2/září 2020
Jan Bartoš: Chci ukázat diverzitu Beethovena V beethovenovském výročním roce je zařazení klavírního recitálu věnovaného odkazu tohoto ikonického skladatele takřka nutností. Lípa Musica s tímto úkolem oslovila výjimečnou klavírní osobnost, pro niž je Beethoven v ohnisku celé umělecké činnosti. Nejen o něm, ale i dalších aktivitách včetně těch festivalových, jsme si podle vyjádření slavného Alfreda Brendla povídali s „jedním z nejpůsobivějších a nejzajímavějších klavíristů, v němž se virtuozita snoubí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím“ – Janem Bartošem. Přinášíme vám pokračování rozhovoru z našeho festivalového magazínu. Kromě interpretační dráhy se věnujete též pořádání dvou festivalů? Jakým směrem se Vaše přehlídky profilují a jak je těžké skloubit život umělce se všemi svými nároky s prací na organizaci koncertů?
V letošním roce byl svět zasažen nečekanou pandemií a jejími důsledky. Co Vám osobně dal a vzal koronavirus?
Stejně jako moji kolegové jsem přišel o řadu koncertů. Pokud za něco mohu být vděčný, tak že jsem mohl strávit více času s mojí rodinou a že jsem nabral novou energii. Zároveň mám ale obavy o osudy lidí, kterým pandemie vzala práci. Zejména v kulturní oblasti je ta situace dramatická a obávám se, že kdyby přišla nějaká druhá vlna, pro mnoho lidí to může mít fatální důsledky. Zprávy ze světa jsou velmi zneklidňující. Např. hlavní scény v mém milovaném New Yorku mají do ledna 2021 zavřeno, a co ty tisíce lidí bez zaměstnání budou dělat, je velká otázka…
Obě činnosti mi přinášejí hlavně radost a energii. Obecně mám rád festivaly, které mají nejprve koncept a dramaturgii, a až podle ní vybírají umělce. Nikoliv naopak – máme hvězdu a to, co bude hrát je vedlejší. Samozřejmě svou roli hraje můj hudební vkus a mé současné nastavení, zároveň každý festival má svého ducha a charakter. V rámci Prague Music Performance rád propojuji či konfrontuji zdánlivě neslučitelné světy. Například violista Garth Knox se svým ansámblem hráli středověkou, barokní a lidovou hudbu. V druhé části programu pak vystoupila postpunková legenda Pere Ubu. Tak lidé na chvilku vystoupí ze svých bublin či škatulek a třeba i zjistí, že to druhé má také něco do sebe. Sám jsem se divil, kolik rockerů si poté kupovalo cd s barokní violou. A to mě činí blaženým. Nebo pozveme třicet hudebníků z newyorské downtown scény z oblasti soudobé klasiky, jazzu, experimentu, noise a elektroniky, aby během čtyřhodinového maratonu improvizovali na témata bagatel newyorského avantgardisty Johna Zorna.
Koncert pro Liberecký kraj počtvrté Festival Lípa Musica, letos devatenáctiletý, už čtvrtým rokem zařadil na zahájení Koncert pro Liberecký kraj. Tentokrát se uskutečnil přímo v Liberci. Koronavirový rok způsobuje, že se tuzemské publikum může víc než jindy setkávat s domácími umělci. Ti z ciziny sem moc nemohou a ti naši naopak přišli o zahraniční úkoly. A tak zcela logicky v Divadle F. X. Šaldy vystoupil v sobotu večer Václav Luks s Collegiem 1704, s Collegiem Vocale 1704 a se čtyřmi českými sólisty. Přivezli vzácnost – kompletní Händelovo oratorium Mesiáš.
Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 Fotografie: archiv festivalu
12/9–28/10/2020
Na Americkém jaru se zaměřujeme na moderní jazz a klasickou hudbu. Festival přináší zásadní témata, např. představujeme tvorbu českých autorů v americkém exilu – Karel Husa, Oskar Morawetz, Jaromír Weinberger, E. W. Korngold ad. Na festivalu hraje velkou roli i film a literatura, v této souvislosti chystáme první retrospektivu filmů Ivana Passera, a literární přednášky v Knihovně Václava Havla. Co zajímavého Vás čeká v nové sezóně?
