MHF Lípa Musica 2018 - festivalový magazín

© Esther–Haase–DG

FESTIVALOVÝ MAGAZÍN 2018

EDITORIAL

Festival se koná za laskavé podpory:

Mikulášovice

Kamenický Šenov

Zahrádky

Stružnice

Zittau

Prysk

Doksy

Großschönau

Děčín

© Šimon Pikous

Nový Bor

Schirgiswalde

Milí přátelé,

Oybin

Hlavní partneři festivalu:

Oficiální partneři:

Exkluzivní partneři Koncertu pro kraj:

Hlavní mediální partneři:

Finanční partneři:

RETROPATENT s.r.o.

pokud čtete tyto řádky, je jisté, že držíte v rukou nový festivalový časopis. Když za mnou přišla má kolegyně Lucie Johanovská s nápadem tento časopis uvést v život, neváhal jsem ani na chvilku. Moc jí děkuji za tento impuls i práci, kterou do časopisu vložila. Od první chvíle jsem věděl, že to je právě to, co festivalu zatím chybělo. Dát našim čtenářům a následně posluchačům možnost nahlédnout do kuchyně příprav jak ze strany umělců, kteří v letošním roce vystoupí, tak od nás pořadatelů, kteří jim kladou otázky v rozhovorech. Jistou nadstavbou je poté představení několika našich partnerů, kteří s námi byli ochotni připravit rozhovor, nebo napsat pozdrav, či se prezentovali svou reklamou. Jak jsem naznačil na začátku, je to naše prvotina, která si může hledat styl a cestu. Pevně věříme, že Vás čtení obohatí, naladí a pomůže uvést v širší kontext třeba pochopením našich záměrů při přípravě letošní dramaturgie. I v tomto roce je podruhé naším kulturním garantem vynikající hráč na lesní roh Radek Baborák, díky jeho nápadům a širokému uměleckému záběru Vám můžeme představit další výjimečné a unikátní projekty. On sám a jeho další tři přátelé zastupující skupiny houslí a violoncella provedou

speciálně pro žáky ZUŠ v České Lípy hudební kurzy, následně poté vystoupí společně s nimi v již dobře známém a skvěle přijatém projektu Má to smysl! Je to jedinečný večer, kdy se na pódiu setkávají top hráči klasické hudby s dětmi naší ZUŠ. Radek Baborák se dále představí v roli dirigenta a hráče v německém městě Bautzen, kde vystoupí s Pražskými komorními sólisty a bude tak reprezentovat špičku české interpretace. Večer nese podtitul, Bach-Beethoven-Baborák. Další projekt, se kterým je Radek přímo svázán, je Koncert lesních rohů, kde dostaneme v dalším městě, které je perlou Saska – v Žitavě, příležitost slyšet ansámbl 12 lesních rohů, a to jak samostatně, tak za doprovodu varhan. V tento večer bude navíc provedena autorská skladba Miloše Boka De Profundis, kterou bude dirigovat sám autor. Miloš Bok bude den předtím hostem festivalu, kdy v moderovaném rozhovoru budeme mít možnost nahlédnout do jeho uměleckých představ a kompozic. Největší hvězdou letošního ročníku je mezzosopranistka Magdalena Kožená, která vystoupí s dalším hvězdným ansámblem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse. Dnes patří Magdalena mezi nejvýznamnější osobnosti světové

opery a její komorní i operní vystoupení jsou velmi vyhledávaná a vysoce ceněná po celém světě. Mezi unikátní bych zařadil hned další dva projekty, tím prvním je letní prolog čerstvých držitelů prestižní ceny Classic Prague Awards, kvartetu Clarinet Factory, které nám dá v jedinečném prostoru zříceniny gotického kostela na německém Oybině příležitost ochutnat z hudební kuchyně, kde nechybí trochu etna, jazzu, minimalismu i špetka elektroniky. Tím dalším unikátním projektem bude bezpochyby vystoupení Caroliny Eyck, hráčky na theremin a klavíristy Christophera Tarnowa. Toto duo z Německa nám ukáže, proč právě tento nástroj připomínající zvukem lidský hlas či smyčce je tak často používán ve filmové hudbě a jak na něj dokáže Carolina hrát Bez doteku. Srdcovou záležitostí je pro mne vystoupení Hany Blažíkové a Barbory Kabátkové, které nám společně za doprovodu dalších tří přátel představí Couperinovy Temné hodinky. Jedná se o nesmírně působivé a liturgicky propracované hudební zpracování modliteb Zeleného čtvrtka, Velkého pátku a Bílé soboty. Hrály se vždy po setmění či až v noci a navíc se během

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

3

EDITORIAL

hodinek postupnÄ› zhasĂ­naly svĂ­ce aĹž na poslednĂ­, kterĂĄ se odnesla za oltĂĄĹ™. Nakonec byla v chrĂĄmu naprostĂĄ tma, coĹž symbolizovalo zatmÄ›nĂ­ Slunce pĹ™i KristovÄ› smrti. V naĹĄem regionu opravdu nenalezneme příhodnÄ›jĹĄĂ­ mĂ­sto, neĹž je kostel sv. Barbory, kterĂ˝ je poslednĂ­m svÄ›dkem zaniklĂŠ obce Mnichov, kterĂĄ byla za tĹ™icetiletĂŠ vĂĄlky srovnĂĄna se zemĂ­. Jedinou pamĂĄtkou na toto mĂ­sto je prĂĄvÄ› kostel sv. Barbory, kterĂ˝ je uprostĹ™ed polĂ­ bez elektriďŹ kace. LetoĹĄnĂ­ roÄ?nĂ­k je, troufĂĄm si říct, doslova nabitĂ˝ úŞasnĂ˝mi projekty a koncerty a navĂ­c naĹĄe republika slavĂ­ prvnĂ­ stoletĂ­. OslavĂ­me ho nÄ›kdy latentnÄ›, nÄ›kdy zcela prokazatelnÄ›, aĹĽ uĹž je to uvedenĂ­m KomenskĂŠho Labyrintu svÄ›ta a rĂĄje srdce naĹĄeho pĹ™ednĂ­ho Ä?eskĂŠho skladatele Petra Ebena Ä?i zaĹ™azenĂ­m Ä?eskĂ˝ch klasik folku, jakĂ˝mi jsou například SpirituĂĄl

kvintet. DalĹĄĂ­m dotekem je potom Ä?istÄ› folklĂłrnĂ­ projekt zasazenĂ˝ do nejmladĹĄĂ­ho skanzenu v ÄŒechĂĄch, do Zubrnic, kde vystoupĂ­ VarmuĹžova cimbĂĄlovka z Kyjovska. Vrcholem oslav je potĂŠ smetanovskĂ˝ recitĂĄl Jitky ÄŒechovĂŠ v pĹ™edveÄ?er samotnĂŠho svĂĄtku. Oslavy 100. vĂ˝roÄ?Ă­ republiky potom zavrĹĄĂ­me zĂĄvÄ›reÄ?nĂ˝m koncertem naĹĄeho festivalu v NovĂŠm Boru, kde se poprvĂŠ v historii setkĂĄ na pĂłdiu Pavel Haas Quartet a vĂ­tÄ›z prestiĹžnĂ­ belgickĂŠ soutěŞe krĂĄlovny AlĹžbÄ›ty, LukĂĄĹĄ VondrĂĄÄ?ek. VeÄ?er bude vÄ›novanĂ˝ dalĹĄĂ­mu velikĂĄnovi Ä?eskĂŠ hudby – AntonĂ­nu Dvořåkovi.

4

Magdalena KoĹženĂĄ: RĂĄda zpĂ­vĂĄm bosa

Radek BaborĂĄk: Festival je pro mÄ› vĂ˝jimeÄ?nĂ˝

Zubrnice, nejmladĹĄĂ­ skanzen v ÄŒechĂĄch

36

24 Serbska Reja

Pavel Haas Quartet: VeselĂ˝ rozhovor o vĂĄĹžnĂŠ hudbÄ›

42

4

PĹ™eji VĂĄm, aĹĽ VĂĄm projekty LĂ­py Musicy zasĂĄhnou nitro a stanou se dostateÄ?nĂ˝m zdrojem energie a naplnÄ›nĂ­ pro dalĹĄĂ­ dny, kdy jiĹž bude 17. roÄ?nĂ­k pouhou vzpomĂ­nkou a historiĂ­. Těťí nĂĄs, Ĺže mĹŻĹžeme bĂ˝t jiĹž 17 let ve spoleÄ?nosti hudby spoleÄ?nÄ› s VĂĄmi, dÄ›kujeme. VĂĄĹĄ Martin ProkeĹĄ Ĺ™editel a zakladatel festivalu

NaĹĄi posluchaÄ?i budou mĂ­t moĹžnost ochutnat takĂŠ z pokladnice SrbskĂŠ LuĹžice, kterĂĄ nĂĄm nabĂ­dne strhujĂ­cĂ­ podĂ­vanou na balet, sbor a orchestr. CelĂŠ spektrum bohatĂ˝ch srbskĂ˝ch zvykĹŻ v kombinaci s profesionĂĄlnĂ­mi umÄ›lci zaruÄ?uje strhujĂ­cĂ­ podĂ­vanou.

VybĂ­rĂĄme z obsahu:

14

SymbolickÊ bude takÊ nahlÊdnutí do rómskÊ lidovÊ kultury, jeŞ nåm zprostředkuje vynikající skladatel, zpěvåk a akordeonista Mårio Bihåri.

MHF LĂ­pa Musica | FestivalovĂ˝ magazĂ­n 2018

436')0ä2 % 7/03 XZS˔¿ ^ÉOPEH M^SPÉXSVSZ°GL ^ÉZĘŤWËŚ 7OPÉHÉQI NI XEO EF] FĘŤË´RĘŤ YRIWP] XYR] /VÉWRĂƒ SFNIOX] QĘŤRÂżQI Z HSOSREPI JYROĘ&#x;RÂż

MagazĂ­n LĂ­pa Musica Vydal: ARBOR – spolek pro duchovnĂ­ kulturu Ĺ˝iĹžkova 528/6 470 01 ÄŒeskĂĄ LĂ­pa

>ENM¾˞YNIQI WTSPILPMZ° TVSZS^ VS^ZSN E FI^TIĘ&#x;RSWX Ę&#x;IWOĂƒ TË”IRSWSZĂƒ WSYWXEZ] .WQI WTSPIĘ&#x;RSWX Ęž)47

[[[ GITW G^

info@lipamusica.cz +420 608 917 973 Redakce: Ing. Lucie JohanovskĂĄ, Mgr. KvÄ›ta MenclovĂĄ Korektor: Mgr. Jana KoÄ?ovĂĄ GraďŹ ckĂŠ zpracovĂĄnĂ­: DĂ?LNA.org FotograďŹ e: archiv umÄ›lcĹŻ a festivalu, titulnĂ­ strana: Š Esther Haase / Deutsche Grammophon VydĂĄnĂ­: srpen 2018 ZmÄ›ny vyhrazeny. ARBOR Š 2018 www.lipamusica.cz

:)()1) )0)/8Ë“-29 2).:=Ă?Ă?Ăš,3 2%4ĘŞ8Ăš

ROZHOVOR | MAGDALENA KOŽENÁ

Magdalena Kožená:

ROZHOVOR | MAGDALENA KOŽENÁ

„Ráda

Miliony operních fanoušků se dnes obdivují světově proslulým divám, jakými jsou Cecilia Bartoli, Joyce DiDonato nebo Elīna Garanča. Po jejich bok však bezpochyby patří i brněnská rodačka Magdalena Kožená, která se 17. září stane hvězdou Koncertu pro Liberecký kraj. Hluboká muzikalita a umělecké mistrovství Magdaleny Kožené si získaly obdiv již v samotném úvodu její kariéry. Dnes je Kožená vyzrálou a respektovanou pěvkyní, která patří mezi nejvýznamnější osobnosti světové opery, a její komorní i operní vystoupení jsou velmi vyhledávaná a vysoce hodnocená po celém světě. V Jablonci nad Nisou Magdalena Kožená představí zbrusu nový program, který odhalí pozapomenuté poklady z dílen autorů barokní italské opery i Georga Friedricha Händela.

zpívám

bosa“

Jste špičkovou umělkyní vystupující na předních světových scénách. Jak v kontextu své světové kariéry vnímáte své návraty do Čech a vystoupení na regionálních festivalech, byť s určitým mezinárodním přesahem, jakým je např. MHF Lípa Musica? Já to považuji za velice důležitou věc, protože si myslím, že spousta lidí, kteří milují umění, nebydlí ve velkých městech a ne všichni mají možnost si zajet na koncert, je tedy důležité za nimi také někdy zavítat. Zvláště v naší vlasti je to pro mě vždy velice specifická, srdeční záležitost, protože cítím přízeň publika nejsilněji. Na koncert v Jablonci nad Nisou se tedy velice těším.

Mezzosoprán, hlas opravdové ženy, který se nevyšplhá do závratných výšek, zato však nabídne temnější barvy a plnější objem, mnohdy překvapí pružnou lehkostí a přesvědčí vášnivou plnokrevností výrazu… Hlas, pro nějž hudební literatura nachystala mnoho klenotů od jiskřivého baroka, přes nazdobené bel canto až k podmanivému Straussovi.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

© Oleg Rostovtsev C.E.M.A.

6

Na festivalu Lípa Musica představíte zcela nový barokní program, který je sestavený z méně známých dramatických a vášnivých scén a příběhů ženských hrdinek tak, jak je zachytila italská opera či kantáty G. F. Händela. Čím Vás tento program nejvíce oslovuje? Já jsem typ člověka, který rád objevuje a rád představuje věci, které nejsou tolik známé. Společně s Václavem Luksem jsme sestavili program velice ojedinělý, protože některé skladby byly teprve nyní objeveny v archivu v Neapoli, takže se vlastně možná od doby baroka vůbec nehrály. Tento program budeme poté i nahrávat. Zazní tam opravdu velmi mnoho novinek. V podstatě i zařazené dvě kantáty od Händela jsou spíše neznámé. Myslím, že to bude program opravdu ojedinělý. Váš festivalový koncert vtáhne posluchače do světa barokní hudby, ta je v ohnisku Vašeho repertoáru od počátku Vaší kariéry, avšak dnešnímu posluchači může připadat stovky let vzdálená. Čím

Vás osobně okouzluje a nepřestává překvapovat a inspirovat? Na barokní hudbě miluji svobodu, kterou člověk má, a tak si může vymyslet sám svoje ozdoby. Úplně přesně nevíme, jak se hudba tenkrát hrála, samozřejmě že jsou dochované různé knihy, ale existuje na to spoustu různých a docela i protikladných názorů. Takže člověk má větší možnost do toho vložit svoji osobu. Ráda spolupracuji s barokními nástroji, protože mají oproti moderním krásnější, měkčí, sametovější barvy, a v podstatě i atmosféra mezi muzikanty, co dělají barokní hudbu, je trochu jiná, uvolněnější. Je to dáno i tím, že tato hudba byla napsaná pro hostiny a jiné společenské příležitosti, takže se neočekávalo, že by diváci byli po celou dobu pozorní, jelikož se u toho jedlo apod. Mně tedy dává aspoň psychicky uvolněný pocit a i prostor případně k nějaké chybě. Není to zkrátka tak přehnaně důležité a svázané, jako když člověk zpívá se symfonickým orchestrem, všichni jsou ve fracích a bere se to strašně vážně. Je to právě uvolněnost a vylehčenost barokní hudby, která mi sedí a baví mě. Souvisí s touto jistou uvolněností i skutečnost, že ráda zpíváte naboso? Ano, strašně ráda chodím bosa, i doma na zahradě, když je teplo, chodím jedině bosa. Je to velmi příjemné. Člověk má větší pocit spojení se zemí, což je u zpěvu hrozně důležité, aby správně stál a nabíral sílu zespodu. Takže pokud mám pocit, že je to program, u kterého si to mohu dovolit, ráda boty odložím. Vraťme se k začátkům, narodila jste se do hudební rodiny? Co Vás přivedlo k hudbě? Ne, vůbec ne – můj otec byl matematik, maminka bioložka.

Nedokážu vysvětlit, proč jsem se už jako dítě tak nadchla pro hudbu. Kde to jen šlo, poslouchala jsem ji – z desek, v rozhlase, v televizi. Učitelka ve školce hrála na klavír a můj největší sen byl stát se klavíristkou. Dokážete si ještě vzpomenout na svou první návštěvu koncertu? S rodiči jsem opravdu nikdy na koncertě nebo operním představení nebyla. Ale vždycky mě podporovali. Můj první operní zážitek byl s dětským sborem v Janáčkově opeře v Brně. Tam jsem totiž už spoluúčinkovala. Aby rodiče něco pro mé nadšení udělali, strčili mě do dětského sboru opery. Bylo tam přísné vedení, ale to mi nevadilo, protože jsem se už jako dítě mohla na jevišti úplně pohroužit do nejúžasnější operní hudby. Stála jsem uvnitř toho zvuku – to byl úžasný zážitek! Odkud přišel impuls, že jste se rozhodla studovat zpěv? Budete se smát, ale pomohla náhoda. Zpěv jsem sice vždycky měla moc ráda, jenže v dětském sboru mi pořád říkali: „Ano, jsi dobrá zpěvačka do sboru, ale nic dalšího bychom ti neradili.“ – takže na sólovou kariéru ani pomyšlení. Těsně před přijímacími zkouškami na obor klavír na konzervatoři jsem se ale zranila při sportování, zlomila jsem si obě ruce a termín zkoušky pro mě padl. Tak jsem se prostě rozhodla to zkusit se zpěvem, ze sboru jsem – trochu ze vzdoru – odešla, a na základě zvláštního povolení jsem mohla v Brně studovat. Jak tuto průpravu zpětně hodnotíte? Za velice pozitivní považuji fakt, že v tehdejším socialistickém systému opravdu existovala rovnost šancí. Stejně dobré vzdělání pro

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

7

všechny. Ale také velmi přísné. Pochvala vlastně neexistovala, vždycky jsem slyšela jen: „Nejsi dost dobrá.“ Hodně mě to stresovalo, mému sebevědomí to neprospělo a jen to zvýšilo moji trému. Později jsem musela hodně pracovat na tom, abych se jí zbavila. Dnes jste oslavována publikem na celém světě, ale umělci se často cítí nedokonalí. Jak jste sama na sebe přísná? Velmi přísná… někdy až moc – ale pořád se přitom učím. Ta přísnost, velký tlak, sedí prostě hodně hluboko. Znamená to dlouhou cestu učení, aby v okamžiku koncertu člověk dělal jen to, co právě má. Není dobré se tolik stresovat. Důležité je, aby zůstala radost, ano, radost je to nejdůležitější! Tak se pomalu učím, že když zrovna nejsem úplně spokojená, si musím taky umět říct: Hele, nebylo to tak zlé, dala jsem dneska to nejlepší, co jsem mohla. V zásadě je to stejně

8

se zpíváním jako se životem, obojí je „never ending learning“. Jste patronkou projektu podporujícího unikátní koncept ZUŠ v ČR. I náš festival dlouhodobě a velmi intenzivně spolupracuje s českolipskou ZUŠ a zapojuje mladé talenty do festivalového dění. V čem Vy osobně spatřujete největší význam hudby a konceptu ZUŠ pro rozvoj dětí a mladistvých? Myslím si, že je potřeba stále upozorňovat na to, jak unikátní systém českých ZUŠ je. Umocňují to i čísla, kdy přes čtvrt milionu dětí do hudebky chodí po celé zemi a zájem je ještě větší. Ač spousta těchto dětí nebude profesionálními umělci, tvořivost a láska k hudbě, kterou se v ZUŠ naučí, jim do budoucnosti přinese hodně pozitiv. Jaké máte sama vzpomínky na základní uměleckou školu? Znamenala pro mne strašně moc.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Kromě toho, že jsem zpívala ve sboru Kantiléna, tak jsem chodila i do tehdejší lidové školy umění na klavír. Ostatně ten byl pro mne dlouho nejdůležitějším zájmem, měla jsem hrozně ráda svoji paní učitelku, která se stala téměř rodinným přítelem. Na základní uměleckou školu v dobrém vzpomíná hodně lidí, zato hudební výchova ve škole bývá noční můrou. Bavila vás? Ani ne. Nevím jak na jiných školách, ale u nás jsme se nic nenaučili. Možná nám jednou pustili Prokofjevova Péťu a vlka a nezáživným způsobem nás učili noty. Ale vůbec to nemělo souvislost s praxí. Já měla štěstí, že jsem se pro klavír nadchla už v mateřské školce, takže jsem si za hudbou sama šla. Jak je tomu v Německu, kde žijete? Na obyčejné základní škole to nejspíš vypadá stejně. Obávám se, že školy

pořád s sebou. Chlapci už teď chodí do školy, tak se mnou jezdí malá. Někdy je to pro mě docela náročné a vyžaduje to hodně energie, ale je to strašně důležité. Nejtěžší je na tom, že je třeba si hodně povídat. S neklidným spánkem a nedostatkem spánku se člověk vyrovná, ale děti chtějí pořád slyšet maminčin hlas, to ony vládnou, kladou otázky a chtějí cítit, že tu máma je. To je skutečný problém, když pak musím jít na jeviště a zpívat velkou roli.

