4/září 2021
Anna Hlavenková: Lidová píseň je očista hlasu a duše Anna Hlavenková je jednou z nejvšestrannějších českých interpretek komorní a oratorní hudby. Pozornému posluchači je známá jak ze světa opery, tak koncertních projektů, je jednou z velkých opor Musicy Bohemicy Jaroslava Krčka a už pár let zasedá i v porotě pěvecké soutěže Lípa Cantantes. Letos se na festivalu představí právě s Krčkovým úspěšným souborem a po loňském covidem vynuceném přesunutí koncertu se dočká i křtu nové nahrávky… Koncert s titulem Poezie lidové písně, kde bude vedle tenoristy a ředitele festivalu Martina Prokeše Anna Hlavenková hlavní představitelkou, se uskuteční v pátek 17. září v České Lípě. V loňském roce jsme s Annou Hlavenkovou při příležitosti tohoto projektu připravili rozhovor, který vám nyní připomínáme… Jste jednou z nejvšestrannějších českých interpretek komorní a oratorní hudby, vedle její klasické podoby se již řadu let věnujete také lidové tvorbě, a to ve spolupráci s Musicou Bohemicou Jaroslava Krčka, s níž se představíte i na letošním ročníku Lípy Musica. Spolupracovat s renesanční osobností Jaroslava Krčka je jistě obohacující a inspirativní, co přináší Vám? Ve svém uměleckém životě jsem měla štěstí na výrazné a velké osobnosti. Jednou z nich je Jaroslav Krček. Vždy, když se mě na něj někdo ptá, odpovídám stejně, že jsem šťastná za možnost stát vedle něj na jevišti a být při tom, když hraje, zpívá, diriguje, moderuje a skládá. Inspirativnějšího umělce neznám. V uměleckém životě mě mnoho naučil, ale to hlavní, co neustále opakuje a čím se řídím, je jeho rada „buď k hudbě pokorná“ a všechno půjde samo. A ono jde. Vedle své aktivní interpretační činnosti působíte rovněž pedagogicky na Konzervatoři v Teplicích. Je kombinace různých repertoárů včetně lidové hudby pěvecky náročná, či naopak působí lidová hudba na hlas očistně a udržuje jej snáz v technické kondici? Dnešní doba vyžaduje od umělců specializaci v oboru, ale zároveň je nutí ukázat se ideálně ve všech žánrech. To je obtížná disciplína, pokud chcete být dobře a poctivě připraveni a být schopni se udržet technicky i umělecky na co nejlepší úrovni. Když jsem po revoluci začínala zpívat v souboru Musica Antiqua Praha, který vedl Pavel Klikar, neuměla jsem si představit, že bych jen tak odběhla k hudbě romantické, klasicistní, současné nebo lidové. Byla to doba, kdy nastoupil požadavek specializace tzv. poučené interpretace, pokud jste chtěli interpretovat barokní hudbu. Pavel Klikar byl prvním z těch, kteří u nás tento požadavek začali velmi důsledně praktikovat a ještě dnes si myslím, že nahrávky MAP jsou jedny z nejlepších v této oblasti na našem trhu.
krůček k požadavku souboru na „alespoň jednu lidovku do programu“ a od té doby už jsem zůstala jako člen (letos
Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 Fotografie: archiv festivalu
K Jaroslavu Krčkovi a souboru Musica Bohemica jsem se dostala na doporučení Pavla Klikara, původně jako záskok na zájezd do Jeruzaléma, ovšem jen jako zpěvačka barokních árií. No a pak už byl jen krůček k požadavku souboru na „alespoň jednu lidovku do programu“ a od té doby už jsem zůstala jako člen (letos neuvěřitelných 26 let). Zjistila jsem postupem času, že lidová píseň je pro hlas i duši zpěváka prospěšná. Přesto, že je její hudební linka většinou prostá a čistá, je i pro hlas a interpretaci z mého pohledu očistná. Ne lehká! Naopak oproti jiným žánrům musí být v každém tónu lehkost a technická jistota, protože v té čistotě je každá chyba dvakrát tolik slyšet. Není možné se schovat za „dramatiku“ nebo „výraz“. Proto jsem si k známému pěveckému mottu „Mozart je pro zpěváka hygiena hlasu“ přidala „lidová píseň je pro zpěváka očista hlasu a duše“. A tak to i učím své mladé studenty zpěvu. Jsme-li u pedagogické roviny Vaší práce, nemůžeme nezmínit, že působíte současně i jako členka poroty naší pěvecké soutěže Lípa Cantantes. Jaká je z Vašeho pohledu úroveň severočeského pěveckého mládí a současně i obliba klasického zpěvu? Vzhledem k tomu, že jezdím do porot pěveckých soutěží dost často, jsem vždy mile překvapena, kolik mladých zpěváků se věnuje klasické hudbě. Samozřejmě poslouchají a zkoušejí i jiné žánry, ale přesto … zůstávají i u lidové písně a klasického repertoáru. A jsou v mnoha případech báječně vedeni svými pedagogy. Soutěž Lípa Cantantes je mou srdeční záležitostí a vždycky se ráda vracím mezi báječné kolegy v porotě a poslechnu si nové mladé talenty z „našeho severu“. Na festivalu bude Vaším pěveckým partnerem Martin Prokeš, se kterým dlouhodobě spolupracujete (pokud se nemýlím…). Jakým je hudebním partnerem a jak vnímáte skutečnost, že vedle Vás na pódiu stojí současně i zakladatel a ředitel festivalu, kterého však i Vy pedagogicky (příležitostně) vedete?
