí tím „tržní“ hodnota umělce? Dostal jsem se do škatulky. Měl jsem práci jen týden a už mi volali z jiných špičkových orchestrů, zda jim nechci pomoci. Jako sólistu už mě ale nepozvali. A proč se nyní nesoustředíte jen na sólovou dráhu a věnujete se také výuce? O profesuru jsem se ucházel ještě před soutěží. A je to skvělá zábava. Také se sám hodně naučíte, to je skvělá věc na výuce. Kariéra a výuka se naštěstí vzájemně nevylučují. Když se podívám na své učitele: Pergamenschikow, Schiﬀ, Rivinius, a stejně tak Rostropovich – všichni učili a hráli hodně. No, nepodaří se jít na vysokou školu každé pondělí v devět, ale na tom tak moc nezáleží, na studenty si vždy najdu čas a je důležité, co předáváte… Vaši kariéru poznamenala nehoda na skútru, kdy jste si vážně poranil ruku. To byla skutečně „idiotská“ akce, musím říct. Nebyl jsem připraven na to, na jakého ďábla si sedám. Očekával jsem unavené kolo, přidal jsem plyn a skútr mě vystřelil vpřed. Přistál jsem přímo na stěně protějšího domu. Naštěstí jsem měl na sobě helmu. S námi bylo pár přátel, všichni se jednou zasmáli. Byl to jen malý kloub na ruce, takzvaná člunková kost. Brzy jsem ji měl modrou a zelenou, vypadalo to hrozně a bylo to extrémně bolestivé. Musel jsem na operaci a pak přišla na tři měsíce sádra. Tak člověk přichází ke zkušenostem… Napadlo vás tehdy, že už se k hudbě nebudete moci vrátit? Přemýšlel jste o alternativě? Samozřejmě. Člunková kost je snad nejpomaleji se uzdravující kost v celém těle a často se nezahojí, nebo se hojí tak pomalu, že se funkce úplně neobnoví. Ve skutečnosti jsem se nerozhodl, co bych dělal místo hraní na violoncello. Přemýšlel jsem o tom, co mě bavilo ve škole: jazyky, historie, psaní… Ale zůstal jste nezdolný… Ano, to jsem stále, ale myslím,

že trochu jiným způsobem. Jsem asi neovladatelný. Mezi kolegy mám pověst milovníka dovolené. Nikdy se nebojím přestávek. Dvakrát za rok si udělám totální pauzu, i bez violoncella. Musíte prostě dobře naplánovat, co můžete udělat, kdy, kolik energie potřebujete pro něco. Za ta léta jsem se naučil rozkládat a šetřit síly. Po jedné sezóně si uvědomíte, jak moc to šlo na krev. Člověk by měl poslouchat své tělo. Nedávno jsem byl na dovolené ve Vietnamu a pak v Kuala Lumpur, kde jsem navštívil přítele. Miluji cestování po Asii. Zvláště proto, že je tak odlišná, kulturně, klimaticky, lidsky. Tam jsem dostal požadavek na záskok. Deset dní jsem neviděl violoncello a měl zahrát Šostakoviče. Potřeboval jsem mnohem více času na přípravu. Ale přijal jsem to a málokdy jsem se cítil tak dobře. Byla to dobrá zkušenost, odvážit se týden nehrát. Povzbudila mě k tomu, abych plánoval a pracoval stejným způsobem: dělat to, co děláte, intenzivně. Bojujete s trémou? Tréma je a není to nic špatného. Posouvá vás k vyššímu výkonu, na jevišti funguje jak palivo. Z tlaku vzejde vždy něco výjimečného, mám to moc rád. Zajímavé je, že při nahrávání ve studiu bez ozvěny publika jsem ještě nervóznější… Jaká je první věta, kterou předáváte svým studentům? Nejprve si poslechnu příběh, který si každý student přinese s sebou. Co dosud hrál, jaké jsou jeho zkušenosti, jaké jsou jeho cíle – nejen s nástrojem. To udělám na začátku, může to pomoci vybudovat důvěru, která bude trvat mnoho let. Rád zůstávám v kontaktu se svými studenty. Zkušenost s učením samozřejmě zvyšuje rychlost, s jakou dokážu rozpoznat, co každý jednotlivý student potřebuje. Je vzrušující vidět, kolik jedinečnosti každý přináší. Jeden by mohl mít technické přednosti, druhý osobní výhodu. Nejsem ten, kdo v prváku tlačí všechny přes stejnou mřížku. Ale přiznávám, že tlak na studenty je dnes obrovský, už i během přijímací zkoušky. Boj o vzácná místa je tvrdý. V současné době mám pět studentů.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | VĂ CLAV KUBEĹ

VĂĄclav KubeĹĄ:

LĂpa Musica mi pĹ™inĂĄĹĄĂ

velkou radost JednĂm z pilĂĹ™ĹŻ festivalu v rovinÄ› hlavnĂch partnerĹŻ je jiĹž celou Ĺ™adu let i pĹ™ednĂ hrĂĄÄ? na severoÄ?eskĂŠm poli stavebnictvĂ â€“ JeĹĄtÄ›dskĂĄ stavebnĂ spoleÄ?nost, spol. s r. o., v jejĂmĹž Ä?ele stojĂ zkuĹĄenĂ˝ manaĹžer i velkĂ˝ milovnĂk hudby a pravidelnĂ˝ nĂĄvĹĄtÄ›vnĂk festivalovĂ˝ch i mimofestivalovĂ˝ch koncertĹŻ VĂĄclav KubeĹĄ.

OCHUTNEJTE POCTIVOU ÄŽ'/'5.017 24Â?%+ < .7m+%-Âš%* *14 2KXQ W PÂ˝U UVÂ˝NG MXCUĂ‰ PC QVGXÄŻGPĂ… URKNEG C \TCLG X RĹƒXQFPĂ‰O MCOGPPĂ…O NGzÂ˝EMĂ…O UMNGRĂ¸ 2TQ XĂ™TQDW RKXC UG RQWzĂ‰XÂ˝ XQFC \ .WzKEMĂ™EJ JQT \ XNCUVPĂ‰JQ XTVW mCVGEMĂ™ RQNQTCPĂ™ ĂŞGTXGÄ˘Â˝M C UNCF \G <Â˝DÄŻGJW

www.pivovarcvikov.cz

Festival letos vstupuje do pomyslnĂŠ dospÄ›losti, coĹž je meznĂk, kterĂ˝ svĂĄdĂ k sebereďŹ‚exi a zamyĹĄlenĂ se nad dalĹĄĂmi cĂli. Vy jste partnerem, kterĂ˝ festival provĂĄzĂ Ĺ™adu let. VnĂmĂĄte ze svĂŠho pohledu nÄ›co, co byste rĂĄd na festivalu zmÄ›nil? Anebo naopak mĂĄte nÄ›jakĂŠ hudebnĂ pĹ™ĂĄnĂ, kterĂŠ by VĂĄm mohl festival splnit? PatĹ™Ăm mezi spokojenĂŠ obdivovatele festivalu, forma a obsah mi pĹ™inĂĄĹĄĂ velkou radost. MĂŠ pĹ™ĂĄnĂ je ĂşÄ?ast vĂce mladĂ˝ch lidĂ na koncertech. Zastavme se u VaĹĄeho byznysu. Vybudoval jste ĂşspÄ›ĹĄnou stavebnĂ spoleÄ?nost, kterĂĄ nemĂĄ o zakĂĄzky nouzi. S jakĂ˝mi vizemi hledĂte do budoucna? Vize i pĹ™ĂĄnĂ. NovĂ˝ koncertnĂ sĂĄl v naĹĄem regionu, kterĂ˝ by byl dĹŻstojnĂ˝m hudebnĂm stĂĄnkem pro nÄ›kterĂŠ koncerty (vÄ?etnÄ› festivalu LĂpa Musica). Jak hodnotĂte z pohledu VaĹĄeho oboru stav Ä?eskĂŠ ekonomiky? Je stĂĄle v dobrĂŠ kondici, anebo je na mĂstÄ› obezĹ™etnost a stĹ™Ăzlivost? ÄŒeskĂĄ ekonomika je v dobrĂŠm stavu. DĹŻleĹžitĂŠ je promĂtnutĂ tohoto stavu do vÄ›domĂ lidĂ, aby si spoleÄ?nost

uvÄ›domila nutnost podpory odvÄ›tvĂ, pĹ™edevĹĄĂm oblast ĹĄkolstvĂ a kultury.

Colours of Ostrava Concentus Moraviae

MHF LĂpa Musica

Jak ze svĂŠho pohledu vnĂmĂĄte stav ďŹ nancovĂĄnĂ kultury v ÄŒeskĂŠ republice? MÄ›l by v tĂŠto oblasti hrĂĄt dominantnĂ roli veĹ™ejnĂ˝ sektor, nebo naopak soukromĂ˝ sektor? Kombinace obojĂho s dominancĂ veĹ™ejnĂŠho sektoru. JakĂŠ jsou z VaĹĄeho pohledu klĂÄ?ovĂŠ charakteristiky kulturnĂho projektu, aby byl atraktivnĂ pro komerÄ?nĂ podporovatele? Aby se tento kulturnĂ projekt realizoval v regionu pĹŻsobenĂ naĹĄĂ ďŹ rmy, mÄ›l originĂĄlnĂ a kvalitnĂ obsah a perspektivu dlouhodobĂŠho trvĂĄnĂ. A nezbytnĂĄ hudebnĂ otĂĄzka na zĂĄvÄ›r. JakĂŠ jsou VaĹĄe tipy z letoĹĄnĂho programu? Co VĂĄs nejvĂce oslovilo? UrÄ?itÄ› koncert The Kingâ€˜s Singers v HejnicĂch, Dialog mistrĹŻ v ÄŒeskĂŠ LĂpÄ› a dalĹĄĂch 16 koncertĹŻ.

