4/říjen 2020
Zemlinsky Quartet: Zkušenosti dělají mnohé Ze „ZUŠky“ přes tučňáky k Zemlinskému a na světová koncertní pódia. Tak by se ve stručnosti a s nadsázkou dala popsat umělecká cesta Zemlinského Quarteta, která trvá už více jak čtvrtstoletí. Je sympatická ve své neokázalosti a přitažlivá svou neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou. V letošním roce se kvarteto vrací na festival Lípa Musica. A zastávka to nebude obyčejná. Na objednávku festivalu nastuduje společně s Markétou Cukrovou v premiéře Haydnův kvartet Sedm posledních slov Vykupitele na kříži v úpravě pro ženský hlas. Nejen o tom, ale i o peripetiích současné doby jsme si povídali s violistou kvarteta Petrem Holmanem pro našeho mediálního partnera časopis Harmonie.
Začněme od píky… Původní tak trochu vtipné označení Penguin Quartet jste opustili, protože vám v zahraničí ubíralo na kreditu, a sympaticky jste se přihlásili k odkazu stále spíše opomíjeného rakouského skladatele, dirigenta a pedagoga Alexandera Zemlinského. Byla to opravdu taková „z nouze ctnost“, jelikož skladatelská jména jsou prakticky rozebrána?
Když jsme v roce 2005 hledali nové jméno našeho kvarteta, řekli jsme si, že jelikož už jsme přeci jen v naší kariéře postoupili, nezačínali jsme již v tu chvíli od nuly, tak že tedy budeme chtít jméno, které bude v hudbě něco znamenat, které již za sebou bude mít nějakou hudební historii, nechtěli jsme přijmout například jméno po nějakém (byť významném) hrdinovi z řeckých bájí.
A měli jsme ještě druhé přání – aby nové jméno bylo spjaté s naší domovskou vlastí. S těmito dvěma podmínkami v hlavě jsme společně procházeli nejrůznější české hudební osobnosti… a je pravdou, že všechna velká jména, ať už jména velkých skladatelů nebo světoznámých českých interpretů, skutečně rozebrána jsou. Velká tradice smyčcového kvarteta, která se v Čechách drží již mnoho let, dala u nás vzniknout nespočetným souborům, a tak těch možností skutečně nebylo mnoho… V té době jsme právě studovali v Basileji u Waltera Levina druhý smyčcový kvartet A. Zemlinského, který nám připadal velmi zajímavý a hodně nás bavil, a už nevím koho z nás to napadlo: „A co tedy Zemlinsky?“ Český skladatel to sice není, ale v Praze strávil šestnáct let svého života a jako šéf Nové německé opery v Praze a jako skladatel a pedagog zde výrazným způsobem ovlivnil dění na české hudební scéně. A zejména – byl volný… A tak jsme se druhý den zeptali Waltera Levina, co by si o tom myslel. On byl nadšen, protože jeho LaSalle Quartet poprvé v historii nahrálo smyčcové kvartety A. Zemlinského, pak nám napsal krásné doporučení pro Zemlinského nadaci ve Vídni, a ta nám pak oficiálně propůjčila k užívání naše současné jméno.
Je nabíledni, že uměleckému projevu Ivy Bittové je každá škatulka těsná. Díky svým hudebním kořenům, otevřenosti jakékoliv inspiraci i hudební erudici se Bittová s grácií, lehkostí, hravostí a neopakovatelností dokáže pohybovat ve vesmírech lidové hudby, rocku, folku, jazzu i klasiky a opery. Na festivalu Lípa Musica se Iva Bittová představila za takřka dvacet let jeho existence už několikrát, každý koncert byl ale jiný a nejinak tomu bylo i ve středu v evangelickém kostele v České Lípě.
