si s ním i dobré časy a spousty srandy po cestách Českou republikou. Z Pepina vypadl mimo jiné legrácky jeden dobrý příběh, kterým jsme se pěkně s kapelou pobavili. Když jsme jeli někam, myslím, že to bylo na fesťák Valašský špalíček, nám Pepa oznamoval, že ho chtěla asi znásilnit, ošukat Lucka Studená, když byl u ní na poradě a diskutovali prý co a jak s kapelou dále. To jsme se tedy tenkrát pěkně zasmáli. Lucka a znásilnit Pepu? Nedovedli jsme si to ani ve snu s velkou fantazií nějak představit. S novým pianistou Frankem Bonicim jsme byli docela spokojeni a vše v kapele fungovalo. Vznikaly ale menší problémy, kdy Frank nemohl s námi na některé koncerty jet. Měl kontrakt v hotelu a ten musel dodržovat. V piano baru si vydělával na živobytí. Odjížděl také často domů na Maltu, kde měl rodinu. Nastala tedy situace, kdy jsme potřebovali sehnat do kapely nového pianistu, který by byl s námi na pódiu při každém našem koncertu. Napadlo mě, že bychom se mohli zeptat znovu Jardy Šantrůčka, když už odpadl problém s Havlíčkem. Krom toho Jarda znal náš repertoár. Diskutovali jsme o tom s kamarády v kapele, jestli by to bylo správné rozhodnutí. Znali jsme Šantrůčkovy výbuchy se zvukaři a i jeho zlozvyky, kterých se na pódiu dopouštěl. Nakonec jsme se dohodli, že když Jardu trochu zpracujeme a promluvíme si o tom jeho způsobu diskuzí se zvukaři, zbytečného přehrávání repertoáru před koncertem a délkou zapojování jeho klaviatur s počítačem, kdy si na pódiu tvořil kancelář s mnoha divnými přístroji a kurvítky zvuku, že by to mohlo možná znovu fungovat. Zavolal jsem Jaroušovi a dal jsem s ním rozhovor, oznámil jsem mu, že už jsme se zbavili problému Pepa Havlíček a že bychom to chtěli znovu zkusit hrát s ním. Jarda měl velkou radost a potvrdil mi, že tedy do toho boje o přízeň publika s námi jde. Když už je ten problém Havlíček pryč z kapely. Někdy nás ale stejně později při koncertech Jarda Šantrůček dokázal pěkně vytočit zbytečným pruděním. Ale to jsme věděli a tušili, když jsme Jarouše vzali do kapely nazpět, že sem tam bude stejně před koncerty válčit se zvukaři. Jarouš by chtěl, pochopitelně zrovna tak jako my, namixovat na jeho klaviaturách nejlepší možný dobrý zvuk, ale to se někdy na sto procent nepovede, když si sedne za mix místo zvukaře majitel aparatury, který si na mistra zvuku jenom hraje. Byli jsme všichni moc rádi, že Jarouše máme znovu v kapele nazpět. Když se nehádal se zvukaři, byl fajn, kamarádskej, hodnej kamarád. Uvá-
96