2/červenec 2022
Vojta Nýdl: Příběh naší nedonošené dcery je plný zázraků Uznávaný muzikant Vojta Nýdl, známý z kvarteta Clarinet Factory, vydal první sólové album. Před padesátkou si tak splnil hudební sen, který věnoval všem nedonošeňátkům. Předčasně se před pěti lety narodila i jeho mladší dcera Johanka. „Její příběh je plný zázraků,“ říká o své malé velké bojovnici, která se stala jeho múzou v projektu Dítě z větru… A právě ten představí Vojta Nýdl i na festivalové Noci na vlnách 20. srpna na vodním hradě Lipý v České Lípě. Covidový lockdown byl pro Vás časem pro vytvoření nového projektu… Přesně tak. Skladatelka a klavíristka Beata Hlavenková mi říkala už mnoho let, že bych měl natočit desku, kde budu hlavně zpívat. Dlouho jsem si to neuměl představit a bránil se tomu. Jak by to vzali kluci z Clarinet Factory? Jsem v tom dost konzervativní. Nakonec to ve mně uzrálo a řekl jsem si, že jo! Celý rok jsem psal texty, skládal muziku, scházeli jsme se s Beatkou... Natáčeli jsme v tvrdém lockdownu, chvílemi to bylo lehce dramatické, ale nakonec jsme to měli za týden natočené. Po kolika letech hudební dráhy jste vydal sólový debut? Záleží, odkdy se to počítá. Buď od začátku studií na pardubické konzervatoři – to byl rok 1986. Nebo od doby, kdy jsme s Clarinet Factory začali psát společně vlastní muziku – to bylo asi před dvaceti lety. Teď jsem si to napsal sám pro sebe. V písni Jing a jang zpíváte: "Jediné stálé je, že se věci mění." Co vše se změnilo tím, že máte sólovou desku? Objevil jsem de facto absolutní svobodu. Doteď jsem dělal kompromisy. V orchestru dostanete každý týden noty, dirigenti po vás chtějí něco, co se leckdy neshoduje s vaší představou. Přizpůsoboval jsem se i v Clarinet Factory, byť jsme jako bráchové. Prosadit svůj názor je ale někdy argumentační bitva. Teď jsme na to byli jen dva. A Beatka je v tomto směru velmi citlivá, pořád mi říkala: „Bude to, jak ty chceš. Tak jak to chceš?“ Na to jsem vůbec nebyl zvyklý. Byla tím důležitým člověkem, který mi nenásilně dával zpětnou vazbu. Hodně jsem poslouchal, co si myslí, ale konečné rozhodnutí bylo na mně. Možnost vybrat si pro mě ale znamená i ztrácet půdu pod nohama. Vydal: Bohemorum, s. r. o. Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 725 843 104 Fotografie: archiv festivalu a umělců
Jsem typ, co má rád jídelní lístky se třemi jídly. Jakmile jsou to tři strany, nikdy nevím, co si dát. A k tomu, že věci se mění – potřebuji!, aby se svět kolem mě proměňoval. Nestát na jednom místě mám rád odmalička. Jako kluk jsem si v pokojíčku pořád přestavoval nábytek. Starší dcera to má po mně, pokojíček si přestavuje dvakrát týdně. Žena to nechápe, tak jí říkám: „Vůbec to neřeš!“ Vidím sám sebe a chápu ji. Jak chutná absolutní tvůrčí svoboda? Na jednu stranu je to opojení, na druhou velká zodpovědnost, která tíží víc, než když hrajeme čtyři nebo v orchestru šedesát. Vystoupil jsem ze své komfortní zóny a vše je na mně. Třeba křest alba, aby to dobře dopadlo... Svobodný svět je úžasný, zároveň mám na zádech naloženo víc než dřív.