FolkovĂŠ prĂĄzdniny HudebnĂ festival Znojmo JazzFestBrno LetnĂ LetnĂĄ MoravskĂ˝ podzim Respect Struny podzimu SvatovĂĄclavskĂ˝ hudebnĂ festival Tanec Praha

Festival MHF LĂpa Musica je hrdĂ˝m Ä?lenem ÄŒeskĂŠ asociace festivalĹŻ.

LĂpa Musica se letos mimo jinĂŠ snaĹžĂ pĹ™ipomenout 30. vĂ˝roÄ?Ă sametovĂŠ revoluce a hlĂĄsĂ se k ideĂĄlĹŻm revoluce, svobody, nadÄ›je a vĂry. JakĂ˝m zpĹŻsobem rezonuje toto tĂŠma ve VĂĄs? VĹĄe souvisĂ se vĹĄĂm, avĹĄak ĂşroveĹˆ stavu svobody ve spoleÄ?nosti mĂĄ zĂĄkladnĂ vliv na ĂşroveĹˆ Ĺživota obÄ?anĹŻ.

Blues Alive

United Islands of Prague

PĹ™inĂĄĹĄĂme VĂĄm svÄ›t umÄ›nĂ czaf.cz

MHF LĂpa Musica | FestivalovĂ˝ magazĂn 2019

ROZHOVOR | MONS. JAN BAXANT

Mons. Jan Baxant:

Krása hudby zušlechťuje

„ ... dann fegt die letzte brillante Klavierphrase alle Schatten von der Tastatur.“

J E TZ T

im Buchh andel

Festival Lípa Musica letos slaví své osmnáctiny, a to i díky Litoměřické diecézi, jež skýtá řadu krásných míst, která slouží jako koncertní prostory, ale také díky ﬁnanční podpoře, o jejíž rozvoj se zasloužil Mons. Mgr. Jan Baxant, 20. biskup litoměřický. Jeho moudrost, laskavost a vlídnost je vždy konejšivá i inspirující…

Zastavme se na úvod u koncertních míst. Letos bude festival mimořádně zahájen v klášterní bazilice v Hejnicích. Jak vnímáte postavení a význam tohoto poutního místa v rámci Vaší diecéze? Pokaždé, když přijíždím do Hejnic na pastorační návštěvu v rámci mých cest po diecézi, uvědomuji si paradox daného místa hned v několika ohledech. Bývalý klášter františkánů s mariánskou poutní bazilikou je jednou z barokních perel naší litoměřické diecéze. A přitom se naší diecézi říká, že je to „kamenolom Páně“, tedy povrchně nahlíženo, že je to pustina a kamenný lom. Zvláštní je i to, že františkáni, svou vlastní povahou a řeholním charismatem, jsou značně skromní a nenároční. Neváhali budovat a opatrovat něco tak honosného, jako tamní bazilika svou přepychovou výzdobou a celým interiérem je. Neobvyklé je i místo poutního areálu. Ocitá se na okraji diecéze, téměř v zapadlém a zapomenutém kraji, uprostřed hor a lesů. Žádná lukrativní, výstavní a odevšad propojená lokalita. Ba právě naopak. Při posledních záplavách byly Hejnice téměř odříznuty od okolního světa. A právě tam, v bazilice Panny Marie a přilehlém klášteře, se vždy žilo duchovně i společensky velmi intenzivně. Tyto paradoxy jsou pro mne jistou příbuznou paralelou s kvalitní hudbou, která se nikdy nevystavuje na odiv, nevnucuje se, zůstává v ústraní, mnohá hudební literatura ani nespatří světlo světa, resp. sluch tohoto světa. Byla to opravdu šťastná volba vybrat toto poutní mariánské hejnické místo ke koncertu pro Liberecký kraj. Nově festival letos zavítá i do ústecké farnosti – arciděkanského kostela 34

Nanebevzetí Panny Marie, jehož vychýlená šikmá věž je mementem druhé světové války. Lípa Musica se však letos hlásí k připomenutí jiné dějinné události – 30. výročí sametové revoluce, návratu ke svobodě a demokracii a k ideálům naděje a víry. Jaké poselství by nám z Vašeho pohledu měl tento historický moment a jeho připomínka přinášet v dnešní době? Možná svým způsobem má válečným bombardováním nachýlená věž arciděkanského chrámu Panny Marie v Ústí nad Labem jistou souvislost se znovunabytím svobody před oněmi 30 lety. Věž kostela je, obecně chápáno, znamením a jakýmsi „vykřičníkem“, abychom pamatovali na skutečnosti nebeské a duchovní. Těmi je náš život také formován. Vynikající duchovní hodnotou je, krom jiného, právě lidská svoboda. Může se však snadno ztratit. Během uplynulých 30 let až do nynějška byla naše svoboda několikrát „na vážkách“, kývala se. Šikmá věž ústeckého kostela má nám připomínat, dle mého mínění, že lidské a životní hodnoty mohou být ohrožovány. Nejsou samozřejmostí. Již myslitel Jan Amos Komenský poznamenal, že hudba je prostředkem k výchově lidského srdce. Od ideálů je však do reálného života cesta často velmi klikatá. Vnímáte Vy osobně ve své každodenní duchovní činnosti, že hudba je skutečným přínosem k rozvoji přátelství, laskavosti, bratrskosti a přispívá ke kultivaci a evangelizaci společnosti? Skutečně, křesťanský myslitel a evangelizátor, biskup Jan Amos Komenský, vynikající postava kulturních dějin českého národa a významný vychovatel a znalec lidských srdcí a duší, dobře věděl, že se lidské srdce dá formovat rozmanitými

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

způsoby. Samozřejmě laskavostí především rodičů, učitelů a vychovatelů dětí a mládeže, ale stejně tak i zpřístupněním trvalých hodnot, jež nutně mají zásadní vliv na dospívání člověka. Mezi tyto hodnoty bezesporu patří umění hudby. Krása hudby zušlechťuje. Doprovází Vás hudba v běžném životě pravidelně i mimo. duchovní činnost? Odpočíváte kupříkladu při poslechu hudby či Vás provází při přípravách Vašich poselství? Jakým hudebním žánrům či obdobím dáváte přednost? Hudbu nepovažuji za „kulisu“ jakékoliv lidské činnosti. Ani já si ji nepouštím ve chvílích studia či příprav např. promluv a článků. Když poslouchám hudbu, medituji a promýšlím si různá témata, honící se mi hlavou a srdcem. Miluji klasickou hudbu a dávám jí rozhodně přednost před jinými hudebními žánry. Máme všichni velkou výhodu, že si žánry můžeme vybírat, aniž bychom jiné zavrhovali. Osmnáctá Lípa Musica přináší hudbu světskou i duchovní, zastavení ve svatostáncích i zámcích a divadlech. Co Vás z letošní nabídky nejvíce oslovilo? Nabídka, jako vždy, je velice bohatá a zajímavá. Žel, nemám dostatek času, abych si z ní vybral více, než jsem si už vybral. Zaujalo mne několik titulů, např.: Prague Cello Quartet, The King’s Singers, Dialog mistrů, Purgatio, Špačci ve fraku, Moravské dvojzpěvy, Mystérium. Každoročně mě oslovuje vždy zřetelná profesionalita celého festivalu Lípa Musica, mající vysokou úroveň. Je to moje velká radost, že se v terénu naší litoměřické diecéze před 18 lety něco tak krásného zrodilo a svým bohatým životem stále tak překypuje!

