Issuu

6/říjen 2020

Aktuální změny ve zbývající části programu 19. ročníku MHF Lípa Musica 2020 V důsledku přijatých protiepidemických opatření a jejich dalšího zpřísňování dochází ke změnám u všech koncertů plánovaných ve zbývající části 19. ročníku MHF Lípa Musica, a to v následující podobě: Recitál Josefa Špačka s názvem Sólo pro Josefa Špačka, který je plánovaný na pátek 16. října v Oblastní galerii v Liberci proběhne pouze ve virtuální podobě a bude všem držitelům vstupenek zpřístupněn jako video stream ve spolupráci s Televizí RTM+. Podrobnosti ke sledování koncertu budou sděleny držitelům vstupenek. Projekt Jurkovičovy ukolébavky, který se měl uskutečnit v pondělí 19. října na zámku v Doksech za účasti Hany Blažíkové, Jany Semerádové a dalších

interpretů, je zrušen. Vstupné za tento koncert bude vráceno dle dále uvedených pokynů. Závěrečný koncert s názvem Hudba stříbrného plátna, který byl plánován na středu 28. října do Městského divadla v Novém Boru za účasti Komorní filharmonie Pardubice a dirigenta Jana Kučery, je přesunut na náhradní termín, a to neděli 6. prosince 2020. Zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti. V případě nemožnost zrealizovat ani prosincový termín, bude jednáno o dalším náhradním termínu na začátku roku 2021. Epilog festivalu Má to smysl! ve spolupráci se ZUŠ Česká Lípa, který je v plánu na 5. listopadu v KD Crystal v České Lípě, zůstává zatím beze změny. Děkujeme za pochopení!

Varhanní cestopis na Lípě Musice, žádné Requiem za kulturu Ještě se stále hraje, říkal jsem si už trochu s podivem, když jsem se chystal na nedělní koncert Lípy Musicy v České Lípě v bazilice Všech svatých. Letošní ročník festivalu se stále kymácí pod poryvy, které s sebou nese mimořádná situace, ale jeho strom stále pevně stojí. V neděli uvedl místo původně zpívaného projektu náhradní program, varhaníka Vladimíra Roubala a trumpetistu Miroslava Kejmara.

Dramaturgie večera rozvinula loňský ročník, kdy Josef Špaček obdobně vytvořil, tehdy Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu velmi internacionálně, složený festivalový Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, sextet. Nyní bylo+420 septetem jiného, českého info@lipamusica.cz, 608 917 973 Fotografie: archiv festivalu

díla orchestrální houslové literatury, a Josef

12/9–28/10/2020

Informace k vracení vstupného: Vstupné za zakoupené vstupenky na zrušené koncerty bude v případě hotovostního nákupu na festivalové pokladně v Žižkově ulici č. 528/6 vraceno tamtéž v provozní době pokladny, tj. po a st: 15.00–17.00, út a čt: 14.00–16.00. V případě bezhotovostního nákupu bez ohledu na místo nákupu (platba kartou na pokladně, online na webu www.lipamusica.cz či v síti Colosseum Ticket) je pro vrácení nutné vyplnit tento formulář na webových stránkách Colosseumticket.cz: https://www.colosseumticket.cz/cs/for mular-pro-vraceni-vstupneho. Vstupné bude následně vráceno na účty návštěvníků. Nárok na vrácení vstupného je uplatnitelný do 30. října 2020.

Jan Kučera: Filmová hudba není jen kulisou příběhu

Ve vzduchu se skutečně vznášelo něco zvláštního. Člověk nevěděl, jestli místo na regulérní koncert nejde na závěrečný, pokud ano, tak na jak dlouho, co pak, vrátíme se ke koncertům v rouškách, bez roušek, vrátíme se ke koncertům vůbec..? V tomto smyslu a ve světle těchto úvah působil program, jehož hudbu zprostředkovávaly toliko varhany a trubka, zásadně a tak trochu zádušně, takové requiem za bezstarostnou dobu, která prozatím pominula.