Jak ji tedy učit, a to speciálně klasickou hudbu, aby nebyla jen nudným biflováním not a dějin? Určitě to nejde tak, že se klasika bude vnucovat. Děti musíte zaujmout přes příběh, aby si mohly zahrát, zazpívat, něco si samy zkusit, ne se jen naučit, že na první pomocné lince je nota c. Ke klasice musí člověk dojít sám, třeba i přes lehčí věci. Na škole, kam chodí moji kluci, třeba připravili části z Mozartovy Kouzelné flétny, ale taky studují a zpívají písničky Beatles. Můj druhý syn hraje na cello, a i když z něj asi nebude hudebník, není pro tuto profesi zapálený, tak ho zajímají melodie z filmů. Když mu paní učitelka dala Bacha, prohlásil, že je nudný, a ona mu řekla, ať tedy vymyslí vlastní skladbu. A on ji skutečně zkomponoval. Myslím, že to je právě důležité, vést děti ke kreativitě.

Jako umělkyně teď nejste vázána jen k jednomu jevišti, díky globalizaci a mezinárodním spojením jste přítomná na celém světě – je to pro umělkyni spíš šance, nebo riziko? Jako velkou šanci vidím, že dnes má prakticky každý, aniž by musel platit drahé vstupné, v médiích nebo online přístup ke klasické hudbě. Opera v televizi, přenosy z Metropolitní opery v kinech, koncerty Berlínských filharmoniků na laptopu – to jsou úžasné možnosti. Co se mi vůbec nelíbí, je to, že člověk jako osoba je v internetu tak obnažený. Ať dělá cokoliv, všecko je najednou veřejné, okamžitě se to komentuje a kritizuje, a to způsobuje velký tlak. Vedu také debaty se svou agenturou, která mi radí, abych si založila facebookovou stránku, protože to prostě dneska je potřeba a umělec se tomu stěží může bránit.

Ve Vašem aktuálním diáři volna sotva pohledáte; Váš manžel také cestuje kolem celé zeměkoule. To je skoro k zešílení… Jak se to slučuje s rodinným životem? To doslova souhlasí, je to k zešílení!!! Je opravdu neobyčejně těžké najít rovnováhu. Máme ale to štěstí, že můžeme plánovat na řadu let dopředu. Můj manžel Simon dětem věnuje hodně času, protože co jsme od samého začátku nechtěli, byla rodina, v níž děti vyrůstají bez rodičů a ve které se říká: „Tatínek někde diriguje a máma tu taky není.“ Přirozeně se čas od času sama sebe ptám: „Jsem dobrá matka?“ A jak zní odpověď? Být perfektní doma i na jevišti, to nejde. Protože jsem nechtěla naše děti přenechat chůvě, brala jsem je skoro

© Petra Hajská

kladou důraz na jiné věci než hudební výchovu. Samozřejmě je důležité ovládat moderní technologie, ale děti si pak vytvářejí závislosti, pozoruji to i u svých synů, všechno si chtějí a můžou vygooglovat a jsou pak málo nuceni něco vymyslet sami. A právě v hudební, stejně jako ve výtvarné výchově mohou uplatnit něco svého, svůj zážitek. Ve virtuálním světě se od citů oprošťují. Naštěstí moji synové chodí na mezinárodní školu, kde mají skvělé učitele i na hudební výchovu.

Přesto jste se Vy ani Váš manžel na titulních stránkách společenských deníků ještě neobjevili – vyhýbáte se třpytu a pozlátku? To jsou jiné způsoby kariéry, nikdy mě to moc nelákalo. A člověk si rozhoduje sám, kam až chce jít – i když mě agentura někdy nutí k většímu nasazení PR. Mně je ale milejší trávit čas se svou rodinou než sedět v nějakém studiu při fotoshootingu. Rozhovor připravený při příležitosti vystoupení Magdaleny Kožené na happeningu ZUŠ Open byl doplněn o ukázky z rozhovorů realizovaných našimi mediálními partnery – MF Dnes a německého magazínu Concerti.

Se Sirem Simonem Rattlem, Hamburk, 2018

© Daniel Dittus

© Petr Kadlec

ROZHOVOR | MAGDALENA KOŽENÁ

9

Podporujme českou kulturu JUDr. Pavel Smutný

Rozhovor s presidentem nadačního fondu Bohemian Heritage Fund (BHF) Pavlem Smutným Dlouholetým partnerem festivalu Lípa Musica je i nadační fond Bohemian Heritage Fund, který se zasloužil o obnovu tradice mecenášství v České republice a díky jeho podpoře byla realizována celá řada zajímavých projektů na poli kultury. O to více je cenné, že Lípu Musicu považuje jeho president JUDr. Pavel Smutný za stěžejní hudební svátek u nás. BHF přistupuje po řadě diskusí k naplnění dalších ambicí a představuje své nové směřování. Zásadní je, že svou pozornost upře především na národní projekty. Z jakého důvodu? Fond jsme založili před devíti lety, nyní už tedy máme jasné zkušenosti. Urazili jsme za tu dobu veliký kus cesty. Musíme reflektovat nové trendy a nové výzvy. Fond se stal velmi důležitým aktérem české mecenášské scény a jedním z aktérů kulturní scény vůbec. Spolupracovali jsme na klíčových projektech, ať již v kamenných kulturních institucích, tak na hudebních festivalech. Produkujeme i vlastní umělecké projekty, v poslední době bych zmínil např. naši dlouholetou účast na výtvarném festivalu Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Tento rok jsme dramaturgicky oba festivaly propojili hned dvěma výstavami s klíčovým projektem Český poutník, který vznikl na objednávku festivalu k oslavě stého výročí založení našeho státu: Poutníci a Krajinou mého srdce, podíleli jsme se zároveň na projektu JSME 100 Václava Ciglera a Michala Motyčky.

Zastřešujete i sbírku pro svatovítské varhany… Ano, zlomovou událostí jsou svatovítské varhany. To je úplně jiný žánr mecenášství. Jedná se o celonárodní sbírku na varhany, které svým umístěním v katedrále svatého Víta přesahují ideově a myšlenkově vytvoření obyčejného hudebního nástroje. Je to daleko více, dostáváme se do roviny symbolů, emocí a historie. V tuto chvíli se podařilo vybrat více než 63 000 000 Kč, což je 84 % z cílové částky. Přispět může každý díky projektu „Adoptuj si píšťalu.“ Připadá nám, že bychom měli obohatit naše stávající, etablované, úspěšné a srdečné společenství mecenášů, které tvoří BHF, o projekty, ve kterých se bude moci angažovat v zásadě každý. Chceme podporovat dobré stránky naší identity a tradici dále rozvíjet. To je náš hlavní záměr. Když jej shrnu, nejde jen o shánění peněz, ale o umožnění široké skupině lidí, aby se identifikovala s myšlenkou varhan a dalších projektů, které nemusí být nutně historické. BHF podporuje i Lípu Musicu. Hrdým partnerem festivalu jsme již osm let. Osobně ho považuji za jeden z nejdůležitějších svátků hudby u nás. Festival zároveň vyniká zahraniční spoluprací s našimi německými sousedy a zásadním způsobem tak pomáhá rozvíjení dialogu o vzájemném sbližování. Boří hranice, bourá bariéry a podporuje nová přátelství, nově vznikající spolupráce nejen na poli hudebním.

Zakladatel a president nadačního fondu Bohemian Heritage Fund, který ze soukromých prostředků mecenášů podporuje mimořádné kulturní projekty a spolupracuje mimo jiné s Národním divadlem, Českou filharmonií, předními festivaly klasické hudby a výtvarného umění. Od roku 1993 je společníkem advokátní kanceláře CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ, která patří mezi přední české kanceláře. V posledních pěti letech kancelář získala ocenění Právnická firma roku za své aktivity na poli společenské odpovědnosti. Pavel Smutný je také presidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory, která každoročně uděluje Cenu Arnošta Lustiga. V roce 2016 obdržel Cenu ministerstva kultury za přínos k rozvoji české kultury, a to za svou celoživotní činnost pro podporu, ochranu a rozvoj národního kulturního dědictví ve všech oblastech kultury. V listopadu 2017 přijal z rukou velvyslance Francie v České republice pan Rolanda Galharaguea insignie rytíře Řádu umění a literatury za trvalou podporu a šíření francouzské kultury.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

11

ROZHOVOR | CAROLINA EYCK

ROZHOVOR | CAROLINA EYCK

Carolina Eyck:

Hra na theremin je mysticky pohádková Jeho zvuk známe všichni, aniž si to mnozí uvědomujeme… vtíravá melodie z kasovního westernu Tenkrát na západě, z Formanova sugestivního Přeletu na kukaččím hnízdem či z Hitchcockových hororů… Tam všude zní theremin, elektronický nástroj, který svým zvukem připomíná lidský hlas. Jeho otcem je sovětský vynálezce, který položil základy elektronické hudby a přispěl i k vynálezu syntezátoru. Režim jej však nejprve zneužil k propagandě a následně za jeho celosvětově ceněné úspěchy „odměnil“ vězněním v gulazích. Lev Theremin ale v hudbě žije dál a jeho nástroj, na který se hraje bez jediného doteku, zažívá v současné době renesanci. V České Lípě jej představí jedna z nejrespektovanějších hráček – Carolina Eyck, německá interpretka, skladatelka a teoretička hry na theremin pocházející z lužicko-srbského prostředí. Co vás přimělo začít hrát na theremin? Jaké bylo Vaše první setkání s tímto neobyčejným nástrojem? Moji rodiče jsou muzikanti, zaměřují se na elektronickou hudbu. Jednoho dne, když mi bylo sedm let, viděli theremin na koncertu a okamžitě poté se tento nástroj rozhodli sami zakoupit. Hra na něj je celkem obtížná, a tak hledali někoho, kdo by měl čas se to naučit, a našli mě… V té době jsem již navštěvovala hodiny houslí. Vzpomínám si, že pro mě bylo fascinující vytvářet zvuk jen jemným pohybem prstu. Moji rodiče se brzy rozhodli, že bych se měla na tento nástroj začít učit hrát pořádně.

© Christian Hüller

Můžete nám tento jedinečný nástroj trochu blíže popsat a sdělit nám, čím vás osobně okouzlil? Theremin je elektronický hudební nástroj, který vynalezl v roce 1919 ruský fyzik Lev Theremin. Na tento nástroj hrajete prakticky bez doteku. Pohyby svého těla můžete ovlivnit elektromagnetická pole vytvářená dvěma anténami. Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem byla okouzlena hlavně skutečností, že jsem schopna produkovat zvuky jen jemným zvednutím prstu do vzduchu – jako mystická bytost v pohádce…

12

Vás repertoár je velmi široký. Hrajete originální skladby i úpravy s orchestrem a v různých komorních uskupeních. Jaká instrumentace je nejvhodnější pro tento nástroj? Nemyslím si, že by pro theremin platila jakákoli omezení, je to věc osobního vkusu. Je dobré, že theremin zatím nebyl žádným svazujícím způsobem zaškatulkován. Jistě, lidé jej většinou slyšeli v hororových či jiných filmech, ale stejně dobře je uplatnitelný v klasické hudbě. Je to nástroj mnoha možností… V rámci Lípy Musicy se představíte společně s klavíristou a skladatelem Christopherem Tarnowem. Jak tato spolupráce vznikla a co vám přináší? S Christophem jsme se potkali v roce 2011 a stali se z nás dobří přátelé. Bavili jsme se o možnostech a výzvách překračovat hranice možností hry na theremin. Jeho barvité kompozice jsou pro mě a můj nástroj jedněmi z nejdůležitějších. Nikdo jiný před Christopherem sonátu pro theremin nenapsal…

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Jaký program jste si připravila pro svůj festivalový koncert? V České Lípě zahrajeme díla od Ravela Faurého, Messiaena a samozřejmě první Sonátu od Christopha Tarnowa. Tato hudba je velmi blízká naším srdcím a velmi se těšíme, že ji budeme moci představit i festivalovým posluchačům. Už jste se několikrát představila i v České republice. Jak české publikum přijímá tuto specifickou hudbu? Pociťujete nějaké rozdíly v Evropě a ve světě obecně? Nemyslím si, že by některý evropský stát přijímal theremin jinak než ostatní. Je to vše o vlastní interpretaci a záleží na tom, zda má publikum rádo typ hudby, který hraji. Ale k České republice mám opravdu velmi úzký vztah, jelikož část mé rodiny pochází ze slovanské menšiny v Německu, Srbské Lužice. Takže díky tomu i já rozumím řadě českých slov…

Vedete workshopy, lekce a mistrovské kurzy po celém světě. Jaká je obecně popularita a zájem o theremin? Theremin nikdy nebyl tak populární jako v poslední době, což vidím i na stabilním nárůstu lidí, kteří navštěvují mé workshopy a lekce. Soudobí skladatelé více tento nástroj ve svých kompozicích uplatňují a hudba pro theremin

je také náročnější než dříve. Souvisí to také s tím, že se za posledních dvacet let velmi rozvinuly techniky hry na tento nástroj, a v podstatě každá nová skladba přináší pokrok. Počet skladeb, a to dokonce symfonií, setrvale narůstá. Zmínila bych například symfonie Mesopotamia nebo Universe od tureckého skladatele Fazila Saye, Koncert pro theremin

Eight Seasons nebo operu Frida y Diego od finského skladatele Kaleviho Aha. Nyní pracuji na přípravách nové opery Lulu od Detlefa Heusingera v Brémách, která bude mít premiéru v lednu 2019. Přesto se domnívám, že jsme pořád na začátku procesu a jen budoucnost odhalí skutečné limity thereminu.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

13

LIBERECKÝ KRAJ

LIBERECKÝ KRAJ

Hudba je ideálním pojítkem mezi regiony

Martin Půta, hejtman Libereckého kraje Loňský ročník končil Koncertem pro Liberecký kraj a při Mozart Gala posluchači slyšeli Adama Plachetku. Letos Koncert pro Liberecký kraj naopak festival zahajuje a přijede jedna z největších současných hvězd. Na koho se můžeme v jabloneckém Městském divadle 17. září těšit? Není tajemstvím, že přijede majitelka úžasného hlasu. Světová hvězda současného operního světa, mezzosopranistka Magdalena Kožená přednese díla v programu il Giardino degli Sospiri. Chci upozornit na to, že festivalové vystoupení bude její jedinou zastávkou v Čechách s tímto projektem. Diva v operním galavečeru vystoupí společně s barokním souborem Václava Lukse. Myslím, že půjde o vrcholnou kulturní událost dalece přesahující Liberecký kraj. Komorní i operní vystoupení Magdaleny Kožené patří

k velmi vyhledávaným ve světě a jsem nesmírně poctěn, že si ve svém nabitém programu našla termín pro tento festival. Mezinárodní hudební festival Lípa Musica by se neobešel bez pomoci donátorů. Liberecký kraj je jedním z nich. Podpora kultury je potřebná, v tom se určitě všichni shodneme. Je to cesta, jak udržovat a pěstovat dědictví od předcházejících generací. Je to naše obrovské bohatství, které bychom si měli hýčkat. Ve světovém žebříčku osobností klasické hudby máme řadu významných autorů a jsem hrdý, že i interpreti patří k vysoce hodnoceným. Je jasné, že program s hostem takového věhlasu, jakým Magdalena Kožená je, potřebuje patřičnou podporu, do které se kraj velmi rád zapojil.

pojítkem mezi regiony, mezi národy, mezi světy. Nepotřebuje slova, překračuje mnohé bariéry. V tomto případě ve spojení s nevšedními kulturními zážitky ukazuje zajímavá místa našeho regionu a severních Čech. Skladba programu, která je každoročně připravena do nejmenšího detailu s láskou a pečlivostí, přiláká nejen místní, ale i milovníky hudby z dalších regionů. Festival také propojuje českou a německou stranu. Hudba je univerzálním pojítkem nás všech. Není potřeba znát jazyk, stačí jen poslouchat a vnímat. Děkuji vám oběma za rozhovor a všichni se společně těšíme na Mezinárodní hudební festival Lípa Musica.

Co podle Vás mezinárodní festival Lípa Musica naopak přinesl Libereckému kraji? Myslím, že hudba je ideálním

Dlouholetým partnerem festivalu, který díky své osvícené reprezentaci pomáhá Lípě Musice růst a plánovat v delším časovém měřítku, je Liberecký kraj. Kromě stabilní podpory kulturních aktivit navíc ze společné iniciativy vznikla i myšlenka Koncertu pro Liberecký kraj. Nejen o ní, ale i o potřebě podpory umění na regionální úrovni, jsme si povídali s Květou Vinklátovou, radní pro oblast kultury, i hejtmanem Libereckého kraje, Martinem Půtou. Květa Vinklátová, radní Libereckého kraje, rezort kultury, památkové péče a cestovního ruchu Patříte k milovnicím vážné hudby a pravidelným návštěvníkům festivalu Lípa Musica. Na koho z umělců mladé generace se těšíte? Patřím nejen k milovnicím vážné hudby, ale kultury obecně. Mezinárodní festival Lípa Musica si nemohu nechat ujít a jsem jeho pravidelnou návštěvnicí. Těším se nejen na mladé umělce, ale na celý program, který je jako vždy velmi zajímavý. Jedinečné jsou všechny koncerty, ale pokud mám být ve svém výběru konkrétní, pak určitě nevynechám Srbský národní orchestr. V programu Moja Reja nám představí kulturu a folklor Horní Lužnice. To je

14

mimořádná záležitost. Stejně tak se těším na Carolinu Eyck s thereminen, což je netradiční hudební nástroj, na který se hraje bez doteku. I proto se koncert jmenuje Hraji bez doteku. A samozřejmě nemohu opomenout zahajovací koncert s Magdalenou Koženou. Kraj pravidelně podporuje tento festival významnou částkou. V rozpočtu kraj ale pamatuje na řadu dalších kulturních subjektů a akcí, na které například? Tradičně podporujeme výstavu bižuterie a skla Křehká krása, hudební festival Benátská! s Impulsem, jazzový festival Bohemia Jazz Fest a další. Ale také liberecké organizace jako Naivní divadlo, Divadlo F. X. Šaldy a tak dále. Je toho opravdu mnoho.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Za sedmnáct let se festival Lípa Musica ukotvil na území dvou států, u nás ve dvou krajích. Kam byste podpořila jeho další rozšíření? Máte pravdu, festival Lípa Musica zasahuje i do Ústeckého kraje a částečně do příhraničních částí sousedního Německa. Byla bych moc ráda, kdyby se nám podařilo hudbu více rozprostřít po našem kraji. Chybí mi rozšíření směrem z Liberce na Turnovsko a ještě víc na Jablonecko. Uvítala bych, kdyby mezinárodní hudební festival Lípa Musica v těchto lokalitách našel vhodné prostory, kde by mohl pořádat své krásné koncerty.

