2/září 2019
Josef Špaček: Hudba vždy mluví stejným jazykem „Lípa Musica je festival, který se svým rozsahem, kreativitou a kvalitou umělců řadí mezi absolutní špičku. Když jsem byl osloven, abych se v letošním roce jako umělecký garant festivalu spolupodílel na tvorbě programu, byl jsem absolutně nadšen. Vždy bylo mým přáním vyzkoušet si takovouto roli a angažovat se ve výběru a oslovování umělců, kteří budou tvořit páteř celého festivalu,“ říká světově uznávaný houslový virtuóz a dosluhující koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček. V pondělí 23. září se poprvé v nové úloze představí na festivalovém pódiu a jako prvního koncertního partnera si nevybral nikoho menšího, než svůj protějšek z Berlínské filharmonie, koncertního mistra a rovněž úspěšného sólistu Noaha Bendixe-Balgleye. V pondělí 30. září se k Josefu Špačkovi přidají i ostatní členové jeho hudebně nadaného rodinného klanu na výjimečném setkání a současně festivalové premiéře v Teplicích. Na uměleckého garanta se můžete těšit navíc i na saské zastávce 3. 10. ve Waltersdorfu, kde představí své špičkové sexteto ve složení Špaček-Feldmann-Malov-Szücs-Steckel-Jamník.
Co pro Tebe znamená být uměleckým garantem takovéhoto hudebního festivalu?
Pro mě je to novinka, protože jsem nikdy v takové pozici nebyl. Nicméně když za mnou Martin Prokeš, ředitel festivalu, s touto nabídkou přišel, tak jsem neváhal, protože mě velmi lákalo mít možnost podílet se na vytváření takovéhoto špičkového festivalu, jakým je Lípa Musica. Lákalo mě podílet se na dramaturgii, na výběru muzikantů, i na té celkové myšlence, čím se budeme inspirovat, jakým směrem se festival bude ubírat. Za svůj umělecký život jsem měl příležitost potkat desítky fenomenálních muzikantů z celého světa, ať už to bylo při studiích, či na různých soutěžích, koncertech nebo festivalech. Hudba vždy mluví stejným jazykem a proto když se potkají dva muzikanti, mnohdy se vytvoří vazby trvající třeba i celý život. Možnost představit je českému publiku byla pro mě velmi lákavá, a proto si tuto svoji novou roli velmi užívám. Když bychom měli představit jednotlivé koncerty, na kterých se budete podílet jako interpret společně s hosty, které jsi přizval k 18. festivalovému ročníku, začněme tím nejmenším obsazením, kde se představíte dva houslisté společně s Noahem Bendix-Balgleyem. Nabízí se otázka, zdali to bude souboj houslistů…
Já jsem se s Noahem potkal na jedné houslové soutěži v americkém Indiannapolisu, kde jsme oba dva postoupili do semifinále. Ale ani jeden z nás se potom nedostal do finálového kola. Jedna z porotkyň této soutěže, Pamela Frank, velmi významná houslistka, nás pozvala na takzvanou „looser party“ a tam jsem se s Noahem poznal trochu blíž. To bylo naše první
docela padli do noty. Dobře se mi s ním spolupracuje, protože nás spojuje Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu podobná Oba Lípa, dva působíme v Žižkova 528/6,cesta. 470 01 Česká info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 orchestru, Fotografie: Lukáš Marhoul, archiv festivalu máme ambice sólistické a oba máme rádi komorní hudbu. Noah navíc žije v Berlíně, takže je to kousek, takže
setkání. O několik let později se Noah zúčastnil Soutěže královny Alžběty, kde postoupil až do finále, takže je také laureátem této soutěže. Současně začal působit jako koncertní mistr v Pittsburghu a já jsem měl podobnou cestu jako on. Také jsem v té době začal hrát v České filharmonii a na Soutěž královny Alžběty jsem jel až čtyři roky po něm a také jsem skončil jako laureát této soutěže. Takže jsem ho vždy měl „na radaru“. A potom během jedné zimy, to bylo o vánočních svátcích, kdy jsme oba dva byli pozváni na festival v americkém Renu, a tam jsme vůbec poprvé spolu hráli v jednom koncertním programu. Myslím si, že jsme si docela padli do noty. Dobře se mi s ním spolupracuje, protože nás spojuje podobná cesta. Oba dva působíme v orchestru, máme ambice sólistické a oba máme rádi komorní hudbu. Noah navíc žije v Berlíně, takže je to kousek, takže jsem neváhal a hned jsem mu volal, když jsme plánovali koncert pro dvoje housle. Další z koncertů je koncert rodinný. Lidé, kteří sledují hudební svět v České republice, vědí, že jméno Špaček není spojené pouze s houslemi a Tvojí osobou, ale i s mnoha dalšími muzikanty. Na co se tedy můžeme těšit na koncertu s půvabným podtitulem Špačci ve fraku?