Na letošních podzimních koncertech budu provádět kompletní dílo pro sólový klavír Leoše Janáčka. V září také vychází mé nové album, které jsme společně s Jakubem Hrůšou a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu věnovali Vítězslavu Novákovi. To je autor, který ještě čeká na své objevení, jakkoliv to může u skladatele narozeného v 19. století znít podivně. První část rozhovoru, ve které jsme si s Josefem Bartošem povídali o jeho vztahu k Beethovenovi a programu jeho festivalového recitálu, ale i o významných klavírních osobnostech, které Bartoše inspirují, najdete ve festivalovém magazín, který je k dispozici i v elektronické podobě.
Prostor historické budovy s hodně zatlumeným jevištěm poskytl koncertu důstojné, ale akusticky velmi specifické prostředí. Nulový dozvuk obnažil zpěv i hru nástrojů na samu podstatu – tak, že byla dokonce v předivu hlasů slyšet i theorba Jana Krejči, nástroj pro basso continuo a jeho plnost v autentickém zvuku potřebný, ale individuálně uchem v souboru většinou neodhalitelný. Akustické podmínky však daly především jednoznačně vyniknout všem interpretačním kvalitám, přesnosti a vypracovanosti, kultivovanosti, souhře, zvukové kráse, detailům a dopodrobna pečlivě tvarované artikulaci slov i tónů. Collegium Vocale 1704 v nevelkém obsazení sedmnácti pěvců tento večer, nechtěně pod drobnohledem, zazářilo. Stejně obnaženě, bez příjemného zaobalení hlasu do odrazů dotvářejících krásu, s nemilosrdnou zřetelností, spíše než zpěvu odpovídající mluvě, byli slyšet i sólisté: Hana Blažíková, specialistka na starou hudbu, oduševnělá a zkušená, v jedné věci momentálně překvapila: hlasem, ve kterém se jakoby trochu nivelizuje křišťálová přesnost, který se poněkud zužuje. Markéta Cukrová se svým příjemně tmavým témbrem nabídla niterně interpretované árie, Jaroslav Březina (který ovšem skvěle zpívá i Janáčka a další novější hudbu) vzorově artikuloval a dokázal udržet hlas v kouzelně jemné dynamice, tu a tam však přece jen probleskla skrývaná opatrnost. Opravdu suverénním, zcela lahodným projevem nadchl ze čtveřice nejvíc Roman Hoza. Barokní zdobná pěvecká linka není jeho specializací, není ani basista, ale zhostil se jí ve známých áriích moc dobře. Mesiáš v rukou Václava Lukse není monumentem, je to dílo vědomě a záměrně komorní, očištěné, v poezii nesentimentální a i v radosti nijak světsky povrchní, ale dostatečně hluboké. Plyne lehce, a přece není ničím přehnaně titěrným a pouze hravě roztančeným. Vyjadřuje tím nejlepším možným způsobem skromné dávné dobové podmínky, ukazuje alternativu k pozdějším zvukově ohromujícím romantizujícím produkcím, je návratem k střízlivějšímu pohledu, který se ale nevylučuje s textem, vyznávajícím víru ve Spasitele. Historicky poučená interpretace tak činí pomocí rychlejších temp, s minuciézně zřetelným vyslovováním tónů a slabik a hbitými sborovými koloraturami, se vstřícně pozitivním emocionálním nábojem, předávaným nesmírně muzikálně. Luksovy soubory jsou schopny v partituře najít a ve zvuku reálně vytvořit nesčetné proměny, detaily a nuance, jejichž vnímání je posluchačskou radostí a dává hudbě ten nejvlastnější smysl. Tříhodinový koncert byl velkým zážitkem, ale nelze se ubránit dojmu, že malé divadlo se svou akustikou, utlumenou závěsy vzadu na pódiu, zdůrazňovalo komorní koncepci asi až příliš. Poslech byl nastaven pro publikum jakoby „hodně zblízka“, analyticky, téměř laboratorně. Oratoriu, i v tak malém obsazení, jaké k tomuto pojetí patří, by slušelo přece jen zvukově „větší“ prostředí. Z recenze Petra Vebera pro Klasikaplus.cz: https://www.klasikaplus.cz/reflexe2/item/3983-koncert-pro-liberecky-krajpoctvrte
20. ročník zahájí Fukačová a SOČR V rámci zahajovacího koncertu letošního festivalového ročníku byl tradičně Květou Vinklátovou, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje ohlášen i program zahajovacího koncertu festivalu pro rok 2021, který jako pátý Koncert pro Liberecký kraj v pořadí otevře jeho jubilejní 20. ročník. Na tomtéž místě, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci vystoupí 11. září 2021 renomovaná violoncellistka Michaela Fukačová za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu v koncert s názvem Dvořák Gala. Festival tak oslaví svých 20 let a současně 180 let od narození českého velikána Antonína Dvořáka poctou české hudbě, kterou složí jedna z nejvýznamnějších violoncellistek současnosti, která se mezi světovou elitu prosadila už v 90. letech minulého století. Při svém raketovém startu na výsluní světových scén debutovala záhy v řadě metropolí od Londýna, přes Paříž, New York až po Tokio. Odborná kritika nešetří superlativy nad výrazovou hloubkou její hry, ojediněle oduševnělým projevem a schopností uchvátit posluchače intenzivní niternou výpovědí. Fukačová se představí v interpretaci jednoho z nejkrásnějších děl světové hudební literatury, v Dvořákově Violoncellovém koncertu. Sólistku doprovodí jeden z našich nejlepších orchestrů – Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který bude na Lípě Musice debutovat a navíc provede Dvořákovu Osmou symfonii. Symbolických dvacet let tedy festival oslaví ve společnosti respektovaných českých umělců a s pokorou k tomu nejlepšímu odkazu české hudební historie, který je klenotem i ve světovém měřítku. Předprodej vstupenek na tento koncert bude zahájen 23. listopadu 2020.
