Issuu

4 / říjen 2018

Radek Baborák: Vzdělávání je důležitější než soutěžení Od loňského roku je uměleckým garantem MHF Lípa Musica renomovaný hornista a etablující se dirigent Radek Baborák. Jeho rukopis se tak vtiskává do programové nabídky festivalu v rovině doporučení výběru uměleckých interpretů a programu, ale i vlastním angažmá. Tento týden se Radek Baborák představí v Žitavě společně s unikátním Českým hornovým sborem a se svým přítelem skladatelem a dirigentem Milošem Bokem. Mimoto se letos na Radka Baboráka můžeme těšit i v roli dirigenta Pražských komorních sólistů na koncertu v saském Budyšíně, či jako hosta projektu Má to smysl!, který připravujeme se Základní uměleckou školou v České Lípě, pro níž Radek Baborák se svými přáteli připraví navíc i mistrovské kurzy. Tímto projektem se dvouleté období působení Radka Baboráka u Lípy Musicy uzavře a právě při této příležitosti připravila redaktorka Hudebních rozhledů Markéta Jůzová s tímto umělcem zajímavý rozhovor, který vám přinášíme. Pokud by vás k návštěvě Žitavy či Bautzenu inspiroval, vstupenky jsou stále k dispozici. A pokud byste stále ještě chtěli získat vstupenku zdarma na Koncert lesních rohů do Žitavy, nebo na společné vystoupení českolipských talentů a Radka Baboráka v České Lípě, stačí, když se zapojíte do našeho návštěvnického průzkumu… Mezinárodně proslulý hornista Radek Baborák, vynikající komorní hráč, dirigent a pedagog, zastává post kurátora 17. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Když jsme se setkali, hovořili jsme nejen o jeho říjnových koncertech na letošní hudební přehlídce, ale i o velkém záběru jeho aktuálních profesních aktivit v zahraničí… Mezinárodní hudební festival Lípa Musica usiluje o česko-německou spolupráci a nabízí koncerty posluchačům Libereckého kraje s přesahem do Ústeckého kraje a Saska. Sudetoněmecká oblast je spojena s bolestnou historií 20. století. Festival do krajů přináší hudební program s pozitivními idejemi… I po sametové revoluci a desetiletích je vidět devastace oblasti. Stačí se jen rozhlédnout po kraji. Festival, sklárny, různé organizace a jednotlivci se snaží o zlepšení reality života krajů, což je velmi důležité. Kultura a vzdělávání patří k životu. Je nutné, aby byly ve zdejší lokalitě velmi podporovány. Vaše účast na festivalu je vzhledem k vašemu postu kurátora omezená. Přesto už teď se mohou posluchači těšit na koncerty, v nichž v rámci hudební přehlídky u nás a v Německu vystoupíte. Které to budou? Jsem rád, když festival může využít mých kontaktů. Těší mne, když kolegům mohu pomoci a zprostředkovat vedení přehlídky spolupráci s jinými hudebníky. Určitým způsobem se mohu za kvalitu programové nabídky zaručit. Nápady a plány na festivalový rok 2018 krystalizovaly již před uplynulým 16. ročníkem. Kulturní výměna mezi českými a německými kraji stále probíhá a jsme rádi, že budeme nejen u nás, ale i v naší sousední zemi pořádat komorní koncerty. Zájemci si mohou detailně prohlédnout náš program na webových stránkách www.lipamusica.cz. V Zittau vystoupím 5. 10. sólově s varhaníkem Alešem Bártou a také s Českým hornovým sborem, koncert v Johanneskirche bude dirigovat Miloš Bok, který řadu skladeb pro nás upravil. Představíme dějiny zvuku lesního rohu od loveckých fanfár přes úpravy renesančních kompozic, které jsou velmi oblíbené a krásně To, že jste už jako kluk mohl a dokázal hrát na vzácný nástroj v kostele sv. Bartoloměje v Plzni, váš osud jistě ovlivnilo. Stát se varhaníkem bylo čistě vaše rozhodnutí, nebo byl také někdo z blízkých, kdo vás podpořil, neřku-li vyzval? Na varhany jsem nehrál hned, chodil jsem do lidové školy umění na akordeon. V rámci studijního plánu jsme měli i menší skladby Johanna Sebastiana Bacha a tehdejší