Mathias Husmann Präludien fürs Publikum II 99 weitere Konzert- und Operneinführungen in aller Kürze Mit künstlerischen Pressezeichnungen aus Oper und Tanz € 14,90 (D) • ISBN: 978-3-9818481-1-3

ROZHOVOR | MORAVSKÉ DVOJZPĚVY SIMONY ŠATUROVÉ A MARKÉTY CUKROVÉ

Zařazení české hudby v roce, kdy si připomínáme další významný mezník národních dějin, je zcela logické a smysluplné. Tvorba Antonína Dvořáka stojí zcela po právu v ohnisku české hudební klenotnice. Osobnost skladatele, který svou svobodomyslností, hlubokou vírou a revolučností přesáhl hranice našich zemí a významně přispěl k české osvětě po Evropě i v zámoří, stojí za to připomenout i v roce sametového výročí. Svým způsobem revoluční je i dramaturgický výběr písňového repertoáru, který je v éře velkých operních galakoncertů spíše, ač neoprávněně, popelkou. Nejen o počinu nastudování Dvořákových Moravských dvojzpěvů jsme si povídali se sopranistkou Simonou Šaturovou, světově proslulou operní divou pocházející ze Slovenska, a festivalovému publiku důvěrně známou mezzosopranistkou Markétou Cukrovou…

Markéta Cukrová:

Do dvojzpěvů jsem se zamilovala

Simona Šaturová:

Moravské dvojzpěvy mě dojímají při interpretaci i poslechu

Jste pěveckou hvězdou světového formátu s bohatým repertoárem v oblasti opery i duchovní hudby. Jaké místo zaujímá v portfoliu Vašich aktivit a zájmů písňová tvorba a jak vnímáte ze svého pohledu zájem publika o tuto oblast hudebního umění? Musím přiznat, že v mém repertoáru zaujímají písně jenom nepatrné místo. Je mi to moc líto, protože interpretovat písně je nesmírně obohacující a cizelující vaše interpretační dovednosti. Bohužel zájem pořadatelů u nás a částečně i v zahraničí stále klesá a tak intimní výpověď má v dnešním světe megakoncertů jen mizivou pozornost. Proto si nesmírně vážím možnost uvést tento krásný program na Vašem festivalu Lípa Musica. A jsem přesvědčena, že posluchači vaši dramaturgii ocení, vždyť se jedná o národní skvost, který by měl znít z pódií častěji. Váš debut na festival Lípa Musica se odehraje ve znamení Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Pocházíte ze Slovenska, jaký je Vás vztah k české hudbě? Je Vám niterně blízká, nebo dáváte přednost světovému repertoáru? Můj typ hlasu určuje samozřejmě repertoár, který je převážně světový. Já ale s dovolením považuji českou 36

a moravskou hudbu za svou, vůbec ji nevnímám jako cizí. Před nedávnem jsem poprvé zpívala Janáčkovu Glagolskou mši v Paříži a na zkouškách i koncertě jsem zažívala neznámé vibrace v mém nitru. Nic takové jsem ještě nezažila a myslím, že právě geniální hudba Leoše Janáčka rozvibrovala ty nejhlubší emoce, které máme v sobě geneticky zakódované. To žádná jiná i sebekrásnější hudba nedovede. A dmula jsem se pýchou, když ovace po tomto „našem“ díle nebraly konce. Záměr natočit a prezentovat Dvořákovy Moravské dvojzpěvy vzešel, pokud se nemýlím, od pěvkyně Markéty Cukrové. Výsledkem je krásné a ceněné album. Jak Vás osobně tento projekt oslovil po dramaturgické stránce? V roce 2015 si Moravské dvojzpěvy vybral do svého programu festival Styriarte v Rakousku a tam jsem se s Markétou setkala poprvé pracovně. Už při první zkoušce s Vojtěchem jsme si řekli, že by bylo skvělé udělat nahrávku. Interpretačně jsme si velmi blízké, muzicírujeme spontánně bez předchozí domluvy a to mě přesvědčilo, že společná nahrávka by mohla dobře fungovat. Celý projekt až k nahrávce má doopravdy na svědomí Markéta společně s Martinou Strakovou a já jsem oběma za jejich angažovanost moc vděčná. K nahrávce se přidal i televizní záznam Moravských dvojzpěvů a zájemci si jej můžou dohledat v archivu ČT.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

Máte některou část tohoto díla obzvlášť ráda? Kterou? Úplně nejraději mám píseň Hoře op. 38. Jen si na ni vzpomenu, už mám „husí kůži“. Dojímá mě při interpretaci i poslechu. Je mimořádná. Provádíte tento projekt koncertně často? Jak Vás těší spolupráce s Markétou Cukrovou a Vojtěchem Spurným? Bohužel tento program neuvádíme tak často, jak bychom si přáli. Snad se to do budoucna zlepší. Jak už jsem vzpomínala, spolupráce s Markétou i Vojtěchem je moc příjemná a už se těším, že si společně zase zamuzicírujeme. Jaké jiné projekty aktuálně rozvíjíte a jaké jsou Vaše nejbližší plány? V nové sezóně budou převažovat operní produkce, takže momentálně se připravuji hlavně na můj debut v roli Hraběnky ve Figarově svatbě. Tato opera se uvede ve velkém čtyřměsíčním projektu trilogie da Ponteho oper W. A. Mozarta v bruselské Královské opeře, kde budu zpívat kromě Hraběnky i Donnu Annu (Don Giovanni). Po návratu mě čeká Hraběnka tentokrát v nové produkci SND v Bratislavě v režii Jiřího Heřmana, na kterou se také moc těším. Nejbližší koncerty mě zavedou například do Varšavy, Kolína na Rýnem, Porta, nebo Bratislavy. Také se mi v hlavě začínají rojit nápady na nový CD projekt. Abych si alespoň touto formou splnila mé přání, bude se jednat o písňový repertoár.

Samozřejmě k ní přidá vždy i něco svého, ale v souhlase s autorovým záměrem a se znalostí dobových souřadnic.

Moravské dvojzpěvy ve vašem podání jsou nesporně krásné. Také je půvabný jejich příběh, který v literární a dramatické stylizaci známe z knížky Vladimíra Neﬀa nebo z televizního seriálu Sňatky z rozumu: jak Antonín Dvořák přišel k Neﬀům, dostal za úkol složit druhý hlas k lidovým písním, ale odmítl. Raději zkomponoval na lidové texty svou vlastní hudbu. A ty písně přitom jako by lidovým z oka vypadly… Moc by mě potěšilo, kdyby je posluchači dokázali takto vnímat. Dvojzpěvy jsou typickým dílem Antonína Dvořáka a jeho širokého hudebního srdce. Autor zachovává lidovou notu, ale zároveň k ní přidává svůj intelektuální obsah a silnou citovost. Lidovou hudbu povyšuje a zároveň hluboce respektuje. K tomuto druhu tvůrčího přístupu mám velký obdiv. Jak se vám zkoušelo v týmu Šaturová, Spurný ad.? Asi bych to neměla říkat – ale přišlo nám to překvapivě lehké. V základním pohledu na Dvojzpěvy jsme se totiž naprosto shodli: chtěli jsme vytáhnout na povrch jejich mládí, hravost a poezii. Sentiment, ladnost, melancholii, možná i jakousi historickou estetiku, jistou prostotu. Co vám spolupráce přináší? Myslím, že jsme se na vzniklé souhře všichni – zpěváci i klavírista Vojta Spurný – naučili něco důležitého o komorní hudbě. A taky o tom, že člověk má být pokorný vůči tvůrci, má hledat především jeho hudební představu.

Vybrala jste i skvělého klavíristu. Ano, klavírista je duší celého podniku. Vojtěch Spurný dokáže doprovodit zpěváka lépe, než by se doprovodil on sám. Frázuje s ním, ví o každém tónu, ví, jak dlouho se bude zpěvák nadechovat a počká s akordem. To je talent svého druhu a zpěváci vyvažují takto empatické písňové klavíristy zlatem. Při poslechu desky, která nedávno vyšla, je poznat, že jste ji natáčeli s chutí. My jsme se do Dvojzpěvů beznadějně zamilovali! Komořina je nejobtížnější disciplína v rámci klasické hudby. Vyžaduje velkou technickou i muzikantskou připravenost, hodně síly, tvůrčí energie a fantazie. A to všechno dvojnásob, pokud je autorem Dvořák. Je potřeba pečlivě číst jeho zápis, nic nepřehlédnout. Když jste dostatečně pozorní, Dvořák vás dílem přesně provede. Ve Dvojzpěvech je plno něhy, poezie, humoru. Nejsou výlučnou hudbou pro fajnšmekry, jsou naopak přístupné a srozumitelné všem posluchačům. Tak trochu o tom je i příběh Moravských dvojzpěvů. Měly ve své době nejen umělecký význam, ale i vlastenecky společenskou roli. To by nebyl Dvořák, aby napsal pouhé písničky pro slečny z bohatých rodin. Pod jeho perem vznikla záležitost, která je otiskem doby, umělecký popis druhé půlky 19. století.

Co vy osobně v nich považujete za tolik silné, že to skladatele stále „bere“? Přímočarost. V lidových textech je přímé lidské sdělení a také rázovitý, nikoliv vyumělkovaný jazyk. Už sama zvukomalba slov a jednotlivé výrazy skladatele určitě inspirují. A jak říkám, ta přímost sdělení. On ji chce, ona ho nechce, nebo obráceně. Jednoduše nastavená výchozí situace jako ze života; všichni jsme něco podobného zažili. A když se vrátím k Dvořákovi, jeho dílo je inspirováno folklórem a zároveň je intelektuální, není vykonstruované, vždy obsahuje linii sdělení, jdoucí přímo k duši posluchače. Jeho hudba je upředená složitě, ale vždy dokáže citově zasáhnout i člověka, který jde náhodou na koncert a o klasické hudbě neví nic. Kterou část kompletu máte nejraději? To vám řeknu přesně, je to posmutnělý, melancholický dvojzpěv s názvem Hoře. Zatímco velký cyklus Moravských dvojzpěvů se někdy v programech koncertů přece jen objeví, menší cykly se neuvádějí takřka vůbec. Dvořák zde napsal hlasy v těsné harmonické blízkosti. Jako dítě jsem Hoře zpívala v dětském sboru a na dlouhých dvacet let mi uvízlo v paměti. Je to jeden z kompozičních vrcholů desky. Nádherně se tu ukazuje, jak působivě dokázal Dvořák zhudebnit smutnou, zadumanou náladu. Možná proto je tak bytostně český, slovanský. zdroj: www.supraphon.cz

Dvořák není jediný a určitě ne poslední komponista, který znovu zhudebnil texty lidových písní. MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | RADIM VIZVÁRY

ROZHOVOR | MICHAL DRTINA, ŘEDITEL A MÍSTOPŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA ČESKÁ MINCOVNA A. S.

