6/říjen 2019
Chceme probouzet úsměv na tvářích našeho publika 18. ročník MHF Lípa Musica je ve finále. Šest týdnů naplněných hudbou uteklo jako voda a před námi je vyvrcholení v podobě závěrečného koncertu s famózním hudebním ansámblem rodiny Janoškových původem ze Slovenska. Tento hudební klan, jehož umělecká tradice se dědí z generace na generaci, je fenoménem na poli klasické hudby, který s úspěchem brázdí světová pódia na všech kontinentech a sbírá prestižní ocenění. Svůj osobitý Janoska styl postavený na důmyslné syntéze žánrů, brilantním řemeslném mistrovství a přirozené muzikalitě, představí 26. října v Novém Boru. Tím ale tak úplně nekončíme! Těšit se můžete na epilog Má to smysl! s Josefem Špačkem, ale i na návrat skvělého flamencového dua Café del Mundo do České Lípy v rámci koncertu pro Ozvěnu. A nezapomeňte už 18. 11. startuje předprodej na příští zahajovací koncert a Koncert pro Liberecký kraj s L’Arpeggiatou! Hudba je pro hudební soubor Janoska zakotvený ve Vídni vysoce ceněnou rodinnou tradicí. V roce 2013 soubor společně založili bratři Ondrej (housle), František (klavír) a Roman (housle) spolu se svým švagrem narozeným v Kostnici Juliem Darvas (kontrabas). Soubor je od dětství ponořen do klasického hudebního světa a vychází z instrumentálních tradic předávaných v rodině po šest generací.
„Naším nejcennějším pokladem je naše hudba. Hudba je pro nás vášeň a žijeme ji naplno,“ říká Julius Darvas. Každý člen sledoval svou vlastní individuální cestu k hudebnímu úspěchu s různými nástroji, vzděláním a zkušenostmi. Když však vystupují společně jako soubor, děje se něco magického. Tehdy se objeví skutečný styl Janoska – originální a hluboce osobní, od klasického repertoáru po originální skladby ovlivněné jazzem, popem a světovou hudbou. „Největší překvapení pro mě bylo, když jsem poslouchal, jak Janoškovi bratři hrají na své nástroje v nejranějších letech. Bylo jim asi sedm nebo osm let a jejich hudební virtuozita mě prostě uchvátila!“ dodává Julius. Tento styl Janoska je zřejmý i na nejnovější nahrávce souboru Revolution vydané u Deutsche Grammophon. Album je skvělým příkladem žánrového stylu Janoska Ensemble. Kromě originálních skladeb a děl Čajkovského, Kreislera a Wieniawského je jedna třetina alba věnována také Beatles a jejich vlivu na soubor a hudební historii vůbec. „Beatles revolucionalizovali populární hudbu v 60. letech. My chceme revoluci klasické hudby. Prostřednictvím improvizace, virtuozity a spontánnosti chceme osvobodit klasickou hudbu od jejích přísných hranic,“ říká Julius. „V baroku se velká pozornost věnovala improvizaci, ale ta se bohužel dnes v klasické hudbě vytratila.“
Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 Fotografie: Lukáš Marhoul, archiv festivalu
Soubor dnes cestuje po Evropě, Spojených státech a Asii za účelem propagace nového hudebního přístupu. Ansámbl vystupuje i s orchestry, jako je například s Vídeňskými symfoniky ve vídeňském Konzerthausu. „Během našich koncertních turné poznáváme spoustu různých kultur, které nás inspirují a silně ovlivňují naši hudbu,“ říká Julius. „Každá země má svou vlastní historii a kulturní poklady, originální zvyky a tradice, ohromující přírodu, ale i tradiční kuchyni – takže každá cesta je pro nás neocenitelná. Jsme vždy zvědaví, abychom se dostali do kontaktu s hudbou a lidmi z každé jiné země.“ Kromě tvorby hudby mají členové ansámblu širokou paletu koníčků. Ondřej miluje přírodu, rád chytá ryby; František miluje tanec salsy; Roman je ambiciózní hobby šéfkuchař; a Julius sbírá nástroje. Pro všechny čtyři jsou jejich rodiny velmi důležité a obohacující, a proto se snaží s nimi trávit co nejvíce času. Pokud jde o jejich vlastní hudební výběr, každá skladba se musí hluboko dotknout jejich nitra a každý koncert je mimořádným okamžikem. „Jsme čtyři silné osobnosti a všichni vytváříme vlastní díla. Každý z nás se může v souboru volně rozvíjet,“ říká Julius. „Žádný z našich koncertů nemůže znít stejně.“ Na svých koncertech Julius vybízí publikum, aby tleskalo po velkém sólu uprostřed díla nebo dupalo nohama a užívalo si skvělý zážitek bez uzardění plnými doušky, boří tak zeď mezi publikem a hudebníky. Jejich hudba má jasné sdělení: Vše, co potřebujete, je láska. „Chceme zkrátka probouzet úsměv na tvářích našeho publika,“ říká Julius. Janoska Ensemble chce, aby tato láska k hudbě pokračovala i nadále po skončení koncertu, proto „boří olympijské výšiny, aby se dostali na vrchol hudební hory“.
interpretovat italskou hudbu ze 17. století, protože to je hudba, ze které já a většina muzikantů vycházíme a skutečně milujeme, ale zároveň jsme otevřeni různým hudebním stylům, hudebníkům a hostům a můžeme s nimi spojovat oba dva světy. Lidé mají rádi obě cesty a nemyslím si, že by byl rozdíl ve věku nebo postoji mezi lidmi, kteří si koupí jazzové CD, a těmi, kteří jdou na koncert skladeb Cavalliho.