Ale o dirigování až později. Úvod koncertu patřil Mendelssohnovu Houslovému koncertu e –moll, patří mezi Vydal: ARBOR spolekkterý pro duchovní kulturuzákladní díla orchestrální houslové literatury, a Josef Špaček, jak uvedl v interview před koncertem, ho poprvé nastudoval v
Zkušenosti dělají mnohé. Z velké části jde o posun fungující u všech děl, která hrajeme – díky těm všem společným rokům již jsme získali velký (a hlavně společný) nadhled nad interpretací, víme, co si kde můžeme dovolit, každý z nás ví, kde může více vyjádřit sám sebe a kde musí „pracovat pro tým“, a tak se díla samozřejmě mění a posunují podle celkového vyzrávání kvarteta, ale i podle momentální nálady jednotlivých členů na koncertech. Konkrétně u Zemlinského bych zmínil jeho první kvartet A dur, romantické dílo z jeho raného období – u něho jsme postupně dosáhli již dosti velkého stupně volnosti, kdy se jednotlivé pasáže mohou koncert od koncertu dosti lišit jak tempem, tak dynamikou či výrazem, to vše ale stále při pokud možno dokonalé souhře a vyvážení hlasů. Zemlinského hrdě představujete koncertně i na vlastních nahrávkách. Najdeme v odkazu tohoto skladatele ještě nějaké kusy, které zatím čekají na Vaše interpretační objevení?
––– pokračování na druhé straně
Iva Bittová a bytostná naturálnost i láska
Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 Fotografie: archiv festivalu
Jak se proměnilo za léta fungování kvarteta vaše vnímání a pojetí Zemlinského?
12/9–28/10/2020
SpoleÄ?nÄ› s Bittovou vystoupil za doprovodu klavĂristy Davida MaĹĄka takĂŠ tenorista Martin ProkeĹĄ, kterĂ˝ byl dlouholetĂ˝m Ä?lenem ansĂĄmblu Schola Gregoriana Pragensis a mĂstnĂmu publiku je znĂĄm pĹ™edevĹĄĂm jako Ĺ™editel a zakladatel festivalu LĂpa Musica. Koncert mÄ›l rovněŞ rozmÄ›r charitativnĂho setkĂĄnĂ, protoĹže Iva BittovĂĄ i festival LĂpa Musica dlouhodobÄ› spolupracujĂ s nadaÄ?nĂm fondem OzvÄ›na, kterĂ˝ napomĂĄhĂĄ dÄ›tem se sluchovĂ˝m postiĹženĂm.
Zemlinsky Quartet: pokraÄ?ovĂĄnĂ
Program byl nasmÄ›rovĂĄn velmi intuitivnĂm smÄ›rem, tedy k lidovĂŠ hudbÄ› a ke koĹ™enĹŻm hudebnĂch zkuĹĄenostĂ interpretky. NezbĂ˝valo neĹž Ä?ekat, nakolik bude intuitivnĂ projekt artovĂ˝m, experimentĂĄlnĂm a pĹ™edevĹĄĂm autentickĂ˝m. V akusticky zajĂmavĂŠm prostoru si Iva BittovĂĄ nejprve udÄ›lala hlasovou obchĹŻzku a za ĹživelnĂŠho zpÄ›vu, kterĂ˝ zkouĹĄel rĹŻznĂŠ polohy, se zaÄ?ala blĂĹžit s houslemi pod bradou k pĂłdiu, kterĂŠho dosĂĄhla za aktivnĂho angaĹžmĂĄ houslovĂ˝ch flaĹžoletĹŻ. Inu, jsou Ĺženy primĂĄĹĄky a jsou úŞasnĂŠ, ale zĂĄroveĹˆ je dobĹ™e znĂĄmĂŠ, Ĺže BittovĂĄ dokĂĄĹže sĂlu lidovĂ˝ch nĂĄpÄ›vĹŻ pĹ™edat houslovĂ˝m a hlasovĂ˝m projevem jako ŞådnĂĄ jinĂĄ.
V loĹˆskĂŠm roce jste oslavili neuvěřitelnĂ˝ch 25 let na scĂŠnÄ›. Jste jednĂm z mĂĄla souborĹŻ, kterĂŠ za celou dobu svĂŠho fungovĂĄnĂ neproĹĄel zmÄ›nou obsazenĂ a hrajete ve stĂĄle stejnĂŠ sestavÄ›. V Ä?em tkvĂ tajemstvĂ Vaťà „dlouhovÄ›kosti“ ve schopnosti spoluprĂĄce a jak o ni peÄ?ujete?
