Madeline Martinová
Seth zahlédl Rawleyho na druhém konci místnosti, kde se tiskl ke zdi téměř jako nějaká čekanka. Napadlo ho, že by možná neměl být ke Caroline tak upřímný. Jeho sestra však na něj upírala zoufalý pohled a kdyby ji neznal, přísahal by, že má slzy na krajíčku. Uchlácholit ji nějakou lží nebude stačit. Promiň mi to, Rawley. „Ztratil svou kartičku s tanečními kroky,“ řekl popravdě. „On má kartičku s tanečními kroky?“ „No, měl ji.“ Seth ten minulý čas zdůraznil. „Jinak by tě teď protáčel na parketu, to se vsadím.“ Caroline přitiskla ruce k hrudi a její obličej dostal zasněný výraz. „Och, on je prostě drahoušek.“ Poprvé od návratu do londýnské společnosti si Seth uvědomil, že si přeje, aby se objevil Kentworth. Trochu té jeho limonády by se mu teď hodilo. „Sethe, musím tě požádat ještě o jednu laskavost.“ Caroline sepjala ruce. Přikývl. „Do toho.“ Rozhlédla se, aby se ujistila, že nikdo není natolik blízko, aby je slyšel. V jídelně však nebyl kromě nich dvou nikdo. „Chci brát hodiny,“ zašeptala Caroline. „Jaké hodiny?“ Seth také ztišil hlas, ale spíše aby ji poškádlil, než že by to myslel vážně. „Malování akvarelů? Tvoření čepců? Musím přiznat, že vím o jednom kocourovi, který by mohl mít z tvé tvořivosti prospěch.“ „Ne.“ Zachichotala se. „Svádění.“ Seth se napřímil a začal zcela vážně pohledem hledat mezi hosty Kentwortha. Trochu té zatracené limonády by mu doopravdy přišlo vhod. Druhý den se v domě rozhostil klid, což bylo přesně to, na co Violet čekala. Nikdy neřekla, kdy přesně 98