Bohatýr IV - Bílá věž (Ukázka, strana 99)

„Jen jeho hlavu. Ale vyprávěli mi, jak padl. Do posledního dechu rozséval smrt. Neustoupil ani o píď, i když musel vidět, že se bitva vyvíjí v neprospěch Chazarů.“ Princezna zatínala zuby a ze všech sil se snažila potlačit slzy. „Kdo ho zabil?“ „Mumin, Ahmedův syn. Bulharský princ. Vynikající válečník. Tvůj otec odešel do říše mrtvých bez hanby a může se klidně posadit ke svým předkům za stůl věčné hojnosti.“ Semira se podvědomě kousla do spodního rtu. Nečekala, že se podrobnosti o otcově smrti dozví právě z těchto úst. „Tví soukmenovci se bili jako vlci, kteří jsou prý vašimi předky,“ pokračoval Svjatoslav. „Zaslouží si obdiv, i když nakonec podlehli přesile.“ „Jejich válečnou zuřivost teprve poznáš,“ vzchopila se dívka. „Při obraně vlastních domovů se budou rvát tisíckrát urputněji než v chazarské službě.“ „To ti věřím. Ale pořád doufám, že k žádnému boji nedojde.“ Úkosem na něj pohlédla. „Jestli si myslíš, že se tě Alané polekají, dobrovolně ti vydají svá hradiště a nechají tě ničit, plenit a zotročovat jako v Chazaránu, Semenderu a Humradži, tak se krutě mýlíš. Připrav se, že tvé vojsko utrpí veliké ztráty. Větší než při střetu s chazarskými šiky. Koryty kavkazských řek místo vody poteče kyjevská krev.“ „Asi jsi přeslechla, co jsem před chvílí říkal, kněžno. Nemíním tvé lidi vyhubit ani zotročit. A už vůbec neplánuji zničit vaše sídla.“ „To ti mám věřit?“ zasyčela. „Snažíš se mě těmi lžemi přesvědčit, abych ti pomohla ovládnout Alanii bez boje? A pak si tam budeš vládnout, jak se ti zachce, a vysávat nás jako pijavice?“ „Pořád tomu nerozumíš, kněžno.“ Svjatoslav se jejími urážlivými slovy nenechal vyvést z míry, zůstával klidný a vyrovnaný. „Samozřejmě chci Alanii připojit k novému kyjevskému velkoknížectví. Budu od vás vyžadovat každoroční daň v podobě zlata, dobytka z vašich početných stád a otroků z vašich válečných výprav. Možná čas od času zajedu na Kavkaz ochutnat to vaše slavné černé pivo. Za to vám 97