15

UMĚLECKÝ GARANT RADEK BABORÁK

ROZHOVOR | PETR EBEN

Festival je

pro mě

výjimečný

Hornista a dirigent Radek Baborák je s festivalem Lípa Musica spjatý již celou řadu let. Publiku se představil jako sólista, v komorních seskupeních, i se svými vlastními soubory. Od loňského roku zastává navíc pozici uměleckého garanta a udává tak po dva roky tón festivalu ještě výraznějším způsobem. Umělec, s jehož jménem si běžný posluchač pojí zejména úspěšná angažmá ve filharmoniích světových jmen, se tak festivalovému publiku představuje nejen jako špičkový interpret, ale také kreativní dramaturg. V loňském roce Radek Baborák překvapil neotřelou Orquestrinou a představil i festivalové Pražské komorní sólisty. Letos k festivalu přilákal soudobého skladatele Miloše Boka, světoznámou thereministku Carolinu Eyck a představí se se svými přáteli hned ve třech projektech, mezi nimiž nebude chybět ani závěrečné Má to smysl! s českolipskou Základní uměleckou školou. V letošním roce jste podruhé uměleckým garantem festivalu Lípa Musica. Čím je pro Vás tento festival výjimečný? Pro mě je festival výjimečný hned několika důležitými faktory. Ale nejdůležitější je tým, který ho tvoří, a jsem rád, že jsem jeho součástí a že moje nápady, které nejsou vždy standardní, jsou přijímány a realizovány a že je takto dávána možnost posluchačům přiblížit se mému muzikantskému vnímání hudebního světa, který je v něčem velmi specifický.

Jaký způsobem se otiskl Váš rukopis do letošního programu? Jsou to jednak koncerty, ve kterých aktivně účinkuji a jejichž dramaturgii jsem sestavil a provedu je se soubory, jejichž jsem uměleckým vedoucím nebo dirigentem, tedy Český hornový sbor a Pražští komorní sólisté, a dále koncerty, kde jsem doporučil interprety, jako například v případě Caroliny Eyck, bratrů Hofbauerových nebo skladatele Miloše Boka, který bude mimo jiné dirigovat svoji skladbu De Profundis a bude mít možnost představit své dílo a vize v samostatném večeru, v takové skladatelské vizitce.

Pokud byste si mohl vybrat jen jeden jediný koncert z celé letošní festivalové nabídky, na jaký byste návštěvníky nejraději pozval? Určitě bych doporučil Carolinu Eyck, která hraje na theremin naprosto uchvacujícím způsobem. Měl jsem možnost s ní nahrávat hudbu Petra Ostrouchova k filmu Rodinný přítel pana režiséra Hřebejka a byl to pro mě zážitek. Tak jsem moc rád, že tato sympatická Carolina přijede na festival a předvede své umění.

prof. Petr Eben

Labyrint mě fascinoval svou neuvěřitelnou aktuálností Když jsme připravovali redakční plán našeho magazínu, chtěli jsme při příležitosti návratu Marka Ebena na náš festival a uvedení skladby Labyrint světa a ráj srdce jeho otce zařadit rozhovor s touto populární osobností. Náš archiv ale skýtá skvost, který jsme nakonec s potěšením upřednostnili. V roce 2000 se totiž na prvním ročníku festivalu v provedení tohoto díla představil sám skladatel Petr Eben a poskytl nám krásný rozhovor. Připomeňme si tedy tohoto moudrého muže a výraznou osobnost české hudby nyní znovu, kdy po sedmnácti letech opět uvádíme jeho vizionářské dílo… Proč jste zvolil pro své vystoupení Labyrint světa a ráj srdce? Kde jste jej už uvedli? Komenského Labyrint mě fascinoval svou neuvěřitelnou aktuálností a jedinečnou kombinací víry, filozofie a humoru. Všude, kde jsem ho hrál, vzbuzoval čtený text velký údiv a obdiv. Zazněl v mnoha městech Evropy, ale také v Austrálii, Izraeli a na Islandu. Vnímáte v poslední době v této zemi mezi lidmi víc dobra, nebo zla? Já mám lidi rád a ti, se kterými přicházím do styku, jsou dobří; alespoň já je tak vnímám. Ale jestli je u nás v poslední době více dobra, nebo zla, to ví jen Pán Bůh. V každém případě máme nekonečně mnoho příležitostí vykonat něco dobrého a také něco zlého. V tomto smyslu můžeme každý sám sobě odpovědět na tuto otázku.

Radek Baborák na 17. ročníku MHF Lípa Musica

Koncert lesních rohů 5/10/Zittau, Johanniskirche Radek Baborák & Český hornový sbor Aleš Bárta – varhany, Miloš Bok – dirigent Gabrielli | Scheidt | Bok | Saint-Saëns | Bruckner

Bach-Beethoven-Baborák 26/10/Bautzen, sál Srbského národního souboru Radek Baborák & Pražští komorní sólisté Bach | Grieg | Beethoven

Má to smysl! 8–9/11/Česká Lípa

16

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Radek Baborák a přátelé žáci a soubory ZUŠ Česká Lípa, mistrovské kurzy a koncert

Není pro mne bolestnější pohled, než na zdevastované vzácné nástroje, které už dnes nikdo nemůže zachránit. Kostel bez varhan je jako studna bez vody; chrámová architektura přímo počítá s tím, že se její zdi rozezvučí, a věřím, že tomu tak bude ve vaší bazilice i v budoucnu.

Několik otázek pro pana profesora Petra Ebena Čím Vás organizátoři festivalu přesvědčili k cestě do České Lípy? Přešlo na mne nadšení Martina Prokeše, kterého znám ze Scholy a který s neuvěřitelným elánem pracuje na povznesení svého města. Ze zkušenosti vím, že to bývají obětaví jedinci na menších městech, kteří často dokáží skrze významnou kulturní akci proslavit své město v mezinárodním měřítku, jako třeba v belgickém Neerpeltu. Ten znají sboroví zpěváci na celém světě.

Co říkáte projektu Festivalu duchovní hudby v České Lípě? Moc bych Vás chtěl povzbudit, abyste i nadále pokračovali v tomto projektu. Takový hudební festival mění image města, vnáší do něj nový rozměr a obohacuje občany o zážitky, které může poskytnout jen umění, zvláště pak živá hudba. Jaké máte první dojmy z České Lípy, z baziliky a jejích varhan? Dnes jsem viděl z České Lípy jen krásně upravené náměstí, které může opravdu být její chloubou. Bazilika má překrásné oltáře a za to, že její varhany jsou opraveny, chci moc poděkovat. MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

17

Hana Blažíková

foto © Vojtěch Havlík

klasická hudba, jazz a world music

jsou vaše oči do světa klasické hudby nové zážitky – seriózní informace

www.casopisharmonie.cz Harmonie - 190x117.indd 1

13.6.2018 13:23:58

Výhodné předplatné Xantypy se skvělými dárky!

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT

ROZHOVOR | JAN BAXANT

Svatováclavský koncert s Novou energií Naše energie pochází z výborného porozumění, které prožíváme umělecky i lidsky, říká Hans Liviabella, primárius kvarteta Energie Nove, které doprovodí výtečného klarinetistu Milana Řeřichu na tradičním svatováclavském koncertu, jenž se i letos uskuteční v kostele sv. Vavřince v Jezvé. V podání švýcarského ansámblu a ve Švýcarsku žijícího českého klarinetisty zazní ve slavnostním programu díla Mozarta a Brahmse. nahrávací společnost Dynamic. Energie Nove získalo značný kritický ohlas za svoji nahrávku Janáčkových a Smetanových kvartetů. Co je pro švýcarské hudebníky nejvíce na české hudbě inspirativní? „Myslím, že je to především osobitá inspirace a zanícení pro folklórní hudbu své domoviny, které třeba u Smetany měly za cíl zdůraznit vlastní identitu v protikladu k italsko-francouzsko-německé hegemonii v hudební sféře, posílit národní kulturu a pozvednout odkaz lidové hudby,“ uzavírá Hans Liviabella.

Energie Nove je smyčcové kvarteto se sídlem v Luganu ve Švýcarsku. Kvarteto se jmenuje podle italského politického a literárního časopisu z počátku 20. století, který vytvořil radikální liberál a antifašista Piero Gobetti. Podobně jako jeho časopis se i kvarteto Energie Nove snaží vyjádřit dynamiku a energii nového. Čtyři hudebníci mají různorodé zázemí a každý z nich získal řadu cen v soutěžích a vystupoval na nejvyšší úrovni. V projektu Energie Nove hudebníci spojili své síly, aby se pokusili prostřednictvím nových a kreativních interpretací o oživení hudby. „Naše energie a kontinuita našeho působení určitě pramení z výborného hudebního porozumění, které mezi námi panuje. A pak je také důležitá lidská stránka a porozumění mezi jednotlivými členy. Za uměleckou hodnotou, ke které jsme se dopracovali, stojí intenzivní práce. Brány nahrávacího světa nám

20

otevřel úspěch našeho prvního CD se skladbami Prokofjeva, které jsme nahráli u labelu Dynamic a který s námi v návaznosti na jeho přijetí uzavřel dlouhodobou smlouvu. Natočili jsme společně poté kvartety Janáčka a připravujeme se na Smetanu,“ říká Liviabella. Kromě působení v kvartetu je tento význačný švýcarský houslista také členem Orchestru románského Švýcarska. „Tato spolupráce s orchestrem je důležitým obohacením, protože mám možnost setkávat se s významnými dirigenty a sólisty a konfrontovat s nimi své názory a vnímání hudby, je to velké privilegium,“ dodává Liviabella. Kvarteto Energie Nove se v nedávné době představilo ve švýcarské národní televizi, kde uvedlo Beethovenovy kvartety op. 74 a op. 95. Velmi úzce spolupracuje s Radio della Svizzera italiana. Společně s ním zahájilo sérii diskografických vydání pro

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Kvarteto Energie Nove má velmi nabitý koncertní program a často je zváno na nejvýznamnější festivaly komorní hudby, jako je Edinburgh Festival, festival MiTo, seriál GOG v italském Janově. Populární je soubor také v Německu, kde nedávno uvedl společně s houslistou Julianem Rachlinem v Berlíně koncert Kleine Philharmonie. Při příležitosti stopadesátého výročí navázání diplomatických vztahů mezi Itálií a Švýcarskem bylo kvarteto pozváno, aby v budově švýcarského generálního konzulátu v Miláně provedlo výjimečný koncert. Ten byl proveden na vzácné staré nástroje, housle Guarneri del Gesù a Ceruti, violu bratří Amati a Stradivariho violoncello, které zapůjčila Nadace Waltera Stauffera. Na festival Lípa Musica přijíždí toto prestižní těleso na společné pozvání s klarinetistou Milanem Řeřichou, který debutoval v České Lípě loni a nadchl nejen žáky místní Základní umělecké školy v projektu Má to smysl!, ale i vyprodané Jiráskovo divadlo.

Jan Baxant, biskup litoměřický

Lípa Musica dává příležitost obnovovat a posilovat

přátelství

Lípa Musica je doma na Liberecku, Ústecku a v Sasku. Jejím duchovním domovem je však litoměřická diecéze, jež zasahuje do pěti českých krajů a evangelizuje toto území ve více jak tisíci kostelích a kaplích. Desátým rokem je v čele této diecéze Mons. Jan Baxant, ušlechtilá a osvícená osobnost podporující festival nejen hmotně, ale především povzbudivým slovem, přátelstvím a láskou…

V čele litoměřické diecéze jste v letošním roce již desátým rokem, jak dlouho vnímáte a podporujete festival Lípa Musica? Krátce po mém nástupu do Litoměřic a následném seznamování se s jednotlivými farními obvody diecéze jsem brzy prohlédl, že město Česká Lípa je bohaté nejen několika svými křesťanskými chrámy, baziliku Všech svatých nesmím nezmínit, ale je stále více známé i Mezinárodním hudebním festivalem Lípa Musica. Protože jsem zjistil, že festivalovými organizátory jsou moji výborní známí lidé ještě z minulých let, neváhal jsem se svou podporou. Co je pro vás největším zážitkem, který Vám festival dal? Těžko se vybírá z mnoha krásných věcí to nejkrásnější. Řekl bych, že mým největším a současně nejkrásnějším zážitkem je každoroční bezprostřední setkání s oněmi organizátory v době ještě před zahájením festivalu. Utvrzuji se v tom, že jsou to hudební profesionálové a současně moji přátelé. Lípa Musica mi tedy dává příležitost obnovovat a posilovat přátelství. Domnívám se, že i to je důležité poslání tohoto hudebního festivalu a mohlo by být posláním každého hudebního festivalu jiného. Je jich tolik na světě! Ale kolik je na světě skutečného přátelství?

Ve své letošní zdravici jste pro Lípu Musicu použil krásnou metaforu poutník a perla. Čím je pro Vás Lípa Musica specifická či výjimečná? Velice se mi líbí, že Lípa Musica má, v současné době tak potřebnou, inspiraci a cit pro flexibilitu, neuvelebení se na jedno pohodlné místo, prostě putovat od domu k domu, od města k městu, od obce k obci, jako poutník. Všechny navštíví, všude něco hezkého po sobě zanechá, a jde dál. To je krása! A proč „perla“? Kýčů a průměrností i líbivostí je už až dost. Perel je málo, jsou proto vzácné a okouzlující. Představte si dámu, která by na krku měla zavěšeno několik laciných, ale třpytivých řetízků. Nebylo by to nic proti jednomu náhrdelníku z čistých bělavých perel. Lípa Musica ve svých programech nenabízí líbivé hudební kýče, ale náročné muzikální perly. Existuje nějaké místo, které byste organizátorům festivalu doporučil? Kterému stojí za to věnovat pozornost a přivést tam festivalové návštěvníky a kvalitní hudbu? Máme krásnou diecézi. Naši předkové nám ve vybudovaných chrámech zanechali úžasné kulturní křesťanské stavební architektonické poklady. Těžko se z tohoto bohatství sakrálních statků vybírá, co ještě nebylo objeveno. Nedávno jsem žehnal obnovené kapli

Nanebevstoupení Páně v barokovém zcela zrekonstruovaném zámku v Návarově, v kraji „Zapadlých vlastenců“, obci Zlatá Olešnice. Je to zámek soukromý, ale majitelé jsou velmi přátelští a hudbě nesmírně nakloněni. Jejich tři děti jsou už nyní mladí muzikanti. Kdyby se podařilo vyjednat koncert právě u nich na zámku, uprostřed lesů a v téměř andělské krajině, byl by to zážitek na celý život! Svatá Zdislava je hlavní patronkou litoměřické diecéze a také patronkou Libereckého kraje, napadá Vás nějaká významná osobnost Vaší diecéze, která by se mohla stát patronem festivalu? Jak rád bych Vám poradil! Je tolik světic a světců, patronů a ochránců, majících vztah k hudbě a kultuře vůbec. Napadá mě sv. Anežka Česká Přemyslovna. Kdyby se to hlouběji a historicky promyslelo, možná by to byla vhodná postava, významná osobnost nejen naší diecéze, ale celé české země, v níž Česká Lípa má svou důležitost, představující kulturu služby. Kde se obětavě slouží, tam je harmonie vztahů. Citlivá duše v takovém prostředí vnímá i jemné tóny krásné hudby!

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

21

Der Klassiker für alle Klassikfans. Jetzt kostenfrei probelesen: concerti.de/probelesen Tel. 040 / 228 688 688

Jeden Monat neu! concerti – Das Magazin für Konzert- und Opernbesucher: Mit exklusiven Interviews, spannenden Künstlerporträts und den besten Klassiktipps für Ihre Region.

www.classicpraha.cz FM

SETKÁNÍ SE SKLADATELEM

Miloš Bok:

Mým vzorem je Wagner

SEVEROČESKÁ VODÁRENSKÁ SPOLEČNOST A. S. ODBORNOST, EFEKTIVNOST, OTEVŘENOST, STABILITA

Dirigent, skladatel, klavírista, sbormistr, varhaník, pedagog, který již čtvrtstoletí svého života prožívá v ústraní a osamocení západočeského Močidlece, a přesto je enfant terrible soudobé klasické scény, jehož počiny vyvolávají vášně… 4. října se Miloš Bok představí v České Lípě v pro festival netradičním formátu moderované besedy doplněné o klavírní ukázky v autorské interpretaci. Bokovo oratorium Apokalypsa v Kamenické Stráni bylo s velkým úspěchem nastudováno a provedeno v březnu roku 2016 Českou filharmonií pod vedením dirigenta Manfreda Honecka. Na rozdíl od vřelého přijetí skladby publikem, kritika reagovala kontroverzně. Bok totiž celý život otevřeně kritizoval elitářské a nedemokratické poměry v hudebně klasickém establishmentu. Aktuálně se stal aktérem do značné míry uměle vyvolané aféry s novou orchestrací české národní hymny. Jak sám vnímá vývoj svých kompozičních snah, jejich kritické přijetí, současnou vážnou hudbu a její budoucnost? Inspirujte se výběrem doposud publikovaných myšlenek skladatele a přijďte se začátkem října osobně Miloše Boka zeptat do Biberovy kaple… Od vzniku mé skladby Skřítkové z Křinického údolí až po Apokalypsu, což představuje rozmezí třiceti let, se můj styl proměnil. Řekl bych, že směřuji k něčemu, co je známo u Wagnera: snažím se o jednolitost v díle. U Skřítků je dělení částí ještě patrné, ale u Apokalypsy už to nenaleznete, je to vše kompaktní. Wagner je v tomto mým velkým vzorem a toto je jeden z hlavních důvodů, proč je mé dílo pány kritiky napadáno. Je to z jejich strany ovšem ideologická nenávist. Naši slovutnou kritiku vysoce dráždí to, že si tady někdo po roce 2000 dovoluje 24

myslet po svém a zdánlivě ignorovat modernistický vývoj a navazovat tam, kde skončila wagnerovská hudební epocha po 1. světové válce v prorockých dílech Jeana Sibelia a Edwarda Elgara. Tedy v době, kdy umění bylo ještě univerzálně sdělné a objektivně zhodnotitelné. Na toto se já pokouším navázat a toto dědictví aktualizovat. Jde mi tedy o jakousi renesanci wagnerovského pojetí hudby. A to je naprosto logická a jedině možná odpověď na tu totální roztříštěnost stylů zejména 2. poloviny 20. století a reaguji tak na naprostou bezduchost a zoufalost většiny moderních rádoby tvořitelů poslední éry. Jsem přesvědčen, že všechny ty dojmologické invektivy kritiků, ve kterých je chybějící odbornost nahrazena tlacháním pavlačových bab, všechny ty již tisíckrát ohrané litanie, které jsme za posledních třicet let vyslechli a ve kterých je mým skladbám vytýkána monumentalita (v poslední době již méně eklekticismus – to je totiž dnes v éře velebení filmové hudby těžko udržitelné) atp., jako kdyby ona monumentalita měla být nějakým trestným činem. Tyto přihlouplé a s tímto související nactiutrhačné triviality vycházejí v lepším případě z neporozumění a v horším případě, a o tom jsem přesvědčen, spíše z cílené a naprosto neskrývané snahy poškodit autora a jeho pověst. Jde také o to,

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

PARTNER MĚST A OBCÍ SEVERNÍCH ČECH PŘI ROZVOJI A OBNOVĚ VODOHOSPODÁŘSKÉ INFRASTRUKTURY

VKLÁDÁNÍ ZISKU DO OBNOVY A ROZŠIŘOVÁNÍ MAJETKU SPOLEČNOSTI

ODPOVÍDÁME ZA ZÁSOBOVÁNÍ KVALITNÍ PITNOU VODOU, ODVÁDĚNÍ A ČIŠTĚNÍ VOD ODPADNÍCH

UPLATNĚNÍ RACIONÁLNÍCH PODNIKATELSKÝCH METOD V HOSPODAŘENÍ SPOLEČNOSTI

UPLATNĚNÍ JEDNOTNÉ SOLIDÁRNÍ CENY VODY A UDRŽENÍ SOCIÁLNĚ PŘIJATELNÉ CENY VODY

že této době poplatní kritici z pozic neotřesitelného a jedině dovoleného modernistického paradigmatu štvou proti komukoliv, kdo neskáče, jak oni pískají. Je strašně jednoduché o něčem jen tak říci, že je to nevkus a kýč. Bez dalších argumentů je to především ale totálně nefér. Moderna jde proti duchovnosti staré Evropy. Je to popření dosavadního světového řádu. Já na to nahlížím jako na velký duchovní boj, jehož jsme stále svědky. Mluví se v souvislosti s poučenou interpretací o renesanci Bachovy hudby a celého barokního období obecně. A to je jako kyvadlo... Na začátku 20. století se vychýlilo hodně doleva: fascinace technikou, racionalismem, otázkou lidských práv. Kyvadlo se vychýlilo od Boha, avšak netvrdím, že by se to vracelo nyní zpět k Bohu, ale doprava se nějakým způsobem vrací. Rozhodně dnes vidíme touhu lidí rehabilitovat něco ze starého řádu světa, i když je to někdy jen čirá nostalgie. Jde logicky o reakci na přetechnizovanost všeho kolem. Ta kyvadla se v dějinách stále střídají. Dnes je stále větší rozpor mezi establishmentem a potřebami lidí a je už tak obrovský, že to nikdy dříve takhle nebylo…

zdroj citací Miloše Boka: www.milosbok.com

WWW.SVS.CZ

Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. Váš dodavatel vodohospodářských služeb

infolinka: 840 111 111, 601267267 operated by

www.scvk.cz

NOVÁ FESTIVALOVÁ MÍSTA

NOVÁ FESTIVALOVÁ MÍSTA

nejmladší skanzen Čech

Zubrnice, kde voní ovoce Novou festivalovou lokalitou bude v letošním roce jedno z nejzajímavějších míst Ústecka, vesnice Zubrnice na úpatí Bukové hory, kde se nachází nejmladší skanzen na území České republiky. Dochovaný komplex roubených staveb dokládající krásu lidového architektury Českého středohoří zde zakladatel a současný kastelán ve spolupráci s Národním památkovým ústavem doplnil o řadu staveb a artefaktů přenesených z nedalekého okolí. Vznikl tak jedinečný komplex zemědělské usedlosti s unikátní ovocnou sušárnou, vesnické školy, obchodu, mlýna, kostela a malého nádraží, který každoročně ožívá mnoha akcemi a láká stovky turistů. Letos jej navíc rozezní i živá hudba v podání Varmužovy cimbálové muziky. Zubrnice jsou původem středověkou návesní obcí, ležící asi 15 kilometrů východně od Ústí nad Labem, tedy v srdci Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Protáhlá zubrnická náves přechází směrem k jihu na úbočí údolí Lučního potoka v rozvolněnou zástavbu. Skanzen začal vznikat v 70. letech. Základem celku je dochovaná zástavba vsi, doplněná přenesenými objekty, především z východní části Českého středohoří. Celkem jde o více než 20 objektů. Ves Zubrnice vznikla ve středověku v dramaticky modelované krajině Českého středohoří a od roku 1995 je vesnickou památkovou rezervací.