RepertoĂĄrovÄ› se BittovĂĄ opĂrala vĂ˝raznÄ› o svou zĂĄkladnĂ, takĹ™ka vrozenou nebo zĂĄhy zĂskanou hudebnĂ zkuĹĄenost a koĹ™eny, vÄ?etnÄ› jĂ tak sedĂcĂ SkĂĄcelovy, potaĹžmo skĂĄcelovskĂŠ, moravskĂŠ poetiky, pĹ™enesenĂŠ mistrnÄ› a osobitÄ› do muziky. Nebyla to od poÄ?ĂĄtku ale pouze muzika, nĂ˝brĹž Ä?ĂĄsteÄ?nÄ› i dramatickĂĄ performance. Velmi improvizaÄ?nĂ a hodnÄ› artovo-experimentĂĄlnĂ zaÄ?ĂĄtek byl velmi plnĂ˝m hudebnĂm zĂĄĹžitkem. HouslovĂĄ technika BittovĂŠ se v urÄ?itĂ˝ch momentech vymykala klasickĂŠ pĹ™edstavÄ› o hĹ™e na nĂĄstroj, zejmĂŠna kdyĹž ĹžĂnÄ›mi kmitala od kobylky ke hmatnĂku a spĂĹĄ neĹž tĂłny vytvĂĄĹ™ela jakĂ˝si neklidnĂ˝, moĹžnĂĄ tĂsnivĂ˝ rytmus. Program koncertu v tÄ›chto chvĂlĂch vylĂŠtal do kosmu a silnĂŠho surreĂĄlna, byl nalĂŠhavĂ˝. Z ĂşvodnĂ hravosti pĹ™ĂruÄ?nĂ zvonkohry se nĂĄhle pĹ™eĹĄlo k Ĺ™eĹĄenĂ Ä?ehosi zĂĄvaĹžnĂŠho, palÄ?ivĂŠho, moĹžnĂĄ i aktuĂĄlnĂ Ăşzkosti. VĹždy ale, kdyĹž se dala zhutnÄ›lĂĄ atmosfĂŠra doslova krĂĄjet a nastala vteĹ™ina ticha, proĹ™Ăzl vzduch novĂ˝ lidovĂ˝ nĂĄpÄ›v, kterĂ˝ byl konejĹĄivĂ˝m a uklidĹˆujĂcĂm kontrastem. PrvnĂ polovina koncertu byla zkrĂĄtka magie, typickĂĄ pro svou divotvornou tvĹŻrkyni. V druhĂŠ Ä?ĂĄsti koncertu Ivu Bittovou na pĂłdiu podpoĹ™ili Martin ProkeĹĄ za klavĂrnĂho doprovodu Davida MaĹĄka. Na repertoĂĄru byly zpoÄ?ĂĄtku starĂŠ Ä?eskĂŠ duchovnĂ pĂsnÄ›, mezi nimi zajĂmavĂĄ tradicionalisticko-novĂĄtorskĂĄ verze znĂĄmĂŠ Ä?eskobratrskĂŠ pĂsnÄ› Soudce vĹĄeho svÄ›ta. Martin ProkeĹĄ byl v tuto chvĂli pro Bittovou stabilnĂ platformou, na kterou pĹ™istavovala svĂŠ rozkoĹĄnĂŠ, nÄ›kdy intelektuĂĄlnĂ, ale spĂĹĄe pĹ™irozenÄ› intuitivnĂ a jaksi prahudebnĂ konstrukce a ozdoby. VelkĂ˝m zĂĄĹžitkem bylo takĂŠ slyĹĄet nÄ›kolik pĂsnĂ z rozsĂĄhlĂŠho JanĂĄÄ?kova sbÄ›ru z lidovĂŠho prostĹ™edĂ. I zde byl prostor pro experimentovĂĄnĂ a moravskĂ˝m motivĹŻm se zde dostalo jistĂ˝ch hudebnĂch a rytmickĂ˝ch internacionalizaÄ?nĂch prvkĹŻ. NÄ›kdy to moĹžnĂĄ bylo aĹž pĹ™ĂliĹĄ, jako tĹ™eba v pĂsni Ej Janko, JanĂÄ?ku, kterĂĄ se opravdu hodnÄ› vzdĂĄlila pĹŻvodnĂmu prostĹ™edĂ. Jako by se BittovĂĄ snaĹžila z JanĂĄÄ?ka vymĂĄÄ?knout jeĹĄtÄ› vĂce, neĹž se jĂ to kupĹ™Ăkladu povedlo na fenomenĂĄlnĂ desce se Ĺ kampovĂ˝m kvartetem. ZĂĄvÄ›reÄ?nĂŠ Ä?