Knoxville, Tennessee 18. 9. 1877 večer John dokluše na svém bělákovi přes celé okresní město před přízemní dům, který stojí ve vedlejší ulici. Jako jediné obydlí v celém městě má na zahradě postavený skleník. John přiváže koně ke stromu a rychle se shání po muži, který zde žije i pracuje. Ze dveří domu vychází starý pán, jeho věk může být trojnásobný tomu, kolik je Johnovi, vypadá však čilý i vitální. John odcházejícího muže slušně pozdraví a vejde do stejných dveří. Lékař, který zde pracuje, se o své pacienty stará dobře, a i staří lidé se v tomto městě mohou pyšnit pevným zdravím. John vstoupí do ordinace. „Doufám, že už na mě máš čas!“ naléhá. Urostlý muž, který stojí u pultu s nespočetným množstvím baněk, kádí a pytlů, se na Johna usměje, jako by po letech viděl svého bratra. „Na tebe si udělám čas vždy! Určitě se sem neženeš jen tak! Něco se komplikuje,“ začne rozvážně Orlando. 98