Radim Vizváry,

Michal Drtina:

největší z pierotů

Lípa Musica patří k nejlepším v regionu

Mim, choreograf, autor, dramaturg, režisér, pedagog, organizátor festivalů pantomimy i pouličního divadla, umělecký šéf uskupení MIME PRAGUE, držitel Ceny Thálie 2016 v kategorii Balet, pantomima nebo jiný tanečně dramatický žánr za herecký výkon v představení Sólo. To je jedna z nejrespektovanějších osobností mimického divadla v evropském měřítku Radim Vizváry, který má na svém kontě více než stovku představení a vystupoval téměř v celé Evropě, USA, Asii a Africe. Místo zrušeného představení Lešanské jesličky se 24. října představí v Jiráskově divadla v České Lípě. Kým jste ve své umělecké osobnosti především? Mimem. Mim není jen interpret. Je to autor, režisér, produkční, organizátor. Komplexní umělecká osobnost, která si musí svou uměleckou produkci sama zorganizovat. Nikdo nám nepíše scénáře, nemůžeme se opřít o režiséry, kteří by se věnovali výhradně pantomimě. Už za dob mých studií nás Boris Hybner vedl k tomu, abychom byli soběstační a nebyli na nikom závislí. Tahle všestrannost ze mě dělá divadelníka, který se vyjadřuje tak, jak umí. A já se umím nejlépe vyjadřovat beze slov. Mimochodem už ve vašich divadelních začátcích v Minoru ve vás odhalili „němého“ herce. V Minoru jsem začínal jako kulisák. A protože jsem měl zkušenost s loutkovým ochotnickým divadlem, dali mi na jevišti podržet loutku. Viděli, že mi to jde, začal jsem víc a víc hrát, až mě nakonec přijali do angažmá. A vyvrcholilo to tím, že vás kolegyně přihlásila na Hudební a taneční fakultu… Už v Minoru mi říkali, že mou výsadou je právě pohyb. Tam to všechno začalo. A během setkání s Borisem Hybnerem na HAMU jsem pochopil, že to tak má být. On mě nejen okouzlil svou osobností, ale odkryl mi i svět pantomimy a ukázal mi, jakou cestou bych mohl jít. To on ve vás objevil Pierota! Blíže mě seznámil s osobností Jeana Gasparda Deburau, který mě velmi zaujal svým charakterem, ke kterému jsem přirozeně inklinoval. Deburau byl křehká efemérní bytost, jež korespondovala 38

s mou osobností, a Boris Hybner mě v tom podporoval. Utvrzoval mě v tom, že touhle cestou se mám vydat. To bylo velmi důležité, protože na škole hledáte svou identitu. A díky tomu mezi námi vznikl krásný vztah Mistr a žák. S postavou Jeana Gasparda Deburau se mi vybaví klasická pantomima, kterou mám dnes spíše spojenou s jinými prostředky, třeba novým cirkusem. Deburau je v našem oboru představitel Pierota. Jeho charakter vychází z osobnosti Deburau, do té doby to byl sluha v komedii dell‘arte. Až Deburau tohoto sluhu povýšil na hlavní roli. I proto Deburau dodnes tvůrce inspiruje, i proto se k němu obraceli v padesátých letech, kdy vznikala moderní pantomima. Moderní pantomima, přelom padesátých a šedesátých let, u nás Ladislav Fialka. V souvislosti s ním se používá označení bílá pantomima. Protagonistou bílé pantomimy byl Marcel Marceau. Ten posunul do té doby používanou pantomimickou techniku do herecké divadelní podoby – přinesl na jeviště bílou masku, která je příznačná pro styl imaginární pantomimy. Jak velký je intelektuální vklad do pantomimického výstupu? S intuicí, s pocity asi nevystačíte? To vždycky říkal Boris Hybner – mim musí do své tvorby vložit intelekt. Promyslet a najít jednoduché gesto, kterému budou diváci rozumět až do archetypálních významů, není lehké. Kdybychom se omezili jen na gesta podle našeho cítění, stali bychom se abstraktními a nesrozumitelnými.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

Propojit myšlení, intelekt s pocitem a skrze gesto to dovést k jednoduchosti je právě velké umění. Mim dělá neviditelné viditelným. A k tomu nestačí jeden element. Je pantomima blízká baletu? Do jaké míry je mim zároveň tanečníkem? To nelze zobecnit. Já vnímám pantomimu spíše jako herecké umění než taneční. Když mim ovládá tanec a chybí mu herecký talent, je to prázdné. Ten člověk tančí, vytváří nějaké obrazy, které v rámci nějakého kontextu dávají jakýsi smysl, s dalšími uměleckými prostředky vytváří nějaký umělecký tvar, který už ale podle mě nemůžeme nazvat pantomimou, protože tam chybí ta esence bytosti, emoce nitra. Pro mě podstata pantomimy spočívá v tom, že skrze tělo, které je dobře připravené, tedy ovládá disciplíny, jako je tanec, akrobacie a další, a díky hereckému potenciálu vyjadřujeme myšlenku, emoci, jenom to uděláme beze slov. A díky tělu to sdělení zesílíme. Já osobně vnímám pantomimu jako hereckou disciplínu a tak k tomu na jevišti také přistupuju. Jaká je současná podoba pantomimy? Nezbytným předpokladem je propojování žánrů. V dnešní složité době, která se velmi rychle vyvíjí, už ta dřívější, romantická pantomima nestačí uspokojit potřeby diváka. Naše myšlení a komunikace se zrychlují a nedokážeme už vnímat něco tak niterného a intimního, s čím pracovali umělci dříve. Dnes už to diváky nudí. Tím se teď právě zabývám – jak přiblížit pantomimu současnému divákovi. Jistá cesta je právě v propojování žánrů.

Jste tradičním českým výrobcem a prodejcem pamětních mincí a medailí. Dvacet pět let razíte i oběžné mince pro český stát, což dává bezesporu Vaší společnosti jistotu a stabilitu. Jak hodnotíte aktuální úspěšnost Vaší společnosti? Čtvrtstoletí je vždy milníkem pro hodnocení a pohled zpět. A my se ohlížíme s hrdostí. Za námi je kus poctivé práce, řemeslné zručnosti, kvality a obchodní dovednosti. Jsme jedinou mincovnou u nás, která razí české peníze. Souběžně s vlastním emisním plánem razíme pro Českou národní banku také pamětní stříbrné a zlaté mince. A to je pro nás obrovský závazek – udržet maximální možnou kvalitu a přitom být dostatečně ﬂexibilní, tak, jak jsme si s ražbou českých peněz nastavili. Stojíme v tomto ohledu v jedné linii s prestižními evropskými i světovými mincovnami. Náš obrat již znatelně přesáhl miliardu, a to je také významný milník v životě ﬁrmy se stovkou zaměstnanců. S veškerým respektem se považujeme za úspěšnou společnost a hodnocení třetích stran tomu také odpovídá. Jak velký je zájem o pamětní mince a medaile mezi českou i zahraniční klientelou? Z odpovědi na předchozí otázku je patrné, že zájem je mezi lidmi značný, a to nejen mezi sběrateli a investory, ale i běžnou populací a turisty. Máme zajímavé sběratelské série i jednorázové emise. Zájemci

si vyberou z ryzího stříbra, ryzího zlata, ale i platiny, do které umí razit jen málokdo. Naši klientelu nedělíme na domácí a zahraniční, vážíme si každého zákazníka. Dnes si klient koupí například repliku historické pohlednice s půlgramovou zlatou mincí, ale zítra se rozhodne investovat systematicky a založí si u nás spoření do fyzického zlata. Do portfolia svých aktivit jste v loňském roce zařadili i podporu festivalu Lípa Musica. Jaký význam přikládáte podpoře kultury a co je pro Vás v této oblasti klíčové? Myslím, že je to logické, věnovat se kultuře v širším kontextu. Na našich mincích a medailích najdete významné kulturní památky, významné osobnosti ze světa kultury a umění, hudbu nevyjímaje. Každý náš výrobek je také malým uměleckým unikátem vetknutým do kovu. Vlastně oba „děláme“ totéž, byť každý jiným způsobem. Vy přinášíte hluboké zážitky, my hmatatelné dílo. Z jeho výtěžku můžeme podpořit i kulturní projekty či charitativní akce. Čím Vás festival Lípa Musica nejvíce oslovil a proč jste se rozhodli podporovat právě ten? Festival Lípa Musica patří k nejlepším v regionu v klasické hudbě. Každý rok přinášíte atraktivní program, kde si vybere i ten nejnáročnější posluchač a který pak rozešlete do širokého okolí. Na hudbě je skvělé, že nepotřebujete vysvětlení či překlad, stačí ji vnímat. Ať už sedíte uprostřed