Ăslo bylo vÄ›novĂĄno zbrusu novĂŠ pĂsni a podtrhovalo charitativnĂ rozmÄ›r celĂŠho setkĂĄnĂ, neboĹĽ byla poprvĂŠ pĹ™ed divĂĄky uvedena pĂseĹˆ s nĂĄzvem OzvÄ›na, vÄ›novanĂĄ stejnojmennĂŠmu nadaÄ?nĂmu fondu, o jehoĹž Ä?innost se zanĂcenÄ› starĂĄ Pavla ProkeĹĄovĂĄ. Z recenze T. Cidliny pro www.Klasikaplus.cz.
Po prvnĂm setkĂĄnĂ s druhĂ˝m kvartetem a po zmÄ›nÄ› jmĂŠna jsme se samozĹ™ejmÄ› vrhli i na dalĹĄĂ jeho dĂla a dokĂĄzali jsme uĹž pokrĂ˝t skoro celĂ˝ komplet jeho komornĂch dÄ›l pro smyÄ?covĂŠ kvarteto, mĂĄme natoÄ?eno i nÄ›kolik kusĹŻ navĂc, nicmĂŠnÄ› chybĂ nĂĄm jeĹĄtÄ› jedno ranĂŠ dĂlo – neÄ?ĂslovanĂ˝ smyÄ?covĂ˝ kvartet e moll z doby, kdy autorovi bylo cca 21 let; chystĂĄme se na nÄ›j v blĂzkĂŠ budoucnosti.
NenĂ to zcela pĹ™esnĂŠ, nedokĂĄĹžeme dosĂĄhnout na neuvěřitelnĂ˝ch 50 let Panochova kvarteta ve stejnĂŠ sestavÄ› – mĂĄme novĂŠho sekundistu, Petr StĹ™ĂĹžek totiĹž s nĂĄmi hraje „jen“ 20 let‌ MyslĂm si, Ĺže nĂĄĹĄ soubor funguje po lidskĂŠ strĂĄnce zcela vĂ˝jimeÄ?nÄ›, vychĂĄzĂme spolu velmi dobĹ™e a neĹ™eĹĄĂme ŞådnĂŠ velkĂŠ osobnĂ spory, jak tomu leckdy v profesionĂĄlnĂch souborech bĂ˝vĂĄ. Jednak je to dĂĄno jiĹž naĹĄimi poÄ?ĂĄtky – neseĹĄli jsme se na AMU nebo na konzervatoĹ™i, jak se to Ä?asto stĂĄvĂĄ, ale jeĹĄtÄ› pĹ™edtĂm, na ZĂĄkladnĂ umÄ›leckĂŠ ĹĄkole, a na zaÄ?ĂĄtku jsme vlastnÄ› nemuseli nic, nemÄ›li jsme ŞådnĂŠ povinnosti, takĹže kdyby mÄ› ti tĹ™i pĂĄnovĂŠ nebavili, tak bych s nimi zcela jednoduĹĄe nehrĂĄl đ&#x;˜Š (nehledÄ› na to, Ĺže moji a primĂĄriovi rodiÄ?e byli přåtelĂŠ, takĹže FrantiĹĄka znĂĄm od jeho narozenĂ‌). A jednak to bude tĂm, Ĺže Ä?Ăm jsme starĹĄĂ, tĂm vÄ›tĹĄĂ vĂĄhu tĂŠ osobnostnĂ strĂĄnce pĹ™iklĂĄdĂĄme a stĂĄle vĂce si ji uvÄ›domujeme. BÄ›hem zkouĹĄek samozĹ™ejmÄ› mĂĄme leckdy rozdĂlnĂŠ hudebnĂ nĂĄzory a jsme schopni se pÄ›knÄ› pohĂĄdat, ale vĹĄem nĂĄm je jasnĂŠ, Ĺže tyto vÄ›ci pak zĹŻstanou zavĹ™enĂŠ ve futrĂĄlu s nĂĄstrojem a do běŞnĂŠho Ĺživota se nepĹ™enĂĄĹĄejĂ. A jeĹĄtÄ› tĹ™eba jeden pĹ™Ăklad – jsou soubory, kterĂŠ pĹ™i vĂ˝bÄ›ru novĂŠho Ä?lena primĂĄrnÄ› hodnotĂ kvalitu jeho hry, nicmĂŠnÄ› kdybychom (hypoteticky!) dÄ›lali takovĂ˝to konkurs my, bude pro nĂĄs prĂĄvÄ› lidskĂĄ strĂĄnka dotyÄ?nĂŠho velmi podstatnou souÄ?