Špačci ve fraku je název knih, je to již několik souborů, které moje maminka vydala, jsou to knížky o našem dětství, mém a mých sourozenců, a součástí tohoto rodinného koncertu právě bude i čtení z těchto knížek. Budeme hrát skoro v plném obsazení, tj. mí tři sourozenci. Nejstarší sestra má malé miminko, a navíc nerada vystupuje před lidmi, takže ta do Teplic nepřijede, ale návštěvníci nás uslyší v obsazení housle, na které hraji já, potom dvě violoncella – můj otec a mladší bratr Petr, dále mladší sestra Janička, která nyní končí studium medicíny,
Je to sextet výrazných osobností, sólistů a zároveň umělců,
s námi bude hrát na flétnu, a potom náš nejmladší bratr Jakub, ten zvládá oba dva nástroje, jak housle, tak klavír, ale uslyšíme ho na klavír, který je jeho silnějším nástrojem. Program je poskládaný z menších kousků, abychom mohli obměňovat naše obsazení. Další koncert bude v rámci sextetu na německé straně festivalu ve Waltersdorfu…
Je to sextet výrazných osobností, sólistů a zároveň umělců, kteří mají rádi komořinu, který zahraje program s nesmírně zajímavým repertoárem, představ nám jej blíže... Je to koncert, kde návštěvníci uslyší českou hudbu – Dvořákův sextet – a hlavním bodem a zlatým hřebem večera bude Zjasněná noc od Arnolda Schönberga. To je snad jedno z největších komorních děl 20. století. Je to skladba neuvěřitelného charakteru, jímavá, vášnivá, niterní, srdceryvná. A u interpretace se sejdou špičkoví muzikanti. Z České republiky tam bude kromě mě také violoncellista Tomáš Jamník. Ke spolupráci jsme dále přizvali Tobiase Feldmanna, skvělého německého houslistu, takovou vycházející hvězdu v Německu. Na druhé violoncello zahraje Julian Steckel, opět vynikající německý sólista. Violy obstarají Sergej Malov, ruský houslista, který hraje i na violu a violoncello da spalla, a dále Máté Szücs, maďarský violista, který donedávna působil jako vedoucí skupiny viol v Berlínské filharmonii. Takže to obsazení je opravdu nabité. Nabízí se otázka, kdo to povede, když je tam tolik osobností? Já si myslím, že to je na tom to hezké, že je dobře, že je tam tolik výrazných osobností, že je to výhoda. Nepovede to jeden člověk, ale povedeme to vlastně my všichni a navzájem se budeme inspirovat.
Pianissimo pro šest hlasů
zazpíval za řízení Silvie Pálkové opravdu čistě a radostně.
The King´s Singers byli při zahajovacím večeru festivalu Lípa Musica na Koncertě pro Liberecký kraj naprostým zjevením. V klášterním kostele v Hejnicích pod Jizerskými horami nejdřív přimrazili posluchače k lavicím tak, že jim dali zapomenout na nepohodlnost sezení. A v závěru je z lavic všechny zvedli. Jestli přítomný katolický hodnostář skutečně, jak v úvodu řekl, neviděl tento chrám ještě nikdy tak zaplněný, tak v něm tím spíš určitě ještě také nikdy neslyšel – a hned tak zase neuslyší - tak bouřlivý potlesk a volání.
