Všechny moje touhy (Ukázka, strana 99)

pomalu šplhalo zpátky na cifru, která tam zářila po výhře v loterii, a já šetřila, kde se jen dalo. Můj online život překypoval značkovým oblečením, nákupními horečkami a drahým šampaňským, ale to všechno byla show. Dobře zdokumentované nákupní horečky jsem platila v hotovosti a Dion vzápětí všechno vracela. Nábytek jsem nakupovala jen ten, který se objevoval v záběru objektivu, což znamenalo, že jsem měla nádhernou ložnici a koutek s pohovkou, ale nic víc. Můj tým pracoval u skládacího stolu v jídelně a moje skříň obsahovala jen kousky oblečení darované sponzory. Celý život jsem musela škudlit každý cent, takže jsem se přirozeně bála dluhů a selhání a moc dobře jsem věděla, že jediný špatný pohyb mě může poslat do spirály bezvýznamnosti. Sbohem, sledující. Sbohem, slávo. Sbohem, spousto peněz. Potřebovala jsem ušetřit každý dolar, který jsem mohla, a závisela jsem na Vidalovi. První trhlina se objevila na natáčení pro Vitamin Water. Seděla jsem v nemožně načechraném bílém županu usazená na vypolstrované stoličce v přívěsu v exteriérech, když nám na dveře jemně zaklepala naše koordinátorka natáčení a pak strčila hlavu dovnitř. „Jsi oblečená?“ S vatovým tamponkem pokapaným odličovačem očí jsem se otočila od zrcadla. „Jistě, pojď dál.“ „SKVĚLÉ focení,“ řekla empaticky, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. „Vážně skvělá práce.“ „Děkuju.“ „Přinesla jsem ti tohle.“ Vytáhla zpod paže lahev vody a podala mi ji. „Ne, že bys byla dehydrovaná.“ Po třech hodinách usrkávání nejnovější příchutě, přičemž jsem se snažila nešklebit do kamery, jsem zcela jistě dehydrovaná nebyla. Místo toho jsem si dřepla nad pojízdný záchod a čůrala dobrou minutu, až se mi z té námahy roztřásla stehna. 98