Christina Pluhar & L’Arpeggiata: baroko, jazz a především improvizace Další hvězdou v sérii Koncertů pro Liberecký kraj, které otevírají jednotlivé festivalové ročníky, bude v roce 2020 proslulý soubor L'Arpeggiata, který v roce 2000 založila renomovaná loutnistka, theorbistka a harfistka původem z Rakouska Christina Pluhar. Soubor se zpočátku věnoval svěžesti improvizované hudby 17. století, ale postupem času začal přicházet s aranžemi kombinujícími starou hudbu s množstvím tradičních stylů z celé Evropy i mimo ni a později i s hudbou soudobou. Začal tak překvapovat publikum zcela inovativním přístupem opírajícím se o vzrušující svět improvizace, který nemá v hudební světě obdoby, a záhy se tak stal bez nadsázky fenoménem. Zahajovací koncert 19. ročníku MHF Lípa Musica se v roce 2020 uskuteční v sobotu 12. září v libereckém Divadle F. X. Šaldy. A abychom vás naladili k jeho návštěvě už nyní, připravili jsme pro vás rozhovor s hlavní protagonistkou souboru Christinou Pluharovou k projektu Teatro d’Amore, který na festivalu představí. A nezapomeňte vstupenky se začnou prodávat už v pondělí 18. listopadu! Představte nám blíže svůj monte-verdiovsky laděný projekt Teatro d’Amore, tedy Divadlo lásky…
S tímto projektem jsme si užili tolik radosti a nadšení, už když jsme dávali dohromady nahrávku. Ta vznikla už v roce 2006, ale vydána byla až v roce 2009 z důvodu komplikací na straně nahrávací společnosti. Když jsme rezidenčně se souborem působili na slavném festivalu staré hudby v Utrechtu, požádali nás, abychom provedli program s Monteverdim. Tehdy jsme také dostali skvělou nabídku tento program natočit v koncertním sále Tivoli Vredenburg, který je jedním z nejkrásnějších koncertních sálů na světě a má snad nejúžasnější akustiku. Obvykle tam není vůbec možné natáčet, protože je tak stále plně obsazeno. Těsně před začátkem festivalu jsme tak dostali skvělou příležitost s dalšími úžasnými hudebníky a skvělými zpěváky, mezi nimiž byl i docela mladý Philippe Jaroussky, nahrávku připravit v tomto nádherném a inspirativním prostředí s dokonalými akustickými možnostmi. Mnoho jinak vynikajících hudebníků se časti velmi bojí improvizace. Jak podle Vás improvizace zapadá do provozování barokní a staré hudby dnes?
Určitě víme, že hudebníci 17. století byli fantastickými improvizátory. Existuje mnoho pramenů, které vás naučí o improvizaci a ornamentice. Profesionální hudebník, který v té době neuměl improvizovat, neexistoval. Bylo by to jako říci dnes o jazzovém hudebníkovi: „je to skvělý hráč, ale neumí improvizovat“, je to naprosto protichůdné, nemyslitelné. Hudebníci a zpěváci v 17. století měli velmi hluboké vzdělání v tom, čemu říkali kontrapunkt, strávili denně hodiny cvičením a improvizací ornamentů na gregoriánský chorál nebo ostinátní bas. Když jsem v roce 2000 založila L'Arpeggiatu, byla to doba, kdy v provozování dobově poučené staré hudby nebyla improvizace žádným zásadním tématem. Na Schole Cantorum v Basileji jsme měli improvizační třídu, kde jsme se trochu naučili, ale v praxi jsme ji moc nepoužívali
a rozhodně to nebylo něco, s čím byste se setkávali na koncertních pódiích. Improvizace pro mě byla ale velká věc, na které jsem chtěla pracovat s Arpeggiatou – samozřejmě nejprve ve stylu hudby 17. století. Byla vždy součástí hudebního života – včetně klasického – až po Schönberga, kdy se rozpadl celý tonální systém. Do té doby byli všichni skvělí skladatelé skvělí improvizátoři, kteří uměli zahrát klavírní kadence, improvizovat a cítit se svobodně v muzicírování bez partitury, zkrátka přemýšlet tak jako velcí virtuosové 19. století, jako byli Paganini nebo Chopin. Nechtěli jsme nejen být jen interprety, tlumočníky hudby psané před 400 lety, hrát jen noty, které někdo napsal na papír, ale chtěli jsme vytvářet aktuální představení, mluvit aktuálním hudebním jazykem a komunikovat tak s publikem. V rané fázi naší práce jsem se chtěla otevřít zejména improvizaci v oblasti neklasické hudební tradice. Jedním z prvních projektů byla La tarantella, kde jsme přizvali hudebníky věnující se tradiční hudbě jihu Itálie, pak přišla na řadu naše první spolupráce s jazzem a vzniklo All'improviso. Chtěla jsem, aby můj ansámbl poznal, jaké to je stát na jednom pódiu s někým, kdo za čtyřicet let své hudební kariéry nedělá nic jiného než, že improvizuje. A tak se zrodila spolupráce s Gianluigim Trovesim, který se začal věnovat hudbě ještě před Beatles a znal všechny různé styly od 50. let. Jedna úroveň je naučit se hudební jazyk a pravidla improvizace, úplně jiná úroveň je pak být schopen vystavět celý kus před publikem, mít na mysli konstrukci skladby, a přitom komunikovat s publikem i se svým kolegy na jevišti. Takže hádám, že každý koncert je jiný?
