možná se po cestě proměňující se krajinou rozpláčeme prožitkem pokání nebo radosti. Modlitba bude čím dál tím méně něčím, co děláme my, a bude se stávat něčím, co dovolíme Bohu dělat v nás. A když se něco takového stane, není se co divit, že trochu ztratíme balanc a rozbouří nám to city, že se nás zmocní zmatek a sklíčenost. Takže žádnou paniku! Je dost pravděpodobné, že pod tímto neladem námi hlouběji prostupuje Bůh. „Modlete se často a krátce,“ radí Kassián. Pokud se příliš brzy rozhodnete věnovat tři hodiny intenzivní kontemplaci, nejspíš dostanete křeč a neudržíte pozornost. Hlavou vám poběží spousta jiných věcí, než je Bůh. „Často a krátce“ ovšem neznamená, že občas jen tak utrousíte pár slov. Ono „často“ se myslí vážně a znamená: „Vytrvejte, dokud se z toho nestane zvyk.“ Ale současně platí i to, že se nemáte snažit lámat modlitební rekordy, protože ze sebe chcete mít dobrý pocit. Spíš si připomínejte, že vaší směrovkou je Ježíšův vztah k Otci. „Ona jednota Otce se Synem a Syna s Otcem bude přelita do našeho vnímání a do naší mysli,“ píše Kassián. Zastavme se u té formulace: už zase jde o to být člověkem, který sice
98