Nové setkání (Ukázka, strana 99)

Když čtvrteční ráno rozlepilo Lubošovi oči, zjistil, že Lída vedle něj klidně spí. Zatímco mu v hlavě bouchalo asi tisíc permoníků, snažil se uspořádat myšlenky. Včera měli jít s Lídou večer do kina a dnes si oba vzali volno s tím, že pojedou na výlet. Situace se ale díky včerejšímu podvečeru dost zkomplikovala. Potichu se vykradl z postele a šel se osprchovat. V koupelně spolknul analgetika, dvakrát si vyčistil zuby a oholil se. Byl ještě pořád trochu opilý, ale už to nebylo tak hrozné. Pak se potichu vrátil zpět do postele. Lída ale už byla vzhůru. „Dobré ráno, opilče,“ začala přísně, ale na druhou stranu si ho celkem zálibně prohlédla. Cenila si toho, že chce zase být tím, koho ona zná. On ale netušil a hodně se styděl. Včerejšek byla to od něj vážně klukovina a čekal tak zasloužený trest. „Dobré ráno, Liduš,“ hlesl s provinilým úsměvem, „mám asi průser, viď?“ Mlčela, zřejmě čekala, s čím dalším přijde. „Jo, přiznávám, dělám chyby, ale život nepřišel s návodem,“ pokusil se o vtip. „Jsi na mě naštvaná? Asi hodně, viď? Ani nevím, jaká mě čeká budoucnost. Mám snad dát rovnou hlavu na špalek?“ Stále mlčela a v očích se jí blýskalo. Má to jistě spočítané. Jak člověk naštve Štíra, je mrtvý. „Jsem na tebe hodně naštvaná, a jak správně uvažuješ,“ začala zlověstně, „ale moje budoucnost je místo, kde svůj život chci trávit s tebou. Hlavu si nech laskavě na krku a mysli s ní!“ Lída ať byla jakákoliv potvora a rebelka, měla to zřejmě v hlavě srovnané. Lubošovi mohl tím pádem spadnout jeden kámen ze srdce. 98