Závěrečný koncert devatenácté Lípy Musicy bude (tedy doufejme…) pro mnohé návštěvníky, splněným snem. Festival po letech vyšel vstříc volání po populárním fenoménu dnešní hudby, kterým je filmová hudba. Večer složený z populárních melodií především českých snímků jsme svěřili výjimečné hudební osobnosti – dirigentu, klavíristovi a skladateli Janu Kučerovi, který je skutečným znalcem „hudby stříbrného plátna“… Rozhovor s touto osobností jsem přinesli na stránkách našeho magazínu, jeho pokračování vám nabízíme nyní jako pozvánku a naději na další společné koncertní setkání…

Zachova Toccata v úvodu tyto závažné myšlenkové pochody potvrdila, při pohledu do partitury jednoduché dílo bylo provedeno velmi silně, naléhavě a sugestivně a naplnilo prostor baziliky, kde jsem zažil už vícero koncertů, ale snad nikdy tak silný zvuk. Z úvodní Toccaty na pozadí konce světa skutečně až mrazilo, následující Fuga zvolnila a ubrala na fatalitě, ačkoliv se z ní nevytratila závažnost a sdělení, opět skvostně podtržené a rozložené v závěru skladby. Vzápětí se však program oddálil od soundtracku ke katastrofě a stal se jistým cestopisem evropské varhanní hudby 18. století. Nejprve se tyto cesty vydaly do Itálie, kde se k varhanám v Corelliho Concertu D dur přidal mistr svého nástroje, trumpetista Miroslav Kajmar. Corelliho Concerto bylo po úvodním zmrazení vlastně veselým kusem, který emočně netrýznil, spíše velmi jemně a opatrně sděloval určitou naději, zprávu o možných lepších světech. Rozhodně tento kus konejšil, zejména v Sarabandě, či roztančil v Gavottě. Posluchači jsou možná obecně uvyklí či mají v povědomí hlavně duchovní varhanní hudbu, toto byl ale rozverný kus. Následovala Suita du deuxième ton z pera francouzského skladatele Louise-Nicolase Clérambaulta. S ní byla zpět emociální deka, která volala po pokoře každého, kdo se pod ní ocitl. Toto dílo ale nerozebíralo posluchače v celé délce, byly v něm i klidnější pasáže, které ale i tak naťukávaly podvědomí či jakési velmi osobní, kamsi uklizené vzpomínky a myšlenky. Largo z pera dalšího Francouze, Jeana-Baptista Loeilleta, dávalo vyniknout interpretační jistotě trubky, pro kterou byly skladba s velmi jemným a decentním varhanním doprovodem napsána. Byla to velmi milá, čistá a neafektovaná skladba. Obdobná charakteristika by mohla platit i pro následující d´Andrieuovu Fugu d moll pro varhany, nyní bez trubky. Naproti tomu opět závažná a emociálně na hraně byla interpretace dalšího českého skladatele na programu, totiž Josefa Ferdinanda Segera, jehož Toccata náležitě zhutnila studený prostor baziliky Všech svatých. Dále následovalo posluchačsky libozvučné a příjemné Händelovo Largo. To přineslo do koncertu velkou dávku něhy a laskavosti a velmi příjemně se poslouchalo. Varhaník Vladimír Roubal je znám jako interpret, ale také jako velký improvizátor. Svou vlastní adaptaci Bachovy hudby uvedl bez pompy, pokorně a s láskou k předloze. Byť se nejednalo o čistého Bacha, ale pouze o geniálního mistra zimprovizovaného, bylo z hudby jasně patrné, nakolik Bach skutečně všechny své současníky i nástupce převyšoval a kolik mnohovrstevnatosti dokázal varhanní hudbě dát. Před tím se nejde nesklonit. A když máte v kostele trubku a slušný nástroj s varhaníkem, potom je přeci škoda neuvést Albinoniho Adagio, které bylo provedeno velmi svobodně. Trubka zde nečekanými variacemi mimo hlavní známý motiv rozpracovala a jaksi zmodernizovala a zuniverzálněla.

Vaše dirigentská studijní léta formoval zejména Vladimír Válek, bývalý šéfdirigent pražského SOČRu. Čím Vás tato osobnost nejvíce ovlivnila?

