98
Osudový
m u ž
a police plné knih. S obdivem zkoumal světlé dřevo, které při západu slunce stříbrně zářilo. Uviděl jen pár kousků dalšího nábytku; starožitný psací stůl pod oknem do zahrady, sofa s růžovým potahem a dvě shodná křesla, přistavená ke krbu. Snažil se vstřebat všechno naráz – všechny ty knihy, nad krbem zátiší s květinami nebo ozdobné předměty mezi knihami. Jak pěkně ten pokoj nechala Angela zařídit, pomyslel si. Tedy pokud to byla ona. Něco mu však říkalo, že je to její styl. Přistoupil k polici nejblíž u krbu a zadíval se na hřbety knih. Hodně historických nebo životopisy panovníků. S úsměvem povytáhl jednu, co nesla název Šest žen Jindřicha VIII. No, tak tohle ve veřejné knihovně nenajdu, pomyslel si, když knihu vracel na místo, ale pokusím se. Vrátil se na chodbu protínající dům od předních dveří ke vstupu do zahrady. Čtvercový půdorys se mu zamlouval. Blackie neměl rád různé přístavby, které vzdušný styl narušovaly. Jeho skutečným favoritem byl styl georgiánský, a v něm si jednou postaví vlastní dům – každopádně v Harrogate. Naproti pracovně našel salonek, stejně střídmě zařízený, takže působil světle a prostorně. Zvyk z časů královny Viktorie, kdy byl každý kout zahlcen nábytkem nebo jinými předměty, se Blackiemu protivil. Třeba ty strašidelné kovové květináče s palmami mezi množstvím malých stolků… Tento pokoj na něj působil uklidňujícím dojmem – kvůli krémovým stěnám, dveřím a krbu. Nebo dvěma pohovkám potaženým světlým brokátem a koberci s drobnými kvítky. Světlý, střídmý, jemný pokoj. Uvědomil si, že Angela má smysl pro vlastní, osobitý styl. „Tady jsi!“ zvolala za jeho zády. „Tak co? Líbí se ti v mém domě?“ „O tom nepochybuj. Je krásný,“ odpověděl Blackie a prudce se otočil. „I knihovna je nádherná, nebo ten klid,