jedné části systému vede k přetížení částí dalších, a nakonec se systém zadře celý. Můžeme to vidět na příkladu kambodžské společnosti v Angkoru, jež na přelomu 14. a 15. století trpěla opakovanými obdobími sucha a obdobími povodní. Jejich přesně vyměřený vodní systém, vytvořený tak, aby zavlažoval rozsáhlá pole a uživil obrovskou populaci, se dostal pod tlak, který nevydržel a rozpadl se. Město bylo záhy opuštěno a obyvatelstvo se přesunulo na jih. Zaměřme se na epizodu vašeho podcastu věnovanou Velikonočnímu ostrovu, polynésky Rapa Nui. Polemizujete v ní s obecně rozšířeným výkladem historika a antropologa Jareda Diamonda z jeho knihy Kolaps, že obyvatelé ostrova sami zničili své životní prostředí, což vedlo mimo jiné k hladomoru, kanibalismu a občanské válce. Archeologické nálezy i psané záznamy evropských mořeplavců se shodují, že začátkem 18. století populace Velikonočního ostrova velice prosperovala. Šok pro tamní systém ovšem nastal, když na pobřeží přistál nizozemský objevitel Jacob Roggeveen. Na ostrov se dostaly nemoci jako neštovice a také se stal cílem obchodníků s otroky, kteří unesli a zotročili stovky tamních obyvatel. Finální rána přišla s proměnou ostrova ve velkou ovčí farmu a izolací zbylých obyvatel v městečku Hanga Roa. V důsledku toho všeho se původní populace Velikonočního ostrova snížila na zhruba sto lidí. V nějaký moment po kontaktu s Evropany ostrované povalili všechny své slavné sochy. Ale nemáme žádný důkaz, že by kolaps nastal už před příchodem Evropanů. Co říkáte na Diamondovy argumenty, že se našly jednak lidské kosti v hromadách odpadků, tedy indicie kanibalismu, a také velké množství hrotů oštěpů?
97
Když se k jídlu porcují zvířata, zůstávají na jejich kostech stopy ostří nožů. Nic takového se na lidských kostech na Velikonočním ostrově nenašlo. Ty takzvané hroty oštěpů, na něž odkazuje Diamond, vůbec nevypadají jako oštěpy nalezené na ostatních polynéských ostrovech – jsou oblé a tupé. Navíc studie prokázaly, že jejich okraje jsou