4. Dantova definice umění
V předešlém textu jsem se věnovala obecné povaze Dantova přístupu k definování umění, především pak jeho snahám o přemostění esencialismu a historicismu. Objasnila jsem, v jakém ohledu se nejedná o protichůdné filozofické pozice: podle Danta je pro uchopení podstaty umění tyto pozice uvést v soulad nejen výhodné, ale nezbytné, neboť umění se proměňuje v čase a naše vztahování se k němu je historicky podmíněné. Rovněž jsem nastínila vývoj Dantova uvažování o definování umění včetně toho, ve kterých textech se tomuto tématu věnoval. Pokud jde o samotné zavedení definičních podmínek, zdá se nejzásadnější kniha Po konci umění, v níž Danto přichází explicitně se dvěma nutnými podmínkami pro existenci umění. Umělecká díla musí být 1) o něčem (about something) a 2) vtělovat svůj význam.191 K uměleckým dílům jako takovým pak Danto odkazuje jako ke vtěleným významům.192 Z této formulace definice budu v následujících dvou kapitolách vycházet primárně. První kapitolu věnuji v souladu s první definiční podmínkou obsahu či významu umění, druhou pak vtělení daného obsahu. V rámci samotného výkladu se však budu vztahovat i k jiným Dantovým textům, v nichž jsou tyto problémy – byť prozatím nikoli coby definiční podmínky – tematizovány. Již jsem zdůraznila, že je nejzásadnějším Dantovým spisem o ontologii a definici umění Transfigurace běžného, třebaže se v ní k zavedení 191 Arthur C. Danto: Po konci umění, s. 289. 192 Takto dokonce pojmenovává výbor ze svých kritik a esejí. Srov. Arthur C. Danto: Embodied Meanings: Critical Essays and Aesthetic Meditations, New York 1994. Dosud jsem používala zaměnitelně pojmy význam (meaning), obsah (content) a opis sémantické dimenze umění, tj. že jsou díla o něčem. Tato terminologická nejednoznačnost vychází z Dantových vlastních textů, v nichž mezi těmito pojmy osciluje a chápe je téměř jako synonyma. Na rozdíly mezi nimi upozorním později. 98