Dobrá otázka! Přirozeně jsem se obklopil ženským týmem, což jsem si uvědomil až později. K tématu zrození a předčasného narození se to vlastně hodí. Ženský svět mám rád, jak ho postupně poznávám, fascinuje mě. Je jiný než mužský – řekl bych, že umíte líp spolupracovat, pokud tedy chcete. Dokážete víc propojovat, jste vstřícnější. Chlapi jsou někdy přímější, ale zase tam bývá příliš ega. Když se vrátíme ještě k Beatě Hlavenkové – co vám intenzivní spolupráce s ní přinesla nejvíc?
Určitě. A k tomu věku – přišlo to tak nějak přirozeně. Jsem rád, že jsem do toho šel, a hlavně že jsem to dokončil. Jsem totiž vizionář, který lidi kolem sebe zaměstnává svými výmysly a pak potřebuje ty, kteří je rozvinou a dokončí.
Duchovně se nesmírně posunula, osvobodila se od mnoha dogmat v sobě a taky kráčí za vnitřní svobodou. I já chápu život jako cestu, na které máme nepotřebné odhazovat a čistit se. V tom jsme absolutně napojení. Naše spolupráce měla i tento lidský přesah a věřím, že je to z té muziky cítit. Protože hudba nemá ráda kalkul, vždy je to pak slyšet. A duchovních věcí se dotýká celé cédéčko, protože to celé s Johankou byla obrovská duchovní zkušenost. Vidíte tolik věcí kolem sebe, které vás přesahují, a nemůžete je nijak ovlivnit. Můžete jen doufat, že to dobře dopadne.
Pracoval jste v tomto ohledu hlavně se svými přáteli…
A naštěstí dopadlo, Johanka je veselá zdravá holčička!
Ano! Kluci z Epoque Quartet jsou vesměs moji kolegové ze SOČRu. Kluky z Clarinet Factory jsem tam prostě chtěl mít - jsme jako rodina. Všichni jsme spolu i s Beatkou hráli už v Eternal Seakers, ještě s Lenkou Dusilovou. Jsou to skvělí muzikanti, znám je léta a vím, co od nich můžu ve studiu čekat. V tomto směru nehazarduju.
Ale její první dva měsíce byly boj o život. Narodila se půlkilová, krvácela do hlavičky, čtyřikrát ji operovali, dostala infekci… Fakt strašný. Když chodíte čtyři měsíce na ARO, vidíte všechna ta miminka – jeden den dítě v postýlce je, druhý není… V přímém přenosu zažíváte zrození i smrt zároveň, což bylo emočně velmi silné. Píseň Dítě z větru jsou vzpomínky na to. Beatka mi říkala, ať zkusím napsat, co si z doby v Motole pamatuju, že text zhudební. Rodil se ve mně asi měsíc, nakonec jsem k tomu
Je vydání vlastního alba dva roky před padesátkou splněný sen?
Textově se na albu podílely kromě Beaty ještě Jana Ivanovic Infeldová a Tamara Borovkova. Spolupracuje se vám se ženami jinak než s muži?
