98
SPOLEČNOST A VĚDĚNÍ II
gem Friedrichem Astem a dalšími proměnil výklad Bible čili exegezi v obecnější interpretační umění čili hermeneutiku, vztaženou k rozmanitému množství textů včetně řeckých a latinských klasiků a později i literatury v lokálních a národních jazycích. Textová interpretace byla vždy klíčovou součástí právní teorie a praxe, i když právní teoretici začali z hermeneutiky čerpat teprve nedávno a praxe soudců se podstatně liší od praxe historiků či literárních kritiků.80 Zatímco historikové si kladou otázku, co daný text znamenal v době, kdy byl napsán, soudci musí rozhodnout, co daný text znamená dnes. Hermeneutika postupně rozšiřovala svůj záběr a zahrnula do sebe i výklad lidského jednání a lidské kultury. Ve 20. a 30. letech se například kunsthistorikové obrátili od formální analýzy ke studiu smyslu obrazů. Erwin Panofsky ve slavném programatickém eseji rozlišil tři úrovně zkoumání: již zmíněný „pre-ikonografický popis“, dále „ikonografii“, jež se zaměřuje na významy dostupné na povrchu, tj. například určí, že žena s kolem je sv. Kateřina, a konečně „ikonologii“, která odhaluje hlubší smysl.81 Tyto tři vizuální roviny Panofského programu dosti přesně odpovídají trojici rovin, které na počátku 19. století rozlišil Friedrich Ast, když vymezil doslovnou či gramatickou rovinu, dále historickou rovinu (jež se zaměřuje na konvenční význam) a nakonec kulturní rovinu, kde se text chápe jako výraz „ducha“ (Geist) doby. Odpovídají také třem rovinám rozlišeným v eseji Karla Mannheima (kterou Panofsky musel znát) o interpretaci pohledů na svět.82 Freud sice používal vědecký slovník, nicméně psychoanalýzu lze chápat jako svého druhu hermeneutiku, například jako nový výklad snů (sám Freud svou knihu o snech nazval Traumdeutung).83 Ale Freudovu analýzu skrytých tužeb lze také označit za pátrání, za detektivní práci. Metafora badatele jako detektiva, který interpretuje stopy zanechané zločincem, se rozšířila díky sílící popularitě Sherlocka Holmese a dalších detektivek v první polovině 20. století. Paralelu například obsáhle probírá Collingwood a tvrdí, že rozdíl mezi Holmesem, který sbírá stopy, a Herculem Poirotem (z knih Agathy Marmor (1995). Panofsky ([1939] 1962), 3–32. 82 Ast (1808); Mannheim (1952), 43–63. Srov. Hart (1993). 83 Ricoeur (1965). 80 81