4/9–28/10/2021
S Martinem se známe už z konzervatoře, začínali jsme oba zpívat i v souboru Musica Florea Marka Štryncla, takže máme stejné Možná právě to nás dlouhodobě spojuje v podobném chápání a cítění hudby, v podobném uchopení žánru a určitém vzájemném napojení na jevišti. Myslím, že jsme si v mnoha ohledech podobní. Na nějaký čas jsme o sobě nevěděli, ale pak jsme navázali přirozeně tam, kde jsme skončili před mnoha lety. Martin je báječný zpěvák a citlivý interpret. To, že mu pomáhám v technickém vedení hlasu, je pro nás oba radost ze shledání a společné práce. Vaše společné teplické vystoupení nabídne moravskou a českou inspiraci v úpravách Jaroslava Krčka i písně Bohuslava Martinů. Na co konkrétně se mohou festivaloví návštěvníci těšit? Před mnoha lety, snad ještě na konzervatoři, jsem se při setkání s písňovými cykly Bohuslava Martinů rozhodla, že „až budu mít víc zkušeností a budu lépe technicky zpívat, nahraju všechny jeho písně na CD“. Byl to můj sen, který jsem si splnila v minulém roce. Původně jsou všechny písně s doprovodem klavíru, ale říkala jsem si, že pokud by je někdo citlivě a s láskou upravil do orchestrální verze, zase bychom je posunuli o kousek dál. A tak jsem oslovila Járu Krčka, protože takto báječně upravil pro orchestr i Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka (ty jsme natočili pro rozhlas před třemi lety s mezzosopranistkou Editou Adlerovou). No a výsledek byl tak překrásný, že jsme hned nahráli CD. Na koncertě diváci uslyší právě tuto orchestrální verzi písňových cyklů Bohuslava Martinů, kde se budeme pro pestrost střídat v jednotlivých písních s Martinem Prokešem. Zároveň tento koncert bude také výjimečný uvedením nového CD do života, můžete se tak těšit na křest a báječné kmotry. V druhé půlce koncertu se už představí klasický repertoár souboru Musica Bohemica, kde si se mnou zazpívá lidovou píseň i Martin. Máte se na co těšit!
Katharina Bäuml: Věřím, že hudba může oslovit každého, pokud se jí chce otevřít V neděli 19 září festival opět zavítá do České Kamenice, kde se představí významný německý host Capella de la Torre. V roce 2005 soubor založila hobojistka Katharina Bäuml a dodnes hraje v původní sestavě. Mezitím se ale stala jedním z předních souborů staré hudby a nasbíral celou řadu prestižních ocenění. Rozhovor s interpretkou jsem rozpovídali na stránkách našeho letošního magazínu a zde přinášíme jeho dokončení… V roce 2005 jste založil společnost Capella de la Torre. 21 let je pro soubor poměrně dlouhá doba. Když si vzpomenete na začátky: řekla byste, že jste se od začátku našli a že jste to udělali hned od začátku? Nebo se z dnešního pohledu musíte někdy usmívat nad tím, jak to všechno začalo?
