…3.4 KRÁSA NÁVRATŮ Nemělo smysl se zabývat tím, co bylo zjevné. Prostě jsem zde zůstal sám a nezbylo než věřit v to, že by mě tu Toen nenechala samotného, kdyby si nebyla jistá tím, že to zvládnu. Zaobírat se znovu tím vším, co před svým odletem řekla, jsem rázně, ale tak trochu na oko odmítl a schoval vše do jedné ze vzpomínkových truhel. Soustředil jsem se tedy na to jediné a podstatné, k čemu mé poslední chvíle s Toen směřovaly, k mému návratu domů. Podobně jako při nástupu do astrálního cestování za pomoci OOBE jsem jednoduše zaměřil své bdělé vědomí na cíl. Tím pro mě byla samozřejmě Kaileen a já si zcela jasně uvědomoval, jak moc mi chybí. Oprostil jsem se však od veškerých emocí a soustředil se. Bylo to stejné, jako když jsem tehdy do Astrálu vstupoval. Nejprve došlo k efektu změny hustoty prostředí a k pocitům rozličných vizuálních a sluchových vjemů. Stále více jsem si uvědomoval váhu svého těla a jeho jednotlivých části. Bylo to téměř takové, jako bych se skládal opět dohromady z desítek fragmentů, jež jsou si individuálně vědomy samy sebe a zároveň i své funkční hodnoty celku. Zažíval jsem pocity, jako bych se vítal po dlouhé době se svým nejlepším přítelem. S radostí jsem objímal sám sebe a slzy dojetí ze setkání chutnaly stejně, jako chutnaly kdysi. Byl jsem opět sám sebou a mezi svými. Byl jsem zase zpět v Guatemale. Slunce laskalo a zahřívalo mé tělo, které se nyní opět narodilo. S výkřikem zděšení i radosti jsem se cítil stejný, a přesto zcela jiný. Zestárlý i omládlý jsem si razil cestu z lůna. Zážitek tohoto typu mě nemohl nechat stejným. Duše už navždy získala novou touhu a nezměrnou chuť létat. Opouštět tíživý svět hmoty a těla s jediným
98