JAK BÝT FOTBALISTOU
centr; máme pocit, že ne, jen proto, že Ronaldinho byl takový génius ve všem ostatním, co předváděl. Kdyby to zahráli Terry Butcher nebo Phil Stamp, nikdy bychom to nepovažovali za nic jiného než špatně provedený centr. Stačí se podívat, kam míří jeho pohled, jak vytáčí nohu. Ale já? Proč bys měl napálit centr, co nejvíc to jde? Proč bys ho mířil přímo na bránu? Proč bys ho tam posílal, když ve vápně nebyl jediný spoluhráč? Jsem v pohodě a užívám si rozhovory s příznivci všech klubů. Ale je těžké zůstat v klidu, když se ti někdo, kdo nikdy nehrál profesionálně fotbal, snaží namluvit, že dovednost, kterou jsi tisíckrát trénoval a vyústila v nejlepší gól tvojí kariéry – jen týden poté, co jsi málem vstřelil ten samý gól –, je ve skutečnosti šťastná náhoda. Když se volej povede, je nemožné na něj zapomenout, ledaže se to stalo v tom krátkém období, kdy měla práva na zápasy Premier League společnost Setanta. V takovém případě si ho nepamatuje vůbec nikdo. Vstřelil jsem gól nůžkami za Portsmouth proti Stoke po úžasném nadýchaném obloučku Jermaina Defoea, ale dokonce i sám Jermain si to vybavuje jen mlhavě. Jedny jsem vystřihl za Stoke proti Birminghamu a málem rozlomily břevno. Ale také se hodí jen do poznámky pod čarou. Hodně záleží na kontextu. Nůžky za Liverpool proti Galatasarayi by se na mém kariérním seznamu klidně mohly dostat nad gól proti City kvůli všem okol nostem, které je provázely: zápas Ligy mistrů na cestě do finále, úterní večer na Anfieldu, gól před fanouškovskou tribunou Kop; krátké postrčení Stevea Finnana kolem protivníka a centr z první, tvar, který jsem bezděčně 98