ĂĄstĂ vĂ˝bÄ›rovĂŠho procesu. DĂky tomu vĹĄemu se spolu stĂĄle přåtelĂme, jezdĂme se navĹĄtÄ›vovat na chalupy a s velkĂ˝m nadĹĄenĂm spolu stĂĄle po koncertÄ› chodĂme na pivo. đ&#x;˜Š PokraÄ?ovĂĄnĂ povĂdĂĄnĂ s Petrem Holmanem na tĂŠma uvedenĂ Haydnova kvartetu s MarkĂŠtou Cukrovou najdete ve festivalovĂŠm magazĂnu.
PozvĂĄnka na pĹ™ĂĹĄtĂ tĂ˝den: MUSICA BOHEMICA: POEZIE LIDOVÉ PĂ?SNÄš ĂşterĂ˝ 6. Ĺ™Ăjna 19.00 Teplice, Bartholomeus Gallery CafĂŠ A. HlavenkovĂĄ – soprĂĄn, M. ProkeĹĄ – tenor Musica Bohemica, J. KrÄ?ek – um. vedoucĂ, D. Ĺ vec – dirigent moravskĂĄ a Ä?eskĂĄ lidovĂĄ inspirace v ĂşpravĂĄch Jaroslava KrÄ?ka CHVALME PĂ NA nedÄ›le 11. Ĺ™Ăjna 17.00 ÄŒeskĂĄ LĂpa, bazilika VĹĄech svatĂ˝ch ÄŒeskĂ˝ filharmonickĂ˝ sbor Brno J. MeliĹĄkovĂĄ – soprĂĄn, P. DrĂĄpal – tenor P. NouzovskĂ˝ – violoncello M. JakubĂÄ?ek – varhany, P. Fiala – dirigent B. M. ÄŒernohorskĂ˝ | Z. Fibich | H. GĂłrecki | P. Fiala | A. Bruckner
VĂce informacĂ: www.lipamusica.cz
Petr Fiala: VĹždy mÄ› velmi bavilo pĹ™inĂŠst svĹŻj nĂĄzor na interpretaci ÄŒeskĂ˝ filharmonickĂ˝ sbor Brno patřà mezi nejlepĹĄĂ sborovĂĄ tÄ›lesa nejen u nĂĄs, ale i ve svÄ›tÄ›. Jako obecnÄ› prospěťnĂĄ spoleÄ?nost (o. p. s.) je odvislĂ˝ od toho, zda obdrŞà granty a zĂskĂĄ sponzory a mecenĂĄĹĄe. PĹ™es tyto nelehkĂŠ podmĂnky oslavĂ letos tĹ™icet let svĂŠ Ä?innosti. Toto vĂ˝znamnĂŠ jubileum v prĹŻbÄ›hu podzimu stvrdĂ tĹ™emi koncerty v „rodnĂŠm“ BrnÄ›. O aktuĂĄlnĂ situaci sboru jsme pĹ™i pĹ™ĂleĹžitosti jeho ĂşÄ?inkovĂĄnĂ na festivalu LĂpa Musica hovoĹ™ili s jeho zakladatelem a v souÄ?asnĂŠ dobÄ› Ĺ™editelem i sbormistrem, Petrem Fialou. Na festival LĂpa Musica pĹ™ichĂĄzĂte s duchovnĂ hudbou. Na koncertÄ› Chvalme PĂĄna provede ÄŒFSB dĂla od ÄŒernohorskĂŠho pĹ™es Brucknera aĹž ke GĂłreckĂŠmu. To je neuvěřitelnĂŠ dramaturgickĂŠ rozpÄ›tĂ, kterĂŠ klade na sbor velkĂŠ nĂĄroky. Mohl sbor kvĹŻli koronaviru vĹŻbec zkouĹĄet?