zříceniny kláštera Oybin v Německu a Pražské kvarteto hraje Čajkovského či Sinatru, nebo si v Hejnicích užíváte skvělých The King’s Singers, či posloucháte dětský liberecký Severáček v Žitavě. Velmi se nám zamlouvá celkový koncept festivalu. Jakou roli hraje klasická hudba a kultura obecně ve Vašem osobním životě? Patřím ke generaci, pro kterou byla vážná hudba běžnou součástí života a moji rodiče jejími nadšenými konzumenty. Své nadšení přenesli i na mne a především mé dvě sestry, které v hudbě dlouhá léta aktivně působily a působí, například v České filharmonii nebo na Pražském jaru. Pro mne je každý koncert, bez ohledu na renomé protagonisty, vítanou příležitostí k odpočinku. Tím víc, čím méně okázalá je jeho režie. Co Vás zaujalo v letošním osmnáctém festivalovém programu a na jaký z koncertů se vypravíte? Protože jsem již před léty propadl kouzlu jižní Evropy, jejímu životnímu stylu a temperamentu (není to jen o skvělém jídle :-)), nenechám si ujít benefiční koncert pro Nadační fond Ozvěna, který se odehraje za zvuku flamencových kytar v českolipském Jiráskově divadle. Také Lešanské jesličky na motivy balady Františka Hrubína slibují nevšední zážitek vnímaný hned několika smysly. Bude to balzám na duši v dnešním uspěchaném světě!

zdroj: Týdeník Rozhlas, Alena Sojková

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | MIROSLAV SEKERA

Klasika na dosah po–pá 16.00–20.00

Miroslav Sekera:

Koncertní večer / st 20.00

Snažím se vyprávět

D-dur vaše tónina Klasická hudba 24 hodin denně.

posluchačům skrze hudbu

příběh…

Opera / ne 16.00

Jednou z populárních věcí, která je ve spojitosti s Vámi připomínána, je skutečnost, že jste jako dítě díky svému talent pro hru na klavír i housle ztvárnil malého Amadea Mozarta ve Formanově ﬁlmu Amadeus. Máte z natáčení nějaké vzpomínky? Nějaké se najdou. Jedna za všechny… Velmi si vážím darované a podepsané knihy, pojednávající o Mozartově životě, hercem F. Murray Abrahamem, který tak famózně ztvárnil skladatele A. Salieriho. Co považujete za klíčové momenty Vaší dosavadní kariéry a s jakými ambicemi hledíte do budoucna? Jaké jsou Vaše sny a plány, pokud se o ně chcete se čtenáři podělit? Jeden velký sen se přeci jenom v tomto roce splní. Opět si zahrát druhý klavírní koncert B dur J. Brahmse v rámci mezinárodního hudebního festivalu v Karuizawě v Japonsku. Dle mého názoru je tento koncert jeden z nejkrásnějších. Jinak

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

mě těší jakýkoliv smysluplný a poctivě odehraný koncert, kdy cítím, že jsem zasáhl city posluchačů. Vaše koncertní výkony jsou vysoce ceněny pro Vaši muzikálnost, soustředěnost a hluboký ponor. Co Vy sám považujete za nejdůležitější z hlediska interpretace? Vyprávět posluchačům skrze hudbu příběh, který je osloví a ve který uvěří. Jak přistupujete k interpretaci děl ve vztahu k vlastní partituře a skladatelskému záměru? Jste zastáncem absolutní věrnosti notovému zápisu, nebo do interpretace vtiskáváte svůj vlastní přístup a pohled na ten který kus s ohledem na vlastní zkušenost, znalosti apod.? Pochopitelně, že zápis autora je svatá věc, která se dá ovšem někdy i různě interpretovat. A pokud jsou odchylky v intencích vkusu příslušného slohu, nemám s tím žádný problém. Představte si, že by interpreti hráli zcela totožně. Větší nudu si neumím představit.

Sonáty b moll Fryderyka Chopina.

d-dur.rozhlas.cz

Magdalena Kožená

Na šluknovském recitálu se však budete prezentovat sám v janáčkovsko-chopinovském programu. Jaký hudební styl / epocha / skladatel je Vám obecně nejbližší a co Vás vedlo k výběru festivalového programu? Ředitel festivalu Martin Prokeš mi dal ve výběru skladeb volnou ruku, projevil však přání, aby zazněla alespoň jedna skladba Leoše Janáčka. Skladatelova neřízená emotivnost ruku v ruce s naší slovanskou poetičností je geniální. Podobně to vnímám konkrétně u první věty

Od Claudia k Ludwigovi so 16.00

Poslouchejte přímo ve své televizi nebo přes digitální rádio DAB, internet a wiﬁ.

Návrat na šluknovský zámek nemůže být jiný než klavírní. Nádherné prostory zrekonstruované renesanční dominanty nejsevernějšího města v Čechách ukrývají jako jedny z mála v našem regionu koncertní nástroj velmi dobré kvality. A i volba, koho za něj posadit, byla letos nasnadě. Výjimečný klavírní virtuos Miroslav Sekera, který se těší velkému uznání v odborných kruzích, je častým koncertním partnerem současného uměleckého garanta Josefa Špačka. Nechat vyniknout jeho umění sólově však bylo Špačkovým přáním, a proto se 25. října můžete těšit na působivý klavírní recitál, který představí díla Janáčka a Chopina. V letošním roce je naším uměleckým garantem Josef Špaček, se kterým velmi často vystupujete. Jaký je Váš umělecký vztah a čeho si na Josefu Špačkovi nejvíce vážíte? S Josefem Špačkem spolupracuji osm let. Netřeba zmiňovat jeho výjimečné umělecké úspěchy. Ovšem co je úchvatné, že stále Josef zůstává milým a skromným člověkem. Na naše společné koncerty se velmi těším, na pódiu mě vždy dokáže inspirovat a strhnout k maximálnímu výkonu.

Víkendové dopoledne 8.00–12.00

jsou vaše oči do světa klasické hudby nové zážitky seriózní informace Kontakt a předplatné: nakladatelství Muzikus, Novákových 6, 180 00 Praha 8 e-mail: infoh@muzikus.cz, tel.: 266 311 701, 266 311 703, fax: 284 820 127

www.casopisharmonie.cz

ROZHOVOR | FRANTIŠEK JANOŠKA

František Janoška:

Na našich koncertech koluje

nadpřirozená energie

a povzbuzovali nás v tom, abychom šli vlastní cestou a společně vytvořili něco nového. A tak jsme se v roce 2013 spojili jako tři bratři ještě s naším švagrem Juliem Darvasem, který se do naší rodiny přiženil, setkali jsem se a poslechli i naše vnitřní hlasy, a tak vznikl Janoska Ensemble. Pocházíte, až na Vašeho švagra z Bratislavy, ale zakotvili jste ve Vídni. Bylo to výjimečné kulturní zázemí této dunajské metropole, co Vás k tomuto rozhodnutí přivedlo, nebo něco jiného? Do Vídně jsme šli na studium a velmi jsme si ji oblíbili. Je to takové multikulturní centrum, které velmi ovlivnilo naši hudbu. Vycházíme z klasické hudby, ale spojujeme ji i s jinými žánry, jako je jazz, pop a všelijaké tradiční hudby a v tom nás právě Vídeň velmi ovlivnila. Já jsem tu i zůstal a žiji zde už 13 let. A Julius Darvas také. Ondřej a Roman se před pár lety vrátili do Bratislavy, protože je velmi blízko. Většinou trávíme čas ve Vídni, neboť tady zkoušíme a odtud létáme do celého světa na koncerty.

Letošní ročník festivalu vyvrcholí mimořádným hudebním svátkem. Po letech úvah se nám konečně podařilo pozvat fenomenální ansámbl původem ze Slovenska, který díky svým neobyčejným virtuózním schopnostem, přirozené muzikalitě a inovativnímu přístupu ke klasické hudbě získal celou řadu ocenění, o kterých se jiným ani nesní. Zlatá deska hned pro první nahrávku souboru nebývá v hudebním světě pravidlem. Janoska ensemble však svým hudebním uměním ohromil svět a nyní brázdí všechny kontinenty s více jak stovkou vystoupení ročně. 26. října bude jejich zastávkou i Nový Bor, kde se „Beatles klasické hudby“ představí se svým vášnivým Janoska Stylem. Nejen o tom jsme si povídali s klavíristou Františkem Janoškou.

