o vraždě nikdo nedozví. Pak by tento nepřímý argument proti zabití neplatil. K poslednímu zmíněnému bodu je však třeba vyjádřit výhradu. Za okolností popsaných v minulém odstavci by nepřímý utilitaristický argument proti zabití neplatil, pokud bychom posuzovali tento individuální případ. Je však třeba něco říci proti tomu, aby se utilitarismus – ať již ten antický hédonistický, nebo preferenční – uplatňoval pouze nebo především na úrovni každého jednotlivého případu. Možná, že z dlouhodobého hlediska dosáhneme lepších výsledků – většího celkového štěstí –, budeme-li lidi nabádat, aby každé jednotlivé jednání neposuzovali jeho užitečností, ale podle nějakých obecných zásad, jež se budou vztahovat na všechny nebo téměř všechny situace, s nimiž se nejspíš setkají. Tento přístup si zaslouží podporu z několika důvodů. R. M. Hare navrhl užitečné rozlišování mezi dvěma úrovněmi morálního uvažování: intuitivní a kritickou. Uvažovat na kritické úrovni znamená uvažovat o možných okolnostech, za jakých by člověk mohl přinést co největší užitek tím, že tajně zabije někoho, kdo chce zůstat naživu. Přemýšlet o takových neobvyklých hypotetických případech může být zajímavé a přínosné pro hloubavé, sebekritické či filozoficky založené lidi. V reálném životě všechny složitosti svých rozhodnutí obvykle nemůžeme předvídat. Snažit se předem vypočítat důsledky každé volby zkrátka není praktické. I kdybychom se omezili na ty důležitější, hrozilo by, že v řadě případů bychom tyto složité výpočty prováděli za ne zcela ideálních okolností. Mohli bychom spěchat nebo být zmatení. Mohli bychom se zlobit, být uražení nebo soutěživí. Naše úvahy může ovlivňovat chamtivost, sexuální touha nebo myšlenky na pomstu. V sázce by mohly být naše vlastní zájmy nebo zájmy těch, které milujeme. Nebo nám zkrátka uvažování o tak složitých věcech, jako jsou pravděpodobné důsledky důležitého rozhodnutí, nemusí jít. Ze všech těchto důvodů bude podle Harea lepší, když si pro každodenní etický život osvojíme některé obecné etické principy a nebudeme se od nich odchylovat. Měly by k nim patřit ty, u kterých zkušenost v průběhu staletí ukázala, že obecně přinášejí ty nejlepší důsledky. Podle Harea k nim bude patřit řada běžných morálních principů, například prav-
98