Co ve skanzenu najdete Dominantu vsi tvoří původně gotický kostel sv. Maří Magdaleny, barokně přestavěný v letech 1723–1739. Na zrušeném hřbitově, obklopeném oválem ohradní zdi, vzniká expozice hřbitovních křížů a náhrobků. Vně hřbitovní zdi jsou umístěny dva smírčí kříže a pololidový kříž z Krásného Března. Na návsi před kostelem stojí obecní studna z roku 1695, přenesená ze Střížovic. Nedávná rekonstrukce jí vrátila původní podobu se zvoničkou na střeše. Součástí muzea je též stará zubrnická škola z roku 1863. Zdejší usedlosti charakterizují poměrně velké, štítově orientované domy (vybudované díky prosperujícímu exportu ovoce a chmele po Labi do Německa). Převažují domy zděné, s bohatou pozdně klasicistní 26

výzdobou fasád z 1. poloviny 19. století, ale vyskytují se zde i konstrukce roubené a hrázděné. Domy jsou dvojtraktové, s dvojdílnou nebo trojdílnou obytnou částí (s prostornou síní a kuchyní) a rozsáhlou částí chlévní, často dvojdílnou. V patře bývaly světničky pro spaní a v části podkrovní sušírny chmele s dlouhými větracími otvory ve střeše. Příkladem jsou domy čp. 74 (s vesnickým obchodem) a zejména dům čp. 61 z roku 1808 s roubeným patrem, bohatě vyřezávaným štítem a charakteristickou malou zapuštěnou pavláčkou v patře nad vstupem. V minulosti býval rychtou a největší zubrnickou usedlostí. Jde o hlavní a první zpřístupněný objekt muzea. Dochovalo se zde otopné zařízení teplovzdušné sušárny chmele, na střeše dvě řady dlouhých štěrbinových větráků potřebných ještě před zavedením moderních sušáren a otvor ve stropě horní komory k plnění žoků sušeným chmelem. Na druhé straně dvora stojí zděný patrový výměnek. Další stavby usedlosti byly přeneseny odjinud (roubená sýpka z Lukova z počátku 19. století, roubená stodola ze Suletic a kolna na vozy z Řepčic). Vzadu za humny stojí poslední v regionu dochovaná funkční teplovzdušná sušárna na ovoce. V minulosti bývaly v této ovocnářské oblasti stovky sušáren různých vývojových typů. Součástí muzea jsou i hrázděné sýpky ze začátku 19. století, přenesené z Ostrého a Lochočic. Transferem

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

velkého roubeného domu čp. 46 z Loubí, datovaného rokem 1700, byla v letech 2009–2012 zachráněna jedna z nejhodnotnějších lidových staveb oblasti a dnes slouží jako víceúčelové vzdělávací centrum. Při silnici nad muzeem stojí polohrázděná kaple z roku 1753 (se zděným presbytářem z roku 1719) přemístěná ze Žichlic. Muzeu patří i část okolní krajiny, která je postupně rekonstruována do podoby z 1. poloviny 19. století. Na Lučním potoce stávalo přes 20 mlýnů, na pozemcích skanzenu

zůstalo pět zbytků těchto staveb. Z nich je již opravený a zpřístupněný unikátní malý mlýn čp. 27 jihovýchodně od vesnice (již na k. ú. Týniště u Zubrnic) z roku 1803 na horní vodu, se starým českým složením a malou expozicí mlynářství. Jeho areál doplňují zděný patrový obytný dům mlynáře z doby před rokem 1864, kamenný most a kamenný kříž z Leštiny. Ze sousedního mlýna Týniště čp. 28 zůstaly jen kamenné základy, na nichž byla postavena dřevěná budova mlýna čp. 159, přeneseného z Homole u Panny, do níž bylo instalováno umělecké složení mlýna z Hamrů

do severočeských Malých Žernosek, později do Ústí nad Labem. Lásku k památkám mu vštípil jeho otec, který obdivoval staré hrady a zámky a byl také sběratelem. Od něho mladý František převzal úctu k řemeslnému umu předků, která jej dovedla k absolvování střední školy sklářské v Teplicích, kde v té době vyučoval jeden z nejvýznamnějších českých etnografů, Josef Vařeka. Na otcem podporované záliby, vztah k minulosti a památkám, nezapomněl František Ledvinka ani když po úspěšně složené maturitě pracoval v ústecké sklárně. Když si později doplňoval vzdělání, bylo to na Filozofické

z nezvyklého úhlu a zároveň poznal i památkáře, faráře a další lidi, kteří se tehdy v této poněkud opomíjené oblasti kultury pohybovali. K plnohodnotné profesionální dráze zbýval vlastně jeden, poslední krok – 1. září 1972 nastoupil František Ledvinka do Okresního muzea v Ústí nad Labem, kde se brzy stal ředitelem.

u Hlinska. Zde bylo poprvé v České republice přemístěno a zprovozněno tak složité technické zařízení. Na k. ú. Týniště stojí i obnovené nádraží čp. 25 zrušené železniční trati z Velkého Března do Úštěka z roku 1890 (není součástí objektů ve správě NPÚ).

fakultě Univerzity Karlovy ve dvou jemu blízkých oborech – v etnografii a dějinách umění. Budoucí výsledky práce Františka Ledvinky v Zubrnicích by nicméně neměly srovnatelný význam bez další Ledvinkovy záliby, která jej vedla k porozumění přírodě a pochopení významu krajiny – ve volném čase podnikal s přáteli z horolezeckého oddílu výpravy do hor. Své dva nejvýznamnější zájmy využil František později navýsost prakticky, když se po jistý čas živil výškovými pracemi; při opravách věží kostelů a zámků nahlédl na památky

zachránit alespoň výsek zanikajícího historického dědictví, která Ledvinku přivedla do Zubrnic. Zdejší kostel svaté Maří Magdaleny, barokní dílo Octavia Broggia, byl určen k demolici. Ledvinkovi se v roce 1975 spolu s Krajským střediskem památkové péče a ochrany přírody (předchůdcem dnešního územního odborného pracoviště NPÚ) podařilo toto rozhodnutí zvrátit s odůvodněním, že kostel může sloužit jako depozitář pro rychle se rozrůstající sbírky muzea. Před demolicí se zároveň podařilo zachránit i největší zubrnickou

Oceněný zakladatel a kastelán František Ledvinka, kastelán Souboru lidových staveb Zubrnice, se narodil 11. května 1940 v Bratislavě. Po válce se s rodiči přestěhoval

Z historie skanzenu Činnost muzea se v této době soustřeďovala převážně na záchranné terénní výzkumy, prováděné především v obcích likvidovaných důlní činností. Byla to právě snaha

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

27

NOVÁ FESTIVALOVÁ MÍSTA

usedlost, dominantu návsi, čp. 61. Muzeum ji převzalo do své správy od státního statku, který ji (zne)užíval jako sklad hnojiva a šrotovnu krmných směsí, a zahájilo rozsáhlou rekonstrukci s původním cílem adaptovat usedlost pro rekreační účely. V průběhu několikaleté rekonstrukce se zrodila myšlenka využít světnici jako výstavní prostor; ta pak přerostla v záměr využít pro rozrůstající se expozice i další stavby v Zubrnicích. V roce 1977 proto Ledvinka spolu s kolegy z tehdejšího ústeckého ústavu památkové péče a ochrany přírody vypracoval koncepci muzea lidových staveb, kterou obhájil, a tak vzniklo Muzeum lidové architektury Zubrnice, zamýšlené jako záchranný skanzen pro region celého Českého středohoří a některých jeho přilehlých částí. Do Zubrnic začaly přibývat drobnější hospodářské stavby, které nebylo možno zachránit na původním místě. Navíc se František Ledvinka podílel na prvních opravách tratě Velké Březno – Zubrnice a na vzniku železničního muzea na zubrnickém nádraží. Omezené kapacity muzea řešil František Ledvinka prakticky: řadu prací realizoval v rámci letních studentských brigád. I díky nim byla na konci sezóny roku 1988 poprvé otevřena pro veřejnost první část muzea, statek čp. 61. Postupně byly zpřístupněny další objekty: starý vesnický obchod v domě čp. 74, sušárna ovoce, kostel, škola a vodní mlýn Týniště 27. Při převedení zubrnického muzea pod správu Památkového ústavu v Ústí 28

ROZHOVOR | ROMANA ŽATECKÁ A JAROMÍR DVOŘÁK

nad Labem posledního dne roku 1993 rezignoval František Ledvinka na funkci ředitele ústeckého muzea a stal se na plný úvazek kastelánem ve „svém“ skanzenu. Do Zubrnic se také přestěhoval; koupil zděný dům v areálu mlýna čp. 27 v Týništi.

Živý skanzen na cestě k ekomuzeu Díky Františku Ledvinkovi zubrnický soubor lidových staveb nejen existuje, ale – navzdory geografické poloze, dopravní (ne)dostupnosti a sociologickým ukazatelům – dobře žije. Ledvinka je totiž zastáncem myšlenky živého muzea: „…na ohništi má hořet oheň, mlýnské kolo by se mělo otáčet, ve stodole mlátit obilí, v sušárně má vonět ovoce.“ Kromě běžných prohlídek muzea s průvodcem pořádá skanzen v průběhu roku několik hojně navštěvovaných akcí, při nichž návštěvníci zhlédnou ukázky tradičních zemědělských a řemeslných prací a navíc mohou na místě zakoupit výsledky této produkce. Mezi nejznámější a nejnavštěvovanější patří Zubrnický jarmark, dále pak Velikonoce ve skanzenu, Podzim na vesnici, Vánoce v Zubrnicích, připomínán je také masopust. Vedle všeobecně oblíbených akcí klade František Ledvinka důraz na práci s dětmi, mládeží a vůbec se školami, a po vzoru západoevropských skanzenů připravuje programy a projekty na tvůrčí zapojení návštěvníků do tradičních řemeslných

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

činností i zemědělství. Ani po 40 letech práce a nadšení, které Ledvinka zubrnickému skanzenu věnoval, nejsou všechny jeho plány vyčerpány a vize uskutečněny. Chybí splnění ještě jednoho snu, inspirovaného především skanzenem Fränkisches Freilandmuseum v Bad Windsheim, tedy jedním z nejlepších pracovišť tohoto typu ve střední Evropě – transformovat Soubor lidových staveb Zubrnice v ekomuzeum. Potenciál k rozvoji vidí Ledvinka na území rozkládajícím se jižně od jádra vesnice, na 20 ha krajiny nedotčené negativními vlivy vývoje v druhé polovině 20. století. Ledvinkova teze, na jejímž naplnění léta pracuje, totiž že muzeum v přírodě by „mělo být databankou všech poznatků o lidovém stavitelství své sběrné oblasti nejen z hlediska ikonografického, měřičské dokumentace apod., ale databankou především i všech detailů jednotlivých konstrukčních prvků, článků, řemeslných postupů a místních stavebních zvyklostí“, by ke kvalitě výsledku značně přispěla. Realizace Ledvinkovy vize o transformaci „souboru lidových staveb“ v ekomuzeum se v tuto chvíli, bohužel, zdá být dosti vzdálená. Muzeum svépomocí dlouhodobě zajišťuje čištění mlýnského areálu od náletových dřevin a díky spolupráci muzea s Fakultou životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se podařilo zajistit dotaci na obnovu rybníčku mlýna čp. 27 a náhonů mlýna čp. 28. Další práce – počínaje připravenou rekonstrukcí pily a stoupy mlýna čp. 28 – se však již dlouhou řadu let z mnoha důvodů nedaří dokončit, nebo ani započít. František Ledvinka však ve svém životě dokázal mnoho a často se mu podařilo prosadit to, co jiní považovali za nemožné. V letošním roce převzal navíc i prestižní cenu Artis Bohemiae Amici. Ocenění udělené za záchranu národopisně cenné lokality Zubrnice a za celoživotní přínos k problematice tvorby muzeí v přírodě mu v Rožnově pod Radhoštěm předal ministr kultury Ilja Šmíd. Zdroj a další informace: www.skanzen–zubrnice.cz.

Romana Žatecká: Čím více lidí se dotkne krása hudby, tím lépe Srdcem festivalu Lípa Musica je od jeho vzniku město Česká Lípa, pro které festival připravil desítky koncertů a představení. I v letošním roce je jedním z významných podporovatelů Město Česká Lípa v čele se starostkou Mgr. Romanou Žateckou, která převzala nad festivalem i letos svou záštitu. Jak Vy osobně vnímáte Lípu Musicu na kulturní mapě města a kraje? Vidím tento krásný festival jako ozdobu našeho kraje a je, myslím dobře, že nabízí krásné hudební zážitky nejen nám, ale i v sousedství. Čím více lidí se dotkne krása hudby, tím lépe. Věřím totiž, že skloněni před krásou hudby a uchváceni zážitkem z koncertu zapomenou lidé na sváry a nenávist. Alespoň na chvíli. Kéž by takových chvil bylo více. Zapsal se některý z koncertů festivalu do Vaší paměti a co Vás nejvíce zaujalo z letošní programové nabídky?

Je těžké vybrat, protože každý rok je bohatý na různé projekty, většinou nevšední. Já jsem ale díky Lípě Musice potkala harfu a Janu Bouškovou, která je v mých očích bohyní tohoto nástroje. Její koncerty jsou pro mě nezapomenutelné, mají silného ducha a jedinečnost. Do setkání s ní jsem nevěděla, jak bohatý a zajímavý nástroj je harfa a co dokážou lidské ruce rozehrát na strunách. Letos bych si přála slyšet Magdalenu Koženou, Mária Bihári, České sny i Zázračné trumpetisty, samozřejmě Radka Baboráka v čemkoli a kdykoli.

Město Česká Lípa je stálým partnerem a podporovatelem festivalu. V čem Vy osobně vidíte hlavní přínos festivalu pro město a smysl jej nadále podporovat? Česká Lípa je místem zrodu tohoto festivalu, který ji nese ve svém názvu, a i když už je festival hodně rozkročený v několika krajích, pořád k našemu městu patří. Přeju jeho hybatelům takový rozvoj a slávu, jaké si sami přejí. Město Česká Lípa bude vždycky podporovat tento festival hlavně z toho důvodu, aby pro naše město a jeho občany zůstala zachována možnost užít si krásné hudební zážitky.

Jaromír Dvořák: Lípu Musicu mám prostě v srdci Ačkoli srdce festivalu tepe v okresním městě, životodárným orgánem a stálou lokalitou je pro festival od počátku i sklářská metropole Nový Bor. Spolupráce města Nový Bor a festivalu Lípa Musica je mnohaletá. Jejím plodem je řada zajímavých projektů, které se zapsaly do historie festivalu a jistě i kultury Vašeho města. Na jaké Vy osobně rád vzpomínáte? Každý koncert, který jsem měl možnost zhlédnout, měl neopakovatelnou atmosféru. Ať to bylo díky interpretům či místu, kde se koncert konal. Mám strach vybrat někoho, aby si čtenář nemyslel, že ostatní řadím níže. Přiznávám však, že jsem dlouholetým fanouškem uskupení Schola Gregoriana Pragensis. Není však ročník, abych neprožil něco nového. Rád vzpomínám na klavírní umění G. Oppitze, byl jsem unešen

mezzosopránem Markéty Cukrové, ale takto bych mohl pokračovat hodně dlouho.

si uvědomit, kdo jsme a kam kráčíme. Přeji nám ještě nekonečné množství setkání s tímto vznešeným uměním.

Lípa Musica vděčí Novému Boru za pomocnou ruku, kterou jste jí podal v turbulentních letech oslabené podpory z jiných samosprávných rozpočtů. Proč má podle Vás smysl Lípu Musicu podporovat a čím je pro Vás přínosná? Za ty roky mám osobně Lípu Musicu prostě v srdci. Nedovedu si náš region bez ní představit, to by snad muselo na podzim přestat padat listí ze stromů. Festival zdobí náš region. Do malých míst přináší kulturu vysoké úrovně, zušlechťuje nás, pomáhá nám

V letošním roce společně oslavíme 100. výročí založení naší republiky. Jaké poselství by podle Vás oslavy tohoto momentu měly přinést dnešnímu člověku a době? Staré ruské přísloví říká: „Kdo se dívá do historie, oslepne na jedno oko, ale ten, co se nedívá, oslepne na obě.“ Vyvarujme se chyb našich předků, ale zároveň si jich buďme vědomi. Žijme s pokorou a vděčni za to, že si můžeme sami řídit svoje kroky a činy. Žít v místě, které je tak neskonale krásné. Žít v míru a dostatku všeho potřebného.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

29

ROZHOVOR | JIŘÍ JAKOUBEK

ROZHOVOR | VÁCLAV KUBEŠ

Václav Kubeš: Lípa Musica je

Jiří Jakoubek: Naším cílem je mít zákazníky, kteří dávají přednost

lokálním výrobkům Pivovar Cvikov a. s. dokončuje v letošním roce čtvrtý rok od svého znovuotevření. Za tuto velmi krátkou dobu toho „stihl“ poměrně dost, v areálu funguje restaurace Sladovna, pivovarská Stodola a od letošního léta i hotel Kleis. Pivo je oblíbené v regionu i mimo něj, drží si svou úroveň a zaměstnanci pivovaru se neustále snaží pro své zákazníky vymýšlet další a další služby, nabídky, akce. Jednou z aktivit pivovaru je i spolupráce a podpora jiných regionálních sdružení a akcí. Proto je Pivovar Cvikov a. s. již několik let hrdým partnerem Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. O minulosti, budoucnosti a o tom, které pivo je podle něj nejlepší, jsme si povídali s majitelem pivovaru panem Jiřím Jakoubkem.