Uvádíte, že Váš úspěšný ansámbl je již šestou hudební generací a Vy s úctou tuto rodinnou tradici dále rozvíjíte. Nalezneme mezi Vašimi předky podobně úspěšné profesionální umělce, kteří se vepsali do hudební historie jako Vy? V naší rodině byli velmi talentovaní a dobří muzikanti už v minulosti, ale my jsme první generace, která zaznamenala světový úspěch. Učili jsme se od svých rodičů a prarodičů, kteří nám toho dali velmi mnoho. Naučili nás různé hudební techniky, seznámili nás s rozličnými žánry, které se běžně na vysokých školách nevyučují. A my jsme tak měli možnost spojit tyto dva světy, protože na vysokých školách ve Vídni či Bratislavě jsme se naučili 42

vše o preciznosti a klasické hudbě a na druhé straně z domova jsme načerpali věci, které se na škole člověk nenaučí. Prošli jste klasickým hudebním vzděláním na prestižních školách a mezi Vaše působiště patřily i takové mety, jako je orchestr Vídeňské státní opery, potažmo Vídeňská ﬁlharmonie. Byla to pro Vás dopředu plánovaná zkušenost s vidinou seberealizace ve vlastním ansámblu, nebo myšlenky na to založit rodinnou skupinu přišly až později? A co Vás k tomuto kroku přimělo? My jsme spolu od malička hráli hudbu a už tehdy se vytvářel ten náš tým. Vyrůstali jsme v takovém prostředí,

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

kde celých dvacet čtyři hodin bylo prakticky jen o hudbě. Potom se však naše cesty rozdělily a každý šel svým vlastním směrem. Někteří z nás byli ve Vídeňské ﬁlharmonii, nebo v orchestru Vienna Art apod. Já jsem působil třeba s Annou Netrebko a jinými velkými umělci, ale i sólově. V našem hudebním světě a v našich kariérách nám ale stále něco chybělo, a to bylo to naše rodinné hudební spojení, hudební volnost a improvizace, kterou v klasické hudbě vytváříme. A toho jsme nedokázali dosáhnout s žádným z jiných ansámblů. Chybělo nám to, jak jsme spolu jako malí hráli. A i naši kolegové, jako Julian Rachlin, Mischa Maisky i Anna Netrebko, kteří nás slyšeli hrát společně, nám stále říkali

Co pro Vás bylo oním rozhodujícím momentem / úspěchem, který Vás katapultoval na výsluní hudebního světa? Podle mě je to tím, že když člověk vytvoří něco nového, tak si ho všimne celý svět. A teď nechci, aby to znělo vychloubačně, ale vycházím z toho, co o nás píše kritika a jak o nás hovoří okolí. Klasická hudba je svým způsobem stále stejná, posluchač poslouchá to samé, jen interpret je jiný. U nás je to o tom, že si tvoříme vlastní aranžmá a kompozice, a hlavně jde o improvizaci. Ta se v podstatě z klasické hudby vytratila. Dříve v baroku, u Johanna Sebastiana Bacha, který byl největší improvizátor, ale i u Mozarta, Paganniniho, Liszta byla improvizace stěžejní. A protože my jsme k tomu byli vedeni od malička a máme k improvizaci cit, tak se snažíme ji do klasické hudby navracet. A na našich koncertech si to posluchač velmi vychutná. Každý náš koncert je jiný, něco je vždy nové, jiné, závisí to také na naší náladě, na publiku a jeho reakcích, a to nás potom posouvá dál. A je to vždy

nové. Improvizace, která je napsaná, už není improvizace… A proto si myslím, že jsme dosáhli úspěchu, protože ne mnoho klasických umělců zvládá improvizaci, ačkoli se tím třeba i prezentuje. Naším nejsilnějším bodem je to, že na jedné straně máme improvizaci a na druhé virtuozitu a perfekci. Každý z nás studoval u předních profesorů, Ondřej u Borise Kuschnira, který si studenty vybírá po celém světě. Roman u Pavla Vernikova, já u Rolanda Kellera, Julius u Aloise Posche, který je též legendárním kontrabasistou. To znamená, že posluchač nebo umělec, protože velmi mnoho z nich chodí na naše koncerty se inspirovat a vychutnat si naši hudbu, přijde na náš koncert a dostane něco úplně nového. Na jedné straně preciznost, perfekci, virtuozitu a na druhé straně něco, co ještě doposud neslyšel, což je dílem improvizace, a také strašně velkou energii, kterou ze sebe vydáváme během každého koncertu. Váš jedinečný hudební styl je zjednodušeně řečeno postaven na nevyčerpatelné kreativní energii a hudební vášni. Kde čerpáte inspiraci a kde energii při Vašem nabitém koncertním kalendáři? Naší oporou je určitě rodina, která nás velmi povzbuzuje, a to je velmi důležité, aby umělec měl doma vše v pořádku a mohl se hudbě naplno věnovat. Rodina na druhé straně musí chápat, že je to naše vášeň. A pokud ho povzbuzuje, tak je to velmi velká pomoc. Ale například pro mě osobně, před koncertem, pokud jsem trochu smutný, nebo mám nějaký problém, jsem trochu nemocný, a pak přijdu na pódium, zavřu oči a soustředím se na hudbu a najednou mezi námi a naším publikem koluje doslova nadpřirozená energie. A to nejen mně dává strašně moc energie a jak to mezi námi koluje v sále, to je opravdu velmi krásný pocit. Mezi námi a publikem není žádní stěna, což většinou na klasických koncertech trochu cítíte, že je jakási bariéra mezi umělcem a publikem. A to u nás, soudě podle reakcí po koncertech, není. V Novém Boru představíte svůj velice ceněný projekt Janoska Style,

který je jistým stylem osobitého, vášnivého a inteligentního crossoveru postaveném na neoddiskutovatelném řemeslném mistrovství. Jak byste jej našim posluchačům vlastními slovy přiblížili? Jaké je poslání Vašeho souboru? Na festivalu představíme program z naší první nahrávky, která dostala ve velmi krátkém čase zlatou desku. Bylo to velmi potěšující až neuvěřitelné i pro naše vydavatelství Deutsche Grammophone, že ansámbl, který předtím žádnou nahrávku nevydal, hned napoprvé takto uspěje. Jsme z toho velmi nadšení. Je to v podstatě taková naše vizitka, výběr. Program obsahuje klasické virtuózní skladby v našich úpravách, například předehru ke Straussovu Netopýrovi, Liebeslied Fritze Kreislera nebo Fantazii Carmen, která je velmi těžká… jsou tam krásné skladby, jako Meditace Thaïs, tango od Astora Piazzolly, ale také vlastní skladby, které píšu většinou já a bratr Roman. A to jsou většinou skladby, které jsou věnované našim dětem, třeba skladba, kterou jsem věnoval svému synovi Amadeovi, které mu je nyní pět let a je velmi talentovaný, hraje na klavír i housličky, to je skladba Rumba pro Amadea. Roman napsal skladbu pro svoji dceru, která se jmenuje Melody, a je to Melodie pro Melody :-). Program končí skladbou Paganinoska, což je naše úprava na 24. Capriccio, které je velmi populární po celém světě. Tato skladba má v našem podání miliony zhlédnutí na internetu a je to opravdu naše srdcovka, kterou často uvádíme i v našem novém programu Revolution jako přídavek. Často už se nám stává, že si publikum samo na koncertech říká, které skladby by chtělo slyšet. A to je pak opravdu úplně jiná atmosféra, než na klasických koncertech. Jak probíhají zkoušky na Vaše koncerty a nové projekty? Jste precizními umělci, kteří svědomitě a dlouho nacvičují, nebo mezi Vámi funguje rodinná chemie a pokrevní porozumění natolik samozřejmě, že to není tolik potřeba? Určitě u nás i rodinná chemie funguje, ale nám je naše práce velmi blízká a dáváme do ní veškerou

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

ROZHOVOR | LUBOMÍR PAROHA

ROZHOVOR | FRANTIŠEK JANOŠKA

energii, takže i přípravy bereme velmi vážně, takže zkoušky a příprava na koncerty jsou stoprocentní a každý z nás k tomu přistupuje velmi profesionálně. Příprava u nás probíhá tak, že se potkáme na zkouškách, vybereme si jednu skladbu a začneme spolu tvořit. A většinou ty nejlepší nápady na nové věci vznikají na našich zkouškách, já to zapíšu, ale necháváme tam prostor pro improvizaci, takže konečná podoba vzniká až na pódiu. U nás to funguje tak, že přibližně 70 % je zapsáno v notách a 30 %, někdy více, někdy méně, je volná improvizace. Takže máme hlavní strukturu celé skladby a pak jsou místa, kde se improvizuje. Dobře to ilustruje i naše nová nahrávka, která se jmenuje Revoluce, protože jsme chtěli v podstatě udělat revoluci v klasické hudbě. Inspirovali jsme se skupinou Beatles, se kterou, myslím si, máme mnoho společného. Celá idea vznikla v letadle z Asie do Vídně, kde jsme se dívali na dokument právě o Beatles a uvědomili jsme si, že máme mnoho společného, nejen že jsme čtyři, ale i to, jak spontánně tvoříme hudbu. Na nové CD jsme se rozhodli zařadit i tři jejich skladby. Hlavně ale vše vzniklo ve studiu, podobně jako Beatles jsme nahrávali v Abbey Road v Londýně. Společně jsme muzicírovali a tím jsme vytvořili naše úpravy jejich písní. Nic jsme neměli dopředu napsané, neměli jsme žádné úpravy a kompozice, jak to obvykle u nahrávání bývá, ale u nás to bylo tak, že jsme šli do studia, zavřeli oči, vypli světla, naladili jsem se na jednu frekvenci a začali jsme spolu muzicírovat. Jaké cíle a plány máte před sebou? Čeho byste s ansámblem chtěli dosáhnout? Aktuálně je naším splněným cílem vydání druhého CD, před nedávnem jsem dopsal naši symfonii – Janoska Symphony – to byl také jeden velký cíl. Už jsme ji dokonce prezentovali i v Musikvereinu s Vídeňskými symfoniky a v Graﬀenegu a doufám, že s ní přijedeme i do Čech. Nyní komponuji Rapsodii pro Esterházovce, která bude mít za pár týdnů premiéru. Aktuálně jsme dostali cenu Alberta Schweitzera ve Zlatém sále Musikvereinu, na což jsme velmi hrdí. Hrajeme okolo stovky, sto dvaceti koncertů ročně na čtyřech kontinentech a naším cílem je co nejvíce ukázat světu náš Janoska Style. Dáváme také hodně mistrovských kurzů, učíme improvizaci a volnějšího přístupu v klasické hudbě, aby hráči uměli dát najevo své emoce a nitro. Právě jsem se vrátili z asijského turné, nyní se chystáme na Menuhinův festival do Gstaadu… takže šířit Janoska Style, to je náš cíl. Já osobně jsem si svůj sen už splnil, aby fungoval rodinný život i hudební byznys, a jsem velmi šťastný, což je to nejdůležitější. 44

