98
D ů m n ov é h o ž i vota – N e č e k a n á n a d ě j e
učila u fotografa, chtěla jsem hlavně fotografovat podmořský svět. A pak jsem léta vyvolávala fotografie a radila zákazníkům. Možná je to tak v každém oboru. Naše sny jsou mnohem krásnější než konečný výsledek. Myslím, že se tomu prostě říká realita.“ Anja si povzdechla. Ne však příliš melancholicky. „Řekni mi, co vlastně děláte, když na fotce vidíte věci, které by mohly naznačovat nějaký zločin?“ Carola si vzpomněla na Stefanii a schůzku s fotografem. Bylo to už na spadnutí a stále ještě neměla opravdový plán, jak se s tím vypořádá. Ten Detlef Kron byl skutečně uvedený ve Zlatých stránkách. I s adresou. Kdyby se už Stefanie neobjevila, věděla kam poslat policii. „Hele, v temné komoře jsem ještě nikdy nevyvolávala mrtvolu nebo něco podobného. I když občas se objevují znepokojivé fotky z divadelních představení. Se spoustou krve a tak, ale my už své zákazníky známe. Lidé z divadla nás občas varují, že bychom některé fotky neměli ukazovat stážistům.“ Divadlo a Opera byly od firmy Foto Gregor hned za rohem. „To se týká i aktů a podobně? Máte jich tam hodně?“ „To bys nevěřila, jak se lidi vzájemně dokážou nafotit. Ale málokdy jsou to profíci. Proč se ptáš?“ „Jen tak.“ To samozřejmě nebyla pravda, ale existovalo jednoznačné pravidlo. Ženy si jí mohly vylít srdce, ale nikdy ne naopak. To by bylo totéž, jako kdyby se psychiatr přitulil k pacientovi na pohovce. Na druhou stranu bylo v pořádku porušit kvůli bezpečnosti dětí všechna pravidla. A nemusela si vylévat srdce, stačilo požádat o informace. Jestliže Detlef Kron pracoval v Kolíně nad Rýnem, bylo docela pravděpodobné, že občas zajde i do velkého fotoateliéru na Neumarktu.