V roce 2013 jste koupil chátrající areál Pivovaru Cvikov, opravil jej a znovu otevřel. Dle Vašich dřívějších vyjádření jste si splnil sen. Za čtyři roky fungování pivovaru je něco, co vás při chodu podniku hodně překvapilo? Co jste si myslel, že bude jinak? Myslím, že jsem několikrát odpovídal novinářům, že to nebyl žádný můj velký sen mít pivovar, nebo že bych nemohl 30 let svého produktivního života klidně spát bez vlastního pivovaru, to rozhodně ne. Byla to spíše shoda náhod a úcta k práci našich předků a krásné přírodě, jejíž nedílnou součástí je právě tento areál, jenž skýtá mnoho možností pro budoucí využití. Co mne nemile překvapilo je míra byrokracie spojená se stavebním povolením, která se za čtyři roky ještě více prohloubila, některé předpisy už neplatí a jsou nahrazeny ještě horšími a absurdnějšími, asi to vnímáme všichni kolem sebe. Máme problémy stavět a žádat stavební povolení na obyčejné byty, stavět pivovary na zelené louce je nyní tak na úrovni cesty na Mars. Další věcí, se kterou jsme rozhodně nepočítali, je, že naši zákazníci budou pod obrovským tlakem nových nařízení a regulací (EET + zákazy kouření). Bohužel mnozí naši malí zákazníci z menších vesnic úplně přestali provozovat svoji živnost a zavřeli firmy, mění se tím 30

i trh. Méně se pije pivo v restauracích, na což musíme reagovat. V červenci začal v areálu pivovaru fungovat hotel Kleis. Můžete blíže popsat, jaká je koncepce hotelu? Hotel Kleis je koncipován jako 4hvězdičkový hotel, o tuto kategorizaci máme zájem a věříme, že ji v následném řízení po otevření hotelu od příslušných úřadů získáme. Průzkumem trhu jsme zjistili, že podobný typ ubytování zde chybí a je o něj zájem, zejména ze strany zahraničních turistů či hostů ze vzdálenějších míst v ČR, kteří očekávají služby na vyšší úrovni. V základním sortimentu pivovaru je nyní pět piv. Jsou nějaké úvahy o tom, že by se nabídka piv třeba rozšířila? Technologicky se držíme našeho hlavního plánu, a to je mít pět základních druhů, které občas doplňujeme o velmi oblíbené speciály. Toto bude platit i v budoucnu, uvažujeme však o rozšíření kapacity plničky na lahvové pivo, což souvisí se změnou chování našich spotřebitelů (přesun z restaurací do hypermarketů). Je něco, co Vás v poslední době v Pivovaru Cvikov potěšilo, když vynecháme otevření hotelu? Těší mne samozřejmě velmi kladné

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

reakce mnoha našich hostů, oceňují nejenom dobré služby v naší restauraci, ale hlavně kvalitu našeho piva a nešetří ani slovy chvály k současnému vzhledu pivovaru po rekonstrukci. To byl jeden z našich hlavních cílů, mít pokud možno co nejvíce spokojených zákazníků, kteří dávají přednost lokálním výrobkům, místnímu čerstvému pivu před supermarketovými akčními europivy. Kdyby se vás zeptal někdo, kdo ještě cvikovské pivo nepil, které si má dát, jaké byste mu doporučil nejvíc? My máme nejraději hosty, kteří k nám přijedou vypít více piv. Všechna naše piva jsou výborná, a proto doporučuji vyzkoušet postupně všechna, od Skláře až po naši nejsilnější polotmavou třináctku, nejlépe po třetinách, a pak zůstat u toho, co vám nejvíce chutná. Pokud však někdo přijede přes den a má čas jen na jedno pivo a ještě je limitován jízdou zpět, určitě doporučuji 8° Skláře, jak my říkáme naše „skoro řidičské“ pivo.

jedinečná a unikátní Hlavním partnerem festivalu je po léta významná stavební společnost severočeského regionu – Ještědská stavební společnost, v jejímž čele stojí i pravidelný festivalový návštěvník Václav Kubeš. I jeho jsme se zeptali, jak na něj festival působí a na co se nejvíce těší… Ještědská stavební společnost je dlouholetým partnerem MHF Lípa Musica. Co Vás před lety přimělo k rozhodnutí začít podporovat tuto hudební akci? Pan starosta Stružnice, p. Mečíř mi zprostředkoval seznamovací schůzku s ředitelem festivalu s p. Prokešem. Jeho přesvědčivá argumentace o smyslu a způsobu přinášet krásné hudební zážitky do našeho regionu mě přesvědčila k rozhodnutí podporovat tento festival. Vaše společnost je významným hráčem v oblasti stavebnictví, a to nejen v naše regionu. Na jaké úspěchy jste nejvíce hrdý? Naše stavební činnost trvající 27 let obsahuje výstavbu a rekonstrukce domů, bytů a občanské vybavenosti, budování kompletní infrastruktury. Součástí naší činnosti jsou developerské projekty. Uspokojení nám přináší spokojený klient s naší prací a hotová díla realizovaná dle kvalitní architektury.

Jak v průběhu času vnímáte festival Lípa Musica a jeho postavení na nejen severočeské kulturní scéně? Festival Lípa Musica posuzuji jako jedinečný a unikátní. Jeho dopad pro náš region hodnotím jako výchovně-pedagogický ve smyslu úžasné dramaturgie a výběru míst pro jednotlivé koncerty. Odpověď na tuto otázku, to je na velmi širokou debatu. Jste osobně velmi častým návštěvníkem festivalových koncertů, jaké nejvýraznější hudební zážitky Vám zůstávají v paměti? Vybavuji si koncerty paní I. Bittové a paní Lapčíkové v Zahrádkách. Na jaké z koncertů letošní nabídky se nejvíce těšíte? Velmi těžká otázka. Nabídka je úžasná, určitě se těším na Clarinet Factory na Oybině, koncert v Zahrádkách – Temné hodinky s krásnou atmosférou místa koncertu a do třetice Haasův Quartet v Novém Boru.

Děkujeme za laskavou podporu:

22/11–9/12/2018 Liberec, Hrádek nad Nisou, Kryštofovo údolí, Zittau, Oybin

Purgatio aneb očistné putování Čechami a Saskem

Hrádek n. N.

Kchun: Martin Prokeš & Marek Šulc – zpěv, Atila Vörös, Rudolf Živec – videoart ad. více na

kchun.cz

31

ROZHOVOR | SJAELLA

ROZHOVOR | SJAELLA

Název Vašeho asnámblu je odvozen od severského slova označujícího „duši“. Toto označení v sobě ukrývá cosi éterického, pohádkového až romantického. Co znamená pro vás? Duše je pro nás něčím, co rozezníváme. Je nejhlubším původem nás všech, který hudbou vychází na povrch. A my jsme zjistily, že máme nejen šest rozličných duší každé z nás, ale že cítíme také jednu společnou duši našeho souboru a máme i společné muzikální cítění a myšlenky. Takže v našem případě nejde jen o jednu personifikovanou duši, ale také o duši naší hudby.

Sjaella:

Máme společnou duši! © Lutz Wiechmann

Dalším z řady německých hostí bude na sedmnáctém festivalovém ročníku ženský vokální ansámbl Sjaella. Lípa Musica se tímto projektem opět částečně vrací ke kořenům, do doby, kdy v ohnisku její dramaturgie byla hudba duchovní a vokální. Jednotná i individuální, lehká i svérázná, přesná i svobodná – to je mnohotvárnost, která je tolik přiléhavá k ženské duši a činí i soubor Sjaella (v překladu duše) a jeho zvuk zcela výjimečným. Šest zpěvaček z Lipska se v roce 2005 vydalo společnou cestou, která se postupem času dále rozvětvila vstříc nebývalé žánrové pestrosti a úspěchům na mezinárodní pěvecké scéně. V neděli 7. října v Prysku vás toto pěvecké sexteto vezme na duchovní pouť zákoutími ženské duše…

32

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Když mluvíte o svém ansámblu, často zmiňujete, že máte všechny společnou duši, jak v umělecké, tak lidské rovině. Jaká je? Máme pocit, že by se člověk nikdy neměl snažit být jinou lidskou bytostí na scéně, než jakým je ve skutečném životě. Nemůžete vytvářet pohyblivou hudbu a zvuk bez vaší individuality a skutečných emocí. Zvláště jako vokální skupina se musíme nechat na jevišti unášet stejným způsobem jako v každé jiné chvíli, kterou sdílíme. To nám dává pocit síly stejně jako ochrana. Tímto způsobem můžeme otevřít naše srdce a duše pro největší ze všech umění. Základem naší společné duše je přátelství a dlouhá historie, kterou sdílíme. Ovlivňujeme se navzájem svými různými hudebními cítěními, a to vedlo k našemu širokému repertoáru. Všechny se vždy rozhodujeme společně o všem, co prezentujeme na scéně, a proto jsme schopné čelit i našim divákům jako společná duše. Návštěvníky vašich koncertů vždy neuvěřitelně fascinuje skutečnost, že mají pocit, jako by vaše duše i dýchala z jednoho společného hrudníku. Jak je to možné, že při vašem zpěvu nejsou slyšet ani nádechy a vše krásně splývá vjedno? Je to naše umění, které jednoduše po letech společného cvičení funguje a nemusíme se jím jakkoli dále zabývat. K tomu samozřejmě patří také vzájemná důvěra a ochota riskovat. Kdysi dávno nás to naučil John Potter ze slavného Hilliard Ensemble. Od té doby se o to

pokoušíme stále znovu a znovu a ono to funguje. Je to jako magie… Drží z Vašeho ansámblu některá členka takříkajíc otěže? Samozřejmě existuje jisté rozdělení rolí uvnitř naší skupiny, které je naprosto přirozené, zvlášť když už společně tak dlouho zpíváme. Nemáme žádnou vedoucí, ale postupem času prostě vykrystalizovaly silné stránky všech z nás. Já s Franziskou například hrajeme na klavír a můžeme naše zkoušky doprovázet. Ostatní naproti tomu disponují větší kreativitou, jiné zase přebírají více organizační úkoly. Je to takto rozdělené zcela přirozeně. Váš repertoár je neuvěřitelně rozsáhlý. Věnuje se některá členka více jazzu, soulu nebo klasice? Ano, naše síly jsou v tomto ohledu rozložené. Viola a já jsme obě studovaly klasický zpěv, Viola dokonce starou hudbu. Takže my se více a raději věnujeme tomuto oboru a přinášíme podněty zejména z této hudební oblasti. Jiné členky naopak vyrostly na jazzu, blues nebo soulu a vnímají tyto hudební styly už ze svých rodin. To je tedy důvod, proč je náš repertoár takto rozsáhlý a naše hudební ideje zasahují do rozličných žánrů. A nestává se Vám, že by příznivci klasiky „ohrnovali nos“ nad přesahy do populárnějších žánrů? Ne, vůbec ne. Nám všem záleží stejnou měrou na žánrové pestrosti a na tom, že můžeme jet po více kolejích. My jsme společně více či méně i vyrůstaly a i ve svém hudebním cítění jsme jedna druhou velmi ovlivněné a utvářené. A myslím, že tak to cítí i publikum. Vystupovaly jste již někdy v České republice? V České republice jsme nikdy předtím nehrály a velmi se těšíme na náš český debut v říjnu! Je pro nás velkým potěšením být součástí festivalu Lípa Musica, neboť je to renomovaný festival s téměř dvacátou tradicí a řadou mezinárodně úspěšných hostů.

V Prysku se představíte v programu se starou hudbou, lidovými písněmi i současnými kusy. Mohly byste nám jej představit konkrétněji? Přivezeme program, který zahrnuje současná duchovní díla a lidové písně. Jako skupina jsme se vždy cítily silně spojeny s duchovní hudbou díky naší náboženské příslušnosti a repertoáru, který jsme poznaly jako členky dětských sborů. Je vždy potěšením hledat nové duchovní skladby nebo zapojit skladatele, aby zhudebnili posvátné texty pro šest ženských hlasů, díky nimž můžete zažít ty nejkrásnější zvukové plochy. Jsme rádi, že Lípa Musica se zaměřuje na tento hudební žánr! Sbírka lidových písní ze severní Evropy obsahuje mnoho různých jazyků, jako je finština, dánština, islandština nebo norština. Všechny milujeme melodie a bohaté sborové tradice severních zemí, takže jsme se rozhodli nahrát CD s tímto repertoárem. Bude vydáno docela brzy, takže jsme rády, že vám budeme moci dát trochu ochutnat! Zpíváte také českou hudbu? Řada z nás má zatím jediný kontakt s českou hudbou v linii klasické hudby a skladatelů, jako jsou Dvořák, Janáček nebo Eben. Doufáme, že se během našeho pobytu seznámíme i s některými českými lidovými písněmi… Jaké jsou vaše umělecké cíle pro budoucnost? Chtěly bychom pokračovat v rozšiřování našeho repertoáru do různých směrů. V roce 2013 jsme upřednostňovaly současnou duchovní hudbu, o dva roky později se zaměření přesunulo k jazzu, nyní se snažíme konsolidovat naši sbírku lidových písní a další krok bude pravděpodobně vést ke staré i soudobé hudbě z Anglie. V blízké budoucnosti bude mnoho a mnoho zajímavých projektů, ale pro nás je nejdůležitější, abychom se vždy zaměřily na tvůrčí proces, do kterého všechny můžeme přinést své individuální zkušenosti a schopnosti a vychutnat si skvělou hudbu, kterou můžeme sdílet společně i s naším publikem.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

33

FESTIVALOVÁ MÍSTA

Královské varhany v Mikulášovicích Severočeský region se pyšní nejen unikátními kamennými varhanami na Panské skále u Kamenického Šenova, ale také hudebním nástrojem, který je jedním z největších na našem území. Tento hudební poklad ukrývá městečko Mikulášovice na Šluknovsku. Již od 13. století stávala v Mikulášovicích malá dřevěná kaple. Kolem roku 1551 se začalo se stavbou malého kostela. Současná trojlodní barokní podoba kostela je dominantou města, a to i díky hlavní věži vysoké šedesát metrů. Kostel zdobí krásný oltářní obraz svatého Mikuláše na hlavním oltáři, který namaloval Johann Lucas Kracker, ale především jeho unikátní nástroj. V době svého vzniku patřily mikulášovické varhany k největším nástrojům v Čechách, svůj prim si však dodnes udržely minimálně v severočeském regionu. Za dobu své existence vystřídal mikulášovický kostel několikery varhany. Prvně zmiňované jsou z roku 1664 a pocházely pravděpodobně z dílny šluknovské varhanářské rodiny Weindtů, pozdější úpravy prováděl patrně českokamenický varhanář Tobias Franz Fleck starší (1618–1698). Tyto varhany měly šest rejstříků a byly bez pedálu. Zanikly při přestavbě kostela v polovině

18. století. Nové dodal Johann Gottlieb Tamitius (1691–1769) ze Žitavy v roce 1761. Oproti předchozím byly větší, měly 721 píšťal ve 13 rejstřících a tři měchy. Díky průběžné údržbě, prováděné různými severočeskými varhanáři, financované povětšinou z veřejných sbírek, sloužily tyto barokní varhany až do roku 1901. O Velikonocích tohoto roku se dočkal kostel nových varhan, které postavila firma bratří Riegerů z Krnova. Před první světovou válkou byly údajně třetími největšími v Čechách (po varhanách v oseckém klášteře a pražském Rudolfinu). Pořízeny byly za částku 21 000 korun. Přestože se někdy uvádí, že mají více jak 3 000 píšťal, jejich skutečný počet je 2 166. Mají dva manuály a 36 (dříve 37) rejstříků. Jejich původní dispozice ze zachovala z 30. let 20. století. V období po druhé světové válce nebylo možné získat finance potřebné na pravidelnou údržbu či opravy, a varhany proto přestaly fungovat. Nahrazovalo je harmonium, a to až do roku 2011,

kdy proběhla generální oprava celých varhan. Práce zajišťoval varhanář Petr Stehlík z Hodonína a akce byla financována jak z příspěvku Ministerstva kultury či litoměřické diecéze, tak také z příspěvků německých rodáků a města Mikulášovice. Královský nástroj regionu rozezní v rámci letošního ročníku festivalu jedna z předních osobností současné varhanické generace – Vladimír Roubal. Tento plzeňský rodák je ředitelem chrámové hudby Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově. Vyniká svojí schopností improvizace, je držitelem dvou prvních cen na světových improvizačních soutěžích a jeho interpretační umění již poznalo publikum po celé Evropě i v zámoří. Pro svůj festivalový koncert si vybral díla barokní i romantická a neopomene ani svoji doménu, kterou je zmíněná improvizace.

Královský nástroj regionu 30/9/Mikulášovice Vladimír Roubal – varhany Bach | Böhner | Mendelssohn Boellmann | improvizace 34

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Lípa Musica česko-německá Stmelující význam kultury je v podmínkách dnešní rozpolcené společnosti a sociálních bublin nesmírně důležitý. Již sedmým rokem píše Lípa Musica i svoji česko-německou kapitolu. Snahy o to, aby Sudety povznesl pozitivní kulturní dialog, by nebyly možné bez finanční podpory. Tu zásadní pro přeshraniční spolupráci festivalu již několik let poskytuje Česko-německý fond budoucnosti, s jehož reprezentanty, řediteli Tomášem Jelínkem a Petrou Ernstbergerovou, jsme si o vzájemných vztazích povídali... Váš fond slaví v tomto roce 20 let od svého založení. Kam se podle Vás za tuto dobu posunuly česko-německé vztahy a jak hodnotíte jejich současný stav? T. J.: Vývoj česko-německých vztahů v uplynulých dvou dekádách hodnotím jednoznačně pozitivně. Hlavní posun spočívá v tom, že se podařilo překonat atmosféru nedůvěry, odblokovat společný dialog a z česko-německých vztahů vytvořit prostor, kde lidé z obou zemí rádi něco společně tvoří, diskutují či tráví volný čas. P. E.: Zvláště v kontextu migrační krize si samozřejmě uvědomujeme, že letité stereotypy nezmizí mávnutím kouzelného proutku. Osobně ale věřím, že čím více lidí z obou zemí se zapojí do přeshraničního dialogu, tím více budou obě společnosti imunní vůči různým manipulacím a mediálním zkratkám. Fond již pomohl k realizaci více než 10 000 česko-německých projektů. Které z nich hodnotíte jako nejúspěšnější a nejpřínosnější? T. J.: Na to není snadné odpovědět, protože význam menších projektů se násobí jejich celkovým širokým

záběrem. Fond již například podpořil několik tisíc školních výměn a umožnil tak zhruba 400 000 dětí a mladých lidí poznat takříkajíc z první ruky život v sousední zemi. P. E.: Při pohledu do minulosti nelze pominout odškodnění českých obětí nacismu. Bez něj by se vzájemná důvěra budovala jen stěží. Zároveň si fond díky roli, jakou při odškodnění sehrál, vydobyl vysoký kredit jak na české, tak na německé straně. Mezi nejúspěšnější klasické bilaterální projekty se řadí Pražský divadelní festival německého jazyka. Ten letos vstupuje již do své 23. sezóny a opět nabídne výběr toho nejzajímavějšího, co lze vidět na německojazyčných divadelních scénách. T. J.: Rád bych ještě zmínil projekty, za kterými stojí fond jako hlavní hybatel. Již třetím rokem jsme letos vyhlásili Česko-německou novinářskou cenu. Ta se v bilaterálním kontextu snaží ocenit práci novinářů jdoucích pod povrch, proti schematickému vidění světa a země sousedů. Zrcadlem pestrosti česko-německé spolupráce byla v červnu letošního roku naše „Sousedská slavnost“ na Mánesově mostě v Praze, kterou jsme uspořádali u příležitosti našeho 20. jubilea. Jakou roli hraje v česko-německém dialogu právě hudba a jak v tomto kontextu vnímáte MHF Lípa Musica? T. J.: „Co Čech, to muzikant“ už zřejmě neplatí, přesto je ale hudba jednou z nejvyhledávanějších oblastí česko-německé spolupráce. Svou roli zde kromě univerzální srozumitelnosti hudební řeči možná hraje také dlouhá tradice stavitelů „hudebních mostů“ – skladatelů, interpretů i mecenášů, na kterou bychom chtěli

navázat. A to nejen v oblasti klasické hudby. Podpořené projekty se vyznačují velkou žánrovou pestrostí: od „staré hudby“, přes jazz a blues až po alchymii moderní elektronické hudby. P. E.: Všímáme si přitom nejen kvality uměleckých výkonů, ale například také toho, jakou stopu zanechává projekt v daném regionu a jak rozvíjí síť vzájemných kontaktů a osobních vazeb. Velmi proto vítáme, že MHF Lípa Musica postupně rozšiřuje spolupráci s městy a obcemi na české i saské straně a propojuje tak kulturní aktéry v česko-saském pomezí. Tento stmelující význam kultury je v podmínkách dnešní rozpolcené společnosti a sociálních bublin nesmírně důležitý. Co Vás nejvíce zaujalo v letošní festivalové nabídce MHF Lípa Musica? T. J.: V této chvíli mám vícero želízek v ohni. Například vystoupení vokálního souboru Sjaella z Lipska mne zaujalo mimo jiné i místem konání. Mám ještě v živé paměti, v jak žalostném stavu byl před několika lety kostel v Horním Prysku, který se posléze podařilo opravit i díky příspěvku fondu. P. E.: Gratuluji pořadatelům k úvodnímu koncertu Magdaleny Kožené v Jablonci nad Nisou. Může být lepší doklad skvělé umělecké úrovně MHF Lípa Musica?