Dramaturgie koncertu na festivalu LĂpa Musica, kterou poĹ™adatelĂŠ vĂ˝stiĹžnÄ› nazvali „Chvalme PĂĄna“, vychĂĄzĂ z pĹ™edvedenĂ skladeb od baroka aĹž do souÄ?asnosti. Tento a podobnĂ˝ typ programu zpĂvĂĄme Ä?asto a rĂĄdi u nĂĄs i v zahraniÄ?Ă. Sbor jiĹž od 8. Ä?ervna pravidelnÄ› zkouĹĄĂ tak, abychom zvlĂĄdli pĹ™ipravit Ĺ™adu koncertĹŻ, kterĂŠ nĂĄs – doufejme – Ä?ekajĂ u nĂĄs i v zahraniÄ?Ă. Na programu koncertu Chvalme PĂĄna je i vĂĄĹĄ opus Regina coeli laetare. MĹŻĹžete nĂĄm k nÄ›mu nÄ›co Ĺ™Ăci?
Moje skladba „Regina coeli laetare“ (Raduj se KrĂĄlovno nebeskĂĄ) pro soprĂĄn, osmihlasĂ˝ sbor, violoncello a gong vznikla v roce 2016 na objednĂĄvku mezinĂĄrodnĂho festivalu „EvropskĂŠ dny duchovnĂ hudby“ a byla poprvĂŠ provedena v nÄ›meckĂŠm Hohenstadtu. Skladbu tvořà nÄ›kolik vzĂĄjemnÄ› kontrastnĂch Ä?ĂĄstĂ, kterĂŠ jsou propojovĂĄny sĂłlovĂ˝mi vstupy violoncella, sĂłlovĂ˝ soprĂĄn podtrhuje slavnostnĂ Ä?ĂĄsti skladby. DĂlo vrcholĂ velkou gradacĂ sboru, soprĂĄnu, violoncella a gongu, po jejĂmĹž vrcholu nĂĄsleduje zĂĄvÄ›reÄ?nĂĄ prosba sboru „Converte nos, Domine“ (ObraĹĽ nĂĄs Pane) doprovĂĄzenĂĄ tichĂ˝mi motivy violoncella. VĂce na www.Klasikaplus.cz
Cappella Mariana svedla dohromady radost s pokorou DalĹĄĂ recenzi festivalovĂŠho koncertu z pera TomĂĄĹĄe Cidliny si mĹŻĹžete pĹ™eÄ?Ăst na portĂĄlu www.Klasikaplus.cz
Koncert na přånĂ k 20. narozeninĂĄm LĂpy Musicy: V roce 2021 oslavĂ MHF LĂpa Musica 20. narozeniny a pĹ™i tĂŠto pĹ™ĂleĹžitosti bychom chtÄ›li dĂĄt vĂĄm, naĹĄim vÄ›rnĂ˝m nĂĄvĹĄtÄ›vnĂkĹŻm, dĂĄrek v podobÄ› populĂĄrnĂho koncertu na přånĂ. Vyberte si svĂŠho favorita, kterĂŠho byste nejradÄ›ji v pĹ™ĂĹĄtĂm roce na festivalu vidÄ›li a soutěŞte o dvÄ› volnĂŠ vstupenky. AnketnĂ lĂstky jsou k dispozici na koncertech Ä?i https://bit.ly/2FXyKRi