20/8–15/10/2022
Hana Blažíková umělecká garantka
sedl a napsal ho za dvacet minut, což se mi nikdy nestalo. Johančin příběh má šťastný konec, a když jsem to celé zpracoval, změnilo mě to. Udělal jsem obrovský duchovní skok. Dítě z větru – jaká je v tom symbolika? Už po týdnu mi Johanku napojenou na všemožné přístroje dali na tělo. Klokánkování je krásný zážitek! Tátové běžně nemají s dítětem kontakt v jeho prenatálním životě, my ho měli s Johankou hned – od průsvitného miminka, které ještě nemělo ani pigment. Se starší Sofinkou to chvíli trvalo, než vůbec zareagovala, že není jen máma, ale i táta. Johanku jsem míval na sobě i čtyři hodiny, byla tak lehoučká! Měl jsem pocit, že kdyby zafoukal silný vítr, odnese mi ji. Vichr zmiňujete i ve věnování na bukletu cédéčka. Ten, který mnohé odnese, ale zůstane po něm to důležité... Rádi jezdíme na jižní Krétu, kde strašně fouká. Dlouho pozoruju, že když přijde silný vítr a vy ho vnímáte, vždy se po něm něco promění. Přinejmenším se vyčistí vzduch, ale mně se často staly zásadní věci nebo i zlomy. V životě jsou vichry a bouřky důležité, pokud je dobře uchopíte. Nesmíte se točit ve smyčkách. Co vám v době, kdy Johanka bojovala o život, nejvíc pomáhalo? Asi starší dcera Sofinka. Byla až stoicky klidná, s přehledem, perfektní držák. Jen se tak dívala, jak to s námi emočně cvičí. Bylo jí tehdy šest a půl, hodně tím dospěla, i když moc nerozuměla tomu, proč se to děje. Myslím, že ji to příliš nepoznamenalo. Hodně jsme ji pak zapojovali, aby byla součástí našeho pečovatelského týmu. Mají s Johankou hezký vztah. Dělat muziku vám nepomáhalo? To vůbec! První rok jsme jeli na autopilota, v pohotovostním režimu. Byla to těžká doba, kterou bychom si mohli v diářích klidně škrtnout. Asi po roce jsme se začali víc rozkoukávat, když jsme se o ni přestali tolik bát. Po návratu z porodnice jsme ani pořádně nevěděli, co s ní. Sama nepoužívala žádné svaly, Eva s ní musela dva a půl roku cvičit Vojtovu metodu, denně několik hodin. Pořád jsme sledovali monitor dechu, nespali jsme… Takže když se poprvé postavila, když začala chodit a mluvit, postupně z nás opadávaly balíky strachu. Je to prostě jeden zázrak za druhým, jak vždy vše zvládla! V porodnici nám říkali, že je dobře, že je to holčička. Ženy mají od přírody větší sílu zachránit život. Vašimi texty se silně prolíná motiv smíření. Je něco, s čím jste se v životě nikdy nesmířil? Zatím jsem nepoznal nic, proti čemu bych si vystavil nesmiřitelný blok. Nosit zlobu dlouho v sobě – na to je život příliš krátký.
Samozřejmě mám v sobě nějaké démony jako každý. Ale když cítím jisté antipatie nebo se mi něco nelíbí, snažím se to vyčistit. Vždy si říkám – představ si, že by nastala tvoje poslední hodina… Z tohoto světa bych rád odcházel s čistými vztahy a smířený.
Člověk má všude spoustu stažených svalů, které blokují rezonanci. Léta zpívám přirozeně a mám spousty zlozvyků, které jsme odstraňovali, abych zpíval volně a vydržel to i celý den, protože to tak při natáčení ve studiu bývá. To bych bez ní vůbec nezvládl.
A jak důležitá je pro vás naděje? Neztrácel jste ji, když Johanka bojovala o život?
Váš hlas jakoby hladí a konejší. Zpíváte holčičkám na dobrou noc?