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

35

ROZHOVOR | LIBOR NOSEK

ROZHOVOR | LIBOR NOSEK

jinou aktivitu v regionu. Soustředili jsme se v následujícím období zejména na sport. I v době, kdy jsme nebyli partnerem festivalu, na nás pan Prokeš nikdy nezapomněl, dostával jsem aktuality o dění na tomto projektu. Naši zákazníci byli například na koncertu České filharmonie v Liberci, nebo na provedení Mé vlasti v České Lípě. Jelikož jsme dění na festivalu stále sledovali a viděli jsme jeho rozkvět, a to nejen v ČR, ale i za hranicemi, rozhodli jsme se tuto spolupráci opět obnovit.

Libor Nosek:

Z Lípy Musicy si vždy odnáším hluboké zážitky

Mateřská značka Volkswagen je velkým podporovatelem umění i v celoevropském měřítku (např. festivaly v Drážďanech nebo Salcburku). Vychází spolupráce s Lípou Musicou z této nadnárodní strategie, nebo se spíše snažíte sami podporovat regionální kulturní dění? Role nadnárodní strategie v současné době nabývá svého významu. Bez její podpory bychom nemohli spolupracovat v této míře. V předchozím období nehrála až takový význam. Byla to zkrátka vazba na pana Prokeše a to, jakým způsobem vnímáme region. Nejsem z České Lípy a vnímám s odstupem vývoj společnosti a firem na Českolipsku. Všichni významní klienti jsou i partnery festivalu.

My je obsluhujeme a máme s nimi stejnou vazbu jako pan Prokeš. Je to tedy vize v regionu, která je tou nejpodstatnější a která nás ke spolupráci vedla a vede i dneska. Stejně to vnímají i ostatní členové mého týmu a pokud se máme jako společnost rozvíjet v globálu, tak se musíme rozvíjet přes region, a to je hlavní myšlenka, kterou jsme už kdysi s panem Prokešem na začátku spolupráce sdíleli. Jak Vy osobně vnímáte sedmnáctiletý festival na regionální kulturní scéně? Navštěvujete rád festivalové koncerty, máte na ně třeba nějaké konkrétní hezké vzpomínky? Díky tomu, že jsme se potkali a spolupracovali, tak jsem vnímal všechny koncerty jako úžasné a velkolepé. Přivést do regionu pana Margitu, zažít koncert při svíčkách v Zahrádkách či Novém Oldřichově, mělo vliv na mé vnímání festivalu. Každý koncert, který festival nabídl, měl něco pro svou kategorii posluchače, ale i pro člověka, který obecně vnímá kulturu. Rád vzpomínám třeba i na koncert Dana Bárty a trio Roberta Balcara, který se vnímá zase úplně jinak, než operní gala pana Margity nebo Drevnerusskij raspev v kostele. Vždycky jsem měl z koncertů hluboký zážitek a myslím, že to tak platí pro všechny, kdo

vnímají muziku, kulturu a to, že se něco takového děje tady v regionu. Zkrátka tomu, kdo je schopen vnímat umění, je jedno, jestli se mu líbí žánr ten, nebo onen. Nejdůležitější je, že je festival tady, v takové míře a pořád se vyvíjí. Jakou flotilu vozů bude letos festival prezentovat? Prvním bude zástupce vlajkové lodi model Arteon, který má umění už v samotném názvu. Jde o stylové auto, limuzínu, která má svého ducha a propojení s uměním se samo nabízelo. Dalším je vozidlo praktické, ale současně i velmi reprezentativní a na úrovni, a tím je Volkswagen Tiguan Allspace, což je zástupce kategorie vyšší střední třídy a letošní modelová novinka, která se i za krátkou dobu na trhu poměrně dobře etablovala. A je to navíc vůz, který by mohl nabídnout novou vizi. Dnes je móda SUV vozidel, Tiguan ji trochu překračuje, protože může i reprezentovat. Poslední vůz je standardní pro práci, „dělník v naší flotile“, Volkswagen Transporter, který se dlouhodobě již v několikáté verzi na trhu osvědčuje a lidé o něj mají stále zájem. A s touto myšlenkou ho dáváme k dispozici i festivalu, aby to bylo funkční, ryze pracovní auto.

V několika minulých letech se na pozici oficiálního dopravce festivalu objevovala prestižní značka BMW. V letošním roce bude Lípa Musica prezentovat flotilu jiného německého výrobce automobilů. O obnově spolupráce se společností Auto Horejsek a vozech Volkswagen jsme si povídali s vedoucím českolipské pobočky této společnosti, panem Liborem Noskem. Vaše společnost působí na pozici dealera vozů koncernu Volkswagen v severočeském regionu již celou řadu let, jakých úspěchů si nejvíce ceníte? Úspěchů je celá řada, tím hlavním je, že jsme tady v České Lípě. Přestáli jsme i složitá období a v současné době již vlastníme tuto provozovnu, ve které jsme provedli spoustu změn a inovací. S radostí jsme se etablovali na pozici silné a stabilní firmy v České Lípě. V poslední době jsme prošli rozsáhlým rebrandingem obou značek, které reprezentujeme. Jedním z nejdůležitějších úspěchů 36

je náš stabilní personál. Významnou kapitolou je také náš vztah se značkou Volkswagen, který procházel dlouhým vývojem doprovázeným potřebou postavit nový showroom. Naši zaměstnanci dokázali pracovat téměř celý rok v provizorních podmínkách, kdy se různě stěhovali z pracoviště na pracoviště. Tady vnímám skloubení kvalitního personálu s viditelným úspěchem, který představuje nový showroom. Jsou to tedy různé množiny viditelných a neviditelných věcí, které nás ukotvují na pozici v České Lípě, jakou jsme si vybudovali.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Již před lety byla Vaše společnost i oficiálním dopravcem MHF Lípa Musica, co Vás přimělo k tomu se ke spolupráci vrátit? Nejprve bych se vrátil k tomu, proč jsme před lety zahájili spolupráci s panem Prokešem a festivalem Lípa Musica. Začalo to naprosto nevinně, přišel ke mně do kanceláře pro mě naprosto neznámý člověk a představil mi projekt, kterým mě zaujal. Následně jsme byli oficiálním partnerem projektu pět let. Za tuto dobu spolupráce jsme se dostali každý na nějakou úroveň a naše společnost se rozhodla podpořit MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

37

FOLKLÓR

Velcí v hudbě a tanci Nejvýraznějšími nositeli lužickosrbského hudebního folklóru byli odedávna zejména lidoví muzikanti zvaní v horní Lužici hercy a v dolní gercy. Hercy/gercy často vystupovali zároveň jako instrumentalisté doprovázející tance, jako zpěváci, kouzelníci a kejklíři, kteří bavili publikum při nejrůznějších příležitostech, zejména však při svatbách, jež hrají v obřadech a v lidové hudbě Lužických Srbů důležitou roli. Od konce 16. do začátku 19. století se lužičtí vesničtí hercy sdružovali do cechů, aby lépe čelili konkurenci německých městských pištců. Jednotlivé cechy tak lze považovat za svého druhu školy lidového muzicírování.

Serbska Reja Serbska Reja neboli národní lužickosrbský tanec, který v paralele s celou lužickosrbskou kulturou musel nejen v 19. století zápasit o svou existenci. To, že ji z jisté části obhájil, dosvědčí také další festivalové zastavení v Městském divadle v Děčíně s příhodným názvem Moja Reja!

Nejmenší mezi Slovany Aby vznikla Serbska reja a konečně také Moja Reja!, muselo býti nejmenšího slovanského národa, patřícího pod západní jazykovou slovanskou větev, Lužických Srbů. Jejich původní vlast bychom našli na východě Německa na území spolkových republik Sasko a Braniborsko v okolí měst Budyšína (Bautzen) a Chotěbuzi (Cottbus). Příslušníci tohoto národa jsou potomky slovanských kmenů Lužičanů, kteří žili na severu území, a Miličanů a Glomačanů, již obývali jih. Ještě ve 12. století zasahovalo osídlení Lužických Srbů na sever až k Berlínu, na východ až k Magdeburgu a Lipsku a jižněji až za Chemnitz. Lužičtí Srbové však postupně podléhali germanizaci. Němci se již od 10. století cíleně snažili slovanské obyvatelstvo poněmčit a jejich jazyk nahradit v úředním i církevním světě němčinou a latinou. Slované ostatně v těchto krajích byli pouze nevolníci pracující na půdě německých vlastníků. Sílící germanizaci nezastavila, možná jen lehce přibrzdila skutečnost, že se v roce 1373 zásluhou českého krále

38

Karla IV. stala Lužice součástí zemí Koruny české. Lužici a její svébytné kultuře dále pomohla vlna reformace, přičemž místnímu obyvatelstvu imponovala zejména idea přijímat víru ve vlastním jazyce, což mělo za následek rychlé šíření protestantského luteránství. Po třicetileté válce se tehdejší režim opět snažil o cílenou a co nejrychlejší asimilaci s Němci. Světlem v temnotách se stalo založení Lužického semináře v Praze, který se na dlouhou dobu stal jediným vzdělávacím ústavem pro budoucí lužickosrbské katolické kněze a pro učitele lužickosrbských škol. Po Vídeňském kongresu, jehož výsledky roku 1815 Lužici opět rozdělily, připadla větší část jejího území Prusku. Tam byly ničeny lužickosrbské knihy a slovanský jazyk byl také vytlačován z bohoslužeb, až do obrozenské vlny, během níž se lužičtí obrozenci stále více s vědeckým zájmem zajímali o duchovní dědictví národa, snažili se o kodifikaci jazyka a jeho rozšíření do všech sfér společenského života. Lužičtí Srbové v této době výrazně prohloubili kontakty s ostatními slovanskými národy. Na počátku

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

dvacátého století však ztroskotala idea společného státu s nově vzniklým Československem. Lužičtí Srbové se sice již dávno předtím stali národnostní menšinou na vlastním historickém území; tehdy však jejich etnikum tvořilo v Horní Lužici pouhých deset procent obyvatelstva, v Dolní Lužici bylo jejich osídlení ještě řidší. Lužice se stala součástí německé Výmarské republiky. Existenciální hrozbou pro lužickosrbské národní hnutí však byl nástup nacismu, v této době byly rozpuštěny lužickosrbské spolky včetně všeobjímající Domoviny, byl ustanoven zákaz lužickosrbského jazyka, kultury a symbolů; nesmělo existovat nic, co by poukazovalo jen na samotnou existenci Lužických Srbů. Dnes se k lužickosrbské národnosti hlásí přibližně necelých šedesát tisíc lidí, z nichž více než tři čtvrtiny k národnosti hornosrbské. Ovšem počet těch, kteří dosud aktivně ovládají lužickou srbštinu, je mnohem nižší. Ani dnes však nemůžeme jazyk Lužických Srbů považovat za vymřelý, v lužických vesnicích se dosud setkáváme s lužickosrbskými lidovými obyčeji, lidovými kroji a můžeme zde zaslechnout lužickosrbskou tradiční hudbu.

Od druhé poloviny 18. století známe pět tradičních lužickosrbských hudebních nástrojů. Jde o dechový dvouplátkový nástroj zvaný tarakawa, dva typy dud a dva typy houslí. Velmi zajímavým nástrojem je s exoticky znějícím názvem právě tarakawa, která tvarem připomíná klarinet, ale tón tvoří stejně jako hoboj. Je však tenčí a měří kolem 54 cm. Bývá černě natřena, což imituje ebenové dřevo. Nástroj ke změně tónu neužívá strojivo, hráč při hře zakrývá přímo vyvrtané dírky. Plátky byly vyráběny z rákosu, o který v Lužici pokryté močály nebyla nouze. Podle svědectví lužickosrbského etnografa Jana Arnošta Smolera se tarakawa vyznačovala pronikavým a ječivým tónem. Tarakawa byla v lidových kapelách Lužických Srbů postupně nahrazována klarinetem. Vedle tarakawy používali lužickosrbští hudebníci k produkování své tradiční hudby také dudy. Jejich jednodušší formě se říkalo měchava a většímu nástroji kozol. Na větší z nástrojů se hrálo při slavnostních příležitostech. A Serbska Reja je také o tanci, který byl do konce 18. století skočný, později se k němu přidala módní polonéza a mazurka a smísením všech těchto prvků vznikl párový lužickosrbský národní tanec. Zažít pravou serbskou reju můžete s festivalem Lípa Musica ve středu 17. října v Městském divadle Děčín, kde Vám zahraje, zazpívá a zejména zatančí Srbský národní orchestr z Budyšína.

POZVÁNKA

Lípa Musica dechberoucí…

Cítíme se společensky zodpovědní

V letošním roce bude završena umělecká cká garance festivalu hornistou Radk Radkem kem Baborákem Baborákem, m, která se logicky promítla i do výraznější letošní ší prezentace dechových nástrojů v dramaturgii let tošn ní Lípy Musicy. Kromě již zmíněných koncertů, ncertů, kde se lesního rohu ujme sám m Radek Baborá Baborák, ák, u. Představíme v ám m se s repertoárem pro lesní roh můžete setkat i na koncertu v Großschönau Großschönau. vám však také zázračné mladé trumpetisty, y, bratry Hofbauerovy, Sdružení hlub hlubokých bokých žesťů Če České eské filharmonie nebo barokní flétnové koncerty ncerty v podání Jakuba Kydlíčka a Co Conce Concerto ncerto rto Av Avent Aventino. entino. UŠ Česká Lípa na letošním projektu Má to smysl! A díky spolupráci Radka Baboráka a ZUŠ se do dechového hávu oděje i festivalový vý epilog. Vyberte si z široké palety dechových barev, kterými rozkvete letošní Lípa Musica, ty, které vám nejvíce lahodí…

Koncert pro Liberecký kraj, jejž v letošním roce ozdobí jméno pěvkyně Magdaleny Kožené, otevřel brány ke spolupráci se společností KASRO zaměřenou na informační technologie. Tentokrát jsme vyzpovídali jejího zakladatele a ředitele pana Štěpána Hyka.

Papa Haydn a zrod symfonie Tradiční koncert k svátku znovusjednocení Německa, který se již sedmým rokem uskuteční v saském Großschönau, přivítá letos nový ansámbl, za nímž umělecky stojí fagotista České filharmonie a vedoucí celé řady uměleckých projektů Martin Petrák. Soubor staví na renomovaných hráčích předních českých těles a profiluje se unikátní dramaturgickou řadou komorních a orchestrálních programů čerpajících z éry baroka a klasicismu. Haydn Ensemble doprovodí další z nadějí české hornové školy, sólohornistu Symfonického orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a vítěze Mezinárodní soutěže ARD v Mnichově 2010 Přemysla Vojtu. Ten provede svěží Hornový koncert D dur z dílny skladatelské osobnosti, která dala název ansámblu i celému večeru.

Zázrační trumpetisté Za bratrským duem fenomenálních mladých trumpetistů Hofbauerových se můžete vydat do další saské lokality, kterou v letošním roce bude Schirgiswalde, kam festival zavítal již v roce 2015. Benefiční koncert věnovaný Nadačnímu fondu Ozvěna nabídne průřez hudbou od baroka až po 20. století ve varhanním doprovodu. Mladší Vilém je studentem Pražské konzervatoře,

40

ROZHOVOR | ŠTĚPÁN HYK

ale již nyní po bezpočtu vítězství na tuzemských i zahraničních soutěží hraje s předními českými tělesy včetně České filharmonie. Neméně úspěšně se profiluje i starší Walter, t. č. posluchač pražské AMU, který je s desítkami vítězství na svém kontě již jedním z nejmladších stálých členů Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Bombardino Úderný název mimoňského koncertu odkazuje nejen na specialitu z italských hor, ale též na nástroj zvaný basová tuba neboli bombardon. I ten představí Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie, které je sestaveno z prvotřídních hráčů pozounové a tubové sekce našeho prvního orchestru. Říká se, že jde o nejdružnější skupinu tělesa, která se spontánně schází i mimo filharmonii. Právě tato skutečnost vnukla jejím členům na jednom ze zájezdů do Japonska v roce 2004 myšlenku společně si zamuzicírovat i nad rámec pracovních povinností a kultivovat své interpretační umění v takových sestavách, jejichž interpretační nároky se blíží komorní hře. Ve světě nejsou podobné soubory neobvyklé. Lahodný, sametový souzvuk a hlavně vyhraněně specifický výraz společné hry několika pozounů a tuby už ocenili nejen posluchači, ale i hudební skladatelé, kteří pro taková seskupení vytvořili řadu originálních skladeb. Přijeďte

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

se přesvědčit k sv. Petr Petru Pavlu ru a Pa avlu do Mimoně.

Viva Italia! Italským espritem bude hýřit i další koncert z naší „dechberoucí“ řady zasazený v důsledku započatéé rekonstrukce dokského zámku mku do místního Hubáčkova kina Má Máj Máj.. Jeho hlavním protagonistou bude dee Jak Ja Jakub ub Kydlíček, který představí d a í ze al alš další zástupců rodiny dechovýc ch n ástrojů – dechových nástrojů zobcovou flétnu. Tento flét flétnista a dirigent si své umění vyb brousil při vybrousil studiích v zahraničí a dnes je jedním z respektovaných specialistů v oblasti interpretace staré hudby. Společně se svým ansámblem Concerto Aventino představí virtuózní italský repertoár pro sólovou barokní zobcovou flétnu s doprovodem smyčcového ansámblu a bassa continua. Pramenem jsou především dvě unikátní sbírky flétnových flétnových koncertů z Neapole a Parmy. Jistým „tradičním“ protipólem jsou pak programní komorní koncerty Antonia Vivaldiho, které se zachovaly mimo jiné i v turínském rukopisu. Tyto hudební památky dokládají velkou oblibu zobcové flétny ve vrcholném baroku a dodnes okouzlují pestrostí, lehkostí a zpěvností…

Historie Vaší společnosti, která je zaměřena na prodej a servis kancelářské a IT techniky, sahá až do roku 1989. Za posledních minimálně deset let sbíráte ve svém oboru každoročně různá ocenění. Jakých úspěchů si Vy osobně nejvíce ceníte? Máte pravdu, společnost KASRO spol. s r. o. nabízí své služby již 29. rokem, což je v našem dynamicky rozvíjejícím se oboru informačních technologií opravdu mimořádný výkon. Proto si dovolím tvrdit, že asi největším úspěchem naší společnosti je jednak doba působení na trhu IT technologií, tak také aktuální rozsah poskytovaných služeb. Mezi naše úspěchy si dovolím také zařadit portfolio našich zákazníků a objem poskytovaných služeb. Společnost KASRO spol. s r. o. aktivně spolupracuje s 3 500 zákazníky a zajišťuje outsourcing pro více jak 10 000 ks tiskových zařízení. V našem programu je zejména pronájem a zajištění kvalifikovaných servisních služeb u zařízení, jako jsou tiskárny, kopírky, servery, datová úložiště apod. Naše společnost získává v tomto směru nejedno ocenění na trhu v ČR, ale také v zahraničí, dokonce jedno ocenění získala až v Japonsku. Z profesního hlediska jsem také osobně rád, že se nám ve společnosti podařilo úspěšně zvládnout generační změnu ve vedení společnosti. Toto nastalo, když mi tatínek, jako zakladatel společnosti, v roce 2014 předal řízení firmy. Tak jak to bývá v soukromém podnikání běžné, tak musím při tomto výčtu úspěchů přiznat, že profesní život je velice úzce spjat s mým osobním životem a proto by tyto úspěchy nebyly možné bez podpory mé nejbližší rodiny.