zní. Program zahrnuje i romantickou hudbu a Bokovy soudobé skladby. V Bautzenu budu 26. 10. v sále Srbského národního souboru dirigovat Pražské komorní sólisty a 9. 11. v České Lípě v Jiráskově divadle povedu mistrovské kurzy. Ve své profesní kariéře se již delší dobu věnujete nejen hraní na lesní roh, ale i dirigování a pedagogické činnosti. Jaké své aktivity byste rád vyzdvihl v souvislosti s vaším působením u nás a v zahraničí? Ano, své profesní aktivity v současnosti dělím mezi sólové hraní, dirigování, komorní projekty a pedagogickou činnost. Ze svých novějších CD bych rád zmínil nahrávku skladeb W. A. Mozarta se souborem Baborák Ensemble. V Čechách jsem měl sólový koncert zatím naposledy s dirigentem Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií, na rok 2018 jsem velký a slavnostní koncert neplánoval. V současnosti mé sólové koncerty probíhají v Asii, Japonsku a na Tchaj-wanu. Pravidelně jezdím koncertovat do Jižní Ameriky a z evropských zemí především do Německa. V Berlíně spolupracuji často s tělesem Sinfonie Orchester Berlin, vyučuji na škole BarenboimSaid Akademie a jsem členem Boulez Ensemble, který Maestro Daniel Barenboim založil. Občas vypomáhám v berlínské Státní opeře Pod lipami. Pedagogické profesi se věnuji i v Japonsku, jsem hostujícím profesorem v oboru hry na lesní roh na TOHO University v Tokiu. Do Japonska jezdíte profesně velmi dlouho a váš záběr koncertního vystupování v zemi vycházejícího slunce je stále více rozmanitější a významnější. Je vám blízká japonská mentalita? Japonská mentalita mi velmi vyhovuje. Líbí se mi obchodní přímost a standard, se kterým se hudebník v zemi setkává. Koncertuji v krásných sálech. Skvělá je kvalita cestování Shinkansenem a velký zájem posluchačů o vážnou hudbu. Váš repertoár je mimořádně široký… Záběru interpretace skladeb od baroka až po soudobou hudbu se nevyhýbám.

Snažím se také rozšířit hornový repertoár o řadu překvapivých či bláznivých kompozic z různých období, patří mezi ně i hudba Johanna Sebastiana Bacha, protože nehrát jeho hudbu je pro muzikanty velká škoda. V poslední době jsem si oblíbil díla Astora Piazzolly a začal jsem se věnovat úpravám jeho skladeb pro lesní roh. Ve svém projektu, který jsem nazval „Orquestrina“, vzniká řada úprav. Aranžmá většinou navrhnu já, ale protože neumím tak rychle a dobře psát noty na počítači, mí spříznění kamarádi skladatelé mi pomůžou s dokončením. Občas si dopíši part lesního rohu, který si často udělám těžší. Svůj profesní záběr jste rozšířil o dirigování, které můžete provozovat do vyššího věku než hru na lesní roh. Ano, máte pravdu. Hornisté namáhají svaly a nervy v obličeji i ústech, nátisk je velmi citlivá záležitost, stejně jak hlas. Stává se, že hráč se v jistém věku unaví. Nedá se odhadnout, jak dlouho bude moci hrát, ale určitě se lze aktivně do vyššího věku než hře na lesní roh věnovat dirigování. Když jsem před lety popsal svému manažerovi svou představu o dalším profesním směřování s kombinací hry na lesní roh a dirigování, domluvili jsme se na plánech spolupráce s menšími orchestry. Baví mne nazkoušet program, naučit se partituru do detailů a gestikulací zprostředkovat hudbu. V České republice jste hrál koncertně před pěti lety úspěšně dokonce i na alpský roh. Nástroj jste odložil? Tehdy se jednalo spíše o mimořádnou příležitost zahrát koncertní skladby na tak krásný nástroj, pro který složili skladatelé poměrně málo kompozic, podobně jak pro přírodní lesní roh. Alpský roh nevlastním, ale pokud by mne ke hře na tento neobvyklý nástroj někdo z pořadatelů opět vyzval, s velkou pravděpodobností bych výzvu na zajímavý koncert přijal. Zkoušel jste hrát na vídeňský typ lesního rohu? Ano. Zvuk vídeňského lesního rohu se mi líbí a připomíná mi trochu českou hornovou školu, je mi bližší než americký způsob tvoření tónu či vnímání jeho zvukové kvality, ale

