Tifana, dcera Měsíce
Modrobílí vyčkávali a Mésané mlčeli. Náhle vypadali, jako by přede mnou cosi tajili. „Abychom měli jistotu, je jediná možnost,“ zašeptala Tea. „Před několika přesypy dlaní jsem ji navrhla. Když byla Tifana zcela pohlcená pohledem do mésohledu.“ „Nebude to vůbec snadné,“ pronesla tiše menší Mésanka. „Seš si jistá?“ „Naprosto,“ odpověděla pevným hlasem. Poté se mohutně roztřásla. Celé její tělo zčervenalo gabrem. Přesypy se nepřirozeně zrychlily. „Co se to tu vlastně odehrává?“ zeptala jsem se pomalu s nepříjemným tušením. Hovořili o mně, jako bych zde snad ani nepobývala s nimi. „Rozhodla se předat určitou část svého Daru tobě,“ pronesl konečně můj snoubenec. Nemýlila jsem se. Tak tohle má v úmyslu… V žádném případě jí takovou hloupost nedovolím! „Nedělej to,“ obrátila jsem k ní proto svůj prosebný přesyp. „Budeš jej přece potřebovat.“ „Tea se sama nabídla,“ pronesl však Theard nesmlouvavě. „Nesnaž se její rozhodnutí změnit.“ „Má pravdu,“ pronesl jeden z Mésanů. „Ano. Musíš být nejsilnější. Přijmi jej,“ naléhala Mésanka, v jejímž mésohledu jsme Dranpy nalezli. „Jen tak se s nimi dokážeš spojit,“ přidali se i ostatní. „Ačkoliv jisté to samozřejmě není.“ „Ale hlavně je nutné je přesvědčit. Pokud ti neuvěří, všechno bude k ničemu.“ Dlouho jsem mlčela a rozhodovala se. Bylo to tak těžké! Ale jinou možnost jsem neviděla. „Děkuji, Teo,“ pronesla jsem nakonec s povzdechem. Pousmála se v odhodlaném přesypu a přehodila na mě hrst rudého gabra. Věděla jsem, že podíl Daru mi právě předala. Ach, jak to vypadalo zdánlivě snadně! Ve skutečnosti se však jednalo o obrovskou oběť. Ačkoliv jsem chápala, že to bylo pro náš cíl zřejmě nutné, bylo mi to neskonale líto.
97