Naprosto odlišný. To je to, co nás udržuje mladé, a to je to, co dělá to tak zábavné. Každý koncert je jedinečný zážitek a lidé ho skutečně cítí, když na náš koncert zavítají: cítí zábavu a svěžest, reagují na hudební nápady mých kolegů hudebníků, kteří spolu vtipkují a jsou to večery plné hravosti, radosti a svěžesti pro nás i pro publikum.
Jak je podle Vás obtížné kombinovat jazz a klasiku. Mnozí se o to pokoušeli, a jen málokteří uspěli...
Kéž by to bylo tak snadné dát recept... Musím zdůraznit, co říkáte: vždy je velmi obtížné míchat dva hudební styly. Když dosáhnete dobrého výsledku, zdá se to opravdu snadné, ale nikdy to tak není. Můžete si říci „dobře, je to všechno hudba a my jsme všichni skvělí hudebníci a mělo by to všechno fungovat“, ale pokud to neuděláte dobře, můžete hrozně selhat. Možný recept, který bych mohla doporučit, je především dobrý výběr hudebníků a zpěváků. Potřebujete hudebníky, kteří jsou velmi otevření a velmi flexibilní, a pokud nemáte hudebníky na nejvyšší možné úrovni každého hudebního stylu, který chcete kombinovat, máte mnohem menší šanci, že to bude fungovat. Druhou věcí, kterou potřebujete, je hudební prvek, který umožňuje propojení. Například je velmi obtížné brát čínskou hudbu a hrát si společně s nástroji ze 17. století, protože existuje jen velmi málo možností najít společný hudební bod. Pokud vezmeme jazz a starou hudbu, je tu jeden společný bod: ostinátní bas, který najdete ve všech skladbách vycházejících z tradiční italské hudby – ciaconna, follia, bergamesca, které lidé improvizovali. Basové linky u Purcella, které byly v příležitostné hudbě používány, jsou pro jazzového hudebníka okamžitě rozpoznatelné. V italském ostinátním basu existuje jednoduchá harmonizace, u Purcella je docela složitá až nejednoznačná harmonizace, ale právě to jsou ty vzorce, které nám umožňují improvizovat. Pak samozřejmě musíte být velmi opatrní v tom, jak dáte tyto věci dohromady, jaká děláte aranžmá, kdy člověk mluví nebo hraje, v jakém jazyce a ve kterém harmonickém a ve kterém melodickém jazyce. Je to velká výzva, ale je to současně velmi zábavné!
zdroj: www.bachtrack.com
Kromě klasické hudby hrajete i mnoho dalších stylů: jazz a tradiční hudbu z mnoha oblastí. Je vaše publikum stejné jako, když hrajete klasickou starou hudbu?
Věřím, že jsme si vytvořili vlastní publikum. Spousta lidí, nás celosvětově sleduje, přijíždějí na naše koncerty a kupují naše nahrávky. Střídáme projekty staré hudby a otevřené ostatním žánrům. Nemám ráda škatulkování a nechci být zařazována do skupiny, že dělám pouze projekty společně s jazzovými hudebníky, nebo že jsme jazzový soubor, případně, že jsme soubor staré hudby. Nemám ráda škatulkování a nechci být zařazována do skupiny, že dělám pouze projekty společně s jazzovými hudebníky, nebo že jsme jazzový soubor, případně, že jsme soubor staré hudby. Naší silnou stránkou je, že dokážeme dělat obě věci opravdu dobře; můžeme samozřejmě
Oficiálním sklářským partnerem festivalu je Pačinek Glass, který poskytl autorskou kolekci dárkových předmětů pro vystupující umělce 18. ročníku festivalu. Děkujeme!
Pozvánka: MÁ TO SMYSL! S JOSEFEM ŠPAČKEM / epilog čt/7/11/19h | Česká Lípa, KD Crystal Josef Špaček a žáci ZUŠ Česká Lípa vstupné 100,- Kč / pro pedagogy a žáky ZUŠ Česká Lípa vstup zdarma
více informací a vstupenky: www.lipamusica.cz Změna programu vyhrazena.