„Myslím, že mě nemá moc ráda.“ „Blbost.“ Maggie se na chvíli odmlčela. „Ví, že se něco děje, že jo?“ „Jasně. Zcela určitě.“ Maggie zasténala. „To je průšvih.“ „Proč ti na tom tak záleží? Pověz jí pravdu, jestli chceš.“ „Co když to poví Fleur?“ „Je jedna z tvých nejlepších kamarádek. Myslím, že Fleur nic neprozradí. Kromě toho –“ zastavil jsem se a obrátil se k ní „– proč ti vadí, že se to Fleur dozví?“ „To myslíš vážně? Fleur dostane záchvat.“ „Třeba ne. A i kdyby, nic jí do toho není. Jsme oba dospělí.“ „Rozhodně jí to nebude jedno.“ Maggie se zadívala do země. „Stydím se, copak to nechápeš?“ „Ty se za mě stydíš?“ Snažil jsem se mluvit nenuceně, Přesvědčit sám sebe, že je mi jedno, co Maggie odpoví. Vždycky mi bylo ukradené, co si o mně holky myslí. Když jsem nějakou chtěl, mohl jsem si být jistý, že bude chtít i ona mě. A když mě náhodou nechtěla, stačilo zapojit šarm a vítězství bylo moje. Naučil jsem se v životě jenom pár užitečných věcí, a jedna z nich bylo umění, jak dostat holku do postele. Až na to, že se zdá, že Maggie je vůči mému šarmu imunní. Líbí se jí kluby, šampaňské, status významné osoby, soukromé letadlo a všechny ostatní blbosti spojené se jménem Kahouri. Ale neotevírají mi k ní volný přístup. Maggie mě neobdivuje a nepadá mi k nohám jen proto, že mám prachy. V podstatě se na ni nedá zapůsobit. Takže tím pádem bych to chtěl o to víc.
98