Lorraine Hallová
„To samozřejmě můžeš. Naše rodina se podílí na mnoha charitativních aktivitách.“ „Opravdu?“ „Ano, král je mecenášem řady akcí. Největší úsilí věnuje ochraně památek. Mnoho našich vévodů sponzoruje důležité oblasti jako vzdělávání, umění nebo sociální služby.“ „A co ty?“ zeptala se Ilaria a zkoumavě se na něj zahleděla. „Já?“ „Ano, čeho jsi mecenáš ty?“ „Na tom nezáleží.“ Zvážněl a napil se vína. Nepochyboval, že by jeho aktivity schválila, měl ale obavu, že když jí o nich řekne, odhalí jí tím o sobě příliš mnoho. Na druhou stranu možná v ní jeho osobní zájmy dokáží vyvolat sympatie, když je taková filantropka. „Já myslím, že na tom záleží, proto se tě ptám.“ „Dobrá tedy. Propůjčuji své jméno mnoha lékařským organizacím, zejména těm, které pečují o děti, o které se nestarají jejich rodiče.“ Zamračila se, zjevně překvapená, že by mohl mít stejný zájem jako ona. „Ale to je jen tvoje jméno. Stačí ti podepsat šek nebo přestřihnout pásku. Já nechci být jen symbol. Chci lidem pomáhat doopravdy.“ Mohl jí samozřejmě vysvětlit, že tráví mnoho času dobrovolnickou prací, ale snaží se to udržet v tajnosti před zvědavýma očima tisku, protože si nepřeje mediální pozornost. Ale zdálo se mu, že zacházejí příliš daleko. Zvedl tedy sklenici s vínem a chvíli ji pečlivě studoval, než znovu upřel pohled na ni. „Není to zvláštní, jak často nás snaha o pomoc druhým zavádí do nebezpečných situací? Kdybys neřešila problémy své sestřenice, nebyla bys ten večer v katedrále.“ 98