Jaká je vize a jaké jsou cíle Vaší společnosti do dalších let? Naše společnost by ještě více chtěla proniknout v oboru informačních technologií do oblasti sdílení služeb. Naším heslem je nenakupovat zařízení, servis, záruku…, ale využívat IT technologie jako službu a sdílet tuto službu s ostatními firmami. Na toto téma připravujeme několik zásadních projektů, které bychom chtěli v nebližší budoucnosti uvést do reálné praxe, k našim zákazníkům. Bude to, jak předpokládám, časově a finančně náročný proces, nicméně vnímáme to jako výzvu. Součástí Vaší podnikové strategie je řadu let i podpora veřejných, kulturních a sportovních aktivit, a to jak regionálního, tak celorepublikového charakteru. Proč jste se do portfolia podporovaných projektů rozhodl zařadit i MHF Lípa Musica? Společnost KASRO spol. s r. o. zejména podporuje společnosti, případně aktivity sociálního a sportovního charakteru. Jednak proto, že si myslíme, že tyto aktivity jsou společensky vysoce důležité, a jednak se cítíme po řadu let společensky zodpovědní. Kulturní akce MHF Lípa Musica mě osobně oslovila v loňském roce, kdy jsme byli pozváni na koncert operního pěvce Adama Plachetky v divadle F. X. Šaldy v Liberci. Díky této povedené akci jsem měl možnost se seznámit podrobněji s myšlenkou tohoto festivalu. Vzhledem k tomu, že z vlastní zkušenosti vím, jak náročná je příprava a organizace takové akce po personální i finanční stránce, jsem se rozhodl aktivně podpořit tuto skvělou myšlenku.

Vaše společnost je exkluzivním partnerem Koncertu pro Liberecký kraj, na kterém se představí renomovaná mezzosopranistka Magdalena Kožená. Je Vám osobně blízký svět opery a klasické hudby? Jaká jiná hudba je případně Vaší oblíbenou? Ačkoliv vážná hudba nepatří mezi moje každodenní záliby, rád využiji příležitosti k setkání s klasickou hudbou, při které si dokážu užít kouzlo okamžiku a nechám se touto hudbou pohltit. Co se týká výběru hudebního žánru, upřednostňuji hudbu podle své nálady a místa. Jelikož jsem se nedávno vrátil z pobytu v Jihoafrické republice, tak mohu říci, že i tradiční hudba původních černošských obyvatel spojená s tancem je strhující a nabíjí energií. Lípa Musica v letošním roce však samozřejmě nezačíná a nekončí jen tímto galakoncertem. Zaujala Vás i její další programová nabídka, chystáte se navštívit případně některý z dalších koncertů? Ano, vzhledem k tomu, že jsem studoval na vysoké škole v Žitavě, rád bych se tam opět podíval při příležitosti konání říjnového koncertu. Rád poznávám nová místa a lokalizace koncertů Lípa Musica do Saska je vítanou příležitostí spojit vážnou hudbu s cestováním.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

41

ROZHOVOR | JITKA ČECHOVÁ

ROZHOVOR | JITKA ČECHOVÁ

Jitka Čechová:

Smetana

mě nepřestává fascinovat

V předvečer oslav 100. výročí založení republiky zazní ve festivalovém programu skutečný bonbonek. Naše přední klavíristka Jitka Čechová provede recitál věnovaný cele odkazu skladatele Bedřicha Smetany. Jeho neprávem opomíjená osobnost, jejíž vnímání je v poslední době redukováno jen na symfonickou báseň Má vlast, je již léta v ohnisku zájmu této respektované umělkyně, která pro jeho popularizaci vykonala nesmírně mnoho. O Smetanovi, kterého by nám měl celý svět závidět, i o vřelém vztahu k našemu kraji jsme si povídali s hrdou „Mělničačkou“ Jitkou Čechovou…

Jste respektovanou smetanovskou specialistkou, proč jste se rozhodla věnovat tolik pozornosti ve svém repertoáru právě tomuto českému autorovi, který se neprávem valné popularitě příliš netěší? Bedřich Smetana je opravdu zcela neprávem opomíjený autor. Ano, ve světě znají především jeho Mou vlast – respektive často pouze 2. symfonickou báseň Vltavu, která svou programní náladou a poetikou přitahuje posluchače všech věkových kategorií. Ze Smetanových oper dominuje Prodaná nevěsta, 42

z komorního díla Trio g moll a 1. smyčcový kvartet. Klavírní Smetanovo dílo svou osobní zpovědí, originalitou s nesmírně progresívním až nadčasovým kompozičním přístupem, svou pestrostí, zvukomalbou a obrovským rozsahem patří i ve světovém měřítku k unikátům. Smetana se směle může řadit k velikánům evropského klavírního romantizmu – Schumannovi, Chopinovi či Lisztovi. Mimochodem všichni jmenovaní mu byli obrovským vzorem. Od malička jsem byla Smetanovou hudbou

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

obklopena, doma jsme poslouchali nahrávky, s rodiči jsme navštěvovali divadla s jeho operami na repertoáru, záhy jsem v hudební škole sama začala hrát jeho drobné skladbičky. Na konzervatoři mě v mém zájmu o Smetanovu tvorbu podporoval profesor Novotný, který natočil komplet jeho díla jako druhý v pořadí po legendární Věře Řepkové. Během studia jsem díky smetanovské soutěži nastudovala relativně velké množství skladeb, které později tvořily důležitou bázi mého repertoáru. Abych konečně odpověděla na Váš dotaz, Smetana se stal jakousi přirozenou součástí mého muzikantského bytí od raného dětství a po studiích jsem si nedovedla můj repertoár a koncertní dráhu bez prezentace jeho děl představit. Navíc mě rozesmutňuje opomíjená pozice Smetanova génia a snažím se jako česká interpretka světu dokázat, že máme klavírního skladatele, kterého nám mohou všude závidět. Čím Vás osobně jeho hudba nejvíce oslovuje? Už jsem částečně odpověděla v minulé otázce a mohu dodat, že Smetana svým obrovským talentem, svou houževnatostí, cílevědomostí, vlastenectvím, svým zpracováním lidových témat, svou fantastickou stylizací folklóru a na druhé straně svou poetičností, melodikou, smyslem pro dramatičnost, architekturu děl od miniatur po kolosální kusy, svým hojným užitím polyfonie a mnohovrstevnosti klavírní sazby, svou barevností a různorodostí předkládá interpretovi neskutečné možnosti interpretačního pojetí. Nepřestává mě bavit a fascinovat jeho odkaz a není to dáno jen mnoha lety nahrávání, kdy jsem měla pocit, že se Bedřich Smetana stává součástí mé rodiny. Váš komplet Smetanových klavírních děl, který jste realizovala na nahrávkách, je osmidílný. Která část Smetanovy tvorby či přímo konkrétně které skladby jsou Vám nejbližší? Nelze odpovědět jednoznačně, interpret a jeho hudební lásky se střídají, mění, vyvíjí. Coby

dítě jsem měla nejblíže k jeho polkám a drobným kusům z lístků do památníků. Později mě fascinovaly jeho virtuózní kusy inspirované Lisztem. Konzervatoř jsem absolvovala Sny a Akademii Českými tanci. Během nahrávání jsem měla možnost postupně odkrýt hájemství dalších zcela opomenutých a neznámých skladeb, leckdy zcela miniaturních, do kterých jsem se zamilovala pro jejich prostotu a jemnou poetiku. Ano, teď jsou mi nejbližší Smetanovy miniatury či drobnější skladby, které mapují jeho duševní rozpoložení a ukazují jeho zázračnou schopnost vyjádřit na malé ploše obrovské množství emocí. Jak je z Vašeho pohledu vnímán a přijímán klavírní Smetana ve světě? Pokud svět měl možnost se vůbec s jeho dílem setkat – a mluvím z vlastní zkušenosti, na mnoha místech zazněla jeho díla v premiéře v mé interpretaci – byl velmi pozitivně osloven, fascinován a zároveň udiven, že je Smetanovo dílo tak málo na pódiích slyšet. Smetanovi určitě uškodil i fakt, že nenapsal žádný koncert s orchestrem – Dvořákovo klavírní dílo také skoro nikdo nezná, ale díky Koncertu g moll je jeho čistě klavírní odkaz zviditelněn, totéž u Čajkovského, Griega a řady dalších.

Jaké poselství by měla Smetanova hudba podle Vás přinášet dnešnímu posluchači? Domnívám se, že v dnešní době šedivějící globalizací je nesmírně důležitý akcent národnostního povědomí. Smetana a nejen on – také Dvořák, Janáček, Martinů – neskuteční géniové naší hudby zrození v naší malé zemičce v srdci Evropy by měli neustále připomínat nám i světu zázrak v podobě úžasného odkazu, který nám tady nechali. Všichni jmenovaní pozvedli díky svému vztahu k rodné hroudě, ze které čerpali jako z nekonečného inspiračního zdroje, naši zemi k výšinám a je na nás interpretech, ale i posluchačích, pečovat o tento odkaz nevyčíslitelné hodnoty, jenž nás všechny oblažuje a nekonečně inspiruje. Váš letošní festivalový recitál nebude premiérou na Lípě Musice. Před několika lety jste se představila se Smetanovým triem v Žitavě. Zanechal ve Vás tento koncert nějaké vzpomínky? Případně jak se těšíte na vystoupení v České Lípě, máte například nějaký speciální vztah k našemu regionu? Vzpomínky na Žitavu jsou v živé paměti, místní sál radnice je svou monumentální malebností

a výbornou akustikou skutečně nezapomenutelný. A co se týče vztahu k Vašemu regionu, je víc než vřelý. Jsem narozena na Mělníku a i když jsem se s rodiči záhy po narození přesunula do Roudnice nad Labem, dodnes jsem hrdou „Mělničačkou“ a vzpomínám na naše výlety s rodiči a později s mou rodinou po kraji K. H. Máchy, na Bezděz, Kokořínsko, Českolipsko, Panskou skálu a nevím, kam ještě. A stále se těším na další a další návraty, i díky Lípě Musice, do tohoto malebného koutu Čech. Váš recitál se uskuteční v předvečer oslav 100. výročí založení republiky, jak ve Vás toto téma rezonuje? Velmi. A nejen 100. výročí, ale celý rok ve znamení oslav a připomenutí významných osmiček naší stoleté historie. Každý z nás by měl takovéto události využít k určité retrospektivě a k uvědomění si důležitých souvislostí našich dějin, které mají obrovský vliv na současnost. Doufám, že i má troška do mlýna v podobě smetanovského recitálu bude takovým momentem k zamyšlení či alespoň zastavení se v chaotickém běhu životem.

Ve spolupráci se společností Preciosa vám představujeme LIMITOVANOU EDICI EXKLUZIVNÍCH KŘIŠŤÁLOVÝCH ŠPERKŮ LÍPA MUSICA

manžetové konflíčky náušnice

V prodeji ve festivalové pokladně a na koncertech.

pin

www.preciosa.com www.preciosa-eshop.com MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

43

ROZHOVOR | PAVEL HAAS QUARTET

ROZHOVOR | PAVEL HAAS QUARTET

Stane se vám ještě, že během koncertu uděláte chybu? Všichni: Ano, stane. A pozná ji posluchač? VJ: Ne. (smích) PJ: Aby to poznal posluchač, to už by asi nebyla chyba, ale nějaké zatmění. Jinak je každý koncert plný drobných chyb, ale o těch víme jenom my. MZ: Taky záleží na tom, čemu říkáte chyba. Z našeho pohledu je totiž chybou, když na něčem pracujeme, snažíme se nějaký nešvar odstraňovat, ale on pořád přichází. Je to prostě něco, co se neustále opakuje. VJ: Myslím si ale, že to pravé publikum chodí za zážitkem a chyby nehledá. Přijdou spíš sdílet emoce.

Pavel Haas Quartet:

Pavel Haas Quartet, častý a vážený host našeho festivalu, patří bez nadsázky ke světové špičce ve svém oboru. Vystupoval v nejznámějších síních po celém světě a pyšní se hned pěti prestižními soškami Gramophone Awards, kterým se přezdívá hudební Oscaři. I tak si již poněkolikráte našel tento soubor čas, aby zavítal na festival Lípa Musica a vystoupil na méně prestižních scénách Českolipska. V letošním roce završí společně s neméně fenomenálním klavíristou Lukášem Vondráčkem sedmnáctý ročník našeho festivalu slavnostním koncertem ke 100. výročí založení republiky. Pojďme se na závěr našeho putování festivalovým programem pobavit o vážné hudbě trochu méně vážně…

Kdo z vás je šéf? Radim Sedmidubský (RS): Snažíme se fungovat demokraticky. Veronika Jarůšková (VJ): Hudba je šéf. Vždycky vede zrovna ten, kdo má první hlas. Petr Jarůšek (PJ): Nemáme žádného diktátora. I když některá kvarteta fungovala tak, že byl primárius a ostatní drželi hubu. Marek Zwiebel (MZ): Ale protože tak byly napsané ty skladby. Že tam byl prim. PJ: Ale já mám na mysli už i dvacáté století. RS: Já to možná trochu vysvětlím. Když hudba běží, je tam vždycky jeden hlavní hlas. Čím je hudba starší, třeba Mozart, tím víc hrají prim první housle. Když je ale hudba modernější, přechází první hlas přes všechny hudební nástroje. Takže to mohou být housle, cello i viola. Každý z nás pak moc dobře ví, jestli danou část vede, nebo jenom doprovází. PJ: Stejně se ale objevovala kvarteta, kde byl jeden kápo, a když někdo neposlouchal, dostal smyčcem přes hlavu. 44

© Marco Borggreve

Veselý rozhovor o vážné hudbě

VJ: To byla ještě doba, kdy to byly hvězdy a každý je znal. MZ: Ten, kdo vedl, byl taky v názvu kvarteta. Jeho jméno. A pak byli třeba Melody Boys. VJ: Dnes už se všechno upgraduje, každý hráč musí být na vynikající úrovni, a že by si někdo šmidlal vzadu, už neexistuje. Na kontě už máte pět hudebních cen Gramophone. Narostlo vám díky tomu ego? PJ: Trochu jo. Ale zase je to jenom takový moment. Člověk je rád, pak přijde další den a jede se dál. To je jako lišta s aktuálními informacemi na ČT24. Informace se vytlačují navzájem a asi by byla blbost žít z minulosti. Když jsme ale u té lišty. Jednou jsem koukal a psali tam o nás. Pavel Haas Quartet získal hudební cenu Grammophone. A za tím běželo: Zítra bude jasno až polojasno… Byla to ale pěkná sekunda slávy. Poznávají vás někde lidé na ulici? PJ: Naštěstí ne.

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

Není vám to líto? PJ: Povrchní ego by vlastně řeklo ano, ale když si pak uvědomíte, co všechno je s tou slávou spojené, tak není. VJ: Já jsem introvert, takže mi úplně stačí koncerty, kde se emocionálně odhalujete před tisícovkou lidí. PJ: Po koncertě pak za vámi lidé přijdou, chtějí si povídat a pak ještě recepce, kde se vás kolikrát ptají na velmi zajímavé otázky, že máte chuť odejít. To stačí. Je hraní fyzicky náročné? Člověk by řekl, že si tak klidně sedíte… PJ: Někdo ano. Už jsme viděl i takové, jejichž stylem bych vydržel hrát sedmdesát hodin v kuse. (smích) RS: Opravdu je to fyzicky náročné. VJ: Ono se to nezdá, ale tělo je ve strašně nepřirozené poloze. Zkuste si jen tak šest hodin v kuse držet housle. A to se nemusíte ani hýbat. PJ: Taky je dost problém jednostranná zátěž. VJ: Máme všechno zkroucené jako tenisté.

Přestože jste tři Slováci a jeden Čech, mluví se o vás jako o českém kvartetu. Nevadí vám to? VJ: Nějak nám to bylo přisouzeno, protože Pavel Haas, kterého máme ve jméně, byl český skladatel. My o sobě ale mluvíme jako o československém kvartetu. PJ: Hlavně je to vlastně úplně jedno. Když se podíváte třeba na jedno z nejlepších anglických kvartet, zjistíte, že je tam Rumunka, Polák, Švýcar a Francouz. Ale mluví se o nich jako o Angličanech. Je mezi kvartety rivalita? VJ: Sledujeme se. Máme přehled, kdo, kde a jak hraje a řekla bych, že je to všechno na kamarádské bázi. PJ: Taky záleží na povaze jednotlivých lidí. Určitě se najde nějaký urputný kvartetní hráč, který zapichuje špendlíky do voodoo panenek, ale to už je spíš o charakteru než o nějaké konkurenci. Je nějaký rozdíl v prezentaci hudby mezi různými národnostmi? Co je typické pro Čechoslováky? VJ: Melodičnost a vroucnost. O České filharmonii se třeba říká, že má takový sladký tón. To třeba Američané nemají. PJ: Ti mají větší tah. Němci jsou zase takoví pinktlich, Italové hysteričtí a Francouzi navonění až abstraktní. Takže něco na tom asi bude. VJ: Je to asi jako když čtou různí herci jednu báseň. Je to pořád ta samá, ale

každý ji přednese po svém. V tom je to umění tak krásné. Musíte di dávat pozor na prsty? MZ: Je to dost háklivá záležitost. PJ: Marek je totiž velmi šikovný. MZ: Nedávno jsem se bouchl do prstu při stěhování, naštěstí se mi nezlomil, ale měli jsme dva dny před zájezdem, kde nás čekalo osm koncertů. Takže jsem nevěděl, jestli to zvládnu. Přes bolest se hrát dá, ale je otázka, jestli se to třeba nezhorší nebo se kvůli přetížení nerozjede nějaký zánět. Naštěstí to dobře dopadlo. PJ: Takže pozor si dávat musíme, ale taky se to nesmí přehánět. Moje máma mi třeba nedovolí ani ukrojit si chleba. (smích) VJ: Ale je fakt, že jsme na sobě dost závislí a když se jednomu z nás něco stane, jsme v háji všichni. V kvartetu je i manželský pár. Není to někdy na obtíž? PJ: To je samozřejmě taky extrém, protože spolu trávíme opravdu většinu času, ale když si Veronika kdysi založila Pavel Haas Quartet a já hrál ve Škampově kvartetu, doma jsme se vyloženě míjeli, což mi nevyhovovalo vůbec. Tohle je o dost lepší. VJ: Asi jsme typy, kterým to nevadí. Naše povolání je opravdu dost náročné pro rodinný život. Třeba Marek je čerstvě ženatý, tak by mohl vyprávět. Pánové, jezdí s vámi i vaše manželky? MZ: Moje s námi kdysi jezdila a hlídala malou Aničku (dcera manželů Jarůškových, pozn. redakce). Takže se spojilo příjemné s užitečným, teď už jezdí jen, když má volno v práci. PJ: Máme hrozně nepravidelný rytmus, žádné víkendy. V tom je to opravdu blbé. VJ: Chlapci by měli veřejně svým manželkám poděkovat. RS: Hlavně za porozumění a trpělivost. MZ: Tímto tedy veřejně děkujeme našim manželkám. (smích) Zasáhl nějak příchod dítěte do chodu kvarteta? MZ: Já jsem to třeba zásadně

nepocítil. Někdy lehce posuneme zkoušku, ale jinak ne. PJ: Nejsme teď třeba větší nerváci? MZ: Pravdu? Nerváci jste pořád stejní. Jste nerváci všichni? PJ: Nejsme zrovna klidné typy. VJ: Ale je to i proto, že pracujeme s emocemi. To je naše práce. My vlastně předáváme emoce, které někdo zapsal do not. Jednu minutu jste totálně naštvaní a hrajete zuřivou hudbu, druhou jste zase milí, protože je to o lásce. V klasice se emoce neskutečně rychle střídají. Pak se podle toho i chováme. MZ: Pokud chceme, aby bylo naše vystoupení autentické, musíme se vcítit do role. V tomhle jsme trochu jako herci. Oni mají scénář a my notový zápis, který musíme přečíst a nějak předat dál. Co když čte každý notový záznam jinak? Dochází k hádkám? PJ: Pokud chceme hrát spolu, nějakou společnou řeč mít musíme. Kdybychom byli každý jiný, bylo by to asi na bitku. Je to totiž příliš osobní a intimní. Občas ale samozřejmě k nějakým konfrontacím dochází. MZ: To, že jsme každý trochu jiný, soubor obohacuje. Kdybychom se shodli úplně na všem, byla by to strašná nuda. VJ: Dám takový příklad. Janáčkův první kvartet je o tom, jak žárlivý muž zabije svou manželku, a my se bavíme o tom, jak dosáhneme toho, abychom v obecenstvu opravdu vyvolali pocit, že se na pódiu odehrává vražda. Aby lidem opravdu stály chlupy na rukou. Vždycky se u toho nahráváme a pak posloucháme, jestli jsme dosáhli ostrého zvuku, jak se kudla zabodává do nebohé ženy. PJ: Ale je třeba podotknout, že to všechno ladíme s celkovou představou finálního celku. Pak už jen řešíme detaily. Kolují mezi kvartety nějaké vtipy o některém z hráčů? Jako si rockové kapely dělají srandu z bubeníků… PJ: Radim je violista a neustále si dělá srandu z violy. RZ: To už je takový folklór. Převzato z časopisu Téma 38/2017, autor: Veronika Šíp Tardonová

MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

45

BENEFIČNÍ KONCERT PRO OZVĚNU

Nadační fond

Big Band CL

Lípa Maecenaria

a jako host Alenka Průchová – zpěv

MECENÁŠSKÝ KLUB MHF LÍPA MUSICA

moderuje Marek Šulc

17. 11. 2018, 19.00 Jiráskovo divadlo, Česká Lípa, Více na www.lipamusica.cz a www.ozvena.org

Nadační fond Ozvěna vznikl před čtyřmi lety se záměrem vytvořit platformu pro všestrannou podporu dětí a mladistvých se sluchovým postižením. Hlavním cílem je hmotná i nehmotná podpora iniciativ, aktivit, které přispívají k vytváření finančních prostředků na organizaci a podporu projektů sociálně zdravotního charakteru. Konkrétně se jedná o poskytování nadačních příspěvků za účelem zakoupení kompenzačních, rehabilitačních, léčebných a jiných pomůcek či zařízení usnadňujících sluchově postiženým léčbu, rehabilitaci, integraci a vzdělávání ve společnosti či podporu jejich samostatnosti v budoucím životě. Péče o poruchu sluchu v raném dětském věku je boj s časem. Pořízení kvalitních sluchadel představuje pro rodinu velkou finanční zátěž ve výši 50 a více tisíc korun. Nadační fond Ozvěna je s ohledem na své zaměření jedinou institucí v celorepublikovém měřítku, která se zabývá tímto typem zdravotního postižení a podporou jeho kompenzace. Osobní zkušenost nám ukazuje, jak je důležité mít pro své dítě kvalitní sluchadla a brzkou ranou péči. Patronkou nadačního fondu Ozvěna je paní Iva Bittová.

Nadační fond Ozvěna funguje velmi aktivně jako poradenské místo pro rodiče dětí se sluchovým postižením. Rodiče často v nové situaci nevědí, na koho se obrátit z řad lékařů a odborníků. Neznají problematiku sluchového postižení a možnosti její kompenzace, možnosti čerpání příspěvků od pojišťovny a také oslovení rané péče, která je terénní sociální službou po celé ČR a je zdarma. Nadační fond se zaměřuje na získávání prostředků prostřednictvím grantových projektů, darů od partnerů, sponzorů či pořádáním benefičních akcí zaměřených na pomoc konkrétním dětem, jejichž rodiny požádají o pomoc. Nadační fond Ozvěna se dále soustředí na přípravu a realizaci speciálních eventů, které mu pomohou v oblasti fundraisingu (kulturní akce – koncerty, výstavy, trhy apod.). Fond poskytuje také příspěvky na nákup baterií do sluchadla, roční pojištění sluchadla proti ztrátě i odcizení, na pořízení zesilovacích zařízení při nástupu do školy. Nadační fond Ozvěna se dále zaměřuje na spolupráci a podporu činnosti stávajících pracovišť rané péče v celé České republice, a to nejen

předáváním potřebných informací či tvorbou informačních materiálů věnovaných problematice sluchového postižení dětí, ale také například finanční podporou pobytů rodin dětí se sluchovým postižením, které pořádají právě tato centra. Nadační fond Ozvěna má ve svém programu také podporu volnočasových aktivit dětí s trvalou ztrátou sluchu, docházku do ZUŠ, sportovní aktivity. Jedním ze zásadních cílů je osvěta problematiky sluchového postižení v MŠ i v ZŠ, nejen žáků, ale i pedagogů. Pořádáme zážitkovou hru „Jaké je to neslyšet“ s velkým ohlasem a zájmem o tento problém. Postižení sluchu odděluje od lidí, pracujeme celoročně na změně pohledu naší společnosti na děti a dospívající s poruchami sluchu. Další podrobnější informace je možné najít na našich webových stránkách www.ozvena.org. Věříme, že „ozvěnou“ naší práce je smysluplná a především konkrétní pomoc dětem, které si překážky ve svém životě nevystavěly samy. Pavla Prokešová zakladatelka nadačního fondu Ozvěna

„Ozvěna vzniká tam, kde je překážka a velký prostor…“

í n t n e Adv kání set

prožijme již potřetí

ADVENT S OZVĚNOU pátek 14. prosince sobota 15. prosince Centrum textilního tisku, Česká Lípa

V oboru hudby patříme mezi pět světových mocností. To samo o sobě je zavazující. Důvod, proč podporovat exkluzivní projekty významné pro národní kulturu a její rozvíjení ze soukromých zdrojů, je navíc umocněn tím, že veřejným institucím se často na podporu výjimečnosti nedostává zdrojů, protože kulturní politika jejich zřizovatelů je často plošná a prakticky bez významnějších kvalitativních ambicí. JUDr. Pavel Smutný, president Nadačního fondu BOHEMIAN HERITAGE FUND Za léta fungování spolku ARBOR se ukazuje, že skupina dárců je pro financování MHF Lípa Musica naprosto klíčová, má velký potenciál a zaslouží si zvláštní péči. Proto vznikl klub mecenášů, který se pro své názvosloví inspiruje významnými osobnostmi hudebních mecenášek historie a jehož cílem je vytvořit společenství příznivců podporujících MHF Lípa Musica a další aktivity spolku ARBOR, kteří se aktivně podílejí na jejich rozvoji a současně mají možnost získat za svoji podporu i nadstandardní benefity. Brány Klubu mecenášů jsou otevřeny všem, kterým není lhostejný vývoj hudební kultury v severočeském regionu, a to bez ohledu na výši příspěvku.

Nadační fond

Ve kterých oblastech dary členů Klubu mecenášů pomohou: – zajištění mimořádné programové a interpretační kvality pořádaných koncertů; – podpora nastupující generace mladých talentů a rozvoj edukačních aktivit pro děti a mládež; – propagace české hudby v rámci česko-německého kulturního dialogu; – oživování kulturních center regionu. Klub mecenášů nabízí čtyři kategorie členství, jejichž název je odvozen od jmen osobností významných mecenášek historie a které jsou odstupňované podle výše podpory a poskytovaných výhod. Dosavadně fungující platforma Sanamus Musica sdružující dárce z řad lékařů zůstává zachována a stává se součástí nového mecenášského klubu.

Více informací naleznete na

ozvena.org Nadační fond Ozvěna Za laskavé podpory:

Pauline

Naďa

Jeanette

Elizabeth

výše daru 1.500,– Kč +

výše daru 10.000,– Kč +

výše daru 30.000,– Kč +

výše daru 100.000,– Kč +

Máte-li také zájem podpořit MHF Lípa Musica a stát se členem našeho mecenášského klubu, budeme rádi, pokud nás kontaktujete na tel. čísle: +420 608 111 973 nebo e-mailu: martin.prokes@lipamusica.cz.

ROZHOVOR | DAVID ŘEZNÍČEK

David Řezníček:

Podporujme vše, co rozvíjí naše duchovní

prožitky a kreativitu Severáček, liberecký dětský sbor ZUŠ Silvie Pálková, sbormistryně a um. vedoucí

15. 9. 2018 | 17.00 kostel Povýšení sv. Kříže, Kunratice u Cvikova Kunratice

Více informací na: www.kunraticeucvikova.eu

Jedním z podporovatelů festivalu se od letošního roku stává také společnost, jež je významným hráčem v oboru interiérového designu – společnost Konsepti. Díky tomuto spojení si posluchači našich koncertů budou moci ve vybraných prostorách vychutnat hudební zážitky z pohodlí italských židlí Catifa. O designu, hudbě a nezbytné podpoře kreativity jsme si povídali s majitelem společnosti Konsepti Davidem Řezníčkem. Vaše společnost působí na poli interiérového designu v České republice již od roku 1995. Jaká je Vaše vize a poslání? Čím obohacujete tuzemský trh? Baví nás pracovat s kreativními architekty a osvícenými klienty. Je skvělé být u toho, když vzniká výjimečný interiér – ideálně jako součást dobré architektury. To je naše poslání. Sloužit dobře architektům a klientům, přinášet ze zahraničí neokoukaný design, nápady, podněty, dělat spolehlivou službu. A rádi se u toho bavíme, potkáváme chytré a milé lidi, neustále se učíme něco nového. Jak vnímáte české spotřebitele? Upřednostňují stále spíše dostupné masové vybavení interiérů prostřednictvím nabídky mezinárodních nábytkových řetězců, nebo sílí potřeba designové originality a kvality? Finanční možnosti jsou neoddělitelnou součástí rozhodování každého z nás. Naše pozice je jasná – jsme tu spíše pro ty movitější. Ale i ti zvažují své investice do interiérů svých domovů a pracoven. Klienti jsou určitě čím dál více orientovaní a lépe profilují svůj vkus. Je náročnější je uspokojit. Určitě nevidím nějaký specifický znak českého spotřebitele. Každý se rozhoduje úměrně své odvaze, představivosti, důvěře v architekta a také peněžence.

Spolek ARBOR se rozhodl zkvalitnit zážitek svým návštěvníkům investicí do nových koncertních židlí. Vybrali jsme Vámi dovážený produkt Catifa od italského výrobce Arper, který je jakousi designovou ikonou ve své oblasti. Čím je výjimečný? Stane se to jen několikrát za století. Prostě designer trefí tu správnou proporci, materiál, barvu… a vznikne něco výjimečného. Něco, co ovládne trh a zapíše se do historie. Jako Lounge Chair nebo Alu chair od Eamese, “pantonka” nebo třeba 40/4 od Davida Rowlanda. A to je také případ židle Catifa (Lievore Altherr Molina, 2004). Dá se říci – dokonalý produkt po všech stránkách – design, komfort, produktová škála… však také firmě Arper tato židle doslova změnila život. Interiérový design a klasická hudba k sobě mají ve své estetické podstatě velmi blízko. Sám máte navíc zkušenosti z pořádání prestižní přehlídky Designblok, kterou jste založil. Co Vás přimělo k tomu stát se partnerem našeho festivalu? Materialistické aspekty života nás drtí ze všech stran. Design a interiéry jsou kreativní oblast, stejně jako malba, poezie nebo hudba. Neumím si představit život bez těchto atributů a vkusný a útulný domov s dobrou hudbou tvoří dokonalou harmonii. Všichni bychom se měli snažit podporovat vše, co rozvíjí naše duchovní prožitky a kreativitu. MHF Lípa Musica | Festivalový magazín 2018

49

Lípa Maecenaria: již 25 let razíme tradiční hodnoty

100 let Československa

Cappella Mariana Jana Boušková

SPOLEČNĚ SLAVÍME VÝROČÍ NEZÁVISLOSTI

Giedrė Lukšaitė-Mrázková & Petra Žďárská

Mons. Jan Baxant a Biskupství Litoměřické

Jan Roztočil

Kanalizace Drobník

Raúl Jungling Varan

JUSTR s.r.o.

II. ročník cyklu komorních koncertů

Martin Lintimer

v České Lípě

leden–červen 2019 Předprodej vstupenek a abonmá od 19. 11. 2018!

www.lipamusica.cz

Majj-Kupec, s.r.o.

Radka Mothejzlíková

Bau–Planung.Risch Ingenieurgesellschaft m.b.H.

Matouš Pěruška a Kristýna Vocetková ad.

Blanka a Tomáš Tichých

Římskokatolická farnost Jestřebí

RNDr. Jan Dudek

JUDr. Jarmila Holovčáková

Ing. Helena Mrázková

Jarmila a Lubomír Parohovi

Ing. Adriana Opatová, MBA

Ing. Miloš Lank

Prof. Dr.–Ing. habil. Heiko Vogler

Sanamus musica:

Přidejte se k nám a pořiďte si sběratelskou výroční medaili MHF Lípa Musica!

MUDr. Pavla Antošová | MUDr. Vlasta Baudischová | MUDr. Hana Dečiová | MUDr. Gruntorádová s.r.o. | MUDr. Tomáš Jirkovský MUDr. Jiřina Johanidesová | MUDr. Tomáš Kočí | MUDr. Jana Kostolná | MUDr. Martina Křivánková | MARI - dent, s.r.o. | MUDr. Anna Nováková MUDr. Martina Pokorná | MUDr. Věra Pokorná | MUDr. Štepánka Rohlíčková | MUDr. Zina Ropková | MUDr. Alena Sellnerová MUDr. Dagmar Schneebergerová | MUDr. Jana Šepsová | MUDr. Lenka Šepsová | MUDr. Blanka Turčanová | MUDr. Břetislav Ulrich

www.lipamusica.cz Medální partneři:

Partneři Klubu přátel festivalu: Ajeto Art Glass museum | Centrum textilního tisku | ceskolipskonadlani.cz | Hotel Berg | i–noviny.cz a Lípa Muzeum hasičské techniky v Novém Oldřichově | Oblastní galerie Liberec | Reklamní agentura Deus Skalní hrad a poustevna Sloup | Sklářské muzeum Kamenický Šenov | Sklářské muzeum Nový Bor Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě | vodní hrad Lipý | Zámek Zákupy

Podporovatelé festivalu

RTM PLUS, JEDINÁ OPRAVDOVÁ TELEVIZE V SEVERNÍCH ČECHÁCH Televizi rtm plus si každý den naladí před 50 tisíc diváků, alespoň jednou týdně 130 tisíc. Nalaďte ji i vy.

· · · ·

pozitivní, přátelská, užitečná zprávy z Libereckého kraje každou celou zprávy z Ústeckého kraje každou půl následují publicistické pořady z měst a obcí severních Čech · tipy na výlety a regionální pořady o vaření

Televize rtm plus vysílá terestricky v digitálním multiplexu 4 a dále prostřednictvím kabelových operátorů, má také svůj vlastní on-line stream na adrese www.rtmplus.cz/stream Kontakt: obchod@rtmplus.cz

Květinářství U Podloubíčka Otto Žítek – ELOS

Vstupenky na koncerty festivalu jsou k dostání ve festivalové kanceláři, ve vybraných koncertních místech, síti Colosseum Ticket nebo na www.lipamusica.cz

PROGRAM OGRAM 17. ROČNÍKU MEZINÁRODNÍHO HUDEB HUDEBNÍHO FESTIVALU LÍPA MUSICA

24/8 – 28/10/2018 OZVĚNY Z KAMENE / prolog 24/8/21h Oybin, zřícenina gotického kostela Clarinet Factory

CIMBÁLOVKA VE SKANZENU 6/10/17h Zubrnice, skanzen a kostel sv. Máří Magdaleny Varmužova cimbálová muzika ze Svatobořic–Mistřína

MAGDALENA KOŽENÁ Koncert pro Liberecký kraj / zahajovací koncert 17/9/19h Jablonec nad Nisou, Městské divadlo Magdalena Kožená – mezzosoprán Collegium 1704 & Václav Luks

HLASY ŽENSKÉ DUŠE 7/10/17h Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Sjaella (DE)

HRAJI BEZ DOTEKU… 21/9/19h Česká Lípa, bazilika Všech svatých Carolina Eyck – theremin (DE) Christopher Tarnow – klavír (DE) TEMNÉ HODINKY / koncert při svíčkách 22/9/20h Zahrádky, kostel sv. Barbory Hana Blažíková & Barbora Kabátková – zpěv Mélusine de Pas (FR) – viola da gamba, Jan Krejča – theorba, Monika Knoblochová – varhanní pozitiv LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE 23/9/17h Filipov u Rumburku, bazilika Panny Marie pomocnice křesťanů Marek Eben – recitace, Tomáš Thon – varhany SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT 28/9/19h Jezvé, kostel sv. Vavřince Milan Řeřicha – klarinet, Energie Nove (CH, DE) SPIRITUÁL KVINTET 29/9/19h Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Spirituál kvintet & Jiří Tichota

Změna programu vyhrazena.

KRÁLOVSKÝ NÁSTROJ REGIONU 30/9/17h Mikulášovice, kostel sv. Mikuláše Vladimír Roubal – varhany PAPA HAYDN A ZROD SYMFONIE 3/10/19h Großschönau, evangelicko–luteránský kostel Přemysl Vojta – lesní roh Haydn Ensemble Praha & Martin Petrák

MÁRIO BIHÁRI 12/10/19h Česká Lípa, Centrum textilního tisku Mário Bihári – zpěv, akordeon, klavír ZÁZRAČNÍ TRUMPETISTÉ 13/10/19,30h Schirgiswalde, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie Vilém a Walter Hofbauerovi – trubky Petr Čech – varhany BOMBARDINO 14/10/17h Mimoň, kostel sv. Petra a Pavla Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie VIVA ITALIA! 15/10/19h Doksy, kino Máj Jakub Kydlíček – barokní zobcové flétny Concerto aventino MOJA REJA, POKLADY SRBSKÉ LUŽICE 17/10/19h Děčín, Městské divadlo Srbský národní orchestr, sbor, balet (DE) BACH – BEETHOVEN – BABORÁK / představení pro děti 26/10/10h Bautzen, sál Srbského národního souboru Pražští komorní sólisté & Radek Baborák BACH – BEETHOVEN – BABORÁK 26/10/19h Bautzen, sál Srbského národního souboru Pražští komorní sólisté & Radek Baborák ČESKÉ SNY 27/10/19h Česká Lípa, Biberova kaple Jitka Čechová – klavír

VEČER SE SKLADATELEM MILOŠEM BOKEM 4/10/19h Česká Lípa, Biberova kaple Miloš Bok – skladatel, klavírista

100 LET REPUBLIKY / slavnostní závěrečný koncert 28/10/19h Nový Bor, Městské divadlo Lukáš Vondráček – klavír, Pavel Haas Quartet

KONCERT LESNÍCH ROHŮ 5/10/19h Zittau, Johanniskirche Český hornový sbor & Radek Baborák Aleš Bárta – varhany, Miloš Bok – dirigent

MÁ TO SMYSL! / epilog 9/11/19h Česká Lípa, Jiráskovo divadlo žáci ZUŠ společně na pódiu s mezinárodně respektovaným hráčem na lesní roh Radkem Baborákem

www.lipamusica.cz