Když uvádíte tak známé dílo, musíte to zkrátka udělat dobře, toto provedení ovšem bylo výsostné. Do Anglie zavítal varhanní cestopis variacemi na téma Johna Downlanda, což byl kus radostný a veselý a zároveň skutečně anglosaský. Tedy ne snad strohý, ale určitě bez zbytečných příkras. Za ty šlo případně považovat Roubalovo improvizační vstupování do klasikových motivů. Vzápětí koncert vyvrcholil Händelovým Gloria. Jednalo se o velmi procítěně zahranou a mobilizující melodii, jejíž poslech dával jistý komfort a důvěru v cokoliv, třeba v to, že se bude dál hrát. Nebo, když se nebude hrát, že se budou kout plány, aby se zase hrálo co nejdříve. Varhanní koncert v České Lípě nebyl Requiem za kulturu v tomto roce. Naopak, bylo to velmi posilující. Recenze T. Cidliny pro www.Klasikaplus.cz.

Pozvánka na další koncerty: HUDBA STŘÍBRNÉHO PLÁTNA závěrečný koncert původní termín: středa 28. října 19.00 PŘESUNUTO NA 6. PROSINCE OD 19.00 Nový Bor, Městské divadlo Komorní filharmonie Pardubice Jan Kučera – dirigent filmová hudba z českých i zahraničních filmů a seriálů

ČESKOLIPSKÝ KOMORNÍ CYKLUS Česká Lípa, kostel Mistra Jana Husa

Vladimír Válek vstoupil do mého profesního života přesně v okamžik, kdy to začínající mladý dirigent potřebuje. Dal mi důvěru a nechal mě pracovat se špičkovým profesionálním orchestrem. Byla v tom od něj obrovská odvaha a já mu za to nemohu být nikdy dostatečně vděčný. Vždy se mi líbil jeho jasný a přehledný styl dirigování, bez kudrlinek a laciných, tedy nefunkčních efektů. Měl jsem možnost naučit se velmi rychle dirigentské řemeslo v praxi, bez teoretických průtahů a to mi profesně obrovsky pomohlo. Já mohu jen doufat, že se mi poštěstí to třeba někdy nějakému mladému kolegovi takto velkorysým a frajerským způsobem oplatit. Kdo a jaký způsobem naopak inspiroval a tříbil Vaše skladatelské umění?

Měl jsem další štěstí na skvělého pana profesora na Pražské konzervatoři, Bohuslava Řehoře, hned po základní škole jsem byl v jeho kompoziční třídě. Velmi trpělivě mě krok za krokem seznamoval s kompozičními technikami, hodně jsme spolu na hodinách poslouchali hudbu a sledovali při tom partitury. Beethovena, Janáčka a desítky dalších, zkrátka nejlepší je se učit od Mistrů. Já sám se rád nechám inspirovat v podstatě jakýmkoli stylem hudby. Když je udělaná řemeslně dobře, chytne mě za srdce a strhne svou energií, je mi jedno, jestli to je hudba klasická, country, dechovka, nebo heavy metal. Závěrem mi dovolte otázku, kterou s ohledem na aktuální situaci letos pokládáme všem umělcům - co Vám osobně vzal a dal koronavirus?

Jako mnoha dalším muzikantům mi samozřejmě vzal mnoho naplánovaných koncertů, ale to se nedá nic dělat. Věnoval jsem se v té době více své skladatelské práci, což je činnost poměrně asociální, kdy se člověk musí zavřít do pracovny a nenechat se ničím rozptylovat. V tomto smyslu mi to tedy vyhovovalo, protože jsem na takový druh soustředěné práce o samotě zvyklý. Dopsal jsem tedy Symfonii č. 1 "Šumavskou", dětskou operu Perníková chaloupka a na objednávku České filharmonie skladbu Concerto grosso. Stal se ze mě taky trochu Youtuber, protože jsem během karantény živě vysílal hádankové hudební kvízy od klavíru. K mému velkému překvapení a radosti byly velmi úspěšné a asi nikoho nepřekvapí, že těžištěm melodií, které měli lidé poznat byla česká filmová a seriálová hudba. Koncert s názvem Hudba stříbrného plátna se uskuteční v neděli 6. 12. od 19 hod. Vstupenky jsou ještě v prodeji. Více na www.lipamusica.cz.