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

Lubomír Paroha:

Cením si profesionality a vysoké umělecké úrovně Mezi děčínskými partnery festivalu dominuje již po léta regionální rodák RNDr. Lubomír Paroha, jednatel a senior partner společnosti Ascend s. r. o., která se zabývá strategickým a finančním poradenstvím v oblasti životního prostředí. Filantrop, jehož poznávacím znamením je vždy elegantní motýlek, je i s chotí častým festivalovým návštěvníkem, a proto jsme i jej vyzpovídali v letošní partnerské rubrice. Festival Lípa Musica se s velkým poděkováním těší Vaší podpoře již řadu let. Co Vás k tomuto kroku před lety přimělo, čím je pro Vás tento festival specifický a přitažlivý? O festivalu Lípa Musica jsem se kdysi dozvěděl zcela náhodně od přátel a bylo to pro mě jako blesk z čistého nebe. Oslovilo mě spojení klasické hudby, navíc podbarvené důrazem na hudbu duchovní, s propagací často málo známých míst severních Čech. Cením si profesionality Vás organizátorů a trvale vysoké umělecké úrovně festivalu. Velkou roli hraje i to, že jde o festival regionální, orientovaný na severní Čechy, místo kde jsem se narodil, strávil téměř celý život a které mám rád. Věnujete se podpoře i jiných kulturních projektů, pokud ano, jakých? Jak moje rodina, tak i společnost Ascend s. r. o. ve které jsem partnerem, máme další sponzorské aktivity, ale považujeme za správné o nich nemluvit. Jak vnímáte situaci financování české kultury v regionálním měřítku? Domníváte se, že je angažovanost a zájem ze strany soukromého sektoru dostatečný? Nebo vnímáte, že by zásadní roli v této úloze měly spíše sehrávat veřejné rozpočty?

Nejsem odborník, ale myslím, že to s ﬁnancováním kultury v regionálním měřítku v Čechách a na Moravě vůbec není zlé. Jsem přesvědčen, že by se jak veřejný, tak podnikatelský sektor měly doplňovat, nemluvě o roli soukromých osob. Ostatně na příkladu festivalu Lípa Musica je to velmi dobře vidět. Vaší doménou je však oblast životního prostředí a poradenství pro veřejnou i soukromou sféru. Jak se daří Vaší společnosti a s jakými výzvami se aktuálně potýkáte? Chvála Bohu se nám daří přiměřeně dobře. Naší specializací je především poradenství v ochraně ovzduší a v této oblasti se dlouhodobě snažíme poskytovat kvalitní služby s vysokou přidanou hodnotou. Vrátíme-li se k hudbě, jakou roli hraje hudba a kultura obecně ve Vašem osobním životě? Jaké žánry v oblasti hudby jsou Vám nejbližší? Hudba a knihy jsou pro mne prostředkem ke zklidnění a útočištěm, když je mi nejhůře. Několik vypjatých chvil svého života jsem překonal i díky Dvořákovu koncertu pro violoncello h-moll. Vedle klasické hudby poslouchám podle nálady cokoliv, co mě osloví.

Od modlitby Avenu Malkeinu s Barbarou Streissand až k bretoňské námořnické odrhovačce Tri Martolod v podání Alana Stivella. Jaký koncertní zážitek Vám za dobu spolupráce s festivalem nejvíce utkvěl v paměti a rád na něj vzpomínáte? Rád bych uvedl dva: vystoupení Pavel Haas Quartet v České Lípě v roce 2016 v až intimním prostředí Centra textilního tisku a koncert Ensemble Inégal v roce 2017 v nově zrekonstruovaném konojedském kostele. Co Vás zaujalo z letošního osmnáctého festivalového programu a na jaké z koncertů se těšíte? Když jsem procházel letošní program festivalu, abych si ujasnil své priority, napočítal jsem hned devět koncertů, které bych chtěl navštívit :-). Obávám se však, že to nebude z časových důvodů možné. Nechtěl bych však přijít o zahajovací koncert King‘s Singers v Hejnicích, mystické hudební vize Hildegardy von Bingen v klášteře St. Marienthal v Německu a dialog lidského hlasu souboru Schola Gregoriana Pragensis a violoncellových strun Jiřího Bárty v Ústí nad Labem.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

FESTIVALOVÁ MÍSTA

architektonické Ústecképerly Letošní festivalová ústecká kapitola představí hned dvě nová koncertní místa, jimiž budou architektonicky velmi zajímavé a cenné svatostánky v Ústí nad Labem a Teplicích. Kostel se šikmou věží v Ústí je evropským, ba světovým unikátem. Architektonický skvost však představuje i teplická novorománská bazilika, která dnes již sakrálním účelům neslouží a je vyhlášenou kavárnou a galerií v celém regionu.

Kostel se šikmou věží Za fotograﬁemi, na kterých turisté podpírají nakloněnou věž, není potřeba jezdit až do Toskánska. Rovnocennou raritu nabízí i kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem, jehož věž je čtvrtou nejnakloněnější věží v Evropě. Římskokatolický arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je veřejnosti znám spíše pod názvem kostel se šikmou věží, leží v centru města a patří mezi nejvýznamnější památky. První písemné zmínky pocházejí z roku 1249. Za husitských válek byl několikrát poničen požárem a obnova trvala až do roku 1530. Dnešní podobu získal na konci devatenáctého století, kdy by přestavěn v novogotickém stylu podle návrhu architekta a stavitele svatovítské katedrály Josefa Mockera. Při americkém bombardování města

ŠPAČCI VE FRAKU po/30/9/19h Teplice, Bartholomeus Gallery Café Josef Špaček s rodinou Josef Špaček ml. – housle Jana Špačková – příčná ﬂétna Jakub Špaček – klavír Josef Špaček st., Petr Špaček – violoncello Eva Špačková – mluvené slovo Mozart | Suk | Ysaÿe | Poulenc Kodály | Händel | Beethoven ad.

v roce 1945 byla stavba silně poškozena a došlo k vychýlení pětašedesátimetrové věže od kolmé osy téměř o dva metry. Podle posledního měření se odchylka za šedesát let zvětšila o další tři centimetry. Jelikož ale bomby zničily vnější schodiště ke zvonici, je v posledních letech připravován nákladný projekt, který by věž měl zpřístupnit zvenku pomocí lávky a dřevěného schodiště. Odchýlení od osy není možné běžným okem zaregistrovat, člověk by musel stát v dostatečné vzdálenosti. Odklon věže připomíná dnes dlouhá kovová šipka ve směru nachýlení věže s vyraženým nápisem: Odklon věže 200,9 cm. A mimochodem – nejšikmější věž v Evropě má románský kostel v německém Suurhusenu. Čtyřiadvacet metrů vysoká věž je vychýlená od své osy o 5,17 stupně.

Mírový kostel Apoštola Bartoloměje Kostel svatého Bartoloměje se nachází poblíž centra lázeňského města Teplice a byl postaven v druhé polovině 19. století v pseudorománském slohu. Stavba byla realizována z podnětu pruského krále Bedřicha Viléma IV. podle návrhu architekta Friedricha Augusta Stülera v letech 1861–1864 a zasvěcena apoštolu Bartoloměji. Traduje se, že král dokonce vlastnoručně pořídil několik skic, které architekt ve svém návrhu respektoval. Pro Stülerovy sakrální stavby je typické využití principů převzatých ze starokřesťanské architektury. Stavba je koncipována jako novorománská cihlová trojlodní bazilika s otevřenou arkádou před vstupem a hranolovou věží v boku průčelí na vysoké kamenné terase. Styl starokřesťanské

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2019

DIALOG LIDSKÉHO HLASU A STRUN ne/13/10/17h Ústí nad Labem, kostel Nanebevzetí Panny Marie Jiří Bárta – violoncello Schola Gregoriana Pragensis David Eben – umělecký vedoucí gregoriánské chorály | zpěvy rané polyfonie | Bach | Gubajdulina Graham | Pärt

baziliky je patrný nejen v typu stavby, ale především v propracované ornamentální výzdobě. Sedmipodlažní věž kostela ve formě italské kampanily byla dokončena až roku 1882 podle plánu stavebního rady Ludwiga Persia z Berlína. Kostel byl postaven především pro vzmáhající se evangelickou obec v Teplicích a četné lázeňské hosty augspurské konfese. Když po druhé světové válce museli němečtí obyvatelé neslavně opustit Československo, připadl kostel Církvi československé husitské, která jej pojmenovala kostelem Prokopa Holého. Už roku 1965 ale sbor neměl dost peněz na údržbu a kostel připadl městu, které jej prodalo do soukromých rukou. Dnes v nově zrekonstruovaných prostorách sídlí Bartholomeus GALLERY & CAFÉ, údajně nejkrásnější kavárna nejen v Teplicích.