Pozvánka na příští koncerty: Triumf pištců 19/9/17.00 | Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba staršího Capella de la Torre Katharina Bäuml – šalmaj, umělecká vedoucí Landini | Scheidemann | Desprez | Isaak | Resinarius | Piffaro ad. Zrození – zánik – naděje 22/9/19.00 | Doksy, zámek, Rytířský sál ANMOEN Jakub Michl – viola da gamba, Marek Kubát – theorba Martin Smutný – varhanní pozitiv, cembalo Jaromír Nosek – bas, umělecký vedoucí Hanzlík | Alouisi | Kubát | Vejvanovský | Poglietti | Monteverdi ad. Pavel Haas Quartet II: 4+1 26/9/17.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Boris Giltburg – klavír Pavel Haas Quartet Johannes Brahms: Klavírní kvintet f moll, op. 34 Antonín Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81
www.lipamusica.cz
Svým způsobem jsme se s kolegy už našli, protože spolu hrajeme stále ve stejné sestavě. A někdy se musím usmívat, když poslouchám první nahrávky, protože si vzpomínám, jak jsme vzrušeně diskutovali s těmi, kteří nechtěli jít touto cestou, a nebyli si jistí. A také bych řekla, že hrajeme určitě lépe než před 21 lety. Objevilo se něco, co bych nazvala naším vlastním "jazykem Capella-de-la-Torre" – nebo naším vlastním stylem. To se vyvinulo a přišlo. A to mě těší, protože to stále pokračuje.
Jaromír Nosek: Hudba má úžasnou schopnost komunikovat a spojovat Dokský zámek v letošním roce rozezpívá jedna z výrazných pěveckých osobností, která se pohybuje zejména na poli staré hudby. I s basistou Jaromírem Noskem jsme si povídali na stánkách magazínu a zde vám přinášíme jeho pokračování… Váš ANMOEN Vás doprovází v poměrně neobvyklém složení viola da gamba, theorba a varhanní pozitiv/cembalo. Proč jste volil právě tuto kombinaci a jak jste vybíral své kolegy? Jedním z mých uměleckých cílů, které se pojí se samým vznikem ansámblu, byla touha věnovat se basovému sólovému repertoáru první poloviny 17. století. K tomu jsem potřeboval především hráče na nástroje, které tvoří basso continuo. Rozhodl jsem se proto oslovit své tři kolegy – hráče na violu da gamba Jakuba Michla, theorbistu Marka Kubáta a hráče na cembalo a varhanní pozitiv Martina Smutného, s kterými jsem se dobře znal z Olomouckých barokních slavností, kde jsme spolu již několikátou sezónu účinkovali. O všech třech jsem věděl, že jsou skvělí muzikanti a zahrají bezvadně i ten neobtížnější doprovodný part, ale že koncertně působí i jako výborní sólisté, čehož se snažím hojně využívat. Jaké další zajímavé projekty (nejen s Anmoenem) připravujete? Mě samotného čekají na podzim a v zimě například koncertní vystoupení se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK či Brněnskou filharmonií, snad několik repríz Mozartova Figara v opavské opeře, Seneky v Plzni a několik dalších zajímavých sólistických i ansamblových koncertů a natáčení u nás v Čechách i zahraničí. S Anmoenem chystáme hned dva další koncertní programy. Jeden by měl být jakýmsi profánním dvojčetem programu „Zrození – zánik – naděje“. V rámci druhého projektu obohatíme naši pánskou skvadru o mého skvělého kolegu a blízkého kamaráda, barytonistu Tomáše Krále. Na obojí se moc těším!
Festival Lípa Musica v Liberci a pro Liberec Sobotní Koncert pro Liberecký kraj byl oficiálním zahájením dvacátého ročníku festivalu Lípa Musica. Prestiž mu dodal Symfonický orchestr Českého rozhlasu s Alexanderem Liebreichem a Michaelou Fukačovou i místo konání – Divadlo F. X. Šaldy v krajském městě. A ve dnech, kdy se připomíná 180 let od skladatelova narození, měl logiku kompletně dvořákovský program. (…) Na jeviště libereckého divadla se symfonický orchestr v obvyklém obsazení nevejde. I rozhlasoví symfonikové proto hráli ve velikosti komorní filharmonie. Mělo to své výhody i nevýhody. Ve Violoncellovém koncertu h moll bylo tím pádem slyšet všechny, ale opravdu všechny detaily, ať už sólistce vyšly více, nebo méně. Všechny tóny a jejich spoje, všechny jemné nuance v artikulaci rytmu a melodie, všechny prostředky, kterými se vytváří jedinečnost interpretace nebo které dotvářejí její převažující obraz. Michaela Fukačová, žijící už dlouhé roky v Dánsku, má na svém kontě krásné kreace a nahrávky, je také oblíbenou pedagožkou letních kurzů, ať to bylo v Telči, nebo poslední dva roky v Kroměříži. Tentokrát pomohla ozdobit festival Lípa Musica jednou z nejkrásnějších a nejhranějších skladeb klasického repertoáru, dílem, které nabízí nádherné hudební okamžiky… ukázka z recenze Petra Vebera, pokračování na portálu klasikaplus.cz