zároveň je limitován. a opata Michaela J. Pojezdného; podporou hudebního života potvrzují platnost hesla: „Být připraven ke každému dobrému dílu.“ Varhanní improvizace přímo souvisí s průběhem liturgie, varhaník musí vytvářet ucelené formy v kontextu

zároveň je limitován. V historii vývoje lesního rohu si ve Vídni zachovali svou tradici až do dnešní doby. Věřili, že jejich systém je nejlepší. Kdyby Češi hráli na více než sto třicet let starou ventilovou mechaniku, zjistili by, že hrát s ní není vůbec jednoduché. Bývalý vynikající hornista Vídeňské filharmonie Günter Högner, jenž měl prarodiče z Čech, mi kdysi řekl, že jestli si chci zničit život, ať začnu hrát na vídeňský lesní roh. Poznamenal, že budu jen cvičit, protože riziko kiksů je u nástroje velké, a že je lepší hrát na modernější lesní roh. Tak jsem dal na jeho radu. Domnívám se, že pro kompozice 20. a 21. století jsou modernější nástroje vhodnější a pojí se s určitým perfekcionismem. Letos se konala v oboru lesní roh Mezinárodní hudební soutěž Pražského jara. Proč jste odmítl nabídku stát se porotcem mezinárodní komise? Absolvoval jsem sice úspěšně do osmnácti let řadu českých a mezinárodních soutěží, ale přihlásil jsem se do nich na základě rozhodnutí svých pedagogů. Soutěže jsem vždy vnímal negativně, nejen psychicky, ale i fyzicky. Stres je během jejich konání velký, zcela jiný než na normálních koncertech. Zažil jsem různé zákulisní boje a viděl, jak se při soutěži i vynikající hornista psychicky složil téměř ve třiceti letech… Soutěžící jsou pod enormním tlakem a stresem, takže jsem se tehdy rozhodl, že nepůjdu do žádných soutěžních komisí. Nikdy jsem neměl rád ani konkurzy, které jsou rovněž stresující. Na své koncerty si dokáži vybrat spoluhráče a sestavit bez konkurzu ze skvělých hudebníků i celý orchestr. Znám mnoho inspirativních a technicky vybavených muzikantů, kteří dělají kariéru, a mnozí laureáti jim nesahají ani po kolena. Když mám možnost, rád vyzvu mladé nadané hudebníky, aby si se mnou zahráli. Vítězství v soutěžích v mém rozhodování nehraje žádnou roli. Laureátů a vítězů soutěží je mnoho. Když někdo vyhraje soutěž, nemá ještě životní zkušenosti. Technicky je na určité výši, ale v hraní nemůže mít emocionální hloubku. V dílech Brahmse, Schumanna a Strausse jsou emoce zapotřebí, někteří šikovní hráči cit napodobí, ale jejich hra působí chladněji. Je výjimečné, když hráč v mladistvém věku dokáže intenzivně vnímat klasickou hudbu. Na Pražském jaru v porotách nebudu, jen pokud by soutěž prošla velkou reorganizací. Z titulu člena Umělecké rady jsem ji navrhl. Více na www.hudebnirozhledy.cz

