Jak jsem to tenkrát viděl (Ukázka, strana 99)

nepřítomným, zdálo se mi, že i přihlouplým úsměvem. Nejednou jsem si později připomněl, že jsem si tenkrát obdivně i znechuceně říkal: toto je tedy univerzitní vědec, učenec, ale já takhle rozhodně nehodlám zakrnět a zhloupnout. Během samotného pohovoru se všichni členové komise usmívali, hovořili přátelsky, a pokud jsem měl předtím trochu trému, v tom hovoru jsem se jí zbavil. V komisi seděly dvě dívky ve svazáckém, jeden mladík v civilu a předsedal jí sympatický starší pán s knírkem. Nevěděl jsem pochopitelně, že to byl po únoru čerstvě jmenovaný „politický“ profesor Oldřich Říha a že mu tehdy bylo pouhých čtyřicet. Zjišťoval, jaké mám faktografické znalosti, a pak se zeptal, zda jsem četl nějakou vědeckou knihu o historii. Spontánně se mi vybavila Pekařova monografie o Janu Žižkovi, ve které jsem si skutečně tehdy četl a moc mne to nebavilo. Sotva jsem Pekařovo jméno vyslovil, hned jsem si uvědomil, že to nebylo to nejvhodnější. Čekal jsem politické pokárání, ale místo toho se předsedající shovívavě usmál a zeptal se, jak se mi kniha líbila. Já cosi zmateně blábolil, asi jako že to bylo náročné a on shovívavě poznamenal, že to je pro začátečníka opravdu náročná vědecká četba. Rychle jsem doplnil sborník o Valdštejnovi a jeho době a cosi o roce osmačtyřicátém. Jedna svazačka se mne ptala na moji práci v třídní samosprávě, druhá, co jsem četl ze sovětské literatury. Zase jsem si spontánně a upřímně povzdechl, že jsem se ještě nedostal k Tichému Donu, takže znám hlavně tu povinnou literaturu. Očekával jsem, že se mne budou vyptávat na politické postoje, ale nic takového nepřišlo. Rozloučili se se mnou laskavě, ale zároveň mne předsedající důrazně upozornil, že mezi dvěma obory, na které se hlásím, je na prvém místě dějepis. Díval se přísně a já se bál odporovat, ale nebral jsem to vážně. Kýval jsem asi hlavou a říkal si v duchu, to se ještě uvidí. Z k la m á n í n a č eš ti ně Během prvého semestru jsem se skutečně zajímal především o češtinu, přesněji řečeno o předměty, kde se vyučovala česká literatura. V nabídce pro první ročník toho nebylo mnoho, ale nějak jsem se dověděl, že student fakulty má právo navštěvovat přednášky všech ročníků a také všech oborů, tedy nejen na oboru, kam byl přijat. Vedle povinného kurzu dějin literatury 19. století jsem se tedy rozhodl pro přednášky literárního ( 98 )