Katherine Garbera
Jenomže už slíbila Dashovi, že se po práci sejdou. On ale říkal o půlnoci a volno budou mít oba už v sedm, což by znamenalo… Chvíli váhala a pak mu poslala esemesku. - Promiň, ale jak by se ti líbilo, kdybychom si dnes místo pikniku udělali výlet autem? Moje nevlastní sestra našla bednu s mými věcmi, a když si je nevyzvednu do soboty, prodá je. - Jasná věc. A cíl cesty? - Cockell Shores. Odtud je to asi tři čtvrtě hodiny cesty. Dash místo další esemesky zavolal: „Napadlo mě, že takhle se domluvíme snáz. V Cockell Shores je jachtařský klub, mohu tam nechat převézt jachtu a až převezmeš věci, můžeme si udělat večírek na moři. Okamžitě se nadchla. Jednou už na jeho jachtě byla, ještě předtím, než spolu na studiích začali chodit. Je to stejná loď? Věděla, že na tom nezáleží a zabývá se takovými úvahami jen proto, aby odvedla pozornost k jinému tématu a nemusela se zabývat nečekanou zprávou od Dru a znovu prožívat dřívější bolest, která okamžitě vyplula na povrch. „Báječný nápad. Pokusím se odejít z práce brzy. Musím se domluvit s Dru. Je možné, že dnes večer nebude mít čas. „Mně se ten nápad se schůzkou v každém případě zamlouvá. Jestli budeš chtít, já jsem určitě pro.“ „Já taky. Pošlu jí esemesku a dám ti vědět, jak jsme se dohodly.“ „Dobře. Já se teď vrátím na jednání.“ „Tys odešel, abys mi zavolal?“ „Jistě.“ „No tedy! Díky,“ řekla a cítila, jak se jí po těle rozlévá příjemné teplo. Věděla, že Dash málokdy přerušuje práci, a tak si od jeho gesta slibovala víc, než tomu zřejmě ve skutečnosti bylo. „V pohodě. Napiš mi, jak se mám připravit na večer. Zatím se měj.“ 98