Josef Špaček debutuje v roli dirigenta Po zahajovacím koncertu festivalu, který je již tradičně i koncertem pro Liberecký kraj, přichází také „zahajovací“ koncert festivalu v České Lípě, která je festivalovým domovem. Pro letošní rok zahájení českolipské koncertní kapitoly nabízí výjimečný večer s výjimečnou premiérou. Festivalový umělecký garant – houslista Josef Špaček – se totiž poprvé chopí dirigentské taktovky a s Českou studentskou filharmonií, tělesem složeným z mladých talentů, kteří již spolupracují s naším prvním tělesem, uvede Mozartovu Haffnerovu symfonii. Mimo to nezůstane Špaček nic dlužen ani své pověsti fenomenálního houslisty, neboť provede i Mendelssohnův houslový koncert. O tom, jaké má Josef Špaček v dirigentském směru ambice, jsme si povídali v našem rozhovoru pro festivalový magazín:
„Já bych to možná úplně nenazýval dirigentskými ambicemi, protože jsem především houslista, nicméně již během svých studií na Curtisově Institutu ve Philadelphii jsem měl povinné dirigování, na které jsem chodil půl roku, a myslím, že každého muzikanta, který kdy hrál v orchestru, určitě někdy napadla myšlenka, co kdybych já stál před orchestrem a připravoval program sám. Samozřejmě že i mě tato myšlenka neminula a za ty roky, které jsem strávil ve filharmonii, jsem měl trochu nutkání si to aspoň jednou vyzkoušet. Takže nechci nyní mluvit o nějaké ambici do budoucna, nicméně říkal jsem si, že by můj hudební život nebyl úplně naplněný, kdybych alespoň jednou nepřipravil program z dirigentského stupínku, takže takové bylo zatím moje myšlení.
A schválně jsem naplánoval program se studentským orchestrem, protože vím, jaké to pro dirigenta je stoupnout si před profesionální orchestr. Hráči nebývají vždy úplně milosrdní, a proto jsem chtěl pracovat se studentským orchestrem. Navíc jsem na program zařadil i Mendelssohnův Houslový koncert, který bude v první půlce, a kde můžu předvést také něco ze své houslové kuchyně a zároveň orchestr připravovat z vedoucí role nikoli dirigenta, ale sólisty. Myslím, že to bude velmi zajímavý projekt, na který se já osobně hrozně těším. A teprve potom se mě zeptejte, jaké jsou moje dirigentské ambice… J Na tento mimořádný koncert se můžete vypravit v sobotu 19. 9. od 19 hodin do baziliky Všech svatých. Poslední vstupenky jsou ještě v prodeji!
Pozvánka na příští týden: BEATA HLAVENKOVÁ: SNĚ ne/27/9/17h | Česká Lípa, Centrum textilního tisku Beata Hlavenková – klavír, zpěv, Oskar Török – trubka, Patrick Karpentski – kytara, Miloš Peter Klápště – basová kytara autorské skladby a písně Ó SVĚTLO ZROZENÉ svatováclavský koncert po/28/9/19h | Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba st. Cappella Mariana, Vojtěch Semerád – um. vedoucí Thomas Tallis | William Byrd | John Tavener John Sheppard | Robert White
Více informací a vstupenky: www.lipamusica.cz