Nevím, jak je to možné, ale věřil jsem jí. Stal se tehdy jeden důležitý moment. Eva mi napsala z nemocnice, že ji vezou na operaci a miminko už nezachrání. Pět hodin jsem žil v domnění, že jsme o dceru přišli. Pak mi Eva zavolala, že se probudila z narkózy a že to Johanka přežila! Že mám jet hned na ARO, kde je v inkubátoru. Celé mi to připadalo jako zázrak. Tehdy jsem si řekl, že to Johanka už dá. Přes všechna zhoršení jejího stavu jsem jí pořád věřil a nijak výrazně nepochyboval, i když jsem se o ni strašně bál. Jak jste se vůbec dostal ke klarinetu? U nás doma žádné velké hudební zázemí nebylo. Pocházím ze Žamberka v Orlických horách a na malém městě chodily děti do hudebky, tak mě tam naši taky dali. Rok jsem hrál na zobcovou flétnu, pak jsem si mohl vybrat nástroj podle toho, jací tam byli učitelé. Bylo celkem jasné, že to bude nástroj dechový, protože tam fungovala dechovka. Jednou jsem přišel do velikánské zkušebny žamberecké dechovky, kde leželo na stole asi dvanáct klarinetů vedle sebe. Jako dítě jsem takový nástroj viděl poprvé a vizuálně se mi strašně líbil. Tak jsem se na něj začal učit hrát. Co na něm máte rád? Vždy se mi líbila jeho barva. Možná to bude znít komicky, ale mám ho moc rád v amerických filmech. A hollywoodští skladatelé píšou klarinetová sóla právě pro romantické scény. Třeba ve Vzpomínkách na Afriku je celá druhá věta z Mozartova klarinetového koncertu. Jak moc jste jako uznávaný klarinetista věřil svému hlasu? Nikdy jsem nikam nechodil, i když jsem zpíval po celou dobu. Když jsem začínal studovat na AMU, dokonce jsem uvažoval, že bych se zpěvu věnoval víc. Tehdy jsem skoro dva roky zpíval v pražském nastudování muzikálu Vlasy. Byla to skvělá doba, spousta lidí tam tehdy začínala – Petr Kolář, Lucia Šoralová, Lenka Nová… Když jsem udělal konkurz do Pražské komorní filharmonie, upřednostnil jsem klarinet. Zpíval jsem sice dál, ale tohle album jsem nechtěl nazpívat takhle punkově. Proto jste začal s lekcemi u učitelky zpěvu Pavly Fendrichové. Jak vám pomohla? Naučila mě hlavně, kde co uvolnit.
ve studiu bývá. To bych bez ní vůbec nezvládl. Váš hlas jakoby hladí a konejší. Zpíváte holčičkám na dobrou noc? Zpívám a zpíval jsem i Johance při klokánkování v nemocnici. Když byla na přístrojích, stávalo se, že jí kolísala saturace a museli jí přidávat kyslík. Pokaždé když jsem jí zpíval, krásně se zklidnila. Funguje to.
Zpívám a zpíval jsem i Johance při klokánkování v nemocnici. Když byla na přístrojích, stávalo se, že jí kolísala saturace a museli jí přidávat kyslík. Pokaždé když jsem jí zpíval, krásně se zklidnila. Funguje to! Rozhovor byl převzat z magazínu Vlasta XI/2021.
Koncert Noc na vlnách se uskuteční v sobotu 20. srpna od 17:30 hod. na vodním hradě Lipý. Vstupenky jsou k dostání online či ve festivalové pokladně.
Kateřina Kněžíková: Hudba má krásnou moc přinést kouzlo okamžiku Ročník ve znamení zpěvu představí vedle Hany Blažíkové další z českých pěveckých osobností. Jednou z nejperspektivnějších osobností české opery je v současně době majitelka zářivého lyricko-koloraturního sopránu Kateřina Kněžíková. S hvězdou letošního zahajovacího koncertu jsme si povídali nejen o jejím letošním velkém úspěchu – zisku "Oscara" klasické hudby. Pro mě byla překvapením už samotná nominace. Tato kategorie se obvykle týká interpretů, kteří už na poli nahrávání něco dokázali a je to jejich další CD v pořadí. Překvapilo mě, že jsem byla zařazena do vokální kategorie, a ne například do kategorie nováček, objev… Mé nadšení se ještě zněkolikanásobilo, když jsem cenu vyhrála. Je to úžasný pocit a vědomí, že jsem si snad našla cestu, jak se hudebně prezentovat i mimo operní vody. Více se již brzy dočtete na stránkách letošního festivalového magazínu.
POZOR ZMĚNA: Z technických důvodů dochází ke změně místa konání koncertu s názvem Belcanto, který se ve čtvrtek 13. října uskuteční v Teplicích. Místo původně ohlášeného Zahradního domu se koncert uskuteční v koncertním sále Konzervatoře Teplice na adrese Českobratrská 15. Z důvodu této změny vzniká možnost zakoupit si vstupenky na tento koncert přímo v online předprodeji či ve festivalové pokladně. Program koncertu zůstává beze změny.