BENEFIČNÍ KONCERT PRO OZVĚNU

Café del Mundo: Beloved Europa Jan Pascal, Alexander Kilian – ﬂamencové kytary (Německo)

Lípa Maecenaria MECENÁŠSKÝ KLUB MHF LÍPA MUSICA

letos již po čtvrté

t n e v d A

s Ozvěnou

pátek 13. prosince, 14.00–19.00 sobota 14. prosince, 10.00–19.00 Centrum textilního tisku, Česká Lípa

23. listopadu, 19.00 | Jiráskovo divadlo, Česká Lípa Vstupenky v ceně 300 Kč je možné zakoupit ve festivalovém předprodeji a na: www.lipamusica.cz Výtěžek bude použit na pomoc dětem s trvalou ztrátou sluchu. Děkujeme vám.

Za léta fungování spolku ARBOR se ukazuje, že skupina dárců je pro ﬁnancování MHF Lípa Musica naprosto klíčová, má velký potenciál a zaslouží si zvláštní péči. Proto vznikl klub mecenášů, který se pro své názvosloví inspiruje významnými osobnostmi hudebních mecenášek historie a jehož cílem je vytvořit společenství příznivců podporujících MHF Lípa Musica a další aktivity spolku ARBOR, kteří se aktivně podílejí na jejich rozvoji a současně mají možnost získat za svoji podporu i nadstandardní beneﬁty. Brány Klubu mecenášů jsou otevřeny všem, kterým není lhostejný vývoj hudební kultury v severočeském regionu, a to bez ohledu na výši příspěvku.

Ve kterých oblastech dary členů Klubu mecenášů pomohou: – zajištění mimořádné programové a interpretační kvality pořádaných koncertů; – podpora nastupující generace mladých talentů a rozvoj edukačních aktivit pro děti a mládež; – propagace české hudby v rámci česko-německého kulturního dialogu; – oživování kulturních center regionu. Klub mecenášů nabízí čtyři kategorie členství, jejichž název je odvozen od jmen osobností významných mecenášek historie a které jsou odstupňované podle výše podpory a poskytovaných výhod. Dosavadně fungující platforma Sanamus Musica sdružující dárce z řad lékařů zůstává zachována a stává se součástí nového mecenášského klubu.

Výtěžek bude použit na pomoc dětem s trvalou ztrátou sluchu.

Těšíme se na vás.

Těšíme se na setkání s vámi v předvánočním čase.

Nadační fond ozvena.org

vánoční trh s ručně vyráběnými dárky pro vaše blízké tradiční tvořivé dílničky pro děti svařené víno a domácí nealko punč cukroví zpívání vánočních koled ručně vyráběná bylinná mýdla z farní mýdlárny Koukol ve Volfarticích obchůdek U Květu lipového

V oboru hudby patříme mezi pět světových mocností. To samo o sobě je zavazující. Důvod, proč podporovat exkluzivní projekty významné pro národní kulturu a její rozvíjení ze soukromých zdrojů, je navíc umocněn tím, že veřejným institucím se často na podporu výjimečnosti nedostává zdrojů, protože kulturní politika jejich zřizovatelů je často plošná a prakticky bez významnějších kvalitativních ambicí. JUDr. Pavel Smutný, president Nadačního fondu BOHEMIAN HERITAGE FUND

Nadační fond Ozvěna

Za laskavé podpory:

„Ozvěna vzniká tam, kde je překážka a velký prostor…“

Pauline

Naďa

Jeanette

Elizabeth

výše daru 1.500 Kč +

výše daru 10.000 Kč +

výše daru 30.000 Kč +

výše daru 100.000 Kč +

Nadační fond Máte-li také zájem podpořit MHF Lípa Musica a stát se členem našeho mecenášského klubu, budeme rádi, pokud nás kontaktujete na tel. čísle: +420 608 111 973 nebo e-mailu: martin.prokes@lipamusica.cz.

Finanční partneři:

Medální partneři:

Podporovatelé festivalu

Květinářství U Podloubíčka

Otto Žítek – ELOS

Pořadatel:

Vstupenky na koncerty festivalu jsou k dostání ve festivalové kanceláři, ve vybraných koncertních místech, síti Colosseum Ticket nebo na www.lipamusica.cz

www.lipamusica.cz

lipamusica

PROGRAM 18. ROČNÍKU MEZINÁRODNÍHO HUDEBNÍHO FESTIVALU LÍPA MUSICA Revoluce, svoboda, naděje, víra

23/8–26/10/2019 ZA SVITU LUNY / prolog pá/23/8/20 a 22 h | Oybin, zřícenina gotického kostela Prague Cello Quartet THE KING’S SINGERS Koncert pro Liberecký kraj / zahajovací koncert út/17/9/19 h | Hejnice, kostel Navštívení Panny Marie The King‘s Singers Severáček SEVERÁČEK pá/20/9/19 h | Žitava, kostel sv. Jana HUDBA STŘEDOVĚKÝCH KLÁŠTERŮ so/21/9/19 h | St. Marienthal, cisterciácký opatský klášter Tiburtina ensemble Margit Übellacker – dulce melos Hana Blažíková, Barbora Kabátková – středověké harfy DIALOG MISTRŮ po/23/9/19 h | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Noah Bendix-Balgley, Josef Špaček – housle PURGATIO ne/29/9/19 h | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Kchun: Martin Prokeš – tenor, Marek Šulc – baryton Igor Orozovič – umělecký přednes Rudolf Živec – videoart, Atila Vörös – živá kresba světlem

Změna programu vyhrazena.

PAN ORCHESTR svatováclavský koncert so/28/9/19 h | Česká Lípa, kostel Mistra Jana Husa Alexander Hrustevich – akordeon

ZÁPISNÍK ZMIZELÉHO so/5/10/19 h | Česká Lípa, Biberova kaple Jaroslav Březina – tenor, Eliška Weissová – mezzosoprán Anna Trahová, Jana Kubicová, Petra Vondrová – trio ženských hlasů, Martin Kasík – klavír MORAVSKÉ DVOJZPĚVY st/9/10/19 h | Děčín, Zámek – Knihovní sál Simona Šaturová – soprán Markéta Cukrová – mezzosoprán Vojtěch Spurný – klavír MYSTÉRIUM pá/11/10/19 h | Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Julia Schröder – barokní housle Lautten Compagney Berlin: Gerd Amelung – cembalo, pozitiv Mara Miribung – barokní violoncello Wolfgang Katschner – loutna, theorba DIALOG LIDSKÉHO HLASU A STRUN ne/13/10/17 h | Ústí n. L., kostel Nanebevzetí Panny Marie Jiří Bárta – violoncello Schola Gregoriana Pragensis VE DVOU pá/18/10/19 h | Kamenický Šenov, kino Hvězda Lenka Nová – zpěv Petr Malásek – klavír MAGICKÁ DOKONALOST so/19/10/19 h | Doksy, zámek – Rytířský sál Julian Steckel – violoncello

ŠPAČCI VE FRAKU po/30/9/19 h | Teplice, Bartholomeus Gallery Café Josef Špaček s rodinou Josef Špaček ml. – housle, Jana Špačková – příčná ﬂétna Jakub Špaček – klavír, Josef Špaček st., Petr Špaček – violoncello Eva Špačková – mluvené slovo

SÓLO čt/24/10/19 h | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Radim Vizváry – mim

LÍPA MUSICA SEXTET čt/3/10/19 h | Waltersdorf, evangelicko-luteránský kostel Josef Špaček, Tobias Feldmann – housle Sergej Malov, Máté Szücs – viola Julian Steckel, Tomáš Jamník – violoncello

JANOSKA STYLE závěrečný koncert so/26/10/19 h | Nový Bor, Městské divadlo JANOSKA Ensemble

STRUNY A SVÍČKY koncert při svíčkách pá/4/10/19 h | Zahrádky, kostel sv. Barbory Sergej Malov – housle, violoncello da spalla

V MLHÁCH pá/25/10/19 h | Šluknov, zámek – koncertní sál Miroslav Sekera – klavír

MÁ TO SMYSL! epilog čt/7/11/19 h | Česká Lípa, Kulturní dům Crystal žáci ZUŠ Česká Lípa Josef Špaček – housle