Britští hosté v poslední části koncertu na pódiu s iluzivním barokním oltářem za zády přednesli pak několik ukázek z oblasti lehčích múz – skvostně znějící aranže písniček Beatles, Paula Simona nebo Colea Portera. To už bez not, semknuti do maličkého půlkruhu, s úsměvem, stejně tichounce jako po celý čas předtím, s malými sóly vystupujícími z celkového zvuku, s neodolatelnými pointami.
Britská vokální šestice, po půlstoletí existence „značky“ už poněkolikáté omlazená, objíždí svět s repertoárem sahajícím od staré polyfonie po současnou tvorbu, od hudby duchovní po světské hříčky, od klasiky po úpravy popových písní. Klasická hudba převažuje, nejde o žádný komerční cirkus. Naopak. Soubor The King´s Singers zpívá nesmírně kultivovaně, s maximálním uměleckým nárokem. Zpívá jemně, naprosto dokonale, s nejméně dvousetprocentní sebekontrolou a s ideálním výsledkem, jemuž nic neschází ani nepřebývá a jemuž nelze absolutně nic vytknout. Superlativy jsou skutečně na místě. Víc než hodinový program neměl slabé místo a nabídl přitom různorodý, bohatý a zajímavý vhled do tvorby evropských skladatelů zeměpisně vzato od Východu na Západ, od Ruska po Británii… a k tomu i něco z Ameriky. K tomu pódiovou bezprostřednost, komunikativnost. Od prvních tónů zhudebnění modlitby Otče náš z pera Nikolaje Kedrova bylo jasné, že i v převažující tiché dynamice půjde o show. Ale neokázalou. O zažitý repertoár, s nímž si šestice detailně pohrává. Ať už šlo o Sibeliova epického Milence nebo o kompozici současného rusko-britského skladatele Alexandera Levina, o polského renesančního autora Mikołaje Zieleńského či o Poulenkovy apartní neoklasické harmonie ve Čtyřech malých modlitbách sv. Františka z Assisi, o Kodályho Večerní píseň nebo Brahmsovo Zastaveníčko, byli jsme svědky širokého spektra výrazu - klidného vyprávění, drobných vtipů, oduševnělé lyriky, opájení se vyladěnými souzvuky, do nejjemnějších nuancí vypracované polyfonie, malých sól a nepřepínaného tutti, polohlasu naplněného emocemi, barvami, obsahem i krásou tónů… Korunu dává celkovému zvuku nejvyšší kontratenorová linka, na druhé straně v základu, když bylo třeba, občas povystoupil z vyladěných akordů nejhlubší hlas. Ale nejcharakterističtější je pro King´s Singers měkký souzvuk, z něhož nic nevyčnívá. Nelehkým, ale i tak zcela samozřejmě působícím úkolem byla jedna bohatě strukturovaná část z anglicky zpívaného cyklu Městské písně od českého exilového autora Antonína Tučapského. A skutečně rozkošný byl šlágr „Eins, zwei, drei und vier“ od Paula Abrahama z repertoáru německého meziválečného mužského vokálního kvinteta Comedian Harmonists. The King´s Singers zahájili severočeským koncertem svou letošní sezónu. Zavede je například do USA, do Kosova nebo na Faerské ostrovy. V tuzemsku se zdrželi, aby chvíli předávali podněty libereckému dětskému pěveckému sboru Severáček. Nastudovali s ním pro hejnický koncert tradicionál The Gift v úpravě Boba Chilcotta a nechali mu prostor pro uvedení Magnificat mladého skladatele Petra Koronthályho. Severáček se k mužskému sextetu přidal velmi jemně a přesně a své samostatné číslo, oděné do přiměřené sazby a harmonií, pak zazpíval za řízení Silvie Pálkové opravdu čistě a radostně.