Sjaella: Máme společnou duši… Dalším z řady německých hostí bude na sedmnáctém festivalovém ročníku ženský vokální ansámbl Sjaella. Lípa Musica se tímto projektem opět částečně vrací ke kořenům, do doby, kdy v ohnisku její dramaturgie byla hudba duchovní a vokální. Jednotná i individuální, lehká i svérázná, přesná i svobodná – to je mnohotvárnost, která je tolik přiléhavá k ženské duši a činí i soubor Sjaella (v překladu duše) a jeho zvuk zcela výjimečným. Šest zpěvaček z Lipska se v roce 2005 vydalo společnou cestou, která se postupem času dále rozvětvila vstříc nebývalé žánrové pestrosti a úspěchům mezinárodní pěvecké scéně. V neděli 7. října v Prysku vás toto pěvecké sexteto vezme na duchovní pouť zákoutími ženské duše…

Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 Fotografie: Lukáš Marhoul, archiv festivalu

Porce muzikality… O interpretačním umění Milana Řeřichy lze jen těžko psát. Je prostě vynikající. Klarinet mu jedinkrát neufoukne, nástroj mistrně ovládá, hraje na něj vřele a přitom jakoby ani nedýchal. Ani v těch nejsvižnějších pasážích, ani v technicky náročném pianissimu mu neunikne jediný tón. A ještě se přitom usmívá. (...) I soubor Energie Nove do díla vkládal daleko víc účasti než do prvního kusu. Brahmsova hudba jím skutečně hýbala a po interpretech vyžadovala velkou koncentrovanost, zaujetí i zásobu pestré škály výrazů. A skutečně, jako by rázem po přestávce hrál jiný smyčcový kvartet, jímavější, zarputilejší a zaujatější. (...) Obecenstvu v Jezvém se dostalo vynikající porce Brahmsovy muzikality a v první části mu byly nabídnuty také alternativní pohledy na řešení a vnímání Mozarta. Skutečně zajímavý a atraktivní večer pro početné posluchače koncertu. Tomáš Cidlina, úryvek z recenze pro Klasikaplus.cz Další reflexe najdete na www.lipamusica.cz

www.lipamusica.cz Změna programu vyhrazena. Program a lístek zdarma! Letos opět provádíme posluchačský průzkum, abychom Vám mohli i nadále přinášet hudební zážitky a veškerý doprovodný servis v kvalitě odpovídající vašim přáním. Na koncertech či on-line na webu festivalu můžete vyplnit dotazník a odměnou vám bude koncertní program zdarma a možnost navštívit některý z koncertů ve dnech 5. října či 9. listopadu zdarma. Děkujeme za vaši spolupráci!

na mezinárodní pěvecké scéně. V neděli 7. října v Prysku vás toto pěvecké sexteto vezme na duchovní pouť zákoutími ženské duše… Název Vašeho ansámblu je odvozen od severského slova označujícího „duši“. Toto označení v sobě ukrývá cosi éterického, pohádkového až romantického. Co znamená pro vás? Duše je pro nás něčím, co rozezníváme. Je nejhlubším původem nás všech, který hudbou vychází na povrch. A my jsme zjistily, že máme nejen šest rozličných duší každé z nás, ale že cítíme také jednu společnou duši našeho souboru a máme i společné muzikální cítění a myšlenky. Takže v našem případě nejde jen o jednu personifikovanou duši, ale také o duši naší hudby.

Když mluvíte o svém ansámblu, často zmiňujete, že máte všechny společnou duši, jak v umělecké, tak lidské rovině. Jaká je? Máme pocit, že by se člověk nikdy neměl snažit být jinou lidskou bytostí na scéně, než jakým je ve skutečném životě. Nemůžete vytvářet pohyblivou hudbu a zvuk bez vaší individuality a skutečných emocí. Zvláště jako vokální skupina se musíme nechat na jevišti unášet stejným způsobem jako v každé jiné chvíli, kterou sdílíme. To nám dává pocit síly stejně jako ochrana. Tímto způsobem můžeme otevřít naše srdce a duše pro největší ze všech umění. Základem naší společné duše je přátelství a dlouhá historie, kterou sdílíme. Ovlivňujeme se navzájem svými hudebními cítěními, což vedlo k našemu širokému repertoáru. Více se dočtete ve festivalovém magazínu… společně o všem, co prezentujeme na scéně, a proto jsme schopné čelit i našim divákům jako společná duše.