Kontratenoristé Patrick Dunachie a Edward Button, tenorista Julian Gregory, barytonisté Christopher Bruerton a Nick Ashby a basista Jonathan Howard jsou špičkoví profesionálové. Věkový průměr souboru musí být odhadem hodně nízký, ale není to tak, že by nějací mladíci zkoušeli navázat na kdysi slavné jméno „The King´s Singers“. Je to tak, že legendární soubor i přes generační obměny nadále neochvějně drží svůj profil a interpretační styl, jehož zachování je věcí tradic i cti. Šestice mladých mužů nabízí - živě, fyzicky a kontaktně - vzorové vokální mistrovství: mimořádně vyvážený, jemný a kontrolovaný, přesto zcela spontánně působící souzvuk bezchybně ovládaných, krásně zakulacených hlasů, sjednocenou dikci, poutavý přednes. To vše v dynamice, která nevzbuzuje stín pochybnosti či nedostatečnosti. Přesto, že se setrvale pohybuje jen mezi pianem a pianissimem. Od některých orchestrů neuslyšíte tiché piano – neumějí hrát jinak než silně. U King´s Singers neuslyšíte nic než piano, i když by silněji uměli. Ale vědí, co dělají. Lípa Musica, soudě podle letošního zveřejněného programu i podle úvodního koncertu a zájmu o něj, opravdu není na tuzemské mapě hudebního dění malým hráčem. Festival je rozkročen ze svého epicentra v České Lípě do širšího rámce celého kraje a nárokuje si pozornost i v saském příhraničí a jeho koncerty nemají ani trochu banální náplň. Lípa Musica pěkně severočeský region zdobí a v očích okolí osamostatňuje. Zasluhuje respekt a pozornost. Petr Veber, Klasikaplus.cz
Oficiálním sklářským partnerem festivalu je Pačinek Glass, který poskytl autorskou kolekci dárkových předmětů pro vystupující umělce 18. ročníku festivalu. Děkujeme!
Pozvánka na nejbližší koncerty: PURGATIO ne/29/9/19h | Česká Lípa, bazilika Všech svatých Kchun & Igor Orozovič Atila Vörös – kresba světlem ŠPAČCI VE FRAKU po/30/9/19h | Teplice, Bartholomeus Gallery & Café Josef Špaček s rodinou Mozart | Suk | Beethoven | Poulenc Händel | Rachmaninov | Šostakovič LÍPA MUSICA SEXTET čt/3/10/19h | Waltersdorf, Ev.-Luth. Kirche Josef Špaček, Tobias Feldmann, Sergej Malov, Máté Szücs, Julian Steckel, Tomáš Jamník Schönberg | Dvořák ZÁPISNÍK ZMIZELÉHO so/5/10/19h | Česká Lípa, Biberova kaple Jaroslav Březina, Eliška Weissová, Martin Kasík Janáček | Bodorová
více informací a vstupenky: www.lipamusica.cz Změna programu vyhrazena.
Kchun pokřtí v bazilice debutové CD Pěvecké duo Kchun, které je spjaté s dvěma osobnostmi formujícími festival Lípa Musica, se v letošním roce představí i v rámci programové nabídky. Koncert, který okoření premiéra spolupráce s populárním hercem Igorem Orozovičem, nabídne navíc i křest první společné nahrávky Martina Prokeše a Marka Šulce. „Máme nesmírnou radost z toho, že jsme mohli zpívat už na mnoha místech České republiky i v Německu. Každý koncert nás vždy v něčem posunuje dál, ať už je to otázka interpretace, stavby programu, společného naladění apod. Dospěli jsme tedy k drobným úpravám v programu a rozšířili vizuální stránku našeho projektu, kterou ovládá Rudolf Živec za podpory malíře Atily Vöröse. Nezanedbatelnou změnou je i naše nová spolupráce se členem Činohry Národního divadla v Praze Igorem Orozovičem, který se k nám připojí na koncertech v České Lípě a v Anežském klášteře v Praze“, říká Marek Šulc a dodává: „V srpnu jsme natočili naše debutové album, které vychází z našeho koncertního programu „Purgatio“ (Očistec). Byla to pro nás velká výzva. I přesto, že jsme Martin i já natočili během posledních let mnoho CD. Tentokrát jsme byli před mikrofony opravdu jen my dva a nikdo jiný. Věříme, že se nám naše práce na albu podařila, a doufáme v pozitivní reakce posluchačů. Nečekaný rozměr celému albu dodává hlas herce Vladimíra Javorského, shodou okolností také člena Činohry Národního divadla v Praze, který načetl texty doprovázející hudbu. Jeho charisma, pokora a profesionalita jsou pro nás velkou inspirací…“ jsou pro nás velkou inspirací.